ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)
29. května 2024(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Zařazení a ponechání jména žalobce na seznamech – Organizace činností Lukašenkova režimu usnadňujících nedovolené překračování vnějších hranic Unie nebo se na těchto činnostech podílejí – Prospěch z Lukašenkova režimu – Nesprávné posouzení“
Ve věci T‑116/22,
Belavia – Belarusian Airlines AAT, se sídlem v Minsku (Bělorusko), zástupci: N. Tuominen a M. Krestiyanova, advokáti,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, zástupci: A. Boggio-Tomasaz a A. Antoniadis, jako zmocněnci,
žalované,
TRIBUNÁL (devátý senát),
ve složení: L. Truchot, předseda, H. Kanninen (zpravodaj) a R. Frendo, soudci,
za soudní kancelář: I. Kurme, radová,
s přihlédnutím k usnesení ze dne 24. listopadu 2022, Belavia v. Rada (T‑116/22 R, nezveřejněné, EU:T:2022:726),
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po jednání konaném dne 25. října 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Belavia – Belarusian Airlines AAT, domáhá zrušení zaprvé prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/2125 ze dne 2. prosince 2021, kterým se provádí rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku (Úř. věst. 2021, L 430 I, s. 16), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2021/2124 ze dne 2. prosince 2021, kterým se provádí čl. 8a odst. 1 nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2021, L 430 I, s. 1) (dále jen „původní akty“), a zadruhé rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/421 ze dne 24. února 2023, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do agrese Ruska vůči Ukrajině (Úř. věst. 2023, L 61, s. 41), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2023/419 ze dne 24. února 2023, kterým se provádí článek 8a nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Bělorusku a k zapojení Běloruska do ruské agrese proti Ukrajině (Úř. věst. 2023, L 61, s. 20) (dále jen „akty o ponechání na seznamech“), v rozsahu, v němž se jí tyto akty týkají.
Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby
2 Žalobkyně je leteckou dopravní společností se sídlem v Minsku (Bělorusko).
3 Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření, která byla přijata Evropskou unií od roku 2004 vzhledem ke stavu demokracie, právního státu a lidských práv v Bělorusku.
4 Rada Evropské unie přijala dne 18. května 2006 na základě článků [75 a 215 SFEU] nařízení (ES) č. 765/2006 o omezujících opatřeních vůči prezidentu Lukašenkovi a některým představitelům Běloruska (Úř. věst. 2006, L 134, s. 1), jehož název byl podle čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 588/2011 ze dne 20. června 2011 (Úř. věst. 2011, L 161, s. 1) nahrazen názvem „Nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006 o omezujících opatřeních vůči Bělorusku“.
5 Dne 15. října 2012 přijala Rada na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2012/642/SZBP o omezujících opatřeních vůči Bělorusku (Úř. věst. 2012, L 285, s. 1).
6 Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) a písm. c) bodu i) rozhodnutí 2012/642, ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/1990 ze dne 15. listopadu 2021 (Úř. věst. 2021, L 405, s. 10), a čl. 2 odst. 5 a 6 nařízení č. 765/2006, ve znění nařízení Rady (EU) č. 1014/2012 ze dne 6. listopadu 2012 (Úř. věst. 2012, L 307, s. 1) a nařízení Rady (EU) 2021/1985, ze dne 15. listopadu 2021 (Úř. věst. 2021, L 405, s. 1), přičemž posledně uvedená ustanovení odkazují na prvně uvedená ustanovení, se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje vlastněné, držené či ovládané zejména fyzickými nebo právnickými osobami, subjekty nebo orgány, které mají prospěch z Lukašenkova režimu nebo jej podporují a které organizují činnosti Lukašenkova režimu usnadňující nedovolené překračování vnějších hranic Unie nebo se na uvedených činnostech podílejí.
7 V dopise ze dne 1. listopadu 2021 zaslaným členovi kabinetu vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku žalobkyně tvrdila, že tvrzení obsažená v některých novinových článcích, podle nichž byla zapojena do „operací převádění migrantů“ v Bělorusku, jsou chybná.
8 Dne 2. prosince 2021 přijala Rada původní akty. Z bodu 2 odůvodnění těchto aktů vyplývá, že „ve dnech 21. a 22. října 2021 přijala Evropská rada závěry, ve kterých prohlásila, že nebude akceptovat žádné pokusy třetích zemí o zneužití migrantů k politickým účelům, odsoudila veškeré hybridní útoky na hranicích Unie a uvedla, že bude odpovídajícím způsobem reagovat“, a že Evropská rada „zdůraznila, že Unie se bude i nadále bránit pokračujícím hybridním útokům ze strany běloruského režimu, a to i urychleným přijetím dalších omezujících opatření proti osobám a právním subjektům v souladu se svým postupným přístupem“.
9 Původními akty byl název žalobkyně zařazen do řádku 16 tabulky B na seznam fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů podle čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 rozhodnutí 2012/642, který je uveden v příloze uvedeného rozhodnutí, a do řádku 16 tabulky B seznamu fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 765/2006 uvedeného v příloze I uvedeného nařízení (dále jen „sporné seznamy“).
10 V původních aktech Rada uvedla o žalobkyni tyto identifikační údaje: „[a]dresa: 14 A, Nemiga St., 220004 Minsk, Bělorusko“, „[d]atum registrace: 4.1.1996“, „[r]egistrační číslo: 600390798“ a odůvodnila přijetí omezujících opatření vůči ní uvedením následujících důvodů:
„[Žalobkyně] je státem vlastněný národní letecký dopravce. Alexandr Lukašenko slíbil, že jeho úřad poskytne [žalobkyni] veškerou možnou podporu poté, co Unie rozhodla o zavedení zákazu přeletů vzdušného prostoru Unie a přístupu na letiště v Unii pro všechny běloruské letecké dopravce. Za tímto účelem se s ruským prezidentem Vladimirem Putinem dohodl na tom, že pro [žalobkyni] bude naplánováno otevření nových leteckých tras.
Vedení [žalobkyně] také instruovalo své zaměstnance, aby neprotestovali proti nesrovnalostem zaznamenaným při volbách v Bělorusku ani proti hromadnému zatýkání vzhledem k tomu, že [žalobkyně] je státem vlastněný podnik.
[Žalobkyně] má tak prospěch z Lukašenkova režimu a podporuje jej.
[Žalobkyně] se podílela na přepravě migrantů z Blízkého východu do Běloruska. Migranti, kteří chtějí překročit vnější hranici Unie, cestují z řady zemí na Blízkém východě, zejména Libanonu, Spojených arabských emirátů a Turecka, do Minsku na palubě letadel provozovaných [žalobkyní]. Aby tento pohyb usnadnila, otevřela [žalobkyně] nové letecké trasy a navýšila počet letů na stávajících trasách. Letenky [žalobkyně] potenciálním migrantům přitom coby prostředníci prodávají místní cestovní kanceláře, což [žalobkyni] pomáhá zůstávat v pozadí.
