ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetího senátu)
15. dubna 2015
Věc F‑96/13
Nikolaos Pipiliagkas
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Přeložení v zájmu služby – Článek 26 služebního řádu – Právo na obhajobu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se N. Pipiliagkas domáhá zejména zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) Evropské komise, kterým byl s účinností od 1. ledna 2013 přeložen na ředitelství „Společné zdroje“ generálního ředitelství (GŘ) pro mobilitu a dopravu (dále jen „GŘ ‚Mobilita‘ “) v Bruselu (Belgie).
Rozhodnutí: Rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. prosince 2012 o přeložení N. Pipiliagkase s účinností od 1. ledna 2013 na ředitelství „Společné zdroje“ generálního ředitelství (GŘ) pro mobilitu a dopravu v Bruselu (Belgie) se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které vynaložil N. Pipiliagkas.
Shrnutí
1. Soudní řízení – Organizační procesní opatření – Žádost o odstranění některých dokumentů ze spisu podaná úředníkem, který tvrdí, že tyto dokumenty nebyly založeny do jeho osobního spisu – Zamítnutí
(Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 137 odst. 2; služební řád, článek 26)
2. Úředníci – Osobní spis – Písemnosti, které musí osobní spis obsahovat – Rozhodnutí ovlivňující služební poměr úředníka – Pojem – Oznámení ze strany úředníků uvádějící postoj jiného úředníka, jenž byl následně přeložen – Zahrnutí
[Služební řád, čl. 26 první pododstavec písm. a)]
3. Úředníci – Rozhodnutí ovlivňující služební poměr úředníka – Zohlednění skutečností neuvedených v jeho osobním spisu – Rozhodující vliv – Zrušení – Podmínky
(Služební řád, čl. 26 druhý pododstavec a čl. 90 odst. 1)
4. Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu – Povinnost vyslechnout dotčenou osobu před přijetím aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení – Rozsah
1. Článek 26 služebního řádu zakazuje orgánu Společenství použít nebo uvádět proti úředníkovi písemnosti, které musí osobní spis obsahovat, ale které v něm nebyly zmíněny, takže rozhodnutí administrativy, které se zakládá na těchto písemnostech, musí být zrušeno. Tento článek však nijak neupravuje přípustnost písemností v rámci soudního řízení.
Kromě toho nezohlednění písemností předložených v rámci takového řízení by unijnímu soudu bránilo zkoumat před ním uplatněné důvody založené na uvedených písemnostech. V tomto ohledu by nemělo žádný smysl vyloučit z jednání písemnosti, které posloužily ke zkoumání žalobního důvodu, po jednání, které byla věnováno právě těmto písemnostem, pro účely rozhodnutí o uvedeném důvodu. Ostatně tento postup by byl v rozporu s článkem 137 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu Evropské unie, podle kterého v případě kasačního opravného prostředku kancelář Soudu pro veřejnou službu předá soudní spis prvního stupně neprodleně kanceláři Tribunálu.
(viz body 26 a 27)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudky Rozand-Lambiotte v. Komise, T‑96/95, EU:T:1997:25, bod 42, a de Brito Sequeira Carvalho v. Komise a Komise v. de Brito Sequeira Carvalho, T‑40/07 P a T‑62/07 P, EU:T:2009:382, bod 99
2. Článek 26 první pododstavec písm. a) služebního řádu administrativě výslovně neukládá povinnost založit do osobního spisu každý dokument, který se jakkoli týká úředníka. Rozlišuje tedy mezi „písemnostmi“, které se musí nacházet v osobním spise pouze v případě, že se týkají služebního poměru dotyčného úředníka, a „zprávami“, které tam musí být založeny, pouze pokud se týkají jeho způsobilosti, výkonnosti a chování, na jedné straně, a jakýmkoli jiným dokumentem týkajícím se dotyčného úředníka na straně druhé.
Článek 26 první odstavec písm. a) služebního řádu, když hovoří o výše zmíněných zprávách, odkazuje na formální dokumenty úředního významu, jejichž předmětem je způsobilost, výkonnost a chování úředníků. Přesto se v osobním spise musí nacházet i písemnosti uvádějící skutečnosti nebo skutkové okolnosti týkající se chování úředníka, které budou následně použity při přijímání rozhodnutí dotýkajícího se jeho služebního poměru a služebního postupu, jako je například názor formou poznámky obsahující posouzení jeho způsobilosti a chování nebo již existující písemnosti obsahující jakékoli tvrzení o vytýkaných skutečnostech, nebo též všechny dokumenty, které se mohou dotýkat služebního poměru úředníka a jeho služebního postupu. Článek 26 služebního řádu však nijak nezakazuje orgánu, aby zahájil šetření a pro tento účel vytvořil spis, přičemž jedinými písemnostmi týkajícími se tohoto šetření, které musejí být založeny do spisu úředníka, jsou případná rozhodnutí o uložení postihu přijatá na základě tohoto vyšetřovacího spisu.
Kromě toho prosté elektronické zprávy nelze v zásadě považovat za zprávy ve smyslu čl. 26 prvního pododstavce písm. a) služebního řádu. Obdobně ani poznámku, jejímž autorem není administrativa, nelze považovat za zprávu ve smyslu čl. 26 prvního pododstavce písm. a) služebního řádu.
