USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

1. února 2008

Věc F-77/07

Kay Labate

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Nemoc z povolání – Rakovina plic – Pasivní kouření – Nevydání rozhodnutí ve věci“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se K. Labate domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. října 2004 a ze dne 6. října 2006, kterými nebyla rakovina, která vedla ke smrti manžela žalobkyně, uznána jako nemoc z povolání způsobená pasivním kouřením a aby Komise žalobkyni zaplatila částky uvedené v článku 73 služebního řádu a nahradit jí cestovní výdaje často vynaložené jejím manželem na návštěvy lékaře v Bruselu podle článku 9 pravidel o pojištění úředníků pro případ úrazu a nemoci z povolání, uložit jiná opatření nápravy, jak vyžaduje spravedlivé vypořádání sporu, a uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Rozhodnutí: Není namístě vydat rozhodnutí o návrhových žádáních uvedených žalobkyní v její žalobě. Návrhová žádání směřující k získání odškodnění uvedená v dopise ze dne 25. října 2007 se zamítají jako zjevně neopodstatněná. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Žaloba na neplatnost – Žaloba směřující proti rozhodnutí – Zpětvzetí během řízení o napadeném rozhodnutí – Žaloba, která se stala bezpředmětnou – Nevydání rozhodnutí ve věci

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 75)

2.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Uložení náhrady škody žalovanému orgánu z úřední povinnosti

(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)

1.      Není namístě rozhodnout o žalobě na neplatnost, pokud během řízení bylo sporné rozhodnutí formálně vzato zpět orgánem, který jej vydal, a zpětvzetí nevede k současnému přijetí jiného rozhodnutí se stejným předmětem. Takové zpětvzetí, které zruší zpětně sporné rozhodnutí, totiž vyvolává účinky, které jsou totožné s účinky, které by mohly plynout ze sporného zrušení.

V tomto ohledu argument, podle kterého orgán vzal zpět sporné rozhodnutí, aby se vyhnul soudnímu přezkumu, nemůže prokázat, že se spor nestal bezpředmětným. Nelze totiž vytýkat orgánu, že měl po přezkumu žaloby a všech údajů o sporu za to, že je třeba napravit některé nedostatky nebo pochybení, která se dotýkají tohoto rozhodnutí, tím, že znovu zahájí řízení o přijetí. Krom toho opožděná povaha zpětvzetí, jakkoli politováníhodná, nemá vliv na zjištění, že sporné rozhodnutí právně zaniklo.

(viz body 7, 11 a 13)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 18. září 1996, Langdon v. Komise, T‑22/96, Recueil, s. II‑1009, body 12 až 14

2.      Je sice pravda, že soud Společenství má výlučnou pravomoc ve sporech majetkoprávní povahy podle čl. 91 odst. 1 služebního řádu a že může rozhodnout z úřední povinnosti, že orgán je povinen nahradit nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni, avšak může rozhodnout o takové náhradě teprve po přezkumu legality aktu, který mu byl předložen k přezkumu. Pokud soud Společenství nemůže ani přezkoumat legalitu napadeného aktu, ani posoudit existenci a opodstatněnost údajné újmy, nelze totiž mít za to, že již vznikla odpovědnost orgánu.

V případě návrhu směřujícího k náhradě škody vyplývající z nepřiměřené délky řízení o uznání nemoci jako nemoci z povolání kvůli zpětvzetí původního rozhodnutí a znovuzahájení řízení před zdravotní komisí, tak soud Společenství nemůže provést přezkum ani legality rozhodnutí, které bylo vzato zpět, ani nepřiměřené délky řízení, které stále probíhá, z něhož všechna stadia a podmínky průběhu nejsou přístupná a u něhož nelze předvídat celkovou délku trvání. Krom toho samotný smysl rozhodnutí, které bude konečně přijato, je podle definice účastníkům řízení a soudu Společenství neznámý a nároky na náhradu škody žalobce budou nezbytně záviset na rozhodnutí přijatém po ukončení řízení.

(viz body 16 až 22)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 12. prosince 1996, Stott v. Komise, T‑99/95, Recueil, s. II‑2227, bod 72; 11. dubna 2006, Angeletti v. Komise, T‑394/03, Sb. VS s. I‑A‑2‑95 a II‑A‑2‑441, body 163 až 167 a citovaná judikatura; 15. března 2007, Katalagarianakis v. Komise, T‑402/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 104