ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
12. února 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství B – Starší mezinárodní obrazová ochranná známka představující dvě roztažená křídla – Relativní důvody pro zamítnutí zápisu – Neexistence nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b), nařízení (ES) č. 207/2009 – Neexistence zásahu do dobrého jména – Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009“
Ve věci T‑505/12,
Compagnie des montres Longines, Francillon SA, se sídlem v Saint‑Imier (Švýcarsko), zastoupená P. González-Bueno Catalán de Ocónem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), původně zastoupený F. Mattinou, poté P. Bullockem, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž dalším účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl
Xiuxiu Cheng, s bydlištěm v Budapešti (Maďarsko),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu OHIM ze dne 14. září 2012 (věc R 193/2012-5), týkajícímu se námitkového řízení mezi společností Compagnie des montres Longines, Francillon SA a Xiuxiu Chengem,
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení A. Dittrich, předseda, J. Schwarcz (zpravodaj) a V. Tomljenović, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Weychert, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 19. listopadu 2012,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 12. února 2013,
s přihlédnutím k rozhodnutí ze dne 25. března 2013, kterým bylo odmítnuto povolit podání repliky,
s přihlédnutím ke změně složení senátů Tribunálu,
po jednání konaném dne 27. března 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 20. července 2009 podal Xiuxiu Cheng u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující černobílé obrazové označení:
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 9 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 9: „Optické sluneční brýle“;
– třída 25: „Oděvy a obuv“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 84/2010 ze dne 10. května 2010.
5 Dne 30. července 2010 podala žalobkyně, společnost Compagnie des montres Longines, Francillon SA, proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky uvedené v bodě 3 výše námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009.
6 Námitky byly založeny na starší mezinárodní obrazové ochranné známce č. 401319 vyobrazené níže, s účinky zejména v Německu, Rakousku, Beneluxu, Bulharsku, Španělsku, Estonsku, Francii, Řecku, Maďarsku, Itálii, Lotyšsku, Litvě, Portugalsku, České republice, Rumunsku, na Slovensku a ve Slovinsku, označující zejména výrobky spadající do třídy 14 a odpovídající následujícímu popisu: „Hodinky, hodinové strojky, skříňky, ciferníky, hodinkové řemínky, pásky a náramky, části a součásti hodin nebo hodinek; chronometry; chronografy; chronometrická zařízení pro sportovní utkání; kyvadlové hodiny, stolní hodiny a budíky; veškerá chronometrická zařízení, hodinky-klenoty, klenoty a bižuterie; časomíry, přístroje a panely pro zobrazení času“.
7 Důvody uplatňovanými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 5 nařízení č. 207/2009.
8 Rozhodnutím ze dne 25. listopadu 2011 zamítlo námitkové oddělení námitky v plném rozsahu z důvodu, že výrobky, na které se vztahují dotčené ochranné známky, se liší, takže jedna z podmínek nezbytných pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 není splněna. Pokud jde o odůvodnění námitek vycházející z použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, námitkové oddělení dospělo k závěru, že žalobkyni se nepodařilo ve vztahu ke všem relevantním členským státům prokázat, že starší mezinárodní ochranná známka má dobré jméno ve vztahu k výrobkům kategorie „Hodinářské a chronometrické přístroje“, spadající do třídy 14, která je jedinou kategorií, pro níž bylo uplatněno dobré jméno.
9 Dne 25. ledna 2012 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení k OHIM odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
10 Rozhodnutím ze dne 14. září 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“) pátý odvolací senát OHIM odvolání zamítl a v plném rozsahu potvrdil rozhodnutí námitkového oddělení.
11 Zaprvé odvolací senát v podstatě konstatoval, že pokud jde o relevantní veřejnost, které jsou výrobky chráněné kolidujícími ochrannými známkami určeny, je tvořena jak širokou veřejností, tak odborníky specializovanými v hodinářském odvětví a v obou případech musí být uvedená veřejnost považována za běžně informovanou a přiměřeně pozornou a obezřetnou.
12 Zadruhé odvolací senát uvedl, že dotčené výrobky se liší jak svou povahou, tak distribučními kanály. Podle odvolacího senátu nejsou předmětné výrobky konkurenční ani komplementární. Odvolací senát dospěl k závěru, že vzhledem k neexistenci jakékoliv podobnosti výrobků není splněna jedna z podmínek nezbytných pro použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, a že tedy nemůže existovat nebezpečí záměny ve smyslu tohoto ustanovení.
13 Zatřetí, pokud jde o použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, odvolací senát předně uvedl, že rovněž zohlední doplňující důkazy týkající se dobrého jména výrobků kategorie „Hodinářské a chronometrické přístroje“, spadajících do třídy 14, které žalobkyně předložila poprvé až u odvolacího senátu a jež doplňují důkazy, které již byly v této souvislosti předloženy u námitkového oddělení.
14 Dále odvolací senát konstatoval, že i když uvedené důkazy, předložené žalobkyní, jasně prokazují, že její výrobky jsou velmi oblíbené a jsou na relevantním trhu prodávány po více než jedno století, prokazují rovněž, že tyto výrobky nejsou obvykle nebo téměř nikdy označované samostatným označením dotčeným v projednávané věci. Naopak ochranná známka, která byla na nich umisťována, byla tvořena kombinací obrazové ochranné známky, na které byly založeny námitky, a stylizovaného slova „longines“.
15 Odvolací senát konečně shledal, že nebylo prokázáno, že by mezinárodní obrazová ochranná známka, na které byly založeny námitky, byla bez slova „longines“ jako taková rozpoznána v kontextu „hodinářských a chronometrických přístrojů“ významnou částí relevantní veřejnosti na podstatné části území Bulharska, Beneluxu, České republiky, Dánska, Estonska, Španělska, Francie, Řecka, Maďarska, Itálie, Litvy, Lotyšska, Portugalska, Rumunska, Slovenska a Slovinska. Podle odvolacího senátu žalobkyně neprokázala, že si relevantní veřejnost bez zvláštního úsilí spojuje dotčenou obrazovou ochrannou známku žalobkyně s výrobky, které náležejí do výše uvedené kategorie.
Návrhová žádání účastníků řízení
16 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM a dalšímu účastníkovi řízení u odvolacího senátu OHIM náhradu nákladů řízení.
17 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu v plném rozsahu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
18 Žalobkyně uvádí na podporu žaloby dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 5 uvedeného nařízení.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009
19 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát dospěl k nesprávnému závěru o neexistenci podobnosti mezi výrobky, na které se vztahují dotčené ochranné známky, a že nezohlednil jejich vzhledovou a pojmovou podobnost. Odvolací senát měl tudíž podle ní nesprávně za to, že se nepoužije čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
20 OHIM argumenty žalobkyně zpochybňuje.
21 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
22 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a dotčené výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, EU:T:2003:199, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
23 Pro účely tohoto globálního posouzení se má za to, že průměrný spotřebitel dotyčné kategorie výrobků nebo služeb je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Je však nutno přihlédnout k okolnosti, že průměrný spotřebitel má jen zřídka možnost provést přímé srovnání různých ochranných známek a že se musí spolehnout na nedokonalý obraz, který si uchoval v paměti. Je třeba rovněž zohlednit skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (viz rozsudek GIORGIO BEVERLY HILLS, bod 22 výše, EU:T:2003:199, bod 33 a citovaná judikatura).
24 Za účelem použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá nebezpečí záměny totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a zároveň totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se kolidující ochranné známky vztahují. Jedná se o kumulativní podmínky [viz rozsudek ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, Sb. rozh., EU:T:2009:14, bod 42 a citovaná judikatura].
25 Nebezpečí záměny je navíc tím vyšší, čím vyšší se jeví rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Ochranné známky, které mají buď inherentně, nebo z důvodu své známosti na trhu vysokou rozlišovací způsobilost, požívají rozsáhlejší ochrany než ochranné známky, jejichž rozlišovací způsobilost je menší. Při posuzování, zda je dáno nebezpečí záměny, je tedy třeba vzít v úvahu rozlišovací způsobilost starší ochranné známky a zvláště její dobré jméno [viz rozsudek ze dne 17. dubna 2008, Ferrero Deutschland v. OHIM, C‑108/07 P, EU:C:2008:234, body 32 a 33 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 28. října 2010, Farmeco v. OHIM – Allergan (BOTUMAX), T‑131/09, EU:T:2010:458, bod 67].
