ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
21. září 2017 (*)
„Kasační opravný prostředek – Duševní vlastnictví – (Průmyslové) vzory Společenství – Nařízení (ES) č. 6/2002 – Článek 5 – Novost – Článek 6 – Individuální povaha – Článek 7 – Zpřístupnění veřejnosti – Článek 63 – Pravomoci Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) v rámci provádění důkazů – Důkazní břemeno, které nese osoba navrhující prohlášení neplatnosti – Požadavky spojené s vyobrazením staršího (průmyslového) vzoru – (Průmyslový) vzor znázorňující sprchový odtokový žlab – Zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti odvolacím senátem“
Ve spojených věcech C‑361/15 P a C‑405/15 P,
jejichž předmětem jsou dva kasační opravné prostředky na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podané dne 11. července 2015 a 24. července 2015,
Easy Sanitary Solutions BV, se sídlem v Oldenzaal (Nizozemsko), zastoupená F. Eijsvogelsem, advocaat (C‑361/15 P),
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupený S. Bonne a A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněnci (C‑405/15 P),
účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé),
podporovaný
Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným J. Kraehling a C. R. Brodie, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s N. Saundersem, barrister (C‑405/15 P),
vedlejším účastníkem řízení o kasačním opravném prostředku,
přičemž další účastnicí řízení je:
Group Nivelles NV, se sídlem v Gingelom (Belgie), zastoupená H. Jonkhoutem, advocaat,
žalobkyně v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení T. von Danwitz, předseda senátu, E. Juhász, C. Vajda, K. Jürimäe a C. Lycourgos (zpravodaj), soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. prosince 2016,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. února 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 Příslušnými kasačními opravnými prostředky se Easy Sanitary Solutions BV (dále jen „ESS“) a Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 13. května 2015, Group Nivelles v. OHIM – Easy Sanitary Solutions (Sprchový odtokový žlab) (T‑15/13, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:281), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. října 2012 (věc R 2004/2010-3) týkající se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi I-Drain BVBA a ESS (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
2 Podle bodu 12 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142), „[o]chrana by se neměla vztahovat na ty součásti, které nejsou viditelné během obvyklého používání výrobku ani na ty znaky součásti, které nejsou při montáži této součásti viditelné nebo které samy o sobě nesplňují požadavky na novost a individuální povahu (průmyslového) vzoru. Znaky (průmyslového) vzoru vyloučené z tohoto důvodu z ochrany by tudíž neměly být brány v úvahu při posuzování, zda ostatní znaky (průmyslového) vzoru požadavky na ochranu splňují.“
3 Podle bodu 14 odůvodnění nařízení č. 6/2002, by mělo být „posouzení, zda má (průmyslový) vzor individuální povahu,[…] založeno na tom, zda celkový dojem, který na informovaného uživatele pohled na nový (průmyslový) vzor učiní, jej významně odliší od dojmu, který na něj učiní existující (průmyslový) vzor jako celek s přihlédnutím k charakteru výrobku, pro který je (průmyslový) vzor použit nebo do něhož byl zapracován, a zvláště pak k (průmyslovému) odvětví, do něhož spadá, a stupni volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.“
4 Článek 3 písm. a) tohoto nařízení stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se:
a) ‚(průmyslovým) vzorem‘ rozumí vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu, a/nebo materiálu výrobku jako takového, a/nebo jeho dekoru.“
5 Článek 4 uvedeného nařízení, nadepsaný „Požadavky na ochranu“, v odstavci 1 stanoví:
„(Průmyslový) vzor je chráněn právem k (průmyslovému) vzoru, pokud je nový a má individuální povahu.“
6 Článek 5 téhož nařízení, nadepsaný „Novost“, stanoví:
„1. (Průmyslový) vzor je považován za nový, pokud nebyl zpřístupněn veřejnosti shodný (průmyslový) vzor:
a) v případě nezapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem, kdy byl (průmyslový) vzor, jehož ochrana se požaduje, poprvé zpřístupněn veřejnosti;
b) v případě zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, pokud je uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.
2. (Průmyslový) vzor je pokládán za shodný, pokud se jeho znaky liší jen v nepodstatných podrobnostech.“
7 Článek 6 nařízení č. 6/2002, nadepsaný „Individuální povaha“, stanoví:
„1. (Průmyslový) vzor má individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti:
a) v případě nezapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem, kdy byl (průmyslový) vzor, jehož ochrana se požaduje, poprvé zpřístupněn veřejnosti;
b) v případě zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, přede dnem vzniku práva přednosti.
2. Při posuzování individuální povahy se bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.“
8 V článku 7 tohoto nařízení, nadepsaném „Zpřístupnění veřejnosti“, se v odstavci 1 uvádí:
„Pro účely použití článků 5 a 6 je (průmyslový) vzor považován za zpřístupněný veřejnosti, pokud byl na základě zápisu zveřejněn nebo jinak oznámen, vystavován, obchodně použit nebo jiným způsobem uveden ve veřejnou známost přede dnem uvedeným v čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1 písm. a) nebo v čl. 5 odst. 1 písm. b) nebo čl. 6 odst. 1 písm. b) s výjimkou případů, kdy tyto skutečnosti nemohly vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Společenství a specializovaných v daném oboru během obvyklých obchodních činností. (Průmyslový) vzor se však nepovažuje za zpřístupněný veřejnosti, pokud byl sdělen pouze třetí osobě pod výslovnou nebo mlčky předpokládanou podmínkou jeho utajení.“
9 Článek 10 uvedeného nařízení zní takto:
„1. Rozsah ochrany práva k (průmyslovému) vzoru se vztahuje na jakýkoliv (průmyslový) vzor, který nezapůsobí na informovaného uživatele odlišným celkovým dojmem.
2. Při posuzování rozsahu ochrany se bere ohled na stupeň volnosti původce vzoru při vývoji jeho (průmyslového) vzoru.“
10 Článek 19 téhož nařízení, nadepsaný „Práva vyplývající ze vzoru“, v odstavci 1 stanoví:
„Zápis zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství poskytuje jeho majiteli výlučné právo jej užívat a zabránit třetí osobě užívat (průmyslový) vzor bez jeho souhlasu. Užívání (průmyslového) vzoru zahrnuje zejména výrobu, nabízení, uvádění na trh, dovoz, vývoz nebo používání výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn nebo u něhož je použit, jakož i skladování takového výrobku pro tyto účely.“
11 Článek 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 stanoví, že „[(p]růmyslový) vzor Společenství lze prohlásit neplatným pouze v níže uvedených případech […] pokud nesplňuje podmínky článků 4 až 9“.
12 Článek 36 tohoto nařízení, nadepsaný „Požadavky, které musejí přihlášky splňovat“, v odstavcích 2 a 6 stanoví:
„2. Přihláška musí dále obsahovat uvedení výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit.
[…]
6. Informace obsažené v odstavci 2 […] nesmí ovlivnit rozsah ochrany (průmyslového) vzoru jako takového.“
13 Článek 52 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že s výhradou čl. 25 odst. 2, 3, 4 a 5 kterákoliv fyzická nebo právnická osoba a rovněž orgán veřejné moci k tomu zmocněný mohou předložit EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství.
14 Podle čl. 53 odst. 1 téhož nařízení, který upravuje přezkum návrhu na prohlášení neplatnosti, pokud EUIPO zjistí, že návrh na prohlášení neplatnosti je přípustný, prozkoumá, zda důvody neplatnosti podle článku 25 brání zachování zapsaného (průmyslového) vzoru. Podle odstavce 2 uvedeného článku 53, při průzkumu návrhu, který se provádí v souladu s nařízením Komise (ES) č. 2245/2002 ze dne 21. října 2002, kterým se provádí nařízení č. 6/2002 (Úř. věst. 2002, L 341, s. 28; Zvl. vyd. 13/31, s. 14), vyzývá EUIPO účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili ve stanovené lhůtě své připomínky ke sdělením, která jim zaslal, nebo ke sdělením ostatních účastníků.
15 Článek 61 nařízení č. 6/2002 stanoví:
„1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.
2. Žalobu lze podat pro nedostatek pravomoci, podstatné porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy, tohoto nařízení nebo prováděcích předpisů nebo zneužití pravomoci.
