ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
13. července 2018(*)
„Veřejná služba – Akreditovaní parlamentní asistenti – Článek 24 služebního řádu – Žádost o pomoc – Článek 12a služebního řádu – Psychické obtěžování – Poradní výbor zabývající se obtěžováním a jeho prevencí na pracovišti, který vyřizuje stížnosti mezi akreditovanými parlamentními asistenty a poslanci Evropského parlamentu – Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o pomoc – Nesprávné posouzení – Rozsah povinnosti poskytnout pomoc – Délka správního řízení – Přiměřená délka – Odmítnutí poskytnout zprávy vypracované poradním výborem“
Ve věci T‑275/17,
Michela Curto, bývalá akreditovaná parlamentní asistentka Evropského parlamentu, s bydlištěm v Janově (Itálie), zastoupená L. Levi a C. Bernard-Glanzem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropskému parlamentu, zastoupenému O. Caisou-Rousseauem, E. Taneva a M. Rantala, jako zmocněnci,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se [žalobkyně] domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 30. června 2016, jímž byla orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv v rámci tohoto orgánu zamítnuta žádost o pomoc podaná žalobkyní dne 14. dubna 2014, a zadruhé náhrady újmy, která byla žalobkyni údajně způsobena tím, že tento orgán porušil povinnost poskytnout pomoc uvedenou v článku 24 služebního řádu úředníků Evropské unie, zejména z důvodu nepřiměřené délky řízení,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, P. Nihoul a J. Svenningsen (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. května 2018,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, Michela Curto, byla přijata orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUS“) Evropského parlamentu jako akreditovaná parlamentní asistentka (dále jen „APA“) přidělená paní M., člence tohoto orgánu, na období od 16. července 2013 až do skončení volebního období Parlamentu, tedy do května 2014.
2 Dne 7. listopadu 2013 paní M. požádala OOUS o ukončení smlouvy s žalobkyní proto, že se dotyčná rozhodla, aniž požádala o svolení, nepřijít celý týden do práce, a tím nedodržela podmínky své pracovní smlouvy. Ve své žádosti tato členka Parlamentu uvedla, že když na to žalobkyni upozornila, dotyčná ji urazila a poté zmizela.
3 Od 7. do 24. listopadu 2013 čerpala žalobkyně pracovní volno z důvodu nemoci.
4 Dne 11. listopadu 2013 obdržela žalobkyně dopis od vedoucího odboru „Přijem a přeložení personálu“ ředitelství rozvoje lidských zdrojů generálního ředitelství (GŘ) „Personál“ Parlamentu, kterým byla informována o skutečnosti, že paní M. požádala OOUS o ukončení její pracovní smlouvy jakožto APA z důvodu ztráty důvěry. Ukončení smlouvy s žalobkyní bylo spojeno se zbavením pracovních povinností v průběhu výpovědní doby.
5 Dne 25. listopadu 2013 oddělení příslušné pro pracovní volna ředitelství „Řízení podpory a sociálních služeb“ GŘ „Personál“ obdrželo od žalobkyně lékařské potvrzení o prodloužení jejího pracovního volna z důvodu nemoci od 25. listopadu do 15. prosince 2013 a žádost dotyčné, aby v době od 28. listopadu do 15. prosince 2013 mohla své pracovní volno z důvodu nemoci strávit v Itálii. Jeden z posudkových lékařů orgánu se v této souvislosti marně pokoušel spojit se žalobkyní telefonicky a prostřednictvím emailových zpráv zaslaných na její soukromé i pracovní emailové účty s žádostí, aby dotyčná kontaktovala oddělení příslušné pro pracovní volna.
6 Dne 27. listopadu 2013 žalobkyně informovala oddělení příslušné pro pracovní volna o tom, že se již nachází v Itálii.
7 Rozhodnutím ze dne 5. prosince 2013 OOUS rozhodl o ukončení smlouvy se žalobkyní s účinností od 24. prosince 2013, přičemž zohlednil okolnost, že od 15. do 24. listopadu 2013 dotyčná čerpala pracovní volno z důvodu nemoci (dále jen „rozhodnutí potvrzující propuštění“).
8 Rozhodnutím ze dne 9. prosince 2013 ředitel ředitelství „Řízení podpory a sociálních služeb“ GŘ „Personál“, vystupující jako OOUS, shledal, že žalobkyně porušila článek 60 druhý pododstavec služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) použitelného na APA na základě čl. 131 odst. 5 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, podle kterého „[p]okud si úředník přeje strávit volno z důvodu nemoci v jiném místě, než kde je zaměstnán, obdrží k tomu svolení orgánu oprávněného ke jmenování“. Žalobkyně však v této věci nepodala žádost o předchozí svolení a opustila místo svého zaměstnání bez tohoto svolení. Z těchto důvodů dotyčný ředitel rozhodl, že lékařské potvrzení předložené žalobkyní dne 25. listopadu 2013 musí být odmítnuto jako nepřípustné a že doba nepřítomnosti žalobkyně od 25. listopadu až do ukončení její smlouvy proto podle článku 60 prvního pododstavce služebního řádu musí být považována za neoprávněnou, bude jí tedy odpočítána z její dovolené za kalendářní rok a případně povede ke ztrátě práva na plat za toto období.
9 Dne 16. prosince 2013 oddělení příslušné pro pracovní volna ředitelství „Řízení podpory a sociálních služeb“ obdrželo od žalobkyně nové lékařské potvrzení vydané dne 14. prosince 2013, podle kterého bylo nutné prodloužit její volno z důvodu nemoci na období od 14. do 24. prosince 2013. Rozhodnutím ze dne 13. ledna 2014 ředitel tohoto ředitelství, vystupující jako OOUS, rozhodl ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v předchozím rozhodnutí ze dne 9. prosince 2013, o odmítnutí lékařského potvrzení jako nepřípustného.
10 Dne 14. prosince 2013 vydal lékař žalobkyně potvrzení o pracovním volnu z důvodu nemoci do 13. ledna 2014.
11 Dne 3. února 2014 podala žalobkyně stížnost podle článku 90 odst. 2 služebního řádu proti rozhodnutím ze dne 9. prosince 2013 a 13. ledna 2014.
12 Dne 10. února 2014 vydal lékař žalobkyně potvrzení o pracovním volnu z důvodu nemoci do 12. března 2014.
13 Dne 5. března 2014 podala žalobkyně stížnost podle článku 90 odst. 2 služebního řádu, zapsanou dne 6. března 2014, proti rozhodnutí potvrzujícímu propuštění.
14 Dne 14. dubna 2014 podala žalobkyně prostřednictvím svých právních zástupců žádost o pomoc k OOUS na základě čl. 90 odst. 1 a článku 24 služebního řádu (dále jen „žádost o pomoc“) z důvodu, že po dobu svého pracovního poměru jakožto APA byla ze strany paní M. vystavena „psychickému obtěžování“ ve smyslu článku 12a služebního řádu, jenž lze analogicky použít na APA podle článku 127 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie. Současně dva další kolegové žalobkyně podali prostřednictvím stejných právních zástupců obdobné žádosti o pomoc, jež byly OOUS vyřizovány společně.
15 V žádosti o pomoc žalobkyně požádala OOUS o zahájení správního šetření za účelem zjištění skutkového stavu, o své přeložení s cílem vyhnout se tomu, aby v případě zpětvzetí nebo zrušení rozhodnutí potvrzujícího propuštění musela opětovně pracovat s paní M., a o přijetí jakéhokoliv jiného vhodného opatření, jako jsou sankce proti paní M., vystavení dopisu OOUS uznávajícího, že byla vystavena psychickému obtěžování, finanční pomoc umožňující jí hájit svá práva, uhrazení nákladů vynaložených na lékařskou péči a konkrétní opatření s cílem zabránit, aby se takováto situace v budoucnu opakovala.
16 Žalobkyně na podporu své žádosti o pomoc předložila písemné svědectví tří APA, kteří v minulosti pracovali pro paní M. a mezi nimiž byli i oba APA, již současně podali žádost o pomoc. Tato svědectví měla potvrdit, že žalobkyně byla vystavena nevhodnému jednání ze strany paní M. spočívajícímu v pohrdání, ponižování, výhrůžkách, opovržení, urážkách a křiku. Žalobkyně též popsala jistý počet událostí, ke kterým došlo během jejího pracovního poměru jakožto APA. Kromě toho uvedla, že z důvodu zacházení, kterému byla ze strany paní M. vystavena, měla dne 6. listopadu 2013 panický záchvat a vyhledala zdravotní službu Parlamentu, kde jí jeden posudkový lékař doporučil odpočinek. Uvedla, že následující den její osobní lékař rozhodl o pracovním volnu z důvodu nemoci kvůli „úzkostné dekompenzaci způsobené problémy spojenými s obtěžováním v práci“ vyžadující „pracovní neschopnost do 15. prosince 2013“.