26 Nakonec je třeba připomenout, že k tomu, aby byl zápis ochranné známky Společenství zamítnut, stačí, že relativní důvod pro zamítnutí ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 existuje jen v části Evropské unie [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2006, Mast-Jägermeister v. OHIM – Licorera Zacapaneca (VENADO s rámečkem a další), T‑81/03, T‑82/03 a T‑103/03, Sb. rozh., EU:T:2006:397, bod 76 a citovaná judikatura].
27 První žalobní důvod uplatněný žalobkyní je v projednávané věci třeba zkoumat právě s přihlédnutím k zásadám uvedeným v bodech 21 až 26 výše.
K relevantní veřejnosti a jejímu stupni pozornosti
28 Na úvod je třeba konstatovat, že starší ochrannou známkou je mezinárodní ochranná známka s účinky zejména v některých unijních členských státech, které jsou uvedeny v bodě 6 výše. K prokázání případné existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami je proto třeba zohlednit hledisko relevantní veřejnosti v těchto členských státech.
29 Dále je třeba připomenout, že podle judikatury tvoří relevantní veřejnost spotřebitelé, kteří mohou užívat jak výrobky chráněné starší ochrannou známkou, tak výrobky označené v přihlášce ochranné známky [viz rozsudek ze dne 30. září 2010, PVS v. OHIM – MeDiTA Medizinische Kurierdienst (medidata), T‑270/09, EU:T:2010:419, bod 28 a citovaná judikatura]. Kromě toho je třeba také připomenout, že z judikatury vyplývá, že zkoumání důvodů pro zamítnutí zápisu se musí týkat každého z výrobků, pro které je zápis ochranné známky požadován (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. února 2007, BVBA Management Training en Consultancy, C‑239/05, Sb. rozh., EU:C:2007:99, bod 34).
30 Odvolací senát v bodě 15 napadeného rozhodnutí uvedl, že kolidující výrobky jsou určeny jak široké veřejnosti, tak i odborníkům specializovaným v hodinářském odvětví, kteří jsou v každém případě považováni za běžně informované a přiměřeně pozorné a obezřetné.
31 Žalobkyně nezpochybňuje definici relevantní veřejnosti nebo stupeň její pozornosti, ale pouze tvrdí, že „skuteční zákazníci“ a potenciální zákazníci dotčených výrobků tvoří kategorie, které se překrývají. Podle žalobkyně může spotřebitel, který nakupuje některé z dotčených výrobků, zakoupit také jiné z nich. Žalobkyně zejména zdůrazňuje, že spotřebitelé, kteří nakupují drahé zboží a luxusní výrobky, si mohou koupit také levné výrobky. Spotřebitelé předmětných výrobků jsou tak podle ní totožní.
32 Tribunál má za to, že všechny dotčené výrobky jsou určeny široké veřejnosti, a pokud jde o výrobky chráněné starší ochrannou známkou, také odborníkům specializovaným v hodinářském odvětví. Odvolací senát tedy správně zohlednil takto složenou veřejnost.
33 Co se týče stupně pozornosti relevantní veřejnosti, je třeba konstatovat, že kategorie dotčených výrobků jsou formulovány dostatečně široce, aby zahrnovaly některé z nich, které si může koupit každý, tj. i spotřebitelé, kteří při nákupu nevykazují vysoký stupeň pozornosti.
34 I když nejsou výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, jakož i optické sluneční brýle, které jsou uvedeny v přihlášce ochranné známky a spadají do třídy 9, většinou nakupovány pravidelně a jsou nakupovány za pomoci prodavače, tzn. za okolností, za nichž musí být stupeň pozornosti průměrného spotřebitele považován za vyšší než běžný stupeň pozornosti, a tedy spíše za vysoký [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. ledna 2006, Devinlec v. OHIM – TIME ART (QUANTUM), T‑147/03, Sb. rozh., EU:T:2006:10, bod 63], nemění to nic na tom, že tomu tak není v případě všech těchto výrobků, neboť některé hodinky, některé pásky a náramky, některé budíky, bižuterii nebo i některé optické sluneční brýle lze koupit i bez toho, aby jim spotřebitel věnoval zvláštní pozornost, zejména pokud se jedná o „levné“ výrobky.
35 Co se týče stupně pozornosti veřejnosti nakupující oděvy a obuv uvedené v přihlášce ochranné známky a spadající do třídy 25, je třeba na jedné straně uvést, že vzhledem k tomu, že tyto výrobky jsou spotřebním zbožím, které průměrný spotřebitel často nakupuje a používá, nebude stupeň pozornosti při nákupu těchto výrobků vyšší než průměrná. Na druhé straně je třeba mít za to, že stupeň pozornosti veřejnosti není nižší než průměrný, protože dotčené výrobky jsou módním zbožím, a spotřebitel tedy věnuje jejich výběru určitou pozornost [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2011, Esprit International v. OHIM – Marc O’Polo International (Ztvárnění písmene umístěného na kapse), T‑22/10, EU:T:2011:651, body 45 až 47].
Ke srovnání výrobků
36 Podle ustálené judikatury je pro posouzení podobnosti dotčených výrobků třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zahrnují zvláště jejich povahu, účel, jejich užívání a konkurenční nebo komplementární charakter. Mohou být zohledněny i jiné faktory, jako jsou například distribuční kanály dotyčných výrobků [viz rozsudek ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, Sb. rozh., EU:T:2011:651, bod 37 a citovaná judikatura].
37 V projednávané věci odvolací senát potvrdil závěr námitkového oddělení o rozdílu, který existuje mezi dotčenými výrobky. Odvolací senát zdůraznil, že dotčené výrobky se liší jak svou povahou, tak svými distribučními kanály a vzájemně si nekonkurují. Odvolací senát dospěl k závěru o „absolutní nepodobnosti výrobků“.
38 Konkrétně, co se týče „optických slunečních brýlí“, uvedených v přihlášce ochranné známky, odvolací senát konstatoval, že jejich účel se zcela liší od chronometrů a bižuterie, na které se vztahuje starší ochranná známka. Podle odvolacího senátu skutečnost, že v obou případech je lze nosit jako módní doplněk, nic na uvedeném závěru nemění. Pro „optické sluneční brýle“ je i nadále estetický účel ve vztahu k jejich hlavnímu účelu, kterým je korigovat zrakové vady a chránit oči před intenzivním světlem, druhořadý.
39 Co se týče „oděvů a obuvi“ uvedených v přihlášce ochranné známky, odvolací senát znovu uvedl, že hlavní účel těchto výrobků spočívá v zahalení lidského těla a nohou. Podle odvolacího senátu se „bižuterie“ žalobkyně též nosí na těle, ale výlučně z estetických důvodů. Spojitost mezi těmito dvěma kategoriemi výrobků je tak příliš slabá.
40 Odvolací senát odmítl také tvrzení žalobkyně, že dotčené výrobky jsou komplementární z důvodu, že se jedná o módní doplňky. Naopak podle něj je spojitost uvedených výrobků příliš vágní. Sluneční brýle jsou vybírány hlavně z důvodu jejich technických vlastností a nikoliv z důvodu, že musí být nutně sladěné s nošenými hodinkami nebo náušnicemi. Totéž platí i pro oděvy a obuv, které nejsou obvykle nakupovány v přísném souladu se stylem hodinek a bižuterie, které se nosí. I když takové výrobky jako hodinky a sluneční brýle mohou být v závislosti na významu, který spotřebitel přikládá módě, vnímány jako módní doplňky či nikoliv, nic to podle odvolacího senátu nemění na tom, že jejich hlavní účel se liší.
41 Nakonec odvolací senát odkazuje na rozsudek ze dne 7. prosince 2010, Nute Partecipazioni a La Perla v. OHIM – Worldgem Brands (NIMEI LA PERLA MODERN CLASSIC) (T‑59/08, Sb. rozh., EU:T:2010:500, bod 36) s tvrzením, že z tohoto rozsudku vyplývá, že bižuterie a dámské oděvy náležejí do blízkých segmentů trhu, a že je tudíž nutná existence určitého stupně podobnosti mezi ochrannými známkami, aby bylo možné použít čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Nicméně podle odvolacího senátu Tribunál existenci podobnosti mezi výše uvedenými výrobky neshledal ani nepotvrdil. Naopak v jiné věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 24. března 2010, 2nine v. OHIM – Pacific Sunwear of California (nollie) (T‑363/08, EU:T:2010:114, body 33 až 41), Tribunál potvrdil závěr druhého odvolacího senátu, podle něhož výrobky spadající do třídy 25 a výrobky spadající do třídy 14 ve smyslu Niceské dohody se lišily a na základě pouhých estetických důvodů nebylo možné prokázat ani jejich podobnost ani údajnou komplementární povahu.