3. Soudní dvůr má pravomoc zrušit nebo změnit napadené rozhodnutí.
[…]
6. EUIPO je povinen provést nezbytná opatření, aby vyhověl rozhodnutí Soudního dvora.“
16 Podle čl. 63 odst. 1 tohoto nařízení „[v] průběhu řízení zkoumá [EUIPO] skutečnosti z moci úřední. V řízení týkajícím se prohlášení neplatnosti se však úřad při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky a na požadovanou nápravu.“
17 Podle čl. 65 odst. 1 uvedeného nařízení může EUIPO v každém řízení přijímat důkazní opatření, a zejména vyslýchat účastníky řízení a svědky, požadovat informace, jakož i předložení dokladů a důkazů, nebo také vyžadovat znalecké posudky.
18 Článek 28 odst. 1 písm. b), v) a vi) nařízení č. 2245/2002 stanoví:
„1. Návrh na prohlášení neplatnosti podle článku 52 nařízení [č. 6/2002], který se předkládá [EUIPO], musí obsahovat:
[…]
b) pokud jde o důvody, o které se návrh opírá:
[…]
v) pokud je důvodem neplatnosti skutečnost, že zapsaný (průmyslový) vzor Společenství nesplňuje náležitosti stanovené v článcích 5 a 6 nařízení [č. 6/2002], označení a vyobrazení předchozích (průmyslových) vzorů, které mohou tvořit překážku novosti nebo individuální povaze zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství, a také dokumenty, které prokazují existenci těchto starších (průmyslových) vzorů;
vi) údaje o skutečnostech, důkazy a argumenty předložené na podporu těchto důvodů.“
Skutečnosti předcházející sporům
19 Dne 28. listopadu 2003 podala společnost ESS u EUIPO přihlášku (průmyslového) vzoru Společenství na základě nařízení č. 6/2002. Tato přihláška se týkala (průmyslového) vzoru, který vypadá následovně:
20 Zpochybněný (průmyslový) vzor byl zapsán jako (průmyslový) vzor Společenství pod číslem 000107834-0025 a zveřejněn ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 19/2004 ze dne 9. března 2004. Podle tohoto zápisu znázorňuje „sprchový odtok (shower drain)“.
21 Dne 31. března 2009 byl zápis zpochybněného (průmyslového) vzoru obnoven. Toto obnovení bylo zveřejněno ve Věstníku (průmyslových) vzorů Společenství č. 61/2009 ze dne 2. dubna 2009.
22 Dne 3. září 2009 podala I-drain, jejíž nástupkyní se stala Group Nivelles NV, návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru podle článku 52 nařízení č. 6/2002. Na podporu tohoto návrhu uplatnila důvod neplatnosti uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, tedy že tento (průmyslový) vzor nesplňuje podmínky článků 4 až 9 uvedeného nařízení. Jak vyplývá z čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002, tyto podmínky se týkají zejména novosti ve smyslu článku 5 tohoto nařízení a individuální povahy ve smyslu článku 6 uvedeného nařízení dotyčného (průmyslového) vzoru, jež jsou posuzovány ke dni jeho zpřístupnění veřejnosti, jenž je určen podle článku 7 téhož nařízení.
23 Na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti předložila I-drain zejména výňatky ze dvou katalogů výrobků podniku Blücher (dále jen „katalogy Blücher“). Katalogy Blücher obsahovaly mimo jiné následující obrázek:
24 Rozhodnutím ze dne 23. září 2010 prohlásilo zrušovací oddělení EUIPO zpochybněný (průmyslový) vzor za neplatný, čímž vyhovělo příslušnému návrhu, který mu předložila I-drain.
25 Zrušovací oddělení EUIPO uvedlo v bodě 3 tohoto rozhodnutí, že z argumentů I-drain jasně vyplývá, že její návrh na prohlášení neplatnosti je založen na údajném nedostatku novosti a individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru Společenství. V bodě 15 uvedeného rozhodnutí mělo zrušovací oddělení EUIPO za to, že tento (průmyslový) vzor znázorňuje sprchovou desku, nádrž a sifon stricto sensu a že jediným viditelným znakem tohoto (průmyslového) vzoru je svrchní část uvedené desky. Podle bodu 19 rozhodnutí zrušovacího oddělení EUIPO je tato deska přitom shodná s deskou nacházející se uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku a zpochybněný (průmyslový) vzor není ve srovnání s (průmyslovým) vzorem uvedeným v tomto dokumentu nový. Zrušovací oddělení EUIPO kromě toho v bodě 20 svého rozhodnutí odmítlo jako irelevantní argument ESS, že deska nacházející se uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku byla použita v jiném prostředí, než ve kterém měl být použit výrobek, na který se vztahuje zpochybněný (průmyslový) vzor z toho důvodu, že použití výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn, není prvkem jeho vzhledu, a rozdílné použití proto nemá vliv na srovnání dvou kolidujících (průmyslových) vzorů.
26 Dne 15. října 2010 podala ESS podle článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002 odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení EUIPO.
27 Sporným rozhodnutím třetí odvolací senát EUIPO rozhodnutí zrušovacího oddělení EUIPO dne 23. září 2010 zrušil. Na rozdíl od zrušovacího oddělení EUIPO měl v bodech 31 až 33 sporného rozhodnutí v podstatě za to, že zpochybněný (průmyslový) vzor Společenství je nový ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002, neboť není shodný s deskou nacházející se uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku, ale liší se od ní, přičemž tyto rozdíly nejsou „minimální“ ani „obtížně objektivně posouditelné“, a nelze je proto považovat za nevýznamné. Třetí odvolací senát vrátil věc zrušovacímu oddělení EUIPO „k dalšímu jednání o návrhu na zrušení založeném na čl. 25 odst. 1 písm. b) ve spojení s [čl. 4 odst. 1 a článkem 6]“ nařízení č. 6/2002.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
28 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 7. ledna 2013 podala společnost Group Nivelles žalobu, jež zněla na zrušení sporného rozhodnutí.
29 Ve svém vyjádření k žalobě, které došlo kanceláři Tribunálu dne 15. července 2013, navrhovala společnost ESS jakožto vedlejší účastnice zrušit sporné rozhodnutí z jiného důvodu, než byly důvody uvedené v žalobě.
30 Na podporu této žaloby uplatnila společnost Group Nivelles jediný žalobní důvod, vycházející z pochybení, kterého se dopustil třetí odvolací senát EUIPO při srovnání zpochybněného (průmyslového) vzoru se staršími (průmyslovými) vzory, jež byly uplatněny na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti. Podle jejího názoru dospěl třetí odvolací senát EUIPO na základě tohoto pochybení k nesprávnému závěru, že zpochybněný (průmyslový) vzor je nový ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002.
31 ESS ve svém návrhu směřujícím ke zrušení sporného rozhodnutí z jiného důvodu, než byly důvody uvedené společností Group Nivelles, uvedla, že třetí odvolací senát EUIPO porušil podstatné formální náležitosti, když v bodě 31 tohoto rozhodnutí dospěl k závěru, že obrázek uvedený v bodě 23 tohoto rozsudku zpřístupnil velmi jednoduchý obdélníkový sprchový odtok tvořený krycí deskou s otvorem. Podle názoru ESS byl tento závěr v rozporu s tvrzeními účastníků řízení přednesenými na jednání před EUIPO a nebyl odůvodněn, v důsledku čehož není napadené rozhodnutí dostatečně srozumitelné.
32 Tribunál v napadeném rozsudku vyhověl jak jedinému žalobnímu důvodu společnosti Group Nivelles, tak vedlejšímu žalobnímu důvodu společnosti ESS, a v důsledku toho zrušil sporné rozhodnutí. Tribunál naproti tomu zamítl návrh na změnu tohoto rozhodnutí, který předložila společnost Group Nivelles.
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení před Soudním dvorem
33 Kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C‑361/15 P společnost ESS navrhuje, aby Soudní dvůr:
– částečně zrušil napadený rozsudek a
– uložil neúspěšnému účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení.
34 Ve své kasační odpovědi podané ve věci C‑361/15 P EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení, které vynaložil.