17 Dne 22. května 2014 generální ředitel GŘ „Personál“ (dále jen „generální ředitel pro personál“), slovy OOUS, „předal spis“ žalobkyně poradnímu výboru zabývajícímu se obtěžováním a jeho prevencí na pracovišti, který vyřizuje stížnosti mezi APA a členy Parlamentu (dále jen „zvláštní poradní výbor pro APA“), který byl nedávno zřízen rozhodnutím kanceláře Parlamentu ze dne 14. dubna 2014, jež se týkalo přijetí vnitřního předpisu o zřízení poradního výboru zabývajícího se obtěžováním a jeho prevencí na pracovišti, který vyřizuje stížnosti mezi APA a poslanci Parlamentu (dále jen „vnitřní pravidla ‚APA‘ v oblasti obtěžování“). Tento výbor je složen z pěti členů jmenovaných předsedou Parlamentu. Předseda a dva členové tohoto výboru jsou kvestoři, zatímco jeden člen je jmenován výborem akreditovaných parlamentních asistentů a administrativa je zastoupena předsedou poradního výboru zabývajícího se obtěžováním a jeho prevencí na pracovišti, jenž byl zřízen rozhodnutím Parlamentu ze dne 21. února 2006.
18 Rozhodnutím ze dne 17. června 2014 generální tajemník Parlamentu (dále jen „generální tajemník“) vystupující jako OOUS zamítl stížnost ze dne 3. února 2014 jako neopodstatněnou.
19 Dne 24. června 2014 byli žalobkyně, paní M., jakož i oba další bývalí APA, kteří si stěžovali, že se stali obětí psychického obtěžování ze strany paní M., vyslechnuti zvláštním poradním výborem pro APA.
20 Dne 15. července 2014 se kolegium kvestorů Parlamentu na neveřejném zasedání usneslo na důvěrné zprávě přijaté dne 24. června 2014 zvláštním poradním výborem pro APA na základě článku 10 vnitřních pravidel „APA“ v oblasti obtěžování (dále jen „zpráva ze dne 24. června 2014), který stanovil, že „výbor předá kvestorům důvěrnou zprávu, jež obsahuje“ „popis obvinění“, „podrobnosti o řízení“, „závěry tohoto výboru“ a „návrhy pro další postup případně spočívající v tom, že je požádá o pověření provést vyčerpávající šetření“. Kolegium kvestorů v této souvislosti přistoupilo k výměně názorů o závěrech navržených tímto výborem a jednomyslně rozhodlo, že co se týče posuzovaného případu, není potřeba uvažovat o přijetí dalších opatření.
21 Rozhodnutím ze dne 16. července 2014 generální tajemník, vystupující jako OOUS, zamítl stížnost ze dne 6. března 2014 v části, která se týkala rozhodnutí potvrzujícího propuštění, jako opožděnou, a tedy nepřípustnou, neboť žalobkyně ve své žádosti o pomoc uznala, že toto rozhodnutí obdržela dne 11. listopadu 2013. Naproti tomu v části, která se týkala data účinnosti propuštění, generální tajemník stížnosti částečně vyhověl tak, že rozhodl, že toto propuštění nabylo účinnosti dne 27. prosince 2013, a nikoliv dne 24. prosince 2013.
22 Dne 4. listopadu 2014 zvláštní poradní výbor pro APA vyrozuměl žalobkyni o smyslu závěrů kolegia kvestorů.
23 Žalobou došlou kanceláři Soudu pro veřejnou službu Evropské unie dne 27. října 2014 a zapsanou pod číslem F‑125/14 se žalobkyně zejména domáhala zrušení rozhodnutí potvrzujícího propuštění.
24 Rozhodnutím ze dne 12. listopadu 2014 generální ředitel pro personál, vystupující jako OOUS, zamítl žádost o pomoc jako neopodstatněnou (dále jen „první rozhodnutí o zamítnutí pomoci“).
25 Dne 2. června 2015 rozhodl generální tajemník, na kterého se dne 12. února 2015 žalobkyně obrátila se stížností podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, o zpětvzetí prvního rozhodnutí o zamítnutí pomoci a o opětovném předložení případu žalobkyně zvláštnímu poradnímu výboru pro APA a zároveň jí informoval o tom, že co se týče žádosti o pomoc, bude vydáno nové rozhodnutí.
26 Usnesením ze dne 25. listopadu 2015, Curto v. Parlament (F‑125/14, EU:F:2015:142), Soud pro veřejnou službu zamítl jako zjevně nepřípustnou žalobu podanou žalobkyní proti rozhodnutí potvrzujícímu propuštění.
27 Na základě článku 10 vnitřních pravidel „APA“ v oblasti obtěžování, ve znění rozhodnutí kanceláře Parlamentu ze dne 6. července 2015, podle kterého zvláštní poradní výbor pro APA předá důvěrnou zprávu předsedovi Parlamentu, nikoliv již kvestorům, a poté, co se seznámil s novými závěry zvláštního poradního výboru pro APA, vyrozuměl předseda Parlamentu dne 22. prosince 2015 žalobkyni o tom, že jednání, která popsala v žádosti o pomoc, podle něj neprokazují nevhodné chování ze strany člena Parlamentu vůči APA a že tento spis předá OOUS, jenž rozhodne o žádosti o pomoc (dále jen „odůvodněné rozhodnutí předsedy“).
28 Podle předsedy Parlamentu, jemuž článek 12 vnitřních pravidel „APA“ v oblasti obtěžování, ve znění rozhodnutí kanceláře Parlamentu ze dne 6. července 2015, svěřuje pravomoc přijmout „s přihlédnutím ke stanovisku vydanému [zvláštním poradním] výborem [pro APA]“ „odůvodněné rozhodnutí s uvedením, zda obtěžování bylo prokázáno“, a případně pravomoc „rozhodnout o sankci vůči dotčenému poslanci v souladu s články 11 a 166 jednacího řádu Parlamentu [8. volební období (2009–2014)]“, není použití hrubých výrazů a zvýšení hlasu výjimečné ve stresových situacích spojených s činností člena Parlamentu. Z důvodu jejich blízkého a intenzivního pracovního vztahu není ani výjimečné, že tito členové telefonicky kontaktují své APA během víkendů a dovolených. Co se týče telefonních hovorů, jichž byli někteří z přátel žalobkyně svědky a během nichž paní M. použila vůči žalobkyni vulgárních, ba dokonce urážlivých výrazů, předseda Parlamentu shledal, že ačkoliv tyto představují neobvyklé případy, lze je považovat za odůvodněné, týkají-li se otázek profesní naléhavosti, a též skutečností, že paní M. nebyla s profesionálními výkony žalobkyně spokojena.
29 Předseda Parlamentu měl dále za to, že skutečnosti popsané v žádosti o pomoc musí být posouzeny v kontextu úzkého a rodinného vztahu žalobkyně s paní M., kterou několik let znala jako matku jedné ze svých přítelkyň. Expresivní jazyk, který paní M. při komunikaci se žalobkyní občas používala, mohl podle něj odrážet blízkost jejich vztahu. Kromě toho uvedl, že v říjnu 2013 došlo k napětí mezi paní M., žalobkyní a dvěma dalšími APA, kteří zjevně chtěli, aby jejich pracovní smlouvy byly ukončeny. V této souvislosti byly hovory bez vědomí paní M. nahrávány, což by podle předsedy Parlamentu narušovalo jakékoliv pracovní prostředí na kterémkoliv pracovišti.
30 Ve svém odůvodněném rozhodnutí proto předseda Parlamentu dospěl k závěru, že jednání paní M., o které v projednávané věci jde, nelze v kontextu specifické práce charakterizující pracovní vztah mezi členem Parlamentu a APA považovat za přehnaný a že vnější pozorovatel s běžnou citlivostí, který je s tímto specifickým pracovním kontextem obeznámen, by tedy neshledal, že by takovýmto jednáním mohla být poškozena osobnost, důstojnost nebo fyzická či psychická integrita žalobkyně ve smyslu článku 12a služebního řádu.
31 Předseda Parlamentu v odůvodněném rozhodnutí nakonec připomněl, že ve stížnosti podané dne 5. března 2014 proti rozhodnutí potvrzujícímu propuštění, tedy před podáním žádosti o pomoc dne 14. dubna 2014, žalobkyně žádné tvrzení o psychickém obtěžování neuvedla.
32 Dopisem ze dne 25. února 2016 zaslaným právním zástupcům žalobkyně poté, co byl nejprve zaslán na adresu, na které žalobkyně již nepobývala, poskytl generální ředitel pro personál žalobkyni možnost vyjádřit se do 1. dubna 2016 k odůvodněnému rozhodnutí předsedy před tím, než jako OOUS vydá konečné rozhodnutí o žádosti o pomoc.
33 Ve vyjádření podaném dne 30. března 2016 žalobkyně zpochybnila předběžnou analýzu uvedenou v odůvodněném rozhodnutí předsedy.
34 Rozhodnutím ze dne 30. června 2016 generální ředitel pro personál, vystupující jako OOUS, zamítl žádost o pomoc a v podstatě potvrdil analýzu předsedy Parlamentu uvedenou v jeho odůvodněném rozhodnutí (dále jen „druhé rozhodnutí o zamítnutí pomoci“).
35 Dne 27. září 2016 žalobkyně na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu podala stížnost proti druhému rozhodnutí o zamítnutí pomoci.