42 Žalobkyně tvrdí, že výrobky uvedené v přihlášce ochranné známky a výrobky chráněné starší ochrannou známkou jsou podobné. Podle žalobkyně mají tyto výrobky stejnou povahu, totožný účel a určení, jsou komplementární, zastupitelné, a tudíž si konkurují, uspokojují podobnou poptávku, sdílejí tytéž distribuční kanály a jsou často prodávány ve stejných obchodech. Nakonec žalobkyně na jedné straně tvrdí, že se pro výrobce stalo běžné rozšířit své činnosti na více propojených trhů od oděvů přes bižuterii ke kosmetice, a na druhé straně tvrdí, že spotřebitelé těchto výrobků jsou totožní.
43 OHIM argumenty žalobkyně zpochybňuje.
44 Na úvod je třeba zdůraznit, že odvolací senát dospěl k závěru, že u relevantní veřejnosti neexistuje žádné nebezpečí záměny, pouze na základě srovnání dotčených výrobků. V případě podobnosti dotčených výrobků, byť nízké, je však odvolací senát povinen ověřit, zda případný vysoký stupeň podobnosti označení nemůže u spotřebitele vyvolat nebezpečí záměny týkající se původu výrobků [v tomto smyslu viz rozsudek PiraÑAM diseño original Juan Bolaños, EU:T:2007:219, bod 36 výše, bod 40].
45 Právě v tomto kontextu je tudíž třeba ověřit, zda je posouzení odvolacího senátu, podle něhož nejsou dotčené výrobky podobné, odůvodněné.
46 V této souvislosti je třeba na úvod konstatovat, že výrobky, které mají být v projednávané věci porovnány, a sice na jedné straně „optické sluneční brýle“ a „oděvy a obuv“, spadající do třídy 9 a 25 ve smyslu Niceské dohody, a na druhé straně různé hodinářské výrobky, klenoty a bižuterie uvedené v bodě 6 výše, které spadají do třídy 14 ve smyslu uvedené úmluvy, náležejí do vzájemně si blízkých segmentů trhu.
47 Zejména lze konstatovat, obdobně jako v rozhodnutí Tribunálu v rámci posouzení týkajícího se čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 27. září 2012, El Corte Inglés v. OHIM – Pucci International (Emidio Tucci) (T‑373/09, EU:T:2012:500, bod 66), že i když jsou uvedené kategorie výrobků odlišné, každá zahrnuje výrobky, které jsou často prodávány jako luxusní výrobky pod slavnými ochrannými známkami proslulých tvůrců a výrobců. Tato okolnost prokazuje existenci určité blízkosti dotčených výrobků, zejména v oblasti luxusních výrobků.
48 Stejně tak Tribunál v bodě 79 svého rozsudku ze dne 27. září 2012, Pucci International v. OHIM – El Corte Inglés (Emidio Tucci) (T‑357/09, EU:T:2012:499), stále v rámci posouzení týkajícího se ustanovení připomenutého v bodě 47 výše, konstatoval, že v oblasti luxusního zboží jsou výrobky jako brýle, klenoty, bižuterie a hodinky také prodávány pod slavnými ochrannými známkami proslulých tvůrců a výrobců a že výrobci oděvů se tudíž obracejí na trh s uvedenými výrobky. Tribunál z toho vyvodil existenci určité blízkosti dotčených výrobků.
49 Nehledě na to, že výrobky uvedené v přihlášce ochranné známky a výrobky chráněné starší ochrannou známkou, uvedené v bodě 46 výše, náležejí do blízkých segmentů trhu, je však třeba zaprvé konstatovat, že se odvolací senát nedopustil pochybení, když tvrdil, že se liší svou povahou, účelem a užitím.
50 Zaprvé se totiž liší suroviny, z nichž jsou vyráběny, až na několik podobností některých surovin, které lze použít jak k výrobě optických slunečních brýlí, tak některých hodinářských výrobků nebo klenotů, jako je sklo.
51 Zadruhé oděvy a obuv, obsažené ve třídě 25, jsou vyráběny k zahalení lidského těla, k jeho zakrytí, ochraně a zdobení. Optické sluneční brýle jsou vyráběny především k tomu, aby zajistily nejlepší podmínky zrakového vnímání a poskytly uživatelům pocit pohodlí za určitých meteorologických podmínek a zejména k ochraně před slunečními paprsky. Hodinky a jiné hodinářské výrobky slouží zejména měření a uvádění času. Nakonec bižuterie a klenoty mají čistě ozdobnou funkci (v tomto smyslu viz rozsudek nollie, bod 41 výše, EU:T:2010:114, bod 33 a citovaná judikatura).
52 Zadruhé je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že povaha, účel a užívání dotčených výrobků se liší, nekonkurují si a ani nejsou zastupitelné.
53 Žalobkyně totiž neprokázala, že by navzdory výše uvedeným rozdílům bylo typické, že by se spotřebitel, který by měl například v úmyslu koupit si nové hodinky, nějakou bižuterii nebo klenoty, náhle rozhodl koupit si místo nich oděvy, obuv nebo optické sluneční brýle, a naopak.
54 Konkrétně je třeba v této souvislosti ještě konstatovat, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, podle něhož v odvětví luxusního zboží a módy odůvodňuje rozhodnutí o koupi konkrétní věci obecně ochranná známka a její prestiž u spotřebitelů, a nikoliv skutečná potřeba tento předmět získat, zejména z důvodu jeho funkcí a k uspokojení určité konkrétní potřeby. V témže smyslu je třeba odmítnout jako neprokázané tvrzení žalobkyně, podle něhož spotřebitelé v dotyčném odvětví nehledají v zásadě konkrétní výrobky, ale uspokojení svých „hedonistických potřeb“, nebo tím sledují uspokojení potřeby impulzivního nákupu, přičemž vzhled a hodnota výrobků převažuje nad ostatními faktory týkajícími se jejich povahy.
55 Ostatně je třeba konstatovat, že pokud by tato tvrzení byla považována za podložená, vedlo by to v podstatě k tomu, že jakékoliv rozlišování mezi výrobky, které náležejí do odvětví luxusního zboží a jsou chráněny příslušnými ochrannými známkami, by bylo irelevantní, neboť teorie žalobkyně týkající se impulzivního nákupu, jehož cílem je okamžité uspokojení potřeb spotřebitelů, vede k závěru, že by nebezpečí záměny mohlo skutečně existovat nezávisle na srovnávaných výrobcích, za jediné podmínky, že všechny náležejí do uvedeného odvětví. Takový přístup, kterým žalobkyně ve skutečnosti poukazuje na zastupitelnost všech dotčených výrobků, je zjevně v rozporu se zásadou speciality ochranných známek, kterou je Tribunál povinen zohlednit ve své analýze podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a neoprávněně by rozšířil rozsah jejich ochrany. Ze stejných důvodů je třeba odmítnout jako irelevantní tvrzení žalobkyně, podle něhož jsou výrobky zastupitelné, neboť každý z těchto výrobků může být věnován jako dárek, přičemž spotřebitel si impulzivně vybere mezi jedním z nich. Připuštění takové vágní spojitosti by totiž vedlo k tomu, že by byly za podobné považovány takové výrobky, které se zjevně liší svojí povahou i účelem.
56 Navíc je třeba zdůraznit, že relevantní trh, na který patří výše uvedené výrobky, nelze omezit na jediný segment trhu „luxusního zboží“ nebo „haute couture“ a tomuto posledně uvedenému segmentu trhu nelze v projednávané věci přisuzovat zvláštní význam, neboť kategorie výrobků chráněných kolidujícími ochrannými známkami jsou vymezeny dostatečně široce na to, aby zahrnovaly i výrobky „určené pro širokou veřejnost“, které spadají do obecně dostupné cenové kategorie, jakož i některé „levné“ výrobky. Žalobkyně však ve vztahu k „základním“ výrobkům spadajícím do těchto segmentů trhu netvrdila, že je kupují také spotřebitelé, kteří jednají impulzivně a hédonicky, takže tito spotřebitelé mohou některé výrobky nahradit bez rozdílu jinými.
57 Zatřetí je třeba uvést, že žalobkyně se prostřednictvím svých dalších argumentů snaží v podstatě prokázat komplementaritu dotčených výrobků.
58 Je třeba připomenout, že podle judikatury jsou komplementárními výrobky nebo službami takové výrobky nebo služby, mezi kterými existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého, takže si mohou spotřebitelé myslet, že odpovědnost za výrobu těchto výrobků nebo poskytování těchto služeb nese stejný podnik. Z podstaty věci nemohou mít výrobky určené různým skupinám veřejnosti komplementární povahu (v tomto smyslu viz rozsudek Emidio Tucci, bod 48 výše, EU:T:2012:499, bod 50 a citovaná judikatura).
