Kasační opravný prostředek podaný Zoï Apostolopoulou a Anastasiou Apostolopoulou-Chrysanthaki dne 21. února 2022 proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 21. prosince 2021 ve spojených věcech T-721/18 a T-81/19, Apostolopoulou a Apostolopoulou-Chrysanthaki v. Komise
(Věc C-124/22 P)
Jednací jazyk: řečtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Zoï Apostolopoulou a Anastasia Apostolopoulou-Chrysanthaki (zástupce: Dionysios Gouskos, advokát)
Další účastnice řízení: Evropská komise
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:
zrušil napadený rozsudek vydaný Tribunálem dne 21. prosince 2021 ve spojených věcech Τ-721/18 a Τ-81/191 ;
vyhověl žalobám ve spojených věcech Τ-721/18 a Τ-81/19;
uložil další účastnici řízení náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkami v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňují navrhovatelky pět důvodů:
1. První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z rozporuplného a nesprávného odůvodnění týkajícího se porušení zásady řádné správy Komisí
V napadeném rozsudku Tribunál odmítl jako nepřípustný žalobní důvod navrhovatelek vycházející z porušení zásady řádné správy, když shledal, že žaloby ve spojených věcech neuvádějí skutkové a právní okolnosti, na kterých je tento žalobní důvod založen, jinými sovy Tribunál vycházel z nesprávného a rozporuplného odůvodnění, neboť 1) Tribunál sám rozhodl, že předmět žalob je přesný, jasný a ucelený, a zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí, jež vycházela z nepřesnosti uvedených žalob (bod 73 napadeného rozsudku); 2) Tribunál sám rozhodl (bod 124 napadeného rozsudku), že Komise skutečně do svých písemností zahrnula ve vztahu k navrhovatelkám lživá tvrzení, která podle navrhovatelek představují jednání v rozporu se zásadou řádnou správy. Jinými slovy, nejenže byly nezbytné skutkové a právní okolnosti vylíčeny (jak to ostatně vyplývá z prostého znění spisů v obou žalobách), ale Tribunál sám o nich již rozhodl; 3) závěr Tribunálu, že Komise uvedla ve vztahu k navrhovatelkám lživá tvrzení v rámci soudního řízení, s cílem získat zpět peněžité částky, které nebyly navrhovatelkám přiznány, je samo o sobě důkazem zjevného porušení zásady řádné správy Komisí. V opačném případě by to znamenalo připustit, že lživá tvrzení unijního orgánu před vnitrostátním soudem k újmě občanů Unie jsou praxí, jež je v souladu s pravidly řádné správy.
2. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z argumentů, které nebyly uvedeny, a z nerozhodnutí o návrhových žádáních uvedených v žalobách týkajících se nemajetkové újmy plynoucí z některých konkrétních lživých tvrzení a pomluv ze strany Komise
Na místo toho, aby přezkoumal konkrétní lživá tvrzení a pomluvy ve vztahu k navrhovatelkám a části obsažené v písemnostech Komise, jež popisují skutečnosti předcházející řízení a předmět obou žalob, za účelem určení, zda představují poškození osobnosti navrhovatelek a mohou zakládat nárok na náhradu za nemajetkovou újmu, jak se domáhají navrhovatelky ve svých žalobách, Tribunál rozhodl, že Komise neobvinila navrhovatelky, že se provinily podvodným jednáním, a na tomto základě zamítl žaloby ve spojených věcech. Takové posouzení však nemá vztah k předmětu žalob ve spojených věcech, neboť se navrhovatelky ve svých žalobách nedomáhají náhrady škody z důvodu, že Komise je obvinila z údajného podvodného jednání. Tribunál tímto rozhodnutím rozhodl o žalobním důvodu, který navrhovatelky neuplatnily, takže toto posouzení nepředstavuje legitimní odůvodnění. Tribunál tak na jedné straně opomněl rozhodnout o žalobách navrhovatelek a na druhé straně nezaložil svůj rozsudek na legitimním odůvodnění.
3. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze zkreslení argumentace navrhovatelek a z rozporuplných závěrů ohledně porušení zásady procesní loajality a práva na spravedlivý proces
Naprosto rozporuplně Tribunál, který právem tvrdil, že navrhovatelky tvrdí, že jednání vytýkané Komisi ve věci T-81/19 je v rozporu jak s povinností upřímnosti a rovnosti stran, která je právní zásadou společnou členským státům, tak s obecnou zásadou řádného výkonu spravedlnosti (práva na spravedlivý proces), následně rozhodl, že navrhovatelky nenamítaly porušení pravidla unijního práva. To, že tak navrhovatelky učinily, přitom vyplývá z prostého znění návrhových žádání jejich žalob. Tribunál tímto opomněl rozhodnout v tomto ohledu o žalobě ve věci T-81/19 a opřel se o rozporuplné a nelegitimní odůvodnění.
4. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze zkreslení předmětu žalob a nesprávného výkladu a uplatnění článků 299, 268 a 340 SFEU
Tribunál měl neprávem za to, 1) že předmětem sporu bylo jednání zástupců Komise (jakožto právních zástupců), ačkoli stranou sporu je samotná Komise, která je odpovědná za vyplácení náhrad škody z důvodu mimosmluvní odpovědnosti; 2) že porušení povinnosti pravdomluvnosti Komisí a porušení práva navrhovatelek na spravedlivý proces spadají do přezkumu legality prováděcích opatření, který mají provést vnitrostátní soudy, zatímco nesplnění povinností ze strany Komise, která byla uvedena v žalobách, představují porušení základních práv občanů Unie unijním orgánem, které zakládá nárok na náhradu škody z důvodu mimosmluvní odpovědnosti, přičemž pouze Tribunál je v tomto ohledu nadán pravomocí na základě článků 268 a 340 SFEU; a 3) že navrhovatelky namítají porušení vnitrostátního procesního pravidla, zatímco se dovolávají porušení právních zásad společných členským státům, obecné zásady unijního práva a základních práv jednotlivců chráněných unijním právem, jak to vyplývá z prostého znění žalob, a sám Tribunál toto uznal v jiných částech svého rozsudku.
5. Pátý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného výkladu a uplatnění článků 299, 317 a 325 SFEU
Tribunál, byť plně shledal podloženými tvrzení, kterými jsou Komisi vytýkány „lživé zprávy“ k újmě navrhovatelek, zcela svévolně rozšířil právo Komise na urychlení vymáhání pohledávky, přičemž paradoxně a v právní nauce nevídaně přehlédl, že Komise nemůže toto nezadatelné právo využívat lživě a v rozporu se základními individuálními právy navrhovatelek, která představují minimální demokratický práh pro jakékoli protiprávní jednání unijních orgánů.
____________
1 ECLI: ECLI:EU:T:2021:933