ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)

12. března 2019(*)

„EZOZF – Záruční sekce – EZZF – Cukr – Dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu v Evropském společenství – Nařízení (ES) č. 320/2006 – Nařízení (ES) č. 968/2006 – Výdaje vyloučené z financování – Výdaje vynaložené Maďarskem – Podmínky pro poskytnutí podpory pro úplnou demontáž a podpory pro částečnou demontáž – Pojem ‚výrobní zařízení‘ – Posouzení využívání sil v době podání žádosti o poskytnutí podpory – Pojem ,úplná demontáž‘ – Příloha 2 dokumentu VI/5330/97 – Obtíže při výkladu unijních právních předpisů – Loajální spolupráce“

Ve věci T‑139/15,

Maďarsko, zastoupené původně M. Fehérem, G. Koósem, A. Pálfy, poté M. Fehérem, G. Koósem, Z. Biró-Tóth a E. Tóth, jako zmocněnci,

žalobce,

podporované

Francouzskou republikou, zastoupenou D. Colasem, jako zmocněncem,

a

Italskou republikou, zastoupenou G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s C. Colelli, avvocato dello Stato,

vedlejšími účastnicemi řízení,

proti

Evropské komisi, zastoupené P. Ondrůškem a B. Béresem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 263 SFEU a znějící na částečné zrušení prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2015/103 ze dne 16. ledna 2015, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2015, L 16, s. 33), v rozsahu, ve kterém toto rozhodnutí z financování záručním fondem EZZF vyloučilo částku 11 709 400 eur vynaloženou v rámci restrukturalizačních podpor v odvětví cukrovarnického průmyslu poskytnutých Maďarskem,

TRIBUNÁL (čtvrtý senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, J. Schwarcz a C. Iliopoulos (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: N. Schall, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. května 2017,

vydává tento

Rozsudek

 Právní rámec

 Nařízení (ES) č. 320/2006

1        Dne 20. února 2006 Rada Evropské unie přijala nařízení (ES) č. 320/2006, kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu ve Společenství a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. 2006, L 58, s. 42). Nařízení č. 320/2006 bylo několikrát změněno, a to naposledy nařízením Rady (ES) č. 72/2009 ze dne 19. ledna 2009, o úpravách společné zemědělské politiky změnou nařízení (ES) č. 247/2006, (ES) č. 320/2006, (ES) č. 1405/2006, (ES) č. 1234/2007, (ES) č. 3/2008 a (ES) č. 479/2008 a zrušením nařízení (EHS) č. 1883/78, (EHS) č. 1254/89, (EHS) č. 2247/89, (EHS) č. 2055/93, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 2596/97, (ES) č. 1182/2005 a (ES) č. 315/2007 (Úř. věst. 2009, L 30, s. 1) Nařízení č. 320/2006 ve znění nařízení č. 72/2009 je použitelné na skutkové okolnosti, které nastaly v projednávané věci.

2        Body 1 a 5 odůvodnění nařízení č. 320/2006 uvádí následující:

„(1)      […] Pro dosažení souladu mezi systémem výroby cukru a obchodováním s ním ve Společenství a mezinárodními požadavky a pro zajištění jeho konkurenceschopnosti do budoucna je nezbytné zahájit rozsáhlý restrukturalizační proces vedoucí ke značnému snížení nerentabilní výrobní kapacity ve Společenství. K tomuto účelu je třeba zavést zvláštní a samostatný dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu ve Společenství jako předpoklad pro zavedení nové fungující společné organizace trhů v odvětví cukru. […]

(5)      Měla by být zavedena významná ekonomická pobídka v podobě přiměřené restrukturalizační podpory pro cukrovarnické podniky s nejnižší produktivitou, aby se vzdaly své výroby v rámci kvót. K tomu by měla být zřízena restrukturalizační podpora, která vytvoří pobídku pro to, aby se vzdaly výroby cukru podléhajícího kvótám, a současně umožní řádně zohlednit respektování závazků v oblasti sociální a v oblasti životního prostředí spojených se vzdáním se výroby. Podpora by měla být dostupná během čtyř hospodářských let s cílem snížit výrobu v rozsahu potřebném pro dosažení rovnováhy na trhu ve Společenství.“

3        Článek 1 nařízení č. 320/2006, nadepsaný „Dočasný restrukturalizační fond“, stanoví:

„1. Zřizuje se dočasný fond pro restrukturalizaci cukrovarnického průmyslu ve Společenství (dále jen ‚restrukturalizační fond‘).[…]

Restrukturalizační fond je součástí záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Od 1. ledna 2007 je součástí Evropského zemědělského záručního fondu (dále jen ‚EZZF‘).

2. Restrukturalizační fond financuje výdaje vyplývající z opatření stanovených v článcích 3, 6, 7, 8 a 9.

[…]

4. Toto nařízení se nevztahuje na nejvzdálenější regiony uvedené v čl. 299 odst. 2 Smlouvy.“

4        Článek 3 nařízení č. 320/2006, nadepsaný „Restrukturalizační podpora“, stanoví:

„1.      Každý podnik vyrábějící cukr, izoglukózu nebo inulinový sirup, jemuž byla přidělena kvóta k 1. července [červenci] 2006, má nárok na restrukturalizační podporu na tunu kvóty, které se vzdal, za předpokladu, že se během jednoho z hospodářských roků 2006/2007, 2007/2008, 2008/2009 a 2009/2010

a)      vzdá kvóty, kterou přidělil jednomu nebo více svým závodům, a plně demontuje dotyčná výrobní zařízení nebo závody;

nebo

b)      vzdá kvóty, kterou přidělil jednomu nebo více svým závodům, částečně demontuje dotyčná výrobní zařízení nebo závody a nevyužije zbývající dotyčná výrobní zařízení nebo závody k výrobě výrobků, na které se vztahuje společná organizace trhů v odvětví cukru,

[…]

3.      Úplná demontáž výrobních zařízení vyžaduje

a)      konečné a úplné zastavení výroby cukru, izoglukózy a inulinového sirupu dotyčnými výrobnímu [výrobními] zařízeními;

b)      uzavření dotyčného závodu nebo závodů a demontáž jejich výrobních zařízení ve lhůtě uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. d)

a

c)      obnovení dobrého ekologického stavu lokality závodu a podporu přesunu pracovních sil ve lhůtě uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. f). […]

4.      Částečná demontáž výrobních zařízení vyžaduje

a)      konečné a úplné zastavení výroby cukru, izoglukózy a inulinového sirupu dotyčnými výrobnímu [výrobními] zařízeními;

b)      demontáž výrobních zařízení, které nebudou využívány pro novou výrobu a byly určeny a používány k výrobě výrobků uvedených v písmenu a) […],

c)      obnovení dobrého ekologického stavu lokality závodu a podporu přesunu pracovních sil ve lhůtě uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. f) […]

5.      Výše restrukturalizační podpory na tunu kvóty, které se podnik vzdal, činí

a)      v případě uvedeném v odst. 1 písm. a):

–        730 EUR pro hospodářský rok 2006/2007,

–        730 EUR pro hospodářský rok 2007/2008,

–        625 EUR pro hospodářský rok 2008/2009,

–        520 EUR pro hospodářský rok 2009/2010,

b)      v případě uvedeném v odst. 1 písm. b):

–        547,50 EUR pro hospodářský rok 2006/2007,

–        547,50 EUR pro hospodářský rok 2007/2008,

–        468,75 EUR pro hospodářský rok 2008/2009,

–        390 EUR pro hospodářský rok 2009/2010 […]“

5        Článek 4 nařízení č. 320/2006, nadepsaný „Žádost o restrukturalizační podporu“, kromě toho stanoví:

„1.      Žádosti o restrukturalizační podporu se podávají příslušnému členskému státu do 31. ledna roku předcházejícího hospodářskému roku, během kterého se má kvóty vzdát.

[…]

2.      Žádosti o restrukturalizační podporu musí obsahovat

a)      plán restrukturalizace;

[…]

c)      závazek vzdát se příslušné kvóty v daném hospodářském roce;

d)      v případě uvedeném v čl. 3 odst. 1 písm. a) závazek k úplné demontáži výrobních zařízení ve lhůtě stanovené příslušným členským státem;

e)      v případě uvedeném v čl. 3 odst. 1 písm. b) závazek k částečné demontáži výrobních zařízení ve lhůtě stanovené příslušným členským státem a k nevyužívání výrobní lokality a zbývajících výrobních zařízení k výrobě výrobků, na které se vztahuje společná organizace trhů v odvětví cukru;

[…]

3.      Plán restrukturalizace uvedený v odst. 2 písm. a) musí obsahovat nejméně tyto prvky:

[…]

c)      úplný technický popis příslušných výrobních zařízení,

d)      obchodní plán podrobně uvádějící způsoby, harmonogram a náklady na uzavření dotyčného závodu nebo závodů a na úplnou nebo částečnou demontáž výrobních zařízení,

[…]

h)      finanční plán uvádějící veškeré náklady v souvislosti s plánem restrukturalizace.“

6        Článek 5 nařízení č. 320/2006, nazvaný „Rozhodnutí o restrukturalizační podpoře a kontrolách“, stanoví:

„1.      Členské státy rozhodnou o udělení restrukturalizační podpory do konce února předcházejícího hospodářskému roku uvedeném v čl. 3 odst. 2. Rozhodnutí pro hospodářský rok 2006/2007 se však přijme do 30. září 2006.

[…]

2.      Restrukturalizační podpora se poskytuje, pokud dotčený členský stát po důkladném ověření zjistí, že:

–        žádost obsahuje prvky uvedené v čl. 4 odst. 2,

–        plán restrukturalizace obsahuje prvky uvedené v čl. 4 odst. 3,

–        opatření a činnosti popsané v plánu restrukturalizace jsou v souladu se souvisejícími právními předpisy Společenství a členských států

–        […]

3.      Pokud není splněna jedna nebo více podmínek stanovených v prvních třech odrážkách odstavce 2, vrátí se žádost o restrukturalizační podporu žadateli. Žadatel j[e] vyrozuměn o podmínkách, které nejsou dodrženy. Žadatel pak může svou žádost stáhnout nebo doplnit […]“

 Nařízení (ES) č. 968/2006

7        Dne 27. června 2006 Evropská komise přijala nařízení (ES) č. 968/2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 320/2006 (Úř. věst. 2006, L 176, s. 32). Nařízení č. 968/2006 bylo několikrát změněno, a to naposledy prováděcím nařízením Komise (EU) č. 672/2011 ze dne 13. července 2011, kterým se mění nařízení č. 968/2006 (Úř. věst. 2011, L 184, s. 1). Nařízení č. 968/2006 ve znění nařízení č. 672/2011 je použitelné na skutkové okolnosti, které nastaly v projednávané věci.

