STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
GERARDA HOGANA
přednesené dne 23. září 2021(1)
Věc C‑433/20
Austro-Mechana Gesellschaft zur Wahrnehmung mechanisch-musikalischer Urheberrechte Gesellschaft mbH
proti
Strato AG
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko)]
„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Článek 2 – Právo na rozmnožování – Článek 5 odst. 2 písm. b) – Výjimka pro soukromé rozmnožování – Servery ve vlastnictví třetích stran poskytované fyzickým osobám pro soukromé užití – Poskytování služby cloud computingu – Výklad pojmu ‚na jakémkoliv nosiči‘ – Spravedlivá odměna“
I. Úvod
1. Nástup komerční fotokopírky na konci 50. let 20. století byl možná prvním z řady technologických pokroků, které ohrozily tradiční chápání autorského práva a práv s ním souvisejících, a zejména jejich výjimek a omezení. Příchod fotokopírky znamenal, že materiály chráněné autorským právem mohly být snadno rozmnožovány způsobem, který bylo prakticky nemožné odhalit. Digitální revoluce, která probíhá od vzniku internetu a celosvětové sítě z počátku 90. let 20. století, toto tradiční chápání stále více ohrožuje.
2. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce představuje další aspekt tohoto vznikajícího problému. Je fyzická osoba, která je oprávněným vlastníkem materiálu chráněného autorským právem, oprávněna pořídit rozmnoženinu tohoto materiálu čistě pro soukromé účely a za poplatek ji uložit na komerčním serveru využívajícím techniky cloud computingu, a pokud ano, jaký poplatek pak náleží vlastníkovi autorského práva? Taková je podstata problému projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou předložil Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko) a která byla kanceláři Soudního dvora Evropské unie doručena dne 15. září 2020. Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti(2).
3. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Austro-Mechana Gesellschaft zur Wahrnehmung mechanisch-musikalischer Urheberrechte Gesellschaft mbH (dále jen „Austro-Mechana“), organizací pro kolektivní správu autorských práv, a Strato AG (dále jen „Strato“), společností se sídlem v Německu, která poskytuje službu ukládání dat v cloudu. Spor v původním řízení se týká toho, zda má Strato povinnost zaplatit odměnu za využití práva na rozmnožování za ukládací kapacitu v cloudu, kterou poskytuje fyzickým osobám v Rakousku pro jejich soukromé užití.
4. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce poskytuje Soudnímu dvoru příležitost zabývat se otázkou rozmnožování obsahu chráněného autorským právem fyzickými osobami pro soukromé užití v digitálním prostředí, konkrétně rozmnožováním nebo ukládáním v cloudu(3).
5. Je třeba zdůraznit, že pokud členský stát přijal na základě čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 výjimku „pro soukromé rozmnožování“ z výlučného práva na rozmnožování stanoveného v článku 2 směrnice 2001/29, je takové rozmnožování oprávněné, pokud je nositeli práv zaplacena spravedlivá odměna. Samozřejmě v případě, kdy dotčený členský stát nevyužije výjimky stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b), pak je takové rozmnožování materiálu chráněného autorským právem bez souhlasu nositele práva zjevně protiprávní, jelikož je v rozporu s článkem 2(4).
6. V projednávané věci má Soudní dvůr nejprve zkoumat, zda a případně do jaké míry se výjimka pro soukromé rozmnožování použije rovněž na rozmnoženiny obsahu chráněného autorským právem v cloudu, pořizované fyzickými osobami pro soukromé užití. V případě, že by Soudní dvůr měl za to, že se výjimka pro soukromé rozmnožování na takové rozmnoženiny rovněž vztahuje, musel by se zabývat otázkou, jaká (pokud vůbec) by byla „spravedlivá odměna“ v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, která má být zaplacena nositelům práv za ukládání v cloudu poskytované fyzickým osobám pro soukromé užití ze strany poskytovatelů internetového připojení.
7. Konkrétně vzhledem k tomu, že poplatek již mohl být zaplacen fyzickými osobami při nákupu takových přístrojů, nosičů nebo vybavení – jako jsou chytré telefony, tablety nebo počítače(5) – která umožňují uložení, a tedy rozmnožování obsahu chráněného autorským právem v cloudu, a poskytují tak nositelům práv (spravedlivou) odměnu za újmu vzniklou v důsledku rozmnožování, vyvstává otázka, zda mají poskytovatelé internetového připojení, kteří umožňují uložení v cloudu, zaplatit za tentýž obsah (další) poplatek ve formě „spravedlivé odměny“ podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29.
8. Před posouzením těchto otázek je však třeba nejprve uvést právní rámec projednávané věci.
II. Právní rámec
A. Směrnice 2001/29
9. Body 2, 5, 9, 10, 31, 32, 35, 38 a 44 odůvodnění směrnice 2001/29 znějí takto:
„(2) Evropská rada, která se sešla na Korfu ve dnech 24. a 25. června 1994, zdůraznila potřebu vytvoření obecného a pružného právního rámce na úrovni Společenství za účelem podpory rozvoje informační společnosti v Evropě. Tato skutečnost vyžaduje, mimo jiné, existenci vnitřního trhu pro nové výrobky a služby. Důležité právní předpisy Společenství k zajištění takového právního rámce již byly nebo v brzké době budou přijaty. Autorské právo a práva s ním související hrají v této souvislosti důležitou úlohu, jelikož ochraňují a podporují vývoj a uvádění nových výrobků a služeb na trh a také vytváření a využívání jejich tvůrčího obsahu.
[…]
(5) Technologický rozvoj znásobil a zpestřil možnosti tvorby, výroby a využívání. I když není třeba nových způsobů pojetí ochrany duševního vlastnictví, je třeba přizpůsobit a doplnit současné právní předpisy týkající se autorského práva a práv s ním souvisejících tak, aby vhodně reagovaly na hospodářské skutečnosti, například na nové způsoby využívání.
[…]
(9) Jakákoliv harmonizace autorského práva a práv s ním souvisejících musí vycházet z vysoké úrovně ochrany, jelikož taková práva jsou pro duševní výtvory zásadní. Jejich ochrana napomáhá zajistit udržení a rozvoj tvořivosti v zájmu autorů, výkonných umělců, výrobců, spotřebitelů, kultury, průmyslu a široké veřejnosti. Duševní vlastnictví bylo proto uznáno za nedílnou součást vlastnictví.
(10) Mají-li autoři nebo výkonní umělci pokračovat ve své tvůrčí a umělecké činnosti, musí dostat za užití svého díla přiměřenou odměnu, stejně jako výrobci, mají-li tuto činnost financovat. […]
[…]
(31) Mezi různými skupinami nositelů práv stejně jako mezi různými kategoriemi nositelů práv a uživatelů chráněných předmětů ochrany musí být zajištěna přiměřená rovnováha práv a zájmů. […]
(32) Tato směrnice stanoví vyčerpávající výčet výjimek a omezení práva na rozmnožování a práva na sdělování veřejnosti. Některé výjimky nebo omezení jsou použitelné popřípadě pouze u práva na rozmnožování. To patřičně zohledňuje rozdílné právní tradice v členských státech, přičemž je zároveň zajištěno fungování vnitřního trhu. Členské státy by měly dospět k jednotnému používání těchto výjimek a omezení, které bude v budoucnu při přezkoumávání prováděcích právních předpisů hodnoceno.