[Žalobkyně] se tudíž podílí na činnostech Lukašenkova režimu usnadňujících nedovolené překračování vnějších hranic Unie.“
11 Rada dopisem ze dne 3. prosince 2021 informovala žalobkyni o zařazení jejího názvu na sporné seznamy.
12 Žalobkyně dopisem ze dne 30. prosince 2021 požádala Radu o přístup k informacím a k důkazům na podporu zařazení jejího názvu na sporné seznamy.
13 Rada předala žalobkyni dopisem ze dne 14. ledna 2022 dokumenty obsahující důkazy použité k rozhodnutí o zařazení jejího názvu na sporné seznamy.
14 Dopisem ze dne 25. února 2022 informovala Rada žalobkyni o ponechání jejího názvu na sporných seznamech.
15 Rada oznámila dopisem ze dne 21. prosince 2022 žalobkyni svůj záměr prodloužit platnost omezujících opatření vůči ní, přičemž vycházela z dokumentu přiloženého k uvedenému dopisu.
16 Žalobkyně odpověděla dopisem ze dne 19. ledna 2023, že dokument předložený Radou neodůvodňuje ponechání jejího názvu na sporných seznamech.
17 Rada dne 24. února 2023 přijala akty o ponechání na seznamech, jimiž ponechala název žalobkyně na sporných seznamech v podstatě ze stejných důvodů, jako byly uvedeny v původních aktech.
18 Rada v dopise ze dne 27. února 2023 uvedla, že připomínky uvedené v dopise ze dne 19. ledna 2023 nezpochybňují její posouzení, podle něhož bylo třeba ponechat název žalobkyně na sporných seznamech.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
19 Po úpravě žaloby na základě článku 86 jednacího řádu Tribunálu, jakož i na jednání, žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil původní akty a akty o ponechání na seznamech v rozsahu, v němž se jí týkají;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení;
– zamítl podpůrná návrhová žádání Rady směřující zaprvé k nařízení, aby účinky prováděcího rozhodnutí 2021/2125 byly ve vztahu k ní zachovány do doby, než by nabylo účinnosti částečné zrušení prováděcího nařízení 2021/2124, a zadruhé, aby účinky rozhodnutí 2023/421 byly ve vztahu k ní zachovány do doby, než by nabylo účinnosti částečné zrušení prováděcího nařízení 2023/419.
20 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení;
– podpůrně, zaprvé v případě, že by Tribunál zrušil původní akty v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, nařídil, aby účinky prováděcího rozhodnutí 2021/2125 byly ve vztahu k žalobkyni zachovány do doby, než by nabylo účinnosti částečné zrušení prováděcího nařízení 2021/2124, a zadruhé v případě, že by Tribunál zrušil akty o ponechání na seznamech v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, nařídil, aby účinky rozhodnutí 2023/421 byly ve vztahu k žalobkyni zachovány do doby, než by nabylo účinnosti částečné zrušení prováděcího nařízení 2023/419.
Právní otázky
21 V první řadě je třeba zkoumat návrh na částečné zrušení původních aktů a v druhé řadě návrh na částečné zrušení aktů o ponechání na seznamech.
K návrhu na částečné zrušení původních aktů
22 Na podporu návrhu na zrušení původních aktů v rozsahu, v němž se jí týkají, žalobkyně formálně vznáší dva žalobní důvody, z nichž první vychází ze zjevně nesprávného posouzení, jehož se dopustila Rada, a druhý z toho, že původní akty „zahrnují protiprávní druh sankce, jelikož Rada nesplnila požadovaný důkazní standard“.
23 Rada s argumentací žalobkyně nesouhlasí.
24 Na úvod je třeba zaprvé poznamenat, že oba žalobní důvody formálně vznesené žalobkyní se do značné míry překrývají, jelikož oba vycházejí v podstatě z nesprávného posouzení skutkového stavu a z porušení čl. 4 odst. 1 písm. b) a písm. c) bodu i) rozhodnutí 2012/642. Žalobkyně na jednání ostatně prohlásila, že v podstatě vznesla jediný žalobní důvod.
25 Za těchto podmínek má Tribunál za to, že oba žalobní důvody vznesené žalobkyní tvoří v podstatě jediný žalobní důvod.
26 Zadruhé je třeba připomenout, že efektivita soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie mimo jiné vyžaduje, aby se unijní soud ujistil o tom, zda se rozhodnutí, kterým byla přijata nebo zachována omezující opatření a které se osobně dotýká dotčené osoby nebo dotčeného subjektu, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Je proto třeba ověřit skutečnosti uváděné ve shrnutí důvodů, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119).
27 V případě zpochybnění legality je totiž úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě nebo dotyčnému subjektu podložené, přičemž tato osoba nebo tento subjekt nejsou povinny předložit důkaz o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 121).
28 V případě, že příslušný unijní orgán předloží relevantní informace nebo důkazy, musí unijní soud ověřit věcnou správnost tvrzených skutečností s přihlédnutím k těmto informacím nebo důkazům a posoudit jejich důkazní hodnotu v závislosti na okolnostech projednávané věci a ve světle případného vyjádření k nim předloženého zejména dotčenou osobou nebo dotčeným subjektem (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 124).
29 V rámci takového posouzení musí být důkazy a údaje zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně. Rada totiž své důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů umožňujících prokázat existenci dostatečné vazby mezi subjektem, vůči němuž je namířeno opatření směřující ke zmrazení jeho finančních prostředků, a režimem nebo obecně řešenými situacemi (viz rozsudek ze dne 12. února 2020, Kanyama v. Rada, T‑167/18, nezveřejněný, EU:T:2020:49, bod 93 a citovaná judikatura).
30 Kromě toho vzhledem k preventivní povaze dotčených omezujících opatření platí, že pokud je unijní soud v rámci přezkumu legality napadeného rozhodnutí toho názoru, že alespoň jeden z důvodů uvedených v dotčeném shrnutí je dostatečně přesný a konkrétní, podložený a představuje sám o sobě dostatečný základ pro toto rozhodnutí, pak okolnost, že ostatní z těchto důvodů tento požadavek nesplňují, neodůvodňuje zrušení uvedeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 130, a ze dne 24. listopadu 2021, Assi v. Rada, T‑256/19, EU:T:2021:818, bod 168).
31 V projednávané věci považuje Tribunál za vhodné začít přezkumem odůvodnění původních aktů obsažené ve čtvrtém a pátém odstavci uvedených v bodě 10 výše, z nichž vyplývá, že se žalobkyně podílela na přepravě státních příslušníků třetích zemí Blízkého východu do Běloruska, že státní příslušníci třetích zemí, kteří chtěli překročit vnější hranice Unie, cestovali do Minsku na palubě letadel provozovaných žalobkyní z řady zemí Blízkého východu, zejména Libanonu, Spojených arabských emirátů a Turecka, že aby tento pohyb usnadnila, otevřela žalobkyně nové letecké trasy a navýšila počet letů na stávajících trasách, že místní cestovní kanceláře hrály roli zprostředkovatelů tím, že prodávaly letenky žalobkyně státním příslušníkům třetích zemí, kteří mohli mít v úmyslu překročit uvedené vnější hranice, což žalobkyni pomohlo zůstávat v pozadí, a že se žalobkyně tak podílí na činnostech Lukašenkova režimu, které usnadňují nedovolené překračování těchto vnějších hranic.