8        Bod 4 odůvodnění nařízení č. 968/2006 stanoví:

„V souvislosti se vzdáním se kvót stanoví článek 3 nařízení […] č. 320/2006 možnost úplné nebo částečné demontáže výrobních zařízení, z čehož vyplývají odlišné výše restrukturalizační podpory. V podmínkách pro tyto dvě možnosti by na jednu stranu mělo být zohledněno, že za úplnou demontáž se z důvodu vyšších souvisejících nákladů poskytuje vyšší částka restrukturalizační podpory, na druhou stranu se považuje za vhodné umožnit zachování částí závodu, které nejsou součástí výrobní linky, pokud mohou být použity k jiným účelům stanoveným v plánu restrukturalizace, zejména vytváří-li toto použití nová pracovní místa. Naopak zařízení, která nejsou přímo spojena s produkcí cukru, by měla být demontována, pokud pro ně v přiměřené době neexistuje alternativní použití a pokud by jejich zachování bylo škodlivé pro životní prostředí.“

9        Článek 4 nařízení č. 968/2006, nadepsaný „Demontáž výrobních zařízení“, stanoví:

„1.      V případě úplné demontáže podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení […] č. 320/2006 se požadavek na demontáž výrobních zařízení týká:

a)      veškerých zařízení, která jsou nezbytná k produkci cukru, izoglukózy či inulinového sirupu, například: zařízení ke skladování, rozboru, praní a řezání cukrové řepy, cukrové třtiny, obilovin či čekanky; veškerých zařízení, která jsou nezbytná k extrakci a zpracování či koncentrování cukru z cukrové řepy nebo cukrové třtiny, škrobu z obilovin, glukosy ze škrobu nebo inulinu z čekanky;

b)      části zařízení neuvedených v písmenu a), která jsou přímo spojena s produkcí cukru, izoglukózy nebo inulinového sirupu a jsou nezbytná pro nakládání s produkcí v rámci kvóty, které se podnik vzdal, i když by tato část mohla být použita v souvislosti s výrobou jiných produktů, například: zařízení k ohřevu či zpracování vody nebo k výrobě energie; zařízení pro nakládání s vyslazenými řízky nebo melasou; zařízení k mezinárodní [interní] přepravě;

c)      veškerých ostatních zařízení, například: balicích zařízení, která jsou ponechána bez využití a která mají být demontována a odstraněna z ekologických důvodů.

2.      V případě částečné demontáže podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení […] č. 320/2006 se požadavek na demontáž výrobních zařízení týká zařízení uvedených v odstavci 1 tohoto článku, která nejsou určena k použití pro jinou výrobu nebo jiné využití lokality závodu v souladu s plánem restrukturalizace.“

10      Článek 6 nařízení č. 968/2006, nadepsaný „Povinnosti členských států“, zní:

„1.      Nejpozději dvacet dní poté, co obdrží kopii pozvánky ke konzultaci podle čl. 2 odst. 3, sdělí členský stát stranám zapojeným do plánu restrukturalizace své rozhodnutí o:

[…]

b)      období, které skončí nejpozději 30. září 2010, pro demontáž výrobních zařízení a pro splnění sociálních a ekologických závazků podle čl. 3 odst. 3 písm. c) a čl. 3 odst. 4 písm. c) nařízení […] č. 320/2006;

[…]

Odchylně od [odstavce 1 písm. b)] mohou členské státy na základě odůvodněné žádosti dotyčného podniku prodloužit lhůtu stanovenou [v odstavci 1 písm. b)] maximálně do 31. března 2012. V tom případě musí daný podnik předložit pozměněný plán restrukturalizace podle článku 11 [nařízení č. 968/2006] […]“

11      Článek 9 nařízení č. 968/2006, nadepsaný „Způsobilost pro restrukturalizační podporu“, stanoví:

„[…]

2.      Aby mohla být žádost považována za způsobilou, musí být v plánu restrukturalizace:

a)      obsaženo shrnutí hlavních cílů, opatření a akcí, jakož i předpokládaných nákladů těchto opatření a akcí, dále shrnutí finančního plánu a časových harmonogramů;

b)      uvedena u každého dotčeného závodu výše kvóty, které se má podnik vzdát, přičemž tato kvóta musí být nižší než výrobní kapacita, která má být plně nebo částečně demontována, nebo jí musí být rovna;

c)      obsaženo osvědčení o tom, že výrobní zařízení budou plně nebo částečně demontována a odstraněna z výrobní lokality;

[…]

e)      jasně stanoveny všechny akce a náklady financované z restrukturalizačního fondu a případně ostatní související prvky, které mají být financovány z jiných fondů Společenství.

3.      Při nesplnění podmínek stanovených v odstavci 2 sdělí členský stát žadateli důvody tohoto stavu a stanoví termín v rámci lhůty uvedené v čl. 4 odst. 1 nařízení […] č. 320/2006, do něhož může být plán restrukturalizace odpovídajícím způsobem upraven.

Členský stát rozhodne o způsobilosti upravené žádosti do 15 pracovních dnů od termínu uvedeného v prvním pododstavci, avšak nejméně 10 pracovních dnů před lhůtou stanovenou v čl. 5 odst. 1 nařízení […] č. 320/2006.

Není-li upravená žádost předložena včas nebo je-li považována za nezpůsobilou, žádost o restrukturalizační podporu se zamítne a členský stát o tom do pěti pracovních dnů uvědomí žadatele a Komisi. Na podání nové žádosti od téhož žadatele se vztahuje časové pořadí podle článku 8 […]“

12      Článek 11 nařízení č. 968/2006, nazvaný „Změny plánu restrukturalizace“, stanoví:

„1.      Jakmile je restrukturalizační podpora poskytnuta, provede příjemce všechna opatření uvedená ve schváleném plánu restrukturalizace a dodrží závazky obsažené v jeho žádosti o restrukturalizační podporu.

2.      Případnou změnu schváleného plánu restrukturalizace musí odsouhlasit daný členský stát na základě žádosti podané dotčeným podnikem, v níž:

a)      jsou vysvětleny příslušné důvody a problémy vzniklé v souvislosti s prováděním;

b)      jsou popsány navrhované úpravy či nová opatření a předpokládané účinky;

c)      jsou uvedeny finanční a časové dopady.

Změny se nesmí dotýkat celkové výše restrukturalizační podpory, která má být poskytnuta, ani dočasných restrukturalizačních částek, které mají být vyplaceny podle článku 11 nařízení […] č. 320/2006.

Členský stát oznámí změněný plán restrukturalizace Komisi.“

13      Článek 16 nařízení č. 968/2006, nazvaný „Vyplácení restrukturalizační podpory“, stanoví:

„1.      Výplata každé splátky restrukturalizační podpory podle čl. 10 odst. 4 nařízení […] č. 320/2006 je podmíněna složením jistoty ve výši 120 % částky dotčené splátky.

[…]“

14      Článek 22 nařízení č. 968/2006, nazvaný „Uvolnění jistot“, zní:

„1.      Jistoty podle čl. 16 odst. 1 […] a čl. 18 odst. 2 se uvolní za předpokladu, že:

a)      byla provedena všechna opatření a akce stanovené v plánu restrukturalizace, v národních restrukturalizačních programech, případně v obchodním plánu;

b)      byla předložena závěrečná zpráva podle čl. 23 odst. 2;

c)      členské státy provedly kontroly podle článku 25;

[…]

3.      S výjimkou případu vyšší moci jistota propadne, jestliže nejsou nejpozději dne 30. září 2012 splněny podmínky stanovené v odstavci 1.“

15      Článek 25 nařízení č. 968/2006, nadepsaný „Kontroly“, stanoví následující:

„1.      Do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v čl. 23 odst. 2 provede příslušný orgán členského státu kontrolu v každém podniku a výrobní lokalitě, na které byla poskytnuta podpora v rámci restrukturalizačního fondu.

V rámci této kontroly se ověří, zda je dodržován plán restrukturalizace nebo obchodní plán, a prověří se přesnost a úplnost informací, které daný podnik předložil ve zprávě o pokroku. První kontrola v rámci plánu restrukturalizace rovněž ověří veškeré doplňující informace, které podnik uvedl ve své žádosti o restrukturalizační podporu, zejména pak potvrzení podle čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení […] č. 320/2006.

2.      Kontrola musí ve všech případech zahrnovat všechny prvky plánu restrukturalizace podle čl. 4 odst. 3 nařízení […] č. 320/2006. […]“

16      Kromě toho článek 26 nařízení č. 968/2006, nazvaný „Zpětné získávání částek“, stanoví:

„1.      Aniž je dotčen odstavec 3, platí, že pokud příjemce nesplní jeden nebo několik svých závazků v rámci plánu restrukturalizace, obchodního plánu, případně národního restrukturalizačního programu, část podpory poskytnutá v souvislosti s dotčeným závazkem nebo závazky musí být s výjimkou případu vyšší moci získána zpět […]“

17      Konečně, článek 27 nařízení č. 968/2006, nadepsaný „Sankce“, stanoví:

„1.      Pokud příjemce nesplní jeden nebo několik svých závazků v rámci plánu restrukturalizace, obchodního plánu, případně národního restrukturalizačního programu, musí zaplatit částku ve výši 10 % obnosu, který má být získán zpět podle článku 26 […]“

 Skutečnosti předcházející sporu

18      Ve dnech od 16. do 19. března 2010 provedly útvary Komise v Maďarsku kontrolu na třech ze čtyř bývalých lokalit závodů na výrobu cukru, které získaly restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž ve smyslu článku 3 nařízení č. 320/2006 ve znění použitelném k těmto datům.

19      V návaznosti na tuto kontrolu Komise dopisem ze dne 20. července 2010 (dále jen „první sdělení ze dne 20. července 2010“) sdělila maďarským orgánům výsledek uskutečněné kontroly a upřesnila, že toto sdělení bylo zasláno v souladu s článkem 11 nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV (Úř. věst. 2006, L 171, s. 90).

