ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního rozšířeného senátu)

31. ledna 2024(*)

„Mimosmluvní odpovědnost – Životní prostředí – Směrnice (EU) 2019/904 – Zákaz uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Nerozlišování mezi výrobky vyrobenými z oxo-rozložitelných plastů a výrobky vyrobenými z oxo-biologicky rozložitelných plastů – Posouzení dopadů – Rovné zacházení – Proporcionalita“

Ve věci T‑745/20,

Symphony Environmental Technologies plc, se sídlem v Borehamwood (Spojené království),

Symphony Environmental Ltd, se sídlem v Borehamwood,

zástupci: P. Selley, solicitor, J. Holmes, KC, a J. Williams, barrister-at-law,

žalobkyně,

proti

Evropskému parlamentu, zástupci: L. Visaggio, C. Ionescu Dima a W. Kuzmienko, jako zmocněnci,

Radě Evropské unie, zástupci: A. Maceroni a M. Moore, jako zmocněnci,

a

Evropské komisi, zástupci: R. Lindenthal a L. Haasbeek, jako zmocněnci,

žalovaným,

TRIBUNÁL (první rozšířený senát),

ve složení: M. van der Woude, předseda, D. Spielmann, V. Valančius, I. Gâlea (zpravodaj) a T. Tóth, soudci,

za soudní kancelář: I. Kurme, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po jednání konaném dne 20. března 2023,

s přihlédnutím k článku 22 a čl. 24 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu po skončení funkce soudce V. Valančiuse dne 26. září 2023,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou podanou na základě článku 268 SFEU se žalobkyně, společnosti Symphony Environmental Technologies plc a Symphony Environmental Ltd, domáhají náhrady škody, která jim údajně vznikla z důvodu přijetí článku 5 a bodu 15 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 ze dne 5. června 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (Úř. věst. 2019, L 155, s. 1), v rozsahu, v němž se zákaz uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů, stanovený v uvedeném článku 5 a v uvedeném bodě 15 odůvodnění, použije na oxo-biologicky rozložitelné plasty.

I.      Skutečnosti předcházející sporu

2        Žalobkyně jsou společnosti se sídlem ve Spojeném království, jejichž předmětem činnosti je vývoj, výroba a uvádění na trh některých specializovaných plastových výrobků, jakož i přísad a předsměsí používaných při výrobě těchto výrobků.

3        Předsměs je složena z několika chemických látek obsažených v polymerním nosiči, která je dodávána ve formě granulí výrobcům plastových výrobků, kteří ji přidávají do polymerů, které používají k výrobě svých výrobků.

4        Jedna z předsměsí vyráběných žalobkyněmi, kterou uvádějí na trh pod ochrannou známkou d2w (dále jen „předsměs d2w“), obsahuje přísadu, o které žalobkyně tvrdí, že podporuje abiotický rozklad plastu, do něhož byla přidána, a poté jeho biologický rozklad po skončení jeho životnosti.

5        Oxo-rozložitelný plast je podle definice uvedené v čl. 3 bodě 3 směrnice 2019/904 plast, do něhož byla přidána jedna nebo více přísad, které prostřednictvím oxidace způsobují jeho rozpad na mikročástice nebo jeho chemický rozklad.

6        Biologicky rozložitelný plast je podle čl. 3 bodu 16 uvedené směrnice plast, který je schopen fyzikálního a biologického rozkladu, tak, že se v konečném důsledku rozloží na oxid uhličitý, biomasu a vodu.

7        Podle žalobkyň přísada obsažená v předsměsi d2w umožňuje, aby se plast, do něhož byla přidána, vlivem oxidace rozpadl na zbytky (rozklad s použitím oxidačních přídatných látek), jejichž molekulová hmotnost se sníží natolik, že je spotřebují mikroorganismy (biologický rozklad). Podle žalobkyň tedy tato přísada umožňuje plastu, do kterého byla přidána, přeměnit se na biologicky rozložitelné materiály.

8        Dne 5. června 2019 byla přijata směrnice 2019/904.

9        Bod 15 odůvodnění této směrnice zní:

„[…] Omezení uvádění daných výrobků na trh zavedená touto směrnicí by se měla vztahovat také na výrobky z oxo-rozložitelných plastů, jelikož tento druh plastů není řádně biologicky rozložitelný, a přispívá tudíž ke znečištění mikroplasty v životním prostředí, není kompostovatelný, negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů a neposkytuje prokázaný environmentální přínos […]“

10      Článek 5 směrnice 2019/904, nadepsaný „Omezení uvádění na trh“, stanoví:

„Členské státy zakážou uvádět na trh plastové výrobky na jedno použití uvedené v části B přílohy a výrobky z oxo-rozložitelných plastů.“

II.    Návrhová žádání účastníků řízení

11      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        rozhodl, že Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise nesou mimosmluvní odpovědnost na základě čl. 340 druhého pododstavce SFEU nebo čl. 41 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), když přijaly článek 5 a bod 15 odůvodnění směrnice 2019/904, v rozsahu, v němž se tato ustanovení použijí na oxo-biologicky rozložitelný plast;

–        uložil Parlamentu, Radě a Komisi povinnost zaplatit žalobkyním náhradu vzniklé škody, včetně všech dalších škod vzniklých v průběhu tohoto řízení nebo pravděpodobné předvídatelné škody, jakož i zaplatit jim úroky, jejichž částka a sazba budou určeny v průběhu řízení;

–        podpůrně uložil Parlamentu, Radě a Komisi povinnost předložit Tribunálu v přiměřené době od vyhlášení rozsudku v projednávané věci vyčíslený výpočet náhrady škody dohodnutý mezi účastníky řízení, a v případě absence takové dohody mezi uvedenými účastníky jim uložil povinnost předložit ve stejné lhůtě jejich vlastní vyčíslené návrhy;

–        v každém případě uložil Parlamentu, Radě a Komisi povinnost zaplatit náklady řízení.

12      Parlament a Rada navrhují, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

13      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou v rozsahu, v němž se jí týká, a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

14      Projednávanou žalobou se žalobkyně domáhají náhrady škody, která jim údajně vznikla v důsledku zákazu uvádět na trh výrobky z oxo-rozložitelných plastů, který je stanoven v článku 5 směrnice 2019/904, v rozsahu, v němž se uvedený zákaz použije na výrobky z plastů, které žalobkyně kvalifikují jako oxo-biologicky rozložitelné. Oxo-biologicky rozložitelný plast je druh plastu, do něhož je přidána prooxidační přísada, jako je přísada obsažená v jejich předsměsi d2w, což umožňuje, že se biologicky rozkládá mnohem rychleji než oxo-rozložitelný plast. Tři dotčené orgány se tím, že nerozlišovaly mezi oxo-rozložitelným plastem a oxo-biologicky rozložitelným plastem, a rozšířily případně zákaz výrobků vyrobených z oxo-rozložitelného plastu na výrobky z oxo-biologicky rozložitelného plastu, dopustily dostatečně závažného porušení několika právních norem, jejichž cílem je přiznání práv jednotlivcům. Tímto jednáním způsobily žalobkyním škodu. Podle názoru žalobkyň existuje dostatečně přímá příčinná souvislost mezi touto škodou a protiprávním jednáním uvedených orgánů.

15      Všechny tři dotčené orgány tvrdí, že není splněna žádná ze tří podmínek vzniku mimosmluvní odpovědnosti Evropské unie, a navrhují, aby byla žaloba zamítnuta. Poukazují zejména na to, že není namístě rozlišovat mezi oxo-rozložitelným plastem a oxo-biologicky rozložitelným plastem. Podle těchto orgánů oba tyto výrazy označují jeden a tentýž druh plastu, a sice běžný plast, do něhož byla přidána přísada, která urychluje vlivem oxidace jeho rozpad nebo jeho chemický rozklad na velmi malé zbytky. Tento druh plastů není v přiměřené době řádně biologicky rozložitelný.

A.      K žádosti o odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti

16      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2020 požádaly žalobkyně v souladu s článkem 66 jednacího řádu Tribunálu o odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti za účelem zajištění ochrany obchodního tajemství, pokud jde o jejich vlastní údaje, jakož i údaje třetích osob.

17      Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 23. června 2021 podaly žalobkyně druhou žádost o odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti v souladu s článkem 66 jednacího řádu. Tato žádost se týká údajů uvedených v jejich replikách a jejím účelem je rovněž zajištění ochrany obchodního tajemství, pokud jde o jejich vlastní údaje a údaje třetích osob.

18      Těmito žádostmi se žalobkyně v podstatě domáhají odstranění následujících typů údajů:

–        důsledků zákazu uvádět na trh výrobky z oxo-rozložitelných plastů pro jejich zákazníky, jak vyplývají zejména z prohlášení jejich zástupců;

–        posouzení výše škody údajně vzniklé v důsledku uvedeného zákazu, jakož i údajů, z nichž toto posouzení vychází, tedy zejména vývoje jejich ztrát a zisků, jejich podílů na trhu a hodnoty jejich akcií;

–        znění evropských, amerických, britských a mezinárodních norem týkajících se biologického rozkladu, rozkladu s použitím oxidačních přídatných látek a kompostování plastů, jakož i lexikonu týkajícího se rozkladu a biologického rozkladu plastů.

19      Na rozdíl od žádosti o odstranění prvních dvou kategorií údajů uvedených v bodě 18 výše, která podle žalobkyň směřuje k ochraně jejich vlastních údajů, je účelem žádosti o odstranění třetí kategorie údajů ochrana údajů, k nimž mají vlastnická práva třetí osoby.

20      V tomto ohledu je třeba připomenout, že při sladění mezi zveřejňováním soudních rozhodnutí a právem na ochranu osobních údajů a obchodního tajemství musí soud za okolností každého případu hledat spravedlivou rovnováhu, a to rovněž s ohledem na právo veřejnosti na přístup k soudním rozhodnutím v souladu se zásadami zakotvenými v článku 15 SFEU (rozsudek ze dne 27. dubna 2022, Sieć Badawcza Łukasiewicz – Port Polski Ośrodek Rozwoju Technologii v. Komise, T‑4/20, EU:T:2022:242, bod 29).

21      V projednávané věci nejsou údaje spadající do prvních dvou kategorií uvedených v bodě 18 výše v tomto rozsudku uvedeny.

22      Pokud jde o údaje spadající do třetí kategorie, jsou v tomto rozsudku uvedeny pouze ty, které jsou rovněž zmíněny ve studii zveřejněné na internetových stránkách Komise, a sice studii vypracované společností Eunomia Research & Consulting Ltd pro generální ředitelství Komise pro životní prostředí, s názvem „The Impact of the Use of ‚Oxo-degradable’ Plastic on the Environment“ [„Dopad používání ‚oxo-rozložitelných‘ plastů na životní prostředí z dubna 2017 (dále jen „studie Eunomia“)]. Vzhledem k tomu, že údaje uvedené v této studii jsou již veřejné, jejich odstranění není nezbytné pro ochranu obchodního tajemství, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně.

23      Neexistuje tedy legitimní důvod k tomu, aby bylo žádostem žalobkyně vyhověno.

B.      Úvodní poznámky

24      Před analýzou přípustnosti a merita žaloby je třeba uvést terminologickou poznámku.

25      Plast, do něhož byla přidána prooxidační přísada, jako je přísada obsažená v předsměsi d2w, je stranami sporu kvalifikován odlišně. Žalobkyně jej označují jako „oxo-biologicky rozložitelný plast“, který je podle nich třeba odlišit od oxo-rozložitelného plastu, který se biologicky rozkládá mnohem pomaleji. Rovněž Parlament ve svých písemnostech používá výraz „oxo-biologicky rozložitelný plast“, ale upřesňuje, že tento výraz se vztahuje na plast, o kterém žalobkyně tvrdí, že je biologicky rozložitelný, což je tvrzení, které Parlament nepodporuje. Rada používá výraz „plast CAP“ pro plast „obsahující prooxidační přísady“. Komise odkazuje na „oxo-(biologicky) rozložitelný plast“, přičemž použitím závorek naznačuje své pochybnosti o biologické rozložitelnosti tohoto druhu plastu.

26      Volba výrazu použitého k označení dotčeného druhu plastu není neutrální, neboť může znamenat přijetí postoje k biologické rozložitelnosti tohoto druhu plastů. V tomto rozsudku je tedy třeba použít co možná nejneutrálnější výraz. Proto s výjimkou pasáží uvádějících argumenty účastníků řízení, kde bude zachována jimi zvolená terminologie, a odkazů na článek 5 směrnice 2019/904, kde bude používán výraz „oxo-rozložitelný plast“ použitý v uvedeném článku, bude tedy používán výraz „plast obsahující prooxidační přísadu“.

C.      K přípustnosti

27      Komise, aniž formálně vznáší námitku nepřípustnosti podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu, tvrdí, že žaloba je nepřípustná v rozsahu, v němž směřuje proti ní.

28      Komise, podporovaná Radou, tvrdí, že jí nelze přičítat protiprávnost zákazu uvádění výrobků vyrobených z oxo-rozložitelného plastu na trh, stanoveného v článku 5 směrnice 2019/904. Tvrdí, že v souladu s čl. 192 odst. 1 SFEU nebyla směrnice 2019/904 přijata jí, ale Parlamentem a Radou řádným legislativním postupem, a že uvedený zákaz nebyl obsažen v návrhu, který předložila Parlamentu a Radě dne 28. května 2018 [COM(2018)340 final – 2018/0172(COD), dále jen „návrh směrnice“], ale byl zaveden pozměňovacím návrhem Parlamentu, s nímž Rada souhlasila. Komise rovněž zdůrazňuje, že svůj návrh nemohla vzít zpět, jelikož podmínky takového zpětvzetí nebyly v projednávaném případě splněny.

29      Konečně podle názoru Komise skutečnost, že zahájila a poté ukončila řízení o omezení podle článků 68 až 73 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006, L 396, s. 1, dále jen „nařízení REACH“), ani skutečnost, i kdyby byla prokázána, že posouzení dopadů je nedostatečné a že nesplnila své povinnosti v oblasti vyhledávání a hodnocení důkazů, nemůže vést k tomu, že zákaz uvádění na trh stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 lze přičíst jí.

30      Žalobkyně tuto nepřípustnost popírají.

31      Podle judikatury platí, že zatímco žaloby na neplatnost nebo pro nečinnost směřují k sankcionování protiprávnosti právně závazného aktu nebo nedostatku takového aktu, předmětem žaloby na náhradu škody je návrh na náhradu škody vyplývající z protiprávního aktu nebo jednání přičitatelného některému z unijních orgánů nebo institucí (rozsudky ze dne 20. září 2016, Ledra Advertising a další v. Komise a ECB, C‑8/15 P až C‑10/15 P, EU:C:2016:701, bod 55, a ze dne 23. května 2019, Steinhoff a další v. ECB, T‑107/17, EU:T:2019:353, bod 51).

32      Vzhledem k tomu, že směrnici 2019/904 v souladu s článkem 294 SFEU přijal Parlament a Rada, nezáleží na tom, že Komise nepřijala právně závazný akt. K tomu, aby bylo možné konstatovat, že Komise založila odpovědnost Unie nebo přispěla ke vzniku této odpovědnosti, totiž stačí, že jí je přičitatelný protiprávní akt, byť právně nezávazný, nebo protiprávní jednání.

33      Je pravda, že takový akt nebo jednání nelze identifikovat v návrhu směrnice. Uvedený návrh totiž v článku 5 pouze stanovil, že „[č]lenské státy zakáží uvádět na trh plastové výrobky na jedno použití uvedené v části B přílohy“, přičemž část B uvedené přílohy neobsahovala žádný odkaz na oxo-rozložitelné plasty.

34      Žalobkyně však Komisi vytýkají jednání, kterým v rámci interinstitucionálního kompromisu ze dne 19. prosince 2018 uvedla, že „přijímá všechny pozměňovací návrhy“, které byly k jejímu návrhu směrnice uplatněny. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že to byl pozměňovací návrh č. 83 předložený Parlamentem k návrhu směrnice ze dne 24. října 2018 [COM(2018)0340 – C8–0218/2018–2018/0172(COD), dále jen „pozměňovací návrh Parlamentu“], který do uvedeného návrhu zařadil zákaz výrobků z oxo-rozložitelných plastů. Všechny tři dotčené orgány se poté v rámci uvedeného kompromisu dohodly, že tuto změnu začlení do textu budoucí směrnice. V tomto okamžiku tedy Komise prohlásila, že přijímá všechny pozměňovací návrhy.

35      Žalobkyně rovněž vytýkají Komisi, že dopisem ze dne 30. dubna 2019 (dále jen „dopis ze dne 30. dubna 2019“) požádala Evropskou agenturu pro chemické látky (ECHA), aby ukončila probíhající řízení o omezení, pokud jde o plasty obsahující prooxidační přísadu. Žalobkyně jsou toho názoru, že pokud by ECHA toto řízení dokončila a zejména by připravila dokumentaci, jak je stanoveno v čl. 69 odst. 1 nařízení REACH, všechny tři dotčené orgány, které by tak získaly dodatečné informace, by tak byly vedeny k přijetí jiných opatření než zákazu uvádění na trh, pokud jde o plast obsahující prooxidační přísadu, případně k tomu, že by nepřijaly žádné opatření.

36      Konečně žalobkyně vytýkají Komisi, že neprovedla posouzení dopadů týkající se konkrétně plastu obsahujícího prooxidační přísadu a výrobků vyrobených z tohoto druhu plastů, jakož i to, že nevyhledala či nezohlednila relevantní důkazy ve vztahu k tomuto druhu plastu a riziku, které představuje pro životní prostředí a lidské zdraví. Podle názoru žalobkyň by všechny tři dotčené orgány změnily své posouzení, kdyby měly k dispozici další důkazy.

37      Otázky, zda jednání uvedená v bodech 34 až 36 výše jsou protiprávní, a zda by v případě neexistence takového jednání Parlament a Rada přesto zakázaly uvádění na trh výrobků vyrobených z plastů obsahujících prooxidační přísadu, se týkají určení skutečnosti vedoucí ke vzniku odpovědnosti a příčinné souvislosti mezi touto skutečností a tvrzenou škodou. Otázky, které se týkají přezkumu podmínek, jež je třeba splnit k uplatnění mimosmluvní odpovědnosti Unie, jako je určení skutečnosti vedoucí ke vzniku odpovědnosti a příčinné souvislosti, se přitom týkají meritorního posouzení projednávané žaloby, a nemají proto vliv na posouzení její přípustnosti (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 23. května 2019, Steinhoff a další v. ECB, T‑107/17, EU:T:2019:353, body 42 až 47).

38      Je tudíž třeba odmítnout argumentaci Komise směřující k tomu, aby byla žaloba prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje proti ní.

D.      K věci samé

39      Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU nahradí Unie v případě mimosmluvní odpovědnosti v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států škody způsobené jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.

40      Podle ustálené judikatury je vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, skutečná existence škody a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany původce jednání a škodou způsobenou poškozeným osobám (viz rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 32 a citovaná judikatura).

41      Není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, a není nutné zkoumat ostatní podmínky mimosmluvní odpovědnosti Unie. Mimoto unijní soud není povinen zkoumat tyto podmínky v pevně určeném pořadí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, EU:C:1999:402, body 13, 63 a 64, a ze dne 5. září 2019, Evropská unie v. Guardian Europe a Guardian Europe v. Evropská unie, C‑447/17 P a C‑479/17 P, EU:C:2019:672, bod 148).

42      Pokud jde o první z těchto podmínek, Soudní dvůr uvedl, že k dostatečně závažnému porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, dojde, překročí-li dotyčný orgán zjevně a závažným způsobem meze, kterými je ohraničena jeho posuzovací pravomoc, přičemž skutečnostmi, ke kterým je třeba v tomto ohledu přihlédnout, jsou zejména stupeň jasnosti a přesnosti porušené normy, jakož i rozsah prostoru pro uvážení, který tato norma unijnímu orgánu ponechává (rozsudky ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 30, a ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 33).

43      V tomto ohledu je třeba v rámci projednávaného případu uvést, že případné dostatečně závažné porušení dotčených právních pravidel musí spočívat na zjevném a závažném nedodržení mezí široké posuzovací pravomoci, kterou má unijní normotvůrce při výkonu pravomocí v oblasti životního prostředí podle článků 191 a 192 SFEU. Existence této diskreční pravomoci totiž zaprvé znamená, že unijní normotvůrce musí předjímat a vyhodnocovat ekologický, vědecký, technický a hospodářský vývoj, který je složitý a nejistý, a zadruhé vyvažování a volbu různých cílů, zásad a zájmů uvedených v článku 191 SFEU unijním normotvůrcem (rozsudek ze dne 2. března 2010, Arcelor v. Parlament a Rada, T‑16/04, EU:T:2010:54, bod 143).