35 Ve své kasační odpovědi podané ve věci C‑361/15 P společnost Group Nivelles navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení, které společnost Group Nivelles vynaložila.
36 Kasačním opravným prostředkem podaným ve věci C‑405/15 P EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek a
– uložil Group Nivelles a ESS náhradu nákladů řízení, které vynaložil.
37 Ve své kasační odpovědi podané ve věci C‑405/15 P společnost ESS navrhuje, aby Soudní dvůr:
– vyhověl kasačnímu opravnému prostředku, pokud jde o první dva důvody předložené EUIPO, a uložil společnosti Group Nivelles náhradu nákladů řízení, které EUIPO vynaložil, a
– zamítl kasační opravný prostředek, pokud jde o třetí důvod předložený EUIPO, a uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, které ohledně tohoto důvodu vynaložila.
38 Ve své kasační odpovědi podané ve věci C‑405/15 P společnost Group Nivelles navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, které vynaložila.
39 Ve svém spise vedlejšího účastníka ve věci C‑405/15 P Spojené království Velké Británie a Severního Irska navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek a
– rozhodl, že Spojené království ponese vlastní náklady řízení.
40 Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 8. června 2016 byly věci C‑361/15 P a C‑405/15 P spojeny pro účely ústní části řízení i rozsudku.
Ke kasačním opravným prostředkům
K prvnímu a druhému důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO, které vycházejí z porušení čl. 63 odst. 1 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s článkem 5 tohoto nařízení
41 S ohledem na jejich vzájemnou souvislost je třeba první a druhý důvod kasačního opravného prostředku EUIPO přezkoumat společně.
Argumentace účastníků řízení
42 EUIPO na prvním místě tvrdí, že Tribunál v bodech 74 a 79 napadeného rozsudku porušil čl. 63 odst. 1 nařízení č. 6/2002, a to konkrétně zásady, které se uplatňují v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů v rámci řízení o žalobě na neplatnost zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství, jelikož požadoval, aby EUIPO sestavil relevantní (průmyslový) vzor na základě různých výňatků z katalogů, které byly přiloženy k návrhu na prohlášení neplatnosti.
43 Tento článek 63 odst. 1 je založen na jasném rozdělení rolí EUIPO a osoby navrhující prohlášení neplatnosti v rámci řízení o neplatnosti založených na článcích 5 a 6 nařízení č. 6/2002, což ostatně potvrzuje ustanovení čl. 28 odst. 1 písm. b), v) a vi) nařízení č. 2245/2002.
44 Osoba navrhující prohlášení neplatnosti je tak povinna přesně určit, jaké starší (průmyslové) vzory jsou relevantní tím, že předloží vyobrazení těchto (průmyslových) vzorů, a důkazy, které prokazují jejich existenci. Kromě toho musí předložit důkaz o zpřístupnění těchto starších (průmyslových) vzorů ve smyslu článku 7 nařízení č. 6/2002. V tomto ohledu EUIPO může přezkoumat návrh na prohlášení neplatnosti pouze na základě skutečností, důkazů, argumentů a vyjádření předložených navrhovatelem prohlášení neplatnosti, aniž jej může nahradit při provádění dokazování či zkoumání toho, jaký starší (průmyslový) vzor ze všech (průmyslových) vzorů vyobrazených v předložených dokumentech by mohl být relevantní.
45 EUIPO má za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 74 a 84 napadeného rozsudku za to, že EUIPO správně neurčil uplatněný starší (průmyslový) vzor a že tento (průmyslový) vzor představuje „[celé] zařízení pro odvod kapalin, které nabízel podnik Blücher a bylo uplatněno na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti“.
46 Podle názoru EUIPO z řízení o návrhu na prohlášení neplatnosti a z vyjádření společností Group Nivelles uplatněných před Tribunálem vyplývá, že tato společnost neuváděla jako starší (průmyslový) vzor celé zařízení pro odvod kapalin, ale jen krycí desku zpřístupněnou jak podnikem Blücher, tak jinými podniky. Podle EUIPO se společnost Group Nivelles dovolávala celého zařízení na odvod kapalin teprve ve fázi žaloby podané k Tribunálu, tedy opožděně.
47 EUIPO má za to, že tím, že mu v bodě 79 napadaného rozsudku Tribunál uložil, aby srovnal zpochybněný (průmyslový) vzor s celým zařízením pro odvod kapalin nabízeným podnikem Blücher, Tribunál z vlastní iniciativy vyhledal v katalozích předložených společností Group Nivelles starší (průmyslový) vzor, který považoval za nejrelevantnější, čímž porušil čl. 63 odst. 1 nařízení č. 6/2002.
48 Na druhém místě EUIPO tvrdí, že Tribunál v bodech 77 a 78 napadeného rozsudku porušil pravidla, kterými se řídí posuzování novosti (průmyslového) vzoru Společenství, uvedená v článku 5 nařízení č. 6/2002, tím, že EUIPO uložil povinnost vzájemně zkombinovat různé části (průmyslového) vzoru, jehož přednost je tvrzena, když byly zpřístupněny samostatně.
49 Soudní dvůr podle EUIPO již ve svém rozsudku ze dne 19. června 2014, Karen Millen Fashions (C‑345/13, EU:C:2014:2013, bod 26), rozhodl, že pokud jde o individuální povahu (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002, (průmyslový) vzor nemůže být srovnáván se seskupením specifických znaků nebo částí starších (průmyslových) vzorů, ale s individualizovanými a určitými staršími (průmyslovými) vzory. Takové posouzení se musí obdobně uplatnit i na posouzení novosti (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 5 tohoto nařízení.
50 Okolnost, že různé samostatně zpřístupněné části (průmyslového) vzoru mají být používány společně, na tento závěr nemá vliv. Seskupení těchto specifických částí totiž může vést k předpokládanému, avšak hypotetickému vzhledu nebo v každém případě velmi přibližnému vzhledu, což brání srovnávacímu přezkumu novosti podle článku 5 nařízení č. 6/2002. EUIPO má za to, že v projednávané věci nelze jednotlivé vlastnosti (průmyslového) vzoru určit s dostatečnou přesností a kombinace jednotlivých částí určených ke společnému použití by vyžadovala konstrukční úsilí a vedla by k hypotetické směsici.
51 EUIPO dodává, že Tribunál v bodech 68 a 76 napadeného rozsudku odmítl jeho argumenty z důvodu, že byly založeny na předpokladu, který je podle Tribunálu nesprávný, a sice že účastníci řízení nepředložili žádný obrázek kombinující krycí desku s odtokovou nádrží. EUIPO má však za to, že toto tvrzení Tribunálu je založeno na zkreslení skutkového stavu, což je potvrzeno srovnáním obrázků, na které Tribunál odkazuje v napadeném rozsudku.
52 Společnost ESS se připojuje k argumentům vzneseným EUIPO a domnívá se, že první i druhý důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný.
53 Společnost Group Nivelles naproti tomu zpochybňuje argumenty EUIPO a navrhuje, aby Soudní dvůr první i druhý důvod kasačního opravného prostředku jako neopodstatněné zamítl.
Závěry Soudního dvora
54 V rámci prvního a druhého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO v podstatě zpochybňuje posouzení Tribunálu provedené v bodech 77 až 79 a 84 napadeného rozsudku.
55 EUIPO tvrdí, že Tribunál porušil čl. 63 odst. 1 nařízení č. 6/2002, a to konkrétně zásady, které se uplatňují v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů v rámci řízení týkajícího se prohlášení neplatnosti zapsaného (průmyslového) vzoru. Dále má za to, že Tribunál porušil článek 5 tohoto nařízení a to konkrétně pravidla, kterými se řídí posuzování novosti (průmyslového) vzoru Společenství, tím, že EUIPO uložil, aby zkombinoval jednotlivé komponenty jednoho nebo několika (průmyslových) vzorů zpřístupněných veřejnosti samostatně v různých výňatcích z katalogů, které byly připojeny k návrhu na prohlášení neplatnosti, za účelem získaní úplného vzhledu staršího (průmyslového) vzoru.