59 Kromě toho podle judikatury může estetická komplementarita výrobků vést ke vzniku určitého stupně podobnosti ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Takováto estetická komplementarita musí spočívat v opravdové estetické potřebě v tom smyslu, že jeden výrobek je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého výrobku a že spotřebitelé považují za obvyklé a běžné užívat uvedené výrobky společně. Tato estetická komplementarita je subjektivní a je určena zvyklostmi nebo prioritami spotřebitelů, jak mohou vyplývat z marketingových úsilí výrobců, nebo i z pouhých módních jevů (viz rozsudek Emidio Tucci, bod 48 výše, EU:T:2012:499, bod 51 a citovaná judikatura).
60 Je však nutné zdůraznit, že existence estetické komplementarity výrobků sama o sobě nestačí k učinění závěru o podobnosti mezi nimi. K tomu je nezbytné, aby spotřebitelé měli za běžné, že jsou tyto výrobky uváděny na trh pod stejnou ochrannou známkou, což obvykle s sebou nese to, že velká část příslušných výrobců nebo distributorů těchto výrobků je stejná (viz rozsudek Emidio Tucci, bod 48 výše, EU:T:2012:499, bod 52 a citovaná judikatura).
61 V projednávané věci Tribunál považuje za vhodné pokračovat v posouzení podobnosti dotčených výrobků z důvodu jejich případné komplementarity ve dvou částech. První část se týká srovnání „oděvů a obuvi“, uvedených v přihlášce ochranné známky, a různých hodinářských výrobků, chronometrů, klenotů a bižuterie, které jsou chráněny starší ochrannou známkou a jsou uvedeny v bodě 6 výše. Druhá část se týká srovnání těchto posledně zmíněných výrobků a „optických slunečních brýlí“ uvedených v přihlášce ochranné známky.
62 Pokud jde o první část, je třeba konstatovat, že argumenty žalobkyně nejsou dostatečné k tomu, aby prokázaly komplementaritu předmětných výrobků z estetického hlediska.
63 Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že všechny dotčené výrobky náležejí do odvětví módy, dokonce i „luxusního zboží“, a že relevantní spotřebitelé hledají zvláštní styl a image, který chtějí ztělesňovat, přičemž tak podle svého vkusu slaďují všechny oděvní výrobky a doplňky, které si kupují, a to tak, aby se tyto výrobky vzájemně doplňovaly. Mimoto tvrdí, že uvedené výrobky jsou často nakupovány současně a ve vzájemné kombinaci.
64 Předně je třeba uvést, že Tribunál již rozhodl, zejména v rozsudku ze dne 13. prosince 2004, El Corte Inglés v. OHIM – Pucci (EMILIO PUCCI) (T‑8/03, Sb. rozh., EU:T:2004:358, bod 42), že okolnost, že sporné výrobky jsou spjaty s krásou, péčí o tělo, fyzickým vzhledem a osobní image, nepostačuje, i kdyby byla prokázána, k tomu, aby mohly být považovány za podobné, pokud se tyto výrobky znatelně liší mimo jiné s ohledem na všechny ostatní relevantní faktory, které charakterizují jejich vztah
65 Dále je třeba připomenout, že i když snaha o určitou estetickou harmonii v odívání představuje společný rys pro celé odvětví módy a odívání, jedná se o faktor příliš obecný na to, aby sám o sobě odůvodnil komplementaritu takových výrobků, jako je bižuterie a hodinky na jedné straně a oděvy na druhé straně (v tomto smyslu viz rozsudek nollie, bod 41 výše, EU:T:2010:114, bod 36 a citovaná judikatura).
66 Za okolností projednávané věci a s přihlédnutím k rozdílům mezi analyzovanými výrobky (viz body 49 až 56 výše) bylo na žalobkyni, aby případně prokázala existenci dostatečně silných vazeb spojujících dotčené výrobky z estetického hlediska, zejména předložením konkrétních důkazů, na jejichž základě by Tribunál mohl vyvodit závěr, že se relevantní veřejnost prostřednictvím jejich nákupu snaží ve skutečnosti sladit svůj zevnějšek.
67 Zaprvé žalobkyně neprokázala, ani není obecně známo, že je pro spotřebitele při nákupu hodinek nebo jiných hodinářských výrobků pro výběr převažujícím faktorem to, zda uvedené výrobky ladí s tím či oním jeho oděvem nebo obuví a naopak, a nikoliv především posouzení inherentních vlastností těchto výrobků, jejich kvality ve vztahu k jejich hlavní funkci (viz bod 51 výše), jakož i nezávislé zohlednění jejich designu a jejich obecného vzhledu.
68 Tvrzení, které žalobkyně uvedla na jednání a podle něhož je spotřebitel v Evropě již zvyklý na určitou technickou kvalitu dotčených výrobků, takže ji považuje za „zaručenou“, nevyvrací výše uvedené závěry, neboť ve skutečnosti i za předpokladu, že by toto tvrzení bylo pravdivé, spotřebitelé budou vždy považovat za vhodné porovnat různé výrobky s cílem získat ty výrobky, jejichž úroveň kvality převyšuje konkurenční výrobky, jakož i s cílem vybrat ty výrobky, jejichž vlastnosti a design odpovídají co nejvíce jejich očekávání, přičemž tyto úvahy mohou mimoto odůvodnit, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, i výrazné rozdíly v ceně výrobků. Obdobně to platí i pro „klenoty a bižuterii“. I když někteří spotřebitelé, kteří se více zajímají o módu, mohou nastolit otázku určitého jednotného stylu mezi běžně nošenými oděvy a obuví na jedné straně a oděvními doplňky, bižuterií, hodinkami nebo klenoty na druhé straně, nemění to nic na tom, že se nejedná o dostatečnou spojitost mezi analyzovanými výrobky vyžadovanou judikaturou, která byla připomenuta v bodech 59 a 60 výše. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně, se tyto stejné úvahy mimoto uplatní i v případě, že si daný spotřebitel koupí další hodinky nebo sluneční brýle, i když už jedny vlastní. Konkrétně nebylo prokázáno, že „většina“ relevantních spotřebitelů vždy slaďuje svůj oděv s hodinkami nebo slunečními brýlemi v závislosti na činnosti, kterou má v úmyslu vykonávat, jak to tvrdí žalobkyně.
69 Za těchto okolností má Tribunál za to, že nebylo prokázáno, že hodinky, jiné hodinářské výrobky, klenoty a bižuterie jsou „nezbytné nebo důležité“ pro užívání oděvů nebo obuvi a naopak, tak aby bylo možné dospět k závěru o existenci estetické komplementarity těchto výrobků.
70 Zadruhé nebylo prokázáno ani to, že spotřebitelé mají za běžné, že jsou tyto výrobky uváděny na trh pod stejnou ochrannou známkou, zejména v důsledku toho, že velká část příslušných výrobců nebo distributorů těchto výrobků je stejná.
71 Zaprvé příklad uvedený žalobkyní, který se týká skutečnosti, že někteří módní návrháři, kteří dosáhli obchodního úspěchu, vyrábějí v současnosti nejen oděvy a obuv, ale také doplňky, které zahrnují hodinky, klenoty a bižuterii, přičemž žalobkyně uvádí jména několika z nich a odkazuje také na jejich internetové stránky, je nanejvýše známkou současného fenoménu, který musí být v současnosti a z důvodu neexistence důkazů o opaku považován při celkovém posouzení příslušného tržního odvětví spíše za okrajový.
72 V této souvislosti je totiž třeba zdůraznit existenci významných rozdílů v povaze srovnávaných výrobků, v procesech jejich výroby, jakož i know-how nezbytné pro výrobu kvalitního výrobku v každé z předmětných oblastí. Jako příklad je třeba uvést, že výroba náramkových hodinek vyžaduje buď řemeslné know-how, nebo velmi specializovanou automatizovanou nebo poloautomatizovanou výrobní linku, takže každý z těchto výrobních postupů se zjevně odlišuje od postupů výroby oděvů nebo obuvi a nelze mít ostatně za to, že zkušenosti, které má podnik s výrobou jednoho ze srovnávaných výrobků, zvyšují jeho kapacity nebo schopnosti při výrobě jiných výrobků.