44      Nejprve je třeba posoudit, zda je splněna první podmínka vzniku odpovědnosti Unie.

45      V tomto ohledu žalobkyně uplatňují pět žalobních důvodů týkajících se protiprávnosti, vycházejících z dostatečně závažných porušení zaprvé článků 68 až 73 nařízení REACH, zadruhé bodů 12 a 14 až 16 interinstitucionální dohody mezi Parlamentem, Radou a Komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 (Úř. věst. 2016, L 123, s. 1, dále jen „interinstitucionální dohoda“), zatřetí obecné zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU a článku 191 SFEU, jakož i zjevně nesprávného posouzení, začtvrté obecné zásady rovného zacházení a zapáté článků 16 a 17 a čl. 41 odst. 1 Listiny, jakož i článku 49 SFEU.

1.      K prvnímu žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z porušení článků 68 až 73 nařízení REACH

46      V rámci prvního žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že zákaz uvádět na trh výrobky z oxo-rozložitelných plastů, stanovený v článku 5 směrnice 2019/904, byl přijat, když bylo obejito řízení o omezení, které je stanoveno v článcích 68 až 73 nařízení REACH. V tomto ohledu zdůrazňují, že řízení o omezení probíhalo před ECHA, když Parlament, aniž toto řízení jakkoli zohlednil, přijal pozměňovací návrh, jímž přidal výrobky z oxo-rozložitelného plastu k výrobkům, jejichž uvádění na trh návrh směrnice zakazoval. Uvedené řízení stále probíhalo, když se Parlament a Rada dohodly na tomto pozměňovacím návrhu a když Parlament přijal legislativní usnesení, kterým byl dotčený pozměňovací návrh převzat.

47      Podle názoru žalobkyň byl tedy zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 přijat, aniž všechny tři dotčené orgány náležitě posoudily, zda oxo-rozložitelný plast představuje „nepřijatelné riziko“ pro lidské zdraví nebo životní prostředí, „jímž je nutné se zabývat na úrovni [Evropské unie]“, aniž přihlédly „k socioekonomickému dopadu omezení včetně dostupnosti alternativ“, jak vyžaduje čl. 68 odst. 1 nařízení REACH, a aniž byly samy vyzvány, aby předložily ECHA své připomínky podle čl. 69 odst. 6 uvedeného nařízení. Přijetí uvedeného zákazu bylo tudíž předčasné a protiprávní.

48      Podle názoru žalobkyň se všechny tři dotčené orgány dopustily dostatečně závažného porušení článků 68 až 73 nařízení REACH tím, že obešly řízení o omezení stanovené v článcích 68 až 73 nařízení REACH, ačkoli pouze ECHA je technicky způsobilá k tomu, aby prošetřila a určila, zda jsou oxo-rozložitelné plasty a oxo-biologicky rozložitelné plasty odůvodněné z hlediska životního prostředí, či nikoli. Žalobkyně konečně zdůrazňují, že uvedené nařízení přiznává práva jednotlivcům, jelikož jeho čl. 69 odst. 1 stanoví, že ECHA vyzve všechny zúčastněné osoby, aby předložily připomínky k dokumentaci a navrhovaným omezením, jakož i socioekonomickou analýzu.

49      Parlament, Rada a Komise s argumentací žalobkyň nesouhlasí.

50      V tomto ohledu je třeba upřesnit, že čl. 68 odst. 1 nařízení REACH stanoví, že existuje-li nepřijatelné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí plynoucí z výroby, použití látek nebo jejich uvedení na trh, jímž je nutné se zabývat na úrovni Unie, mohou tato výroba, použití a uvedení na trh podléhat omezením. Tato omezení jsou uvedena v příloze XVII uvedeného nařízení.

51      Za tímto účelem článek 69 nařízení REACH umožňuje Komisi požádat ECHA, aby připravila dokumentaci. Pokud z této dokumentace vyplyne, že je nezbytné přijmout opatření na úrovni Unie, navrhne ECHA omezení do dvanácti měsíců od obdržení žádosti Komise. Dokumentace je poté zveřejněna na internetové stránce ECHA spolu s návrhy na omezení, které ECHA předložila, a zúčastněné osoby jsou vyzvány, aby ECHA předložily své připomínky.

52      Dokumentace je poté, podle článků 70 a 71 nařízení REACH, do devíti měsíců od jejího zveřejnění předmětem stanoviska Výboru ECHA pro posuzování rizik a do dvanácti měsíců od jejího zveřejnění předmětem stanoviska Výboru ECHA pro socioekonomickou analýzu. Obě tato stanoviska jsou postoupena Komisi a zveřejněna na internetové stránce ECHA v souladu s článkem 72 uvedeného nařízení.

53      Jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 68 odst. 1 nařízení REACH, připraví Komise návrh na změnu přílohy XVII tohoto nařízení podle čl. 73 odst. 1 tohoto nařízení. Konečné rozhodnutí se přijme regulativním postupem s kontrolou podle čl. 73 odst. 2 a čl. 133 odst. 4 téhož nařízení.

54      V projednávaném případě bylo takové řízení zahájeno, ale nebylo dokončeno.

55      Dopisem ze dne 22. prosince 2017 totiž Komise požádala ECHA, aby v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení REACH připravila dokumentaci týkající se oxo-rozložitelných plastů. Komise a ECHA se následně dohodly, že předložení uvedené dokumentace odloží na konec července 2019, aby umožnily zúčastněným osobám předložit ECHA další informace, jak dokládá e-mail, který žalobkyním zaslal zaměstnanec ECHA dne 30. října 2018. Jak je však uvedeno v bodě 35 výše, Komise následně dopisem ze dne 30. dubna 2019 požádala ECHA, aby ukončila přípravu předmětné dokumentace z důvodu, že zásah podle nařízení REACH již není nutný, protože dne 19. prosince 2018 bylo v rámci přípravy směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí dosaženo interinstitucionálního kompromisu za účelem zákazu uvádění výrobků z oxo-rozložitelných plastů na trh.

56      Jak je uvedeno v preambuli směrnice 2019/904, zákaz uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů byl tedy přijat řádným legislativním postupem stanoveným v článku 294 SFEU.

57      Žalobkyně tvrdí, že tím, že všechny tři dotčené orgány přijaly zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904, aniž vyčkaly na výsledek probíhajícího řízení o omezení, obešly články 68 až 73 nařízení REACH. Uvedený zákaz byl podle žalobkyň přijat předčasně a protiprávně, aniž ECHA, která na rozdíl od uvedených orgánů disponuje vědeckými odbornými znalostmi v této oblasti, mohla tyto orgány seznámit s informacemi, které shromáždila, a aniž žalobkyně vyslechla. Takové jednání představuje podle nich dostatečně závažné porušení článků 68 až 73 nařízení REACH, jejichž účelem je přiznat práva jednotlivcům.

58      Takovou argumentaci nelze přijmout, jelikož zaprvé nedošlo k žádnému porušení článků 68 až 73 nařízení REACH a zadruhé uvedené články nepředstavují právní normy, jejichž účelem je přiznat práva jednotlivcům.

59      Zaprvé nelze mít za to, že zákaz uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů měl být přijat v souladu s řízením o omezení stanoveným v článcích 68 až 73 nařízení REACH.

60      Směrnice 2019/904 byla totiž přijata řádným legislativním postupem stanoveným v článku 294 SFEU. Kromě toho preambule této směrnice uvádí, že jejím právním základem je čl. 192 odst. 1 SFEU. Tento článek přitom stanoví, že Parlament a Rada rozhodují v souladu s uvedeným postupem.

61      Kromě toho čl. 2 odst. 4 nařízení REACH stanoví, že se toto nařízení „použije, aniž jsou dotčeny […] právní předpisy [Unie] týkající se […] životního prostředí, včetně“ několika směrnic, které jsou v něm uvedeny. Uvedené nařízení tedy výslovně zachovává použití aktů unijního práva týkajících se ochrany životního prostředí. Je pravda, že směrnice 2019/904 nepatří mezi předpisy uvedené v čl. 2 odst. 4 nařízení REACH. K přijetí této směrnice nicméně došlo až po přijetí tohoto nařízení. Kromě toho použití výrazu „včetně“ naznačuje, že výčet uvedený v tomto článku není taxativní.

62      Zadruhé nelze mít ani za to, že všechny tři dotčené orgány byly povinny, když už ne postupovat v rámci řízení o omezení podle článků 68 až 73 nařízení REACH, tak alespoň vyčkat na výsledek probíhajícího řízení o omezení před tím, než přijmou zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904.

63      Pravomoc legislativní iniciativy, kterou má Komise na základě čl. 17 odst. 2 SEU a článku 289 SFEU, totiž implikuje, že sama Komise rozhodne, zda předloží návrh legislativního aktu, či nikoli, a určí předmět, účel a obsah tohoto návrhu (rozsudek ze dne 6. září 2017, Slovensko a Maďarsko v. Rada, C‑643/15 a C‑647/15, EU:C:2017:631, bod 146).

64      Kromě toho legislativní pravomoc, kterou čl. 14 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 SEU vyhrazují Parlamentu a Radě, implikuje, že obsah legislativního aktu určují výlučně tyto orgány (rozsudek ze dne 21. června 2018, Polsko v. Parlament a Rada, C‑5/16, EU:C:2018:483, bod 84).

65      Požadovat, aby Komise, Parlament a Rada vyčkaly na výsledek řízení o omezení stanoveného v článcích 68 až 73 nařízení REACH před tím, než přijmou návrh směrnice, respektive pozměňovací návrh, který do tohoto návrhu zavádí zákaz uvádění výrobků z oxo-rozložitelných plastů na trh, by tudíž znamenalo omezit pravomoc legislativní iniciativy Komise a legislativní pravomoc Parlamentu a Rady.

66      Zatřetí legalitu směrnice 2019/904 nelze posuzovat z hlediska nařízení REACH.

67      Podle judikatury totiž platí, že vnitřní legalitu unijního aktu nelze zkoumat z hlediska jiného unijního aktu stejné právní síly, s výjimkou případu, že byl přijat na základě posledně uvedeného aktu nebo je v jednom z těchto dvou aktů výslovně stanoveno, že má přednost (rozsudek ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další, C‑160/20, EU:C:2022:101, bod 38).

68      Z článku 289 odst. 1 a 3 SFEU přitom vyplývá, že legislativními akty jsou právní akty přijaté řádným legislativním postupem. Tak je tomu v případě směrnice 2019/904, jak je uvedeno v bodě 56 výše. Právním základem nařízení REACH je článek 95 ES, který stanoví použití postupu spolurozhodování popsaného v článku 251 ES. Řádný legislativní postup definovaný v článku 294 SFEU přitom v podstatě přejímá postup spolurozhodování (usnesení ze dne 6. září 2011, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, T‑18/10, EU:T:2011:419, bod 61), takže i nařízení REACH musí být považováno za legislativní akt. Je tudíž třeba mít za to, že směrnice 2019/904 a nařízení REACH mají stejnou právní sílu (obdobně viz rozsudek ze dne 22. února 2022, Stichting Rookpreventie Jeugd a další, C‑160/20, EU:C:2022:101, bod 38).

69      Směrnice 2019/904 navíc nebyla přijata na základě nařízení REACH.

70      Kromě toho vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 4 nařízení REACH stanoví, jak je uvedeno v bodě 61 výše, že se použije, aniž jsou dotčeny právní předpisy Unie týkající se životního prostředí, je zřejmé, že toto nařízení nestanoví, že má přednost před uvedenými předpisy, jako je směrnice 2019/904. Uvedená směrnice mimoto ani nestanoví, že nařízení REACH má přednost před jejími ustanoveními.

71      Z bodů 59 až 70 výše vyplývá, že tři dotčené orgány neporušily články 68 až 73 nařízení REACH.

72      Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení těchto ustanovení, není třeba zkoumat, zda je toto porušení dostatečně závažné, jak to vyžaduje judikatura týkající se první podmínky vzniku odpovědnosti Unie, uvedená v bodě 42 výše.

73      V každém případě nelze články 68 až 73 nařízení REACH považovat za právní normy, jejichž účelem je přiznat práva jednotlivcům.

74      V tomto ohledu žalobkyně vycházejí z čl. 69 odst. 6 nařízení REACH, který stanoví, že ECHA vyzve všechny zúčastněné osoby, aby jí do šesti měsíců od zveřejnění dokumentace předložily své připomínky k dokumentaci a k navrhovaným omezením, jakož i socioekonomickou analýzu, nebo veškeré informace, které mohou k této analýze přispět. Podle názoru žalobkyň toto ustanovení přiznává jednotlivcům právo na zohlednění jejich názorů před přijetím omezení.

75      Kromě toho podle čl. 71 odst. 1 nařízení REACH vyzve ECHA zúčastněné osoby, aby podaly připomínky k návrhu stanoviska Výboru pro socioekonomickou analýzu.

76      Je přitom pravda, že právo být vyslechnut představuje právní normu přiznávající práva jednotlivcům (rozsudek ze dne 28. října 2021, Vialto Consulting v. Komise, C‑650/19 P, EU:C:2021:879, bod 140).

77      Žádné ustanovení článků 68 až 73 nařízení REACH však stricto sensu nezaručuje právo zúčastněných osob být vyslechnuty. Konkrétně skutečnost, že čl. 69 odst. 6 písm. a) a čl. 71 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví veřejnou konzultaci, nemá vliv na skutečnost, že ani ECHA, ani Komise nejsou povinny vyslechnout jednotlivce, kterého se změna přílohy XVII nařízení REACH týká, kromě uvedené veřejné konzultace (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 25. září 2015, VECCO a další v. Komise, T‑360/13, EU:T:2015:695, body 81 a 82).

78      První žalobní důvod týkající se protiprávnosti je tudíž třeba zamítnout.

2.      K druhému žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení bodů 12 a 14 až 16 interinstitucionální dohody

79      V rámci druhého žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že tři dotčené orgány porušily body 12 a 14 až 16 interinstitucionální dohody tím, že neprovedly posouzení dopadů zákazu uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů, který je stanoven v článku 5 směrnice 2019/904. Posouzení dopadů připojené k návrhu směrnice se totiž týká pouze lovných zařízení a plastových výrobků na jedno použití uvedených v části B přílohy tohoto návrhu, mezi nimiž nejsou uvedeny oxo-rozložitelné plasty. Parlament a Rada porušily bod 15 interinstitucionální dohody tím, že neprovedly posouzení dopadů pozměňovacího návrhu předloženého Parlamentem k návrhu směrnice a Komise porušila bod 16 této dohody tím, že nedoplnila původní posouzení dopadů.

80      Žalobkyně uznávají, že Parlament a Rada nejsou vázány posouzením dopadů provedeným Komisí a že všechny tři dotčené orgány mají určitý prostor pro uvážení, aby určily, zda je v případě pozměňovacího návrhu k návrhu směrnice předloženému Komisí nezbytné doplňující posouzení dopadů. Zdůrazňují však, že neprovedení posouzení dopadů je výjimkou, zatímco jeho provedení je pravidlem. V projednávaném případě měly všechny tři dotčené orgány provést posouzení dopadů týkající se oxo-rozložitelných plastů, jelikož neměly dostatek vědeckých důkazů. Uvedené orgány se tudíž dopustily dostatečně závažného porušení interinstitucionální dohody, která přiznává práva jednotlivcům.

81      Parlament, Rada a Komise s argumentací žalobkyň nesouhlasí.

82      Argumentaci žalobkyň nelze přijmout. Zaprvé nedošlo k žádnému porušení interinstitucionální dohody a zadruhé nelze mít za to, že ustanovení této dohody přiznávají práva jednotlivcům.

83      V tomto ohledu Tribunál zaprvé konstatuje, že Komise provedla posouzení dopadů svého návrhu směrnice. Uvedené posouzení dopadů se však netýká oxo-rozložitelného plastu.

84      Není přitom zpochybňováno, že k přijetí pozměňovacího návrhu Parlamentu nebylo připojeno posouzení dopadů, které by se týkalo tohoto druhu plastů.

85      Je tedy třeba posoudit, zda body 12 a 14 až 16 interinstitucionální dohody ukládaly třem dotčeným orgánům, nebo některému z nich, povinnost provést posouzení dopadů, které by se konkrétně týkalo pozměňovacího návrhu Parlamentu.

86      Ze znění těchto bodů jasně vyplývá, že tomu tak nebylo.

87      Bod 12 interinstitucionální dohody totiž mimo jiné uvádí, že posouzení dopadů jsou nástrojem, který má Parlamentu, Radě a Komisi pomáhat přijímat informovaná rozhodnutí, a že nenahrazují politická rozhodnutí přijatá v rámci demokratického rozhodovacího procesu.

88      Podle bodu 13 uvedené dohody bude Komise provádět posouzení dopadů zejména legislativních iniciativ, u nichž se očekávají významné hospodářské, environmentální nebo sociální dopady.

89      Bod 14 téže dohody uvádí, že Parlament a Rada plně zohlední posouzení dopadů Komise.

90      Podle judikatury však posouzení dopadů není pro Parlament ani Radu závazné, takže unijní normotvůrce může přijmout i jiná opatření, než na která se vztahovalo toto posouzení dopadů (rozsudek ze dne 4. května 2016, Pillbox 38, C‑477/14, EU:C:2016:324, bod 65).

91      Kromě toho podle bodu 15 interinstitucionální dohody Parlament a Rada provedou posouzení dopadů ohledně svých podstatných změn návrhu Komise, jestliže to budou považovat z hlediska legislativního procesu za přiměřené a potřebné. Podle téhož bodu 15 je na každém orgánu, aby vymezil definici „podstatné“ změny.

92      Podle judikatury přitom bod 15 interinstitucionální dohody neobsahuje žádnou pevně stanovenou povinnost Parlamentu a Rady. Tento bod stanoví pouze možnost aktualizace posouzení dopadů, jestliže to Parlament a Rada „[považují] z hlediska legislativního procesu za přiměřené a potřebné“ (rozsudek ze dne 13. března 2019, Polsko v. Parlament a Rada, C‑128/17, EU:C:2019:194, bod 43).

93      V projednávaném případě Parlament i Rada tvrdí, že měly k dispozici dostatek vědeckých informací, a že taková aktualizace tedy nebyla nezbytná. Nelze jim tudíž vytýkat, že neprovedly posouzení dopadů pozměňovacího návrhu Parlamentu.

94      Pokud jde o údajnou protiprávní nečinnost Komise, je třeba uvést, že bod 16 interinstitucionální dohody uvádí, že Komise „může“ z vlastní iniciativy či na vyzvání Parlamentu nebo Rady doplnit své vlastní posouzení dopadů nebo provést další analýzy, pokud to považuje za nezbytné. Ze znění uvedeného bodu 16 jasně vyplývá, že neobsahuje žádnou povinnost Komise provést aktualizaci posouzení dopadů. Proto jí nelze vytýkat, že tak neučinila, aby zohlednila pozměňovací návrh Parlamentu.

95      Z výše uvedeného vyplývá, že tři dotčené orgány neporušily body 12 a 14 až 16 interinstitucionální dohody.

96      Vzhledem k tomu, že k takovému porušení nedošlo, není třeba zkoumat, zda je porušení dostatečně závažné, jak to vyžaduje judikatura týkající se první podmínky vzniku odpovědnosti Unie, uvedená v bodě 42 výše.

97      Zadruhé a v každém případě nelze mít za to, že body 12 a 14 až 16 interinstitucionální dohody mají za cíl přiznat práva jednotlivcům, jelikož, jak blíže uvádí zmíněný bod 12, posouzení dopadů jsou nástrojem, který má třem dotčeným orgánům pomáhat přijímat informovaná rozhodnutí.

98      Druhý žalobní důvod týkající se protiprávnosti je tedy třeba zamítnout.

3.      K třetímu žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení obecné zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU a článku 191 SFEU, jakož i ze zjevně nesprávných posouzení

99      V rámci třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 je v rozsahu, v němž se vztahuje na oxo-biologicky rozložitelné plasty, v rozporu s obecnou zásadou proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 SEU a v článku 191 SFEU a je založen na zjevně nesprávných posouzeních. Přijetím uvedeného zákazu se tedy všechny tři dotčené orgány dopustily dostatečně závažného porušení právních norem, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům.

100    Tento žalobní důvod je rozdělen do tří částí.

101    V rámci první části žalobkyně tvrdí, že tři dotčené orgány neměly k dispozici vyčerpávající vědecké hodnocení rizik spojených s oxo-rozložitelnými plasty, a že tedy zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 je sám o sobě v rozporu s obecnou zásadou proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 SEU a v článku 191 SFEU, a že je založen na zjevně nesprávných posouzeních.