56 Pokud jde o provádění dokazování, je třeba připomenout, že čl. 63 odst. 1 první věta nařízení č. 6/2002 stanoví, že v průběhu řízení zkoumá EUIPO skutečnosti z moci úřední. Druhá věta tohoto ustanovení však uvádí, že v řízení týkajícím se prohlášení neplatnosti se zkoumání omezí na důvody a návrhy přednesené účastníky.
57 V projednávaném případě z bodu 22 tohoto rozsudku vyplývá, že společnost Group Nivelles podala návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru v souladu s článkem 52 nařízení č. 6/2002, přičemž uplatnila důvod neplatnosti uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.
58 Podle čl. 28 odst. 1 písm. b) bodu v) nařízení č. 2245/2002 platí, že pokud je důvodem neplatnosti skutečnost, že zapsaný (průmyslový) vzor Společenství nesplňuje náležitosti stanovené v článcích 5 a 6 nařízení č. 6/2002, musí návrh na prohlášení neplatnosti obsahovat označení a vyobrazení předchozích (průmyslových) vzorů, která mohou tvořit překážku novosti nebo individuální povaze zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství, a také dokumenty, které prokazují existenci těchto starších (průmyslových) vzorů.
59 V rámci návrhu na prohlášení neplatnosti založeného na článku 25 nařízení č. 6/2002 vyplývá z čl. 52 odst. 1 a 2 a z čl. 53 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, že je na navrhovateli, který uplatňuje důvod neplatnosti upravený v čl. 25 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, a nikoliv na EUIPO nebo Tribunálu, aby předložil důkazy, které mohou prokázat skutečnost tohoto důvodu (obdobně viz usnesení ze dne 17. července 2014, Kastenholz v. OHMI, C‑435/13 P, nezveřejněné, EU:C:2014:2124, bod 55).
60 Pokud osoba navrhující prohlášení neplatnosti uplatňuje důvod neplatnosti upravený v čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, je tudíž na ní, aby předložila důkazy, které mohou prokázat, že zpochybněný (průmyslový) vzor nesplňuje podmínky stanovené v článcích 4 až 9 tohoto nařízení.
61 Pokud jde o tvrzení týkající se porušení článku 5 nařízení č. 6/2002, je kromě toho třeba dodat, že uvedený článek k tomu, aby byl (průmyslový) vzor považován za nový, požaduje, aby „nebyl zpřístupněn veřejnosti shodný (průmyslový) vzor“, což znamená, že posouzení novosti (průmyslového) vzoru je třeba provést s ohledem na jeden nebo několik přesných, individualizovaných, určitých a identifikovaných (průmyslových) vzorů v rámci všech (průmyslových) vzorů zpřístupněných veřejnosti dříve (pokud jde o článek 6 nařízení č. 6/2002, viz obdobně rozsudek ze dne 19. června 2014, Karen Millen Fashions, C‑345/13, EU:C:2014:2013, bod 25).
62 V této souvislosti je třeba připomenout, že čl. 3 písm. a) tohoto nařízení definuje (průmyslový) vzor jako „vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu, a/nebo materiálu výrobku jako takového, a/nebo jeho dekoru“. Z toho vyplývá, že v rámci systému upraveného nařízením č. 6/2002 je vzhled určujícím prvkem (průmyslového) vzoru.
63 Skutečnost, že znak (průmyslového) vzoru je viditelný, je tudíž podstatnou podmínkou této ochrany. V bodě 12 odůvodnění nařízení č. 6/2002 se uvádí, že ochrana (průmyslového) vzoru by se neměla vztahovat na ty součásti, které nejsou viditelné během obvyklého používání výrobku ani na ty znaky součásti, které nejsou při montáži této součásti viditelné, a tyto znaky by tudíž neměly být brány v úvahu při posuzování, zda ostatní znaky (průmyslového) vzoru požadavky na ochranu splňují.
64 Z výše uvedených úvah vyplývá, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 147 a 149 svého stanoviska, že je důležité, aby oddělení EUIPO měla k dispozici obrázek staršího (průmyslového) vzoru, který musí umožnit rozeznání vzhledu výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn, a přesné a jasné určení staršího (průmyslového) vzoru, aby uvedená oddělení mohla v souladu s články 5 až 7 nařízení č. 6/2002 provést posouzení novosti a individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru a z toho vyplývající srovnání dotčených (průmyslových) vzorů. Přezkoumat, zda zpochybněný (průmyslový) vzor skutečně postrádá novost nebo individuální povahu, totiž vyžaduje mít k dispozici přesný a určitý starší (průmyslový) vzor.
65 Z toho vyplývá, i s ohledem na úvahy uvedené v bodech 58 až 64 tohoto rozsudku, že je na účastníkovi řízení, který podal návrh na prohlášení neplatnosti, aby EUIPO poskytl nezbytné informace, a zejména přesné a úplné označení a vyobrazení (průmyslového) vzoru, o kterém je tvrzeno, že má přednost, aby prokázal, že zpochybněný (průmyslový) vzor nemůže být platně zapsán.
66 V projednávaných věcech vyplývá zejména z bodů 64, 65 a 79 napadeného rozsudku, aniž je v této souvislosti v rámci projednávaných kasačních opravných prostředků tvrzeno, že došlo ke zkreslení, že Group Nivelles ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti podanému oddělením EUIPO nepředložila úplné vyobrazení (průmyslového) vzoru, o kterém je tvrzeno, že má přednost.
67 V bodě 79 napadeného rozsudku měl však Tribunál za to, že jelikož z katalogů Blücher jasně vyplývalo, že aby krycí deska nacházející se uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku tvořila kompletní zařízení pro odvod kapalin, měla být zkombinována s nádržemi a sifony nabízenými podnikem Blücher, jež se rovněž nacházely v těchto katalozích, měl EUIPO za účelem posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru srovnat tento vzor zejména s odtokem kapalin tvořeným dotčenou krycí deskou zkombinovanou s ostatními částmi zařízení pro odvod kapalin nabízenými podnikem Blücher.
68 Tribunál tak EUIPO uložil, aby v rámci srovnání, které tento úřad musí u dotčených (průmyslových) vzorů provést za účelem posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002, zkombinoval jednotlivé komponenty jednoho nebo několika starších (průmyslových) vzorů, aby získal úplný vzhled tohoto (průmyslového) vzoru, přestože osoba navrhující prohlášení neplatnosti nevyobrazila posledně uvedený (průmyslový) vzor jako celek.
69 Nelze požadovat, aby EUIPO zejména v rámci posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru zkombinoval jednotlivé komponenty staršího (průmyslového) vzoru, jelikož je na osobě navrhující prohlášení neplatnosti, aby předložila úplné vyobrazení tohoto staršího (průmyslového) vzoru. Ostatně, jak uvedl generální advokát v bodě 152 svého stanoviska, jakákoliv případná kombinace by obsahovala nedostatky, jelikož bude nutně založena na odhadech.
70 Za těchto okolností, jak správně tvrdí EUIPO a v rozporu s tím, jak rozhodl Tribunál v bodě 78 napadeného rozhodnutí, okolnost, že zpochybněný (průmyslový) vzor spočívá pouze v kombinaci (průmyslových) vzorů, které již byly zpřístupněny veřejnosti a v jejichž případě již bylo uvedeno, že mají být používány společně, nemůže být relevantní pro účely přezkoumání novosti ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002, neexistuje-li úplné označení a úplné vyobrazení (průmyslového) vzoru, o kterém je tvrzeno, že má přednost.
71 V tomto ohledu je třeba dodat, že okolnost uvedená Tribunálem v bodě 68 napadeného rozsudku, že společnost ESS, vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, předložila jiné výňatky z katalogu podniku Blücher, než které předložila společnost Group Nivelles ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti a které obsahovaly obrázek takové krycí desky, jako je deska nacházející se uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku, umístěné na nádrži, která měla zespodu odtokový sifon, nemůže zhojit neexistenci přesného označení a přesného vyobrazení staršího (průmyslového) vzoru uplatněného Group Nivelles. I kdyby EUIPO mohl zohlednit takovou okolnost za účelem přijetí důkazních opatření podle čl. 65 odst. 1 nařízení č. 6/2002, není naproti tomu na něm, aby zkombinoval jednotlivé komponenty jednoho nebo několika (průmyslových) vzorů zpřístupněných veřejnosti samostatně v různých výňatcích z katalogů připojených k návrhu na prohlášení neplatnosti za účelem získaní úplného vzhledu staršího (průmyslového) vzoru, který navrhovatelka uplatňovala. Aniž je třeba přezkoumat argument EUIPO, že body 68 a 76 napadeného rozsudku jsou stiženy zkreslením skutkových okolností, stačí totiž konstatovat, že Tribunál v uvedeném rozsudku nijak nepotvrzuje, že obrázek předložený ESS představuje úplný obrázek přesného staršího (průmyslového) vzoru, o kterém společnost Group Nivelles tvrdí, že má přednost.