[…]
(35) V určitých případech výjimek nebo omezení by nositelé práv měli získat spravedlivou odměnu jako přiměřenou náhradu za užití jejich chráněných děl nebo jiných předmětů ochrany. Při určování způsobu, podrobností a možné výše odměny je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti každého případu. Při hodnocení těchto okolností by cenným kritériem byla možná újma nositelům práva vyplývající z dotyčného úkonu. V případech, kdy nositelé práv již získali platbu v jiné formě, například jako součást licenčního poplatku, nemusí přicházet žádná zvláštní nebo samostatná platba v úvahu. Výše spravedlivé odměny by měla brát ohled na míru využití prostředků technologické ochrany uvedených v této směrnici. V určitých situacích, kdy je újma způsobená nositeli práva minimální, nesmí vzniknout žádná povinnost platby.
[…]
(38) Členským státům by mělo být povoleno stanovit výjimku nebo omezení týkající se práva na rozmnožování v případě určitých druhů rozmnožování zvukových, obrazových nebo audiovizuálních materiálů pro osobní užití, pokud jsou tato výjimka nebo omezení doprovázeny spravedlivou odměnou. Tato výjimka nebo omezení mohou zahrnovat zavedení nebo pokračování systémů odměn jako náhrady za újmu způsobenou nositelům práva. […]
[…]
(44) Uplatňování výjimek a omezení stanovených v této směrnici by mělo být činěno v souladu s mezinárodními závazky. Takové výjimky a omezení nesmí být uplatňovány způsobem, který se dotýká oprávněných zájmů nositele práv nebo který je v rozporu s běžným způsobem užití jeho díla nebo jiného předmětu ochrany. Stanovení takových výjimek nebo omezení členskými státy by mělo zejména patřičně odrážet zvýšený hospodářský dopad, který by takové výjimky a omezení mohly mít v souvislosti s novým elektronickým prostředím. Z tohoto důvodu je možné, že rozsah určitých výjimek nebo omezení bude muset být stále užší, dojde-li na určitá nová užití děl chráněných autorským právem nebo jiných předmětů ochrany.“
10. Článek 2 směrnice 2001/29, nadepsaný „Právo na rozmnožování“, stanoví:
„Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech:
a) pro autory v případě jejich děl;
b) pro výkonné umělce v případě záznamů jejich výkonů;
c) pro výrobce zvukových záznamů v případě jejich zvukových záznamů;
d) pro výrobce prvotních záznamů filmů ve vztahu k originálům a rozmnoženinám jejich filmů;
e) pro vysílací organizace v případě záznamu jejich vysílání, ať už po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání pomocí kabelu nebo družice.“
11. Článek 3 směrnice 2001/29, nadepsaný „Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti“, stanoví:
„1. Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.
2. Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat zpřístupnění veřejnosti po drátě nebo bezdrátově takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnost má k těmto předmětům ochrany přístup z místa a v době, který si zvolí:
a) pro výkonné umělce v případě záznamů jejich výkonů;
b) pro výrobce zvukových záznamů v případě jejich zvukových záznamů;
c) pro výrobce prvotních záznamů filmů v případě originálu a rozmnoženin jejich filmů;
d) pro vysílací organizace v případě záznamů jejich vysílání, ať už po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání pomocí kabelu nebo družice.
3. Práva uvedená v odstavcích 1 a 2 se nevyčerpají žádným sdělením veřejnosti nebo zpřístupněním veřejnosti podle tohoto článku.“
12. Článek 5 směrnice 2001/29, nadepsaný „Výjimky a omezení“, v odst. 2 písm. b) stanoví:
„Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování podle článku 2 v těchto případech:
[…]
b) u jakýchkoliv rozmnoženin na jakémkoliv nosiči vytvořených fyzickou osobou pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, a to za podmínky, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu, která, pokud jde o dotyčné dílo nebo předmět ochrany, bere ohled na použití nebo nepoužití technologických prostředků uvedených v článku 6.“
13. Článek 5 odst. 5 uvedené směrnice stanoví:
„Výjimky a omezení stanovené v odstavcích 1, 2, 3 a 4 mohou být použity pouze ve zvláštních případech, které nejsou v rozporu s běžným způsobem užití díla nebo jiného předmětu ochrany a nejsou jimi nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy nositele práv.“
B. Rakouské právo
14. Ustanovení § 42b odst. 1 rakouského Urheberrechtsgesetz (zákon o autorském právu, dále jen „UrhG“)(6), ve znění použitelném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení(7), stanoví:
„(1) Lze-li od díla […] vzhledem k jeho druhu očekávat, že bude uložením na paměťovém médiu rozmnožováno k vlastnímu nebo soukromému užití […], má autor nárok na přiměřenou odměnu […] (poplatek z paměťového média), pokud jsou paměťová média jakéhokoliv druhu, která jsou pro takovéto rozmnožování vhodná, v tuzemsku komerčně uváděna na trh.“
III. Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
15. Austro-Mechana je organizací pro kolektivní správu autorských práv, která vlastním jménem, avšak v zájmu a na účet oprávněných příjemců vykonává jako správkyně práva na užívání a nároky na odměnu vztahující se k hudebním dílům (s textem i bez textu). Do oblasti výkonu práv organizací kolektivní správy, jako je Austro-Mechana, patří zejména zákonné nároky na poplatek podle § 42b odst. 1 UrhG, tedy nárok na poplatek z paměťového média.
16. Austro-Mechana podala k Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni, Rakousko) žalobu proti Strato, společnosti se sídlem v Německu, která poskytuje službu pod označením „HiDrive“. Dotčená služba je jejím dodavatelem popisována jako „virtuální datové úložiště, které pracuje tak rychle a lze jej obsluhovat tak snadno jako (externí) pevný disk“. Strato tvrdí, že její datové úložiště „nabízí dostatek prostoru na uložení fotografií, hudby a filmů na jednom místě“.
17. Austro-Mechana požadovala fakturaci a následně úhradu poplatku z paměťového média, který jí měla podle § 42b odst. 1 UrhG zaplatit Strato. Austro-Mechana tvrdí, že ustanovení § 42b odst. 1 UrhG je podle svého znění vědomě formulováno obecně tak, aby poplatek z paměťového média byl splatný i v případě, kdy jsou v tuzemsku – jakýmkoliv způsobem a jakoukoliv formou – komerčně „uváděna na trh“ paměťová média jakéhokoliv druhu, což se týká také poskytování datového úložiště v cloudu. Výraz „uváděna na trh“ se podle ní nevztahuje pouze na fyzické šíření, nýbrž vědomě ponechává prostor pro zahrnutí všech postupů, které ve výsledku poskytují uživatelům v tuzemsku datové úložiště pro rozmnožování k (vlastnímu nebo) soukromému užití. Ustanovení § 42 odst. 3 UrhG navíc jasně vymezuje, že není relevantní, zda k uvádění paměťového média na trh dochází z tuzemska nebo ze zahraničí.