102    Uvedené orgány podle žalobkyň nemohly přijmout takto omezující opatření, aniž měly k dispozici důkazy, které by byly shromážděny během řízení o omezení stanoveného v článcích 68 až 73 nařízení REACH. Tyto tři dotčené orgány měly mít rovněž k dispozici posouzení dopadů týkající se konkrétně oxo-rozložitelných plastů, jakož i jakékoliv jiné vědecké hodnocení výhod a nevýhod tohoto druhu plastů. Tím, že uvedené orgány zakázaly uvádění tohoto druhu plastu na trh, aniž měly k dispozici uvedené informace, postupovaly podle žalobkyň čistě hypoteticky, pokud jde o rizika, která tento druh plastů představuje.

103    Žalobkyně zdůrazňují, že okolnost, že všechny tři dotčené orgány mají v oblasti životního prostředí širokou posuzovací pravomoc, je nezbavuje povinnosti zohlednit všechny relevantní skutečnosti. Vědecké studie, o kterých uvedené orgány ve svých žalobních odpovědích tvrdí, že z nich vycházely při přijetí zákazu uvádění na trh výrobků vyrobených z oxo-rozložitelných plastů, přitom nerozlišují mezi oxo-rozložitelnými a oxo-biologicky rozložitelnými plasty a neobhajují úplný zákaz oxo-biologicky rozložitelných plastů. Kromě toho tyto orgány konkrétně nezohlednily hospodářské a sociální dopady uvedeného zákazu. Konečně existuje dostatek důkazů, které zpochybňují přiměřenost tohoto zákazu.

104    V rámci druhé části tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že tři dotčené orgány neprokázaly nebo dostatečně neprokázaly, že existuje racionální souvislost mezi zákazem uvádět na trh výrobky z oxo-rozložitelných plastů a cílem směrnice 2019/904, a sice ochranou životního prostředí a lidského zdraví. Uvedený zákaz je tudíž v rozporu s obecnou zásadou proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 SEU.

105    Žalobkyně se domnívají, že žádné ze čtyř tvrzení uvedených v bodě 15 odůvodnění této směrnice není opodstatněné.

106    Zaprvé tvrzení, že oxo-rozložitelný plast není řádně biologicky rozložitelný, není založeno na žádném důkazu, neboť takové důkazy měly být předloženy v rámci řízení o omezení podle článků 68 až 73 nařízení REACH. Vědecké studie, o nichž tři dotčené orgány tvrdí, že z nich vycházejí, nedospěly k závěru, že oxo-rozložitelný plast není řádně biologicky rozložitelný, ale dospěly pouze k tomu, že neexistuje přesvědčivý důkaz o jeho biologické rozložitelnosti. Kromě toho je uvedené tvrzení v rozporu s jinými vědeckými studiemi, jakož i laboratorními zkouškami, které prokazují, že oxo-biologicky rozložitelný plast je řádně biologicky rozložitelný.

107    Zadruhé je podle žalobkyň nesprávné tvrzení, že oxo-rozložitelný plast není kompostovatelný. Kromě toho tři dotčené orgány neuvedly, v čem okolnost, že oxo-biologicky rozložitelný plast není kompostovatelný, představuje riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, ani proč tato okolnost odůvodňuje zákaz oxo-biologicky rozložitelných plastů, zatímco běžný plast, který rovněž není kompostovatelný, zakázán není.

108    Zatřetí, pokud jde o tvrzení, že oxo-rozložitelný plast negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů, vědecké studie, o nichž tři dotčené orgány tvrdí, že z nich vycházejí, nepopírají, že oxo-rozložitelný plast lze recyklovat, a uvádějí, že používání stabilizátorů může zabránit tomu, aby tento druh plastů negativně ovlivňoval recyklaci běžných plastů. Další studie podle žalobkyň prokazují, že oxo-biologicky rozložitelný plast lze recyklovat stejným způsobem jako běžný plast.

109    Začtvrté tvrzení, že oxo-rozložitelný plast neposkytuje prokázaný environmentální přínos, není podloženo žádnou vědeckou studií.

110    Ve třetí části tohoto žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že úplný zákaz uvádění na trh překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle této směrnice, a že existují jiná méně omezující opatření. Uvedený zákaz je tudíž v rozporu s obecnou zásadou proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 SEU.

111    Na podporu této třetí části žalobkyně tvrdí, že bylo možné vyloučit tento druh plastů z dotčeného zákazu, uložit provedení zkoušek v souladu s uznanou normou za účelem posouzení biologického rozkladu plastu, požadovat, aby obsahoval označení umožňující automatické třídění před recyklací, zahrnout jej do jednoho z opatření, která nemají povahu zákazu, uvedených v článcích 4, 7, 8 nebo 10 směrnice 2019/904, nebo požadovat zvláštní označení, které zabrání jakémukoli nebezpečí záměny ze strany spotřebitelů. Žalobkyně rovněž tvrdí, že namísto prostého zákazu uvádět tento druh plastů na trh, měly tři dotčené orgány stanovit přechodné období.

112    Parlament, Rada a Komise s argumentací žalobkyň nesouhlasí.

113    Tribunál konstatuje, že zatímco je porušení článku 191 SFEU namítáno pouze v rámci první části třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti, porušení obecné zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU je naproti tomu namítáno v rámci tří částí tohoto žalobního důvodu. Je proto třeba tyto tři části spojit a přezkoumat zaprvé porušení článku 191 SFEU a zadruhé porušení čl. 5 odst. 4 SEU.

a)      K první části v rozsahu, v němž vychází z dostatečně závažného porušení článku 191 SFEU

114    Úvodem je třeba připomenout, že jak je uvedeno v bodě 43 výše, unijní normotvůrce má při výkonu pravomocí v oblasti životního prostředí, které jsou mu svěřeny články 191 a 192 SFEU, širokou posuzovací pravomoc.

115    Přezkum prováděný unijním soudem musí být tedy omezen na přezkum toho, zda taková pravomoc není postižena zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda unijní normotvůrce zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci (rozsudek ze dne 8. července 2010, Afton Chemical, C‑343/09, EU:C:2010:419, bod 28).

116    Kromě toho podle čl. 191 odst. 2 SFEU je politika Unie v oblasti životního prostředí založena zejména na zásadě obezřetnosti. Podle čl. 191 odst. 3 SFEU přihlédne Unie při přípravě uvedené politiky mimo jiné k dostupným vědeckým a technickým údajům.

117    Zásada obezřetnosti přitom znamená, že v případě, že přetrvává nejistota o existenci a rozsahu rizika pro životní prostředí nebo lidské zdraví, lze přijmout ochranná opatření a nemusí se čekat na úplné prokázání skutečné existence a závažnosti těchto rizik. Vyjde-li najevo, že je nemožné s jistotou určit existenci tvrzeného rizika nebo jeho rozsah z důvodu nepřesvědčivé povahy provedených studií, avšak pravděpodobnost skutečné škody pro životní prostředí nebo lidské zdraví za předpokladu realizace rizika trvá, pak zásada obezřetnosti odůvodňuje přijetí omezujících opatření (rozsudek ze dne 6. května 2021, Bayer CropScience a Bayer v. Komise, C‑499/18 P, EU:C:2021:367, bod 80). V tomto ohledu si orgány rovněž nemohou zvolit čistě hypotetické pojetí rizika a směřovat svá rozhodnutí k „nulové míře rizika“ (obdobně viz rozsudky ze dne 9. září 2003, Monsanto Agricoltura Italia a další, C‑236/01, EU:C:2003:431, bod 106; ze dne 12. prosince 2014, Xeda International v. Komise, T‑269/11, nezveřejněný, EU:T:2014:1069, body 55 a 56, a ze dne 17. března 2021, FMC v. Komise, T‑719/17, EU:T:2021:143, bod 69).

118    Aby se tedy vyhnul přijetí svévolných opatření, která by v žádném případě nemohla být odůvodněna zásadou obezřetnosti, musí příslušný orgán veřejné moci dbát na to, aby opatření, která přijímá, i když se jedná o preventivní opatření, byla založena na tak vyčerpávajícím vědeckém posouzení rizik, jak je to s ohledem na konkrétní okolnosti případu možné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2010, Afton Chemical, C‑343/09, EU:C:2010:419, bod 60; obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 12. prosince 2014, Xeda International v. Komise, T‑269/11, nezveřejněný, EU:T:2014:1069, bod 57).

119    Toto vědecké hodnocení musí být založeno na nejlepších dostupných vědeckých údajích a musí se provádět nezávislým, objektivním a transparentním způsobem (obdobně viz rozsudek ze dne 17. března 2021, FMC v. Komise, T‑719/17, EU:T:2021:143, bod 70). Musí příslušnému orgánu veřejné moci poskytnout dostatečně spolehlivou a věrohodnou informaci, která mu umožní zcela pochopit rozsah položené vědecké otázky a určit svoji politiku se znalostí věci (obdobně viz rozsudky ze dne 14. listopadu 2013, ICdA a další v. Komise, T‑456/11, EU:T:2013:594, bod 52, a ze dne 17. března 2021, FMC v. Komise, T‑719/17, EU:T:2021:143, bod 71).

120    Přijetí zákazu uvádění na trh stanoveného v článku 5 směrnice 2019/904 proto předpokládalo, že na základě co možná nejvíce vyčerpávajícího vědeckého posouzení rizik, která představují výrobky vyrobené z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, mohly mít tři dotčené orgány za to, aniž se dopustily zjevně nesprávného posouzení, že existuje riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví. Je třeba rovněž připomenout, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 42 výše mimosmluvní odpovědnost Unie vzniká pouze tehdy, je-li porušení dotčené právní normy dostatečně závažné.

121    V tomto ohledu má Tribunál za to, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, okolnost, že nebylo provedeno žádné posouzení dopadů týkajících se výrobků vyrobených z plastů obsahujících prooxidační přísadu, ani skutečnost, že Komise ukončila řízení o omezení stanovené v článcích 68 až 73 nařízení REACH, a proto tři dotčené orgány neměly k dispozici dokumentaci připravenou ECHA, návrh omezení, ani stanoviska Výboru pro posuzování rizik a Výboru pro socioekonomickou analýzu podle nařízení REACH, neprokazují, že zákaz uvedených výrobků, stanovený v článku 5 směrnice 2019/904, byl přijat bez provedení co možná nejvíce vyčerpávajícího vědeckého posouzení rizik, která tyto výrobky představují. Z bodů 78 a 98 výše totiž vyplývá, že uvedené orgány nebyly k přijetí uvedeného zákazu povinny provést takové posouzení dopadů ani postupovat podle řízení stanoveného v článcích 68 až 73 nařízení REACH. Ke splnění požadavků judikatury citované v bodech 118 a 119 výše stačí, že všechny tři dotčené orgány měly v průběhu legislativního procesu k dispozici dostatečně spolehlivé a věrohodné informace, které jim umožní zcela pochopit rozsah položené vědecké otázky a určit jejich politiku se znalostí věci, bez ohledu na původ a formu takových informací.

122    Bod 15 odůvodnění směrnice 2019/904 přitom odůvodňuje rozšíření zákazu stanoveného v jejím článku 5 na výrobky z oxo-rozložitelných plastů tím, že zaprvé tento druh plastů není řádně biologicky rozložitelný a přispívá tudíž ke znečištění mikroplasty v životním prostředí, zadruhé není kompostovatelný, zatřetí negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů a začtvrté neposkytuje prokázaný environmentální přínos.

123    Je tudíž třeba přezkoumat, zda i když nebylo provedeno žádné posouzení dopadů a nebylo dokončeno řízení o omezení stanovené v článcích 68 až 73 nařízení REACH, je každé z těchto čtyř tvrzení přesto založeno na co možná nejvíce vyčerpávajícím vědeckém posouzení rizik, která představují výrobky vyrobené z plastů obsahujících prooxidační přísadu, a zda na základě takového posouzení mohly všechny tři dotčené orgány, aniž se dopustily zjevně nesprávných posouzení, dospět k závěru o existenci rizik pro životní prostředí a lidské zdraví.

1)      K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný

124    Pokud jde o tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný, je třeba úvodem upřesnit, že podle definice, kterou účastníci řízení nezpochybňují a která je obsažena ve zprávě Komise Parlamentu a Radě o dopadu používání oxo-rozložitelných plastů, včetně oxo-rozložitelných plastových nákupních tašek, na životní prostředí [COM (2018) 35 final] ze dne 16. ledna 2018 (dále jen „zpráva ze dne 16. ledna 2018“), je biologický rozklad proces, při kterém se materiál rozpadá a působením mikroorganismů se rozkládá na prvky nacházející se v přírodě, tj. oxid uhličitý, biomasu a vodu. Může k němu dojít v prostředí bohatém na kyslík (aerobní biologický rozklad) nebo v prostředí chudém na kyslík (anaerobní biologický rozklad).

125    Ve svých žalobních odpovědích všechny tři dotčené orgány tvrdí, že při vyvozování závěru, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný, vycházely z následujících důkazů: studie Eunomia uvedené v bodě 22 výše, zprávy ze dne 16. ledna 2018 uvedené v bodě 124 výše; zprávy Nadace Ellen MacArthur nazvané „Oxo Statement“ („Prohlášení oxo“) ze dne 6. listopadu 2017 (dále jen „prohlášení oxo“); studie vypracované S. Deconinckem a B. De Wildem pro PlasticsEurope AISBL, evropské sdružení výrobců plastů, s názvem „Benefits and challenges of bio- and oxo-degradable plastics“ („Výhody a obtíže způsobené biologicky rozložitelnými plasty a oxo-rozložitelnými plasty“) ze dne 9. srpna 2013 (dále jen „studie De Wilde“), a studie vypracované Univerzitou v Loughborough (Spojené království) pro ministerstvo životního prostředí, výživy a věci venkova vlády Spojeného království, nadepsané „Assessing the Environmental Impacts of Oxo-degradable Plastics Across Their Life Cycle“ („Posouzení dopadů oxo-rozložitelných plastů na životní prostředí během jejich životního cyklu“) z ledna 2010 (dále jen „studie Univerzity v Loughborough“).

126    Zaprvé je ve studii Eunomia blíže uvedeno, že nebude používat pojem „oxo-biologicky rozložitelný“ plast, který používají výrobci plastů k uvádění svých výrobků na trh jako biologicky rozložitelné, ale výraz plast „obsahující prooxidační přísadu“, protože pouze popisuje fyzikální vlastnost dotčeného plastu, aniž uvádí, zda je biologicky rozložitelný.

127    Ze studie Eunomia vyplývá, že biologický rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu není možný, pokud neexistuje prvotní fáze, během níž je plast vystaven ultrafialovému záření a teplu. Cílem této prvotní fáze je snížit oxidací molekulovou hmotnost plastu tak, aby se rozpadl na zbytky. Z uvedené studie vyplývá, že bez této prvotní fáze nedojde k biologickému rozkladu nebo k němu dojde až po delším časovém období, protože plast nedosáhne dostatečného stupně rozpadu, aby mohl být spotřebován mikroorganismy. Vzhledem k tomu, že se světlo a teplo mění v závislosti na místních podmínkách, je velmi obtížné odhadnout dobu a stupeň rozpadu, které jsou nezbytné k tomu, aby mohlo dojít k biologickému rozkladu. Prooxidační přísada však urychluje rozpad plastů v této prvotní fázi, takže plast obsahující takovou přísadu se rozloží rychleji než běžný plast, je-li vystaven ultrafialovému záření a teplu.

128    Pokud jde o další fázi, a sice vlastní biologický rozklad (spotřebu mikroorganismy), ze studie Eunomia vyplývá, že biologický rozklad na vzduchu plastu obsahujícího prooxidační přísadu je prokázán pouze částečně. Ačkoli se jeví, že uvedený plast se může na vzduchu rozkládat, není jisté, zda se rozloží úplně a v přiměřené době. Uspokojivého biologického rozkladu (téměř úplného, během dvou let, což je nejkratší pozorovaná doba) bylo totiž dosaženo pouze v rámci laboratorních pokusů. Takový biologický rozklad nebyl nikdy pozorován v reálných podmínkách. Kromě toho, i když lze biologický rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu na vzduchu považovat za mnohem rychlejší než u běžného plastu, mohl by být negativní dopad na životní prostředí během této fáze biologického rozkladu ještě větší.

129    Pokud jde o biologický rozklad plastu, který obsahuje prooxidační přísadu, při jeho ukládání na skládku, studie Eunomia dochází k závěru, že předpoklad, že k biologickému rozkladu nedochází, je opodstatněný. Podle této studie sice může docházet k biologickému rozkladu ve vnějších vrstvách skládky, kde je uvedený plast vystaven kyslíku (aerobní biologický rozklad), avšak v hlubokých vrstvách skládky, kde je málo kyslíku, je naproti tomu biologický rozklad slabý, či dokonce nulový. V těchto hlubokých vrstvách však může docházet k anaerobnímu biologickému rozkladu. Při anaerobním biologickém rozkladu však vzniká metan, což je skleníkový plyn 25krát škodlivější než oxid uhličitý vznikající při aerobním biologickém rozkladu. Plast obsahující prooxidační přísadu je tudíž o něco problematičtější než běžný plast, protože na rozdíl od běžného plastu může způsobovat emise skleníkových plynů.

130    A konečně, podle studie Eunomia jsou dostupné vědecké údaje nedostatečné pro určení, zda dochází k biologickému rozkladu plastu obsahujícího prooxidační přísadu v mořském prostředí, či nikoli. Uvedená studie nicméně uvádí, že výsledky některých pokusů naznačují, že v takovém prostředí se tento druh plastů rozloží rychleji než běžný plast, ale že jeho biologický rozklad probíhá mnohem pomaleji než na zemi na vzduchu, což znamená, že zbytky mohou zůstat v životním prostředí po neomezenou dobu nebo po dostatečně dlouhou dobu na to, aby vážně poškodily životní prostředí.

131    Zadruhé podle zprávy ze dne 16. ledna 2018, která přebírá závěry studie Eunomia, je předchozí expozice plastu obsahujícího prooxidační přísadu teplu nebo ultrafialovému záření nezbytnou podmínkou pro to, aby v následující fázi došlo k biologickému rozkladu. Z této zprávy rovněž v první řadě vyplývá, že nelze s jistotou vyvodit závěr, že k biologickému rozkladu tohoto druhu plastu na vzduchu v reálných podmínkách skutečně dochází. V druhé řadě je stále podle této zprávy biologický rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu na skládce možný ve vnějších vrstvách skládky, avšak je slabý, či dokonce nulový v hlubokých vrstvách, kde je tento druh plastu z hlediska skleníkových plynů problematičtější než běžný plast. V třetí řadě tatáž zpráva uvádí, že dostupné údaje neumožňují s jistotou tvrdit, že v mořském prostředí dochází k biologickému rozkladu v přiměřené době, a že biologický rozklad by probíhal v každém případě pravděpodobně mnohem pomaleji než na zemi na vzduchu a způsobil by značné škody na životním prostředí.

132    Jak studie Eunomia, tak zpráva ze dne 16. ledna 2018 byly přitom k dispozici třem dotčeným orgánům při přípravě a přijetí směrnice 2019/904. Komise totiž uvedenou zprávu předložila Parlamentu a Radě dne 16. ledna 2018, tedy před přijetím této směrnice dne 5. června 2019, na základě čl. 20a odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. 1994, L 365, s. 10; Zvl. vyd. 13/13, s. 349), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/720 ze dne 29. dubna 2015 (Úř. věst. 2015, L 115, s. 11). Pokud jde o studii Eunomia, je základem zprávy ze dne 16. ledna 2018, která na ni mnohokrát odkazuje. Z toho vyplývá, že i uvedená studie byla k dispozici třem dotčeným orgánům před 5. červnem 2019.

133    Zatřetí prohlášení oxo potvrzuje, že není prokázáno, že plast obsahující prooxidační přísadu je v přiměřené lhůtě řádně biologicky rozložitelný. Toto prohlášení, podepsané mnoha podniky a profesními organizacemi, nevládními organizacemi, institucemi, výzkumnými organizacemi, vědeckými organizacemi a poslanci Evropského parlamentu, je uvedeno na internetových stránkách Nadace Ellen MacArthur, jejímž cílem je podpora oběhového hospodářství. Z toho vyplývá, že plast obsahující prooxidační přísadu je neprávem uváděn na trh jako řešení pro znečištění plasty a prezentován jako biologicky rozložitelný v přiměřené lhůtě. Po rozpadu uvedeného plastu na malé zbytky totiž biologický rozklad závisí na proměnlivých environmentálních podmínkách, a často trvá déle, a případně mnohem déle než několik měsíců nebo dokonce několik let. Během této doby zůstávají úlomky v životním prostředí, což může mít negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví.