36 Rozhodnutím ze dne 31. ledna 2017 generální tajemník, vystupující jako OOUS, zamítl stížnost ze dne 27. září 2016 (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“) s tím, že zdůraznil, že ke sporným událostem došlo v kontextu silného napětí mezi paní M. a žalobkyní. Proto podle generálního tajemníka, ačkoliv je použití hrubých výrazů samo o sobě politováníhodné, je zároveň někdy obtížné zdržet se použití takovýchto výrazů ve stresujícím politickém prostředí. Kromě toho telefonní hovory žalobkyni, k nimž došlo během svatby a jednoho víkendu, jak bylo uvedeno v žádosti o pomoc, byly odůvodněné profesní naléhavostí, přičemž generální tajemník zdůraznil, že APA jsou někdy nuceni pracovat mimo pracovní dobu a o víkendech. Kromě toho měl generální tajemník za to, že okolnost, že paní M., jež v té době byla členkou Parlamentu, nebyla spokojena s profesionálními službami žalobkyně, pouze vyhrotila již tak napjatou situaci, zejména v době značného návalu práce.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
37 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. května 2017 podala žalobkyně tuto žalobu.
38 Dopisem ze dne 25. května 2017 oznámila žalobkyně Tribunálu, že si nepřeje, aby byl případ ve vztahu k ní anonymizován. Požádal proto Tribunál, aby anonymita, o které na začátku rozhodl bez návrhu, byla zrušena, čemuž Tribunál vyhověl.
39 Rozhodnutím ze dne 12. července 2017 Tribunál (první senát) pověřil soudce zpravodaje, aby prozkoumal možnosti vyřešit spor prostřednictvím smírného narovnání v souladu s článkem 50a statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 125a odst. 3 jednacího řádu Tribunálu. Poté, co se žalobkyně odmítla takovouto možností zabývat, konstatoval Tribunál, že toto řízení skončilo neúspěchem.
40 Dopisem kanceláře Tribunálu ze dne 20. července 2017 byl Parlament z titulu organizačních procesních opatření mimo jiné vyzván, aby předložil zprávu ze dne 24. června 2014, jež byla předána kolegiu kvestorů, a aby odpověděl na jisté otázky, zejména zda je OOUS i nadále vázán povinností poskytnout pomoc uvedenou v článku 24 služebního řádu, pokud v době podání žádosti o pomoc dotyčný zaměstnanec již v daném orgánu několik měsíců nepracuje, a s tímto orgánem ho proto nespojuje žádný pracovněprávní vztah. Žalobkyně byla vyzvána, aby vysvětlila povahu osobního vztahu, který měla s paní M. po dobu několika let před tím, než nastoupila do zaměstnání.
41 Účastnice řízení těmto organizačním procesním opatřením vyhověly ve stanovených lhůtách. Parlament nicméně v odpovědi ze dne 10. srpna 2017 požádal o to, aby zpráva ze dne 24. června 2014, kterou odmítl poskytnout, byla považována za důvěrnou ve smyslu článku 103 jednacího řádu, a žalobkyně k ní tedy nemohla mít přístup.
42 Dopisem kanceláře ze dne 25. srpna 2017 byl Parlament mimo jiné vyzván, aby z titulu organizačních procesních opatření objasnil Tribunálu, zda nové závěry zvláštního poradního výboru pro APA, jež byly předány předsedovi Parlamentu a z nichž tento v odůvodněném rozhodnutí vycházel, byly přijaty ve formě zprávy, jako byla ta ze dne 24. června 2014, jež byla předána kolegiu kvestorů, a případně takovouto zprávu předložil.
43 Dopisem ze dne 8. září 2017 Parlament zejména potvrdil, že zvláštní poradní výbor pro APA dne 29. října 2015 skutečně přijal druhou zprávu (dále jen „zpráva ze dne 29. října 2015“), avšak oznámil Tribunálu, že v této fázi řízení nemůže poskytnout ani tuto zprávu, neboť ta musí ve vztahu k žalobkyni zůstat důvěrná.
44 Usnesením ze dne 2. října 2017 Tribunál na základě čl. 92 odst. 3 jednacího řádu nařídil Parlamentu předložit ve lhůtě stanovené kanceláří Tribunálu zprávy ze dne 24. června 2014 a 29. října 2015, které Parlament v odpovědi na organizační procesní opatření přijaté Tribunálem odmítl předložit, přičemž uvedl, že v této fázi řízení nebudou uvedené dokumenty poskytnuty žalobkyni.
45 Dne 12. října 2017 Parlament předložil zprávy ze dne 24. června 2014 a 29. října 2015.
46 Podáním ze dne 13. října 2017, jež nebylo součástí repliky, žalobkyně požádala Tribunál, aby zajistil její právo na účinnou soudní ochranu tím, že jí zpřístupní zprávy ze dne 24. června 2014 a 29. října 2015. Kromě toho žádala Tribunál, aby v případě nutnosti požádal Parlament o předložení případných zpráv nebo protokolů o výslechu svědků pořízených zvláštním poradním výborem pro APA v rámci správního šetření, jakož i závěrů kvestorů přijatých vůči ní dne 15. července 2014.
47 Po dvojí výměně vyjádření byla písemná část řízení ukončena dne 4. prosince 2017.
48 Vzhledem k tomu, že měl Tribunál za to, že zprávy ze dne 24. června 2014 a 29. října 2015 jsou relevantní pro vydání konečného rozhodnutí ve věci a nejsou vůči žalobkyni důvěrné zejména proto, že obě svědectví získaná zvláštním poradním výborem pro APA v rámci správního šetření nemají vůči ní důvěrnou povahu, neboť oba dotčení svědkové sami podali obdobnou žádost o pomoc a souhlasili s poskytnutím písemných svědectví pro účely tohoto řízení, rozhodl dne 18. prosince 2017 tak, že na základě čl. 103 odst. 3 jednacího řádu je třeba žalobkyni s těmito zprávami seznámit, a za účelem předložení příslušného vyjádření jí stanovil lhůtu do 12. ledna 2018.
49 Dne 8. ledna 2018 odpověděly žalobkyně a Parlament na otázky, které jim byly z titulu organizačních procesních opatření položeny Tribunálem, a poskytly mu dokumenty, o jejichž předložení je tento žádal.
50 Dne 12. ledna žalobkyně předložila vyjádření ke zprávám ze dne 24. června 2014 a 29. října 2015.
51 Dne 9. února 2018 předložil Parlament vyjádření k odpovědím žalobkyně ze dne 8. ledna 2018, jakož i k jejímu vyjádření ze dne 12. ledna 2018, zatímco dne 10. února 2018 předložila žalobkyně vyjádření k odpovědím Parlamentu ze dne 8. ledna 2018.
52 Dopisem ze dne 23. března 2018 požádal Parlament, aby se na základě článku 109 jednacího řádu jednání konalo s vyloučením veřejnosti. Rozhodnutím ze dne 17. dubna 2018 Tribunál tuto žádost zamítl.
53 Dne 3. května 2018 byly vyslechnuty řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky ústně položené Tribunálem.
54 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil druhé rozhodnutí o zamítnutí pomoci a v potřebném rozsahu též rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;
– uložil Parlamentu zaplatit jí z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené skutečností, že OOUS porušil svoji povinnost poskytnout pomoc uvedenou v článku 24 služebního řádu, zejména z důvodu nepřiměřené délky řízení, částku 10 000 eur, nebo jakoukoliv jinou částku, kterou bude Tribunál považovat za vhodnou, navýšenou o úroky v zákonné sazbě až do dne úplného vyplacení této částky;
– uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.
55 Parlament navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K možnosti žalobkyně podat žádost o pomoc poté, co uplynula platnost její pracovní smlouvy
56 Úvodem je třeba zaujmout stanovisko k argumentům předloženým Parlamentem, podle kterých ze skutečnosti, že v době podání žádosti o pomoc nebyla žalobkyně zaměstnána prostřednictvím OOUS a mandát paní M. vypršel, podle jeho názoru vyplývá, že ve vztahu k pracovním podmínkám žalobkyně již nemůže přijmout opatření za účelem poskytnutí pomoci ve smyslu článku 24 služebního řádu, ani uložit paní M. sankce podle článků 166 a 167 jednacího řádu Parlamentu v aktuálně platném znění.
57 V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, jak zdůraznil také Soudní dvůr, že účelem povinnosti poskytnout pomoc uvedené v článku 24 služebního řádu je poskytnout nyní i do budoucna ochranu úředníkům a zaměstnancům v činné službě tak, aby v obecném služebním zájmu mohli co nejlépe plnit své služební povinnosti. Soudní dvůr z toho vyvodil, že povinnost poskytnout pomoc nebyla stanovena výlučně ve prospěch úředníků a zaměstnanců, kteří jsou aktuálně ve službě, ale mohou se jí dovolávat též bývalí úředníci nebo zaměstnanci, v daném případě úředníci veřejné služby Evropské unie, kteří odešli do důchodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. června 1986, Sommerlatte v. Komise, 229/84, EU:C:1986:241, bod 19).