32 Tyto důvody vycházejí z kritéria stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodu i) rozhodnutí 2012/642, což je ustanovení, na které odkazuje čl. 2 odst. 6 písm. a) bod i) nařízení č. 765/2006.
33 Na podporu svých tvrzení Rada zaprvé odkazuje na kontext, do něhož jsou sporné skutečnosti zasazeny.
34 V tomto ohledu se Rada opírá o článek zveřejněný na internetové stránce „wyborcza.pl“ dne 21. října 2021 a článek zveřejněný na internetové stránce „spiegel.de“ dne 14. srpna 2021, z nichž v podstatě vyplývá, že během roku 2021 běloruské orgány v reakci na některá opatření přijatá Unií vůči Bělorusku podporovaly přemístění státních příslušníků třetích zemí do Běloruska leteckou dopravou s cílem nasměrovat je z této země k vnějším hranicím Unie. Odkazuje rovněž na zprávu zveřejněnou na sociální síti Twitter dne 26. října 2021, podle níž běloruské velvyslanectví v Sýrii sestavilo seznam cestovních agentur s výlučným právem udělovat víza občanům arabských zemí po jejich příjezdu do omezené zóny letiště v Minsku.
35 Žalobkyně nezpochybňuje existenci kontextu, jenž Rada takto popsala.
36 Zadruhé Rada předkládá následující dokumenty:
– článek zveřejněný na internetové stránce „reuters.com“ dne 7. července 2021, z něhož mimo jiné vyplývá, že jeden z úředníků litevské vlády předal tiskové agentuře Reuters kopie čtyř letenek na let z Istanbulu (Turecko) do Minsku provozovaný žalobkyní, které měl u sebe státní příslušník třetí země, jenž vstoupil na území Litvy;
– článek uveřejněný na internetové stránce „lemonde.fr“ dne 10. listopadu 2021, podle kterého bylo zejména v průběhu listopadu 2021 na letišti v Bejrútu (Libanon) přítomno několik státních příslušníků třetích zemí za účelem nástupu na palubu letu do Minsku provozovaného žalobkyní, přičemž jedna z těchto osob prohlásila, že získala vízum od honorárního konzula Běloruska, aby její cesta měla „zdání legality“, a měla v úmyslu proniknout do „pevnosti Evropa“, a jiná z těchto osob uvedla, že chce využít „cesty, [která] se otevřela“ v Bělorusku, aby se mohla vydat do Německa, přičemž žalobkyně od listopadu 2021 provozovala dva přímé lety týdně z Bejrútu do Minsku, zatímco dříve provozovala pouze jeden let týdně, počet cestujících přepravovaných žalobkyní se od srpna 2020 značně zvýšil a „[v] případě nemožnosti rezervovat let na internetové stránce [žalobkyně] [byly] za naplnění jejích letadel zodpovědní místní cestovní kanceláře“;
– článek uveřejněný na internetové stránce „dw.com“ dne 9. listopadu 2021, z něhož mimo jiné vyplývá, že zástupce cestovní kanceláře se sídlem v Bagdádu (Irák) prohlásil, že „[žalobkyně měla] přímé lety do Minsku z Istanbulu, Dubaje [(Spojené arabské emiráty)] a odjinud“, že „jediné, co [bylo třeba] udělat, bylo vydat se tam“ a že „[je] to o něco dražší, ale stále proveditelné“, a dále že letadla provozovaná žalobkyní byla používána pro „přepravu migrantů na hranici Unie“;
– článek uveřejněný na internetové stránce „reform.by“ dne 23. srpna 2021, podle kterého „letadla z Istanbulu létají do Minsku každý den – čtyři lety denně“, „[d]va provozuje [žalobkyně], v poslední době hlavně letadly Embraer E195 (s kapacitou až 125 osob), ale v červnu se jednalo o letadla Boeing s kapacitou přibližně 150-190 míst“;
– tři výňatky z informací zveřejněných na internetové stránce „flightradar24.com“, z nichž vyplývá, že hlavním leteckým spojením z mezinárodního letiště v Erbílu (Irák) je spojení do Istanbulu s 23 lety týdně, že hlavním leteckým spojením z mezinárodního letiště v Bagdádu je spojení do Istanbulu s 28 lety týdně a že žalobkyně provozuje dva lety denně z Istanbulu do Minsku;
– článek uveřejněný na internetové stránce „belsat.eu“ dne 11. října 2021, který mimo jiné uvádí, že jeden z novinářů „si na [letišti v Istanbulu] povšiml asi 50 cestujících z Blízkého východu“, kteří se „odbavovali a stáli v samostatné frontě před odbavovací přepážkou [žalobkyně]“.
37 Zaprvé je třeba poznamenat, že z těchto dokumentů se článek zveřejněný na internetové stránce „lemonde.fr“, článek zveřejněný na internetové stránce „dw.com“, článek zveřejněný na internetové stránce „belsat.eu“, jakož i článek zveřejněný na internetové stránce „reuters.com“ shodují v tom, že státní příslušníci třetích zemí mohli v Bejrútu, Dubaji a Istanbulu nastoupit na lety provozované žalobkyní do Minsku.
38 Je pravda, že Rada nezpochybňuje tvrzení žalobkyně, podle něhož nikdy neprovozovala lety do Afghánistánu, Íránu, Iráku, Myanmaru, Pákistánu a Sýrie nebo z těchto zemí. Kromě toho, jak uvádí žalobkyně, jelikož Rada ve sporném odůvodnění uvedla lety provozované žalobkyní z několika zemí Blízkého východu, „zejména“ z Libanonu, Spojených arabských emirátů a Turecka, nemůže ve své žalobní odpovědi platně tvrdit, že při zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy vycházela „pouze“ z letů z těchto tří třetích zemí.
39 Použití výrazu „zejména“ ve sporném odůvodnění musí být nicméně chápáno v tom smyslu, že Rada demonstrativně vyjmenovala země, ze kterých byly provozovány lety žalobkyně. Vzhledem k tomu, že existence takových letů do Minsku z Libanonu, Spojených arabských emirátů a Turecka byla prokázána, není nutné analyzovat, zda skutkové okolnosti umožňují prokázat, že žalobkyně provozovala lety z jiných třetích zemí.
40 Rada se tudíž nedopustila pochybení, když vzala v úvahu přinejmenším skutečnost, že státní příslušníci třetích zemí cestovali do Minsku na palubě letadel provozovaných žalobkyní z Libanonu, Spojených arabských emirátů a Turecka.