134    Nezáleží na tom, že původní znění prohlášení oxo, zveřejněné dne 6. listopadu 2017 a shrnuté v předchozím bodě, bylo v červnu 2018 odstraněno z internetové stránky Nadace Ellen MacArthur, aby bylo této nadaci umožněno přezkoumat stížnost třetí osoby, ani na tom, že uvedené prohlášení bylo před tím, než bylo opětovně zveřejněno na internetu v květnu 2019, změněno. Změny provedené v roce 2019 totiž vyjasňují obsah tohoto prohlášení, ale nemění jeho význam.

135    Na jedné straně bylo prohlášení oxo zveřejněno na internetových stránkách Nadace Ellen MacArthur, to znamená, že je veřejně přístupné. Na druhé straně k takovému zveřejnění, ať už se jedná o původní nebo změněnou verzi uvedeného prohlášení, došlo před přijetím směrnice 2019/904 dne 5. června 2019.

136    Kromě toho zpráva ze dne 16. ledna 2018, v souvislosti s níž bylo v bodě 132 výše zjištěno, že byla přístupná všem třem dotčeným orgánům, odkazuje na prohlášení oxo.

137    Je tudíž třeba mít za to, že prohlášení oxo bylo veřejně přístupné, a tedy přístupné třem dotčeným orgánům při přípravě a přijetí směrnice 2019/904 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2010, Afton Chemical, C‑343/09, EU:C:2010:419, bod 39).

138    Začtvrté rovněž studie De Wilde potvrzuje závěry studie Eunomia a zprávy ze dne 16. ledna 2018 týkající se biologického rozkladu plastů obsahujících prooxidační přísadu.

139    Jak totiž uvádí Komise, ze studie De Wilde vyplývá, že ačkoli dva články, jeden od I. Jakubowicze, N. Yarahmadiho a V. Arthursona, nadepsaný „Kinetics of abiotic and biotic degradability of low density polyethylene containing prodegradant additives and its effect on the growth of microbial communities“ („Kinetika abiotického a biotického rozkladu polyethylenu nízké hustoty s obsahem přísad podporujících rozklad a jeho vliv na růst mikrobiálních komunit“), zveřejněný v květnu 2011 (dále jen „studie I. Jakubowicze z roku 2011“) a druhý od E. Chielliniho, A. Cortiho a G. Swifta, nazvaný „Biodegradation of Thermally-oxidised, Fragmented Low-density Polyethylenes“ („Biologický rozklad polyethylenů s nízkou hustotou, fragmentovaných a tepelně oxidovaných“) z roku 2003 (dále jen „studie E. Chielliniho a A. Cortiho“), uváděly významné procento biologického rozkladu tohoto druhu plastu, všechny ostatní dostupné články uvádějí nulovou nebo (velmi) slabou úroveň biologického rozkladu. Uvedená studie dochází k závěru, že otázka, jaké úrovně biologického rozkladu lze dosáhnout u plastů obsahujících prooxidační přísadu, je předmětem diskuse.

140    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, pouhá skutečnost, že studie De Wilde pochází ze srpna 2013, nepostačuje k prokázání, že tato studie je zastaralá. Žalobkyně se totiž v tomto ohledu omezují na obecné a nepodložené tvrzení bez odkazu na konkrétní pasáže uvedené studie.

141    Kromě toho závěr studie De Wilde, pokud jde o slabou, či dokonce nulovou úroveň biologického rozkladu, které dosahují plasty obsahující prooxidační přísadu, nemůže být vyvrácen okolností, že zkoušky, na nichž je studie založena, byly provedeny v laboratoři, a nikoli v reálném prostředí. Uvedená studie totiž tuto okolnost zohlednila. Kromě toho zejména z bodů 127 a 133 výše vyplývá, že environmentální podmínky jsou proměnlivé, a je tedy obtížné je v laboratoři napodobit.

142    Konečně, studie De Wilde byla zveřejněna na internetu, jak dokládá hypertextový odkaz v poznámce pod čarou žalobní odpovědi Komise, což znamená, že je veřejně přístupná. Dále studie Eunomia, v souvislosti s níž bylo v bodě 132 výše zjištěno, že byla přístupná všem třem dotčeným orgánům před přijetím směrnice 2019/904, odkazuje na studii De Wilde. Z toho vyplývá, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 137 výše byla studie De Wilde přístupná rovněž těmto orgánům při přípravě a přijetí uvedené směrnice.

143    Zapáté rovněž studie Univerzity v Loughborough podporuje závěry studie Eunomia a zprávy ze dne 16. ledna 2018 o biologickém rozkladu plastu obsahujícího prooxidační přísadu.

144    Jak totiž uvádí Parlament, z uvedené studie vyplývá, že rozpad tohoto druhu plastu na zbytky závisí na environmentálních podmínkách a je tedy nemožné posoudit dobu, za kterou se rozpad uskuteční, ale že se nicméně jeví, že na vzduchu a v podmínkách Spojeného království to trvá od dvou do pěti let. Podle téže studie dochází k biologickému rozkladu plastu obsahujícího prooxidační přísadu, k němuž může dojít až po uvedeném rozpadu, velmi pomalu, takže výraz „biologicky rozložitelný“ téměř postrádá smysl, ledaže by byl doplněn uvedením stupně biologického rozkladu a podmínek, za nichž k němu dochází, a to nejlépe s odkazem na obecně uznávanou normu. Studie Univerzity v Loughborough doporučuje vyhotovit další studie, které by určily, zda dochází k úplnému biologickému rozkladu, a pokud ano, v jakém časovém období.

145    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nelze z pouhé skutečnosti, že studie Univerzity v Loughborough pochází z ledna 2010, vyvodit, že je zastaralá. Žalobkyně se totiž v tomto ohledu omezují pouze na obecné tvrzení, aniž upřesňují, které aspekty této studie jsou zastaralé, nebo předkládají důkazy na podporu svého tvrzení. Ostatně okolnost, že studie Univerzity v Loughborough je mnohokrát zmíněna ve studii Eunomia, která pochází z dubna 2017, naopak spíše naznačuje, že je stále aktuální.

146    Kromě toho závěr studie Univerzity Loughborough o nejistotě ohledně biologického rozkladu plastu obsahujícího prooxidační přísadu nemůže být zpochybněn dokumentem nazvaným „OPA Response to Loughborough Report“ („Odpověď OPA na studii Univerzity v Loughborough“), který žalobkyně předložily v příloze ke svým replikám Parlamentu a Radě. Podle tohoto dokumentu uvedená studie zaměnila oxobiodegradaci s hydrobiodegradací.

147    Je totiž třeba připomenout, že v unijním právu platí zásada volného hodnocení důkazů, kterou se řídí přezkumné řízení, a že jediným kritériem pro posouzení hodnoty předložených důkazů je jejich hodnověrnost. Mimoto pro posouzení důkazní hodnoty určitého dokumentu je třeba ověřit důvěryhodnost informací, které jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu zejména původ tohoto dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, jakož i komu je dokument určen, a klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný (rozsudek ze dne 16. května 2019, GMPO v. Komise, T‑733/17, EU:T:2019:334, bod 60).

148    Jak přitom tvrdí Parlament, aniž mu bylo oponováno, dokument uvedený v bodě 146 výše vypracovalo sdružení Oxo-Biodegradable Plastics Association (OPA), jehož jedinými aktivními řídícími pracovníky jsou finanční ředitel a ředitel společnosti Symphony Environmental. K uvedenému dokumentu navíc nejsou přiloženy žádné důkazy na podporu tvrzení v něm obsažených.

149    Dotčený dokument má proto jen slabou důkazní hodnotu (obdobně viz rozsudek ze dne 14. března 2017, Bank Tejarat v. Rada, T‑346/15, nezveřejněný, EU:T:2017:164, body 85 a 86).

150    Konečně studie Univerzity Loughborough je dostupná na internetových stránkách ministerstva životního prostředí, výživy a věcí venkova vlády Spojeného království. Dále pak je uvedená studie častokrát citována studií Eunomia, v souvislosti s níž bylo v bodě 132 výše zjištěno, že byla k dispozici všem třem dotčeným orgánům před přijetím směrnice 2019/904. Z toho vyplývá, že v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 137 výše byla těmto orgánům přístupná i studie Univerzity v Loughborough.

151    Z bodů 124 až 150 výše vyplývá, že při přípravě a přijetí směrnice 2019/904 měly všechny tři dotčené orgány k dispozici vyčerpávající vědecké posouzení rizika, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný, a že mohly mít za to, aniž se dopustily zjevně nesprávného posouzení, že takové riziko je prokázané.

152    Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyň, podle kterého studie Eunomia, zpráva ze dne 16. ledna 2018 a prohlášení oxo nezohledňují rozdíl mezi oxo-rozložitelným plastem a oxo-biologicky rozložitelným plastem. Jak bylo uvedeno v bodě 14 výše, mnohem rychlejší biologický rozklad druhého plastu, a tudíž rozdíl mezi oxo-rozložitelným plastem a oxo-biologicky rozložitelným plastem je podle žalobkyň prokázán různými důkazy, jejichž nezohlednění vytýkají třem dotčeným orgánům. Dotčenými důkazy jsou: zaprvé body 23 a 24 svědecké výpovědi generálního ředitele žalobkyň ze dne 16. prosince 2020 (dále jen „svědecká výpověď generálního ředitele žalobkyň“); zadruhé stanovisko k technologii týkající se oxo-biologicky rozložitelných plastů ze dne 2. listopadu 2018 (dále jen „stanovisko ze dne 2. listopadu 2018“); zatřetí studie provedená Queen Mary University of London s názvem „Microbial Degradation of Plastic in Aqueous Solutions demonstrated by CO2 Evolution and Quantification“ („Mikrobiální rozklad plastů ve vodných roztocích, prokázaný vývojem a kvantifikací CO2“) zveřejněná v roce 2020 (dále jen „studie Queen Mary University“); začtvrté zpráva Laboratoire d’Océanographie Microbienne de Banyuls-sur-Mer (Francie) ze dne 4. září 2020; zapáté odpověď Ignacyho Jakubowicze ze dne 21. srpna 2017 na dokument Nadace Ellen MacArthur týkající se oxo-rozložitelných a fotorozložitelných přísad obsažených v plastech (dále jen „odpověď I. Jakubowicze adresovaná Nadaci Ellen MacArthur“); zašesté svědecká výpověď vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental ze dne 23. června 2021 (dále jen „svědecká výpověď vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental“) a zasedmé studie provedená Laboratoire d’Océanographie Microbienne de Banyuls-sur-Mer s názvem „Degradation, Biodegradation and toxicity of Oxo-biodegradable Plastics in the oceans“ („Rozklad, biologický rozklad a toxicita oxo-biologicky rozložitelných plastů v oceánech“) ze dne 10. března 2021 (dále jen „studie Oxomar“).

153    Zaprvé, pokud jde o body 23 a 24 svědecké výpovědi generálního ředitele žalobkyň, generální ředitel v nich ohledně biologického rozkladu plastu obsahujícího prooxidační přísadu uvádí, že tří dotčené orgány neprokázaly, že tento druh plastu není řádně biologicky rozložitelný, že úplný zákaz uvádění na trh proto není odůvodněný, že uvedené orgány dostatečně neposoudily hospodářské, sociální a environmentální důsledky svého zásahu a uvedené orgány neprokázaly, že výrobky z plastu obsahujícího prooxidační přísadu patří mezi odpady, které se nejčastěji nacházejí na plážích. Generální ředitel žalobkyň rovněž zdůrazňuje, že tyto tři dotčené orgány nijak nezohlednily stanovisko ECHA, která nebyla přesvědčena o tom, že se uvedený plast rozpadá na mikroplasty.

154    Legalita unijního aktu však musí být posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech existujících ke dni, kdy byl akt přijat. Konkrétně komplexní posouzení provedená původcem tohoto aktu musí být přezkoumána pouze na základě informací, které měl k dispozici v okamžiku, kdy tato posouzení provedl (obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2018, Apimab Laboratoires a další v. Komise, T‑14/16, nezveřejněný, EU:T:2018:524, body 124 a 137).

155    Nelze tudíž třem dotčeným orgánům vytýkat, že nezohlednily svědeckou výpověď generálního ředitele žalobkyň, jelikož byla učiněna konkrétně pro účely projednávané žaloby, a tedy až po přijetí směrnice 2019/904.

156    Kromě toho dotčená svědecká výpověď pochází od generálního ředitele žalobkyň. Proto v souladu s judikaturou citovanou v bodech 147 a 149 výše nemůže být její autor označen jako nezávislý na žalobkyních a tato svědecká výpověď má tak pouze slabou důkazní hodnotu.

157    Je pravda, že generální ředitel žalobkyň se na podporu svých tvrzení odvolává na tři dokumenty připojené k jeho svědecké výpovědi, a sice zaprvé na studii vyhotovenou Eunomia Research & Consulting s názvem „Analysis of Branded Items found on UK beaches“ („Analýza značkových předmětů nalezených na plážích Spojeného království“) ze dne 9. května 2019, zadruhé na e-mail, který žalobkyním zaslal zaměstnanec ECHA dne 30. října 2018 a zatřetí na dopis ze dne 30. dubna 2019, uvedený v bodech 35 a 55 výše.

158    Pokud jde o studii uvedenou v bodě 157 výše, generální ředitel žalobkyň uvádí, že tato studie neidentifikovala žádný výrobek z plastu obsahujícího prooxidační přísadu mezi odpady nalezenými na plážích Spojeného království. Je však třeba uvést, že jediným cílem této studie je identifikovat značky různých předmětů nalezených na těchto plážích za účelem určení, které podniky uvedly na trh tyto předměty. Tato studie tedy blíže neuvádí druhy plastů, z nichž jsou případně nalezené předměty složeny.

159    Pokud jde o e-mail uvedený v bodě 157 výše, stačí uvést, že tato agentura v něm uvádí, že „v této fázi není přesvědčena o tom, že vznikají mikroplasty“ z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, přičemž je třeba upřesnit, že výraz „mikroplasty“ obecně označuje úlomky menší než 5 mm, které mají tendenci se kumulovat v životním prostředí, místo aby se v přiměřené lhůtě biologicky rozložily. Tento e-mail proto nelze považovat za závazné stanovisko ze strany ECHA. Naopak vzhledem k tomu, že ECHA v něm uvádí, že potřebuje dodatečnou lhůtu k určení, zda obdržené informace prokazují vznik mikroplastů, a že má v úmyslu požádat žalobkyně o doplňující informace, poukazuje uvedený e-mail na pochybnosti ECHA v této souvislosti.

160    Pokud jde o dopis ze dne 30. dubna 2019, je třeba připomenout, že Komise v tomto dopise ECHA žádá, aby ukončila řízení o omezení zahájené na základě článků 68 až 73 nařízení REACH. Uvedený dopis však nelze považovat za vyjádření nedostatku zájmu Komise na získání vědeckých údajů, jelikož, jak vyplývá z bodu 121 výše, může shromažďovat vědecké údaje z jiných zdrojů.

161    Nelze tudíž třem dotčeným orgánům vytýkat, že nezohlednily body 23 a 24 svědecké výpovědi generálního ředitele žalobkyň.

162    Zadruhé, pokud jde o stanovisko ze dne 2. listopadu 2018, žalobkyně uvádějí, že se opírají o důkazy citované v uvedeném stanovisku. Jedná se na jednu stranu o studii vypracovanou p. Eyheraguibelem a dalšími, nadepsanou „Characterisation of oxidised oligomers from polyethylene films by mass spectometry and NMR spectroscopy before and after biodegradation by a Rhodococcus rhodochrous strain“ („Charakterizace oxidovaných oligomerů polyethylenových fólií hmotnostní spektrometrií a spektroskopií RMN před a po biologickém rozkladu kmenem Rhodococcus rhodochrous“) ze dne 23. května 2017, která stanoví míru biologického rozkladu vzorku polyethylenu o vysoké hustotě obsahujícího prooxidační přísadu na 95 % po expozici specifické půdní bakterii po dobu 240 dnů. Na druhou stranu podle stanoviska ze dne 2. listopadu 2018 studie vypracovaná p. Dussudem a dalšími, nadepsaná „Colonisation of Non-biodegradable and Biodegradable Plastics by Marine Organisms“ („Kolonizace biologicky nerozložitelných a biologicky rozložitelných plastů mořskými organismy“) ze dne 18. července 2018, dospěla k závěru, že kolonizace vzorků plastů obsahujících prooxidační přísadu je po 6 týdnech expozice některým mořským bakteriím 30krát vyšší než kolonizace vzorků běžných plastů.

163    Ačkoli obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 76 písm. d) jednacího řádu musejí být uvedeny v žalobě. Tribunálu tudíž nepřísluší vyhledávat a určovat žalobní důvody a argumenty v přílohách, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (rozsudky ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, body 40 a 41, a ze dne 15. října 2020, Zhejiang Jiuli Hi-Tech Metals v. Komise, T‑307/18, nezveřejněný, EU:T:2020:487, bod 239).

164    V projednávané věci je v žalobě jedinou zmínkou o stanovisku ze dne 2. listopadu 2018 odkaz v poznámce pod čarou na 14stránkovou přílohu obsahující toto stanovisko. V této poznámce pod čarou žalobkyně pouze uvádějí následující: „[v]iz například důkazy citované ve [stanovisku ze dne 2. listopadu 2018]“. Žalobkyně v téže poznámce pod čarou nanejvýš poznamenávají, že toto stanovisko potvrzuje jejich závěr, že „zákaz uvedený v článku 5 je založen na nesprávném nebo nedostatečně odůvodněném základě, v rozsahu, v němž se vztahuje na oxo-biologicky rozložitelné plasty“, a že dokládá „skutečnosti, které měly být zohledněny“. Žalobkyně ve svých replikách Parlamentu, Radě a Komisi pouze buď obecně odkazují na přílohu obsahující stanovisko ze dne 2. listopadu 2018 nebo odkazují na 6 stran tohoto stanoviska, aniž upřesňují relevantní argument v rámci tohoto souboru 6 stran.

165    Navíc vzhledem k tomu, že uvedené stanovisko vypracoval advokát bez jakéhokoli vědeckého vzdělání, nemůže být zahrnuto mezi nejlepší dostupné vědecké údaje ve smyslu judikatury citované v bodě 119 výše. Kromě toho, i když uvedený advokát uvádí, že byl vyzván k tomu, aby při vypracování svého stanoviska vystupoval jako nezávislý subjekt a vyjádřil své výhrady, nic to nemění na tom, že je pověřen a odměňován společností Symphony Environmental Technologies k vypracování tohoto stanoviska. Podle judikatury citované v bodech 147 a 149 výše lze tedy dotčenému stanovisku přiznat pouze slabou důkazní hodnotu.

166    Totéž platí tím spíše, že důkazy uvedené ve stanovisku ze dne 2. listopadu 2018 nejsou předloženy v příloze tohoto stanoviska. Druhá studie, a sice studie p. Dussuda a dalších, není obsažena ve spise, zatímco první studie, tedy studie od p. Eyheraguibela a dalších, je v ní uvedena pouze proto, že ji žalobkyně předložily ve fázi repliky. Není tudíž možné s přesností ověřit spolehlivost tohoto stanoviska.

167    Nelze tedy třem dotčeným orgánům vytýkat, že stanovisko ze dne 2. listopadu 2018 nezohlednily.

168    Zatřetí, pokud jde o studii Queen Mary University, žalobkyně se dovolávají části z této studie, z níž vyplývá, že ve vodném roztoku se tento druh plastu rozkládá devadesátkrát rychleji než běžný plast.

169    V tomto ohledu je třeba poznamenat, že studie Queen Mary University uvádí, že použila novou metodu k testování biologického rozkladu vzorku plastu obsahujícího prooxidační přísadu. Tato nová metoda spočívá nikoli v umístění uvedeného vzorku do půdy, tedy do prostředí, u něhož není známa koncentrace bakterií, ani druh obsažených bakterií, ale v uložení specifické bakterie do vzorku. Queen Mary University uvádí, že při použití této metody bylo zjištěno, že tento vzorek, který byl vystaven ultrafialovému záření po dobu 450 hodin a poté specifické půdní bakterii, vykazuje po 35 dnech 90krát vyšší biologický rozklad než vzorek běžného plastu podléhající stejnému působení.

170    Všechny tři dotčené orgány však zohlednily nikoli studii Queen Mary University, která ještě nebyla k dispozici, ale přinejmenším obsah této studie. Studie Eunomia totiž odkazuje na informace poskytnuté Dr. R. Rose, jedním z autorů studie Queen Mary University. V tomto ohledu studie Eunomia zdůrazňuje, že metoda použitá Queen Mary University není zdaleka jednoznačná a že není jisté, zda lze výsledky pozorované touto univerzitou v laboratoři získat i v reálných podmínkách.