58 Kromě toho co se týče situace, kdy žádost o pomoc byla řádně podána k OOUS v době, kdy jak APA, tak dotčený člen Parlamentu vykonávali své příslušné služební povinnosti v rámci daného orgánu, bylo již rozhodnuto, že OOUS zůstává povinen provést správní šetření tvrzených skutečností týkajících se psychického obtěžování bez ohledu na to, zda údajné obtěžování již v mezidobí skončilo či nikoliv, z důvodu odchodu jednoho z protagonistů (v toto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, bod 122), a tedy i tehdy, pokud po tomto odchodu OOUS již případně nemůže přijmout opatření uváděné v tomto případě Parlamentem.
59 Na podporu tohoto přístupu bylo bráno v potaz zaprvé, že cílem správního šetření je zjistit skutkový stav a vyvodit z něj se znalostí věci příslušné důsledky jak vzhledem k případu, který je předmětem šetření, tak v obecné rovině, aby byla splněna zásada řádné správy a zabránilo se opakování takové situace v budoucnu; zadruhé případné uznání existence psychického obtěžování na závěr správního šetření OOUS, případně vedeného s pomocí poradního výboru, jako je zvláštní poradní výbor pro APA, může totiž mít samo o sobě příznivý účinek v rámci terapeutického procesu psychického zotavení obtěžovaného APA a bude také moci být použito obětí pro účely případné vnitrostátní žaloby, vůči které se uplatní povinnost OOUS poskytnout pomoc na základě článku 24 služebního řádu, přičemž ukončením zaměstnání APA tato povinnost nezanikne, a zatřetí provedení správního šetření naopak může umožnit vyvrátit tvrzení údajné oběti a napravit v takovém případě křivdy, které by obvinění, pokud se nakonec ukáže jako neopodstatněné, mohlo způsobit osobě dotčené šetřením jako domnělý původce obtěžování (rozsudek ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, body 95, 123 a 124).
60 Okolnost, že v posuzovaném případě OOUS v době podání žádosti o pomoc již nemůže ve vztahu k pracovním podmínkám žalobkyně přijmout opatření za účelem poskytnutí pomoci ve smyslu článku 24 služebního řádu nebo uložit paní M. sankce na základě článků 166 a 167 jednacího řádu Parlamentu, není proto relevantní pro zodpovězení otázky, zda měl OOUS povinnost vyřídit žádost o pomoc navzdory odchodu žalobkyně a paní M. z tohoto orgánu a případně provést správní šetření.
61 Uvedené nicméně neznamená, že dočasný zaměstnanec může po skončení své pracovní smlouvy podat žádost o pomoc podle článku 24 služebního řádu zcela kdykoliv. Vzhledem k tomu, že článek 24, ani čl. 90 odst. 1 služebního řádu nestanoví lhůtu, ve které by žádost o pomoc měla být podána, je v tomto ohledu třeba použít požadavek, podle kterého obdobná žádost musí být podána ve lhůtě přiměřené vzhledem k době, během níž došlo ke skutečnostem tvrzeným v takovéto žádosti, která by zásadě neměla přesáhnout pět let (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. února 2011, Skareby v. Komise, F‑95/09, EU:F:2011:9, body 52 a 53).
62 V projednávaném případě byla žádost o pomoc podána několik měsíců poté, co došlo ke sporným skutečnostem, a navíc bezprostředně po skončení doby, během níž byly vyřizovány stížnosti, které žalobkyně podala proti rozhodnutí potvrzujícímu propuštění a proti rozhodnutím OOUS týkajícím se přípustnosti předložených lékařských potvrzení. V projednávaném případě proto nelze žádost o pomoc považovat za opožděnou, což znamená, že OOUS byl skutečně povinen ji vyřídit, což učinil vydáním druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci.
K prvnímu bodu návrhových žádání v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti
63 Z ustálené judikatury vyplývá, že návrhová žádání směřující ke zrušení, jež jsou jednoznačně namířena proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají za účinek předložení aktu, proti němuž byla stížnost podána, Tribunálu a jako taková nemají samostatný obsah (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, EU:C:1989:8, bod 8, a ze dne 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, EU:T:2006:110, bod 43).
64 Co se týče projednávaného případu, vzhledem k tomu, že rozhodnutím o zamítnutí stížnosti bylo pouze potvrzeno, že v druhém rozhodnutí o zamítnutí pomoci OOUS odmítl považovat jednání paní M. vůči žalobkyni za „psychické obtěžování“ ve smyslu článku 12a služebního řádu, čímž odůvodnil zamítnutí žádosti o pomoc podle článku 24 služebního řádu, je třeba konstatovat, že návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemají samostatný obsah, a není tudíž potřeba o nich samostatně rozhodovat, byť v rámci přezkumu legality druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci je třeba zohlednit odůvodnění uvedené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, neboť u tohoto odůvodnění se má za to, že pokrývá odůvodnění druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, EU:T:2009:485, body 58 a 59 a citovaná judikatura).
K prvnímu bodu návrhových žádání v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci
65 Žalobkyně na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci uvádí dva žalobní důvody vycházející zaprvé ze zjevně nesprávného posouzení a zadruhé z porušení článku 24 služebního řádu.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu ze „zjevně nesprávného posouzení“
66 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně uvádí, že odmítnutím považovat jednání paní M. popsané v žádosti o pomoc za psychické obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu se OOUS dopustil zjevně nesprávného posouzení. Vzhledem ke skutečnostem, které byly popsány v žádosti o pomoc a které potvrdili nejen další tři APA pracující pro paní M., z nichž dva rovněž podali žádosti o pomoc podobné té její, ale též osobami stojícími mimo orgán a ve fázi soudního řízení též dvěma dalšími bývalými spolupracovníky z Parlamentu, OOUS nemohl dospět k závěru, jak to učinil ve druhém rozhodnutí o zamítnutí pomoci navzdory tomu, že uznal jejich úmyslný a opakující se charakter, že jednání paní M. nebylo nepřístojné a nemělo za následek poškození osobnosti, důstojnosti nebo fyzické či psychické integrity žalobkyně.
67 Co se týče sporných skutečností, žalobkyně má za to, že byla vystavena verbálnímu násilí, zejména přívalům urážek a agresivních výroků, jakož i psychickému nátlaku, včetně protichůdných příkazů, a že nepřístojné jednání paní M. se neomezovalo pouze na události uvedené v žádosti o pomoc, ale probíhalo bez ustání.
68 Jako příklad žalobkyně uvádí mimo jiné tón, jímž paní M. – prostřednictvím textové zprávy (SMS) ze dne 18. října 2013 poslané v souvislosti s organizací přemístění paní M. do Štrasburku (Francie), které bylo zpožděno z důvodu stávky dispečerů letového provozu – od ní vyžadovala omluvu těmito slovy: „Ocenila bych alespoň tvojí omluvu za ten dnešní masakr!!!“ („Mi farebbe piacere ricevere pero almeno le tue scuse per il massacro di oggi!!!“). Dále uvádí neustálé telefonní hovory ze strany paní M. během sobotního večera dne 26. října 2013 v době, kdy večeřela se dvěma svými přítelkyněmi. Žalobkyně zdůrazňuje, že se jednalo o datum spadající do „zeleného týdne“, během kterého se členové Parlamentu obvykle vrací do svých volebních obvodů, a uvádí, přičemž svědkové toto potvrzují, že paní M. do telefonu freneticky ječela a dlouhou šňůru telefonních hovorů, během kterých nazvala žalobkyni „pitomcem“ („stupida“), zakončila slovy „jdi k čertu“ („ma va a cagare“). Jeden ze svědků slyšel, jak paní M. použila vůči žalobkyni slovo „ kráva“ („stronza“).
69 Žalobkyně rovněž poukazuje na víkend 5. a 6. října 2013, během kterého se zúčastnila svatební oslavy jedné ze svých přítelkyň. Při této příležitosti paní M. několikrát žalobkyni telefonovala. Tyto hovory byly dány na hlasitých odposlech v přítomnosti třetích osob, mimo jiné když řídila své auto, které souhlasily s poskytnutím písemných svědectví. Obsah hovoru paní M. s žalobkyní byl podle svědků následující: „Ty jsi taková kráva! Každý víkend si z nějakého důvodu odjedeš pryč a je ti to u prdele, myslíš jenom na šukání“ („Sei solo una stronza! Tutti i weekend sei via, per un motivo o per l’altro non te ne frega un cazzo, pensi solo a scopare“); „Jsi taková kráva! O víkendu tu nikdy nejsi, jsi k ničemu a je ti to u prdele, myslíš jenom na šukání“ („Sei una stronza! Non ci sei mai il week end, meschina e menefreghista, pensi solo a scopare“); „Jediný, co bys měla ty líná krávo dělat, je omluvit se, myslíš jenom na šukání“ („Dovresti solo chiedermi scuza menefreghista del cazzo, pensi solo a scopare“); „Nedá se nic dělat, je to problém mozkových buněk, když to nedokážeš, tak to nedokážeš, […] idiote“ („Purtroppo e’ una questione di neuroni; se non ce la fai non ce la fai […] idiota“); „Ty jsi fakt takový kretén; jak je možné, že tomu nerozumíš, […] pitomče“; („sei proprio una cretina; ma come si fa a non capire […] stupida“); „ty jsi takový debil […] všichni jste debilové, jak to, že pokaždé najdu jen debily“ („testa di cazzo che non sei altro […] siete tutti degli imbecilli, come facio io a trovare solo imbecilli“).