72 Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál v bodech 77 až 79 a 84 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že požadoval, aby EUIPO v rámci posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru zkombinoval jednotlivé komponenty jednoho nebo několika starších (průmyslových) vzorů vyobrazených v různých výňatcích z katalogů Blücher, které jsou přiložené k návrhu na prohlášení neplatnosti, přestože osoba navrhující prohlášení neplatnosti nepředložila (průmyslový) vzor, jehož přednost uplatňovala, jako celek.
73 Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že nesprávné právní posouzení, jehož se dopustí Tribunál, nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku, pokud se jeho výrok jeví být opodstatněným z jiných právních důvodů (viz rozsudky ze dne 18. července 2013, FIFA v. Komise, C‑204/11 P, EU:C:2013:477, bod 43, a ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise, C‑44/16 P, EU:C:2017:357, bod 55).
74 V této souvislosti je třeba uvést, že výrok napadeného rozsudku je v části, v níž ruší sporné rozhodnutí, opodstatněný. Zejména z bodu 67 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že (průmyslovým) vzorem, o kterém společnost Group Nivelles před EUIPO tvrdila, že má přednost, bylo kompletní zařízení pro odvod kapalin nabízené podnikem Blücher. Jelikož EUIPO netvrdí, že došlo v tomto ohledu ke zkreslení, jeho argument, že skupina Group Nivelles uplatňovala celé takové zařízení poprvé ve fázi žaloby podané k Tribunálu, nemůže být úspěšný.
75 Jak bylo připomenuto v bodě 70 tohoto rozsudku, z bodů 64, 65 a 79 napadeného rozsudku vyplývá, že společnost Group Nivelles ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti podaném oddělením EUIPO nepředložila úplné vyobrazení uvedeného (průmyslového) vzoru.
76 Třetí odvolací senát EUIPO přesto ve svém sporném rozhodnutí provedl přezkum novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru jeho srovnáním s krycí deskou, kterou společnost Group Nivelles předložila na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti, jež se nachází uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku. Tato krycí deska není (průmyslovým) vzorem, o kterém společnost Group Nivelles tvrdí, že má přednost. Z toho vyplývá, že tím, že třetí odvolací senát EUIPO měl v bodě 31 sporného rozhodnutí za to, že „[s]tarší (průmyslový) vzor (D1) je tvořen velmi jednoduchým obdélníkovým sprchovým odtokem složeným z krycí desky opatřené otvorem“, založil sporné rozhodnutí na nepřesném odůvodnění, což dostačuje k tomu, aby bylo odůvodněno rozhodnutí Tribunálu zrušit toto rozhodnutí.
77 Z předcházejících úvah vyplývá, že nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil, jak je konstatováno v bodě 72 tohoto rozsudku, nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku, neboť jeho výrok v části týkající se zrušení sporného rozhodnutí se jeví být opodstatněným z jiných právních důvodů. První a druhý důvod kasačního opravného prostředku EUIPO musí být proto zamítnuty jako irelevantní.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku společnosti ESS, vycházejícímu z toho, že v bodech 115 až 123 napadeného rozsudku byl porušen čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s článkem 5 a čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení, jakož i články 10 a 19 a čl. 36 odst. 6 uvedeného nařízení
Argumentace účastníků řízení
78 Ve svém prvním důvodu kasačního opravného prostředku společnost ESS nejprve tvrdí, že Tribunál porušil čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení, když rozhodl, že starší (průmyslový) vzor ztělesněný v jiném výrobku, než na který se vztahuje pozdější (průmyslový) vzor, nebo použitý pro tento jiný výrobek je v zásadě relevantní pro posouzení novosti tohoto pozdějšího (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 5 uvedeného nařízení a že znění posledně uvedeného článku vylučuje, aby mohl být (průmyslový) vzor považován za nový, pokud byl dříve veřejnosti zpřístupněn shodný (průmyslový) vzor, a to bez ohledu na výrobek, ve kterém měl být tento starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který měl být použit.
79 Společnost ESS má na rozdíl od toho, co uvedl Tribunál v bodě 119 napadeného rozsudku, za to, že pravidla uvedená ve zmíněném článku 7 se týkají pouze novosti a individuální povahy výrobků, které patří do téhož oboru, nebo výrobků téže povahy, které jsou určeny k tomu samému použití.
80 Společnost ESS se domnívá, že přípravné práce na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů (Úř. věst. 1998, L 289, s. 28; Zvl. vyd. 13/21, s. 120), ani na nařízení č. 6/2002 neumožňují dospět k závěru, že při přípravě tohoto nařízení hrál roli předpoklad používání (průmyslového) vzoru, který lze uplatnit na různé výrobky, z nichž každý má odlišnou užitkovou funkci. Tribunál tak v bodě 122 napadeného rozsudku podle názoru ESS nesprávně tvrdil, že „daný obor“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002 není omezen na obor výrobku, ve kterém má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit. V takovém případě by totiž uvedený (průmyslový) vzor mohl zahrnovat všechny obory, pro které může být použit, včetně těch oborů, které nejsou nijak spojeny s oborem, v němž strana, která se domáhá ochrany na základě (průmyslových) vzorů, plánuje (průmyslový) vzor použít.
81 Společnost ESS tvrdí, že pro to, aby mohl být obor považován za „daný“, musí existovat spojitost mezi (průmyslovým) vzorem a výrobkem nebo výrobky, pro něž má být dotčený (průmyslový) vzor použit, tedy spojitost, která je tvořena výrobky uvedenými v přihlášce (průmyslového) vzoru Společenství podle ustanovení čl. 36 odst. 2 nařízení č. 6/2002.
82 Široký výklad, který Tribunál přiznává spojení „daný obor“, by znamenal, že kategorie „odborných kruhů“, na které odkazuje čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002, zahrnuje osoby, u kterých se má za to, že znají nejen obor výrobku, ve kterém má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit, ale i jiné obory výrobků, ve kterých může být (průmyslový) vzor také ztělesněn nebo pro které může být také použit. Nebylo by realistické předpokládat, že tyto osoby mají takovou úroveň znalostí.
83 Společnost ESS má dále za to, že Tribunál porušil čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s článkem 5 téhož nařízení, když v bodech 115 a 116 napadeného rozsudku rozhodl, že (průmyslový) vzor Společenství nelze považovat za nový ve smyslu tohoto čl. 5 odst. 1, pokud byl shodný (průmyslový) vzor zpřístupněn veřejnosti před daty uvedenými v tomto ustanovení, i kdyby tento starší (průmyslový) vzor měl být ztělesněn v jiném výrobku, než je výrobek nebo výrobky uvedené v přihlášce nebo pro které má být použit podle čl. 36 odst. 2 nařízení č. 6/2002.
84 Společnost ESS konečně tvrdí, že v bodech 115 a 116 napadeného rozsudku Tribunál porušil články 10 a 19 a čl. 36 odst. 6 nařízení č. 6/2002.
85 Společnost ESS má za to, že pro posouzení, zda (průmyslový) vzor působí odlišným celkovým dojmem ve smyslu článku 6 a čl. 10 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je třeba vycházet z hlediska „informovaného uživatele“. Znalosti informovaného uživatele jsou omezené, což má vliv na posouzení individuální povahy a rozsahu ochrany zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství.