20      Z prvního sdělení ze dne 20. července 2010 vyplývá, že podle Komise maďarské orgány zcela nesplnily požadavky vyplývající z unijních právních předpisů, týkající se podmínek poskytování restrukturalizačních podpor v odvětví cukrovarnického průmyslu pro hospodářské roky 2007/2008 a 2008/2009. Komise totiž konstatovala, že sila byla v průmyslových lokalitách, které navštívila a které patří společnosti Eastern Sugar v Kabě (Maďarsko) a společnosti Matra Cukor v Szolnoku (Maďarsko), zachována, a že tyto společnosti tudíž nebyly oprávněny získat restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž, nýbrž pouze restrukturalizační podporu pro částečnou demontáž, která je o 25 % nižší než restrukturalizační podpora pro úplnou demontáž. Komise v tomto ohledu uvedla, že tyto společnosti neměly nárok na restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž, pokud v plném rozsahu neprovedly restrukturalizační plán a nebyly zničeny ostatní budovy související s výrobou, včetně sil. Nakonec Komise požádala maďarské orgány, aby poskytly informace o budovách, které se stále nacházejí v závodech na výrobu cukru, které její zástupci navštívili.

21      Dopisem ze dne 20. září 2010 odpověděly maďarské orgány na námitky uvedené v prvním sdělení ze dne 20. července 2010 a informovaly Komisi o tom, že sila nacházející se ve výrobním závodě společnosti Eastern Sugar v Kabě byla pronajata s cílem uskladnit sypký cukr za účelem jeho zabalení.

22      Na dvoustranném jednání mezi útvary Komise a maďarskými orgány, které se uskutečnilo dne 6. prosince 2010 v Bruselu (Belgie), maďarské orgány zejména uvedly, že sila byla ještě zachována ve výrobních závodech společnosti Eastern Sugar v Kabě a dále, společnosti Magyar Cukor v Petőházu (Maďarsko) a že probíhá demolice stávajících sil ve výrobních závodech společnosti Matra Cukor v Szolnoku. Kromě toho v podstatě tvrdily, že neexistuje žádný právní základ pro vznik povinnosti demontáže sil a vzdání se výroby v rámci kvóty a demontáž výrobních zařízení byly dostatečným základem pro to, aby měly maďarské cukrovarnické podniky nárok na restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž.

23      Komise připustila, že ačkoli nařízení č. 320/2006 a č. 968/2006 nezmiňují demontáž sil, ze systematiky dotčených právních předpisů vyplývá, že tato sila měla být jakožto nedílná součást výrobních zařízení demontována. Komise kromě toho poznamenala, že cukrovarnické podniky, které požádaly o restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž, se mohly rozhodnout pro částečnou demontáž, která by vedla k poskytnutí o 25 % nižší částky podpory, než je tomu v případě úplné demontáže. Nakonec sdělila maďarským orgánům, že mají až do září roku 2011 čas tuto situaci napravit a ponechat si restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž.

24      Dne 3. března 2011 předložily maďarské orgány své připomínky k zápisu z dvoustranného jednání konaného dne 6. prosince 2010. Uvedly zejména to, že požádat o prodloužení lhůty pro dokončení demontáže mohly pouze cukrovarnické podniky, které jsou příjemci restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, což však tyto neučinily.

25      Dopisem ze dne 8. listopadu 2012 zaslaným na základě čl. 11 odst. 2 třetího pododstavce nařízení č. 885/2006 Komise uvědomila maďarské orgány o tom, že má v úmyslu vyloučit částku ve výši 11 709 400 eur z financování Unie, přičemž tato částka byla vypočtena na základě rozdílu mezi částkou podpory poskytnutou pro případ úplné demontáže a částkou podpory poskytovanou pro případ částečné demontáže.

26      Dne 18. prosince 2012 maďarské orgány požádaly o zahájení smírčího řízení na základě článku 16 nařízení č. 885/2006.

27      Dne 25. dubna 2013 vydal smírčí orgán zprávu, v níž nejprve konstatoval, že smírčí řízení mezi zúčastněnými stranami bylo neúspěšné a že hlavní otázka, která je předmětem sporu mezi těmito stranami, byla předložena k rozhodnutí Soudnímu dvoru. Dále v podstatě uvedl, že opakovaně došlo k tomu, že Komise neinformovala maďarské orgány o jejich povinnosti provést demontáž sil a že několik členských států, jakož i samotná Komise se potýkaly s obtížemi při výkladu dotyčné právní úpravy. Konečně vyzval Komisi k tomu, aby vzala v úvahu skutečnost, že podle dokumentu Komise VI/5330/97 ze dne 23. prosince 1997, nazvaného „Pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF“ (dále jen „dokument VI/5330/97“) „lze v případě, že nesrovnalosti lze přičítat výkladu právní úpravy Společenství, […] tuto polehčující okolnost zohlednit a navrhnout k uplatnění nižší sazby nebo neprovedení opravy“.

28      V rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737) Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že pojem „výrobní zařízení“ ve smyslu článků 3 a 4 nařízení č. 320/2006 a čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 968/2006 se vztahuje na sila určená ke skladování cukru příjemce restrukturalizační podpory. Soudní dvůr měl ovšem za to, že tak tomu není ve dvou případech: zaprvé pokud bylo prokázáno, že sila byla využívána výlučně ke skladování cukru vyrobeného v rámci kvóty, uloženého jinými výrobci či zakoupeného od těchto výrobců, a zadruhé pokud byla sila využívána pouze k balení nebo k další úpravě cukru, který byl vyroben jinde pro účely jeho uvádění na trh.

29      V dopise ze dne 8. ledna 2014 maďarské orgány Komisi znovu přednesly důvody, proč se s ohledem na rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737) domnívají, že sila zachovaná v bývalých závodech na výrobu cukru společností Eastern Sugar v Kabě a Magyar Cukor v Petőházu (dále jen „sporná sila“) nespadala pod pojem „výrobní zařízení“.

30      V dopise ze dne 28. března 2014 poskytla Komise maďarským orgánům lhůtu v délce dvou měsíců pro předložení přesvědčivých důkazů o tom, že před podáním žádostí o restrukturalizační podporu byla sporná sila určena výlučně pro skladování a balení cukru vyrobeného v rámci kvóty jinými výrobci.

31      V dopise ze dne 26. května 2014 maďarské orgány zpochybnily postoj Komise, podle kterého bylo pro účely posouzení, zda sporná sila spadají pod pojem „výrobní zařízení“, třeba zvážit způsob, jakým byla používána ke dni podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory.

32      Vzhledem k tomu, že maďarské orgány dosud neuvedly žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že ke dni podání žádosti o restrukturalizační podporu byla sporná sila využívána výlučně pro skladování a balení cukru vyrobeného v rámci kvóty jinými výrobci, Komise jim zaslala dopis ze dne 6. října 2014, ve kterém opět zopakovala postoj vyjádřený ve svém předchozím dopise ze dne 8. listopadu 2012.

33      V souhrnné zprávě předložené na zasedání Výboru zemědělských fondů konaném dne 18. listopadu 2014, která byla projednána podle čl. 31 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. 2005, L 209, s. 1) a čl. 41 odst. 3 téhož nařízení, Komise uvedla, že její postoj zůstává ohledně zjištěných nedostatků nezměněn.

34      Za těchto okolností Komise přijala prováděcí rozhodnutí (EU) 2015/103 ze dne 16. ledna 2015, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2015, L 16, s. 33, dále jen „napadené rozhodnutí“), včetně výdajů vynaložených Maďarskem ve výši 11 709 400 eur v rámci restrukturalizačních podpor v odvětví cukrovarnického průmyslu, které jsou předmětem sporu v projednávané věci.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

35      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 27. března 2015 podalo Maďarsko projednávanou žalobu.

36      Podáními došlými kanceláři Tribunálu podaly dne 22. června 2015 Francouzská republika a dne 3. července 2015 Italská republika návrhy na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Maďarska. Rozhodnutím ze dne 21. srpna 2015 předseda druhého senátu Tribunálu povolil tato vedlejší účastenství. Francouzská republika předložila svůj spis vedlejšího účastníka kanceláři Tribunálu dne 21. října 2015.

37      Komise a Maďarsko předložily svá vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka Francouzské republiky dne 16. prosince 2015 a dne 6. ledna 2016.

38      Maďarsko navrhuje, aby Tribunál:

–        částečně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vyloučilo částku 11 709 400 eur, vynaloženou v rámci restrukturalizačních podpor v odvětví cukrovarnického průmyslu poskytnutých Maďarskem, z financování EZZF;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení,

39      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.

40      Francouzská republika navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

41      Na základě návrhu soudce zpravodaje Tribunál (čtvrtý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastníkům řízení písemné otázky a vyzval je, aby předložili určité dokumenty. S výjimkou Italské republiky účastníci řízení vyhověli organizačním procesním opatřením ve stanovených lhůtách.

42      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 8. května 2017.

43      Vzhledem k tomu, že Italská republika se tohoto jednání nezúčastnila, ústní část řízení zůstala otevřená, aby jí bylo umožněno předložit své písemné vyjádření do jednoho týdne od doručení zápisu z jednání. Italská republika předložila své písemné vyjádření ve stanovené lhůtě, ve kterém měla za to, že je třeba vyhovět žalobě Maďarska.

44      Dne 16. června 2017 předložily Maďarsko a Komise kanceláři Tribunálu svá vyjádření týkající se vyjádření předloženého Italskou republikou po jednání.

 Právní otázky

45      Na podporu své žaloby Maďarsko v podstatě uplatňuje dva žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení článků 3 a 4 nařízení č. 320/2006 a článku 4 nařízení č. 968/2006 a, zadruhé, z porušení pokynů stanovených v dokumentu VI/5330/97 a zásady loajální spolupráce.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článků 3 a 4 nařízení č. 320/2006 a článku 4 nařízení č. 968/2006

46      Maďarsko, podporované Francouzskou republikou a Italskou republiku v podstatě tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje články 3 a 4 nařízení č. 320/2006 a článek 4 nařízení č. 968/2006 tím, že Komise měla za to, že maďarské cukrovarnické podniky nesplnily podmínky pro poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž z důvodu, že zachovaly sila, a tudíž nedemontovaly všechna svá výrobní zařízení. V tomto ohledu Maďarsko tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že za účelem posouzení, zda sila představují výrobní zařízení ve smyslu nařízení č. 320/2006, a tudíž zda se na ně vztahují výjimky stanovené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, rozsudek SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737), bylo třeba vycházet z použití ke dni podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory (dále jen „kritérium stanovené Komisí“). Maďarsko kromě toho v podstatě tvrdí, že povinnost úplně demontovat výrobní zařízení může být splněna, i když se sila prodají, místo aby byla odstraněna, pokud došlo ke vzdání se výroby cukru v rámci kvóty, a v důsledku restrukturalizačního procesu nemohou být zachovaná zařízení nadále využívána pro výrobu cukru příjemcem podpory.