70 Žalobkyně dále zmiňuje víkend od 1. do 3. listopadu 2013, který trávila se svým partnerem v Itálii a během kterého jí paní M. neustále telefonovala, a to i pozdě v noci okolo jedné hodiny ráno. Zatímco žalobkyně do telefonu plakala, paní M. dle jejích slov, která potvrzuje i partner žalobkyně, jí řekla následující: „Jen plač, kreténe, […] měla by sis kleknout a plakat, krávo“ („Atroche piangere, cretina […] dovresti solo metterti in ginocchio e piangere stronza“).
71 Žalobkyně rovněž poukazuje na skutečnost, že dne 7. listopadu 2013, kdy měla pracovní volno z důvodu nemoci, po ní paní M. požadovala, aby se dostavila do práce, a to prostřednictvím SMS, jež zněla následovně: „Dnes je pracovní den a MUSÍŠ mi dodat ty dokumenty: očekávala jsem tě v poledne, URYCHLENĚ přijď!!! Večeře s přítelkyní může počkat: styď se!!!“ („Oggi è una giornata di lavoro e DEVI passare le consegne: eri attesa alle 12, vieni URGENTEMENTE!!!! Il pranzo con amica può attendere: VERGOGNATI!!!!“). Žalobkyně uvádí, že jelikož se do práce nedostavila, paní M. jí během odpoledne poslala SMS tohoto znění: „Bohužel, musím tvé chování nahlásit [OOUS]!“ („Devo, purtroppo denunciare il tuo comportamento!“).
72 Žalobkyně kromě toho uvádí, že dne 13. listopadu 2013, kdy měla pracovní volno z důvodu nemoci a již obdržela dopis ze dne 11. listopadu 2013 oznamující jí její propuštění, obdržela od paní M. SMS tohoto znění: „Doufám, že se za své chování hluboce stydíš: nedokončila jsi jediný přidělený úkol a bráníš chodu kanceláře (ačkoliv jsi velmi dobře placená)“ [„Spero che tu ti vergogni profondamente del tuo comportamento: non hai portato a compimento alcun compito assegnato e stai ostacolando (molto ben retribuita) l’attività dell’ufficio“]. Kromě toho dne 29. listopadu 2013 poslala paní M. email své dceři, přítelkyni žalobkyně, aby žalobkyni diskreditovala těmito slovy: „Michela stojí za HOVNO: UTRATÍ CELÝ MŮJ ROZPOČET A PŘITOM SEDÍ DOMA A JE JÍ TO VŠECHNO U PRDELE“ („Guarda che MERDA la Michela: STA USANDO TUTTO IL MIO BUDGET PER RIMANERE A CASA E NON FARE UN CAZZO“).
73 Parlament tento žalobní důvod zamítl jako neopodstatněný a zdůraznil, že k telefonním hovorům uvedeným žalobkyní došlo v kontextu napětí a stresující práce, že v daném období se APA pracující pro paní M. chovali vůči tomuto členovi Parlamentu provokativně a že vzhledem k tomu, že žalobkyně byla přítelkyní dcery paní M., použité výrazy „nepřesáhly hranici obyčejného konfliktu mezi poslancem a žalobkyní ohledně práce, kterou měla vykonat“. Kromě toho Parlament uvádí, že žalobkyně pracovala pro paní M. pouhé tři měsíce, z čehož dva měsíce byly v létě roku 2013, během kterých paní M. nebyla v kanceláři. Navíc dne 25. září 2013 byla žalobkyně povýšena na stupeň 5, což společně s desítkami SMS, které si vyměnily v běžném, ba dokonce přátelském tónu, prokazuje, že chování paní M. nebylo vůči žalobkyni negativní.
74 Na začátek je třeba připomenout, že co se týče opatření, která je nutné přijmout v situaci spadající do působnosti článku 24 služebního řádu, včetně situace, kdy je vyřizována žádost o pomoc obsahující tvrzení o psychologickém obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu ze strany člena některého orgánu (viz rozsudky ze dne 12. prosince 2013, CH v. Parlament, F‑129/12, EU:F:2013:203, body 54 až 58, a ze dne 26. března 2015, CN v. Parlament, F‑26/14, EU:F:2015:22, bod 42), má administrativa širokou posuzovací pravomoc (rozsudek ze dne 15. září 1998, Haas a další v. Komise, T‑3/96, EU:T:1998:202, bod 54), podléhající kontrole ze strany unijního soudu při volbě opatření a prostředků pro uplatnění článku 24 služebního řádu (rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑570/16, EU:T:2017:283, bod 48). V tomto ohledu se tedy přezkum unijním soudem omezuje pouze na otázku, zda se dotyčný orgán pohyboval v přiměřených mezích a neužil své posuzovací pravomoci zjevně nesprávným způsobem (rozsudky ze dne 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑154/05, EU:T:2007:322, bod 137, a ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, bod 89).
75 Při posouzení prvního žalobního důvodu je Tribunál nicméně povinen ověřit, zda OOUS ve svém druhém rozhodnutí o zamítnutí pomoci dospěl ke správnému závěru, že skutečnosti tvrzené žalobkyní nezakládají psychické obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu, a že tedy neodůvodňují přijetí opatření na základě povinnosti poskytnout pomoc uvedené v článku 24 služebního řádu. V tomto ohledu je třeba dále zdůraznit, že definice uvedená v článku 12a služebního řádu je založena na objektivním pojmu, a ačkoliv se zakládá na kontextuálním hodnocení jednání a chování úředníků a zaměstnanců, jež není vždy jednoduché provést, nevyžaduje provedení komplexních hodnocení podobných těm, jež mohou vyplývat z pojmů povahy hospodářské (ohledně obchodních ochranných opatření viz rozsudky ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada, C‑69/89, EU:C:1991:186, bod 86, a ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, EU:C:2007:547, bod 40), vědecké [k rozhodnutím Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) viz rozsudek ze dne 7. března 2013, Rütgers Germany a další v. ECHA, T‑94/10, EU:T:2013:107, body 98 a 99] nebo technické [k rozhodnutím Odrůdového úřadu Společenství (OCVV) viz rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Schräder v. OCVV, C‑38/09 P, EU:C:2010:196, bod 77], které by odůvodňovaly přiznat administrativě při použití tohoto pojmu prostor pro uvážení. V případě tvrzení, že článek 12a služebního řádu byl porušen, je tedy potřeba zkoumat, zda se OOUS dopustil nesprávného posouzení skutkového stavu vzhledem k definici psychického obtěžování uvedené v tomto ustanovení, a nikoliv zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu.
76 Co se týče pojmu „psychické obtěžování“, ten je definován ve smyslu článku 12a odst. 3 služebního řádu jako „nepřístojné chování“, které se zaprvé uskutečňuje mluvenými nebo psanými projevy, jednáním či gesty, ke kterým dochází „po delší dobu, [jsou] opakované nebo systematické“, což znamená, že psychické obtěžování musí být chápáno jako proces, který trvá delší dobu a předpokládá opakované a pokračující jednání, jež je „úmyslné“, a tedy nikoliv „nechtěné“. Zadruhé, aby se daný pojem se na tato jednání, mluvené či psané projevy nebo gesta vztahoval, musí mít za následek poškození osobnosti, důstojnosti nebo fyzické či psychické integrity člověka (rozsudek ze dne 13. prosince 2017, HQ v. OCVV, T‑592/16, nezveřejněný, EU:T:2017:897, bod 101; viz též rozsudek ze dne 17. září 2014, CQ v. Parlament, F‑12/13, EU:F:2014:214, body 76 a 77 a citovaná judikatura).
77 Není tedy nezbytné prokázat, že dotčené mluvené nebo psané projevy, jednání či gesta byly uskutečněny s úmyslem poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka. Jinými slovy, k psychickému obtěžování může dojít i bez toho, aby bylo prokázáno, že původce obtěžování svým jednáním zamýšlel oběť zdiskreditovat nebo úmyslně zhoršit její pracovní podmínky. Postačí, že toto jednání, pokud bylo uskutečněno záměrně, objektivně takovéto následky způsobilo (viz rozsudky ze dne 5. června 2012, Cantisani v. Komise, F‑71/10, EU:F:2012:71, bod 89, a ze dne 17. září 2014, CQ v. Parlament, F‑12/13, EU:F:2014:214, bod 77 a citovaná judikatura).
78 Konečně, jelikož posuzované jednání musí podle článku 12a odst. 3 služebního řádu být nepřístojné, vyplývá z toho, že označit ho za „obtěžování“ lze jen tehdy, je-li dostatečně objektivní v tom smyslu, že nestranný a rozumný pozorovatel s běžnou citlivostí a nacházející se ve stejné situaci by toto chování či jednání považoval za přehnané a hodné kritiky (rozsudky ze dne 16. května 2012, Skareby v. Komise, F‑42/10, EU:F:2012:64, bod 65, a ze dne 17. září 2014, CQ v. Parlament, F‑12/13, EU:F:2014:214, bod 78).