41 Dále podle článku zveřejněného na internetové stránce „lemonde.fr“ a článku zveřejněného na internetové stránce „dw.com“ státní příslušníci třetích zemí využili lety provozované žalobkyní za účelem následného překročení vnějších hranic Unie z Běloruska a podle článku zveřejněného na internetové stránce „reuters.com“ byl u státního příslušníka třetí země, který vstoupil na území členského státu, nalezeny palubní vstupenky žalobkyně. Kromě toho z článku zveřejněného na internetové stránce „lemonde.fr“ vyplývá, že státní příslušník třetí země, který se chystal nastoupit na let žalobkyně z Bejrútu do Minsku, prohlásil, že chce „proniknout do pevnosti Evropy“, že „jej [v Bělorusku očekávají] ‘sítě‘ “ a že byly zmíněni „mrtví na hranici mezi Běloruskem a Polskem“, zatímco jiný státní příslušník třetí země uvedl, že má v úmyslu se dostat do Německa, přičemž „zvažuje nebezpečí“, jelikož „Bělorusko neotevírá své dveře z laskavosti“ a že „se otevřela cesta“.
42 Tyto skutečnosti potvrzují tezi Rady, podle které státní příslušníci třetích zemí nastoupili na lety provozované žalobkyní do Minsku s úmyslem překročit hranice některých členských států bez dodržení příslušných právních předpisů.
43 Zadruhé z článku zveřejněného na internetové stránce „lemonde.fr“ vyplývá, že žalobkyně v průběhu roku 2021 zvýšila počet letů z Bejrútu. Kromě toho výňatky z informací zveřejněných na internetové stránce „flightradar24.com“, jakož i článek zveřejněný na internetové stránce „reform.by“ naznačují, že žalobkyně provozovala dva lety denně na trase mezi Istanbulem a Minskem. Konečně z posledně uvedeného článku vyplývá, že žalobkyně navýšila přepravní kapacitu letadel obsluhujících uvedené spojení.
44 Zatřetí článek zveřejněný na internetové stFránce „lemonde.fr“ uvádí, že „od srpna [2020] se počet cestujících [žalobkyně] značně zvýšil“, že v tomto kontextu „si [žalobkyně] [držela] nízký profil“ a že „[p]okud [nebylo] možné rezervovat let na [internetové] stránce [žalobkyně], její letadla [zaplnily] místní cestovní kanceláře“.
45 Z úvah uvedených v bodech 36 až 44 výše vyplývá, že při přijímání původních aktů měla Rada k dispozici soubor dostatečně přesných, konkrétních a shodujících se nepřímých důkazů k tomu, aby ve světle kontextu popsaného v bodě 34 výše prokázala, že státní příslušníci třetích zemí, kteří měli v úmyslu překročit vnější hranice Unie, aniž dodrželi příslušné právní předpisy, cestovali do Minsku na palubě letadel provozovaných žalobkyní z Libanonu, ze Spojených arabských emirátů a Turecka, že žalobkyně za účelem usnadnění tohoto jednání zvýšila počet letů na existujících trasách a místní cestovní kanceláře hrály roli prostředníků tím, že prodávaly letenky žalobkyně výše uvedeným osobám, čímž jí pomáhali zůstat v pozadí.
46 Za účelem zpochybnění souboru nepřímých důkazů, který předložila Rada, žalobkyně zaprvé tvrdí, že jiné letecké společnosti provozují lety mezi Spojenými arabskými emiráty a Tureckem na jedné straně a Běloruskem na straně druhé, že tyto společnosti přepravily v období od října do prosince 2021 z Minsku do třetích zemí řadu osob, když „migrační krize začala ztrácet na intenzitě, neboť se migranti začali vracet domů“, a že ve srovnání s jinými leteckými společnostmi nepřepravuje přímo mnoho cestujících, zejména proto, že letadla, která provozuje, mají nižší maximální kapacitu, než letadla provozovaná těmito jinými leteckými společnostmi. Rovněž tvrdí, že i když je jedinou leteckou společností, která obsluhuje trasu mezi Bejrútem a Minskem, jedná se o sezónní let, na který letenky prodává třetí osoba, že během roku 2021 byl počet cestujících využívajících tuto leteckou trasu zanedbatelný ve srovnání s jinými trasami z jiných třetích zemí nebo do jiných třetích zemí než Libanonu, a že v roce 2021 přepravila na trase mezi Bejrútem a Minskem méně cestujících než v letech 2018 a 2019. Na podporu svých tvrzení se žalobkyně opírá o údaje získané od ministerstva pro letectví Běloruska.
47 Žádný z těchto argumentů nemůže obstát.
48 Je pravda, že z údajů předložených žalobkyní vyplývá, že v průběhu roku 2021 přepravila méně cestujících než dvě jiné letecké společnosti, které stejně jako ona provozují letecká spojení mezi Istanbulem a Minskem, jakož i mezi Dubají a Minskem, že další letecké společnosti přepravily řadu osob z Minsku do Bagdádu, Erbílu a Damašku (Sýrie) na konci roku 2021, a že počet osob, které přepravila na trase mezi Bejrútem a Minskem je nižší, než počet osob přepravených na jiných trasách z jiných třetích zemí nebo do jiných třetích zemí než Libanonu, pro což poskytla číselné údaje.
49 Tyto okolnosti však neprokazují, že se žalobkyně nepodílela v rozsahu svých vlastních činností přepravy osob z Libanonu, Spojených arabských emirátů a Turecka do Běloruska k činnostem Lukašenkova režimu usnadňujícím nedovolené překračování vnějších hranic Unie.
50 Kromě toho podle údajů poskytnutých žalobkyní se v průběhu roku 2021 počet cestujících, které přepravila z Istanbulu do Minsku, podstatně zvýšil z 2978 cestujících v měsíci květnu na 6975 cestujících v měsíci říjnu a počet cestujících, které přepravila z Bejrútu do Minsku, se podstatně zvýšil, a to ze 187 cestujících v měsíci červnu na 1681 cestujících v měsíci září, což spíše potvrzuje tvrzení Rady.
51 Nelze souhlasit ani s argumentací žalobkyně, podle které na jedné straně ostatní letecké společnosti, které zmiňuje, musí být rovněž shledány odpovědnými za činnosti Lukašenkova režimu, které usnadňují nedovolené překračování vnějších hranic Unie, a na druhé straně skutečnost, že název jedné z těchto leteckých společností byl zařazen na sporné seznamy a poté odstraněn, odůvodňuje zrušení zařazení jejího názvu.
52 V tomto ohledu stačí připomenout, že skutečnost, že jiné letecké společnosti měly nebo mohly být pohnány k odpovědnosti, sama o sobě nevylučuje, aby byla pohnána k odpovědnosti žalobkyně jako taková s ohledem na její vlastní činnost při přepravě cestujících do Běloruska (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. září 2014, Ipatau v. Rada, T‑646/11, nezveřejněný, EU:T:2014:800, bod 116, a ze dne 7. června 2023, Skryba v. Rada, T‑581/21, nezveřejněný, EU:T:2023:321, bod 57).