86 Společnost ESS v tomto ohledu poukazuje na rozpor mezi posouzením obsaženým v bodě 115 napadeného rozsudku a posouzením provedeným v bodě 132 uvedeného rozsudku. Tribunál totiž v bodě 132 uznal, že znalost informovaného uživatele je omezena a že, pokud informovaný uživatel výrobku s ohledem na označení dotčeného výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, nezná starší výrobek, v němž byl starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který byl použit, tento starší (průmyslový) vzor nemůže bránit uznání individuální povahy pozdějšího (průmyslového) vzoru. Individuální povaha a rozsah ochrany (průmyslového) vzoru jsou přitom dvě strany jedné mince, a ačkoli informovaný uživatel zná starší výrobek, nutně to neznamená, že tuto znalost lze zohlednit při posuzování individuální povahy (průmyslového) vzoru, který má být na základě čl. 36 odst. 2 nařízení č. 6/2002 ztělesněn v jiném výrobku nebo má být pro jiný výrobek použit.
87 Společnost Group Nivelles a EUIPO mají za to, že první důvod kasačního opravného prostředku uplatněný společností ESS je třeba zamítnout jako neopodstatněný.
Závěry Soudního dvora
88 V bodech 115 až 123 napadeného rozsudku Tribunál v podstatě rozhodl, že povaha výrobku, ve kterém je starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, nemá vliv na přezkum novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002. V bodě 122 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že „daný obor“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení není omezen na obor výrobku, ve kterém má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit.
89 Z článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 vyplývá, že (průmyslový) vzor je považován za nový, pokud nebyl zpřístupněn veřejnosti žádný shodný (průmyslový) vzor, pokud jde o zapsaný (průmyslový) vzor Společenství, přede dnem podání přihlášky k zápisu nebo – pokud je uplatněno právo přednosti – přede dnem vzniku práva přednosti.
90 Znění tohoto ustanovení neváže novost (průmyslového) vzoru na výrobky, ve kterých může být ztělesněn nebo pro které může být použit.
91 Kromě toho je třeba připomenout, že podle čl. 10 odst. 1 nařízení č. 6/2002, se rozsah ochrany práva k (průmyslovému) vzoru vztahuje „na jakýkoliv (průmyslový) vzor“, který nezapůsobí na informovaného uživatele odlišným celkovým dojmem.
92 Je tak třeba uvést, že pokud by mělo být přijato stanovisko společnosti ESS, že ochrana (průmyslového) vzoru závisí na povaze výrobku, ve kterém je tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit, taková ochrana by byla omezena pouze na ty (průmyslové) vzory, které patří do konkrétního oboru. Takové stanovisko tudíž nemůže být přijato.
93 Jak ostatně správně Tribunál rozhodl v bodě 115 napadeného rozsudku, z čl. 36 odst. 6 i z čl. 19 odst. 1 nařízení č. 6/2002 vyplývá, že zapsaný (průmyslový) vzor Společenství poskytuje jeho majiteli výlučné právo užívat dotčený (průmyslový) vzor pro všechny druhy výrobků, a nikoliv pouze pro výrobek označený v přihlášce k zápisu.
94 Podle uvedeného čl. 36 odst. 6 totiž informace uvedené mimo jiné v odstavci 2 téhož článku nesmí ovlivnit rozsah ochrany (průmyslového) vzoru jako takového. Z toho plyne, že tyto informace, které spočívají v uvedení výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, nemohou omezovat ochranu tohoto (průmyslového) vzoru, jak je upravena zejména v článku 10 nařízení č. 6/2002.
95 Pokud jde o čl. 19 odst. 1 tohoto nařízení, odkaz na „výrobek“, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, neumožňuje mít za to, že rozsah ochrany (průmyslového) vzoru Společenství se omezuje na výrobek, ve kterém je tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit.
96 Za těchto okolností Tribunál v bodě 116 napadeného rozsudku správně rozhodl, že s ohledem na výklad článků 10, 19 a 36 nařízení č. 6/2002 nelze (průmyslový) vzor Společenství považovat za nový ve smyslu čl. 5 odst. 1 tohoto nařízení, pokud byl shodný (průmyslový) vzor zpřístupněn veřejnosti před daty uvedenými v tomto ustanovení, i kdyby tento starší (průmyslový) vzor měl být ztělesněn v odlišném výrobku nebo být použit pro posledně uvedený. Skutečnost, že ochrana (průmyslového) vzoru se neomezuje pouze na ty výrobky, v nichž má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, totiž nutně znamená, že ani posouzení novosti (průmyslového) vzoru nesmí být omezeno pouze na tyto výrobky. V opačném případě, jak uvedl Tribunál v témže bodě, by pozdější zápis (průmyslového) vzoru Společenství, jenž byl proveden nehledě na předchozí zpřístupnění shodného (průmyslového) vzoru, jenž měl být ztělesněn v odlišném výrobku nebo měl být pro takový výrobek použit, umožnil, aby držitel tohoto pozdějšího zápisu zakázal užívání uvedeného (průmyslového) vzoru i pro výrobek, na který se vztahovalo dřívější zveřejnění, což by byl paradoxní výsledek.
97 V rozporu s tím, co tvrdí společnost ESS, není tento výklad zpochybněn ustanovením čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002.
98 Podle první věty tohoto čl. 7 odst. 1 je totiž pro účely použití článků 5 a 6 nařízení č. 6/2002 (průmyslový) vzor považován za zpřístupněný veřejnosti, pokud byl na základě zápisu zveřejněn nebo jinak oznámen, vystavován, obchodně použit nebo jiným způsobem uveden ve veřejnou známost přede dnem uvedeným v čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) čl. 6 odst. 1 písm. a) a b) tohoto nařízení s výjimkou případů, kdy tyto skutečnosti nemohly během obvyklých obchodních činností vejít ve známost v odborných kruzích daného oboru činných v rámci Unie.
99 Ze znění čl. 7 odst. 1 první věty nařízení č. 6/2002 tak vyplývá, že toto ustanovení podmiňuje existenci zpřístupnění veřejnosti pouze faktickými podmínkami tohoto zveřejnění, a nikoliv výrobkem, ve kterém má být tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit.
100 Uvedené ustanovení ostatně stanoví pravidlo, podle něhož představuje vznik jakékoliv skutečnosti uvedené v tomto ustanovení zpřístupnění (průmyslového) vzoru veřejnosti, přičemž z tohoto pravidla stanoví výjimku, a to pokud skutečnosti uplatňované na podporu toho, že došlo ke zveřejnění, nemohly během obvyklých obchodních činností vejít ve známost v odborných kruzích daného oboru činných v rámci Unie. Slovní spojení „odborné kruhy daného oboru“ se tedy objevuje pouze v případě výjimky, a musí být tudíž vykládáno striktně.
101 Pro vymezení rozsahu této výjimky je třeba odkázat, jak to učinil Tribunál v bodě 120 napadeného rozsudku, na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 1994, C 388, s. 9), jehož návrh uvedený v bodě 3.1.4 tohoto stanoviska byl převzat do článku 7 nařízení č. 6/2002. Bod 3.1.2 uvedeného stanoviska uvádí, že ustanovení týkající se posouzení novosti (průmyslového) vzoru Společenství se jeví obtížně použitelné v řadě oblastí a obzvláště v textilním průmyslu. Tentýž bod doplňuje, že je běžné, že si prodávající padělaných výrobků obstarají osvědčení, které nepravdivě uvádí, že zpochybněný (průmyslový) vzor byl již dříve vyvinut v třetí zemi. Bod 3.1.3 téhož stanoviska uzavírá, že za těchto podmínek by bylo třeba se zaměřit na zpřístupnění zúčastněným kruhům v Unii před rozhodným datem.
102 Z přípravných prací k nařízení č. 6/2002 tak vyplývá, že výjimka obsažená v čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení – pokud jde o případy, kdy skutečnosti, které toto ustanovení vyjmenovává, nemohou představovat zpřístupnění veřejnosti – má za cíl vyloučit to, aby skutečnosti, které lze těžko ověřit a ke kterým údajně došlo ve třetích zemích, mohly představovat takové zpřístupnění, a nemá za cíl rozlišovat mezi jednotlivými obory činnosti v rámci Unie a vyloučit, aby skutečnosti týkající se oboru činnosti, které nemohly vejít ve známost v odborných kruzích činných v rámci Unie v jiném oboru, mohly představovat zpřístupnění veřejnosti.
