Language of document : ECLI:EU:C:2014:2206

Věc C‑91/13

Essent Energie Productie BV

v.

Minister van Sociale Zaken en Werkgelegenheid

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Nizozemsko)]

„Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Článek 41 odst. 1 dodatkového protokolu a článek 13 rozhodnutí č. 1/80 – Působnost – Zavedení nových omezení svobody usazování, volného pohybu služeb a podmínek přístupu k zaměstnání – Zákaz – Volný pohyb služeb – Články 56 SFEU a 57 SFEU – Vysílání pracovníků – Státní příslušníci třetích států – Požadavek pracovního povolení pro poskytování pracovní síly“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 11. září 2014

1.        Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb služeb – Pravidlo „standstill“ obsažené v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu – Přímý účinek – Působnost

(Dodatkový protokol k Dohodě o přidružení EHS-Turecko, čl. 41 odst. 1)

2.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Určení relevantních prvků unijního práva – Přeformulování otázek

(Článek 267 SFEU)

3.        Volný pohyb služeb – Omezení – Vysílání pracovníků, kteří jsou státními příslušníky třetích států, podnikem usazeným v jiném členském státě – Vnitrostátní právní úprava, která požaduje pracovní povolení pro poskytování pracovní síly – Nepřípustnost – Nepřiměřená povaha dotčeného požadavku

(Články 56 SFEU a 57 SFEU)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 21, 31–34)

2.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 36)

3.        Články 56 SFEU a 57 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která stanoví, že jsou-li pracovníci, kteří jsou státními příslušníky třetích států, poskytnuti podnikem usazeným v jiném členském státě podniku usazenému v prvním členském státě, který je využije k provedení prací na účet jiného podniku usazeného v tomtéž členském státě, podléhá takové poskytnutí podmínce, že tito pracovníci musí být držiteli pracovního povolení.

I když totiž členský stát musí mít jak možnost ověřovat, zda podnik usazený v jiném členském státě, který službu spočívající v poskytnutí pracovníků, kteří jsou státními příslušníky třetích států, poskytuje podniku, který je využívá a je usazený v prvním členském státě, nevyužívá svobody poskytování služeb k jinému účelu než k poskytování dotyčné služby, tak možnost přijmout kontrolní opatření, která jsou v tomto ohledu nezbytná, nemůže využití této možnosti tomuto členskému státu umožnit, aby ukládal nepřiměřené povinnosti. Skutečnost, že členský stát trvale zachovává požadavek pracovního povolení pro státní příslušníky třetích států, kteří byli poskytnuti podniku usazenému v tomto státě podnikem usazeným v jiném členském státě, překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle sledovaného uvedenou právní úpravou.

Povinnost podniku poskytujícího služby poskytnout orgánům hostitelského členského státu údaje potvrzující, že se dotčení pracovníci nachází v legálním postavení, zejména pokud jde o pobyt, pracovní povolení a sociální zabezpečení, v členském státě, kde je tento podnik zaměstnává, by v tomto ohledu těmto orgánům poskytovala méně omezující a stejně účinné záruky toho, že se tito pracovníci nacházejí v legálním postavení a že vykonávají svou hlavní činnost v členském státě, kde je usazen podnik poskytující služby, než požadavek pracovního povolení dotčený v původním řízení.

Stejně tak povinnost podniku poskytujícího služby oznámit předem orgánům hostitelského členského státu přítomnost jednoho nebo několika vyslaných pracovníků v zaměstnaneckém poměru, předpokládanou dobu tohoto pobytu a službu nebo služby, jejichž poskytování je důvodem pro jejich vyslání, by představovala stejně účinné a méně omezující opatření než požadavek pracovního povolení. Tato povinnost by těmto orgánům umožnila kontrolovat dodržování vnitrostátních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení po dobu vyslání při zohlednění povinností, které již jsou tomuto podniku uloženy na základě pravidel práva sociálního zabezpečení platných v členském státě původu.

(viz body 55–57, 59, 60 a výrok)