Věc T-28/02
First Data Corp. a další
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Článek 81 ES – Systém platebních karet Visa – Pravidlo ‚žádná akvizice bez vydávání‘ – Negativní atest – Pravidlo zrušeno v průběhu řízení – Zájem na podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“
Shrnutí usnesení
1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Zánik z důvodu události, ke které došlo po podání žaloby – Nevydání rozhodnutí ve věci
2. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí Komise udělující negativní atest podle pravidel hospodářské soutěže – Návrh na částečné zrušení ustanovení dohody, která je předmětem negativního atestu – Odstranění dotčeného ustanovení v průběhu řízení – Neexistence vzniklého a trvajícího zájmu na pokračování v řízení o žalobě – Zájem vztahující se k budoucím a neurčitým situacím – Vyloučení
(Čl. 81 odst.1 ES, články 230 ES a 233 ES)
1. Žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že žalobce má zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení aktu může vyvolat právní následky nebo, jinak řečeno, že žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch straně, která ji podala.
V tomto ohledu se podmínky přípustnosti žaloby posuzují k okamžiku podání žaloby. Nicméně v zájmu řádného výkonu spravedlnosti může Soud konstatovat bez návrhu, že se o žalobě nerozhodne v případě, že žalobce, který původně měl zájem na podání žaloby, ztratil veškerý osobní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu události, ke které došlo po podání uvedené žaloby. Aby totiž žalobce mohl pokračovat v řízení o žalobě směřující ke zrušení rozhodnutí, je třeba, aby si zachoval osobní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí.
(viz body 34–38)
2. Žalobce v řízení směřujícím ke zrušení negativního atestu uděleného Komisí třetí osobě podle článku 2 nařízení č. 17 již nemá trvající a určitý zájem na podání žaloby, pokud se jeho žaloba vztahuje na uvedený atest pouze v rozsahu, v němž se týká ustanovení dohody mezi podniky, které strany dohody mezitím odstranily.
Jednak případný rozsudek Soudu vyslovující zrušení navrhované žalobcem by totiž již nemohl vyvolat následky uvedené v článku 233 ES a Komise by již nemohla přijmout nové odlišné rozhodnutí o ustanovení, které již neexistuje.
Dále možnost, že v budoucnu bude do dohody vloženo smluvní ustanovení, které je obdobou odstraněného ustanovení, nepostačuje k tomu, aby se žalobce mohl opírat o vzniklý a trvající, a nikoliv pouze hypotetický, zájem na dosažení zrušení, které navrhuje.
Nakonec, navrhované zrušení není nezbytné k odůvodnění případné žaloby na náhradu škody žalobce vůči stranám dohody před vnitrostátními soudy. Negativní atest totiž není pro vnitrostátní soudy závazný, i když představuje skutkovou okolnost, kterou vnitrostátní soudy musí vzít v úvahu. Negativní atest pouze vyjadřuje názor Komise, že není důvod k jejímu zásahu na základě poznatků, které má k dispozici. Nepředstavuje konečné posouzení a zejména ani zaujetí stanoviska spadající do výlučné pravomoci Komise. Jelikož čl. 81 odst. 1 ES je přímo použitelný a jednotlivci se jej mohou dovolávat před vnitrostátními soudy a vyvozovat z něj práva, a jelikož vnitrostátní soudy mohou mít případně k dispozici také jiné informace o zvláštních okolnostech projednávaného případu, mají přirozeně povinnost učinit si svůj vlastní názor o použitelnosti čl. 81 odst. 1 ES na určité dohody, podle poznatků, které mají k dispozici. V každém případě mohou Soudnímu dvoru předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti negativního atestu, takže žalobce by nebyl v rámci případného sporu nijak zbaven možnosti uplatnit svá práva před vnitrostátním soudem.
(viz body 40, 42–43, 47–51)