Věc T-195/08
Antwerpse Bouwwerken NV
v.
Evropská komise
„Veřejné zakázky – Nabídkové řízení Společenství – Stavba výrobní haly pro referenční materiál – Odmítnutí nabídky uchazeče – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Výklad podmínek stanovených v zadávací dokumentaci – Soulad nabídky s podmínkami stanovenými v zadávací dokumentaci – Výkon pravomoci požadovat upřesnění týkající se nabídek – Žaloba na náhradu škody“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Přípravné akty – Vyloučení
(Článek 230 ES)
2. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Fyzické a právnické osoby
(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)
3. Veřejné zakázky Evropských společenství – Uzavření smlouvy na základě nabídkového řízení – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze
4. Veřejné zakázky Evropských společenství – Uzavření smlouvy na základě nabídkového řízení – Povinnost orgánu vykonat svoji pravomoc navázat styk s uchazečem po otevření nabídek – Podmínka
(Nařízení Komise č. 2342/2002, čl. 148 odst. 3)
5. Veřejné zakázky Evropských společenství – Nabídkové řízení
(Nařízení Rady č. 1605/2002, čl. 89 odst. 1 a čl. 100 odst. 2 pododstavec 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18, článek 2)
6. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Nesplnění jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
1. Pokud jde o mezitímní opatření o hodnocení předložených nabídek, jejichž cílem je příprava rozhodnutí o udělení veřejné zakázky, které se vypracovává v několika fázích v rámci vnitřního řízení, nemohou být hodnotící zprávy samy o sobě předmětem žaloby na neplatnost. Taková žaloba může směřovat pouze proti opatření, jímž je na konci tohoto vnitřního řízení určeno s konečnou platností stanovisko Komise.
(viz bod 28)
2. Žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že tato osoba má zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení napadeného aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch straně, která ji podala.
(viz bod 33)
3. Komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o skutečnosti, které mají být zohledněny za účelem přijetí rozhodnutí zadat zakázku v nabídkovém řízení. V této souvislosti má Komise rovněž širokou posuzovací pravomoc, aby vymezila jak obsah, tak i provádění pravidel použitelných na zadání veřejné zakázky v nabídkovém řízení. Krom toho, ačkoliv je zadavatel povinen stanovit podmínky nabídkového řízení přesně a jasně, nemusí počítat se všemi situacemi, tak vzácnými, jak je jen možné, jež se mohou vyskytnout v praxi. Podmínka stanovená v zadávací dokumentaci musí být vykládána podle svého účelu, systematiky a znění. V případě pochybností může dotyčný zadavatel posoudit použitelnost takové podmínky tak, že přezkoumá případ od případu s ohledem na všechny relevantní skutečnosti. Vzhledem k široké posuzovací pravomoci Komise, se přezkum musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. V rámci takového přezkumu přísluší soudu Společenství zejména určit, zda výklad podmínky stanovené v zadávací dokumentaci zastávaný Komisí jakožto zadavatelem je, či není správný.
(viz body 49–53)
4. Článek 148 odst. 3 nařízení č. 2342/2002 o prováděcích pravidlech k finančnímu nařízení dává orgánům možnost navázat styk s uchazečem, pokud některá nabídka vyžaduje vyjasnění nebo pokud se jedná o opravu administrativních chyb v nabídce. Z toho plyne, že toto ustanovení nemůže být vykládáno v tom smyslu, že ve výjimečných a vymezených případech, které uvádí, ukládá orgánům povinnost navázat styk s uchazeči.
Jinak tomu může být pouze tehdy, pokud podle obecných právních zásad tato možnost mohla vést k založení povinnosti Komise navázat styk s uchazečem. Tak je tomu zejména v případě, kdy nabídka zní nejednoznačně a z okolností věci, jež jsou Komisi známy, plyne, že nejasnost lze nejspíš jednoduše vysvětlit a odstranit. V takovém případě je v zásadě v rozporu se zásadou řádné správy, když Komise odmítne tuto nabídku, aniž by využila své možnosti požadovat upřesnění. Pokud by jí byla za takových okolností přiznána neomezená diskreční pravomoc, bylo by to v rozporu se zásadou rovného zacházení.
Navíc zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaných cílů, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi vícero přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům.
Rovněž je však v zájmu právní jistoty důležité, aby Komise mohla přesně zjistit obsah nabídky podané v rámci nabídkového řízení a zejména její soulad s podmínkami stanovenými v zadávací dokumentaci. Je-li tedy nabídka nejednoznačná a Komise nemá možnost rychle a efektivně určit, co je jejím skutečným obsahem, nemá jinou možnost, než ji odmítnout.
Konečně soudu Společenství přísluší v konečném důsledku určit, zda odpovědi uchazeče na žádost o vyjasnění předloženou zadavatelem mohou být kvalifikovány jako upřesnění obsahu nabídky tohoto uchazeče, nebo zda překračují tento rámec a mění obsah této nabídky s ohledem na podmínky stanovené v zadávací dokumentaci.
(viz body 54–59)
5. Zásada transparentnosti uvedená jak v čl. 89 odst. 1 nařízení č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, tak v článku 2 směrnice 2004/18 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, musí být uplatňována v souladu se zásadami ochrany veřejného zájmu, oprávněných obchodních zájmů veřejných nebo soukromých podniků a korektní hospodářské soutěže, které odůvodňují možnost upustit od sdělení některých informací vyloučenému uchazeči - je-li to nezbytné pro zajištění dodržení těchto požadavků - stanovenou v čl. 100 odst. 2 druhém pododstavci finančního nařízení.
(viz bod 84)
6. K tomu, aby žaloba na náhradu škody podaná podle čl. 288 druhého pododstavce ES, byla opodstatněná, musí být splněn souhrn podmínek, a to protiprávnost jednání vytýkaného orgánům, existence skutečné škody a příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou újmou. Není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní podmínky.
(viz bod 91)