18. Strato žalobní návrh zpochybnila. Tvrdila, že z platného znění UrhG nevyplývá povinnost platit poplatek z cloudových služeb a že zákonodárce naopak při znalosti technických možností vědomě tuto možnost neuvedl. Podle Strato nelze cloudové služby a fyzická paměťová média srovnávat. Výklad, který zahrnuje také cloudové služby, není možný, jelikož se nejedná o uvádění paměťových médií na trh, nýbrž pouze o poskytování datového úložiště. Strato tvrdila, že do Rakouska neprodává ani nepronajímá žádná fyzická paměťová média, ale že pouze nabízí online datové úložiště na svých serverech hostovaných v Německu. Strato rovněž uvedla, že poplatek za autorská práva za své servery v Německu již zaplatila nepřímo (neboť jej výrobce/dovozce již zahrnul do ceny). Kromě toho rakouští uživatelé za zařízení, s jejichž pomocí vůbec lze obsah na cloud nahrát, již poplatek za autorská práva zaplatili. Další poplatek za paměťové médium pro cloudové úložiště by podle Strato znamenal dvojí nebo dokonce trojí povinnost uhradit poplatek.
19. Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni) žalobu zamítl. V podstatě uvedl, že nositelé autorských práv a práv souvisejících (dále jen „nositelé práv“) mají nárok na přiměřenou odměnu, pokud jsou paměťová média komerčně uváděna na trh v tuzemsku (z místa nacházejícího se v tuzemsku nebo v zahraničí), lze-li od předmětu ochrany v souladu s jeho povahou očekávat, že uložením na paměťovém médiu bude rozmnožován (způsobem povoleným podle § 42 odst. 2 až 7 UrhG) pro vlastní nebo soukromé užití, a sice s ohledem na paměťová média jakéhokoliv druhu, která jsou pro takovéto rozmnožování vhodná.
20. Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni) uvedl, že § 42b odst. 1 UrhG výslovně uvádí „paměťová média jakéhokoliv druhu“, což zahrnujte také – interní a externí – pevné disky počítačů. Rovněž uvedl, že cloudové služby existují v nejrůznějších podobách. Jádrem takové služby je příslib, že uživatel bude disponovat určitou kapacitou úložiště, aniž by měl nárok na to, že obsah bude uložen na určitém serveru nebo na určitých serverech, nýbrž se omezuje na to, že kapacitu úložiště může využít „kdekoliv v cloudu“ poskytovatele. Podle uvedeného soudu tedy Strato svým zákazníkům nepřenechává paměťová média, nýbrž online poskytuje datové úložiště jako službu. Uvedený soud poznamenal, že v posudku návrhu Urh-Nov 2015(8) bylo zohlednění ukládání na cloud výslovně a navrhovanými formulacemi požadováno. Zákonodárce však jasně zvolil takový přístup, že takovéto ustanovení do novely vědomě nevložil.
21. Austro-Mechana podala proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu. Předkládající soud má za to, že otázka, zda čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 zahrnuje ukládání obsahu chráněného autorským právem v cloudu, není zcela jasná. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že v rozsudku ze dne 29. listopadu 2017, VCAST (C‑265/16, EU:C:2017:913, dále jen „rozsudek VCAST“) Soudní dvůr uvedl, že ukládání chráněného obsahu v cloudu je považováno za užití práv vyhrazené autorovi.
22. S ohledem na výše uvedené se Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být výraz „na jakémkoliv nosiči“ v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice [2001/29] vykládán v tom smyslu, že jsou tím myšleny i servery, jež jsou v držení třetích osob, které na těchto serverech poskytují fyzickým osobám (zákazníkům) datové úložiště pro soukromé (a nikoliv přímé či nepřímé komerční) užití, které tito zákazníci používají k rozmnožování uložením („cloud computing“)?
2) V případě kladné odpovědi: Musí být ustanovení citované v otázce 1 vykládáno v tom smyslu, že musí být použito na vnitrostátní právní úpravu, podle níž má autor nárok na přiměřenou odměnu (poplatek z paměťového média),
– pokud lze od díla (vysílaného v rozhlase, poskytnutého veřejnosti nebo zaznamenaného na paměťovém médiu vyrobeném ke komerčním účelům) vzhledem k jeho druhu očekávat, že bude k vlastnímu nebo soukromému užití rozmnožováno tak, že bude uloženo na „paměťovém médiu jakéhokoliv druhu, které je pro takovéto rozmnožování vhodné a v tuzemsku je komerčně uváděno na trh“,
– a pokud je přitom používán způsob uložení popsaný v otázce 1?“
IV. K řízení před Soudním dvorem
23. Písemná vyjádření předložily Austro Mechana, Strato, dánská, francouzská, nizozemská a rakouská vláda, jakož i Evropská komise.
24. Na jednání Soudního dvora dne 7. července 2021 přednesli všichni uvedení, s výjimkou dánské vlády, ústní vyjádření.
V. Analýza
A. K první předběžné otázce
25. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda se výjimka pro soukromé rozmnožování uvedená v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 vztahuje na rozmnoženiny pořízené fyzickými osobami pro soukromé užití na datovém úložišti nebo kapacitě (v cloudu), které byly poskytnuty nebo přenechány třetí osobou, která je poskytovatelem internetových služeb. Předkládající soud se v podstatě táže, zda výraz „rozmnoženiny na jakémkoliv nosiči“ uvedený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 zahrnuje rozmnožování vycházející ze služeb cloud computingu poskytovaných třetí stranou.
26. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že první předběžná otázka vyvstala zejména z důvodu použití výrazu „uvedení na trh v tuzemsku“ v § 42b odst. 1 UrhG. Strato před předkládajícím soudem i před Soudním dvorem tvrdí, že rakouský zákonodárce použitím tohoto výrazu jasně zamýšlel zavést způsob odměňování nositelů práv, který se zaměřuje výlučně na uvádění na trh fyzických záznamových nosičů, a vylučuje tedy používání služeb cloud computingu poskytovaných třetími osobami(9).
27. Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle všeho rovněž vyplývá, že předkládající soud žádá o objasnění rozsudku VCAST, a zejména toho, v jakém rozsahu může tento rozsudek použít na skutkové okolnosti a na spor v původním řízení.
28. Je nutno konstatovat, že na rozdíl od výjimky stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/29, která má obligatorní povahu, jsou výjimky nebo omezení uvedené v čl. 5 odst. 2 a 3 této směrnice týkající se práva na rozmnožování ze strany členských států pouze volitelné(10).