79 Vzhledem k tomu, že se projednávaný případ týká člena orgánu, je třeba ještě dodat, že vzhledem k tomuto postavení se na paní M. bezesporu přímo nevztahovaly povinnosti stanovené služebním řádem, včetně zákazu jakéhokoliv psychického obtěžování uvedeného v článku 12a tohoto řádu.
80 Nicméně podle čl. 9 odst. 2 jednacího řádu Parlamentu použitelného v rozhodné době, tedy jednacího řádu pro sedmé volební období (2009–2014), je „[j]ednání poslanců […] založeno na vzájemné úctě, vychází z hodnot a zásad vymezených v základních dokumentech Evropské unie, zachovává důstojnost Parlamentu a nesmí ohrožovat řádný chod parlamentních prací, ani klid v budovách Parlamentu“. Co se týče hodnot a zásad, čl. 11 odst. 3 jednacího řádu použitelného pro osmé volební období (2014–2019) již výslovně odkazuje na ty, které jsou uvedeny zejména v Listině základních práv Evropské unie. Kromě toho OOUS musí za jakýchkoliv okolností zaručit svým úředníkům a zaměstnancům pracovní podmínky, které respektují jejich zdraví a důstojnost.
81 Z toho vyplývá, jak se při jednání shodly žalobkyně i Parlament, že tato ustanovení jednacího řádu Parlamentu stanoví členům tohoto orgánu povinnost dodržovat také zákaz psychického obtěžování uvedený v článku 12a služebního řádu, neboť takovýto zákaz jednání, stanovený na úrovni jednacího řádu, ve skutečnosti vychází z hodnot a zásad vymezených v základních dokumentech a spadá pod článek 31 Listiny základních práv, podle kterého „[k]aždý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost“.
82 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že v projednávaném případě byly sporné skutečnosti tak, jak byly uvedeny žalobkyní v žádosti o pomoc a v žalobě, potvrzeny svědky a jejich pravdivost konec konců nebyla zpochybněna ani OOUS ve fázi před zahájením soudního řízení, ani Parlamentem ve fázi soudního řízení. Podle odůvodněného rozhodnutí předsedy nezpochybnily skutečnosti týkající se telefonních hovorů o víkendech, pozdě večer a během dovolených žalobkyně ani paní M.
83 Kromě toho, ačkoliv nechtěná slova nebo gesta, byť se mohou jevit jako nevhodná, jsou jednoznačně vyloučena z působnosti čl. 12a odst. 3 služebního řádu (rozsudek ze dne 17. září 2014, CQ v. Parlament, F‑12/13, EU:F:2014:214, bod 95), je v tomto případě nesporné, že Parlament nezpochybňuje úmyslnou a opakující se, tedy záměrnou povahu jednání vytýkaného paní M. a především správně uznává, že okolnost, že žalobkyně vykonávala své služební povinnosti jen po krátkou dobu, sama o sobě nemůže takové jednání vyloučit z působnosti článku 12a služebního řádu.
84 Nicméně jak OOUS, jenž se ztotožnil s postojem předsedy Parlamentu přijatým se zřetelem ke zprávě ze dne 29. října 2015, tak Parlament jakožto žalovaný se domnívají, že chování paní M. vůči žalobkyni nelze považovat za nevhodné chování člena Parlamentu vůči určitému APA. Zaprvé použití hrubých výrazů a zvýšení hlasu není ve stresových situacích spojených s činností členů Parlamentu neobvyklé. Zadruhé, co se týče vulgárních, ba dokonce urážlivých projevů paní M. vůči žalobkyni, byť se jedná o neobvyklé případy, lze je podle Parlamentu považovat za odůvodněné, týkají-li se otázek profesní naléhavosti, a též skutečností, že paní M. nebyla s profesionálními výkony žalobkyně spokojena a že se zkrátka vyjadřuje hrubým způsobem.
85 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že obsah a především ojedinělá úroveň vulgarity projevů, zejména telefonních, paní M. vůči žalobkyni představuje hanobení jak samotné osoby žalobkyně, tak její práce. Ukazuje se rovněž, že paní M. hanobila práci žalobkyně, ba dokonce jí urážela na pracovišti, a to i v přítomnosti osob stojících mimo orgán. Jednání paní M. tak, jak je zdokumentováno ve spise, se tedy jeví jako nepřístojné a nemůže být žádným způsobem považováno za postoj hodný člena orgánu Evropské unie, kterýžto orgán je z titulu čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv povinen zaručit svým úředníkům a zaměstnancům pracovní podmínky respektující jejich zdraví, bezpečnost a důstojnost.
86 Na rozdíl od toho, co uvedl Parlament, nepřístojná povaha sporného jednání nemůže být zmírněna blízkostí vztahu mezi paní M. a žalobkyní z důvodu, že posledně jmenovaná je přítelkyní dcery paní M., či napjatým prostředím, které panovalo uvnitř skupiny APA pracujících pro paní M.
87 I kdybychom totiž připustili, jak v podstatě uvedla paní M. před zvláštním poradním výborem pro APA, že žalobkyně neposkytovala paní M. uspokojivé profesionální služby, byla přijata zejména z důvodu svého osobního vztahu k paní M. či přinejmenším k její dceři, nebo že žalobkyně údajně měla v úmyslu odstoupit, či dokonce že si sama sobě podepisovala příkazy ke služební cestě, nebo že porušovala ustanovení služebního řádu, včetně toho, že bez vědomí paní M. nahrávala hovory na pracovišti, nic to nemění na tom, že žalobkyně měla právo na pracovní podmínky respektující její zdraví a důstojnost. Takovéto okolnosti totiž případně mohou odůvodnit disciplinární opatření či propuštění z důvodu ztráty důvěry, avšak neumožňují členovi orgánu Unie chovat se opakovaně a úmyslně tímto nepřístojným způsobem vůči úředníkovi nebo zaměstnanci Unie. Na základě článku 24 služebního řádu, ve spojení s čl. 31 odst. 1 Listiny základních práv a článkem 12a služebního řádu, je v každém případě povinností OOUS zaručit svým úředníkům a zaměstnancům pracovní podmínky respektující jejich zdraví a důstojnost a zejména takové pracovní prostředí, které je nevystavuje žádné formě obtěžování, ani psychického, ani sexuálního.
88 Co se týče tvrzení Parlamentu o zvýšené míře stresu spojené s činností členů tohoto orgánu, zejména z důvodu náročné povahy jejich práce, jež případně vyžaduje povinnost pracovat o víkendech, někdy i o dovolené, a tudíž odůvodňuje dosažitelnost APA i mimo běžně stanovené pracovní dny a hodiny, je třeba konstatovat, že o co v tomto případě jde, není ani tak okolnost, že paní M. kontaktovala žalobkyni mimo uvedené dny a hodiny, ale především nepřístojný charakter jednání paní M. nejen na pracovišti během pracovní doby, ale též během doby odpočinku žalobkyně, a zejména tón a vulgarita výroků, které opakovaně pronášela během telefonních hovorů a které zasáhly do osobního života této APA.
89 Z výše uvedeného vyplývá, že dospěl-li OOUS v druhém rozhodnutí o zamítnutí pomoci k závěru, že posuzované jednání paní M. nebylo nepřístojné ve smyslu článku 12a služebního řádu, dopustil se nesprávného posouzení, navíc zjevně nesprávného, vzhledem k definici uvedené v tomto ustanovení.
90 Co se týče otázky, zda toto jednání mělo za následek poškození osobnosti, důstojnosti či fyzické nebo psychické integrity žalobkyně ve smyslu článku 12a služebního řádu, ukazuje se rovněž, že OOUS se dopustil nesprávného posouzení, navíc zjevně nesprávného, vzhledem k definici uvedené v tomto ustanovení, jestliže v druhém rozhodnutí o zamítnutí pomoci shledal, že o takové jednání v projednávaném případě nešlo.
91 Vzhledem k ojedinělé úrovni vulgarity projevů opakovaně pronášených vůči žalobkyni, jejich urážlivému charakteru, jakož i k zjevnému hanobení osoby žalobkyně a kvality její práce otevřeně deklarovanému v těchto projevech, OOUS nemohla dospět k závěru, že osobnost, důstojnost či psychická integrita žalobkyně nebyly tímto nepřístojným chováním paní M. poškozeny.
92 Kromě toho, ačkoliv názory lékařských odborníků nemohou samy o sobě prokázat právní existenci obtěžování nebo pochybení orgánu, pokud jde o jeho povinnost poskytnout pomoc (viz rozsudky ze dne 6. února 2015, BQ v. Účetní dvůr, T‑7/14 P, EU:T:2015:79, bod 49, ze dne 16. května 2017, CW v. Parlament, T‑742/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2017:338, bod 69, a ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, bod 92), lékařská potvrzení předložená v projednávaném případě mohla potvrdit existenci poškození psychické integrity žalobkyně.
93 Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem má Tribunál za to, že vnější pozorovatel s běžnou citlivostí, který je obeznámen se specifickým pracovním kontextem členů Parlamentu a jejich APA, by dospěl k závěru, že dotčené jednání paní M. bylo přehnané a hodné kritiky a mohlo poškodit osobnost, důstojnost či fyzickou nebo psychickou integritu žalobkyně.