53 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že od vlády neobdržela pokyny, které by jí přikazovaly provozovat lety, jejichž cílem je účast na činnostech spočívajících v usnadnění nedovoleného překračování vnějších hranic Unie, že její lety zajišťující spojení s Libanonem, Spojenými arabskými emiráty a Tureckem nebyly charterovými lety běloruského státu a jsou ziskové.
54 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Rada ve sporném odůvodnění nezmínila existenci pokynů běloruské vlády, určité charterové lety běloruského státu nebo okolnost, že dotčené lety nebyly ziskové.
55 Kromě toho, jak uvádí Rada, skutečnost, která je mezi účastníky řízení nesporná, že je žalobkyně zcela vlastněna běloruským státem, zbavuje věrohodnosti argument, podle kterého by její činnosti mohly být určovány nezávisle na vůli běloruské vlády, neboť neexistují důkazy, které by jej mohly podpořit.
56 Na druhé straně podle článků zveřejněných na internetové stránce „wyborcza.pl“ a na internetové stránce „spiegel.de“, zmíněných v bodě 34 výše, běloruské orgány podporovaly příliv cestujících do Běloruska tím, že přijaly opatření k zajištění vydávání četných turistických víz státním příslušníkům třetích zemí, zejména tím, že delegovaly zvláštní pravomoci na cestovní kanceláře, z nichž některé byly kontrolovány běloruským státem. Tytéž články, jakož i článek zveřejněný na internetové stránce „lemonde.fr“ zmíněný v bodě 36 výše, uvádějí, že v tomto kontextu státní příslušníci třetích zemí zaplatili za cestu letadlem do Běloruska značné částky. Kromě toho z posledně uvedeného článku vyplývá, že „na naději na lepší život [státních příslušníků třetích zemí] se tak obohacuje množství subjektů“, zejména leteckých společností, z nichž některé zvýšily svou přepravní kapacitu nebo naplánovaly otevření nových leteckých tras, aby uspokojily zvýšenou poptávku po službách letecké dopravy ze třetích zemí do Běloruska.
57 Z důkazů založených do spisu tak vyplývá, že Lukašenkův režim organizoval leteckou přepravu státních příslušníků třetích zemí do Běloruska nikoliv prostřednictvím charterových letů, ale podporou vydávání víz do Běloruska, že toto opatření mělo za následek zvýšení poptávky po službách letecké přepravy do Běloruska a letecké společnosti měl zisk z obchodního provozu letů, které tuto poptávku uspokojovaly. Z toho vyplývá, že tvrzení žalobkyně, že její lety zajišťující spojení s Libanonem, Spojenými arabskými emiráty a Tureckem nebyly charterovými lety běloruského státu a její vlastní přepravní operace byly ziskové, i za předpokladu, že by byla prokázána, nejsou schopna prokázat, že uvedené lety a operace nebyly součástí činností Lukašenkova režimu usnadňujících nedovolené překračování vnějších hranic Unie.
58 Zatřetí žalobkyně tvrdí, že při odbavení svých cestujících dodržuje příslušné právní předpisy, zejména pokud jde o vízovou povinnost.
59 V tomto ohledu stačí uvést, jak vyplývá z bodu 56 výše, že usnadnění nedovoleného překračování vnějších hranic Unie Lukašenkovým režimem zahrnovalo udělování víz státním příslušníkům třetích zemí, aby se mohli dostat na běloruské území. Článek uveřejněný na internetové stránce „lemonde.fr“ uvedený v bodě 36 výše se týká toho, že státní příslušník třetí země, který se chystal nastoupit na let provozovaný žalobkyní z Bejrútu a měl v úmyslu překročit uvedené vnější hranice, prohlásil, že má vízum, aby jeho cesta měla „zdání legality“.
60 Z toho vyplývá, že okolnost, že žalobkyně provedla požadované kontroly při odbavení svých cestujících, zejména pokud jde o vízovou povinnost, nevylučuje, že se podílela na činnostech Lukašenkova režimu usnadňujících nedovolené překračování vnějších hranic Unie.
61 Začtvrté žalobkyně tvrdí, že nevykonává jiné činnosti než provozování letů a „na svých letištích nikdy nebyla nápomocna při takových činnostech, jako je organizované shromažďování velkých skupin údajných migrantů“.
62 Vzhledem k tomu, že tyto úvahy nemají vztah ke skutečnostem uplatněným Radou vůči žalobkyni, musí být odmítnuty jako irelevantní.
63 Je sice pravda, že s ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba poznamenat, že z písemností předložených Radou nevyplývá, že žalobkyně otevřela nové letecké trasy pro usnadnění přepravy státních příslušníků třetích zemí do Běloruska, jak to vyplývá ze sporného odůvodnění.
64 Toto zjištění však nestačí k závěru o zrušení původních aktů, jelikož Rada předložila důkaz o podloženosti skutkových tvrzení uvedených v bodě 45 výše a tato tvrzení postačují k prokázání, že se žalobkyně podílela na činnostech Lukašenkova režimu usnadňujících nedovolené překračování vnějších hranic Unie ve smyslu kritéria stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. c) bodě i) rozhodnutí 2012/642.
65 Tribunál má dále za to, že důvody uvedené Radou na podporu posouzení, podle něhož se žalobkyně podílela na činnostech Lukašenkova režimu usnadňujících nedovolené překračování vnějších hranic Unie, které jsou dostatečně přesné a konkrétní a nejsou stiženy nesprávným posouzením skutkového stavu nebo nesprávným právním posouzením, představují samy o sobě dostatečný základ pro zařazení názvu žalobkyně na sporné seznamy.
66 Podle judikatury citované v bodě 30 výše je proto třeba jediný žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný, aniž je třeba zkoumat argumenty žalobkyně směřující proti ostatním důvodům odůvodňujícím původní akty, neboť okolnost, že tyto důvody nejsou podložené, nemůže vést ke zrušení těchto aktů.
67 Z toho vyplývá, že návrh na částečné zrušení původních aktů musí být zamítnut.
K návrhu na částečné zrušení aktů o ponechání na seznamech
68 V návrhu na úpravu žaloby podaném v souladu s článkem 86 jednacího řádu se žalobkyně domáhá zrušení aktů o ponechání na seznamech v rozsahu, v němž se jí týkají, přičemž opakuje jediný žalobní důvod, který je v podstatě uplatněn v žalobě.
69 Ve svém vyjádření k návrhu na úpravu žaloby Rada nejprve tvrdí, že před přijetím aktů o ponechání na seznamech zohlednila vyjádření žalobkyně. Dále má Rada za to, že prokázala opodstatněnost omezujících opatření přijatých vůči žalobkyni v žalobní odpovědi a duplice, a má za to, že její posouzení potvrzují dodatečné důkazy doplněné do jejího spisu při přijímání aktů o ponechání na seznamech. Konečně tvrdí, že argumenty žalobkyně týkající se situace dvou jiných leteckých společností neprokazují protiprávnost aktů o ponechání na seznamech.