171    Studie Queen Mary University navíc vznikla až po přijetí směrnice 2019/904, neboť pochází ze srpna 2019 a byla zveřejněna v roce 2020. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 154 výše tudíž nelze třem dotčeným orgánům vytýkat, že uvedenou studii nezohlednily.

172    Začtvrté, pokud jde o zprávu laboratoře Banyuls-sur-Mer, žalobkyně zdůrazňují, že uvádí, že plast obsahující prooxidační přísadu, zejména přísadu vyráběnou žalobkyněmi, se v mořském prostředí biologicky rozkládá mnohem účinnějším způsobem než běžný plast.

173    Zpráva laboratoře Banyuls-sur-Mer ze dne 4. září 2020 však pochází z doby po přijetí směrnice 2019/904. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 154 výše ji tedy tři dotčené orgány nemohly zohlednit. V každém případě uvedená zpráva není vědeckou studií, která by uváděla výsledky provedených zkoušek, ale dokumentem o jedné a půl straně uvádějícím projekt nazvaný Oxomar.

174    Zapáté se žalobkyně opírají o odpověď I. Jakubowicze, docenta Research Institutes of Sweden (RISE), adresovanou Nadaci Ellen MacArthur. Ten v ní uvádí, že podle jeho názoru „[p]roces rozkladu [plastu obsahujícího prooxidační přísadu] není pouze rozpadem, ale je to celková změna materiálu [:] polymer s vysokou molekulární hmotností se rozpadá na monomerní a oligomerní úlomky, přičemž uhlovodíkové molekuly se stávají molekulami s obsahem kyslíku, které mohou být biologicky vstřebávány“.

175    V tomto ohledu stačí uvést, že odpověď I. Jakubowicze adresovaná Nadaci Ellen MacArthur je pouhým prohlášením o rozsahu jedné a půl strany, které neodkazuje na žádnou vědeckou studii. I za předpokladu, jak uvádí Komise, že uvedená odpověď vychází ze dvou dřívějších článků, a sice studie I. Jakubowicze z roku 2011 a studie E. Chielliniho a A. Cortiho, bylo v bodě 139 výše uvedeno, že podle studie De Wilde je názor vyjádřený v těchto dvou článcích ojedinělý. Kromě toho jsou uvedené články řádně zmíněny ve studii Eunomia.

176    Třem dotčeným orgánům tudíž nelze vytýkat, že nezohlednily odpověď I. Jakubowicze adresovanou Nadaci Ellen MacArthur.

177    Zašesté, pokud jde o svědeckou výpověď vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental, žalobkyně se jí v první řadě dovolávají, aby reagovaly na důkazy předložené třemi dotčenými orgány v rámci jejich žalobní odpovědi, tedy aby prokázaly, že existuje rozdíl mezi oxo-rozložitelným plastem a oxo-biologicky rozložitelným plastem. Vedoucí vědecký pracovník společnosti Symphony Environmental zaprvé uvádí, že norma TR 15351, vypracovaná Evropským výborem pro normalizaci (CEN) a citovaná ve studii Eunomia, rozlišuje rozklad s použitím oxidačních přídatných látek, definovaný jako „rozklad způsobený oxidačním štěpením makromolekul“, od oxobiodegradace, definované jako „rozklad způsobený současně nebo postupně probíhajícími oxidačními a buněčnými procesy“. Zadruhé chemické složení oxo-rozložitelného plastu se liší od chemického složení oxo-biologicky rozložitelného plastu, neboť prooxidační přísada obsažená v posledně uvedeném druhu plastu umožňuje plastu splnit definici oxobiodegradace uvedené v normě TR 15351. Zatřetí, i když neexistuje žádná evropská norma týkající se oxobiodegradace, různé vnitrostátní normy a metody rozlišují plasty oxo-rozložitelné a oxo-biologicky rozložitelné. Začtvrté existenci tohoto rozlišování podporují různí vědci.

178    V druhé řadě se žalobkyně dovolávají uvedené svědecké výpovědi, aby prokázaly, že plast obsahující prooxidační přísadu je biologicky rozložitelný. Vedoucí vědecký pracovník společnosti Symphony Environmental zaprvé tvrdí, že studie Eunomia uznává, že klíčovou otázkou není určit, zda u tohoto druhu plastu dochází k úplnému biologickému rozkladu, ale zda lze dobu nezbytnou k úplnému biologickému rozkladu považovat za přijatelnou. Zadruhé biologický rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu je prokázán četnými důkazy. Zatřetí je nemožné testovat biologický rozklad v reálném prostředí a laboratorní podmínky jsou obecně pro biologický rozklad méně příznivé než reálné podmínky. Začtvrté různé studie prokazují biologický rozklad uvedeného plastu v mořském prostředí.

179    Je třeba uvést, že svědecká výpověď vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental byla poskytnuta zaměstnancem jedné ze žalobkyň pověřeným přípravkem d2w, že byla podána na žádost žalobkyň a konkrétně pro účely projednávané žaloby a že směřuje k ochraně jejich zájmů. V souladu s judikaturou citovanou v bodech 147 a 149 výše má tudíž pouze slabou důkazní hodnotu. Kromě toho vzhledem k tomu, že uvedená svědecká výpověď pochází z doby po přijetí směrnice 2019/904, nelze v souladu s judikaturou citovanou v bodě 154 výše třem dotčeným orgánům vytýkat, že ji nezohlednily.

180    Je pravda, že tvrzení vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental jsou podložena písemnostmi připojenými k jeho svědecké výpovědi a žalobkyně se ve svých replikách opírají o tři z těchto příloh, a sice: zaprvé o zprávu vypracovanou laboratoří Intertek pro ECHA, nadepsanou „Oxo-biodegradable plastics and the microplastics: towards a logical approach“ („Oxo-biologicky rozložitelné plasty a mikroplasty: směrem k logickému přístupu“) ze dne 24. května 2018 (dále jen „zpráva laboratoře Intertek“); zadruhé o příspěvek vypracovaný vědeckým pracovníkem, nadepsaný „Evidence in Response to the UK Government’s July 2019 Call for Evidence on Standards for Bio-Based, Biodegradable, and Compostable Plastics“ („Důkazní materiály v reakci na výzvu vlády Spojeného království k předkládání příspěvků v červenci 2019 týkající se norem pro plasty z biologického materiálu, biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty“) ze dne 7. října 2019 (dále jen „příspěvek ze dne 7. října 2019“), a zatřetí o výsledek testu provedeného laboratoří Eurofins dne 25. července 2017 (dále jen „test laboratoře Eurofins ze dne 25. července 2017“).

181    V každém případě však žádná z těchto tří příloh svědecké výpovědi vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental účelně nepodporuje argumentaci žalobkyň.

182    Pokud jde totiž o zprávu laboratoře Intertek, která zejména uvádí, že „bez ohledu na rychlost rozkladu [oxo-biologicky rozložitelného plastu] je tato rychlost vyšší než rychlost rozkladu běžného plastu“ a „rozdíly mezi výsledky z několika dosud vyhotovených studií jsou otázkou míry“, je třeba zdůraznit, že tato zpráva byla připravena na žádost společnosti Symphony Environmental. V souladu s judikaturou citovanou v bodech 147 a 149 výše lze tedy uvedené zprávě přiznat pouze slabou důkazní hodnotu.

183    Pokud jde o příspěvek ze dne 7. října 2019, který dospěl k závěru, že „[v]znik mikroplastů je v případě oxo-biologicky rozložitelných plastů velmi nepravděpodobný“, je třeba upřesnit, že tento příspěvek pochází z doby po přijetí směrnice 2019/904. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 154 výše nelze orgánům vytýkat, že jej nezohlednily. Příspěvek ze dne 7. října 2019 každopádně není vědeckou studií s výsledky zkoušek, ale pouhým prohlášením o 6 stranách vypracovaným v reakci na výzvu vlády Spojeného království k předložení příspěvků týkajících se norem pro plasty z biologického materiálu, biologicky rozložitelné a kompostovatelné plasty.

184    Pokud jde o test laboratoře Eurofins ze dne 25. července 2017, provedený na vzorku plastu obsahujícího předsměs žalobkyň d2w, vykazuje míru biologického rozkladu 88,86 %, které bylo dosaženo za 121 dní. Je však třeba zdůraznit, že rozpad a spotřeba plastů mikroorganismy závisí na environmentálních podmínkách. Jak přitom vyplývá zejména z bodů 127 a 133 výše, uvedené podmínky jsou proměnlivé a neodpovídají podmínkám laboratorní zkoušky. Okolnost, že v laboratoři bylo dosaženo míry biologického rozkladu ve výši 88,86 %, tudíž neznamená, že stejné míry bude dosaženo ve stejném časovém období v reálných podmínkách.

185    Nelze tudíž třem dotčeným orgánům vytýkat, že nezohlednily svědeckou výpověď vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental, zprávu laboratoře Intertek, příspěvek ze dne 7. října 2019 a test laboratoře Eurofins ze dne 25. července 2017.

186    Zasedmé, pokud jde o studii Oxomar, která byla připojena ke svědecké výpovědi vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental, její autoři dospěli k závěru, že určité skutečnosti nasvědčují tomu, že plast obsahující prooxidační přísadu se v mořském prostředí biologicky rozkládá. Nevědí však, zda je tento biologický rozklad úplný.

187    Studie Oxomar, která pochází ze dne 10. března 2021, však vznikla až po přijetí směrnice 2019/904. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 154 výše nelze třem dotčeným orgánům vytýkat, že ji nezohlednily.

188    Kromě toho uvedená studie neprokazuje, že u plastu obsahujícího prooxidační přísadu dochází v mořském prostředí během dvou let k úplnému biologickému rozkladu. Nelze tedy mít za to, že vyvrací zejména závěry studie Eunomia v tomto bodě.

189    Konečně je třeba uvést, že na podporu svého argumentu uvedeného v bodě 152 výše žalobkyně dále poukazují na to, že nejběžněji používaná norma v Evropě pro testování biologické rozložitelnosti plastu, a sice norma EN 13432, není relevantní, jedná-li se o plast obsahující prooxidační přísadu.

190    V tomto ohledu žalobkyně netvrdí, že plast obsahující jejich předsměs d2w splňuje požadavky normy EN 13432, v souvislosti s níž studie Eunomia blíže uvádí, že vyžaduje, pokud jde o aerobní rozklad, přepočítací koeficient na oxid uhličitý a biomasu ve výši nejméně 90 % za období nejvýše 6 měsíců.

191    Tvrdí, že norma EN 13432 hodnotí biologický rozklad vzorku plastu za zvláštních podmínek, a sice za podmínek průmyslového kompostování. Z toho vyvozují, že vzhledem k tomu, že plast obsahující předsměs d2w není určen ke kompostování a není uváděn na trh jako kompostovatelný, není norma EN 13432 pro posouzení jeho biologického rozkladu relevantní. K měření biologického rozkladu tohoto druhu plastu by měla být použita americká norma ASTM D 6954, jelikož je určen k biologickému rozkladu na čerstvém vzduchu, a nikoli za zvláštních podmínek průmyslového kompostování.

192    Je pravda, že studie Eunomia uvádí, že na úrovni Unie neexistuje jedna, ale několik norem, které umožňují posoudit biologickou rozložitelnost plastu, že některé z těchto norem jsou jednoduché metody, že některé z nich jsou vnitrostátní a že se neustále vyvíjejí.

193    Je rovněž pravda, že jelikož každé prostředí (průmyslové kompostování, sladká voda, mořské prostředí, půda a skládka) má své vlastní podmínky, normy umožňující měřit biologický rozklad v určitém prostředí neumožňují měřit biologický rozklad v jiných prostředích. Studie Eunomia tak uvádí, že normy použitelné pro biologický rozklad pomocí kompostování, mezi něž patří norma EN 13432, se liší od norem umožňujících měřit biologický rozklad ve sladké vodě, v mořském prostředí nebo v půdě, jakož i od norem určených pro měření rozkladu plastu obsahujícího prooxidační přísadu. Posledně jmenované normy nedávno prošly určitým rozvojem. Patří mezi ně americká norma ASTM D 6954, britská norma BS 8472:2011 a francouzská norma AC T 51-808. Tatáž studie upřesňuje, že vývoj norem, které konkrétně měří rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu, lze vysvětlit tím, že žádná z jiných norem nevyžaduje, aby byl vzorek předem exponován ultrafialovému záření nebo teplu, zatímco v případě, že k takové předchozí expozici nedojde, je téměř jisté, že vzorek nebude biologicky rozložen.

194    Studie Eunomia dále blíže uvádí, že výrobci plastů obsahujících prooxidační přísadu neuvádějí tyto plasty na trh jako kompostovatelné v souladu s normou EN 13432, ale naopak uvádějí, že nejsou vhodné ke kompostování.

195    Konečně, když byly všechny tři dotčené orgány dotázány prostřednictvím organizačního procesního opatření, shodly se na tom, že norma EN 13432 je relevantní pro posouzení biologického rozkladu plastu pomocí průmyslového kompostování, ale že pro posouzení jeho biologického rozkladu mohou být v závislosti na zamýšleném použití relevantní i jiné normy.

196    Jak však uvádí studie Eunomia, jediným prostředím, jehož podmínky mohou být uspokojivě reprodukovány v laboratoři, je kompostování, neboť se jedná o průmyslový proces, který je jako takový kontrolován. Pokud jde o ostatní prostředí, výsledky laboratorních testů nejsou tudíž nutně reprodukovatelné v reálných podmínkách. I kdyby byl vzorek plastu obsahujícího prooxidační přísadu podroben testu za účelem posouzení jeho biologického rozkladu za podmínek, které nejsou podmínkami průmyslového kompostování, na základě jiné normy než normy EN 13432, například normy ASTM D 6954, nebyl by tak výsledek tohoto testu provedeného v laboratoři nutně reprodukovatelný v reálných podmínkách. Jak je uvedeno v bodě 184 výše, i když zpráva o testu provedeném dne 25. července 2017 laboratoří Eurofins uvádí, že vzorek plastu obsahující předsměs d2w splňuje normu ASTM D 6954, neboť dosáhl míry biologického rozkladu 88,86 %, neprokazuje to, že stejné míry bude dosaženo v reálných podmínkách.

197    Kromě toho je třeba konstatovat, jak uvedl Parlament v odpovědi na organizační procesní opatření uvedené v bodě 195 výše, že na úrovni Unie neexistuje jednotná norma, která by umožňovala posoudit biologický rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu, ale pouze vnitrostátní normy, jejichž kritéria a prahové hodnoty se liší. Například podle studie Eunomia, zatímco americká norma ASTM D 6954 stanoví prahovou hodnotu 60 % rozkladu, britská norma BS 8472 stanoví prahovou hodnotu 50 % pro přeměnu uhlíkové hmoty.

198    Konečně ze studie Eunomia vyplývá, že průmyslové kompostování je ze všech prostředí nejagresivnější, tj. nejpříznivější pro biologický rozklad. Je tudíž málo pravděpodobné, že by se vzorek plastu obsahujícího prooxidační přísadu, který se v podmínkách průmyslového kompostování řádně biologicky nerozkládá a který nesplňuje normu EN 13432, řádně biologicky rozkládal v jiných prostředích, například v půdě nebo v mořském prostředí. Nelze tedy mít za to, že norma EN 13432 je zcela irelevantní, pokud jde o posouzení biologického rozkladu tohoto druhu plastu za jiných podmínek, než jsou podmínky průmyslového kompostování.

199    Je tedy třeba konstatovat, že tím, že tři dotčené orgány na základě studií vyhotovených podle normy EN 13432 měly za to, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný, nepřekročily meze široké posuzovací pravomoci, kterou podle judikatury citované v bodě 115 výše mají v oblasti životního prostředí.

200    Argumentaci žalobkyň shrnutou v bodě 152 výše tudíž nelze přijmout.

201    Z bodů 124 až 200 výše tedy vyplývá, že tři dotčené orgány měly k dispozici co možná nejvíce vyčerpávající vědecké posouzení rizika, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný a že se nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že takové riziko existuje.

2)      K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu není kompostovatelný

202    Pokud jde o tvrzení uvedené v bodě 15 odůvodnění směrnice 2019/904, podle kterého oxo-rozložitelný plast není kompostovatelný, je třeba upřesnit, že zpráva ze dne 16. ledna 2018 uvádí, že kompostování představuje posílený biologický rozklad v řízených podmínkách, které se vyznačují především řízeným provzdušňováním a přirozenou produkcí tepla vyplývající z biologické aktivity, k níž dochází uvnitř materiálu.

203    Komise a Parlament ve svých žalobních odpovědích uvádějí, že při vyvozování závěru, že plast obsahující prooxidační přísadu není kompostovatelný, vycházely ze studie Eunomia, zprávy ze dne 16. ledna 2018, prohlášení oxo a studie De Wilde.

204    Jak je uvedeno v bodech 132, 135 a 142 výše, tyto dokumenty byly k dispozici třem dotčeným orgánům při přípravě a přijetí směrnice 2019/904.

205    Ze studie Eunomia totiž vyplývá, že plast obsahující prooxidační přísadu není vhodný pro žádnou formu kompostování a nesplňuje požadavky normy EN 13432, která, jak je uvedeno v bodě 190 výše, vyžaduje biologický rozklad 90 % za období do 6 měsíců. Studie Eunomia v tomto ohledu uvádí, že nejvyšší procentní podíl biologického rozkladu dosažený v rámci vědecké studie je mnohem nižší než 90 % a bylo ho dosaženo v mnohem delším časovém rámci, než jaký platí při průmyslovém kompostování, což vede k riziku, že by se úlomky plastů mohly dostat do půdy. Jak je uvedeno v bodě 194 výše, uvedená studie dále uvádí, že většina výrobců tohoto druhu plastu netvrdí, že by byl kompostovatelný.

206    Zpráva ze dne 16. ledna 2018 potvrzuje, že podle dostupných údajů se oxo-rozložitelné plasty nejeví být vhodné pro žádnou formu kompostování nebo anaerobní digesce a nesplňují normy platné pro obaly využitelné kompostováním, které jsou v současnosti platné v Unii. Tato zpráva rovněž uvádí, že je možné, že úlomky plastů, které vznikají při tomto procesu, nepříznivě ovlivní kvalitu kompostu.

207    Rovněž prohlášení oxo uvádí, že plast obsahující prooxidační přísadu nesplňuje žádnou normu pro plastové obaly nebo využití plastu, protože jeho biologický rozklad trvá příliš dlouhou dobu a úlomky plastu mohou zůstat v kompostu, a ovlivnit tak jeho kvalitu, nebo se případně rozšířit do životního prostředí.

208    Stejně tak studie De Wilde dochází k závěru, že plast obsahující prooxidační přísadu nesplňuje různé normy pro průmyslové nebo domácí kompostování.

209    Z bodů 202 až 208 výše vyplývá, že při přípravě a přijetí směrnice 2019/904 měly tři dotčené orgány k dispozici vyčerpávající vědecké posouzení rizika, že plast obsahující prooxidační přísadu není kompostovatelný a že mohly, aniž se dopustily zjevně nesprávného posouzení, považovat existenci takového rizika za prokázanou.

210    Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyň, podle něhož tři dotčené orgány nezohlednily důkazy, které podle nich prokazují, že plast obsahující prooxidační přísadu je kompostovatelný a nepředstavuje riziko, a sice zaprvé body 23 a 24 svědecké výpovědi generálního ředitele žalobkyň, zadruhé body 56 a 58 svědecké výpovědi vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental, zatřetí test laboratoře Eurofins ze dne 25. července 2017 a začtvrté návrh Evropského výboru regionů na změnu článku 3 směrnice 2019/904.

211    Je třeba poznamenat, že v bodech 23 a 24 své svědecké výpovědi generální ředitel žalobkyň pouze uvádí, že zaprvé tři dotčené orgány nevysvětlily, proč je kompostování oxo-rozložitelného plastu žádoucí, a zadruhé uvedené orgány neuvedly důvody, proč skutečnost, že tento druh plastů není kompostovatelný, představuje riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, které by mohlo odůvodnit jeho zákaz.

212    Stejně tak v bodech 56 a 58 své svědecké výpovědi vedoucí vědecký pracovník společnosti Symphony Environmental tvrdí, že plast obsahující prooxidační přísadu nebyl koncipován tak, aby splňoval normu EN 13432, že z mnoha důvodů není nutné, aby byl tento druh plastu kompostovatelný, a skutečnost, že není kompostovatelný, neodůvodňuje jeho zákaz.

213    Třem dotčeným orgánům však nelze vytýkat, že nezohlednily body 23 a 24 svědecké výpovědi generálního ředitele žalobkyň a body 56 a 58 svědecké výpovědi vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental z důvodů uvedených v bodech 155 a 156 a v bodě 179 výše.