94 Prvnímu žalobnímu důvodu je proto třeba vyhovět.
K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 24 služebního řádu
95 Na podporu druhého žalobního důvodu ke zrušení žalobkyně uvádí, že OOUS porušil povinnost poskytnout pomoc, která mu náleží na základě článku 24 služebního řádu, a to tím, že zaprvé nepostupoval rychle a s řádnou péčí tak, aby zahájil správní šetření a obrátil se v této souvislosti na zvláštní poradní výbor pro APA, což vedlo k prodloužení řízení o mnoho měsíců; zadruhé nepostupoval s řádnou pečlivostí, což prokazuje skutečnost, že OOUS nakonec rozhodl o zahájení správního šetření až poté, co bylo vyhověno její první stížnosti, a zatřetí odůvodněné rozhodnutí předsedy jí oznámil na adresu, na které již nepobývala, což způsobilo další zdržení o dva měsíce. Žalobkyně napadá prodlení, ke kterému došlo při vydání různých rozhodnutí OOUS, což mělo za následek zdržení podání žaloby proti paní M. u vnitrostátního soudu, neboť pro účely tohoto vnitrostátního řízení považovala za nutné doložit existenci tvrzeného psychického obtěžování oficiálním uznáním ze strany OOUS.
96 Parlament navrhl zamítnout žalobní důvod jako neopodstatněný a zejména uvedl, že co se týče délky vyřízení žádosti o pomoc, ta by měla být počítána až od rozhodnutí ze dne 2. června 2015, jímž bylo vyhověno stížnosti proti prvnímu rozhodnutí o zamítnutí pomoci.
97 V tomto ohledu platí, že OOUS, popřípadě orgán oprávněný ke jmenování v rámci orgánu, jemuž byla na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu předložena žádost o pomoc ve smyslu článku 24 tohoto řádu, musí – vzhledem k povinnosti poskytnout pomoc a pokud tento orgán čelí události neslučitelné s řádným a nerušeným výkonem služby – s veškerou potřebnou energií zasáhnout a s rychlostí a péčí vyžadovanou okolnostmi daného případu reagovat tak, aby zjistil skutkový stav a vyvodil z něj se znalostí věci příslušné důsledky. Za tímto účelem stačí, aby úředník nebo zaměstnanec, jenž se domáhá ochrany od svého orgánu, předložil alespoň neúplný důkaz o existenci útoků, které proti němu údajně směřují. Jsou-li takové skutečnosti dány, je na dotyčném orgánu, aby přijal vhodná opatření, zejména provedl ve spolupráci se stěžovatelem šetření za účelem prokázání skutkového základu stížnosti (rozsudky ze dne 26. ledna 1989, Koutchoumoff v. Komise, 224/87, EU:C:1989:38, body 15 a 16, ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑570/16, EU:T:2017:283, bod 46, a ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, bod 87).
98 V případě tvrzeného obtěžování zahrnuje povinnost poskytnout pomoc zejména povinnost administrativy s vážností, rychle a ve vší důvěrnosti přezkoumat stížnost na obtěžování a informovat stěžovatele o postupu jejího vyřizování (rozsudky ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑570/16, EU:T:2017:283, bod 47, ze dne 27. listopadu 2008, Klug v. EMEA, F‑35/07, EU:F:2008:150, bod 74, a ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, bod 88).
99 Co se týče opatření, která je třeba přijmout v situaci, jaká nastala v projednávané věci, která spadá do působnosti článku 24 služebního řádu, má administrativa při volbě opatření a prostředků pro uplatnění článku 24 služebního řádu širokou posuzovací pravomoc podléhající přezkumu ze strany unijního soudu (rozsudky ze dne 15. září 1998, Haas a další v. Komise, T‑3/96, EU:T:1998:202, bod 54, ze dne 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑154/05, EU:T:2007:322, bod 137, a ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, bod 89).
100 V tomto ohledu je především třeba odmítnout námitku žalobkyně týkající se skutečnosti, že dříve než údajně dosáhla zahájení správního šetření, musela podat první stížnost. Zaprvé, když OOUS poprvé předložil případ žalobkyně poradnímu výboru pro APA, zahájil první správní šetření, které svěřil tomuto útvaru a během kterého daný výbor vyslechl žalobkyni, paní M. a dva další APA. Zadruhé žalobkyně nemůže vytýkat OOUS, tedy generálnímu tajemníkovi, že vyhověl její stížnosti tak, že rozhodl znovu předložit její případ tomuto výboru. Kromě toho vzhledem k široké posuzovací pravomoci OOUS při volbě opatření a prostředků pro uplatnění článku 24 služebního řádu nemůže okolnost, že generální tajemník této stížnosti vyhověl, znamenat totéž co uznání existence zjevně nesprávného posouzení ve vztahu k prvnímu rozhodnutí o zamítnutí pomoci.
101 Co se týče celkové doby, po kterou byla žádost o pomoc v projednávaném případě vyřizována, je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že služební řád neobsahuje specifické ustanovení ohledně lhůty, v níž musí administrativa provést správní šetření, mimo jiné v oblasti psychického obtěžování, musí se OOUS v těchto věcech řídit zásadou přiměřené lhůty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑570/16, EU:T:2017:283, body 59 a 62). Při provádění správního šetření musí orgány a instituce Unie dbát na to, aby každé přijaté opatření bylo uskutečněno v přiměřené době po opatření předchozím (viz rozsudek ze dne 10. června 2016, HI v. Komise, F‑133/15, EU:F:2016:127, bod 112 a citovaná judikatura), a na rozdíl od toho, co tvrdí Parlament, aby okolnost, že žalobkyně a paní M. opustily tento orgán, nezbavila OOUS povinnosti jednat při vyřizování žádostí o pomoc urychleně, zejména vzhledem k cílům, které mu jsou stanoveny na základě článku 24 služebního řádu a které byly uvedeny v bodech 97 a 98 výše.
102 V tomto ohledu se zdá, že OOUS při výkonu své povinnosti poskytnout pomoc porušil v projednávaném případě požadavek rychlosti, který se na něj vztahuje na základě článku 24 služebního řádu. Poté, co dne 15. července 2014 kolegium kvestorů přijalo své závěry, OOUS čekal až do 12. listopadu 2014, tedy téměř čtyři měsíce, než rozhodl o zamítnutí žádosti o pomoc, přičemž toto rozhodnutí bylo nakonec oznámeno dne 2. června 2015 generálním tajemníkem rozhodujícím o stížnosti ze dne 12. února 2015. Ačkoliv stížnosti žalobkyně bylo takto vyhověno dne 2. června 2015, OOUS jí předalo odůvodněné rozhodnutí předsedy až 22. prosince 2015, tedy o více než šest měsíců později, přičemž toto rozhodnutí se zakládalo na druhé zprávě poradního výboru pro APA ze dne 29. října 2015, jenž navíc nepovažoval za nutné opětovně vyslechnout různé dotčené osoby, jejichž výslech by mohl takovouto šestiměsíční prodlevu vysvětlit.
103 Kromě toho se zdá, nezávisle na argumentu Parlamentu, podle kterého žalobkyně v příslušné době neoznámila OOUS svojí novou adresu, že ačkoliv se žalobkyně rozhodla být ve fázi před zahájením soudního řízení zastupována svými právními zástupci, a to i pro účely podání stížnosti uvedené v bodech 11 a 13 výše, OOUS zaslal odůvodněné rozhodnutí předsedy na adresu, na které žalobkyně již nepobývala, a kroky k jeho předání prostřednictvím právních zástupců učinil až dne 25. února 2016, což způsobilo další prodlevu dvou měsíců ve vyřizování žádosti o pomoc.
104 Nicméně okolnost, že OOUS v rozporu s povinností péče nerozhodl o žádosti o pomoc podle článku 24 služebního řádu s náležitou rychlostí, může sice založit odpovědnost dotčeného orgánu za případnou újmu způsobenou žalobkyni, sama o sobě však nemůže mít vliv na legalitu druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci na základě článku 24 služebního řádu. Porušení zásady dodržování přiměřené lhůty totiž může odůvodnit zrušení rozhodnutí přijatého ve správním řízení, jako bylo druhé rozhodnutí o zamítnutí pomoci, jen tehdy, pokud nadměrné uplynutí času může mít dopad na samotný obsah rozhodnutí přijatého ve správním řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 13. prosince 2000, SGA v. Komise, C‑39/00 P, EU:C:2000:685, bod 44, a rozsudky ze dne 6. prosince 2012, Füller-Tomlinson v. Parlament, T‑390/10 P, EU:T:2012:652, bod 116, a ze dne 18. května 2009, Meister v. OHMI, F‑138/06 a F‑37/08, EU:F:2009:48, bod 76 a citovaná judikatura), k čemuž v projednávané věci nedošlo.
105 V projednávaném případě tedy nedostatek rychlosti OOUS při vyřizování žádosti o pomoc bezesporu zakládá porušení článku 24 služebního řádu, a z tohoto důvodu musí být zohledněn v rámci návrhových žádání směřujících k náhradě újmy, ale sám o sobě nemůže odůvodnit zrušení druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci.