70 V projednávané věci považuje Tribunál za vhodné přezkoumat odůvodnění aktů o ponechání na seznamech uvedené v jeho čtvrtém a pátém odstavci, podle něhož se žalobkyně podílí na činnostech Lukašenkova režimu, které usnadňují nedovolené překračování vnějších hranic Unie, a poté toto odůvodnění uvedené v jeho prvním a třetím odstavci, podle něhož má žalobkyně prospěch z Lukašenkova režimu.
K posouzení, podle kterého se žalobkyně podílí na činnostech Lukašenkova režimu, které usnadňují nedovolené překračování vnějších hranic Unie
71 Ve čtvrtém a pátém odstavci odůvodnění aktů o ponechání na seznamech Rada ponechala beze změn úvahy obsažené ve čtvrtém a pátém odstavci odůvodnění původních aktů, uvedených v bodě 31 výše.
72 V návrhu na úpravu žaloby a na jednání žalobkyně vytýkala Radě, že nezohlednila skutečnosti, které jí sdělila při pravidelném přezkumu omezujících opatření vůči Bělorusku, jenž vedl k přijetí aktů o ponechání na seznamech.
73 Žalobkyně odkázala na dopis zaslaný Radě dne 19. ledna 2023, v němž zejména tvrdila, že „migrační krize již neexistuje, pokud jde o hranici mezi [Unií] a Běloruskem“. Dodala, že v průběhu listopadu 2021 turecké a emirátské orgány zakázaly leteckým společnostem provozujícím lety z Turecka a Spojených arabských emirátů přepravovat do Minsku státní příslušníky některých třetích zemí Blízkého východu a Asie a že sama přestala provozovat spojení mezi Bejrútem a Minskem. Podle jejího názoru se počet osob pocházejících z výše uvedených třetích zemí, které se mohly do Běloruska přepravit letecky, výrazně snížil a od roku 2022 již státní příslušníci třetích zemí, kteří se pokoušeli překročit vnější hranice Unie z Běloruska, necestovali letecky.
74 Ve svém vyjádření k návrhu na úpravu žaloby se Rada dovolávala „zdrojů, které potvrzují, že žalobkyně nadále zajišťuje lety z Istanbulu, nejvýznamnější destinace pro lety z Erbílu […] do Minsku“.
75 Rada na jednání upřesnila, že přezkoumala skutečnosti vznesené žalobkyní před přijetím aktů o ponechání na seznamech. Uvedla, že vzala v úvahu skutečnost, že žalobkyně přestala provozovat lety z Libanonu a turecké orgány přijaly opatření, ale že další důkazy, které měla k dispozici, prokazují, že žalobkyně nadále provozovala lety z letiště v Istanbulu, které bylo přestupním uzlem pro osoby, které se chtěly přepravit do Minsku, aby následně překročily vnější hranice Unie, a že žalobkyně prodávala své letenky netransparentně prostřednictvím zprostředkovatelů. Rovněž tvrdila, že právě lety provozované žalobkyní z Istanbulu odůvodnily přijetí aktů o ponechání na seznamech, a nikoli lety provozované z Dubaje a Bejrútu.
76 Je třeba připomenout, že omezující opatření mají zajišťovací a již per definitionem dočasnou povahu a jejich platnost vždy závisí na přetrvávání skutkových a právních okolností, které vedly k jejich přijetí, jakož i na potřebě jejich zachování za účelem dosažení jejich cíle. Proto při pravidelném přezkumu těchto omezujících opatření přísluší Radě, aby provedla aktualizované posouzení situace a zhodnotila dopad takových opatření s cílem určit, zda umožnila dosáhnout cílů sledovaných prvotním zařazením jmen dotčených osob a názvů subjektů na sporný seznam, nebo zda je ohledně uvedených osob a subjektů stále možné dospět k témuž závěru (viz rozsudek ze dne 27. dubna 2022, Ilunga Luyoyo v. Rada, T‑108/21, EU:T:2022:253, bod 55 a citovaná judikatura).
77 Pro odůvodnění ponechání jména určité osoby na seznamu není Radě zakázáno, aby vycházela z týchž důkazů odůvodňujících prvotní zařazení, opětovné zařazení nebo předchozí ponechání jména dotyčné osoby na seznamu, pokud se důvody pro zařazení na seznam nezměnily a nezměnil se kontext tak, že se tyto důkazy staly obsoletními. Tento kontext zahrnuje nejen situaci země, ve vztahu k níž byl zaveden systém omezujících opatření, ale i konkrétní situaci dotyčné osoby (viz rozsudek ze dne 26. října 2022, Ovsyannikov v. Rada, T‑714/20, nezveřejněný, EU:T:2022:674, bod 78 a citovaná judikatura).
78 V projednávané věci je třeba zaprvé poznamenat, že Rada na jednání prohlásila, že s ohledem na skutečnosti, které jí byly známy při přijímání aktů o ponechání na seznamech, nelze posouzení, podle kterého se žalobkyně podílela na činnostech Lukašenkova režimu, které usnadňují nedovolené překračování vnějších hranic Unie, odůvodnit okolností, že žalobkyně provozovala lety z Libanonu a Spojených arabských emirátů. Pokud jde mimoto o lety provozované žalobkyní na trase mezi Istanbulem a Minskem, Rada uvedla, že uvedené posouzení vycházelo z existence trasy mezi Erbílem a Istanbulem a z netransparentního systému prodeje letenek žalobkyně.
79 Rada tím implicitně připouští, že důkazy odůvodňující přijetí původních aktů se v tomto ohledu staly obsoletními.
80 Na základě judikatury citované v bodě 77 výše se tudíž Rada dopustila nesprávného posouzení tím, že akty o ponechání na seznamech odůvodnila důvody, které se nezměnily oproti důvodům, na nichž byly založeny původní akty, podle nichž „[m]igranti, kteří chtějí překročit vnější hranici Unie, cestují z řady zemí na Blízkém východě, zejména Libanonu, Spojených arabských emirátů a Turecka, do Minsku na palubě letadel provozovaných [žalobkyní]“.
81 Pokud jde zadruhé o lety provozované žalobkyní na trase mezi Istanbulem a Minskem, Rada na jednání použila informace zveřejněné na internetové stránce „flightradar24.com“, ke kterým měla přístup dne 23. listopadu 2022.
82 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že informace zveřejněné na internetové stránce „flightradar24.com“ se vůbec nezmiňují o údajně netransparentním systému distribuce letenek žalobkyně, na který odkazuje Rada. Kromě toho uvedené informace nanejvýš prokazují, že mezi Erbílem a Istanbulem bylo zajištěno letecké spojení a žalobkyně nadále provozovala lety na trase mezi Istanbulem a Minskem. Tato okolnost sama o sobě přitom nemůže stačit k prokázání, že se žalobkyně podílela na přepravě státních příslušníků třetích zemí, kteří mohli mít v úmyslu překročit vnější hranice Unie, jelikož Rada kromě toho připouští, že od října 2021 bylo leteckým společnostem provozujícím lety z Turecka zakázáno přepravovat do Minsku státní příslušníky některých třetích zemí Blízkého východu a Asie.