103 Tribunál tak měl v bodě 122 napadeného rozsudku správně za to, že „daný obor“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002 není omezen na obor výrobku, ve kterém má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit.
104 Tribunál proto v bodě 123 napadeného rozsudku rozhodl, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že starší (průmyslový) vzor ztělesněný v jiném výrobku, než na který se vztahuje pozdější (průmyslový) vzor, nebo pro tento jiný výrobek použitý je v zásadě relevantní pro posouzení novosti tohoto pozdějšího (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002. Z výše uvedeného totiž vyplývá, jak uvedl Tribunál v uvedeném bodě, že posledně uvedený článek vylučuje, aby byl (průmyslový) vzor považován za nový, pokud byl dříve veřejnosti zpřístupněn shodný (průmyslový) vzor, a to bez ohledu na výrobek, ve kterém má být tento starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit.
105 První důvod kasačního opravného prostředku uplatněný společností ESS je proto třeba zamítnout.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku společnosti ESS, vycházejícímu z porušení článku 61 nařízení č. 6/2002
106 Společnost ESS svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku má za to, že Tribunál překročil meze přezkumu legality, čímž porušil článek 61 nařízení č. 6/2002, když v poslední větě bodu 137 napadeného rozsudku prohlásil, že „na rozdíl od toho, co patrně předpokládá [ESS],[skutečnost, že krycí desky jsou vhodné k průmyslovému použití, neznamená], že nemohou být použity rovněž na jiných místech, zejména ve sprše, kde musí obvykle nést menší zátěž“.
107 Podle společnosti ESS se třetí odvolací senát EUIPO nevyslovil ani ke třídám zatížení, které se nacházely v katalozích Blücher nebo k jejich významu, ani k relevanci těchto tříd zatížení pro posouzení novosti nebo individuální povahy (průmyslového) vzoru. Společnost ESS dodává, že poslední věta bodu 137 napadeného rozsudku byla k učinění závěru, ke kterému Tribunál dospěl, zbytečná, což vyplývá z bodu 138 uvedeného rozsudku, který začíná slovy „[n]ic to nemění na tom, že“.
108 V této souvislosti je třeba uvést, že tento důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout jako irelevantní. Bod 138 napadeného rozsudku, který obsahuje závěr Tribunálu o pochybení, kterého se dopustil třetí odvolací senát EUIPO, totiž začíná slovy „[n]ic to nemění na tom“, což ukazuje, že posouzení obsažené na konci bodu 137 napadeného rozsudku je nadbytečné, což ostatně společnost ESS ve svých písemnostech připouští.
109 Je třeba ostatně zdůraznit, že posledně uvedené posouzení nelze žádným způsobem považovat za základ pro závěr, ke kterému dospěl Tribunál v bodech 138 a 139 uvedeného rozsudku, že třetí odvolací senát EUIPO nesprávně kvalifikoval krycí desku nacházející se uprostřed obrázku uvedeného v bodě 23 tohoto rozsudku jako „sprchový odtok“.
110 Druhý důvod kasačního opravného prostředku uplatněný společností ESS je proto třeba zamítnout.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO, vycházejícímu z porušení čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 ve spojení s články 6 a 7 tohoto nařízení
Argumentace účastníků řízení
111 EUIPO má svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku v podstatě za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 131 a 132 napadeného rozsudku uvedl, že v rámci přezkumu individuální povahy zpochybněného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002 má povaha výrobků dotčených porovnávanými (průmyslovými) vzory vliv na možnost informovaného uživatele obeznámit se se starším (průmyslovým) vzorem.
112 EUIPO má nejprve za to, že od chvíle, kdy byl starší (průmyslový) vzor zpřístupněn ve smyslu článku 7 nařízení č. 6/2002, musí být porovnán s následným (průmyslovým) vzorem. Skutečnost, že přezkum zpřístupnění zahrnuje „odborné kruhy daného oboru“, nemá na tento závěr vliv. EUIPO tvrdí, že uvedený článek 7 obsahuje právní fikci, podle které se každý (průmyslový) vzor „zpřístupněný veřejnosti“ považuje za známý jak odborným kruhům specializovaným v oboru dotčeném starším (průmyslovým) vzorem, tak i veřejnosti sestávající z informovaných uživatelů druhu výrobku, který je dotčen zpochybněným (průmyslovým) vzorem. Takové konstatování je podle jeho názoru potvrzeno obecnou povahou slovního spojení „zpřístupněný veřejnosti“, které je použito v uvedeném čl. 7 odst. 1.
113 Odkaz na „odborné kruhy specializované v daném oboru“ je podle EUIPO relevantní pouze v rámci výjimky z pravidla, podle kterého jakýkoliv akt spočívající v poskytnutí k dispozici veřejnosti představuje platné zpřístupnění. Zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru je tedy podle jeho názoru neúčinné, pokud se prokáže, že odborník v daném oboru neměl žádnou šanci na přístup k tomuto zpřístupnění. Odkaz na „odborné kruhy specializované v daném oboru“ slouží podle EUIPO jen ke zdůraznění výjimečné povahy zpřístupnění, kterému se nepřiznává žádný právní účinek.
114 Dále by podle názoru EUIPO přístup navržený Tribunálem znamenal, že od osoby navrhující prohlášení neplatnosti by byl vyžadován důkaz o dvou zpřístupněních, o prvním zpřístupnění veřejnosti složené z „odborných kruhů specializovaných v daném oboru“ a o druhém zpřístupnění veřejnosti složené z uživatelů druhu výrobku, který je dotčen zpochybněným (průmyslovým) vzorem. Takový požadavek by podle EUIPO přidal podmínku, kterou nestanoví ani znění, ani duch čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002. EUIPO má totiž za to, že osoba navrhující prohlášení neplatnosti musí prokázat pouze to, že (průmyslový) vzor byl zpřístupněn veřejnosti, a nikoliv že se odborné kruhy o tomto zpřístupnění skutečně dozvěděly či se veřejnost složená z informovaných uživatelů seznámila s výrobky dotčenými starším (průmyslovým) vzorem.
115 EUIPO konečně uvádí, že pojem „zpřístupnění“ ve smyslu článku 7 nařízení č. 6/2002 musí být vykládán týmž způsobem, jakým se uplatňuje článek 5 nařízení č. 6/2002 týkající se novosti nebo článek 6 tohoto nařízení týkající se individuální povahy. Vyžadovat v rámci přezkumu podle uvedeného článku 6 dodatečný důkaz o tom, že informovaná veřejnost dotčená zpochybněným (průmyslovým) vzorem je obeznámena se starším (průmyslovým) vzorem, by mohlo mít za následek, že by (průmyslovému) vzoru byla připisována individuální povaha, přestože se nevyznačuje novostí, což by byl nekonsistentní výsledek.
116 Za těchto okolností EUIPO uvádí, že Tribunál nemohl v projednávané věci přikázat třetímu odvolacímu senátu EUIPO, aby ověřil, zda uživatelé „sprchových odtoků“ mohou poznat odtokový žlab podniku Blücher.
117 Group Nivelles navrhuje, aby byl třetí důvod kasačního opravného prostředku EUIPO zamítnut.
118 Spojené království, které vstoupilo do řízení ve věci C‑405/15 P jako vedlejší účastník na podporu EUIPO, považuje třetí důvod kasačního opravného prostředku za odůvodněný.
Závěry Soudního dvora
119 Pokud jde pro účely posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002 o relevantnost identifikace výrobku, v němž je tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, Tribunál v bodě 129 napadeného rozsudku uvedl, že uživatel, který má být vzat v úvahu, je uživatel výrobku, ve kterém je tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit. V bodě 131 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že nelze vyloučit, že informovaný uživatel výrobku, v němž je daný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, zná rovněž portfolio (průmyslových) vzorů týkajících se různých výrobků, i když ani takovou znalost nelze automaticky předpokládat.