29. Ve svém stanovisku ve spojených věcech VG Wort (C‑457/11 až C‑460/11, EU:C:2013:34, body 35 až 37) generální advokátka E. Sharpston uvedla, že volitelná povaha výjimek nebo omezení dává členským státům určitou volnost jednání v této oblasti. Měla tak za to, že členský stát může zavést opatření, které nejde tak daleko, jako dotčená ustanovení. Podle generální advokátky E. Sharpston může například členský stát na základě čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 stanovit výjimku pro rozmnoženiny vytvořené fyzickou osobou pouze tehdy, jsou-li vytvořeny na papíře a výhradně pro účely soukromého studia, neboť působnost této výjimky by byla užší, ale stále zahrnuta v rámci toho, co je povoleno.
30. Lze však konstatovat, že Soudní dvůr následně v rozsudku ze dne 5. března 2015, Copydan Båndkopi (C‑463/12, EU:C:2015:144, bod 33) uvedl, že členské státy nemohou stanovit podrobnou úpravu spravedlivé odměny, která by zaváděla neodůvodněné nerovné zacházení s jednotlivými kategoriemi hospodářských subjektů uvádějících na trh srovnatelné zboží, na něž se vztahuje výjimka pro soukromé rozmnožování, nebo s jednotlivými kategoriemi uživatelů předmětů ochrany.
31. Mám za to, že stejný přístup by se měl použít na služby. Obecněji lze říci, že i když členské státy mají široký prostor pro uvážení(11), pokud jde o způsob, jakým ve svých vnitrostátních právních řádech využijí výjimky stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b), nemohou za tímto účelem přijímat právní předpisy způsobem, který by byl v rozporu nebo by se jinak odchyloval od základního účelu samotné směrnice 2001/29(12). Je například důležité zdůraznit, že členské státy, které se rozhodnou využít výjimky stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b), to musí provést technologicky neutrálním(13) způsobem.
32. V projednávané věci se tedy jedná spíše o skutečnou působnost čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 než o rozsah, v němž může členský stát omezit působnost tohoto ustanovení při jeho provádění do vnitrostátního práva použitím poplatku za soukromé rozmnožování, možná neoprávněně, pouze pro určité zboží či služby. V tomto případě je znění čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 zcela jasné: Členské státy mohou stanovit výjimku z výlučného práva na rozmnožování podle článku 2 uvedené směrnice v případě jakýchkoliv rozmnoženin na jakémkoliv nosiči vytvořených fyzickou osobou(14) pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, a to za podmínky, že výluční nositelé práv získají spravedlivou odměnu(15).
33. Podle ustálené judikatury Soudního dvora taková ustanovení, jako je čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, která se odchylují od práva na rozmnožování zavedeného článkem 2 uvedené směrnice, musí být vykládána striktně, takže nedovoluje výklad přesahující výslovně předvídané případy(16). Soudní dvůr rovněž rozhodl, že zhotovení rozmnoženiny fyzickou osobou pro soukromé užití musí být považováno za úkon, který může autorovi dotyčného díla způsobit újmu, pokud k němu došlo bez předchozího svolení nositele práv(17). Soudní dvůr dále rozhodl, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 sice musí být chápán v tom smyslu, že výjimka pro soukromé rozmnožování nositeli práv zakazuje dovolávat se svého výlučného práva udělit svolení s rozmnožováním nebo je zakázat ve vztahu k osobám, které pořizují soukromé rozmnoženiny jeho děl, avšak nesmí být chápán v tom smyslu, že nad toto výslovně stanovené omezení ukládá nositeli autorského práva povinnost strpět porušování svých práv, které může být spojeno s pořizováním soukromých rozmnoženin(18).
34. V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvedl, že § 42b odst. 1 UrhG provádí výjimku pro soukromé rozmnožování uvedenou v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29. Článek 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 však nepoužívá výrazy odpovídající pojmu „uvádění na trh v tuzemsku“, který je obsažen v § 42b odst. 1 UrhG. Kromě toho nic nenasvědčuje tomu, že by unijní normotvůrce zamýšlel omezit působnost čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 pouze na hmotné nosiče nebo podklady.
35. Naopak je zřejmé, že použití širokého a technologicky neutrálního výrazu „rozmnoženiny na jakémkoliv nosiči“(19), který je uveden v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, takovému výkladu brání(20). Pouze doslovný výklad tohoto výrazu(21) podle mého názoru zaručuje, že se uvedená výjimka neomezuje na rozmnoženiny na fyzickém nosiči či podkladu, a ostatně ani na rozmnoženiny v analogové či jiné než digitální formě(22). Výjimka se tak vztahuje zejména na rozmnoženiny v analogové i digitální formě(23) a na rozmnoženiny na fyzickém podkladu, jako jsou papír nebo CD/DVD nebo na více nehmotném nosiči/podkladu, jako je ve věci v původním řízení datové úložiště nebo kapacita(24), kterou poskytovatel internetových služeb poskytuje v cloudu. V tomto ohledu musí být znění čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 odlišováno od čl. 5 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice, jelikož posledně uvedené ustanovení výslovně uvádí, že jeho působnost se omezuje na „rozmnoženiny na papíře nebo jakémkoliv podobném nosiči“(25).
36. Tento závěr je kromě toho podpořen jedním z hlavních cílů sledovaných směrnicí 2001/29, a sice zajistit, aby se ochrana autorského práva v Unii nestala obsoletní a zastaralou z důvodu technologického rozvoje a nástupu nových způsobů využívání obsahu chráněného autorským právem(26). Tento cíl by byl přitom ohrožen, pokud by výjimky a omezení této ochrany, které byly podle bodu 31 odůvodnění směrnice 2001/29 přijaty ve světle nového elektronického prostředí, byly vykládány způsobem, který by vedl k vyloučení podobného zohlednění tohoto technologického rozvoje a zejména vzniku digitálních nosičů a služeb cloud computingu(27).
37. Můj závěr v tomto ohledu nemění skutečnost, že obsah chráněný autorským právem je rozmnožován v úložišti dat v cloudu zpřístupněném nebo poskytovaném třetí osobou, která je poskytovatelem internetového připojení. V rozsudku VCAST(28), který se rovněž týkal cloud computingu – byť v jiném kontextu týkajícím se nelegálního stahování televizního programu chráněného autorským právem – Soudní dvůr potvrdil svou ustálenou judikaturu, že pro uplatnění čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 není nezbytné, aby dotyčné fyzické osoby vlastnily vybavení pro rozmnožování. Přístroje nebo rozmnožovací služby tak mohou být poskytnuty třetí osobou, což je nezbytným faktickým předpokladem pro to, aby si tyto fyzické osoby mohly pořizovat soukromé rozmnoženiny(29).