47      Komise zpochybňuje argumenty Maďarska, Francouzské republiky a Italské republiky.

48      Je třeba předeslat, že když Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737) shledal, že pojem „výrobní zařízení“ není definován v nařízeních č. 320/2006 a č. 968/2006, zaprvé uvedl, že pojem „výroba“ může zahrnovat i jiné etapy výroby produktu na vstupu či výstupu chemického či fyzikálního procesu transformace, a tudíž může zahrnovat skladování cukru, který není zabalen bezprostředně po své extrakci ze základní suroviny. Soudní dvůr tedy dospěl k závěru, že skladování může být považováno za „přímo spojené s produkcí cukru“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 968/2006 (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, bod 26). Zadruhé Soudní dvůr rozhodl, že sila mohou mít přímý vliv na množství cukru, které lze vyrobit, a na výrobní procesy, které se odvíjely od blízkosti skladovacího zařízení v rozsahu, v němž tato sila umožňují zejména zcela nebo částečně oddálit prodej produktu získaného za daný cukrovarnický rok, a tím ovlivnit situaci na trhu ve smyslu bodu 5 odůvodnění nařízení č. 320/2006 (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, body 27 až 29). Zatřetí Soudní dvůr měl v podstatě za to, že z čl. 3 odst. 3 písm. a) a b) nařízení č. 320/2006 vyplývá, že pro účely poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž je v zásadě třeba uzavřít dotčený průmyslový komplex jako celek a možnost nedemontovat jiná zařízení, než jsou výrobní zařízení, či dokonce pokračovat v jejich budoucím využívání a přitom si zachovat nárok na podporu v plné výši představuje výjimku z tohoto pravidla, kterou je nutno vykládat úzce (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, bod 30).

49      Ve světle předcházejících úvah, Soudní dvůr v bodě 31 rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737) rozhodl, že sila určená ke skladování cukru příjemce podpory musí být kvalifikována jako výrobní zařízení, a to nezávisle na skutečnosti, že je využíváno i pro jiné účely.

50      Soudní dvůr však uznal dvě výjimky z této zásady. Měl totiž v podstatě za to, že sila nelze kvalifikovat jako „výrobní zařízení“, a tudíž nemohou podléhat povinnosti demontáže, zaprvé pokud bylo prokázáno, že sila byla využívána výlučně ke skladování cukru vyrobeného v rámci kvóty, uloženého jinými výrobci či zakoupeného od těchto výrobců (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, body 32 a 35), a zadruhé pokud byla sila využívána pouze k balení nebo k další úpravě cukru, který byl vyroben jinde pro účely jeho uvádění na trh (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, body 33 a 35) (dále jen „výjimky stanovené Soudním dvorem“).

51      V projednávané věci ani Maďarsko ani Francouzská republika ani Italská republika nezpochybňují, že ke dni podání žádosti o restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž se na sporná sila nevztahovala ani jedna z výjimek stanovených Soudním dvorem. Maďarsko kromě toho nezpochybňuje ani to, že sporná sila byla v důsledku restrukturalizačního procesu zachována ve výrobních závodech maďarských cukrovarnických podniků, které byly příjemci restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž.

52      Maďarsko se nicméně domnívá, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že výše uvedené okolnosti odůvodňují finanční opravu ve výši 25 %, která vůči ní byla uplatněna. Podle Maďarska, podporovaného Francouzskou republikou a Italskou republikou je totiž důležité, že na konci restrukturalizačního procesu sila již nepředstavovala zařízení související s produkcí cukru. Komise tudíž nesprávně usoudila, že bylo nutné posoudit, zda se na sila vztahovala některá z výjimek stanovených Soudním dvorem, k datu podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory.

53      Argumentace Maďarska, která je rovněž podporovaná Francouzskou republikou a Italskou republikou, však není v souladu s dotčenou právní úpravou.

54      Je třeba předeslat, že z bodů 1 a 5 odůvodnění nařízení č. 320/2006 vyplývá, že cílem dotčeného nařízení je snížit nerentabilní kapacitu výroby cukru v Unii tím, že se podniky s nejnižší produktivitou vyzvou k tomu, aby se vzdaly výroby cukru v rámci kvót a vzdaly se dotčených kvót.

55      Z bodu 5 odůvodnění nařízení č. 320/2006 kromě toho vyplývá, že režim restrukturalizace vychází z dobrovolné účasti cukrovarnického podniku tím, že jeho cílem je zavést významnou ekonomickou pobídku v podobě přiměřené restrukturalizační podpory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, bod 44).

56      Za účelem dosažení cíle snížení nerentabilní kapacity výroby cukru v Unii, který sleduje dotčená právní úprava, unijní zákonodárce stanovil dva různé režimy restrukturalizace v závislosti na druhu prováděné demontáže, tj. úplné či částečné demontáže, což vede k rozdílným částkám restrukturalizačních podpor, jak vyplývá z čl. 3 odst. 5 písm. a) a b) nařízení č. 320/2006 ve spojení s bodem 4 odůvodnění nařízení č. 968/2006.

57      Zaprvé, pokud jde o podmínky, které musí být splněny za účelem poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 3 odst. 3 písm. b) nařízení č. 320/2006 požadují, aby se cukrovarnický podnik, který o podporu žádá, vzdal kvóty, kterou přidělil jednomu nebo několika svým závodům, a zavřel závod a provedl úplnou demontáž výrobních zařízení. Naproti tomu pro účely poskytnutí restrukturalizační podpory pro částečnou demontáž čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 3 odst. 4 písm. b) nařízení č. 320/2006 požadují, aby se cukrovarnický podnik, který o podporu žádá, vzdal kvóty, kterou přidělil jednomu nebo několika svým závodům, a provedl částečnou demontáž výrobních zařízení dotčených závodů a nadále nevyužíval zbývající výrobní zařízení pro účely výroby produktů, na které se vztahuje společná organizace trhů v odvětví cukru (dále jen „SOT s cukrem“).

58      Zadruhé rozsah povinnosti demontovat výrobní zařízení byl upřesněn v článku 4 nařízení č. 968/2006.

59      Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 968/2006 povinnost úplné demontáže stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 320/2006 se týká veškerých zařízení, která jsou nezbytná k produkci cukru, izoglukózy či inulinového sirupu [čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 968/2006], zařízení, která jsou přímo spojena s produkcí cukru, izoglukózy nebo inulinového sirupu a jsou nezbytná pro nakládání s produkcí v rámci kvóty, které se podnik vzdal, i když by mohla být použita v souvislosti s výrobou jiných produktů [čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 968/2006], jakož i veškerých ostatních zařízení, a to zejména balicích zařízení, která jsou ponechána bez využití a která mají být demontována a odstraněna z ekologických důvodů [čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006].

60      V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006 ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 320/2006 a bodem 4 odůvodnění nařízení č. 968/2006 tedy lze v případě úplné demontáže výjimečně zachovat všechna zařízení, která nejsou nezbytná k produkci cukru, izoglukózy či inulinového sirupu nebo která nejsou přímo spojena s produkcí těchto výrobků, jako jsou balicí zařízení, pokud jsou využívána a nemají být demontována a odstraněna z ekologických důvodů.

61      Kromě toho čl. 4 odst. 2 nařízení č. 968/2006 stanoví, že v případě částečné demontáže se požadavek na demontáž výrobních zařízení týká zařízení uvedených v odstavci 1 téhož článku (viz bod 59 výše), která nejsou určena k použití ani pro jinou výrobu, ani jiné využití lokality závodu v souladu s plánem restrukturalizace. Kromě toho, z čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 320/2006 vyplývá, že výrobní zařízení, která mohou být zachována, nesmějí být nadále využívána k výrobě produktů, na které se vztahuje SOT s cukrem. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 968/2006 ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 320/2006 tedy mohou být zachována zařízení, která jsou nezbytná k produkci cukru, izoglukózy či inulinového sirupu, nebo která nejsou přímo spojena s produkcí uvedených výrobků, pokud již nejsou využívána pro výrobu produktů, na které se vztahuje SOT s cukrem a která jsou určena k použití pro jinou výrobu nebo jiné využití lokality závodu v souladu s plánem restrukturalizace.

62      Zatřetí volba mezi úplnou demontáží a částečnou demontáží musí být provedena cukrovarnickými podniky při podání žádosti o restrukturalizační podporu.

63      Ze znění ustanovení čl. 4 odst. 2 písm. a), c), d) a e), čl. 4 odst. 3 písm. c) a h) nařízení č. 320/2006, jakož i čl. 9 odst. 2 písm. a) a c) nařízení č. 968/2006 ve vzájemném spojení totiž vyplývá, že žádost o restrukturalizační podporu musí zahrnovat zejména závazek vzdát se dotyčné kvóty a dále závazek provést úplnou nebo částečnou demontáž výrobních zařízení ve lhůtě, kterou musí stanovit dotyčný členský stát, jakož i plán restrukturalizace, který obsahuje zejména úplný technický popis dotyčných výrobních zařízení, souhrn opatření a akcí, posouzení nákladů na tato opatření a akce, finanční plán a časový harmonogram provádění různých plánovaných opatření.

64      V souladu s ustanoveními uvedenými v bodě 63 výše tedy nejpozději v den podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou nebo částečnou demontáž musí příjemce podpory označit všechna výrobní zařízení, která se zavazuje demontovat v souladu s plánem restrukturalizace. To tedy v případě sil předpokládá, že musí být od okamžiku podání žádosti o podporu určeno, zda představují výrobní zařízení, jejichž demontáž musí být povinně stanovena plánem restrukturalizace, pokud je požadováno poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, nebo zda se na ně vztahuje některá z výjimek stanovených Soudním dvorem.

65      Jakýkoli opačný výklad by zbavil požadavky stanovené v článku 4 nařízení č. 320/2006 a článku 9 nařízení č. 968/2006 jejich podstaty a navíc by nezohledňoval rozlišování mezi částečnou demontáží a úplnou demontáží prováděnou podle dotčené právní úpravy.

66      Na jedné straně, pokud by cukrovarnické podniky k datu podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory nevěděly, zda sila nacházející se v jejich výrobních prostorách představují výrobní zařízení, či nikoli, v rozporu s čl. 4 odst. 3 písm. c) nařízení č. 320/2006 by nemohla být zmíněna v plánu restrukturalizace jako výrobní zařízení, která musejí být demontována.