106 Za těchto okolností je třeba zamítnout druhý žalobní důvod jako zčásti neopodstatněný a zčásti neúčinný.
107 Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, a aniž by bylo nutné rozhodovat o žádosti žalobkyně nařídit Parlamentu předložit návrh zprávy, která byla původně předána kvestorům, je třeba vyhovět návrhovým žádáním na zrušení druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci, doplněného rozhodnutím o zamítnutí stížnosti, z důvodu, že se OOUS v projednávaném případě dopustil nesprávného posouzení, když shledal, že jednání paní M. nepředstavuje psychické obtěžování ve smyslu článku 12a služebního řádu.
K návrhovým žádáním směřujícím k náhradě újmy
108 V rámci návrhových žádání směřujících k náhradě újmy žalobkyně žádá Tribunál, aby uložil Parlamentu nahradit nemajetkovou újmu, kterou utrpěla z důvodu, že OOUS porušil povinnost poskytnout pomoc uvedenou v článku 24 služebního řádu, zejména z důvodu nepřiměřené délky řízení, což v ní udržovalo pocit nejistoty a úzkosti, bránilo jí započít proces psychického zotavení a připravilo jí o pomoc, kterou potřebovala pro zahájení soudního řízení proti paní M. před vnitrostátním soudem. Tato nemajetková újma je odlišná od protiprávnosti, jež se týkala druhého rozhodnutí o zamítnutí žádosti a byla předmětem prvního žalobního důvodu. Takováto nemajetková újma proto nemůže být nahrazena pouhým zrušením druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci.
109 Parlament navrhl, aby bylo návrhové žádání směřující k náhradě újmy zamítnuto.
110 Úvodem je třeba připomenout, že – co se týče náhrady nemajetkové újmy, jež byla žalobkyni údajně způsobena dotčeným jedním paní M., na kterou žalobkyně poukazuje ve svých písemných podáních – podle článku 24 prvního pododstavce služebního řádu Unie pomáhá úředníkovi či zaměstnanci „zejména při postupu proti jakékoli osobě, která se dopustila vyhrožování, urážky nebo pomluvy nebo jiného útoku vůči osobě nebo majetku, kterému je tato osoba nebo člen její rodiny vystavena z důvodů svého postavení nebo služebních povinností“. Kromě toho podle článku 24 druhého pododstavce služebního řádu Unie „společně a nerozdílně nahradí úředníkovi [újmu] utrpěnou v takových případech, pokud úředník nezpůsobil [újmu] úmyslně nebo hrubou nedbalostí a nemůže-li získat náhradu způsobené [újmy] od jejího původce“.
111 V tomto ohledu platí, že účelem povinnosti poskytnout pomoc zakotvené v článku 24 služebního řádu je poskytnout úředníkům a zaměstnancům prostřednictvím jejich orgánu ochranu před jednáním třetích osob, a nikoli před akty vydanými samotným orgánem, jejichž přezkum je upraven v jiných ustanoveních služebního řádu (rozsudky ze dne 17. prosince 1981, Bellardi-Ricci a další v. Komise, 178/80, EU:C:1981:310, bod 23, a ze dne 9. září 2016, De Esteban Alonso v. Komise, T‑557/15 P, nezveřejněný, EU:T:2016:456, bod 45). Jiní úředníci či zaměstnanci, nebo členové orgánu Unie, jako je paní M., však mohou být považovány za třetí osoby ve smyslu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 1979, V. v. Komise, 18/78, EU:C:1979:154, bod 15).
112 Co se týče nemajetkové újmy, která byla žalobkyni údajně způsobena jednáním paní M., žalobkyně se v souladu s článkem 24 druhým pododstavcem služebního řádu, nejprve musí, jak sama uvedla, domáhat náhrady takovéto újmy žalobou na náhradu újmy podanou k vnitrostátnímu soudu, neboť pouze v případě, že takovouto újmu není možné nahradit, může být OOUS podle tohoto ustanovení služebního řádu vázána společně a nerozdílně nahradit žalobkyni újmu způsobenou jednáním „třetí osoby“ ve smyslu tohoto ustanovení.
113 Je třeba nicméně uvést, že na základě povinnosti poskytnout pomoc mohla OOUS již od této chvíle poskytnout žalobkyni pomoc, zejména finanční, v její snaze domoci se náhrady (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2013, CH v. Parlament, F‑129/12, EU:F:2013:203, bod 57), v tomto případě s cílem domoci se prostřednictvím žaloby „s dopomocí“ uznání, že jednání, které bylo vůči ní z důvodu jejího postavení a služební povinnosti namířeno a které odůvodňovalo žádost o pomoc, bylo uznáno za protiprávní a opravňovalo jí k přiznání náhrady újmy vnitrostátním soudem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2016, De Esteban Alonso v. Komise, T‑557/15 P, nezveřejněný, EU:T:2016:456, bod 42 a citovaná judikatura).
114 Dále je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury představuje zrušení protiprávního aktu, jako bylo druhé rozhodnutí o zamítnutí pomoci, samo o sobě přiměřenou a v zásadě dostatečnou nápravu jakékoliv nemajetkové újmy, kterou tento akt mohl způsobit. O takový případ nicméně nemůže jít, pokud žalobkyně prokáže, že jí byla způsobena újma, která je oddělitelná od protiprávnosti, na jejímž základě byl akt zrušen, a která nemůže být tímto zrušením zcela napravena (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, EU:T:2006:148, bod 131, ze dne 16. května 2017, CW v. Parlament, T‑742/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2017:338, bod 64, a ze dne 19. května 2015, Brune v. Komise, F‑59/14, EU:F:2015:50, bod 80).
115 Nemajetková újma, které se žalobkyně dovolává, není v projednávaném případě způsobena nesprávným posouzením, kterého se dopustil OOUS a které bylo předmětem prvního žalobního důvodu směřujícího ke zrušení druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci, ale porušením povinnosti poskytnout pomoc uvedené v článku 24 služebního řádu ze strany OOUS, jež byla předmětem druhého žalobního důvodu směřujícího ke zrušení.
116 V tomto ohledu je třeba uvést, že při projednávání druhého žalobního důvodu dospěl Tribunál k závěru, že OOUS porušil povinnost poskytnout pomoc zejména tím, že žádost o pomoc nevyřídil s dostatečnou rychlostí, ale že takovéto protiprávní jednání nemůže mít za následek zrušení druhého rozhodnutí o zamítnutí pomoci z tohoto důvodu.
117 Za těchto okolností je třeba mít za to, že nemajetková újma, které se žalobkyně dovolává, může být považována za oddělitelnou od protiprávnosti, tedy od nesprávného posouzení, na jejímž základě bylo druhé rozhodnutí o zamítnutí pomoci zrušeno, a že tato újma každopádně nemůže být tímto zrušením zcela napravena.
118 Za těchto okolností projednávaného případu, zejména vzhledem k pochybením OOUS, jež vedly k tomu, že případ byl podruhé předložen zvláštnímu poradnímu výboru pro APA, a k nepřiměřené době více než dvou let, které OOUS potřeboval pro vyřízení žádosti o pomoc, což žalobkyni vystavilo nejistotě a bránilo jí v podniknutí právních kroků vůči paní M., nebo přinejmenším tyto kroky zpozdilo, má Tribunál za to, že nápravě nemajetkové újmy způsobené žalobkyni bude spravedlivě učiněno za dost, když jí ex æquo et bono a tak, jak žalobkyně požaduje, přizná částku 10 000 eur.
119 Co se týče žádosti žalobkyně, aby náhrada škody, která jí případně bude přiznána, byla navýšena o úroky z prodlení v základní sazbě Evropské centrální banky (ECB), má Tribunál za to, že je třeba jí vyhovět, a protože nebylo uvedeno datum, od kterého mají takové úroky z prodlení plynout, že příslušným datem je den vyhlášení tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. května 2017, CW v. Parlament, T‑742/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2017:338, bod 67, a ze dne 6. října 2015, CH v. Parlament, F‑132/14, EU:F:2015:115, bod 127).
120 Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem je třeba zrušit druhé rozhodnutí o zamítnutí pomoci z důvodu nesprávného posouzení týkajícího se tohoto rozhodnutí a uložit Parlamentu zaplatit žalobkyni z titulu způsobené nemajetkové újmy částku 10 000 eur, která počínaje dnem vyhlášení tohoto rozsudku bude navýšena o úroky z prodlení v sazbě stanovené ECB pro hlavní operace refinancování.
K nákladům řízení
121 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 30. června 2016, jímž orgán Parlamentu oprávněný k uzavírání pracovních smluv zamítl žádost o pomoc podanou dne 14. dubna 2014 Michelou Curto, se zrušuje.
2) Parlamentu se ukládá zaplatit M. Curto z titulu způsobené nemajetkové újmy částku 10 000 eur, která počínaje dnem vyhlášení tohoto rozsudku bude navýšena o úroky z prodlení v sazbě stanovené Evropskou centrální bankou (ECB) pro hlavní operace refinancování.
3) Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.
Pelikánová | Nihoul | Svenningsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. července 2018.
Podpisy.