38. Jak jsem právě uvedl, ve věci, ve které byl vydán rozsudek VCAST, byla technologie cloudu využívána společností VCAST k umožnění komerčního přístupu k televizním programům (chráněným autorským právem) vyráběným italskými televizními organizacemi. V uvedené věci společnost VCAST protiprávně poskytovala svým zákazníkům na internetu systém nahrávání videozáznamů do cloudového úložiště(30). Věc v původním řízení se naproti tomu týká pouze poskytnutí ukládací kapacity v cloudu a případného uložení legálně nabytého díla chráněného autorským právem fyzickými osobami pro soukromé užití v počítačích a serverech poskytovatele služeb. Tyto moderní technologické pokroky by však neměly zakrýt skutečnost, že z právního hlediska může jít o kopírování celé knihy nebo „vypálení“ rozmnoženiny CD na pevný disk počítače, pokud v uvedených příkladech byla kniha a CD zakoupeny dotčeným spotřebitelem(31).
39. Je pravda, že porušení autorských práv, k němuž došlo ve věci VCAST, bylo pro nositele práv horší a škodlivější než případné porušení, o které může jít v projednávané věci, jelikož ke sdělování veřejnosti ve věci VCAST došlo protiprávním vysíláním, k němuž uvedený nositel práv nedal souhlas. To nic nemění na tom, že v obou věcech se jedná o rozmnožování obsahu chráněného autorským právem fyzickou osobou na „nosiči“. Z rozsudku VCAST (a ostatně i dřívější judikatury) tedy vyplývá, že Soudní dvůr již implicitně připustil, že se citovaná judikatura a čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 použijí na takové rozmnoženiny obsahu chráněného autorským právem v cloudu(32). Opět nelze opomenout skutečnost, že v případech, kdy členský stát využije možnosti stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b), není rozmnožování fyzickou osobou pro soukromé účely protiprávní(33), pokud je za něho zaplacena spravedlivá odměna.
40. Poskytovatel těchto rozmnožovacích přístrojů nebo služeb však nesmí zpřístupnit obsah chráněný autorským právem bez svolení nositele práva. Z článku 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 tak vyplývá, že nositel práva není zbaven svého práva zakázat nebo povolit přístup k chráněnému obsahu, který si mohou fyzické osoby chtít rozmnožit pro soukromé užití v souladu s jejími ustanoveními(34). Soudní dvůr totiž v rozsudku ze dne 10. dubna 2014, ACI Adam a další (C‑435/12, EU:C:2014:254, bod 41) uvedl, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na případ, kdy jsou soukromé rozmnoženiny pořízeny z neoprávněného zdroje(35).
41. Podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 se výjimka nebo omezení, které jsou v něm uvedeny, týkají výlučně práva na rozmnožování stanoveného v článku 2 uvedené směrnice(36). Nevztahuje se zejména na právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti uvedené v článku 3 této směrnice.
42. Ze skutkových okolností rozsudku VCAST vyplývá, že v uvedené věci poskytl poskytovatel internetového připojení dvě služby, které spočívaly v pořizování rozmnoženin a zároveň zpřístupnění děl a předmětů, kterých se tato služba týká, které byly následně uloženy do cloudového úložiště, které si uživatel koupil od jiného poskytovatele(37). Jak jsem již uvedl, ze skutkových okolností předložených předkládajícím soudem nevyplývá, že společnost Strato poskytovala fyzickým osobám jakékoliv jiné služby k soukromému užití, než cloudové úložiště.
43. S ohledem na výše uvedené úvahy mám za to, že výraz „rozmnoženiny na jakémkoliv nosiči“ uvedený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 zahrnuje rozmnožování na základě služeb cloud computingu poskytovaných třetí osobou.
B. Ke druhé předběžné otázce
44. S ohledem na můj závěr k první předběžné otázce je třeba odpovědět na druhou otázku položenou předkládajícím soudem. Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 vyžaduje, aby taková vnitrostátní právní úprava v oblasti soukromého rozmnožování, jako je § 42b odst. 1 UrhG, stanovila placení spravedlivé odměny nositelům práv z titulu ukládací kapacity v cloudu, kterou třetí osoby poskytují fyzickým osobám pro soukromé užití. Tato otázka byla položena s ohledem na skutečnost, že § 42b odst. 1 UrhG nestanoví placení poplatků za cloudové služby. Toto ustanovení nicméně stanoví poplatky za řady nosičů.
45. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Strato před předkládajícím soudem tvrdila, že „za své servery v Německu již poplatek za autorská práva zaplatila nepřímo (neboť jej výrobce/dovozce již zahrnul do ceny), a také (rakouští) uživatelé za zařízení, s jehož pomocí vůbec lze obsah na cloud nahrát, již poplatek za autorská práva zaplatili. Další poplatek za paměťové médium pro cloudové úložiště by znamenal dvojí nebo dokonce trojí povinnost uhradit poplatek“.
1. Argumenty
46. Austro-Mechana tvrdí, že rozmnoženiny v cloudu způsobují nositelům práv podobnou újmu jako rozšiřování záznamových nosičů nebo rozmnožovacích přístrojů nebo poskytování rozmnožovacích služeb, a musí tedy za ně být poskytnuta spravedlivá odměna. Má tedy za to, že § 42b odst. 1 UrhG musí být v souladu s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 vykládán v tom smyslu, že spravedlivá odměna, která je v něm stanovena, je vyplácena za poskytování rozmnožovacích služeb v cloudu.
47. Strato má za to, že služby cloud computingu byly rakouským zákonodárcem výslovně vyloučeny z § 42b odst. 1 UrhG, aby se předešlo placení dvojích, či dokonce trojích poplatků. V tomto ohledu uvádí, že k používání služeb cloud computingu musí být chráněný materiál před tím, než může být nahrán do cloudu, na paměťovém nosiči. Podle rakouského práva musí být poplatek za autorská práva placen za paměťový nosič – mobilní telefon, počítač, tablet – prostřednictvím něhož je soukromá rozmnoženina pořízena. Kromě toho uživatelé podle Strato platí poplatek za přístup k originálu. Strato mimoto tvrdí, že se samotným nahráváním soukromé rozmnoženiny na cloud toho uživatel nemůže moc udělat. Naopak soukromý uživatel používá cloud k prohlížení staženého obsahu na jiných koncových zařízeních nebo k jeho ukládání na ně. Taková vybavení však mají vlastní paměťové médium, za které se platí poplatek. Podle Strato mají tedy nositelé práv jen na straně uživatele až tři zdroje příjmu: zaprvé prvotní nákup díla, zadruhé úložiště na koncových zařízeních používaných pro nahrávání, za které se platí poplatek a zatřetí úložiště na koncových zařízeních používaných pro stahování, za které se rovněž platí poplatek. Strato má dále za to, že pokud obdobně jako v rozsudku ze dne 27. června 2013, VG Wort a další (C‑457/11 až C‑460/11, EU:C:2013:426, bod 78) slouží sestava přístrojů k vytvoření soukromé rozmnoženiny, může být požadavek na spravedlivou odměnu uložen na jeden přístroj v sestavě.
48. Rakouská vláda má za to, že server, jehož prostřednictvím jsou služby cloud computingu nabízeny soukromým osobám, představuje záznamový nosič, za který musí výrobce nebo dovozce zaplatit odměnu. Tato odměna je přenesena na poskytovatele služeb cloud computingu. Další odměna pro poskytovatele cloudové služby tedy není nezbytná a může vést k nadměrné náhradě.