67      Kromě toho závazek demontovat všechna výrobní zařízení, který musí být připojen k žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž (viz bod 63 výše), by byl vadný, jelikož by se již z podstaty věci nevztahoval na všechna výrobní zařízení existující v den, kdy byl tento závazek přijat.

68      Na druhé straně, pokud by kvalifikace sil jako výrobních zařízení byla posouzena na konci restrukturalizačního procesu, v případě úplné demontáže, jakož i v případě částečné demontáže by to umožnilo zachovat sila, která v době podání žádosti o poskytnutí podpory představovala výrobní zařízení z důvodu, že po restrukturalizaci by již nebyla využívána jako zařízení na výrobu cukru. Možnost zachovat část výrobních zařízení by tedy již nebyla charakteristická pro částečnou demontáž, ale byla by rozšířena i na úplnou demontáž, i když v naposled uvedeném případě subjekty obdrží o 25 % vyšší částku restrukturalizační podpory, než která je poskytována v případě částečné demontáže, vzhledem k tomu, že s sebou nese vyšší náklady, jak vyplývá z čl. 3 odst. 5 písm. a) a b) nařízení č. 320/2006 a z bodu 4 odůvodnění nařízení č. 968/2006.

69      S ohledem na výše uvedené úvahy platí, že pokud silo představuje výrobní zařízení v den podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, musí být zmíněno v této žádosti a demontováno v souladu plánem restrukturalizace, jinak by nebyly splněny podmínky pro poskytnutí takové podpory.

70      Na rozdíl od toho, co tvrdí Maďarsko, Francouzská republika a Italská republika, se tedy Komise nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že kvalifikaci sil bylo třeba posoudit ke dni podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory.

71      Předcházející závěr nemůže být vyvrácen argumenty předloženými Maďarskem, Francouzskou republikou a Italskou republikou.

72      V první řadě Maďarsko v podstatě tvrdí, že kritérium stanovené Komisí je v rozporu se systematikou režimu restrukturalizace cukrovarnického průmyslu. Podle Komise je totiž rozhodujícím faktorem za účelem dosažení cíle vlastního restrukturalizačním podporám skutečnost, že na konci restrukturalizačního procesu již neexistují žádná výrobní zařízení, která by mohla být využívána pro výrobu cukru.

73      V tomto ohledu z bodů 56, 57 a 68 výše vyplývá, že za účelem dosažení cíle snížení nerentabilní kapacity výroby cukru v Unii, který sleduje dotčená právní úprava, unijní zákonodárce stanovil dva různé režimy restrukturalizace v závislosti na druhu prováděné demontáže, které vedou k rozdílným částkám restrukturalizačních podpor. Kromě toho, jak je uvedeno v bodech 62 až 64 výše, volba mezi částečnou demontáží a úplnou demontáží znamená, že podnik žádající o restrukturalizační podporu označí při podání žádosti o tuto podporu všechna výrobní zařízení nacházející se v dotčených výrobních prostorách, která se zavazuje úplně nebo částečně odstranit nejpozději na konci restrukturalizačního procesu.

74      Vzhledem k předcházejícím úvahám je kritérium stanovené Komisí součástí logiky systému zavedeného unijním zákonodárcem a není v rozporu se systematikou režimu restrukturalizace cukrovarnického průmyslu.

75      Proto je třeba tento argument Maďarska odmítnout.

76      Zadruhé Francouzská republika tvrdí, že Komise nemůže z povinnosti zahrnout do žádostí o podporu závazek demontovat výrobní zařízení ve lhůtě stanovené členským státem, která je stanovena v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 320/2006, vyvodit, že dnem, kdy je třeba provést posouzení využívání sil použitelné je den podání žádosti o poskytnutí podpory. Podle jejího názoru se toto ustanovení netýká podmínek poskytnutí restrukturalizační podpory, nýbrž pouze obsahu žádostí o poskytnutí restrukturalizačních podpor a data, ke kterému musí být tyto žádosti podány.

77      Ze znění článku 9 nařízení č. 968/2006 výslovně vyplývá, že podmínky stanovené v článku 4 nařízení č. 320/2006 se týkají přípustnosti žádostí o restrukturalizační podporu. Kromě toho je nutno konstatovat, že tyto podmínky přípustnosti se liší od věcných podmínek pro poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, stanovených v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 320/2006, a to zaprvé vzdání se kvóty přidělené jednomu nebo několika závodům příjemce podpory a zadruhé, úplné demontáže výrobních zařízení a uzavření dotčených závodů (viz bod 57 výše).

78      Pokud však žádost o poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž neoznačuje všechna výrobní zařízení, která mají být demontována v souladu s restrukturalizačním plánem, lze zpochybnit nejen přípustnost této žádosti, nýbrž i nárok podniku, který ji podal, na získání takové podpory. Pokud totiž nejsou zařízení nebo budovy zmíněny v plánu restrukturalizace jako výrobní zařízení, jejich demontáž nebude tímto plánem restrukturalizace stanovena, a tudíž nebude splněna podmínka úplné demontáže uvedená v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 320/2006.

79      V každém případě, pokud by argumentace Francouzské republiky byla přijata, znamenalo by to, že by se kontrola žádostí o poskytnutí restrukturalizačních podpor prováděný členským státem týkal pouze dodržování podmínek přípustnosti uvedených žádostí, což nelze přijmout vzhledem k tomu, že podle čl. 5 odst. 2 nařízení č. 320/2006 rozhoduje o poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž členský stát na konci této první prověření. V tomto ohledu čl. 5 odst. 2 nařízení č. 320/2006 upřesňuje, že před poskytnutím restrukturalizační podpory musí členský stát provést „důkladné ověření“ obsahu žádosti o restrukturalizační podporu a plánu restrukturalizace, jakož i souladu opatření a akcí popsaných v plánu restrukturalizace s unijním právem a příslušnými vnitrostátními právními předpisy. Členský stát se tedy při kontrole žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž nemůže omezit jen na pouhou kontrolu formální stránky omezující se na to, zda jsou shromážděny jednotlivé informace, které musí být obsaženy v žádosti o podporu a dále v plánu restrukturalizace, ale rovněž musí ověřit, zda tyto informace umožňují alespoň prima facie dospět k závěru, že podmínky pro poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž jsou splněny a že po restrukturalizaci již nebudou v demontovaných prostorách žádná výrobní zařízení.

80      Ze znění článku 25 ve spojení s článkem 26 nařízení č. 968/2006 ostatně vyplývá, že kontroly prováděné v návaznosti na proces restrukturalizace podle článku 25 tohoto nařízení mají za cíl ověřit správné provádění plánu restrukturalizace, a nikoli splnění věcných podmínek pro poskytnutí restrukturalizační podpory, jelikož naposled uvedené podmínky jsou ověřovány ex ante, tj. před poskytnutím podpory.

81      Proto je třeba tento argument Francouzské republiky odmítnout.

82      Zatřetí Maďarsko v podstatě tvrdí, že kritérium stanovené Komisí zbavuje ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006 svého účinku, neboť brání zachování sil určených k uskladnění cukru, který má být zabalen, když byly dříve využívány příjemcem podpory k uskladnění vlastní výroby.

83      Zaprvé, jak je uvedeno v bodech 59 a 60 výše, z čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006 ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 320/2006 a bodem 4 odůvodnění nařízení č. 968/2006 vyplývá, že v případě úplné demontáže mohou být výjimečně zachována všechna ostatní zařízení, než zařízení, která jsou nezbytná k produkci cukru, izoglukózy či inulinového sirupu nebo která jsou přímo spojena s produkcí těchto výrobků, jako jsou například balicí zařízení, pokud jsou využívána a nemají být demontována a odstraněna z ekologických důvodů.

84      Zadruhé je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737) Soudní dvůr rozhodl, že silo, které sloužilo ke skladování cukru příjemce podpory, představuje zařízení přímo spojené s produkcí cukru ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 968/2006 (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, body 26 a 31), a tudíž se netýká ostatních zařízení, zejména balicích zařízení, uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006, jejichž zachování lze připustit v případě úplné demontáže za podmínky, že jsou využívána a nemají být demontována a odstraněna z ekologických důvodů.

85      Na rozdíl od toho, co tvrdí Maďarsko, čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006 tudíž nemůže umožňovat zachování sila, které bylo využíváno pro skladování produkce příjemce podpory, jelikož k takovému zachování mohlo dojít pouze v případě částečné demontáže a za podmínky, že po restrukturalizaci se dotčené silo již nevyužívá k výrobě produktů v rámci SOT s cukrem.

86      Vzhledem k výše uvedenému je třeba odmítnout tento argument Maďarska, jakož i argument, který uvedlo ve své odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, podle něhož bod 4 odůvodnění nařízení č. 968/2006 rozlišuje v rámci výrobních zařízení podskupinu zařízení, „která nejsou součástí výrobní linky“, která zahrnuje sila pro skladování cukru, a jejíž zachování by bylo přípustné nezávisle na tom, zda má demontáž úplnou či částečnou povahu.

87      Začtvrté Maďarsko, podporované Francouzskou republikou, v podstatě tvrdí, že kritéria stanovená Komisí nevyplývají z rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737) a nelze je vyvodit ani z odůvodnění uvedeného Soudním dvorem v tomto rozsudku.

88      Nejprve je třeba uvést, že Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 à C‑189/12, EU:C:2013:737), nevyjádřil k otázce, v jakém okamžiku bylo třeba posoudit, zda sila představují výrobní zařízení, na něž se vztahuje povinnost demontáže. V této věci totiž Soudní dvůr pouze odpověděl na otázky, které mu byly položeny Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie), které se týkaly kritérií pro určení, zda sila představují výrobní zařízení, a dále platnosti článků 3 a 4 nařízení č. 320/2006 a článku 4 nařízení č. 968/2006 z pohledu norem vyšší právní síly a zásad vyplývajícím z unijního primárního práva.

89      Za těchto okolností skutečnost, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C 187/12 až C 189/12, EU:C:2013:737), nerozhodl otázku, v jakém okamžiku mělo být posouzeno využívání sil, nemůže mít vliv na legalitu kritéria stanoveného Komisí, vzhledem k tomu, že v tomto ohledu toto kritérium vyplývá implicitně, ale nezbytně, ze znění čl. 3 odst. 1, odst. 3, odst. 4 a odst. 5 nařízení č. 320/2006, čl. 4 odst. 2 a odst. 3 nařízení č. 320/2006, čl. 5 odst. 2 a odst. 3 téhož nařízení, článku 4 nařízení č. 968/2006 a čl. 9 odst. 2 a odst. 3 naposled uvedeného nařízení ve vzájemném spojení (viz body 57 až 68 výše).