S písemností týkající se služebního poměru úředníka, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí, musí být v zásadě dotyčný úředník seznámen, a následně musí být tato písemnost zařazena do jeho osobního spisu. Pokud jde konkrétně o rozhodnutí o přeložení úředníka, třebaže toto rozhodnutí není zprávou o způsobilosti, výkonnosti ani chování dotyčného úředníka ve smyslu článku 26 služebního řádu, je toto seznámení a zařazení do osobního spisu a priori nutné v případě elektronických zpráv nebo poznámky podepsané úředníky a zaměstnanci, které uvádějí postoj dotyčného úředníka, neboť tyto dokumenty mohou mít rozhodující vliv na přijetí či nepřijetí rozhodnutí o jeho přeložení.
(viz body 42, 43, 46 a 48)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Ojha v. Komise, C‑294/95 P, EU:C:1996:434, bod 67
Soud prvního stupně: rozsudky Rozand-Lambiotte v. Komise, EU:T:1997:25, bod 42; Apostolidis v. Soudní dvůr, T‑86/97, EU:T:1998:71, bod 36; Ojha v. Komise, T‑77/99, EU:T:2001:71, bod 57; Recalde Langarica v. Komise, T‑344/99, EU:T:2001:237, bod 60; Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, EU:T:2005:447, bod 52, a de Brito Sequeira Carvalho v. Komise a Komise v. de Brito Sequeira Carvalho, EU:T:2009:382, bod 96
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Bianchi v. ETF, F‑38/06, EU:F:2007:117, body 45 a 48, a Talvela v. Komise, F‑43/06, EU:F:2007:162, body 59 až 62
3. Pouhá skutečnost, že některé písemnosti nebyly vloženy do osobního spisu, neodůvodňuje zrušení rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, pokud s nimi byla dotčená osoba skutečně seznámena.
Z článku 26 druhého pododstavce služebního řádu totiž vyplývá, že nemožnost použít proti úředníkovi dokumenty týkající se jeho služebního poměru, se vztahuje pouze na dokumenty, s nimiž nebyl předem seznámen. Netýká se písemností, s nimiž byl úředník již seznámen, avšak které ještě nebyly založeny do jeho osobního spisu. V případě, že by orgán nezaložil takové písemnosti do osobního spisu úředníka, může tento vždy podat žádost o toto založení podle článku 90 odst. 1 služebního řádu a v případě zamítnutí, může podat v rámci administrativy stížnost. V žádném případě však orgánu nelze zabránit, aby v zájmu služby přijal rozhodnutí na základě písemností, se kterými byl úředník předem seznámen, pouze z důvodu, že tyto písemnosti nebyly založeny do jeho osobního spisu.
(viz bod 49)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Ojha v. Komise, EU:C:1996:434, bod 68
Soud prvního stupně: rozsudek Recalde Langarica v. Komise, EU:T:2001:237, bod 60
4. Pouhá potvrzená znalost skutečností, ze strany dotčeného úředníka, na nichž je založeno rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, nemůže být považována za dostatečný důkaz toho, že dotyčný úředník měl možnost účinně hájit své zájmy před přijetím tohoto rozhodnutí. Aby bylo zajištěno dodržení práva úředníka na obhajobu, je ještě třeba, aby orgán všemi prostředky prokázal, že předem umožnil uvedenému úředníkovi pochopit, že sporné skutkové poznatky, ačkoliv nebyly zachyceny v osobním spisu, mohou odůvodnit rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení. Navíc ze zásady práva na obhajobu, jehož výrazem je právo být vyslechnut, vyplývá, že dotyčnému musí být před vydáním rozhodnutí, které se jej negativně dotýká, umožněno účelně vyjádřit své stanovisko k existenci a relevanci skutečností a okolností, na jejichž základě může být toto rozhodnutí přijato. V tomto ohledu, pokud úředníka pozve na pohovor jeho nadřízený, musí administrativa dbát na to, aby byl dotyčný úředník jasně informován o uvažovaném opatření a zvlášť o předmětu pohovoru, aby mohl skutečně sdělit své stanovisko před přijetím rozhodnutí, které se ho nepříznivě dotýká.
Aby však porušení práva být vyslechnut mohlo vést ke zrušení rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, je navíc nezbytné zkoumat, zda by v případě neexistence této vady mohlo vést řízení k jinému výsledku. Při tomto zkoumání je třeba zohlednit všechny okolnosti dané věci a zejména povahu výhrad a rozsah procesních vad, ke kterým došlo, ve vztahu k zárukám, z nichž úředník mohl mít prospěch.
Pokud v tomto ohledu rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, spočívá na výhradách založených na subjektivních hodnotových soudech, které se proto mohou změnit, platí, že pokud by úředník byl vyslechnut před vypracováním uvedeného rozhodnutí, mohl by uvést své stanovisko, a tak možná dosáhnout změny hodnocení své osoby.
(viz body 55, 57, 65 a 66)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek de Brito Sequeira Carvalho v. Komise a Komise v. de Brito Sequeira Carvalho, EU:T:2009:382, bod 94
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Nastvogel v. Rada, F‑4/10, EU:F:2011:134, bod 94; Possanzini v. Frontex, F‑124/11, EU:F:2013:137, bod 60; CH v. Parlament, F‑129/12, EU:F:2013:203, bod 38; Delcroix v. ESVČ, F‑11/13, EU:F:2014:91, body 35 a 42, a Tzikas v. AFE, F‑120/13, EU:F:2014:197, bod 55