83 Rada tudíž právně dostačujícím způsobem neprokázala, že ke dni přijetí aktů o ponechání na seznamech byla žalobkyně nadále zapojena do činností Lukašenkova režimu, které usnadňují nedovolené překračování vnějších hranic Unie z důvodu letů, které provozovala na trase mezi Istanbulem a Minskem.
84 Z výše uvedeného vyplývá, že důvod, podle něhož se žalobkyně podílí na činnostech Lukašenkova režimu, které usnadňují nedovolené překračování vnějších hranic Unie, je stižen nesprávným posouzením.
K posouzení, podle kterého má žalobkyně prospěch z Lukašenkova režimu
85 Z prvního a třetího odstavce odůvodnění aktů o ponechání na seznamech vyplývá, že žalobkyně je státní letecký dopravce, že prezident Lukašenko slíbil, že jeho úřad poskytne žalobkyni veškerou možnou podporu poté, co Unie rozhodla o zavedení zákazu přeletů vzdušného prostoru Unie a přístupu na letiště v Unii pro všechny běloruské letecké dopravce, že se za tímto účelem s ruským prezidentem Vladimirem Putinem dohodl na tom, že pro žalobkyni bude naplánováno otevření nových leteckých tras a že žalobkyně má tedy prospěch z Lukašenkova režimu.
86 Tyto důvody vycházejí z kritéria „prospěchu“ z Lukašenkova režimu zakotveného v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642, což je ustanovení, na které odkazuje čl. 2 odst. 5 nařízení č. 765/2006, přičemž z čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642 vyplývá, že uvedené kritérium pro zařazení je odlišné od kritéria „podpory“ Lukašenkova režimu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. září 2017, BelTechExport v. Rada, T‑765/15, nezveřejněný, EU:T:2017:669, bod 92; ze dne 18. října 2023, MAZ-upravljajusaja kompanija holdinga Belavtomaz v. Rada, T‑532/21, nezveřejněný, EU:T:2023:656, bod 44, a ze dne 18. října 2023, Belaz-upravljajusaja kompanija holdinga Belaz Holding v. Rada, T‑533/21, nezveřejněný, EU:T:2023:657, bod 40).
87 Na podporu svých tvrzení se Rada v žalobní odpovědi a duplice opírá o následující dokumenty:
– článek zveřejněný na internetové stránce „belta.by“ dne 1. června 2021, z něhož vyplývá, že téhož dne prezident Lukašenko na setkání o spolupráci s Ruskem vyjádřil politování nad tím, že „Západ“ „vytvořil spojení mezi [žalobkyní] a incidentem“, prohlásil, že běloruský stát poskytne žalobkyni veškerou možnou podporu, a uvedl, že Běloruská republika a Ruská federace pro žalobkyni plánují otevření nových leteckých spojení do několika měst v Rusku;
– článek zveřejněný na internetové stránce „tass.com“ dne 1. června 2021, z něhož vyplývá, že podle informací oznámených sdělovacím prostředkem „SB. Belarus Today“ pověřili prezidenti Běloruské republiky a Ruské federace své ministry dopravy, aby určili, která ruská města by žalobkyně mohla obsluhovat.
88 Z článku zveřejněného na internetové stránce „belta.by“ a z článku zveřejněného na internetové stránce „tass.com“ vyplývá, že podle prezidenta Lukašenka „[j]e pro nás velmi důležité zajistit práci pro naše piloty a využívat letadla, která jsme v těžké době tak složitě získávali“, „[p]rovedli jsme zásadní obnovu leteckého parku“, „[n]aši piloti jsou kompetentní“, „slíbil jsem, že [žalobkyni] neopustíme“ a „[p]rojekt podpoříme bez ohledu na náklady, je to věc naší cti“.
89 Je pravda, že článek zveřejněný na internetové stránce „belta.by“ a článek zveřejněný na internetové stránce „tass.com“ výslovně neuvádějí, jak tvrdí Rada ve sporném odůvodnění, že dotčená prohlášení prezidenta Lukašenka byla učiněna v reakci na rozhodnutí Unie zavést zákaz přeletů jejího vzdušného prostoru a přístupu na letiště na jejím území pro všechny běloruské letecké dopravce. Jak však Rada zdůraznila na jednání, aniž jí žalobkyně odporovala, odkaz v prvním článku na to, že „Západ“ „vytvořil spojení mezi [žalobkyní] a incidentem“, musí být chápán tak, že odkazuje na skutečnost, že rozhodnutím Rady (SZBP) 2021/908 ze dne 4. června 2021, kterým se mění rozhodnutí 2012/642/SZBP (Úř. věst. 2021, L 197 I, s. 3), přijala Unie v reakci na vynucené přistání letu společnosti Ryanair v Minsku v Bělorusku dne 23. května 2021 opatření, podle kterého členské státy odmítnou udělit povolení k přistání na svém území, vzletu z něj či přeletu nad ním každému letadlu, které provozují běloruští letečtí dopravci.
90 Žalobkyně uznává zaprvé skutečnost, že je leteckou společností vlastněnou běloruským státem, a zadruhé existenci veřejných prohlášení prezidenta Lukašenka uvedených v bodech 88 a 89 výše. Nezpochybňuje ani to, že prezidenti Běloruské republiky a Ruské federace pověřili své příslušné ministry dopravy, aby určili, do kterých ruských měst by žalobkyně mohla provozovat letecké spojení. Takové skutečnosti, které svědčí o zvláštní podpoře žalobkyně, státního leteckého dopravce, prezidentem Lukašenkem, přitom nelze přehlížet při celkovém posouzení různých relevantních skutečností, které odůvodňují, aby byla žalobkyně považována za subjekt, který má prospěch z režimu prezidenta Lukašenka (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2023, Dana Astra v. Rada, T‑239/21, nezveřejněný, EU:T:2023:364, bod 45 a citovaná judikatura).
91 Žalobkyně však tvrdí, že veřejná prohlášení prezidenta Lukašenka uvedená v bodech 88 a 89 výše pro ni neměla žádné obchodní nebo finanční důsledky, zejména proto, že jí po uvedeném setkání nebyla přidělena žádná nová trasa do Ruska. Jediná nová trasa, a sice trasa mezi Minskem a Ufou (Rusko), byla otevřena poté, co Unie uložila omezení letů na jaře roku 2021, a o tomto otevření bylo rozhodnuto a toto otevření bylo oznámeno před setkáním prezidenta Lukašenka s prezidentem Ruské federace.