90      Proto je třeba tento argument Maďarska a Francouzské republiky odmítnout.

91      Zapáté Italská republika v podstatě tvrdí, že kritérium stanovené Komisí narušuje cíl zachování zaměstnanosti, který sleduje dotčená právní úprava, jelikož vede k odstranění sil, která byla před podáním žádosti o restrukturalizační podporu také legálně využívána pro balení a další úpravu cukru vyráběného na místě, a tudíž k zániku pracovních míst.

92      V tomto ohledu je třeba uvést, že několik ustanovení nařízení č. 320/2006 a č. 968/2006 svědčí o významu, který unijní zákonodárce přiznal situaci týkající se zaměstnanosti v regionech dotčených restrukturalizací cukrovarnického průmyslu. Například z čl. 3 odst. 3 písm. c) a čl. 3 odst. 4 písm. c) nařízení č. 320/2006 vyplývá, že úplná demontáž a částečná demontáž výrobních zařízení vyžadují přijetí opatření směřujících k usnadnění přesunu pracovních sil. Kromě toho v případě částečné demontáže čl. 4 odst. 2 nařízení č. 968/2006 ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 320/2006 povoluje zachování výrobních zařízení za účelem jejich přesměrování k výrobě jiných produktů než produktů, na které se vztahuje SOT s cukrem (viz bod 61 výše), čímž je rovněž umožněno zachovat pracovní místa v bývalých prostorách výroby cukru. Stejně tak čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006 vykládaný ve světle bodu 4 odůvodnění téhož nařízení povoluje v případě úplné demontáže zachovat jiná zařízení než zařízení, která nejsou nezbytná k produkci cukru, izoglukózy či inulinového sirupu nebo která jsou přímo spojena s produkcí těchto výrobků, jako jsou například balicí zařízení, která jsou využívána a nemají být demontována a odstraněna z ekologických důvodů (viz bod 60 výše).

93      Za těchto okolností musí být cíl ochrany zaměstnanosti a činnosti podniků dotčených restrukturalizací posuzovány společně s hlavním cílem sledovaným dotčenou právní úpravou, kterým je podle bodů 1 a 5 odůvodnění nařízení č. 320/2006 snížení nerentabilní kapacity výroby cukru v Unii (viz bod 54 výše).

94      Kromě toho sociální aspekty, jichž se dovolává Italská republika, nemohou odůvodnit výklad dotčené právní úpravy, který tento stát navrhuje a který narušuje hlavní rozlišování, jež unijní zákonodárce zamýšlel zavést mezi částečnou demontáží a úplnou demontáží (viz body 56, 57 a 68 výše), a je tudíž v rozporu s touto právní úpravou.

95      Proto je třeba tento argument Italské republiky odmítnout.

96      Zašesté Maďarsko podporované Francouzskou republikou tvrdí, že kritérium Komise nezohledňuje sezónní povahu výroby cukru a zpochybňuje praktickou použitelnost výjimek formulovaných Soudním dvorem. Maďarsko v tomto ohledu připomíná, že žádosti o restrukturalizační podporu měly být předloženy členskému státu nejpozději do 31. ledna roku předcházejícího hospodářskému roku, během něhož mělo dojít ke vzdání se kvóty v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení č. 320/2006. Vzhledem k tomu, že tento den spadal do sezónního cyklu výroby cukru, bylo velmi pravděpodobné, že sila byla v tento okamžik stále ještě zapojena do výroby cukru v rámci kvóty žadatele o restrukturalizační podporu vzhledem k jejich vlastnostem fungování a využití. Maďarsko tak tvrdí, že za účelem získání restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž při současném zachování sil pro jejich budoucí využití za účelem skladování cukru vyrobeného jinde by podniky měly buď skladovat v silech cukr vyrobený jinde, a to již od hospodářského roku předcházejícího roku, během něhož došlo ke vzdání se kvóty, anebo tato sila vyřadit z provozu, a pokud je to nezbytné, ukončit výrobu vlastního cukru, a to ještě před tím, než se vzdají výrobní kvóty. Francouzská republika v tomto ohledu dodává, že jen zřídka dochází k tomu, aby podnik měl na stejném místě zařízení na výrobu cukru v rámci své kvóty a sila, která jsou určena pro skladování, balení nebo jinou úpravu cukru vyrobeného v rámci kvóty jinými výrobci.

97      Zaprvé skutečnost, že podmínky vyplývající z výjimek formulovaných Soudním dvorem lze stěží splnit ke dni podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory, neznamená, že tyto podmínky nelze splnit. Komise kromě toho předložila rozsudek Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) č. 2966 ze dne 15. června 2015, z něhož vyplývá, že ze tří sil, která existovala v den podání žádosti o restrukturalizační podporu pro dotčenou úplnou demontáž, bylo jedno využíváno pro skladování cukru vyrobeného v místě výroby podniku, který byl příjemcem podpory, zatímco ostatní dvě sila sloužila ke skladování a balení cukru vyrobeného jinými výrobci.

98      Zadruhé, jak správně zdůrazňuje Komise, zachování sil, která nejsou výrobními zařízeními, je výjimkou z pravidla, připomenutého Soudním dvorem v bodě 30 rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737), podle kterého musí být dotčený průmyslový komplex pro účely poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž vyřazen z provozu ve všech částech. Skutečnost, že posouzení využití sil v den podání žádosti o restrukturalizační pomoc má zřídkakdy za následek vyloučení jejich kvalifikace jako výrobních zařízení, je tedy pouze důsledkem toho, že možnost nedemontovat jiná zařízení, než jsou výrobní zařízení, či dokonce pokračovat v jejich budoucím využívání a přitom si zachovat nárok na restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž představuje výjimku z tohoto pravidla připomenutého Soudním dvorem, které je nutno vykládat restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další, C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737, bod 30).

99      Tyto argumenty Maďarska a Francouzské republiky je proto třeba odmítnout.

100    Zasedmé Maďarsko, podporované Italskou republikou, tvrdí, že argument Komise, podle něhož by nebylo namístě přihlížet k využití sil na konci procesu restrukturalizace, jelikož k tomuto datu bude restrukturalizace z povahy věci dokončena, a tudíž již nebude vyráběn cukr v rámci kvóty, které se podnik vzdal, není logický: Tento argument totiž v zásadě vychází z předpokladu, že cíle restrukturalizace bude dosaženo ještě před zahájením restrukturalizace.

101    Jak bylo vysvětleno výše v bodech 57 až 68, účelem ověření využití sil v den podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory je určit, zda tato sila představují zařízení související s výrobou, která musí být povinně demontována za účelem poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, anebo zařízení, která nesouvisejí s výrobou cukru, v souvislosti s nimiž má příjemce podpory možnost volby mezi jejich zachováním a demontáží. Na rozdíl od toho, co tvrdí Maďarsko, ověření využívání sil v den podání žádosti o podporu v žádném případě nepředpokládá, že účelu restrukturalizace bylo již dosaženo a že sila byla k tomuto datu již demontována. Kromě toho podle článku 6 nařízení č. 968/2006 lhůta pro provedení demontáže výrobních zařízení uplynula nejpozději dne 31. března 2012. Pokud tedy silo představovalo zařízení na výrobu cukru v den podání žádosti o poskytnutí podpory, jeho skutečná demontáž nebyla požadována okamžitě, ale mohla by být provedena k pozdějšímu datu, a to nejpozději do 31. března 2012.

102    Z bodů 57 až 60 výše v každém případě vyplývá, že na konci restrukturalizace nemohou nadále existovat výrobní zařízení ve výrobních prostorách, kde byla provedena úplná demontáž, a to včetně sil, která byla určena ke skladování cukru vyrobeného příjemcem podpory, s výjimkou případu, kdy plán restrukturalizace nebyl správně proveden, což by příjemce podpory vystavilo povinnosti vrácení podpory v souladu s článkem 26 nařízení č. 968/2006, jakož i sankcím stanoveným v článku 27 tohoto nařízení.

103    Tento argument Maďarska je proto třeba odmítnout.

104    Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno v bodech 101 a 102 výše, musí být odmítnut rovněž argument Francouzské republiky, podle kterého není jisté ani to, že na konci restrukturalizace se na zachovaná sila nutně budou vztahovat výjimky stanovené Soudním dvorem.

105    Maďarsko v osmém bodě v podstatě tvrdí, že kritérium použité Komisí je v rozporu s rozhodovacím prostorem při sestavování a provádění plánů restrukturalizace, které mají k dispozici cukrovarnické podniky podle použitelné právní úpravy, a to zejména podle čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení č. 968/2006. Francouzská republika tvrdí, že z možnosti změny plánu restrukturalizace stanovené v článku 11 nařízení č. 968/2006 vyplývá, že přesné využití zachovaných sil se může změnit během procesu demontáže. Podle jejího názoru tedy proměnlivá povaha procesu demontáže brání posouzení využití sil v den podání žádosti o poskytnutí podpory.

106    Zaprvé rozhodovacím prostorem při sestavování plánu restrukturalizace, který mají k dispozici příjemci podpory, ani možností tento plán změnit v souladu s článkem 11 nařízení č. 968/2006, nejsou dotčena ustanovení nařízení č. 320/2006 a č. 968/2006, a konkrétně ani hlavní povinnost provést demontáž výrobních zařízení stanovenou v čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 320/2006, která v případě úplné demontáže zahrnuje odstranění všech výrobních zařízení, která existovala ke dni podání žádosti o poskytnutí podpory.

107    Zadruhé argumenty Maďarska a Francouzské republiky neberou v úvahu rozlišování mezi úplnou demontáží a částečnou demontáží, která je vlastní dotčené právní úpravě (viz body 56, 57 a 68 výše). Možnost zachování výrobních zařízení včetně sil přitom může existovat pouze v případě částečné demontáže a s nižší částkou podpory, než je částka, která by byla získána v případě, kdyby byla všechna výrobní zařízení demontována.

108    Tyto argumenty Maďarska a Francouzské republiky je proto třeba odmítnout.

109    Zadeváté Francouzská republika v podstatě tvrdí, že z použití budoucího času ve francouzském znění formulace „výrobní zařízení, kter[á] nebudou využíván[a]“ ve francouzském znění čl. 3 odst. 4 písm. b) nařízení č. 320/2006 vyplývá, že podmínky týkající se využívání zařízení zachovaných ve výrobních prostorách nelze posuzovat ke dni podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory.