49. Dánská vláda uvádí, že na služby cloud computingu nelze nahlížet jako na poskytování vybavení, přístrojů a záznamových nosičů pro digitální rozmnožování soukromým osobám nebo poskytování rozmnožovací služby těmto osobám. Má tedy za to, že rozsudek Padawan, který se použije na taková fyzická paměťová média, jako jsou CD a DVD a které existovaly před cloud computingem, není použitelný na skutkové okolnosti projednávané věci. Podle dánské vlády není cloud computing nezbytný k tomu, aby fyzické osoby pořizovaly soukromé rozmnoženiny. Služba cloud computingu je pouze digitálním úložištěm digitálního obsahu, přičemž k takto uloženému obsahu mají soukromé osoby přístup pouze prostřednictvím typů paměťových médií používaných k počátečnímu uložení, konkrétně prostřednictvím chytrých telefonů nebo počítačů. Podmínkou, která je nezbytná k tomu, aby jednotlivci mohli vlastnit soukromou rozmnoženinu, je tedy toto počáteční paměťové médium, a nikoli služba cloud computingu. Systém, v němž se za služby cloud computingu platí poplatky, je tedy patrně v rozporu s požadavkem na „spravedlivou odměnu“ uvedeným v bodě 31 odůvodnění směrnice 2001/29. Dánská vláda se domnívá, že může existovat nezanedbatelné riziko nadměrné odměny spočívající v tom, že za tutéž soukromou rozmnoženinu bude zaplaceno několikrát. Tak tomu může být zejména v případech, kdy jsou zaplaceny dva poplatky, a to za paměťový nosič, na němž se nachází rozmnoženina, a za následnou službu spočívající v jejím uložení (například služba cloud computingu).
50. Francouzská vláda uvádí, že servery používané poskytovateli služeb, i když se za ně platí poplatek za soukromé rozmnožování, nejsou nezbytně uváděny do oběhu a získávány na území členského státu dotčeného soukromým rozmnožováním. Proto by skutečnost, že nelze vyloučit dvojí odměnu, neměla vést k vyloučení možnosti členských států uložit poplatky poskytovatelům služeb cloudového úložiště, kteří poskytují služby uživatelům s bydlištěm na jejich území. Jinak by skutečná náhrada újmy vyplývající ze soukromých rozmnoženin pořízených v tomto kontextu nemusela existovat(38). V každém případě poplatky za soukromé rozmnožování placené v dotyčném členském státě z přístrojů nezbytných k nahrání obsahu z cloudu nepředstavují dvojitou platbu ve srovnání s odměnou, kterou by měl zaplatit provozovatel této služby. Rozmnoženiny pořízené na těchto přístrojích, které zakládají nárok na poplatek za soukromé rozmnožování, představují soukromé rozmnožování, které se liší od rozmnožování provedeného v cloudové službě. Každé z těchto rozmnožování způsobuje v dotyčném členském státě odlišnou újmu a vyžaduje zaplacení spravedlivé odměny.
2. Rozsudek Padawan
51. Vzhledem k tomu, že všechny tyto otázky týkající se soukromého rozmnožování a spravedlivé odměny byly poprvé zkoumány Soudním dvorem v rozsudku Padawan, může být užitečné toto rozhodnutí trochu podrobněji přezkoumat.
52. V projednávaném případě požadovala španělská agentura pro kolektivní správu autorských práv náhradu toho, co bylo popsáno jako poplatek za soukromé rozmnožování stanovený španělským právem od subjektu, který uváděl na trh CD, DVD a MP3 přehrávače. To bylo odmítnuto z toho důvodu, že uplatnění tohoto poplatku na tyto digitální nosiče bez rozdílu a bez ohledu na funkci, k níž byly určeny, je v rozporu se směrnicí 2001/29.
53. Soudní dvůr nejprve připomněl, že zhotovení rozmnoženiny „fyzickou osobou pro soukromé užití musí být považováno za úkon, který může autorovi dotyčného díla způsobit újmu“(39). I když Soudní dvůr uznal, že tato osoba byla v zásadě povinna nahradit „újmu vzniklou v souvislosti s tímto rozmnožením tím, že bude financovat náklady na odměnu, která bude tomuto nositeli práv zaplacena“(40), zdůraznil rovněž značné praktické obtíže související s identifikací porušení soukromými uživateli, jakož i skutečnost, že újma způsobená takovýmito individuálními porušeními může být minimální, a nemůže tedy dojít ke vzniku povinnosti platby.
54. Soudní dvůr dále uvedl, že „členské státy jsou pro účely financování spravedlivé odměny oprávněny zavést ‚poplatek za soukromé rozmnožování‘ nikoli k tíži dotyčných soukromých osob, nýbrž k tíži osob, jež disponují vybavením, přístroji a nosiči pro digitální rozmnožování a které z tohoto důvodu právně nebo fakticky dávají toto vybavení k dispozici soukromým osobám nebo jim poskytují rozmnožovací služby. V rámci tohoto systému se povinnost zaplatit poplatek za soukromé rozmnožování vztahuje na osoby disponující tímto vybavením. Je sice pravda, že v takovém systému nejsou na rozdíl od toho, co zřejmě požaduje třicátý první bod odůvodnění směrnice 2001/29, uživatelé předmětů ochrany osobami, jež mají povinnost hradit spravedlivou odměnu. Je však třeba poukázat jednak na to, že činnost osob povinných uhradit tento poplatek, totiž poskytování vybavení, přístrojů a nosičů pro rozmnožování a rozmnožovacích služeb soukromým uživatelům, je nezbytným faktickým předpokladem pro to, aby si fyzické osoby mohly pořizovat soukromé rozmnoženiny. Kromě toho nic nebrání tomu, aby tyto osoby povinné uhradit uvedený poplatek promítly částku poplatku za soukromé rozmnožování do ceny za poskytnutí uvedeného vybavení, přístrojů či nosičů pro rozmnožování nebo za poskytnutí služby, která toto rozmnožování umožňuje. Zátěž způsobenou poplatkem tak v konečném důsledku ponese soukromý uživatel, který uhradí tuto cenu. Za těchto podmínek musí být soukromý uživatel, jemuž bylo poskytnuto vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování a který je příjemcem rozmnožovacích služeb, ve skutečnosti považován za ‚nepřímého plátce‘ spravedlivé odměny“(41).
55. Soudní dvůr poté uzavřel, že vzhledem k tomu, že systém poplatků umožňuje osobám povinným zaplatit poplatek kolektivním správcům, kteří zastupují nositele práv, přenést tyto poplatky na soukromé uživatele při nákupu například záznamového zařízení, je na tento systém třeba nahlížet tak, že je zásadně v souladu s přiměřenou rovnováhou, kterou je třeba nalézt mezi zájmy nositelů práv a třetími osobami(42).
56. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že existuje nezbytná spojitost mezi uplatněním poplatku vůči soukromým spotřebitelům a možnou újmou, kterou by soukromé rozmnožování mohlo způsobit nositelům práv. Vzhledem k tomu, že se u těchto spotřebitelů vychází oprávněně z domněnky, „že využívají všechny funkce, které uvedené vybavení nabízí, včetně funkce rozmnožování“, plynulo z toho, že pouhá schopnost tohoto vybavení či těchto přístrojů pořizovat rozmnoženiny „postačí k tomu, aby bylo odůvodněno uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování, za podmínky, že uvedené vybavení či přístroje byly poskytnuty fyzickým osobám jakožto soukromým uživatelům“(43).
3. Analýza
57. Jak jsem již uvedl, čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 ukládá členským státům, které zavedly výjimku pro „soukromé užití“, povinnost zajistit v rámci svých pravomocí, aby byla skutečně vybrána spravedlivá odměna, která má odškodnit nositele práv(44). Vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 je fakultativní a nijak dále neupřesňuje jednotlivé parametry systému spravedlivé odměny, jehož zavedení vyžaduje, je zjevné, že členské státy mají při vymezení těchto parametrů ve vnitrostátním právu široký prostor pro uvážení(45). Členské státy tak mohou určit, které osoby mají tuto spravedlivou odměnu platit(46), jakož i stanovit způsob, podrobnosti a výši této odměny, při dodržení směrnice 2001/29 a obecně unijního práva, i když – jak již Soudní dvůr rozhodl – samotná otázka spravedlivé odměny je autonomním pojmem unijního práva(47). Jak vyplývá z bodů 35 a 38 odůvodnění směrnice 2001/29, toto ustanovení vyjadřuje vůli normotvůrce Evropské unie zavést zvláštní systém odměny, který začne fungovat v okamžiku, kdy nositelům práv vznikne újma, a jež v zásadě vede ke vzniku povinnosti poskytnout uvedeným nositelům práv náhradu(48).
58. Vzhledem k tomu, že riziko rozmnožování – zejména v digitálním prostředí – je všudypřítomné a zasahuje do všech oblastí, unijní normotvůrce zavedl v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 výjimku pro soukromé rozmnožování jako způsob, kterým zajistit, aby nositelé práv neutrpěli nepřiměřenou újmu(49) způsobenou takovým rozmnožováním(50). Pokud se členské státy rozhodnou pro uplatnění výjimky pro soukromé rozmnožování stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 ve svém vnitrostátním právu, mají zejména povinnost stanovit, aby nositeli práv byla zaplacena spravedlivá odměna.
59. Spravedlivou odměnou je odměna, která nositelům práv nepřináší nadměrnou nebo nedostatečnou odměnu(51) za újmu způsobenou soukromým rozmnožováním. V tomto ohledu je třeba uvést, že požadavek na spravedlivou odměnu za takové rozmnožování stanovený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 představuje již ze své povahy náhradu nebo odhad újmy způsobené nositelům práv. Vzhledem k tomu, že soukromou povahu takové rozmnoženiny je obtížné, ne-li prakticky nemožné, odhalit, Soudní dvůr tak členským státům umožnil, aby v rámci své diskreční pravomoci přijaly určité vyvratitelné domněnky, pokud jde o soukromé rozmnožování(52).
60. Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 51 rozsudku ze dne 11. července 2013, Amazon.com International Sales a další (C‑521/11, EU:C:2013:515), systémy odměňování za soukromé rozmnožování jsou v současné době nezbytně nepřesné s ohledem na většinu záznamových nosičů, jelikož je v praxi nemožné určit, který uživatel rozmnožil které konkrétní dílo a na jaký nosič(53). Pokud jde o vybavení, přístroje a nosiče pro digitální rozmnožování, Soudní dvůr uvedl, že se rozumí, že výše takového poplatku stanoveného ve fázi před pořizováním rozmnoženin nemůže být stanovena na základě kritéria skutečné újmy, neboť ve stadiu uvedení dotyčných přístrojů do oběhu v tuzemsku je její rozsah neznámý. Tento poplatek tedy musí být nutně pojat jako poplatek paušální(54).
61. Z bodu 35 odůvodnění směrnice 2001/29 je rovněž jasné, že v případech, kdy nositelé práv již získali platbu „v jiné formě, například jako součást licenčního poplatku“, nemusí přicházet žádná zvláštní nebo samostatná platba v úvahu(55). Mohou tedy existovat případy, jak vyplývá z bodu 35 odůvodnění směrnice 2001/29, z nichž jasně vyplývá, že pokud „je újma způsobená nositeli práva minimální, nesmí vzniknout žádná povinnost platby“. Také bych poznamenal, že v souladu s článkem 6 směrnice 2001/29, jak byl vyložen Soudním dvorem v rozsudku ze dne 5. března 2015, Copydan Båndkopi (C‑463/12, EU:C:2015:144, bod 72), může dotyčný členský stát konkrétní výši odměny ve prospěch nositelů práv podmínit použitím či nepoužitím takových technologických prostředků, aby byli nositelé práv skutečně motivováni k jejich používání, a aby tak dobrovolně přispívali k řádnému uplatňování výjimky pro soukromé rozmnožování.
62. Kromě toho v bodě 78 rozsudku ze dne 27. června 2013, VG Wort a další (C‑457/11 až C‑460/11, EU:C:2013:426) Soudní dvůr uvedl, že „v případě, že jsou předmětné rozmnoženiny pořizovány v rámci uceleného procesu s pomocí sestavy přístrojů, jsou členské státy rovněž oprávněny zaměřit se na fázi před samotným pořízením kopie a zavést případně systém, v němž spravedlivou odměnu platí osoby mající k dispozici přístroj, který je součástí této sestavy a který se na tomto procesu podílí jen ve spojení s dalšími přístroji, pokud tyto osoby mají možnost přenést náklady spojené s poplatkem na své zákazníky. Nicméně celková výše spravedlivé odměny placené jako protiplnění za újmu vzniklou nositelům práv v důsledku takového uceleného procesu se nesmí podstatně lišit od odměny stanovené za rozmnoženinu pořízenou s pomocí jediného přístroje“.
63. Nemohu se však ubránit dojmu, že unijní normotvůrce by tento aspekt čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 měl přehodnotit(56). Výraz „spravedlivá odměna“ je tak široký a otevřený, že určitý stupeň subjektivního posouzení je nevyhnutelný. Kromě určitých vodítek poskytnutých článkem 5 odst. 5 směrnice 2001/29 a některými body odůvodnění této směrnice, zejména body 31 a 35 jejího odůvodnění, existuje několik dalších právních norem, které mohou být pro vnitrostátní soudy nebo Soudní dvůr užitečné, pokud jde o to, jakou odměnu (pokud vůbec nějakou) lze v této souvislosti považovat za „spravedlivou“(57).
64. V tomto ohledu čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29 v podstatě stanoví, že výjimka nebo omezení podle čl. 5 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití(58) díla nebo jiného předmětu ochrany a nesmí jimi být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy(59) nositele práv.