120 V bodě 132 napadeného rozsudku Tribunál v důsledku toho rozhodl, že identifikace výrobku, v němž je starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit a který je uplatněn ke zpochybnění individuální povahy pozdějšího (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002, je pro toto posouzení relevantní. Podle Tribunálu totiž může být identifikací dotyčného výrobku určeno, zda informovaný uživatel výrobku, v němž je pozdější (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, zná starší (průmyslový) vzor. Tribunál v uvedeném bodu uvedl, že tento starší (průmyslový) vzor může bránit uznání individuální povahy pozdějšího (průmyslového) vzoru pouze v případě, že je posledně uvedená podmínka splněna.
121 Tribunál v bodě 133 napadeného rozsudku rozhodl, že i kdyby identifikace konkrétního výrobku, v němž je ztělesněn nebo pro který byl použit starší (průmyslový) vzor uplatněný na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti, nebyla relevantní pro účely posouzení novosti zpochybněného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002, byla by přesto relevantní pro posouzení individuální povahy posledně uvedeného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 tohoto nařízení.
122 EUIPO v tomto ohledu nezpochybňuje, že rozdíl v povaze výrobku, v kterém jsou porovnávané (průmyslové) vzory ztělesněny nebo pro které jsou použity, může ovlivnit celkový dojem, jaký vyvolávají u informovaného uživatele zpochybněného (průmyslového) vzoru. EUIPO má zejména za to, že podmínky pro použití výrobků dotčených porovnávanými (průmyslovými) vzory jsou relevantní a případně mohou ovlivnit celkový dojem zanechaný na informovaném uživateli.
123 EUIPO má však za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 131 a 132 napadeného rozsudku uvedl, že povaha výrobků, ve kterých jsou porovnávané (průmyslové) vzory ztělesněny nebo pro které jsou použity, má vliv na možnost informovaného uživatele výrobku, ve kterém je pozdější (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, poznat starší (průmyslový) vzor, a že jen v případě splnění této podmínky znalosti může tento posledně uvedený (průmyslový) vzor bránit uznání individuální povahy pozdějšího (průmyslového) vzoru.
124 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s článkem 6 nařízení č. 6/2002 má (průmyslový) vzor individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti. Soudní dvůr již rozhodl, že pojem „informovaný uživatel“, který v tomto nařízení není definován, lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 53).
125 Je pravda, že podle judikatury Soudního dvora naznačuje přívlastek „informovaný“, že uživatel, ačkoli není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující v daném oboru, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují, a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti (rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 59).
126 Pojem „informovaný uživatel“ však nemůže být vykládán v tom smyslu, že starší (průmyslový) vzor může bránit uznání individuální povahy pozdějšího (průmyslového) vzoru pouze tehdy, když tento uživatel zná starší (průmyslový) vzor. Takový výklad totiž naráží na článek 7 nařízení č. 6/2002.
127 V této souvislosti je třeba uvést, že podle článků 5 a 6 nařízení č. 6/2002 je třeba porovnávat jeden (průmyslový) vzor s druhým (průmyslovým) vzorem pro účely rozhodnutí o novosti a individuální povaze prvního (průmyslového) vzoru pouze v případě, kdy druhý (průmyslový) vzor byl zpřístupněn veřejnosti.
128 Pokud je (průmyslový) vzor považován za zpřístupněný veřejnosti ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002, platí toto zpřístupnění jak pro přezkum novosti (průmyslového) vzoru, s kterým je zpřístupněný (průmyslový) vzor porovnáván, ve smyslu článku 5 tohoto nařízení, tak i pro individuální povahu prvně uvedeného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 uvedeného nařízení.
129 Jak kromě toho vyplývá z bodů 98 až 103 tohoto rozsudku, „daný obor“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002 není omezen na obor výrobku, ve kterém má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit.
130 V posouzení Tribunálu v bodě 132 napadeného rozsudku se uvádí, že pro účely přezkoumání individuální povahy (průmyslového) vzoru ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 6/2002 je požadováno, aby starší (průmyslový) vzor, jehož zpřístupnění veřejnosti již bylo prokázáno ve smyslu čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení, byl znám informovanému uživateli zpochybněného (průmyslového) vzoru.
131 Nic v uvedeném čl. 7 odst. 1 však neumožňuje domnívat se, že by mělo být nezbytné, aby informovaný uživatel výrobku, ve kterém je zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, znal starší (průmyslový) vzor, pokud je tento starší (průmyslový) vzor ztělesněn ve výrobku z odlišného průmyslového odvětví, než je průmyslové odvětví dotčené zpochybněným (průmyslovým) vzorem, nebo pokud je tento starší (průmyslový) vzor pro takový výrobek použit.
132 Pokud by se uplatnilo posouzení Tribunálu uvedené v bodě 132 napadeného rozsudku, osoba navrhující prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru by musela prokázat nejen to, že došlo k zpřístupnění staršího (průmyslového) vzoru veřejnosti ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002, ale i to, že veřejnost informovaná o (průmyslovém) vzoru, jehož platnost je zpochybňována, znala tento starší (průmyslový) vzor.
133 Znamenalo by to totiž vyžadovat důkaz o dvou zpřístupněních, o prvním zpřístupnění veřejnosti složené z „odborných kruhů specializovaných v daném oboru“ a o druhém zpřístupnění veřejnosti složené z uživatelů druhu výrobku, který je dotčen zpochybněným (průmyslovým) vzorem. Takový požadavek by kromě toho, že by byl neslučitelný s výkladem pojmu „daný obor“ připomenutým v bodě 129 tohoto rozsudku, doplňoval navíc podmínku, kterou nestanoví ani znění, ani duch čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002, a nebyl by slučitelný se zásadou vyplývající z čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení, že se rozsah ochrany práva k (průmyslovému) vzoru Společenství vztahuje „na jakýkoliv (průmyslový) vzor“, který nezapůsobí na informovaného uživatele odlišným celkovým dojmem.
134 Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 132 napadeného rozsudku požadoval, aby informovaný uživatel zpochybněného (průmyslového) vzoru znal výrobek, ve kterém je starší (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit.
135 Je však třeba uvést, že tyto úvahy, které se objevují v bodě 132 napadeného rozsudku, tvoří součást analýzy, ze které Tribunál v bodech 124 a 133 uvedeného rozsudku vyvozuje závěr, že daný obor je relevantní pro účely posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002. EUIPO tento závěr v rámci svého kasačního opravného prostředku přitom nezpochybnil.
136 Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku uplatněný EUIPO musí být zamítnut jako irelevantní.
137 Za těchto okolností je třeba zamítnout jak kasační opravný prostředek uplatněný společností ESS, tak kasační opravný prostředek uplatněný EUIPO.
Náklady řízení
138 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
139 V projednávaném případě, pokud jde o věc C‑361/15 P, požadovala společnost Group Nivelles a EUIPO, aby byla společnosti ESS uložena náhrada nákladů řízení, a jelikož společnost ESS neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Group Nivelles a EUIPO.
140 Pokud jde o věc C‑405/15 P, požadovala společnost Group Nivelles, aby byla EUIPO uložena náhrada nákladů řízení, a jelikož EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Group Nivelles. Společnost ESS kromě toho požadovala, aby byla EUIPO uložena náhrada nákladů řízení, jen pokud jde o třetí důvod kasačního opravného prostředku, a jelikož EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit rovněž náhradu jedné třetiny nákladů řízení vynaložených společností ESS ve věci C‑405/15 P, přičemž zbývající dvě třetiny těchto nákladů řízení ponese společnost ESS.
141 Článek 140 odst. 1 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku rovněž použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.
142 V projednávaném případě, pokud jde o věc C‑405/15 P, ponese vlastní náklady řízení Spojené království.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravné prostředky ve věcech C‑361/15 P a C‑405/15 P se zamítají.
2) Easy Sanitary Solutions BV se ukládá, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Group Nivelles NV a Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ve věci C‑361/15 P.
3) EUIPO se ukládá, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Group Nivelles NV ve věci C‑405/15 P.
4) EUIPO se ukládá náhrada jedné třetiny nákladů řízení vynaložených společností Easy Sanitary Solutions BV ve věci C‑405/15 P, přičemž zbývající dvě třetiny těchto nákladů řízení ponese společnost Easy Sanitary Solutions BV.
5) Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení vynaložené ve věci C‑405/15 P.
Podpisy.