214    Kromě toho žalobkyně nemohou za účelem prokázání, že plast obsahující jejich předsměs d2w je kompostovatelný, tvrdit, že tento plast byl úspěšně podroben testům provedeným v souladu s normou ISO 14855, a sice zejména testu laboratoře Eurofins ze dne 25. července 2017. Z bodu 184 výše totiž vyplývá, že okolnost, že v laboratoři bylo dosaženo určité míry biologického rozkladu, neprokazuje, že stejné míry bude dosaženo ve stejném časovém období v reálných podmínkách.

215    Kromě toho nelze třem dotčeným orgánům vytýkat, že při přípravných pracích ke směrnici 2019/904 nezohlednily návrh Evropského výboru regionů změnit článek 3 této směrnice tak, aby za „plasty“ nebyly považovány některé syntetické polymery, a sice ty, které jsou považovány za biologicky rozložitelné podle normy ASTM D 6002. Jedná se o syntetické polymery, které „mohou být předmětem biologického rozkladu v místě kompostování […] v míře srovnatelné s materiály považovanými za kompostovatelné“. Z uvedeného návrhu pozměňovacího návrhu totiž nevyplývá, že plast obsahující prooxidační přísadu patří mezi syntetické polymery, které mohou být předmětem takového rozkladu.

216    Konečně Tribunál konstatuje, že si žalobkyně protiřečí, pokud jde o kompostovatelnou povahu plastu obsahujícího prooxidační přísadu. V žalobě totiž tvrdí, že „ve skutečnosti je oxo-biologicky rozložitelný plast kompostovatelný“. Nicméně ve svých replikách na základě srovnání mezi tímto druhem plastu a běžným plastem uznávají, že tento plast „rovněž“ není kompostovatelný, a ve své odpovědi na organizační procesní opatření uznávají, že plast obsahující prooxidační přísadu „není určen ke zpracování v kontrolovaných zařízeních na zpracování odpadů“.

217    Pokud jde o argument žalobkyň, podle něhož nekompostovatelná povaha plastu obsahujícího prooxidační přísadu nepředstavuje riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, je třeba zdůraznit, že nekompostovatelná povaha tohoto druhu plastu, společně s okolností, že není řádně biologicky rozložitelný, že není vhodný k recyklaci a neposkytuje prokázaný environmentální přínos, má za následek, že ponechán na vzduchu se rozpadne na mikroplasty, které budou v životním prostředí přetrvávat, než se případně biologicky rozloží. Je třeba mít za to, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 115 výše otázka, zda zejména s ohledem na skutečnost, že není řádně biologicky rozložitelný, představuje nekompostovatelná povaha plastu obsahujícího prooxidační přísadu riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, spadá do posuzovací pravomoci tří dotčených orgánů.

218    Z bodů 202 až 217 výše vyplývá, že tři dotčené orgány měly k dispozici co možná nejvíce vyčerpávající vědecké posouzení rizika, že plast obsahující prooxidační přísadu není kompostovatelný a že se nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že takové riziko existuje.

3)      K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů

219    Pokud jde o tvrzení obsažené v bodě 15 odůvodnění směrnice 2019/904, podle něhož oxo-rozložitelný plast negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů, je třeba uvést, že tři dotčené orgány ve svých žalobních odpovědích a duplice uvádějí, že na podporu tohoto tvrzení vycházely ze studie Eunomia, zprávy ze dne 16. ledna 2018, prohlášení oxo a studie Univerzity v Loughborough.

220    Jak bylo uvedeno v bodech 132, 135 a 150 výše, tyto dokumenty měly uvedené orgány k dispozici při přípravě a přijetí směrnice 2019/904.

221    Podle studie Eunomia shromážděné důkazy naznačují, že technologie, které jsou v současné době k dispozici, nezajišťují identifikaci plastu obsahujícího prooxidační přísadu za účelem jeho oddělení od ostatních plastů. Proto se recykluje společně s běžnými plasty. To přitom ovlivňuje kvalitu recyklovaného plastu. Použití stabilizátorů sice v některých případech umožňuje zabránit takovému zhoršení kvality recyklovaného plastu, je však obtížné určit nezbytné množství stabilizátorů, které závisí na koncentraci a druhu použité prooxidační přísady.

222    Studie Eunomia kromě toho uvádí, že se jeví, že rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu před recyklací má vliv na fyzikální vlastnosti a životnost recyklovaného plastu. Tato studie z toho vyvozuje, že recyklovaný plast není vhodný pro všechna konečná použití a neměl by být používán zejména pro výrobky s dlouhou životností. Je však možné vyrábět recyklovaný plast, který lze použit pro výrobky s kratší životností. Studie Eunomia dospěla k závěru, že jestliže recyklovaný plast obsahuje plast obsahující prooxidační přísadu, negativně to ovlivňuje možnost uvádět recyklovaný plast na trh, jeho kvalitu a cenu.

223    Ve zprávě ze dne 16. ledna 2018, která přebírá závěry studie Eunomia, je uvedeno, že technologie, které jsou v současné době k dispozici, při opětovném zpracování identifikaci a izolaci plastu obsahujícího prooxidační přísadu nezajišťují, a že tedy bude nutně recyklován s běžným plastem, což může vést ke zhoršení kvality recyklovaných materiálů. Je obtížné stanovit správné dávkování stabilizátorů, které by mohlo tomuto zhoršení zabránit. Kromě toho podle uvedené zprávy nelze kontrolovat míru stárnutí plastu obsahujícího prooxidační přísadu před jeho recyklací. Zpráva ze dne 16. ledna 2018 zdůrazňuje negativní dopad těchto faktorů na cenu recyklovaného plastu a dochází k závěru, že plast obsahující prooxidační přísadu není vhodný k recyklaci.

224    Rovněž prohlášení oxo uvádí, že současné technologie neumožňují oddělit plast obsahující prooxidační přísadu od běžného plastu a je obtížné posoudit jak míru stárnutí, které již dosáhl, tak množství stabilizátorů potřebných k zabránění rozkladu recyklovaného plastu. Z toho je v uvedeném prohlášení vyvozeno, že plast obsahující prooxidační přísadu není vhodný k recyklaci ve velkém měřítku.

225    Stejně tak studie univerzity v Loughborough uvádí, že plast obsahující prooxidační přísadu není vhodný k recyklaci z důvodu přítomnosti prooxidačních přísad v recyklovaném materiálu, které urychlují jeho rozklad. Přidání stabilizátorů je choulostivé z důvodu nejistoty ohledně potřebného množství stabilizátorů a již dosažené míry oxidace.

226    Z bodů 219 až 225 výše vyplývá, že při přípravě a přijetí směrnice 2019/904 měly tři dotčené orgány k dispozici vyčerpávající vědecké posouzení rizika, že plast obsahující prooxidační přísadu negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů a že mohly, aniž se dopustily zjevně nesprávného posouzení, považovat existenci takového rizika za prokázanou.

227    Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyň, podle něhož uvedené orgány nezohlednily následující dokumenty: zaprvé zprávu rakouské laboratoře TCKT, nazvanou „Effect of mechanical recycling on the properties of films containing oxo-biodegradable additive“ („Vliv mechanické recyklace na vlastnosti fólií obsahujících oxo-biologicky rozložitelnou přísadu“) ze dne 17. března 2016 (dále jen „zpráva laboratoře TCKT z března 2016“); zadruhé další zprávu téže laboratoře, nadepsanou „Weathering study on LDPE (with and without d2w/oxobiodegradable additive)“ [„Studie změny LDPE (s přísadou d2w/oxo-biologicky rozložitelnou a bez ní)“] ze dne 27. července 2016 (dále jen „zpráva laboratoře TCKT z července 2016“); zatřetí zprávu jihoafrické laboratoře Roediger s názvem „Recycling report on d2w oxo-biodegradable plastics“ („Zpráva o recyklaci oxo-biologicky rozložitelných plastů d2w“) ze dne 21. května 2012 (dále jen „zpráva laboratoře Roediger“); začtvrté studii od M. D. Samper a kol. s názvem „Interference of Biodegradable Plastics in the Polypropylene Recycling Process“ („Interference biologicky rozložitelných plastů v procesu recyklace polypropylenu“) z roku 2018 (dále jen „studie M. Samper“); a zapáté body 48 až 52 svědecké výpovědi vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental.

228    Je pravda, že ze zprávy laboratoře TCKT z března 2016 vyplývá, že recyklovaný materiál získaný z plastu obsahujícího předsměs d2w může být použit pro výrobky s krátkou životností, jako jsou pytle do odpadkových košů nebo nákupní tašky. Kromě toho ze zprávy téže laboratoře z července 2016, jejímž předmětem je posoudit, zda plastové nákupní tašky obsahující prooxidační přísadu mohou být recyklovány tak, aby z nich byly vyrobeny tlusté plastové výrobky určené k dlouhodobému použití, vyplývá, že i když přítomnost plastu obsahujícího prooxidační přísadu v recyklovaném materiálu může mít negativní účinky, jako je zvýšené praskání na povrchu, po přidání stabilizátoru se takové negativní účinky neprojeví. Rovněž zpráva laboratoře Roediger uvádí, že přítomnost plastu obsahujícího předsměs d2w nemá významný negativní vliv na recyklovaný materiál.

229    Ve studii Eunomia jsou však zmíněny jak zpráva laboratoře TCKT z března 2016, tak i zpráva laboratoře Roediger. Jak je přitom uvedeno v bodě 132 výše, tato studie byla k dispozici třem dotčeným orgánům při přípravě a přijetí směrnice 2019/904. Uvedeným orgánům tedy nelze vytýkat, že tyto dvě zprávy nezohlednily.

230    Ze studie Eunomia navíc vyplývá, že zpráva laboratoře TCKT z března 2016 i zpráva laboratoře Roediger byly vyhotoveny na objednávku výrobců plastu obsahujícího prooxidační přísadu. Kromě toho ze zprávy laboratoře TCKT z července 2016 vyplývá, že byla vypracována na žádost žalobkyň. V souladu s judikaturou citovanou v bodech 147 a 149 výše tedy lze těmto třem zprávám, zvláště zprávě laboratoře TCKT z července 2016, přiznat pouze slabou důkazní hodnotu.

231    Studie Eunomia konečně poukazuje na nesoulad ve výsledcích zaznamenaných ve zprávě laboratoře Roediger, aniž uvedená zpráva tento nesoulad vysvětluje. Tato studie rovněž uvádí, že je obtížné přisoudit věrohodnost závěrům zprávy laboratoře TCKT z března 2016, a to z důvodu nejasnosti týkající se zejména vývoje jednotlivých vzorků, z nichž každý obsahuje odlišný procentní podíl plastu obsahujícího prooxidační přísadu.

232    Pokud jde o studii M. Samper, je třeba uvést, podobně jako to učinila Komise, že se netýká recyklace plastu obsahujícího prooxidační přísadu, ale recyklace biologicky rozložitelných polymerů. Ze skutečnosti, že uvádění na trh druhu plastu, který je předmětem studie M. Samper, nebylo zakázáno, přestože je nevhodný k recyklaci, nelze vyvozovat, že by nemělo být zakázáno ani uvádění na trh plastu obsahujícího prooxidační přísadu. Podle judikatury citované v bodě 115 výše totiž určení existence rizika, které představuje každý druh plastu, spadá do posuzovací pravomoci všech tří dotčených orgánů.

233    Konečně, pokud jde o svědeckou výpověď vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental, je pravda, že body 48 až 52 této svědecké výpovědi, na které odkazují repliky, uvádějí zejména to, že plast obsahující prooxidační přísadu může být recyklován stejným způsobem jako běžný plast a k jeho recyklaci není nezbytné jej oddělit od běžného plastu. Z důvodů uvedených v bodě 179 výše však nelze třem dotčeným orgánům vytýkat, že nezohlednily body 48 až 52 svědecké výpovědi vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental.

234    Z bodů 219 až 233 výše vyplývá, že tři dotčené orgány měly k dispozici co možná nejvíce vyčerpávající vědecké posouzení rizika, že plast obsahující prooxidační přísadu negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů, a že se nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že takové riziko existuje.

4)      K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu neposkytuje prokázaný environmentální přínos

235    Pokud jde o tvrzení uvedené v bodě 15 odůvodnění směrnice 2019/904, podle kterého oxo-rozložitelný plast neposkytuje prokázaný environmentální přínos, Parlament a Komise uvádějí, že vycházely ze sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 16. ledna 2018 s názvem „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ [COM(2018) 28 final] a ze studie De Wilde.

236    Studie De Wilde, jejímž cílem je posoudit zejména výhody a nevýhody oxo-rozložitelných plastů ve srovnání s výhodami a nevýhodami tzv. biologicky rozložitelných plastů, přitom pouze dochází k závěru, že první z nich nejsou biologicky rozložitelné, aniž uvádí prokázané výhody. Především sdělení Komise zmíněné v předchozím bodě na své straně 17 uvádí, že „u několika alternativních materiálů, které si nárokovaly biologickou rozložitelnost, např. ‚oxo-rozložitelných plastů‘, se ukázalo, že ve srovnání s běžnými plasty neposkytují žádné doložené environmentální přínosy, ale že je naopak znepokojivá jejich rychlá fragmentace na mikroplasty“. Z vědeckých posouzení biologického rozkladu, kompostování a recyklace plastu obsahujícího prooxidační přísadu, která jsou uvedena v bodech 124 až 234 výše, ostatně nevyplývá, že by tento druh plastu poskytoval v některém z těchto aspektů prokázaný přínos.

237    Žalobkyně však na jedné straně tvrdí, že uvedené orgány měly zohlednit stanovisko Výboru Parlamentu pro rybolov k návrhu směrnice, které doporučilo, aby byl biologicky rozložitelný plast jasně definován.

238    Na druhé straně žalobkyně považují za obzvláště vypovídající skutečnost, že ve svých stanoviscích k návrhu směrnice ze dne 3. října 2018 a ze dne 11. října 2018 Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova a Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Parlamentu navrhly zakázat uvádění výrobků vyrobených z oxo-rozložitelných plastů na trh, aniž však v tomto ohledu předložily jakékoli odůvodnění.

239    Podle čl. 59 odst. 1 jednacího řádu Parlamentu (Úř. věst. 2019, L 302, s. 1) se přitom postoj Parlamentu ve smyslu čl. 294 odst. 3 SFEU přijímá hlasováním na plenárním zasedání, a nikoli stanoviskem jednoho z jeho výborů. Není tedy rozhodné, že výbor, jako je Výbor pro rybolov, přijme jiné stanovisko, než jaké bylo přijato na plenárním zasedání. Tím spíše není rozhodné, že výbor, jako je Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova a Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, své stanovisko neodůvodní. Nelze tudíž Parlamentu, tím méně Radě a Komisi vytýkat, že taková stanoviska nezohlednily.

240    Z bodů 235 až 239 výše vyplývá, že tři dotčené orgány měly k dispozici co možná nejvíce vyčerpávající vědecké posouzení případných environmentálních přínosů, pokud jde o plast obsahující prooxidační přísadu, a že mohly, aniž se dopustily zjevně nesprávného posouzení, dospět k závěru, že prokázaný přínos neexistuje.

241    Uvedené orgány tudíž měly k dispozici co možná nejvíce vyčerpávající vědecké posouzení rizik uvedených v bodě 15 odůvodnění směrnice 2019/904, a sice že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný, není kompostovatelný, negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů a neposkytuje prokázaný environmentální přínos. Uvedené orgány tedy mohly, aniž se dopustily zjevně nesprávného posouzení, považovat existenci těchto rizik za prokázanou.

5)      K seznamu připojenému k replikám, který obsahuje všechny dokumenty, které tři dotčené orgány údajně nezohlednily

242    Konečně je třeba upřesnit, že žalobkyně předložily v příloze k replikám seznam, který obsahuje všechny dokumenty, které tři dotčené orgány podle žalobkyň nezohlednily (dále jen „seznam připojený k replikám“).

243    Většina dokumentů uvedených na tomto seznamu již byla předmětem výše uvedeného přezkumu.

244    Z těch, které nebyly předmětem takového přezkumu, některé pocházejí z doby až po přijetí směrnice 2019/904, a sice: zaprvé britská norma PAS 9017:2020, která pochází z října 2020; zadruhé studie, kterou vypracovali A. S. Babetto, M. C. Antunes, S. H. P. Bettini, a B. C. Bonse, nazvaná „A Recycling-Focused Assessment of the Oxidative Thermomechanical Degradation of HDPE Melt Containing Pro oxidant“ („Posouzení zaměřené na recyklaci termomechanického oxidativního rozkladu roztaveného vysokohustotního polyethylenu obsahujícího prooxidační látku“), zveřejněná na internetu dne 21. prosince 2019; zatřetí studie, kterou vypracovali S. Saikrishnan, D. Jubinville, C. Tzoganakis, a T. H. Mekonnen, nazvaná „Thermo-mechanical degradation of polypropylene (PP) and low density polyethylene (LDPE) blends exposed to simulated recycling“ [„Termomechanický rozklad směsí polypropylenu (PP) a polyethylenu s nízkou hustotou (LDPE) vystavených simulované recyklaci] zveřejněná v prosinci 2020; a začtvrté studie, kterou vypracovali D. Åkesson, G. Kuzhanthaivelu, a M. Bohlén, nadepsaná „Effect of a Small Amount of Thermoplastic Starch Blend on the Mechanical Recycling of Conventional Plastics“ („Účinek malého množství směsi termoplastického škrobu na mechanickou recyklaci běžných plastů“), zveřejněná dne 24. října 2020. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 154 výše nelze třem dotčeným orgánům vytýkat, že tyto čtyři dokumenty nezohlednily.

245    Jeden z dokumentů uvedených na seznamu připojeném k replikám je zmíněn ve studii Eunomia, která byla pro tři dotčené orgány přístupná při vypracování a přijetí směrnice 2019/904. Tyto orgány jej tedy zohlednily. Jedná se o studii, kterou vypracovali I. Jakubowicz a J. Enebro, nazvanou „Effects of Reprocessing of Oxobiodegradable and Non-degradable Polyethylene on the durability of recycled Materials“ („Účinky recyklace oxo-biologicky rozložitelného polyethylenu a nerozložitelného polyethylenu na trvanlivost recyklovaného materiálu“) z března 2012.

246    Na další z dokumentů uvedených na seznamu připojeném k replikám, a sice přílohu A.27 k žalobě, jež obsahuje dopisy, které vědci zaslali ECHA a týkají se oxo-biologicky rozložitelných plastů, je v žalobě odkázáno pouze obecně. V žalobě se totiž pouze uvádí, že uvedené dopisy byly zaslány v reakci na veřejnou konzultaci zahájenou ECHA ohledně tohoto druhu plastů a že jejich autoři s jeho zákazem nesouhlasí. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 163 výše přitom Tribunálu nepřísluší zjišťovat, které z dopisů uvedených v příloze A.27, jež obsahuje 100 stran a více než 30 dopisů, jsou relevantní, spolehlivé a podložené, ani určovat, který argument žalobkyň podporují. Rovněž repliky odkazují na tuto přílohu pouze obecně. Existuje však jedna výjimka, která se týká dopisu Dr. R. Rose ze dne 3. května 2018. Na tento dopis žaloba a repliky odkazují konkrétně. Tento dopis je však citován na podporu čtvrtého žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti, takže bude zkoumán v jeho rámci.

247    A konečně na jeden z dokumentů uvedených na seznamu připojeném k replikám, není v žalobě ani v replikách vůbec odkázáno. Jedná se o studii, kterou vypracovali H. Jin, J. Gonzalez-Gutierrez, P. Oblak, B. Zupančič, a I. Emri, nazvanou „The effect of large mechanical recycling on the properties of low-density polyethylene“ („Účinek rozsáhlé mechanické recyklace na vlastnosti polyethylenu s nízkou hustotou“) z listopadu 2012. Na tuto studii odkazuje pouze svědecká výpověď vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental, která je sama připojena k replikám. Judikatura citovaná v bodě 163 výše se přitom vztahuje rovněž na repliku (rozsudek ze dne 11. července 2018, Europa Terra Nostra v. Parlament, T‑13/17, nezveřejněný, EU:T:2018:428, bod 86). Tribunál tedy nemůže tuto studii zohlednit.

248    Třem dotčeným orgánům tudíž nelze vytýkat, že nezohlednily dokumenty uvedené na seznamu připojeném k replikám.

249    Je tedy třeba dospět k závěru, že jak bylo uvedeno v bodě 241 výše, žalobkyně nesprávně tvrdí, že se tři dotčené orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení zaprvé tím, že přijaly zákaz uvádět na trh výrobky vyrobené z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, i když neměly k dispozici co možná nejvíce vyčerpávající vědecké posouzení rizik, která tento druh plastů představuje, a zadruhé tím, že považovaly existenci těchto rizik za prokázanou.