73 Za těchto okolností je třeba konstatovat, i za předpokladu, že odkazy na některé internetové stránky módních návrhářů, kteří dosáhli obchodního úspěchu (bod 71 výše), umožňují považovat za prokázané, že v odvětví luxusního zboží může tentýž výrobce vyrábět jak výrobky uvedené v přihlášce ochranné známky, tak výrobky chráněné starší ochrannou známkou, a rozšířit tak především některé ochranné známky s dobrým jménem v jedné oblasti do jiné oblasti, že nebylo prokázáno, že spotřebitelé jsou nezbytně informováni o takové praxi na trhu, který není omezen na trh luxusního zboží, a že obvykle očekávají, že odpovědnost za výrobu různých dotčených výrobků, které spolu na první pohled nesouvisejí a nespadají do téže skupiny výrobků, může nést tentýž podnik. Tento závěr není mimoto vyvrácen výčtem řady jiných výrobců s dobrou pověstí, vyrábějících všechny dotčené výrobky, který uvedla žalobkyně na jednání, a to z důvodu jeho obecné povahy a chybějících důkazů. V každém případě i za předpokladu, že by se tito výrobci obecně snažili využít svého úspěchu tím, že by své ochranné známky umisťovali na širokou škálu výrobků, nelze z toho vyvodit, že by to ovlivňovalo očekávání spotřebitelů mimo odvětví luxusního zboží.
74 Nebylo tedy prokázáno, že by uvedení spotřebitelé vyvozovali závěr o existenci nějaké spojitosti mezi srovnávanými výrobky nebo že tyto výrobky představují rozšířenou škálu výrobků pocházejících z téhož zdroje.
75 Zadruhé podobnost dotčených výrobků nemůže, na rozdíl od tvrzení žalobkyně, vyplývat ani ze zohlednění míst jejich prodeje a distributorů.
76 V této souvislosti je třeba především připomenout, že z judikatury vyplývá, že je nutné přihlédnout pouze k „objektivním“ podmínkám uvádění výrobků označených kolidujícími ochrannými známkami na trh, tj. podmínkám, které lze běžně očekávat u skupiny výrobků označených uvedenými ochrannými známkami [obdobně viz rozsudek ze dne 23. září 2009, Phildar v. OHIM – Comercial Jancito Parera (FILDOR), T‑99/06, EU:T:2009:346, body 68 a 73 a citovaná judikatura].
77 Dále je třeba v projednávané věci konstatovat, že i když bezpochyby není vyloučeno, zejména pro část dotčených výrobků spadajících do odvětví luxusního zboží, že tyto výrobky mohou být prodávány na stejných místech, jako jsou vstupy do obchodů s luxusním zbožím „různých značek“, v obecně známých obchodech a „vlajkových“ obchodech značkového zboží, v obchodech „duty free“, ale také v některých odděleních velkých distribučních řetězců, nemění to nic na tom, že nebylo prokázáno a není ani obecně známo, že by tomu tak bylo v případě většiny dotčených výrobků, a zejména těch levných, které jsou dostupné každému. V každém případě nelze dospět k závěru, že navzdory rozdílům v povaze srovnávaných výrobků, jejich určení a jejich účelu mají relevantní spotřebitelé za to, že mezi nimi existují úzké vazby a že odpovědnost za jejich výrobu nese tentýž podnik pouze z toho důvodu, že mohou být za určitých okolností prodávány ve stejných obchodních prostorech (viz také bod 79 níže).
78 Co se týče druhé části uvedené v bodě 61 výše, týkající se případné existence estetické komplementarity mezi optickými slunečními brýlemi, uvedenými v přihlášce ochranné známky na jedné straně a hodinkami, hodinářskými výrobky, klenoty a bižuterií chráněnými starší ochrannou známkou na druhé straně, je třeba v analogii s výše uvedenými úvahami konstatovat, že nebyla žalobkyní prokázána. Zejména je nutné konstatovat, že vzhledem k tomu, že účelem optických slunečních brýlí je zajistit co nejlepší podmínky zrakového vnímání a poskytnout uživatelům pocit pohodlí za určitých meteorologických podmínek, zejména ochranu před slunečními paprsky (viz bod 51 výše), měl odvolací senát správně za to, že spotřebitelé budou upínat pozornost zejména na optické vlastnosti a ochranné schopnosti uvedených brýlí spíše než na jejich design esteticky přizpůsobený hodinkám, bižuterii a klenotům, jinými slovy na jejich estetický účel. Za těchto okolností a bez ohledu na důkazy poskytnuté žalobkyní, které se týkají výroby slunečních brýlí jejím podnikem, nejsou výše uvedené výrobky nezbytné nebo důležité pro užívání optických slunečních brýlí a naopak.
79 Kromě toho, co se týče tvrzení žalobkyně, že místa prodeje těchto výrobků jsou shodná, je třeba uvést, že Tribunál již v bodě 40 rozsudku nollie, bod 41 výše (EU:T:2010:114) a citovaná judikatura, rozhodl, že skutečnost, že srovnávané výrobky mohou být prodávány ve stejných prodejnách, jako jsou obchodní domy nebo supermarkety, nemá žádný zvláštní význam, neboť v těchto prodejních místech lze najít výrobky velmi odlišné povahy a spotřebitelé jim automaticky nepřisuzují tentýž původ.
80 S ohledem na vše výše uvedené není ani skutečnost, že se spotřebitelé dotčených výrobků mohou překrývat, ani skutečnost, že v odvětví luxusního zboží existují příklady výrobců, kteří vyrábějí jak výrobky uvedené v přihlášce ochranné známky, tak výrobky chráněné starší ochrannou známkou, dostatečná, a to ani ve spojení s jinými tvrzeními žalobkyně, k učinění závěru o podobnosti, byť nízké, mezi dotčenými výrobky.
K nebezpečí záměny
81 Jak již bylo konstatováno v bodě 44 výše, odvolací senát dospěl k závěru, že u relevantní veřejnosti neexistuje žádné nebezpečí záměny, pouze na základě srovnání dotčených výrobků.
82 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát neuplatnil správně čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a že podobnost kolidujících ochranných známek ve spojení s podobností výrobků, na které se vztahují tyto ochranné známky, vyvolává nebezpečí záměny.
83 Vzhledem k tomu, že v bodě 80 výše bylo již shledáno, že odvolací senát nepochybil, když měl za to, že dotčené výrobky nevykazují ani nízkou podobnost, a s přihlédnutím k judikatuře easyHotel (bod 24 výše, EU:T:2009:14, bod 42), podle níž nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá současně totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se vztahují kolidující ochranné známky, přičemž tyto podmínky jsou kumulativní, Tribunál v tomto pohledu konstatuje, že odvolací senát v projednávané věci nepochybil ani tím, že vyloučil jakékoliv nebezpečí záměny pouze na základě srovnání dotčených výrobků.
84 Vzhledem k neexistenci podobnosti sporných výrobků, aniž bylo dotčeno posouzení druhého žalobního důvodu týkajícího se ustanovení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, je třeba dodat, že tento závěr nemůže být zneplatněn různými tvrzeními žalobkyně, jež se týkají údajného dobrého jména starší ochranné známky a skutečnosti, že by přihlašovatelka ochranné známky z tohoto dobrého jména neprávem těžila, neboť tato tvrzení jsou irelevantní proto, že není splněna jedna z kumulativních podmínek stanovených v čl. 8 odst. 1 písm. b) předmětného nařízení. Neexistence podobnosti dotčených výrobků nemůže být totiž v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny vyvážena skutečností, že sporné ochranné známky jsou podobné nebo dokonce totožné, a to bez ohledu na míru jejich známosti u relevantních spotřebitelů.
85 Nakonec má Tribunál s ohledem na okolnosti projednávané věci za to, že není nezbytné vyjádřit se k přípustnosti odkazů žalobkyně na dvě rozhodnutí španělských soudů ve věci, kterou považuje za obdobnou projednávané věci, a sice nejprve rozhodnutí Tribunal Superior de Justicia de Madrid (Vrchní soud v Madridu, Španělsko) ze dne 13. března 2013, a dále rozhodnutí Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) ze dne 9. ledna 2014, kterým uvedený Tribunal Supremo odmítl jako nepřípustný kasační opravný prostředek proti výše uvedenému rozhodnutí Tribunal Superior de Justicia de Madrid, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Oficina Española de Patentes y Marcas (španělský úřad pro patenty a ochranné známky) týkající se zápisu ochranné známky totožné s ochrannou známkou přihlášenou v projednávané věci, a uvedený zápis byl zrušen s tím, že bylo rozhodnuto o jeho neúčinnosti.
