ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
16. září 2013
Spojené věci F‑20/12 a F‑43/12
Barbara Wurster
v.
Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE)
„Veřejná služba – Zaměstnanci EIGE – Dočasný zaměstnanec – Postup hodnocení vedoucích schopností zaměstnanců EIGE nově přidělených na pozici nižších vedoucích pracovníků – Přeřazení na pozici mimo vedení – Právo být vyslechnut – Rozsah působnosti práva – Uplatnění bez návrhu – Nahrazení důvodů provedené soudem bez návrhu“
Předmět: Žaloby podané na základě článku 270 SFEU, první zapsaná pod jednacím číslem F‑20/12 (dále jen „žaloba F‑20/12“), druhá zapsaná pod jednacím číslem F‑43/12 (dále jen „žaloba F‑43/12“), kterými se B. Wurster v zásadě domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí ředitelky Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (dále jen „EIGE“ nebo „Institut“) ze dne 8. září 2011 o přeřazení žalobkyně na pozici vedoucí týmu střediska pro zdroje a dokumentaci od 1. října 2011, a zadruhé zrušení rozhodnutí ředitelky EIGE (dále jen „ředitelka“) ze dne 12. ledna 2012 neposkytnout příplatek za vedení za období mezi 1. červnem 2010 a 30. zářím 2011 a zatřetí, aby jí byl vyplacen příplatek za vedení za období od 1. června 2010 do 30. září 2011, zvýšený o úroky z prodlení vypočtené podle sazby, kterou Evropská centrální banka (ECB) stanovila pro refinanční operace, zvýšené o dva body.
Rozhodnutí: Rozhodnutí ředitelky Evropského institutu pro rovnost žen a mužů ze dne 8. září 2011 o přeřazení B. Wurster na pozici vedoucí týmu střediska pro zdroje a dokumentaci se zrušuje. Žaloby se ve zbývající části zamítají. Evropský institut pro rovnost žen a mužů ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené B. Wurster.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Posouzení v okamžiku podání žaloby – Předmět žaloby trvající i po odstoupení žalobce po podání žaloby – Zachování právního zájmu na podání žaloby
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Žaloby úředníků – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Uznání práva na náhradu škody
(Služební řád, čl. 91 odst. 1)
3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Hodnocení – Zpráva hodnotící vedoucí schopnosti – Vyhotovení – Povinnost řádně vyslechnout dotčenou osobu – Rozsah
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 14)
4. Právo Evropské unie – Zásady – Vyšší moc – Pojem – Letní dovolená – Vyloučení
5. Žaloby úředníků – Žalobní důvod vycházející z nedodržení rozsahu působnosti právní normy – Určení bez návrhu
6. Akty orgánů – Časová působnost – Zpětná účinnost hmotněprávní normy – Podmínky
7. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí – Vázaná pravomoc administrativy – Nerelevantní důvod
(Služební řád, článek 91)
1. Podmínky přípustnosti žaloby, zejména nedostatek právního zájmu na podání žaloby a ustanovení článků 90 a 91 služebního řádu patří mezi neopominutelné podmínky řízení, které musí být ověřeny soudem bez návrhu. Právní zájem na podání žaloby se posuzuje v okamžiku podání žaloby žalobcem, a nikoliv v okamžiku, kdy Soud rozhoduje.
Okolnost, že dočasný zaměstnanec odstoupil poté, co podal žalobu, může sice vést k pochybnostem, zda se žaloba nestala bezpředmětnou, ale samotná okolnost, že se žaloba stala bezpředmětnou, ještě neznamená, že soud Unie musí rozhodnout o nevydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu bezpředmětnosti. I v případě nevydání rozhodnutí ve věci samé musí soud vyřešit otázku nákladů, která závisí zejména na tom, zda byla žaloba opodstatněná v okamžiku, kdy byla podána.
(viz body 55 až 57)
Odkazy:
Soudní dvůr: 29. června 2000, Politi v. Evropská nadace odborného vzdělávání, C‑154/99 P, bod 15; 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, bod 47
Soud pro veřejnou službu: 23. října 2012, Strack v. Komise, F‑44/05 RENV, bod 97
2. V souladu s čl. 91 odst. 1 poslední větou služebního řádu má Soud pro veřejnou službu pravomoc v plné jurisdikci ve sporech majetkoprávní povahy. Soud je tedy v rámci této pravomoci příslušný pro uznání existence práva na příplatek.
V tomto ohledu a analogicky k návrhovým žádáním směřujícím k přiznání příplatku, pokud se osoba domáhá, aby Soud pro veřejnou službu uznal existenci takového práva v její prospěch z důvodu protiprávnosti rozhodnutí, kvůli kterému administrativa odmítla vyplatit sporný příplatek, musí tato osoba iniciovat postup před zahájením soudního řízení, a sice podáním stížnosti ve lhůtě tří měsíců, která začala plynout od doručení nebo oznámení takového rozhodnutí, a to i pokud se nedomáhá zrušení takového aktu.