110    Je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 4 písm. b) nařízení č. 320/2006 je v případě částečné demontáže povoleno zachovat část výrobních a demontovat ta zařízení, která již z povahy věci nebudou příjemcem podpory po restrukturalizaci využívána. Kromě toho, čl. 4 odst. 2 nařízení č. 968/2006 v tomto ohledu upřesňuje, že demontovat je třeba všechna zařízení „[…] která nejsou určena k použití pro jinou výrobu nebo jiné využití lokality závodu v souladu s plánem restrukturalizace“.

111    Ze znění ustanovení uvedených výše v bodě 110 ve vzájemném spojení tedy vyplývá, že příjemce restrukturalizační podpory pro částečnou demontáž si musí být od okamžiku podání žádosti o poskytnutí restrukturalizační podpory vědom toho, která výrobní zařízení nemá po restrukturalizaci v úmyslu nadále využívat, a musí je zmínit v plánu restrukturalizace.

112    V tomto kontextu nemůže použití budoucího času ve francouzském znění čl. 3 odst. 4 písm. b) nařízení č. 320/2006 bránit kritériu použitému Komisí.

113    Tento argument Francouzské republiky je proto třeba odmítnout.

114    Zadesáté a závěrem Maďarsko tvrdí, že rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737), nenastoluje jistotu ohledně možnosti skladovat v silu cukr vyrobený příjemcem podpory v rámci jiné kvóty, než je kvóta, které se vzdal, aniž je nutné silo kvalifikovat jako výrobní zařízení. V tomto ohledu v podstatě tvrdí, že závěry Soudního dvora uvedené v bodech 32 a 40 rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737), nejsou vzájemně v souladu, ledaže by zachovaná sila mohla být využívána pro výrobu produktů, na něž se vztahuje SOT s cukrem, například tak, že by byla určena ke skladování cukru vyrobeného příjemcem podpory v jiném výrobním závodě a v rámci jiné kvóty.

115    Závěry Soudního dvora obsažené v bodech 32 a 40 rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737) jsou zcela ve vzájemném souladu. V bodě 32 tohoto rozsudku se Soudní dvůr totiž zabývá případem, kdy sila nepředstavují výrobní zařízení, jelikož jsou určeny výhradně ke skladování cukru vyrobeného v rámci kvóty a uloženého jinými výrobci či zakoupeného od těchto výrobců. Naproti tomu v bodě 40 tohoto rozsudku Soudní dvůr odkazuje na případ, kdy silo, které představuje výrobní zařízení, je ke dni podání žádosti o poskytnutí podpory nadále využíváno ke skladování cukru vyráběného příjemcem podpory v jeho ostatních výrobních závodech v rámci jiné kvóty. V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že výrobce „obvykle nemá nárok na restrukturalizační podporu“ z důvodu zákazu, stanoveného v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 320/2006, využívat v případě částečné demontáže výrobní zařízení, která nebyla demontována, k výrobě výrobků, na které se vztahuje SOT s cukrem.

116    Dále pak otázka, zda pojem „výrobní zařízení“ zahrnuje sila určená k uskladnění cukru vyrobeného příjemcem podpory v jeho ostatních výrobních závodech v rámci jiné výrobní kvóty, nemá žádný vliv na určení okamžiku, kdy má být posouzeno využití sil.

117    Tento argument Maďarska je proto třeba odmítnout.

118    Vzhledem k tomu, že ani jeden z argumentů uplatněných Maďarskem, Francouzskou republikou a Italskou republikou není opodstatněný, je třeba první žalobní důvod zamítnout.

 Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pokynů stanovených v dokumentu VI/5330/97 a zásady loajální spolupráce

119    Druhý žalobní důvod přednesený Maďarskem je v zásadě rozdělen do dvou částí, z nichž první vychází z porušení pokynů stanovených v dokumentu VI/5330/97, a druhý z porušení zásady loajální spolupráce.

120    Úvodem je třeba upřesnit, že v rámci první části druhého žalobního důvodu Maďarsko v podstatě tvrdí, že vzhledem k obtížím při výkladu způsobeným dotčenou právní úpravou měla Komise upustit od provedení finanční opravy nebo uplatnit nižší sazbu v souladu s dokumentem VI/5330/97. Naproti tomu v rámci druhé části Maďarsko Komisi vytýká, že mu při provádění režimu restrukturalizace cukrovarnického průmyslu nesdělila svůj výklad dotčené právní úpravy, zejména pokud jde o povinnost demontovat sila za účelem získání restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, čímž poručila zásadu loajální spolupráce.

 K první části, vycházející z porušení pokynů stanovených v dokumentu VI/5330/97

121    Maďarsko, podporované Francouzskou republikou, vytýká Komisi, že porušila pokyny stanovené v dokumentu VI/5330/97 proto, že v zásadě měla s ohledem na obtíže při výkladu nařízení č. 320/2006 a č. 968/2006 ohledně otázky, jak má být nakládáno se sily v případě úplné demontáže výrobního závodu, jakož i obtíže při výkladu rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737), a dále s ohledem na neposkytnutí včasných informací Komisí, týkajících se jejího výkladu dotčené právní úpravy, snížit částku finanční opravy vztahující se na restrukturalizaci cukrovarnického průmyslu nebo od jejího uložení dokonce zcela upustit v souladu s pokyny stanovenými v dokumentu VI/5330/97.

122    Komise argumenty Maďarska zpochybňuje.

123    Podle přílohy 2 dokumentu VI/5330/97, nazvaného „Finanční důsledky nedostatků pro schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF, nedostatků kontrol prováděných členskými státy“, se musí finanční opravy uplatnit, pokud Komise zjistí, že členské státy neprovedly kontroly, které jsou výslovně vyžadovány použitelnými právními předpisy, nebo mají v každém případě zásadní význam pro zaručení správnosti výdajů uskutečněných v rámci záruční sekce EZOZF.

124    Příloha 2 dokumentu VI/5330/97, nadepsaná „Mezní případy“, stanoví v druhém pododstavci (dále jen „mezní případ stanovený v příloze 2 dokumentu VI/5330/97“) následující:

„Pokud nedostatky vyplývají z nesprávného výkladu předpisů Společenství, s výjimkou případů, kdy by bylo přiměřené mít za to, že členský stát projedná tyto obtíže s Komisí, a pokud vnitrostátní orgány učinily nezbytné kroky k nápravě nedostatků hned poté, co byly odhaleny, mohou být tyto faktory zohledněny a vést k uplatnění nižší sazby nebo neprovedení opravy.“

125    Úvodem je třeba připomenout, že dotčený orgán, kterým je v projednávané věci Komise, se tím, že přijme taková pravidla chování, jež mají mít účinky navenek, jako jsou pokyny obsažené v dokumentu VI/5330/97, a tím, že jejich zveřejněním nebo sdělením oznámí jako v projednávaném případě členským státům, že je napříště použije na jimi dotčené případy, omezuje ve výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit, aniž by byla případně sankcionována z důvodu porušení obecných právních zásad, jako je zásada rovného zacházení, právní jistoty, nebo ochrany legitimního očekávání. Nemůže tedy být vyloučeno, že taková obecně závazná pravidla chování mohou za určitých podmínek a v závislosti na jejich obsahu způsobovat právní následky a že se od nich správní orgán nemůže v konkrétním případě odchýlit, aniž udá důvody, které jsou slučitelné s obecnými zásadami práva, jako je zásada rovného zacházení nebo ochrana legitimního očekávání, pod podmínkou, že takovýto přístup není v rozporu s jinými unijními normami vyšší právní síly [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. září 2011, Řecko v. Komise, T‑344/05, nezveřejněný, EU:T:2011:440, bod 192; ze dne 16. září 2013, Španělsko v. Komise, T‑3/07, nezveřejněný, EU:T:2013:473, bod 84 a citovaná judikatura, a ze dne 10. července 2014, Řecko v. Komise, T‑376/12, EU:T:2014:623, bod 106 (nezveřejněný)].

126    Dále je třeba poznamenat – stejně jako to učinila Komise – že mezní případ uvedený v příloze 2 dokumentu VI/5330/97 je faktorem, který nezakládá automaticky nárok na to, aby byl zohledněn. Jak totiž vyplývá ze znění dokumentu VI/5330/97, jeho použití podléhá podmínce, že nedostatky zjištěné Komisí v rámci postupu schvalování účetní závěrky vychází z obtíží při výkladu unijní právní úpravy a že vnitrostátní orgány přijaly nezbytná opatření k nápravě tohoto nedostatku, jakmile jej Komise odhalila.

127    Pokud jde o první podmínku uplatnění mezního případu stanoveného v příloze 2 dokumentu VI/5330/97, zaprvé je třeba poznamenat, že Komise nezpochybňuje tvrzení Francouzské republiky, podle něhož devět členských států čelilo obtížím týkajícím se výkladu pojmu „výrobní zařízení“ a otázky zachování sil ke skladování v rámci úplné demontáže závodu na výrobu cukru. Smírčí orgán následně ve své zprávě ze dne 25. dubna 2013 výslovně uznal existenci problémů při výkladu dotčené právní úpravy, kterým musely čelit nejen členské státy, ale i útvary Komise (viz bod 27 výše). Nakonec je třeba uvést, že v rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737), Soudní dvůr rozhodl pouze o otázce, za jakých podmínek nemusí být silo kvalifikováno jako výrobní zařízení, na něž se vztahuje povinnost demontáže, ale nevyjádřil se ani k otázce, v jakém okamžiku bylo vhodné posoudit využívání sil, ani k otázce, zda povinnost demontáže nezbytně zahrnovala odstranění výrobních zařízení.

128    Za okolností uvedených v bodě 127 výše a na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, je třeba konstatovat, že dotčená právní úprava činila obtíže při výkladu otázky zachování sil v případě úplné demontáže.

129    Tento závěr není vyvrácen argumentem Komise, podle kterého vždy poskytovala naprosto soudržné informace, týkající se povinnosti demontovat sila, členským státům, které jí položily danou otázku. Tento argument Komise totiž nejenže je nepodložený, ale je v každém případě nesprávný proto, že Komise v duplice připustila, že nikdy neodpověděla na dopis, který jí byl v listopadu roku 2006 zaslán maďarskými orgány a který obdržela dne 15. prosince 2006, v němž jí tyto orgány konkrétně položily otázku ohledně zachování sil v případě úplné demontáže.