86 I za předpokladu, že by uvedené odkazy byly přípustné, je totiž v tomto ohledu třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že vnitrostátní rozhodnutí o zápisu v členských státech a obdobně rozhodnutí o výmazu nebo zamítnutí zápisu jsou pouze skutečnostmi, které – ač nejsou určující – mohou být pouze zohledněny pro účely zápisu ochranné známky Společenství. Tytéž úvahy platí pro judikaturu soudů členských států [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. února 2000, Procter & Gamble v. OHIM (Tvar mýdla), T‑122/99, Recueil, EU:T:2000:39, bod 61, a ze dne 19. září 2001, Henkel v. OHIM (Kulatá červenobílá tableta), T‑337/99, Recueil, EU:T:2001:221, bod 58]. Tato judikatura, která byla zavedena v rámci absolutních důvodů pro zamítnutí, je obdobně použitelná na relativní důvody pro zamítnutí zápisu.
87 Je přitom třeba uvést, že na rozdíl od projednávané věci se věc, kterou se zabýval Tribunal Superior de Justicia de Madrid a následně Tribunal Supremo, týkala zvláštního případu, kdy byly různé výrobky chráněné kolidujícími ochrannými známkami a spadající do třídy 9 Niceské dohody považovány za „totožné“. Právě za takových skutkových okolností, z nichž nelze ve vztahu k projednávané věci vyvodit žádné důsledky, Tribunal Superior de Justicia de Madrid provedl posouzení podobnosti ochranných známek a v rámci globálního posouzení dospěl k závěru o existenci podobnosti, a v důsledku toho i nebezpečí záměny. Co se týče řízení o kasačním opravném prostředku, Tribunal Supremo zamítl kasační opravný prostředek v podstatě z procesních důvodů, které nemohou mít účinky na toto řízení.
88 První žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.
K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009
89 Žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného posouzení, když tvrdil, že starší ochranná známka v podobě, v níž je zapsána, tj. bez slovního prvku „longines“, nemá dobré jméno. Naopak podle žalobkyně byly podmínky pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 splněny.
90 OHIM argumenty žalobkyně zpochybňuje.
91 Podle čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 se na základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 rovněž nezapíše ochranná známka, je-li totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a jestliže má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku Společenství, která má v rámci Unie dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, jež má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu (v tomto smyslu viz rozsudek Emidio Tucci, bod 47 výše, EU:T:2012:500, bod 55).
92 Podle judikatury není účelem čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 bránit zápisu jakékoli ochranné známky totožné s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo ochranné známky podobné s takovou ochrannou známkou. Cílem tohoto ustanovení je zejména umožnit majiteli starší národní ochranné známky s dobrým jménem bránit se zápisu ochranných známek, které mohou být na újmu dobrému jménu nebo rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, nebo těžit neprávem z tohoto dobrého jména či rozlišovací způsobilosti (v tomto smyslu viz rozsudek Emidio Tucci, bod 47 výše, EU:T:2012:500, bod 56 a citovaná judikatura). Tytéž úvahy se obdobně uplatní podle čl. 8 odst. 2 písm. a) bodu iii) výše uvedeného nařízení ve spojení s jeho odstavcem 5 na starší ochranné známky s dobrým jménem zapsané na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro unijní členský stát.
93 Jak již bylo připomenuto v bodech 13 až 15 výše, odvolací senát měl v projednávané věci v podstatě za to, že i když důkazy předložené žalobkyní jasně prokazují, že její výrobky jsou velmi oblíbené a jsou na relevantním trhu prodávány po více než jedno století, prokazují zároveň i to, že tyto výrobky nejsou zpravidla označovány samostatným označením dotčeným v projednávané věci, ale kombinovanou ochrannou známkou, která obsahuje také stylizované slovo „longines“. Podle odvolacího senátu nebylo užívání dotčeného označení dostatečné k tomu, aby prokázalo, že značná část dotyčné veřejnosti na podstatné části území zemí uvedených v bodě 15 výše ji zná jako samostatnou bez slovní části v souvislosti s hodinářskými a chronometrickými přístroji. Dobré jméno ochranné známky nelze však určit in abstracto. Podle odvolacího senátu se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by si relevantní veřejnost mohla snadno spojovat obrazové označení spočívající v „okřídlených přesýpacích hodinách“ s hodinářskými výrobky a chronometrickými přístroji, které vyrábí.
94 Žalobkyně v podstatě uplatňuje tvrzení, která lze rozdělit do dvou částí. První část se týká skutečnosti, že starší obrazová ochranná známka má podle ní celosvětově dobré jméno, pokud jde o hodinářské výrobky a chronometrické přístroje, jakož i bižuterii a klenoty, které spadají do třídy 14, jak vyplývá z dokumentace předložené u OHIM.
95 Prostřednictvím druhé části svých tvrzení se žalobkyně v podstatě snaží prokázat, že by zápisem přihlášené ochranné známky byla narušena myšlenka výjimečnosti a image luxusu a vysoké kvality zprostředkované starší ochrannou známkou, a tedy i její dobré jméno a rozlišovací způsobilost. Žalobkyně zdůrazňuje, že by zápis přihlášené ochranné známky oslabil způsobilost starší ochranné známky sestávající z „okřídlených přesýpacích hodin“ rozlišit jasně vymezené výrobky a stimulovat touhu spotřebitelů. Odkazuje rovněž na „parazitující“ povahu přihlášené ochranné známky, která by podle žalobkyně velmi pravděpodobně a dle očekávání neoprávněně těžila z velmi dobrého jména starší ochranné známky
96 V tomto ohledu má Tribunál vzhledem ke skutečnosti, že použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 podléhá určitým kumulativním podmínkám (viz též bod 91 výše), které zahrnují podmínku prokázání dobrého jména starší ochranné známky, na které spočívají námitky, jak správně zdůraznil odvolací senát v bodě 24 napadeného rozhodnutí, za to, že je třeba nejprve posoudit první část tvrzení žalobkyně. Je tedy třeba posoudit, zda odvolací senát právem shledal, že takové dobré jméno nebylo v projednávané věci prokázáno, a následně pouze na tomto základě rozhodl, že se žalobkyně nemůže opírat o výše uvedené ustanovení s cílem bránit se zápisu přihlášené ochranné známky.
97 Zaprvé žalobkyně v rámci svých tvrzení týkajících se výše uvedené první části uvádí, že na rozdíl od názoru odvolacího senátu je starší ochranná známka běžně užívána i bez slova „longines“, například na některých „přezkách“ používaných u bižuterie, klenotů nebo v hodinářství a na natahovacích korunkách hodinek. Podle žalobkyně navíc všechny důkazy, které byly dostatečné k tomu, aby odvolací senát považoval slovo „longines“ ve spojení se starší ochrannou známkou za ochrannou známkou s dobrým jménem, musí sloužit rovněž jako důkaz, že samostatná starší ochranná známka má dobré jméno. Podle žalobkyně ji lze použít se slovem „longines“ i bez něj.
98 Zadruhé žalobkyně zdůrazňuje, že starší ochranná známka se užívá k označení jejích výrobků od roku 1874, že k jejímu prvnímu užití došlo v roce 1867 a že je „mimořádně známá“ nejen u odborníků v hodinářském odvětví, ale také u průměrného spotřebitele. Podle žalobkyně umožňuje otisk této ochranné známky na kovech a výrobcích spotřebitelům a odborníkům ověřit, zda se jedná o originály.
99 Zatřetí žalobkyně zdůrazňuje, že starší ochranná známka, která předává spotřebiteli různé pozitivní zprávy o výrobcích, má samostatnou vlastní hodnotu, která přesahuje rámec výrobků, které označuje ve třídě 14, a dotýká se výrobků spadajících do třídy 9 a 25.
100 Tribunál uvádí, že podle judikatury musí být ke splnění podmínky týkající se dobrého jména ochranná známka známá značné části veřejnosti, jíž jsou určeny výrobky nebo služby, na něž se tato ochranná známka vztahuje. Při zkoumání této podmínky je třeba zohlednit všechny relevantní skutečnosti daného případu, tedy zejména podíl na trhu, který starší ochranná známka zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu užívání této ochranné známky, jakož i výši investic vynaložených podnikem na její propagaci, aniž by bylo požadováno, aby tato ochranná známka byla známa stanovenému podílu takto vymezené veřejnosti nebo aby se její dobré jméno vztahovalo na celé dotčené území, pokud toto dobré jméno existuje na jeho podstatné části (v tomto smyslu viz rozsudek Emidio Tucci, bod 47 výše, EU:T:2012:500, bod 58 a citovaná judikatura).