4. Použití těchto zásad na projednávanou věc
65. Pokud jde nyní o projednávanou věc, je třeba posoudit, do jaké míry (pokud vůbec) mají nositelé práv právo na (dodatečnou) odměnu za cloudové úložiště poskytnuté fyzickým osobám k soukromému užití(60), jelikož vnitrostátní právní úprava v projednávané věci již podle všeho stanoví placení příspěvků za širokou škálu příslušných nosičů.
66. Každý krok při nahrávání a stahování obsahu chráněného autorským právem do nebo z cloudu z takových zařízení nebo nosičů, jako jsou chytré telefony, představuje rozmnožování tohoto obsahu, které v zásadě porušuje článek 2 směrnice 2001/29, ledaže by takové rozmnožování bylo odůvodněno na základě výjimky nebo omezení podle článku 5 této směrnice. Vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 2 písm. b) i čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29 se snaží zabránit nadměrné i nedostatečné náhradě pro nositele práv, a tedy se snaží dosáhnout přiměřené rovnováhy mezi soukromým uživatelem a nositelem práv, vyvstává otázka, zda musí být za každý krok v rámci tohoto procesu rozmnožování, včetně rozmnožování nebo ukládání v cloudu, placen samostatný poplatek, vzhledem k tomu, že uživatel již mohl zaplatit přiměřený poplatek za přístroje a nosiče, které v tomto procesu použil(61).
67. Na jednání dne 7. července 2021 Austro-Mechana i rakouská vláda uvedly, že poplatek za soukromé rozmnožování se v Rakousku neplatí za přístroje, ale pouze za nosiče. S výhradou ověření předkládajícím soudem se zdá, že studie Private Copying Global Study 2020 toto tvrzení potvrzuje(62). Je však třeba uvést(63), že podle této studie se poplatky platí za širokou škálu nosičů(64). Poplatek se tak patrně platí zejména z integrované paměti mobilních telefonů s přehrávačem hudby nebo videa, integrované paměti obsažené v řadě počítačů a tabletů, chytrých hodinek s integrovanou pamětí, DVD, USB paměťových jednotek atd. Za poskytnutí ukládací kapacity v cloudu se žádný poplatek neplatí(65). V této studii bylo rovněž ohledně Rakouska v části nazvané „Explanation on Developments“ uvedeno, že „nicméně existuje značný pokles v prodeji hmotných nosičů s výjimkou mobilních telefonů. Lidé pro soukromé rozmnožování nebo streamingové služby stále častěji využívají cloud. Poplatek za soukromé rozmnožování v cloudu je tedy přímým strategickým cílem Austro-Mechana“.
68. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, se tedy zdá, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že soukromé rozmnožování, které provádí fyzické osoby(66), se mění, přičemž větší důraz je kladen na omezený počet přístrojů a nosičů, jako jsou chytré telefony a tablety v kombinaci se službami cloud computingu, spíše než na širokou škálu samotných přístrojů a nosičů. Kromě toho se zdá, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že poplatky se spíše vztahují na přístroje a nosiče než na služby cloud computingu.
69. Právo na spravedlivou odměnu podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 vzniká za určitých okolností na základě vyvratitelné domněnky o existenci újmy způsobené nositelům práv a v zásadě z něj vyplývá povinnost uživatelů způsobenou újmu nahradit. V tomto ohledu v rámci posouzení újmy vzniklé nositelům práv existuje zejména vyvratitelná domněnka, podle které fyzické osoby využívají rozmnožování a úložné kapacity elektronických přístrojů nebo nosičů, které jsou jim poskytovány(67). Kromě toho se předpokládá, že újma, kterou je třeba nositeli práv z důvodu soukromého rozmnožování nahradit, vzniká na území členského státu, ve kterém mají koneční uživatelé bydliště(68).
70. Podle mého názoru je s ohledem na nutně nepřesnou povahu paušálních poplatků z přístrojů nebo nosičů třeba postupovat obezřetně předtím, než dojde ke kombinaci těchto paušálních poplatků s jinými systémy odměňování nebo zatížení jinými poplatky za cloudové služby, a to bez provedení předchozí empirické studie týkající se této záležitosti – a zejména bez určení, zda je nositelům práv kombinovaným použitím takových zařízení/prostředků a služeb způsobena další újma – což může vést k nadměrné náhradě a narušení přiměřené rovnováhy mezi nositeli práv a uživateli uvedené v bodě 21 odůvodnění směrnice 2001/29.
71. Pokud se nezohlední rozmnožování/ukládání v cloudu, může existovat riziko nedostatečné náhrady újmy nositeli práv. Nicméně vzhledem k tomu, že nahrávání a stahování obsahu chráněného autorským právem z cloudu pomocí přístrojů nebo nosičů lze kvalifikovat jako jednotný postup pro účely soukromého rozmnožování, mohou členské státy s ohledem na široký prostor pro uvážení, který mají, případně zavést systém, v němž je spravedlivá odměna placena pouze za zařízení nebo nosiče, které jsou nezbytnou součástí tohoto procesu, pokud to odráží újmu způsobenou nositelům práv dotčeným procsesem.
72. Lze tedy shrnout, že samostatný poplatek se neplatí za rozmnožování fyzickou osobou pro její osobní potřebu na základě služeb cloud computingu poskytovaných třetí osobou za podmínky, že poplatky placené za přístroje a nosiče v dotčeném členském státě rovněž odrážejí újmu způsobenou nositelům práv takovým rozmnožováním. Pokud se členský stát ve skutečnosti rozhodl stanovit systém poplatků za přístroje a nosiče, může předkládající soud v zásadě předpokládat, že již tento samotný systém představuje „spravedlivou odměnu“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, ledaže nositel práva (nebo jeho zástupce) může jasně prokázat, že by taková platba byla za okolností projednávaného případu nepřiměřená.
73. Toto posouzení – které vyžaduje značnou ekonomickou expertízu a znalost řady průmyslových odvětví – je posouzením, které musí provést předkládající soud na vnitrostátní úrovni.
VI. Závěry
74. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky položené Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni, Rakousko) odpověděl následovně:
Výraz „rozmnoženiny na jakémkoliv nosiči“ uvedený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti zahrnuje rozmnožování založené na službách cloud computingu poskytovaných třetí osobou.
Samostatný poplatek se neplatí za rozmnožování fyzickou osobou pro její soukromé účely na základě služeb cloud computingu poskytovaných třetí osobou, za podmínky, že poplatky uhrazené za přístroje a nosiče v dotčeném členském státě rovněž odrážejí újmu způsobenou takovým rozmnožením nositeli práv. Pokud se členský stát ve skutečnosti rozhodl stanovit systém poplatků za přístroje a nosiče, může předkládající soud v zásadě předpokládat, že již tento samotný systém představuje „spravedlivou odměnu“ ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, ledaže nositel práva (nebo jeho zástupce) může jasně prokázat, že by taková platba byla za okolností projednávaného případu nepřiměřená.