(viz body 61 a 63)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 30. listopadu 1993, Vienne v. Parlament, T‑15/93, bod 41; 19. června 2007, Asturias Cuerno v. Komise, T‑473/04, bod 23 a citovaná judikatura
3. Každá osoba, která je předmětem hodnotící zprávy, jež může mít dopad na její služební postup, musí mít možnost předložit připomínky ještě předtím, než se zpráva stane konečnou, a to i tehdy, pokud takové výslovné ustanovení chybí. Totéž platí, pokud se jedná o zprávu hodnotící vedoucí schopnosti dočasného zaměstnance, jež vychází z interních ustanovení agentury Unie.
Skutečnost, že se dotčená osoba zúčastnila pohovoru v rámci postupu podle článku 14 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, neznamená, že agentura nemusí uspořádat pohovor v rámci řízení hodnotícího vedoucí schopnosti. Zaslání dokumentu v tomto ohledu nenahrazuje konání pohovoru. Zatímco cílem postupu podle článku 14 je ohodnotit jak schopnost dotčené osoby vyrovnat se s úkoly vyplývajícími z její funkce, tak i její výkonnost a chování ve službě, která ji byla přiřazena jako celek, cílem řízení hodnotícího vedoucí schopnosti je pouze ověřit vedoucí schopnosti dotčené osoby.
Navíc, aby procesní vada způsobila zrušení aktu, je nutné, aby neexistence této vady mohla vést k odlišnému výsledku. Tato podmínka je splněna v případě zprávy hodnotící vedoucí schopnosti, jelikož je uvedená zpráva založena na subjektivním hodnotovém posouzení, které tudíž může být změněno.
(viz body 75, 77 až 79 a 82)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, bod 156; 25. října 2006, Carius v. Komise, T‑173/04, bod 71; 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑27/05, bod 49
Soud pro veřejnou službu: 13. září 2011, Nastvogel v. Rada, F‑4/10, body 90 a 94
4. Vyšší moc předpokládá splnění tří podmínek, a to že daná událost je mimořádná, nepředvídatelná a neodvratitelná, což není případ letní dovolené.
(viz bod 80)
5. Jelikož je žalobní důvod vycházející z nedodržení rozsahu působnosti právní normy neopominutelnou podmínkou řízení, má Soud pro veřejnou službu povinnost uplatnit ho i bez návrhu, protože kdyby tak neučinil, nedostál by své úloze soudce legality, a to i pokud strany nenapadly skutečnost, že sporné rozhodnutí, jež bylo soudu předloženo, bylo přijato na základě normy, která se na tento případ nevztahuje. Uplatnění neopominutelné podmínky řízení bez návrhu má za cíl zajistit dodržení pravidla, které by z důvodu své důležitosti nemělo být ponecháno jen na pozornosti nebo kvalitě písemných vyjádření stran, a proto okolnost, že žalobce neposkytl dostatečně přesný skutkový a právní rámec, není na překážku tomu, aby Soud pro veřejnou službu prozkoumal bez návrhu žalobní důvod vycházející z nedodržení rozsahu působnosti právní normy.
(viz body 84 a 88)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 15. července 1994, Browet a další v. Komise, T‑576/93 až T‑582/93, bod 35
Soud pro veřejnou službu: 29. září 2011, Kimman v. Komise, F‑74/10, bod 44, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑644/11 P
6. Zásada právní jistoty obecně brání tomu, aby časová působnost obecně závazného právního aktu byla stanovena k datu předcházejícímu jeho vyhlášení, a jinak tomu může být výjimečně jen tehdy, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob. Takový účinek musí navíc jasně vyplývat ze znění, účelu a systematiky dotčených ustanovení.
Nově vzniklé pravidlo se vztahuje nejen na situace, které vzniknou, ale rovněž i na budoucí účinky už nastalých situací, které ještě trvají a jako na takové se na ně vztahuje dřívější pravidlo. V každém případě situace, které již nastaly a ještě stále trvají, se týkají případů osob, které v době, kdy byla norma zrušena nebo změněna, splňovaly jen částečně podmínky nutné k tomu, aby se na ně norma použila.
(viz body 93, 95 a 96)
Odkazy:
Soudní dvůr: 10. února 1982, Bout, 21/81, bod 13; 11. července 1991, Crispoltoni, C‑368/89, bod 17
Soud pro veřejnou službu: 13. června 2012, Guittet v. Komise, F‑31/10, body 47 a 50 a citovaná judikatura; 13. června 2012, BL v. Komise, F‑63/10, bod 58
7. Pokud je náhrada škody přiznána bez platného právního základu, bez ohledu na opodstatněnost žalobních důvodů vznesených žalobcem za účelem dosáhnout zaplacení uvedené náhrady škody, administrativa by nemohla v rámci výkonu rozsudku přistoupit k zaplacení náhrady škody, protože taková náhrada by byla protiprávní.
(viz bod 99)
Odkazy:
Soudní dvůr: 20. května 1987, Souna v. Komise, 432/85, bod 20
Soud pro veřejnou službu: 4. února 2010, Wiame v. Komise, F‑15/08, bod 27; 26. září 2011, Pino v. Komise, F‑31/06, bod 112