101 V projednávané věci ze zkoumání důkazů předložených žalobkyní u OHIM vyplývá, že její výrobky jsou skutečně dlouhodobě a výrazně zastoupeny přinejmenším v některých unijních členských státech, ve kterých je starší ochranná známka chráněna. Odvolací senát ostatně tuto skutečnost výslovně potvrdil v napadeném rozhodnutí, přičemž zároveň zdůraznil, že uvedené výrobky nejsou obecně uváděny na trh se samostatnou starší ochrannou známkou nebo jsou takto uváděny pouze velmi zřídka, ale že jsou označovány kombinovanou ochrannou známkou, ve které je obsaženo zejména obrazové označení, které tvoří starší ochrannou známku.
102 Jak vyplývá z bodu 35 napadeného rozhodnutí, odvolací senát přiznal zvláštní význam skutečnosti, že „v použité kombinaci obrazového ztvárnění okřídlených přesýpacích hodin a slova ,longines‘ tvoří toto slovo z hlediska vzhledu dominantní prvek“. Odvolací senát ještě v tomtéž bodě napadeného rozhodnutí uvedl, že by byl možný i jiný než přijatý závěr, pokud by například starší ochranná známka „byla soustavně vyobrazována odlišným způsobem ve formě kombinace velkoformátového grafického vyobrazení a slovního prvku malé velikosti, nebo pokud by žalobkyně poskytla důkazy, které by dokládaly, že si spotřebitelé zvykli soustředit se spíše na obrazové ztvárnění okřídlených přesýpacích hodin než na slovní prvek ,longines‘ “. Podle odvolacího senátu však musely tyto úvahy ustoupit skutkovým okolnostem projednávané věci.
103 V této souvislosti Tribunál předesílá, že s ohledem na důkazy předložené žalobkyní odvolací senát správně uvedl, že z těchto důkazů nevyplývá, že spotřebitelé jsou zvyklí soustředit se na prvek spočívající v „okřídlených přesýpacích hodinách“ použité kombinované ochranné známky. Například je třeba uvést, že uvedené důkazy neobsahují průzkumy mínění relevantní veřejnosti, které by se týkaly zejména vnímání použité kombinované ochranné známky, otázky, jaké z prvků by si tato veřejnost zapamatovala nebo přinejmenším, které z prvků by tato veřejnost, vystavená během nákupů přítomnosti různých ochranných známek, rozpoznala jako odkazující na výrobky žalobkyně. Žalobkyně konkrétně nepředložila ani průzkumy mínění, v rámci nichž by vybrané osoby byly postaveny před jediné obrazové označení znázorňující „okřídlené přesýpací hodiny“ a měly by uvést, zda znají uvedené označení a popřípadě s čím si ho spojují.
104 Dále má Tribunál na rozdíl od tvrzení žalobkyně za to, že důkazy, které žalobkyně předložila u OHIM ohledně užívání starší ochranné známky, která spočívá v „okřídlených přesýpacích hodinách“, nejsou dostatečné proto, aby bylo možné konstatovat, že její dobré jméno bylo prokázáno.
105 Z těchto důkazů na jedné straně vyplývá, jak ostatně správně tvrdí OHIM, že v případě, kdy je starší ochranná známka užívána samostatně, nezaujímá na hodinkách z hlediska vzhledu důležité místo. Naopak se někdy nachází na místech, kde je možné si jí z důvodu její velikosti a umístění nevšimnout. Tyto úvahy se uplatní zejména na odkazy žalobkyně na užívání starší ochranné známky na přezkách, náramcích a natahovacích korunkách hodinek.
106 Na druhé straně z důkazů předložených žalobkyní u OHIM nevyplývá ani to, že by se samostatná starší ochranná známka užívala významným způsobem v propagačních materiálech, fakturách nebo časopisech, ať již z hlediska kvantitativního nebo kvalitativního a z hlediska času soustavně, aby to mohlo mít vliv na posouzení jejího dobrého jména. Jak totiž správně konstatoval odvolací senát, z důkazů vyplývá, že až na několik výjimek se obvykle užívá kombinovaná ochranná známka tvořená starší ochrannou známkou a slovem „longines“.
107 Za těchto okolností je hlavní otázkou, o níž ještě musí Tribunál rozhodnout, otázka, zda relevantní veřejnost, která se několikrát setkala s reklamou, dokumenty nebo dokonce výrobky, ve kterých nebo na kterých se nacházela kombinovaná ochranná známka tvořená starší ochrannou známkou a slovem „longines“, postřehla a zapamatovala si také uvedenou starší ochrannou známku vzatou samostatně, a to dostatečně trvale, aby z toho bylo možné vyvodit, že tato ochranná známka má dobré jméno v souladu s kritérii připomenutými v bodě 100 výše.
108 Zaprvé Tribunál musí v tomto ohledu přihlédnout ke skutečnosti, že důkazy předložené žalobkyní prokazují zejména to, že výše uvedené reklamy se objevily ve všech možných druzích časopisů a novin v různých jazykových mutacích, které byly uvedeny na trh zejména v unijních členských státech, a jsou v projednávané věci relevantní. Kromě toho odvolací senát v této souvislosti v bodě 25 šesté odrážce napadeného rozhodnutí uvádí, že 31 uvedených výstřižků odpovídá časopisům nebo novinám vydávaným v unijních členských státech.
109 Zadruhé je třeba přihlédnout k okolnosti, že se z velké části jednalo o časopisy, které nejsou zaměřeny na veřejnost omezenou na odborníky, ale jsou určeny cílovým spotřebitelům široké veřejnosti, ať již jde o spotřebitele se zájmem o módu, novinky ze světa „celebrit“, nebo o spotřebitele, který hledá informace o svých zálibách, včetně různých sportů. Některé reklamy byly zveřejněny v časopisech pro sběratele, jiné ve „všeobecně“ zaměřených časopisech. Tribunál rovněž konstatuje, že uvedené reklamy několikrát zabíraly celou stránku nebo polovičku stránky uvedených časopisů nebo novin.
110 Zatřetí z důkazů předložených žalobkyní u OHIM vyplývá, že reklamy na předmětnou kombinovanou ochrannou známku nebo výrobky označené uvedenou ochrannou známkou byly často prezentovány v kontextu nebo ve spojení se známými osobnostmi z oblasti kultury nebo sportu. V tomto smyslu z různých dokumentů předložených žalobkyní vyplývá, že její reklamy těžily ze spolupráce s celosvětově známými osobnostmi, včetně herců, básníků, tenistů, sportovců v oblasti jezdeckého sportu, lyžařů, závodních cyklistů, střelců, gymnastů a dokonce i některých modelek a modelů. Dotčené výrobky tak pro reklamní účely nosili celosvětově známí sportovci nebo herci jako André Agassi, Audrey Hepburn a Humphrey Bogart.
111 Začtvrté Tribunál neopomněl přihlédnout ani k okolnosti, vyplývající z důkazů, že v mnoha případech byly reklamy na dotčenou kombinovanou ochrannou známku, tvořenou grafickým prvkem spočívajícím v „okřídlených přesýpacích hodinách“ a slovem „longines“, prezentovány během různých sportovních soutěží, z nichž alespoň některé byly přenášeny televizí.
112 Zapáté z tabulek a jiných důkazů předložených žalobkyní u OHIM dále vyplývá, že žalobkyně po mnoho let, a zejména v období od roku 2002 do 2010, vynakládala značné částky na reklamu, a to v takových různých zemích, jako je Francie, Španělsko nebo Itálie, jež jsou v projednávané věci relevantní. Žalobkyně předložila také příklady faktur týkajících se prodeje dotčených výrobků, zejména hodinek. Na uvedených fakturách je vždy uvedena kombinovaná ochranná známka a tyto faktury prokazují významné zastoupení žalobkyně na evropském trhu, zejména ve Francii, Německu, Itálii a Španělsku. Nakonec žalobkyně předložila také určité studie trhu týkající se pronikání kombinované ochranné známky na trh v několika unijních členských státech, včetně Francie, Německa, Itálie a Spojeného království.
113 Shodující se důkazy tak prokazují dlouhodobé užívání kombinované ochranné známky nejen ve Švýcarsku, ale také v některých unijních členských státech, které jsou v projednávané věci relevantní.
114 Tribunál má však za to, že výše uvedené okolnosti, posuzované jako celek, neznehodnocují úvahy odvolacího senátu připomenuté v bodě 93 výše.
