Žaloba podaná dne 2. srpna 2011 - Makhlouf v. Rada

(Věc T-433/11)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Ehab Makhlouf (Damašek, Sýrie) (zástupce: E. Ruchat, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

prohlásil žalobu žalobce za přípustnou a opodstatněnou;

-    zrušil rozhodnutí Rady 2011/273/SZBP ze dne 9. května 2011, jakož i následné akty k provedení tohoto rozhodnutí (konkrétně rozhodnutí Rady 2011/302/SZBP ze dne 23. května 2011, které stanoví opětovné uvedení žalobce na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2011/273/SZBP), a nařízení Rady (EU) č. 442/2011 ze dne 9. května 2011 a následné prováděcí akty (a sice prováděcí nařízení Rady (EU) č. 504/2011 ze dne 23. května 2011 a jeho opravu) v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu zakotveného články 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "EÚLP"), jakož i články 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie.

Druhý žalobní důvod vychází z povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž žalobce Radě vytýká, že předložené odůvodnění nesplnilo povinnost, která orgánům Evropské unie vyplývá z článku 6 EÚLP, článku 296 SFEU, jakož i článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

Třetí žalobní důvod vychází ze skutečnosti, že napadená opatření neoprávněně a nepřiměřeně omezují základní práva žalobce, a to zejména jeho právo vlastnit majetek stanovené článkem 1 prvního dodatkového protokolu k EÚLP a článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie, jeho právo na respektování jeho cti a dobré pověsti stanovené články 8 a 10 EÚLP, jeho svobodu podnikat a provozovat obchodní činnost stanovenou články 15 a 16 Listiny základních práv Evropské unie a konečně zásadu presumpce neviny stanovenou článkem 6 EÚLP a článkem 48 Listiny základních práv Evropské unie.

____________