250    Vzhledem k tomu, že pravomoc, která pro unijního normotvůrce vyplývá z článku 191 SFEU, je podle judikatury citované v bodě 115 výše předmětem přezkumu zjevně nesprávného posouzení, je třeba dospět k závěru, že všechny tři dotčené orgány toto ustanovení neporušily.

251    Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení článku 191 SFEU, není třeba zkoumat, zda je toto porušení dostatečně závažné, jak to vyžaduje judikatura týkající se první podmínky vzniku odpovědnosti Unie, uvedená v bodě 42 výše.

252    První část třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti je tedy třeba zamítnout v rozsahu, v němž vychází z dostatečně závažného porušení článku 191 SFEU a ze zjevně nesprávných posouzení.

b)      K dostatečně závažnému porušení obecné zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU

253    V rámci druhé a třetí části, jakož i částečně první části třetího žalobního důvodu vycházejícího z protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že zákaz uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů, stanovený v článku 5 směrnice 2019/904, je v rozporu s obecnou zásadou proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 SEU.

254    Úvodem je třeba připomenout, že zásada proporcionality vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (rozsudek ze dne 13. března 2019, Polsko v. Parlament a Rada, C‑128/17, EU:C:2019:194, bod 94).

255    Pokud jde o soudní přezkum dodržování této zásady, je třeba uvést, že ve složitém technickém rámci, který se neustále vyvíjí, disponuje unijní normotvůrce širokou posuzovací pravomocí, zejména pokud jde o posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutkových okolností pro určení povahy a rozsahu přijímaných opatření, zatímco přezkum prováděný unijním soudem musí být omezen na přezkum toho, zda při výkonu této pravomoci nedošlo ke zjevnému pochybení nebo zneužití pravomoci nebo zda unijní normotvůrce zjevně nepřekročil meze své posuzovací pravomoci. V takovém kontextu nemůže totiž unijní soud svým posouzením vědeckých a technických skutkových okolností nahradit posouzení unijního normotvůrce, kterému tuto úlohu svěřila Smlouva (rozsudek ze dne 13. března 2019, Polsko v. Parlament a Rada, C‑128/17, EU:C:2019:194, bod 95).

256    S ohledem na tyto úvahy je třeba zkoumat, zda žalobkyně v rámci druhé části jejich třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti správně tvrdí, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 v rozsahu, v němž se vztahuje na oxo-biologicky rozložitelné plasty, není způsobilý k dosažení cíle uvedené směrnice, a dále, zda, jak tvrdí ve třetí části téhož žalobního důvodu, uvedený zákaz překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

257    Pokud jde o první část třetího žalobního důvodu, je třeba připomenout, že zčásti vychází z toho, že dotčený zákaz je nepřiměřený pouze z důvodu chybějícího vědeckého posouzení rizik pro životní prostředí a lidské zdraví, která představují oxo-rozložitelné plasty. Je přitom třeba konstatovat, že žalobkyně v podstatě tvrdí, že uvedený zákaz nemůže být způsobilý k ochraně před takovými riziky, jelikož jejich existence nebyla prokázána. V rozsahu, v němž první část vychází z tohoto tvrzení, splývá tedy s druhou částí a budou zkoumány společně.

1)      Ke druhé části vycházející z toho, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 není v rozsahu, v němž se použije na oxo-biologicky rozložitelné plasty, způsobilý k dosažení cíle uvedené směrnice, a k první části v rozsahu, v němž vychází z téhož tvrzení

258    Z bodů 124 až 249 výše vyplývá, že se tři dotčené orgány nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že plast obsahující prooxidační přísadu představuje riziko pro životní prostředí a lidské zdraví, jelikož není řádně biologicky rozložitelný, není kompostovatelný, má negativní dopad na recyklaci běžných plastů a neposkytuje prokázaný environmentální přínos.

259    V souladu s judikaturou citovanou v bodě 255 výše musí být tudíž opatření spočívající v zákazu uvádění na trh výrobků vyrobených z plastů obsahujících prooxidační přísadu považováno za způsobilé k dosažení cíle ochrany životního prostředí a lidského zdraví uvedeného v bodě 36 odůvodnění a v článku 1 směrnice 2019/904.

2)      Ke třetí části vycházející z toho, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 překračuje v rozsahu, v němž se vztahuje na oxo-biologicky rozložitelné plasty, meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle sledovaného uvedenou směrnicí

260    Ve třetí části třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že v rozsahu, v němž se vztahuje na oxo-biologicky rozložitelné plasty, překračuje opatření stanovené v článku 5 směrnice 2019/904 meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle ochrany životního prostředí a lidského zdraví, který tato směrnice sleduje.

261    V první řadě žalobkyně tvrdí, že existují jiná méně omezující opatření, než prostý zákaz uvádění na trh, a sice zaprvé vyloučení oxo-biologicky rozložitelného plastu z definice „oxo-rozložitelný plast“ v čl. 3 bodě 3 uvedené směrnice, a proto z působnosti jejího článku 5; zadruhé podrobení oxo-biologicky rozložitelného plastu zkouškám v souladu s americkou normou ASTM D 6954 nebo jinými srovnatelnými normami; zatřetí požadavek, aby oxo-biologicky rozložitelný plast obsahoval označení umožňující automatické třídění před recyklací; začtvrté zahrnutí tohoto druhu plastů do působnosti článků 4, 7, 8 nebo 10 směrnice 2019/904; nebo zapáté požadavek označení, které zabrání jakémukoli nebezpečí záměny ze strany spotřebitelů.

262    Žádné z pěti opatření navrhovaných žalobkyněmi však neumožňuje dosáhnout cíle sledovaného směrnicí 2019/904.

263    Zaprvé, pokud jde o návrh žalobkyň vyloučit oxo-biologicky rozložitelný plast z definice „oxo-rozložitelný plast“ v čl. 3 bodě 3 směrnice 2019/904, v rámci posouzení první části tohoto žalobního důvodu již bylo konstatováno, že se tři dotčené orgány nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že plast obsahující prooxidační přísadu není v přiměřené lhůtě řádně biologicky rozložitelný, a proto není namístě rozlišovat mezi oxo-rozložitelnými plasty a oxo-biologicky rozložitelnými plasty. Vyloučení plastu obsahujícího prooxidační přísadu z definice „oxo-rozložitelný plast“ v čl. 3 bodě 3 směrnice 2019/904 by tudíž vedlo k omezení rozsahu zákazu stanoveného v článku 5 této směrnice na plastové výrobky na jedno použití uvedené v části B její přílohy, což by bylo v rozporu se samotným zněním tohoto článku.

264    Zadruhé stran návrhu žalobkyň podrobit plast obsahující prooxidační přísadu zkouškám v souladu s americkou normou ASTM D 6954 nebo s jinými srovnatelnými normami, v bodě 197 výše již bylo konstatováno, že vzhledem k tomu, že na úrovni Unie neexistuje jednotná norma, která by umožňovala posoudit biologický rozklad uvedeného plastu, ale pouze vnitrostátní normy, nepřekročily tři dotčené orgány meze své posuzovací pravomoci, když nevycházely z normy ASTM D 6954 nebo z jiných srovnatelných norem.

265    Zatřetí, pokud jde o návrh žalobkyň požadovat, aby plast obsahující prooxidační přísadu obsahoval označení, které umožní jeho identifikaci strojem pro automatické třídění, aby byl oddělen od běžných plastů a nebyl recyklován spolu s nimi, ze studie Eunomia vyplývá, že současná technologie neumožňuje automatické třídění plastu obsahujícího prooxidační přísadu, a ze zprávy ze dne 16. ledna 2018 vyplývá, že „[t]echnologie, které jsou v současné době k dispozici, […] při opětovném zpracování identifikaci a samostatné třídění oxo-rozložitelných plastů nezajišťují“.

266    Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že takové tradičně používané techniky automatického oddělování, jako je blízká infračervená spektroskopie, neumožňují vyhledávat plasty obsahující prooxidační přísadu, takže za tímto účelem musí být vyvinuty nové stroje pro automatické třídění, což však není pro recyklační průmysl ekonomicky životaschopnou možností. Žalobkyně se přitom omezují na tvrzení, že vývoj nových strojů pro automatické třídění je ekonomicky životaschopný, aniž předkládají na podporu tohoto tvrzení jakýkoli důkaz nebo prokazují, že je skutečně možné zavést označení, které navrhují.

267    Začtvrté žalobkyně navrhují zahrnout plasty obsahující prooxidační přísadu do působnosti článků 4, 7, 8 nebo 10 směrnice 2019/904, které členským státům umožňují přijmout následující opatření: snížení spotřeby (článek 4); opatření spočívající v použití označení, které spotřebitelům poskytne informace zaprvé o vhodných postupech nakládání s odpady pro daný výrobek nebo způsobech odstraňování odpadů, jichž je třeba se u daného výrobku vyvarovat, a zadruhé o přítomnosti plastů ve výrobku nebo nepříznivých dopadech nevhodných způsobů odstraňování odpadů z nich pocházejících (článek 7); opatření stanovící zavedení systémů rozšířené odpovědnosti výrobců za uvádění na trh výrobků z plastu obsahujícího prooxidační přísadu (článek 8); osvětová opatření k informování spotřebitelů a podnícení odpovědného spotřebitelského chování (článek 10).

268    Avšak s ohledem na širokou posuzovací pravomoc připomenutou v bodě 255 výše, kterou má unijní normotvůrce při určování povahy a rozsahu jím přijímaných opatření, nelze mít za to, že všechny tři dotčené orgány překročily meze této pravomoci, když s ohledem na rizika, která představují výrobky z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, zejména s ohledem na riziko, že není řádně biologicky rozložitelný, měly za to, že je třeba zakázat jejich uvádění na trh a nepodrobit je některému z opatření uvedených v článcích 4, 7, 8 nebo 10 směrnice 2019/904, která by se ostatně mohla v jednotlivých členských státech lišit.

269    Zapáté stran návrhu žalobkyň požadovat označování výrobků z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, které zabrání jakémukoli nebezpečí záměny ze strany spotřebitelů, je nutno uvést, že tento návrh doplňuje jejich návrh, aby se na uvedené výrobky vztahovala opatření stanovená v článcích 7 nebo 10 směrnice 2019/904. Tento návrh musí být tedy z důvodů uvedených v bodě 268 výše zamítnut.

270    Ve druhé řadě žalobkyně tvrdí, že namísto prostého zákazu uvádění na trh výrobků vyrobených z plastu obsahujícího prooxidační přísadu měly tři dotčené orgány stanovit přechodné období, jak to učinila ECHA ve svém návrhu na omezení týkající se záměrně přidávaných mikroplastů.

271    Takovou argumentaci nelze přijmout.

272    Je pravda, že ve sdělení ECHA, nazvaném „Návrh omezení týkající se záměrně přidávaných mikroplastů – otázky a odpovědi“ ze září roku 2020, které předložily žalobkyně, je uvedeno, že tato agentura navrhla omezení na základě nařízení REACH, v němž doporučuje zakázat uvádění mikroplastů používaných v kosmetických přípravcích na trh, ale stanoví přechodné období v délce čtyř až osmi let.

273    Je však třeba zdůraznit, že lhůta pro provedení článku 5 směrnice 2019/904, přijaté dne 5. června 2019, uplyne podle jejího čl. 17 odst. 1 dne 3. července 2021 a že tato lhůta by mohla být prakticky považována za rovnocennou dvouletému přechodnému období, které by bylo spojeno se zákazem uvádění na trh výrobků vyrobených z plastu obsahujícího prooxidační přísadu. Kromě toho přechodná období doporučená ECHA pro mikroplasty, které jsou záměrně přidávány do kosmetických přípravků, se nepoužijí ve všech případech. Nepoužijí se například u kosmetických přípravků obsahujících mikročástice, protože je lze snadno nahradit přírodními látkami, jako je mandlový prášek, kokosové ořechy nebo olivová semena. A konečně, jak tvrdí Komise, s ohledem na nekomplexní použití plastů obsahujících prooxidační přísadu je třeba mít za to, že tři dotčené orgány nepřekročily meze své posuzovací pravomoci, když měly za to, že výrobky vyrobené z tohoto druhu plastů musí být zakázány bez stanovení přechodného období.

274    Žalobkyně se tudíž nemohou odvolávat na přechodná období doporučená ECHA u záměrně přidávaných mikroplastů za účelem tvrzení, že prostý zákaz výrobků vyrobených z plastů obsahujících prooxidační přísadu bez stanovení přechodného období je nepřiměřený.

275    Ve třetí řadě žalobkyně tvrdí, že nevýhody způsobené zákazem uvádění na trh výrobků vyrobených z plastu obsahujícího prooxidační přísadu jsou nepřiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům, jelikož tři dotčené orgány neposoudily sociální a hospodářské dopady uvedeného zákazu.

276    Ochrana lidského zdraví má přitom převažující význam ve srovnání s hospodářskými důvody a ochrana životního prostředí představuje jeden ze základních cílů Unie. Význam takových cílů může odůvodňovat negativní hospodářské důsledky, jakkoliv pro některé hospodářské subjekty značné (rozsudek ze dne 12. prosince 2014, Xeda International v. Komise, T‑269/11, nezveřejněný, EU:T:2014:1069, bod 138).

277    Kromě toho se žalobkyně omezují na tvrzení, že tři dotčené orgány neposoudily sociální a hospodářské dopady zákazu stanoveného v článku 5 směrnice 2019/904. Nevysvětlují, v čem spočívají údajné sociální a hospodářské nevýhody, které tento zákaz vytváří, ale pouze odkazují, aniž by toto tvrzení podložily, na překážky bránící vývoji účinnější oxo-biologicky rozložitelné technologie.

278    Je tedy třeba dospět k závěru, že zákaz uvádění na trh výrobků vyrobených z plastu obsahujícího prooxidační přísadu nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle ochrany životního prostředí a lidského zdraví sledovaného směrnicí 2019/904.

279    Z bodů 259 a 278 výše tedy vyplývá, že uvedený zákaz neporušuje obecnou zásadu proporcionality zakotvenou v čl. 5 odst. 4 SEU.

280    Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení této zásady, není třeba zkoumat, zda je toto porušení dostatečně závažné, jak to vyžaduje judikatura týkající se první podmínky vzniku odpovědnosti Unie, uvedená v bodě 42 výše.

281    Druhá a třetí část třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti, jakož i jeho první část v rozsahu, v němž vychází z dostatečně závažného porušení obecné zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU, musí být tedy zamítnuty.

282    Třetí žalobní důvod je tudíž třeba v plném rozsahu zamítnout.

4.      Ke čtvrtému žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení obecné zásady rovného zacházení

283    V rámci čtvrtého žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že tři dotčené orgány porušily obecnou zásadu rovného zacházení zaprvé tím, že zakázaly uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-biologicky rozložitelných plastů, ale nikoliv výrobky z běžných plastů, s výjimkou devíti výrobků na jedno použití, a zadruhé tím, že zakázaly uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-biologicky rozložitelných plastů, ale nikoliv výrobky vyrobené z plastů uváděných na trh jako „kompostovatelné“.

284    Pokud jde konkrétně o rozdílné zacházení mezi výrobky vyrobenými z oxo-biologicky rozložitelných plastů a výrobky z běžných plastů, s výjimkou devíti výrobků na jedno použití, žalobkyně tvrdí, že nebylo prokázáno, že oxo-biologicky rozložitelný plast narušuje životní prostředí více než oxo-rozložitelný plast nebo běžný plast. Oxo-biologicky rozložitelný plast se nerozpadá na mikroplasty a biologicky se rozkládá rychleji než běžný plast. Není u něj ani větší pravděpodobnost, že bude více než běžný plast ukládán na nelegální skládky. Lze jej recyklovat stejným způsobem jako běžný plast. Pokud jde o rozdílné zacházení mezi výrobky vyrobenými z oxo-biologicky rozložitelných plastů a výrobky vyrobenými z běžných plastů, s výjimkou devíti výrobků na jedno použití, žalobkyně rovněž poukazují na to, že žádná skutečnost neodůvodňuje zákaz pouze devíti výrobků na jedno použití vyrobených z běžných plastů, i když jsou zakázány všechny výrobky vyrobené z oxo-biologicky rozložitelných plastů.

285    Podpůrně žalobkyně tvrdí, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 vede k narušení soutěže mezi různými druhy biologicky rozložitelných plastů.

286    Parlament, Rada a Komise s argumentací žalobkyň nesouhlasí.

287    Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je zásada rovného zacházení porušena pouze tehdy, pokud je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 5. prosince 2013, Solvay v. Komise, C‑455/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:796, bod 77 a citovaná judikatura).

288    Srovnatelnost odlišných situací se posuzuje s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují. Takové prvky musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle aktu Unie, který zakládá dotčené odlišení. Mimoto musí být zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž dotčený akt spadá (rozsudky ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 26, a ze dne 19. prosince 2019, HK v. Komise, C‑460/18 P, EU:C:2019:1119, bod 67).

289    Je třeba zkoumat zaprvé, zda všechny tři dotčené orgány porušily obecnou zásadu rovného zacházení tím, že zakázaly uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-biologicky rozložitelných plastů, ale nikoliv výrobky z běžných plastů, s výjimkou devíti výrobků na jedno použití, a zadruhé, zda porušily uvedenou zásadu tím, že zakázaly uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-biologicky rozložitelných plastů, ale nikoliv výrobky vyrobené z plastů uváděných na trh jako „kompostovatelné“.

290    Pokud jde v první řadě o první ze dvou porušení uvedených v bodě 289 výše, Tribunál má za to, že výrobky vyrobené z plastu obsahujícího prooxidační přísadu nelze považovat za výrobky, které jsou v situaci srovnatelné se situací výrobků vyrobených z běžných plastů.

291    Z posouzení třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti totiž zaprvé vyplývá, že na základě vědeckého posouzení rizik, které bylo dostupné třem dotčeným orgánům při vypracování a přijetí směrnice 2019/904, nelze vyloučit, že plast obsahující prooxidační přísadu je přinejmenším v některých ohledech souvisejících zejména s jeho recyklací a biologickým rozkladem na skládce problematičtější než běžný plast.

292    V tomto ohledu z bodů 129 a 131 výše vyplývá, že podle studie Eunomia a zprávy ze dne 16. ledna 2018 je plast obsahující prooxidační přísadu v případě biologického rozkladu v hlubokých vrstvách skládky o něco problematičtější z hlediska skleníkových plynů než běžný plast.

293    Jak je zadruhé uvedeno v bodě 234 výše, plast obsahující prooxidační přísadu nelze recyklovat s běžným plastem, aniž je dotčena kvalita recyklovaného materiálu.

294    A konečně z bodů 127 až 131 výše vyplývá, že podle studie Eunomia a zprávy ze dne 16. ledna 2018 se plast obsahující prooxidační přísadu rozpadá rychleji než běžný plast, ale že není vyloučeno, že tento rychlejší rozpad prvně uvedeného plastu bude mít za následek, že jak na vzduchu, tak v mořském prostředí bude jeho negativní dopad na životní prostředí zvýšený, protože se koncentruje v kratším čase.

295    To je v souvislosti s odpadem v moři zdůrazněno v oddíle 4.3 zprávy ze dne 16. ledna 2018, podle které „[v]zhledem k tomu, že se oxo-rozložitelné plasty zřejmě rozpadají rychleji než běžné plasty, nepříznivé dopady související s přítomností mikroplastů v mořském prostředí se soustřeďují v kratším čase. To by mohlo být v konečném důsledku horší než rozložení dopadů na delší období, protože se zvyšuje počet dotčených jednotlivců, druhů a stanovišť, jakož i zátěž pro jednotlivce“.

296    Tuto skutečnost zdůrazňuje rovněž studie Eunomia ohledně biologického rozkladu v otevřeném prostředí. Podle uvedené studie „je možné, že rozklad plastu obsahujícího prooxidační přísadu bude mnohem kratší než rozklad běžného plastu. Je však třeba si položit otázku, zda dopad na životní prostředí není během fáze biologického rozkladu ve srovnání s hypotetickým srovnávacím scénářem o to vyšší“.

297    Žalobkyně se nemohou za účelem vyvrácení zjištění uvedených v bodech 291 až 294 výše dovolávat dopisu, který agentuře ECHA zaslala dne 3. května 2018 Dr. R. Rose – autorka studie Queen Mary University. Je pravda, že Dr. R. Rose v tomto dopise uvádí, že je „překvapena, že Unie navrhuje zakázat výrobek, který jistě není horší než nemodifikovaný [polyethylen s nízkou hustotou, tedy běžný plast], na který se nevztahuje stejné opatření“, a že „[p]řijetí legislativního opatření proti jednomu druhu plastu neumožňuje vyřešit kumulaci mnoha druhů polymerovaných uhlovodíků“. Tento dopis však naznačuje použití nové metody vyvinuté Queen Mary University, o níž bylo v bodě 170 výše konstatováno, že není zdaleka jednoznačná a není jisté, zda umožní dosáhnout výsledků, které budou reprodukovatelné v reálných podmínkách.