130    V projednávané věci je tedy první podmínka pro uplatnění mezního případu stanoveného v příloze 2 dokumentu VI/5330/97 splněna.

131    Pokud jde o druhou podmínku pro uplatnění mezního případu stanoveného v příloze 2 dokumentu VI/5330/97, podle které členský stát měl přijmout opatření k nápravě nedostatku ihned poté, co byl odhalen, Maďarsko ve svém písemném vyjádření v podstatě tvrdí, že v případě nejistoty ohledně správného výkladu dotčené právní úpravy, se nemohlo očekávat, že přijme od počátku nápravná opatření.

132    Maďarsko v odpovědi na otázku, kterou položil Tribunál na jednání, potvrdilo, že nepřijalo opatření k nápravě nedostatku zjištěného Komisí v prvním sdělení ze dne 20. července 2010.

133    Za účelem splnění druhé podmínky pro uplatnění ustanovení o mezním případu obsaženého v příloze 2 dokumentu VI/5330/97 Maďarsko přitom nemuselo nutně zničit sporná sila, avšak mohlo spolupracovat s Komisí tím, že by přijalo opatření vůči příjemcům restrukturalizačních podpor, která by umožnila zhojit nedostatek, anebo alespoň zabránit zhoršení škody způsobené Fondu tímto nedostatkem, a to zejména tak, že by odmítlo uvolnit jistoty složené příjemci restrukturalizačních podpor v souladu s článkem 16 nařízení č. 968/2006, což Maďarsko neučinilo.

134    Vzhledem k tomu, že druhá podmínka pro uplatnění mezního případu stanoveného v příloze 2 dokumentu VI/5330/97 nebyla splněna, Komise nebyla na rozdíl od závěrů, ke kterým dospělo Maďarsko za podpory Francouzské republiky, povinna upustit od provedení opravy nebo uplatnit nižší sazbu.

135    První část druhého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

 K druhé části vycházející z porušení zásady loajální spolupráce

136    Maďarsko, podporované Francouzskou republikou, tvrdí, že vzhledem k obtížím při výkladu dotčené právní úpravy měla Komise v souladu se zásadou loajální spolupráce jednoznačně objasnit své stanovisko všem členským státům, a to zejména v reakci na otázky, které jí byly položeny v počáteční fázi režimu restrukturalizace, a upozornit je na existenci možného rizika neslučitelnosti zachování sil s povinností provést úplnou demontáž, což však Komise neučinila. Maďarsko Komisi kromě toho vytýká, že mu nikdy neodpověděla na dopis, který jí byl zaslán v listopadu roku 2006 za účelem zjištění, zda se povinnost demontáže týkala sil.

137    Komise zpochybňuje argumenty Maďarska. V tomto ohledu nejprve uvádí, že většina členských států se nesetkala s žádnými problémy s výkladem dotčené právní úpravy a členské státy, které se s nimi setkaly a které jí v tomto ohledu kladly otázky, od ní vždy obdržely jasnou a koherentní odpověď. Zadruhé, pokud jde o dopis, který jí Maďarsko zaslalo v listopadu roku 2006, Komise tvrdí, že nebyl přijat příslušným administrativním útvarem, a že i kdyby nepodání odpovědi na dopis, který obdržela, představovalo „neomluvitelné opomenutí“ ze strany tohoto orgánu, Maďarsko mělo jednat obezřetně a znovu mu předestřít své pochybnosti.

138    Podle čl. 4 odst. 3 SEU se podle zásady loajální spolupráce Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv.

139    Zásada loajální spolupráce je ze své povahy vzájemná. Členským státům totiž ukládá povinnost přijmout veškerá opatření vhodná k zajištění působnosti a účinnosti unijního práva a unijním orgánům ukládá vzájemné povinnosti loajální spolupráce s členskými státy (rozsudky ze dne 16. října 2003, Irsko v. Komise, C‑339/00, EU:C:2003:545, body 71 a 72, a ze dne 6. listopadu 2014, Řecko v. Komise, T‑632/11, nezveřejněný, EU:T:2014:934, bod 34).

140    Zaprvé z judikatury připomenuté v bodě 139 výše vyplývá, že podle zásady loajální spolupráce členským státům přísluší, aby zajistily, že bude rozptýlena jakákoli nejistota, pokud jde o řádné používání dotčených právních předpisů, a pokud je to nezbytné, aby položily Komisi otázky ohledně možnosti poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž podnikům, které mají v úmyslu zachovat sila.

141    Kromě toho Komise uvedla, aniž jí v tom Maďarsko oponovalo, že z 23 členských států, které se účastnily režimu restrukturalizace, jí pouze šest členských států, včetně Maďarska, kladlo otázky týkající se sil. Komise se tedy mohla rozumně domnívat, že převážná většina členských států pochopila, že dotčená právní úprava ukládala povinnost odstranit sila za účelem poskytnutí restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, a tudíž nebylo nutné, aby sdělila svůj výklad dotčené právní úpravy všem členským státům.

142    Na rozdíl od toho, co tvrdí Maďarsko a Francouzská republika, tedy nebylo možné od Komise požadovat, aby na základě zásady loajální spolupráce sdělila svůj postoj týkající se povinnosti demontovat sila všem členským státům.

143    Zadruhé, ačkoli může být politováníhodné, že Komise neodpověděla na dopis, zaslaný Maďarskem v listopadu roku 2006, tato nečinnost Komise, kterou tento orgán sám kvalifikuje jako „neomluvitelné opomenutí“, nemůže představovat porušení zásady loajální spolupráce za okolností daného případu.

144    Podle zásady loajální spolupráce totiž Maďarsku příslušelo, aby zajistilo, že bude rozptýlena jakákoli nejistota týkající se povinnosti demontáže sil za účelem získání restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, a pokud to bylo nezbytné, aby Komisi znovu položilo otázky, buď písemně, nebo na měsíčních schůzích příslušného řídícího výboru, což však neučinilo.

145    V každém případě nečinnost Komise v návaznosti na dopis Maďarska z listopadu roku 2006 nemůže být posuzována jako zaujetí postoje orgánem, který schválil výklad dotčené právní úpravy provedený maďarskými orgány. Maďarské orgány mohly dospět k závěru, že tento orgán schválil zachování sporných sil v případě úplné demontáže pouze na základě výslovného a jasného vyjádření ze strany Komise (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. prosince 2011, Španělsko v. Komise, T‑106/10, nezveřejněný, EU:T:2011:740, bod 69 a citovaná judikatura).

146    Zatřetí je třeba konstatovat, že v prvním sdělení ze dne 20. července 2010 oznámila Komise Maďarsku, že sila byla přímo spojena s produkcí cukru, a proto musela být demontována z průmyslových prostor, pro které byla podána žádost o restrukturalizační podporu pro úplnou demontáž.

147    Dále v prvním sdělení ze dne 20. července 2010 Komise výslovně připomněla Maďarsku, že maďarské cukrovarnické podniky neměly nárok na získání restrukturalizační podpory pro úplnou demontáž, pokud nebyly v plném rozsahu provedeny restrukturalizační plány a nebyly zničeny budovy související s výrobou cukru, a to zejména sila. V tomto ohledu připomněla, že lhůta pro dokončení demontáže stanovená v čl. 6 odst. 1 druhém pododstavci nařízení č. 968/2006 v tehdy platném znění uplynula dne 30. září 2011.

148    Po obdržení prvního sdělení ze dne 20. července 2010 tedy Maďarsko ještě mělo možnost vyhnout se napadené opravě tím, že by od maďarských cukrovarnických podniků vyžadovala dodržování dotčené právní úpravy v souladu s výkladem Komise.

149    Přestože však Maďarsko již znalo postoj Komise týkající se otázky demontáže sil, nepřijalo žádné opatření, aby mu vyhovělo. Naproti tomu, jak vyplývá z bodu 3.2.2 souhrnné zprávy předložené na zasedání Výboru pro zemědělské fondy ze dne 18. listopadu 2014 (viz bod 33 výše), Maďarsko nadále používalo dotčenou právní úpravu v souladu se svým vlastním výkladem této úpravy, jelikož dva dny po dvoustranném jednání, které proběhlo mezi Komisí a Maďarskem dne 6. prosince 2010 (viz bod 22 výše), Maďarsko uvolnilo podle článku 22 nařízení č. 968/2006 dvě poslední jistoty složené příjemci restrukturalizačních podpor pro úplnou demontáž, ačkoli se v bývalých závodech na výrobu cukru, které jim patří, stále nacházela sila.

150    S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout druhou část druhého žalobního důvodu, vycházející porušení zásady loajální spolupráce, kterého se měla dopustit Komise.

151    Vzhledem k tomu, že ani jeden z žalobních důvodů uplatněných Maďarskem není opodstatněný, je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

152    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

153    Nicméně podle čl. 135 odst. 1 jednacího řádu může Tribunál v souladu s požadavky ekvity výjimečně rozhodnout, že účastník řízení, který neměl úspěch ve věci, ponese vlastní náklady řízení a nahradí pouze část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení. Podle čl. 135 odst. 2 téhož jednacího řádu může kromě toho Tribunál uložit účastníku řízení, a to i když měl úspěch ve věci, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů řízení, odůvodňuje-li to jeho chování, a to i před zahájením řízení.

154    Maďarsko nemělo úspěch ve svých návrhových žádáních. Nicméně v bodě 143 výše bylo konstatováno, že Komise nereagovala na dopis Maďarska z listopadu roku 2006. Za těchto okolností má Tribunál za to, že je spravedlivé rozhodnout, že Maďarsko ponese vlastní náklady řízení a nahradí pouze polovinu nákladů vynaložených Komisí a že Komise ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

155    Konečně, podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.

156    Francouzská republika a Italská republika tedy ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Maďarsko ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.

3)      Komise ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

4)      Francouzská republika a Italská republika ponesou vlastní náklady řízení.

Kanninen Schwarcz Iliopoulos

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. března 2019.

Podpisy.

Obsah

Právní rámec

Nařízení (ES) č. 320/2006

Nařízení (ES) č. 968/2006

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článků 3 a 4 nařízení č. 320/2006 a článku 4 nařízení č. 968/2006

Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pokynů stanovených v dokumentu VI/5330/97 a zásady loajální spolupráce

K první části, vycházející z porušení pokynů stanovených v dokumentu VI/5330/97

K druhé části vycházející z porušení zásady loajální spolupráce

K nákladům řízení

*–      Jednací jazyk: maďarština.