115 Vzhledem k neexistenci konkrétních důkazů, které by prokázaly, že si spotřebitelé zvykli soustředit se konkrétně na prvek spočívající v „okřídlených přesýpacích hodinách“ kombinované ochranné známky, v podobě, v jaké byla užívána (viz bod 103 výše), je třeba na základě celkové analýzy uvedené ochranné známky a jejích jednotlivých složek posoudit, jak by ji vnímala relevantní veřejnost.
116 V této souvislosti je třeba, obdobně jako odvolací senát, konstatovat, že z důkazů předložených žalobkyní u OHIM, které se týkají užívání kombinované ochranné známky, vyplývá, že v celkovém dojmu, kterým uvedené označení působí, převažoval jasně jeho slovní prvek spočívající ve slovu „longines“, a to zejména ze vzhledového hlediska.
117 Především je tomu tak z důvodu umístění uvedeného slova v kombinované ochranné známce, a sice do její horní poloviny, a z toho důvodu, že je delší a širší než grafický prvek spočívající v „okřídlených přesýpacích hodinách“, který je podstatně menších rozměrů.
118 Dále slovo „longines“ je snadno čitelné, neboť je napsáno velkými písmeny a druhem písma, jehož podoba se nijak zvláště neodchyluje od obecně používaných druhů písma. Jediný grafický prvek, který je pro uvedené slovo „longines“ poněkud specifický, spočívá v určitém prodloužení přidáním malého tahu na koncích velkých písmen, které jej tvoří.
119 Je třeba ještě zdůraznit, že grafický prvek, který podle žalobkyně spočívá v „okřídlených přesýpacích hodinách“, zůstává nicméně, aniž může být považován za zanedbatelný v kombinované ochranné známce, v podobě, v jaké je užívána, jasně doplňkovým a v pozadí celkového dojmu, který mají spotřebitelé vnímající uvedenou ochrannou známku, a to nejen z důvodu jeho velikosti, která je oproti slovu „longines“ menší, ale také z důvodu jeho spíše složité povahy v tom smyslu, že je tvořen ztvárněním roztažených křídel, které ve svém středu obsahuje jakýsi obdélník položený na jeho kratší stranu a rozdělený dvěma přímkami, které jsou samy spojené dvěma horizontálními čarami, což jako celek není snadno zapamatovatelné. Stejná analýza platí pro několik málo variant uvedené grafiky používané žalobkyní.
120 Navíc má Tribunál za to, že není zaručeno, že by relevantní veřejnost, která ostatně nevěnuje pozornost detailům užívané kombinované ochranné známky, vnímala část nacházející se uprostřed grafiky tak, že tvoří jakési stylizované „přesýpací hodiny“. I když taková představa může být případně snadněji vyvolána u spotřebitelů, kteří vědí o tom, že obrazovou ochrannou známku spočívající v „okřídlených přesýpacích hodinách“, i když s odlišnou grafikou, užívala žalobkyně již v 19. století a následně byla jedním z prvních mezinárodních zápisů u Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), což je skutečnost, na kterou žalobkyně odkazuje, je nutné konstatovat, jak správně uvedl odvolací senát v bodě 34 napadeného rozhodnutí, že se nejedná o okolnost, kterou by bylo možné považovat za dobře známou dotčené veřejnosti, která není, což je třeba připomenout, omezena na pouhé odborníky z hodinářského odvětví (viz rovněž bod 125 níže). Neexistují tak ani důvody spojené s pojmovým obsahem dotčeného grafického prvku, které by podstatnou část relevantní veřejnosti vedly k tomu, že si zapamatuje právě tento prvek.
121 Tribunál má s ohledem na vše výše uvedené za to, že odvolací senát nepochybil, když shledal, že dobré jméno starší ochranné známky, v její zapsané podobě, nebylo prokázáno. Navzdory časově soustavnému a kvantitativně i kvalitativně významnému užívání kombinované ochranné známky složené ze starší ochranné známky a slova „longines“, je to posledně uvedené slovo, které poutá pozornost spotřebitelů a které si pravděpodobně zapamatují, a není prokázáno, že podstatná část relevantní veřejnosti v jednom nebo více unijních členských státech, ve vztahu k nimž bylo uplatňováno dobré jméno, zná také starší ochrannou známku jako takovou a bez obtíží si ji spojuje s hodinářskými výrobky a chronometry žalobkyně, které jsou jedinými výrobky, pro které bylo uplatňováno dobré jméno.
122 Žádné z dalších tvrzení žalobkyně nemůže tento závěr zneplatnit.
123 Zaprvé není, jak tvrdí žalobkyně, teoreticky vyloučeno, že užívání starší ochranné známky v rámci kombinované ochranné známky může být pro závěr o dobrém jménu uvedené starší ochranné známky dostačující, bez ohledu na skutečnost, že nebyla užívána nebo byla užívána pouze v malé míře samostatně, nezávisle na kombinované ochranné známce.
124 Taková možnost totiž vyplývá z použití per analogiam judikatury, podle níž zvláštní rozlišovací způsobilost ochranné známky může být získána z důvodu jejího dlouhodobého užívání a obecné známosti jako součásti jiné zapsané ochranné známky, pokud cílová veřejnost ochrannou známku vnímá jako označující původ výrobků z určitého podniku [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2006, L & D v. OHIM – Sämann (Aire Limpio), T‑168/04, Sb. rozh., EU:T:2006:245, bod 74]. Nicméně, jak odvolací senát správně zdůraznil v bodě 35 napadeného rozhodnutí, aby bylo možné dospět případně k závěru, že starší ochranná známka má dobré jméno, bylo by nezbytné ji v užívané kombinované ochranné známce ztvárnit odlišně, aby si jí relevantní veřejnost zapamatovala.
125 Zadruhé, pokud jde o různá tvrzení žalobkyně zdůrazňující dlouhou historii a trvalé užívání starší ochranné známky, nejsou tato tvrzení vzhledem k neexistenci dostatečně konkrétních důkazů týkajících se skutečnosti, že podstatná část relevantní veřejnosti ji znala, rozhodující pro prokázání jejího dobrého jména. Konkrétně, i když žalobkyně předložila mezi důkazy také několik článků týkající se dlouhodobého užívání a zápisu označení tvořeného „okřídlenými přesýpacími hodinami“, je třeba konstatovat, že některé z těchto článků byly určeny spíše odborné veřejnosti a jiné švýcarským čtenářům, aniž bylo prokázáno, že skutečně oslovily značnou část veřejnosti relevantní v projednávané věci. V každém případě je třeba uvést, že historicky používaná grafika „okřídlených přesýpacích hodin“, ztvárněná velmi detailním způsobem, se značně liší od grafiky užívané v současnosti ve starší ochranné známce.
126 Zatřetí z důvodů obdobných důvodům uvedeným v bodě 125 výše je třeba odmítnout jako neprokázané tvrzení žalobkyně, podle něhož nejen odborníci, ale i široká veřejnost byli obeznámeni s tím, že originální výrobky žalobkyně byly rozpoznatelné a mohly být odlišeny od padělků právě prostřednictvím grafiky „okřídlených přesýpacích hodin“. Tribunál má zejména za to, že pro značnou část relevantní veřejnosti plní tuto funkci právě použití slova „longines“ na předmětných výrobcích.
127 Žalobkyně tak nemůže s ohledem na všechny výše uvedené okolnosti tvrdit, že právě prostřednictvím starší ochranné známky „s dobrým jménem“ předává spotřebitelům různé pozitivní zprávy o výrobcích a že tato ochranná známka má samostatnou vlastní hodnotu, která přesahuje rámec výrobků, které označuje ve třídě 14, a týká se i výrobků spadajících do tříd 9 a 25. Třebaže nelze vyloučit takové dobré jméno, pokud jde o užívané kombinované označení, z důvodu přítomnosti slova „longines“, není tomu tak, pokud jde o samotnou starší ochrannou známku.
128 Vzhledem k tomu, že odvolací senát ve své analýze čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 pouze konstatoval, že dobré jméno starší ochranné známky nebylo prokázáno (viz bod 96 výše), Tribunálu nepřísluší, aby poprvé zkoumal tvrzení žalobkyně týkající se otázky, zda jsou splněny ostatní podmínky pro použití uvedeného ustanovení (viz body 91 a 92 výše) či nikoliv, neboť tato tvrzení nejsou pro řešení projednávaného sporu relevantní.
129 Z toho vyplývá, že i druhý žalobní důvod, a tudíž i žalobu v plném rozsahu je třeba zamítnout.
K nákladům řízení
130 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
131 Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Compagnie des montres Longines, Francillon SA se ukládá náhrada nákladů řízení.
Dittrich | Schwarcz | Tomljenović |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. února 2015.
Podpisy.