298    Žalobkyně se nemohou za účelem vyvrácení zjištění uvedených v bodech 291 až 294 výše opírat ani o bod 19 písm. c) a bod 47 písm. b) svědecké výpovědi vedoucího vědeckého pracovníka společnosti Symphony Environmental. Je pravda, že v něm tento pracovník uvádí zaprvé, že běžný plast se rozpadá na mikroplasty, které přetrvávají v životním prostředí po desítky nebo stovky let, a zadruhé že spotřebitelé, kteří vyhazují plastový odpad, se často nezabývají otázkou, zda je, či není biologicky rozložitelný. Je však třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 179 výše, že uvedené svědecké výpovědi lze přiznat pouze slabou důkazní hodnotu. Je tomu tak tím spíše, že jediným důkazem, který vedoucí vědecký pracovník společnosti Symphony Environmental cituje na podporu svých tvrzení, je zpráva laboratoře Intertek, o níž bylo v bodě 182 výše konstatováno, že byla vypracována na žádost společnosti Symphony Environmental.

299    A konečně, pokud se žalobkyně snaží argumentovat body 25 a 26 svědecké výpovědi generálního ředitele žalobkyň, v níž generální ředitel poukazuje bez jakéhokoli odkazu na vědeckou studii na nesoudržnost směrnice 2019/904, která zakazuje oxo-biologicky rozložitelné plasty, ale nikoliv běžné nebo kompostovatelné plasty, ačkoli se mimo jiné tyto plasty v otevřeném prostředí řádně biologicky nerozkládají a neposkytují prokázaný environmentální přínos, stačí připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 156 výše, lze této svědecké výpovědi přiznat pouze slabou důkazní hodnotu.

300    Dále z bodu 36 odůvodnění směrnice 2019/904 vyplývá, že jejím cílem je zejména předcházení a snižování dopadu některých plastových výrobků na jedno použití, výrobků z oxo-rozložitelných plastů a lovných zařízení obsahujících plasty na životní prostředí a na lidské zdraví. Cílem uvedené směrnice tedy není pokrýt všechny plastové výrobky, které by mohly představovat riziko pro životní prostředí a lidské zdraví, ale zaměřit se pouze na oblasti, kde je to nejvíce potřeba, jak uvádí bod 7 jejího odůvodnění ohledně plastových výrobků na jedno použití. Článek 1 směrnice 2019/904 potvrzuje, že jejím cílem je mimo jiné předcházet dopadu „některých“ plastových výrobků na životní prostředí, zejména na vodní prostředí, a na lidské zdraví a snižovat jej.

301    V rámci analýzy třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti bylo přitom konstatováno, že se tři dotčené orgány nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů mají dopad na životní prostředí a lidské zdraví.

302    Vzhledem k tomu, že podle judikatury citované v bodě 288 výše se srovnatelnost odlišných situací posuzuje ve světle předmětu a cíle aktu Unie, který zakládá dotčené odlišení, nelze mít za to, že výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů, které jsou předmětem směrnice 2019/904, jejímž cílem je předcházet jejich dopadu na životní prostředí a lidské zdraví a snižovat jej, jsou v situaci srovnatelné se situací výrobků vyrobených z běžných plastů.

303    Tři dotčené orgány proto neporušily obecnou zásadu rovného zacházení tím, že zakázaly uvádět na trh výrobky vyrobené z plastů obsahujících prooxidační přísadu, avšak nikoli výrobky z běžných plastů, s výjimkou devíti výrobků na jedno použití.

304    Nelze přijmout tvrzení žalobkyň, že uvedené orgány porušily obecnou zásadu rovného zacházení tím, že zakázaly uvádět na trh „všechny“ výrobky vyrobené z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, ale pouze „některé“ výrobky na jedno použití z běžného plastu. Z bodu 36 odůvodnění směrnice 2019/904 totiž vyplývá, že jejím cílem je zejména předcházení a snižování dopadu „některých“ plastových výrobků na jedno použití na životní prostředí a na lidské zdraví, a z bodu 7 odůvodnění uvedené směrnice vyplývá, že zaměřením se pouze na oblasti, kde je to nejvíce potřeba, by se tato směrnice měla vztahovat pouze na ty plastové výrobky na jedno použití, které jsou nejčastěji nacházeny na plážích v Unii, tedy ty, které jsou uvedeny v části B přílohy uvedené směrnice. V souladu s judikaturou citovanou v bodě 288 výše nelze mít tudíž za to, že výrobky na jedno použití z běžného plastu, které nejsou uvedeny na seznamu v příloze směrnice 2019/904, jsou v situaci srovnatelné se situací výrobků vyrobených z plastu obsahujícího prooxidační přísadu. Tři dotčené orgány tedy zákazem uvádění na trh druhých, ale nikoli prvně uvedených výrobků, neporušily obecnou zásadu rovného zacházení.

305    A konečně pokud je třeba argument žalobkyň, že zákaz uvádění na trh stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 vede k narušení soutěže mezi různými druhy oxo-rozložitelných plastů, chápat tak, že jeho prostřednictvím tvrdí, že zákazem nejen výrobků vyrobených z oxo-rozložitelných plastů, ale rovněž výrobků vyrobených z plastů, které žalobkyně označují za „oxo-biologicky rozložitelné“, tři dotčené orgány porušily obecnou zásadu rovného zacházení, nelze jej přijmout. V rámci zkoumání třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti již totiž bylo konstatováno, že se uvedené orgány nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný a nelze činit rozdíl mezi oxo-rozložitelnými a oxo-biologicky rozložitelnými plasty. Nelze tedy tvrdit, že tím, že tyto orgány přistupovaly k výrobkům vyrobeným z oxo-rozložitelných plastů jinak než k výrobkům vyrobeným z plastů, které žalobkyně označují za „oxo-biologicky rozložitelné“, porušily obecnou zásadu rovného zacházení.

306    Ve druhé řadě, pokud jde o porušení obecné zásady rovného zacházení, které údajně vyplývá ze zákazu uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-biologicky rozložitelných plastů, ale nikoliv výrobky vyráběné z plastů uváděných na trh jako „kompostovatelné“, má Tribunál za to, že tyto dvě kategorie výrobků nejsou ve srovnatelné situaci.

307    Z posouzení třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti totiž vyplývá, že se tři dotčené orgány nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když měly za to, že existuje riziko, že plast obsahující prooxidační přísadu nebude kompostovatelný, což žalobkyně uznaly, jak bylo uvedeno v bodě 216 výše. A konečně v souladu s judikaturou citovanou v bodě 288 výše je třeba zohlednit skutečnost, že předmětem a cílem směrnice 2019/904 je sice předcházet dopadu výrobků vyrobených z oxo-rozložitelných plastů a snižovat jej, avšak výrobky vyrobené z plastů uváděných na trh jako „kompostovatelné“ nespadají pod její předmět a cíl.

308    Z bodů 303, 306 a 307 výše vyplývá, že tři dotčené orgány neporušily obecnou zásadu rovného zacházení tím, že zakázaly uvádět na trh výrobky vyrobené z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, avšak nikoliv výrobky vyrobené z běžných plastů, s výjimkou devíti výrobků na jedno použití, ani výrobky vyrobené z plastů uváděných na trh jako „kompostovatelné“.

309    Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení této zásady, není třeba zkoumat, zda je toto porušení dostatečně závažné, jak to vyžaduje judikatura týkající se první podmínky vzniku odpovědnosti Unie, uvedená v bodě 42 výše.

310    Čtvrtý žalobní důvod týkající se protiprávnosti je tedy třeba zamítnout.

5.      K pátému žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení článků 16 a 17 a čl. 41 odst. 1 Listiny, jakož i článku 49 SFEU

311    Pátý žalobní důvod týkající se protiprávnosti se dělí na dvě části. V rámci první části žalobkyně tvrdí, že přijetím zákazu stanoveného v článku 5 směrnice 2019/904 porušily všechny tři dotčené orgány jejich svobodu podnikání zakotvenou v článku 16 Listiny, jejich právo na vlastnictví zakotvené v článku 17 Listiny a jejich svobodu usazování uvedenou v článku 49 SFEU. Dotčený zákaz totiž žalobkyním údajně brání uvádět na unijní trh výrobky obsahující jejich předsměs d2w. V rámci druhé části žalobkyně tvrdí, že tento zákaz byl přijat v rozporu s jejich právem na řádnou správu zakotveným v článku 41 Listiny, jelikož všechny tři dotčené orgány nezohlednily relevantní důkazy a nedodržely příslušné postupy.

312    Parlament, Rada a Komise s argumentací žalobkyň nesouhlasí.

a)      K první části pátého žalobního důvodu, vycházející z dostatečně závažného porušení článků 16 a 17 Listiny a článku 49 SFEU

313    Je třeba zkoumat, zda tři dotčené orgány dostatečně závažným způsobem porušily zaprvé článek 16 Listiny, zadruhé její článek 17 a zatřetí článek 49 SFEU.

314    Tribunál má za to, že tomu tak není.

315    Pokud jde totiž zaprvé o porušení článku 16 Listiny týkajícího se svobody podnikání, je třeba uvést, že ochrana přiznaná tímto ustanovením zahrnuje svobodu vykonávat hospodářskou nebo obchodní činnost, smluvní svobodu a volnou hospodářskou soutěž (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Bank Melli Iran, C‑124/20, EU:C:2021:1035, bod 79). Kromě toho smluvní svoboda zahrnuje zejména možnost zvolit si hospodářského partnera, jakož i možnost určit cenu za plnění (rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C‑283/11, EU:C:2013:28, bod 43).

316    Svoboda podnikání zakotvená v článku 16 Listiny však nemá povahu absolutní výsady, nýbrž musí být posuzována ve vztahu ke své úloze ve společnosti a musí být vyvážena s ostatními zájmy chráněnými unijním právním řádem, jakož i právy a svobodami druhých (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Bank Melli Iran, C‑124/20, EU:C:2021:1035, bod 80).

317    S ohledem na znění článku 16 Listiny, který stanoví, že se svoboda podnikání uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi, jež se tak liší od znění ostatních základních svobod zakotvených v hlavě II Listiny, avšak je blízké znění některých ustanovení hlavy IV Listiny, může být svoboda podnikání předmětem široké škály zásahů ze strany veřejné moci, jimiž lze ve veřejném zájmu stanovit hranice pro výkon hospodářské činnosti (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Bank Melli Iran, C‑124/20, EU:C:2021:1035, bod 81).

318    Tato okolnost se přitom odráží zejména ve způsobu, jímž je nutno posuzovat unijní právní předpisy a vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti z hlediska zásady proporcionality na základě čl. 52 odst. 1 Listiny. V souladu s posledně uvedeným ustanovením musí být každé omezení výkonu práv a svobod zakotvených Listinou stanoveno zákonem, musí respektovat jejich podstatu a za současného dodržování zásady proporcionality musí být nezbytné a skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého (rozsudky ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C‑283/11, EU:C:2013:28, body 47 a 48, a ze dne 21. prosince 2021, Bank Melli Iran, C‑124/20, EU:C:2021:1035, body 82 a 83).

319    V projednávané věci vede zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 k omezení výkonu svobody podnikání žalobkyň. Žalobkyně totiž zaprvé uvádějí na trh takové výrobky vyrobené z plastů obsahujících předsměs d2w, jako jsou pytle do odpadkových košů a sáčky do mrazáku, což jim dotčený zákaz napříště zakazuje. Zadruhé se se uvedený zákaz může dotknout hlavní činnosti žalobkyň, a sice výroby a uvádění na trh předsměsi d2w. Tato hlavní činnost je přitom spojená s uváděním na trh výrobků vyrobených z oxo-rozložitelných plastů, takže zákaz druhé z těchto činností by mohl mít hospodářské důsledky pro první z nich a ovlivnit rozhodnutí žalobkyň v uvedené činnosti pokračovat (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2020, IFSUA v. Rada, T‑251/18, EU:T:2020:89, body 150 a 151).

320    Toto omezení je však stanoveno právním aktem, a sice směrnicí 2019/904. Kromě toho se nedotýká podstaty svobody podnikání žalobkyň, jelikož je pouze zakázáno uvádět na unijní trh výrobky z plastu obsahujícího prooxidační přísadu, nikoli však jejich výroba. Žalobkyně tedy mohou pokračovat ve výrobě těchto výrobků za účelem jejich uvádění na trh ve třetích zemích. Mohou rovněž pokračovat ve výrobě předsměsi d2w a prodávat ji zákazníkům, kteří ji budou používat pro výrobu výrobků, které zamýšlejí uvádět na trh ve třetích zemích. A konečně, jak bylo konstatováno v rámci posouzení třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti, toto omezení je nezbytné, přiměřené a odpovídá cíli obecného zájmu uznanému Unií, a sice ochraně životního prostředí a lidského zdraví.

321    Pokud jde zadruhé o porušení článku 17 Listiny, ten v odstavci 1 stanoví, že každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej a že nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Kromě toho může být užívání majetku rovněž upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.

322    Podle judikatury si však žádný hospodářský subjekt nemůže nárokovat vlastnické právo na podíl na trhu, byť by i tento podíl ovládal v okamžiku, který předcházel zavedení opatření, kterým byl uvedený trh dotčen, neboť tento podíl na trhu představuje pouze přechodnou ekonomickou pozici vystavenou rizikům změny okolností. Hospodářský subjekt nemůže ani uplatňovat nabyté právo, ba ani legitimní očekávání, že bude zachována existující situace, která může být změněna rozhodnutími přijatými unijními orgány v rámci jejich posuzovací pravomoci (rozsudek ze dne 12. července 2005, Alliance for Natural Health a další, C‑154/04 a C‑155/04, EU:C:2005:449, bod 128).

323    V projednávané věci vyplývá z judikatury citované v bodě 322 výše, že žalobkyně se nemohou dovolávat ochrany čl. 17 odst. 1 Listiny ohledně svého práva uvádět na unijní trh předsměs d2w (obdobně viz rozsudek ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise, C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 60).

324    Pokud jde o argument žalobkyň, že zákaz uvádět na trh výrobky vyrobené z oxo-rozložitelných plastů, stanovený v článku 5 směrnice 2019/904, je v rozporu s čl. 17 odst. 2 Listiny, který stanoví, že „[d]uševní vlastnictví je chráněno“, protože značně snižuje hodnotu práva duševního vlastnictví, které mají ke vzorci předsměsi d2w, nelze tento argument přijmout. I když žalobkyně upřesnily, že uvedená předsměs je chráněna z titulu práv k ochranné známce a know-how nezbytných k její výrobě, neuvedly důvody, proč jsou taková práva porušena.

325    Každopádně je třeba uvést, že z článku 17 Listiny ani z judikatury nevyplývá, že by měla být zajištěna absolutní ochrana práva duševního vlastnictví (obdobně viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Spiegel Online, C‑516/17, EU:C:2019:625, bod 56). Ke každému omezení čl. 17 odst. 2 Listiny musí dojít v souladu s jejím čl. 52 odst. 1. V projednávané věci je přitom omezení výkonu práva duševního vlastnictví, které mají žalobkyně k předměsi d2w, za předpokladu, že bude prokázáno, stanoveno právním aktem. Nezasahuje do podstaty uvedeného práva, jelikož není zakázána výroba výrobků z plastu obsahujícího prooxidační přísadu a jejich prodej na trhu třetích zemí ani výroba a uvádění takové přísady na trh v Unii. Jak bylo konstatováno v rámci zkoumání třetího žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti, takové omezení odpovídá cíli obecného zájmu uznanému Unií, a sice ochraně životního prostředí a lidského zdraví, a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné.

326    Pokud jde ve třetí řadě o porušení článku 49 SFEU, stačí konstatovat, že žalobkyně neuvádějí důvody, proč by zákaz uvádět na trh plast obsahující prooxidační přísadu bránil jejich svobodě usazování.

327    Z bodů 313 až 326 výše vyplývá, že tři dotčené orgány neporušily článek 16 Listiny, její článek 17 a ani článek 49 SFEU.

328    Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení uvedených článků, není třeba zkoumat, zda je toto porušení dostatečně závažné, jak to vyžaduje judikatura týkající se první podmínky vzniku odpovědnosti Unie, uvedená v bodě 42 výše.

329    První část pátého žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti musí být proto zamítnuta.

b)      Ke druhé části pátého žalobního důvodu, vycházející z dostatečně závažného porušení práva na řádnou správu zakotveného v článku 41 Listiny

330    V rámci druhé části pátého žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti žalobkyně tvrdí, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 byl přijat v rozporu s jejich právem na řádnou správu zakotveným v článku 41 Listiny. Tvrdí, že tři dotčené orgány nezohlednily relevantní důkazy a nedodržely příslušné postupy.

331    Takovou argumentaci nelze přijmout.

332    V tomto ohledu postačí konstatovat, že podle judikatury se právo na řádnou správu, které je stanoveno v článku 41 Listiny, nevztahuje na proces přípravy takového legislativního aktu, jako je směrnice 2019/904 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. října 1999, Atlanta v. Evropské společenství, C‑104/97 P, EU:C:1999:498, bod 37, a ze dne 12. června 2015, Health Food Manufacturers' Association a další v. Komise, T‑296/12, EU:T:2015:375, bod 98).

333    Tři dotčené orgány tudíž neporušily článek 41 Listiny.

334    Vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení uvedeného článku, není třeba zkoumat, zda je toto porušení dostatečně závažné, jak to vyžaduje judikatura týkající se první podmínky vzniku odpovědnosti Unie, uvedená v bodě 42 výše.

335    Je tedy třeba zamítnout druhou část pátého žalobního důvodu týkajícího se protiprávnosti, a tudíž i tento žalobní důvod v plném rozsahu.

336    Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že každý z pěti žalobních důvodů týkajících se protiprávnosti musí být zamítnut a žalobkyně neprokázaly existenci dostatečně závažného porušení právní normy, jejímž cílem je přiznání práv jednotlivcům.

337    Vzhledem k tomu, jak je uvedeno v bodě 41 výše, že podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie jsou kumulativní, musí být projednávaná žaloba na tomto základě zamítnuta, aniž je nutné zkoumat podmínky existence skutečné a určité škody, jakož i příčinné souvislosti.

IV.    K nákladům řízení

338    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Parlament, Rada a Komise požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnostem Symphony Environmental Technologies plc a Symphony Environmental Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

Van der Woude Spielmann Gâlea

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 31. ledna 2024.

Podpisy

Obsah

I. Skutečnosti předcházející sporu

II. Návrhová žádání účastníků řízení

III. Právní otázky

A. K žádosti o odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti

B. Úvodní poznámky

C. K přípustnosti

D. K věci samé

1. K prvnímu žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z porušení článků 68 až 73 nařízení REACH

2. K druhému žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení bodů 12 a 14 až 16 interinstitucionální dohody

3. K třetímu žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení obecné zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU a článku 191 SFEU, jakož i ze zjevně nesprávných posouzení

a) K první části v rozsahu, v němž vychází z dostatečně závažného porušení článku 191 SFEU

1) K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu není řádně biologicky rozložitelný

2) K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu není kompostovatelný

3) K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů

4) K tvrzení, že plast obsahující prooxidační přísadu neposkytuje prokázaný environmentální přínos

5) K seznamu připojenému k replikám, který obsahuje všechny dokumenty, které tři dotčené orgány údajně nezohlednily

b) K dostatečně závažnému porušení obecné zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU

1) Ke druhé části vycházející z toho, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 není v rozsahu, v němž se použije na oxo-biologicky rozložitelné plasty, způsobilý k dosažení cíle uvedené směrnice, a k první části v rozsahu, v němž vychází z téhož tvrzení

2) Ke třetí části vycházející z toho, že zákaz stanovený v článku 5 směrnice 2019/904 překračuje v rozsahu, v němž se vztahuje na oxo-biologicky rozložitelné plasty, meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle sledovaného uvedenou směrnicí

4. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení obecné zásady rovného zacházení

5. K pátému žalobnímu důvodu týkajícímu se protiprávnosti, vycházejícímu z dostatečně závažného porušení článků 16 a 17 a čl. 41 odst. 1 Listiny, jakož i článku 49 SFEU

a) K první části pátého žalobního důvodu, vycházející z dostatečně závažného porušení článků 16 a 17 Listiny a článku 49 SFEU

b) Ke druhé části pátého žalobního důvodu, vycházející z dostatečně závažného porušení práva na řádnou správu zakotveného v článku 41 Listiny

IV. K nákladům řízení

*      Jednací jazyk: angličtina.