92 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ve vyjádření k návrhu na úpravu žaloby Rada odkazuje na některé dokumenty založené do jejího spisu při přijímání aktů o ponechání na seznamech, zejména:
– článek zveřejněný na internetové stránce „neg.by“ dne 10. srpna 2022, z něhož vyplývá, že žalobkyně zvýšila počet letů z Minsku do některých měst v Rusku, zejména díky dopravní obslužnosti letiště Vnukovo, které se nachází v Moskvě (Rusko);
– článek zveřejněný na internetové stránce „mir24.tv“ dne 15. července 2022, v němž se uvádí, že žalobkyně otevřela letecké spojení mezi Minskem a letištěm Vnukovo;
– článek zveřejněný na internetové stránce „eng.belta.by“ dne 15. července 2022, z něhož vyplývá, že žalobkyně od téhož data obnovila pravidelné lety na trase mezi Minskem a letištěm Vnukovo;
– článek zveřejněný na internetové stránce „sb.by“ dne 5. listopadu 2022, v němž se uvádí, že Běloruská republika a Ruská federace rozvíjely svou spolupráci v oblasti civilního letectví v návaznosti na opatření přijatá Unií za účelem uzavření jejího vzdušného prostoru, že v této souvislosti běloruské letecké společnosti „přeorientovaly svou činnost na východ a na jih“, včetně žalobkyně, která od té doby provozovala pravidelné lety do některých zemí, včetně Ruska, a že „letečtí dopravci Ruska a Běloruska pravidelně otevírají nové mezinárodní a vnitrostátní trasy a rozvíjejí svou spolupráci“.
93 Zaprvé se článek uveřejněný na internetové stránce „mir24.tv“ a článek zveřejněný na internetové stránce „eng.belta.by“ shodují v tom, že žalobkyně začala provozovat lety na letiště Vnukovo od 15. července 2022. Tyto skutečnosti odporují tvrzením žalobkyně, že trasa mezi Minskem a Ufou bylo jedinou trasou otevřenou do Ruska poté, co Unie rozhodla o zákazu týkajícího se jejího vzdušného prostoru.
94 Je pravda, že žalobkyně tvrdila, že se rozhodla provozovat letecké spojení s letištěm Vnukovo z důvodu zvýšení počtu cestujících, kteří chtějí cestovat do Moskvy, a v tomto smyslu se opírala o dopis ze dne 5. července 2021, kterým provozovatel uvedeného letiště vyzval generálního ředitele žalobkyně, aby otevřel novou trasu z Minsku.
95 Je však třeba uvést, že dopis provozovatele letiště Vnukovo ze dne 5. července 2021 není jednoznačný, pokud jde o důvody, které vedly k otevření trasy na uvedené letiště. V tomto dopise totiž uvedený provozovatel zmiňuje „nejednoznačnou geopolitickou situaci“, která by podle něj mohla omezit činnosti žalobkyně, ale rovněž umožnit významné zvýšení počtu cestujících na trase mezi Minskem a Moskvou.
96 Dále vzhledem k tomu, že dopis provozovatele letiště Vnukovo byl žalobkyni zaslán přibližně měsíc po veřejných prohlášeních prezidenta Lukašenka, jejichž prostřednictvím oznámil, že běloruský stát poskytne žalobkyni veškerou možnou podporu, má Tribunál za to, že taková časová blízkost potvrzuje tezi Rady, podle níž otevření trasy na letiště Vnukovo, k níž došlo dne 15. července 2022, navazuje na uvedená prohlášení, a že tudíž slib prezidenta Lukašenka podpořit žalobkyni byl skutečně dodržen. Argument žalobkyně, podle kterého již do roku 2011 provozovala letecké spojení s letištěm Vnukovo a že se v pravém slova smyslu nejednalo o „novou trasu“, nemůže toto zjištění vyvrátit. Skutečnost, že žalobkyně od roku 2011 neprovozovala letecké spojení mezi Minskem a letištěm Vnukovo, ale začala tak činit na základě obdržené výzvy krátce po výše uvedených veřejných prohlášeních prezidenta Lukašenka, spíše potvrzuje tvrzení Rady.
97 Z toho vyplývá, že argumenty předložené žalobkyní nestačí ke zpochybnění důkazů předložených Radou.
98 Zadruhé je třeba poznamenat, že článek zveřejněný na internetové stránce „neg.by“, jakož i článek zveřejněný na internetové stránce „sb.by“ uvádějí, že od uzavření vzdušného prostoru Unie pro letadla Běloruské republiky a Ruské federace se počet letů provozovaných žalobkyní do Ruska zvýšil a došlo k úzké spolupráci mezi běloruskými a ruskými provozovateli působícími v odvětví letecké dopravy.
99 Důkazy uplatněné Radou tudíž představují soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů, které prokazují, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, měla žalobkyně konkrétní prospěch z veřejných prohlášení prezidenta Lukašenka oznamujících, že jí běloruský stát poskytne veškerou možnou podporu.
100 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že se Rada nedopustila nesprávného posouzení, když měla za to, že žalobkyně je státní letecký dopravce, že prezident Lukašenko slíbil, že jeho úřad poskytne žalobkyni veškerou možnou podporu poté, co Unie rozhodla o zavedení zákazu přeletů vzdušného prostoru Unie a přístupu na letiště v Unii pro všechny běloruské letecké dopravce a že se za tímto účelem s ruským prezidentem Vladimirem Putinem dohodl na tom, že pro žalobkyni bude naplánováno otevření nových leteckých tras.
101 Dále vzhledem k tomu, že Rada předložila důkaz o tom, že žalobkyně měla konkrétně prospěch z veřejných prohlášení prezidenta Lukašenka oznamujících, že jí běloruský stát poskytne veškerou možnou podporu, žalobkyně marně tvrdí, že uvedená prohlášení neumožňují prokázat, že má prospěch z Lukašenkova režimu ve smyslu kritéria stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2012/642.
102 Kromě toho důvody, podle kterých má žalobkyně prospěch z Lukašenkova režimu, které jsou dostatečně přesné a konkrétní a nejsou stiženy nesprávným posouzením skutkového stavu nebo nesprávným právním posouzením, představují samy o sobě dostatečný základ, aby odůvodnily ponechání názvu žalobkyně na sporných seznamech.
103 Podle judikatury citované v bodě 30 výše je proto třeba jediný žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný, aniž je třeba zkoumat argumenty žalobkyně směřující proti důvodům aktů o ponechání na seznamech, z nichž vyplývá, že podporuje Lukašenkův režim, neboť okolnost, že tyto důvody nejsou podložené, nemůže vést ke zrušení týchž aktů.
104 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba návrh na částečné zrušení aktů o ponechání na seznamech, a tudíž projednávanou žalobu v plném rozsahu, zamítnout jako neopodstatněné.
K nákladům řízení
105 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení souvisejících s řízením o předběžném opatření.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (devátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Belavia – Belarusian Airlines AAT nahradí náklady řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení o předběžném opatření.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. května 2024.
Podpisy