Věc T‑43/13

Beniamino Donnici

v.

Evropský parlament

„Žaloba na náhradu škody – Poslanci Evropského parlamentu – Ověření pověřovacích listin – Rozhodnutí Parlamentu, že mandát evropského poslance je neplatný – Zrušení rozhodnutí Parlamentu rozsudkem Soudního dvora – Žaloba, která je zčásti zjevně nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (šestého senátu) ze dne 20. března 2014

1.      Soudní řízení – Námitka nepřípustnosti – Lhůta pro podání – Počátek – Obdržení žaloby žalovaným

(Jednací řád Tribunálu, čl. 46 odst. 1 a čl. 114 odst. 1)

2.      Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek – Odpovědnost na základě individuálního aktu – Datum, kdy vyšly najevo škodlivé účinky aktu vůči dotyčné osobě – Zohlednění subjektivního posouzení skutečné existence škody – Nepřípustnost

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, článek 46)

3.      Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek – Průběžně vznikající škoda – Datum, k němuž je třeba přihlédnout

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, článek 46)

4.      Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost – Neexistence jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu

(Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

1.      Lhůta k podání žalobní odpovědi je dva měsíce. Tato lhůta je lhůtou přiznanou žalovanému, aby na žalobu odpověděl tak, že se buď rozhodne pro meritorní odpověď podáním žalobní odpovědi, nebo pro uplatnění nepřípustnosti žaloby podáním námitky za tímto účelem v souladu s čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. Je tedy nutno dospět k závěru, že lhůta k podání námitky nepřípustnosti je rovněž dva měsíce.

Kromě toho lhůta stanovená v čl. 46 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu k podání žalobní odpovědi začíná běžet až ode dne obdržení žaloby žalovaným. Je nutno dospět k závěru, že se toto řešení rovněž uplatní na lhůtu k podání námitky nepřípustnosti.

(viz body 37–39, 41, 42)

2.      Podle článku 46 statutu Soudního dvora se nároky vůči Evropské unii z mimosmluvní odpovědnosti promlčují za pět let ode dne, kdy nastala skutečnost, na níž se zakládají. Tato lhůta začne běžet, jakmile jsou splněny podmínky, na které je vázána povinnost náhrady škody, a zejména pokud se škoda, která má být nahrazena, konkretizovala. Nicméně podmínky, na které je vázána povinnost náhrady škod podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU, a tedy pravidla promlčení, která se vztahují na žaloby, jimiž je uplatňován nárok na náhradu uvedených škod, musí být založeny pouze na striktně objektivních kritériích. Přesná a podrobná znalost skutkového stavu věci tak není uvedena mezi náležitostmi, které musejí být splněny, aby začala běžet promlčecí lhůta. Subjektivní posouzení skutečné existence škody osobou, která utrpěla tuto škodu, nemůže být rovněž zohledněno při určení začátku běhu promlčecí lhůty pro podání žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti Unie.

V případě sporů vzniklých z individuálních aktů začíná promlčecí lhůta běžet od okamžiku, kdy se účinky rozhodnutí projeví vůči osobám, které jsou jím dotčeny. V tomto kontextu je pro zahájení běhu promlčecí lhůty nepodstatné, že existence protiprávního jednání Unie byla určena soudním rozhodnutím.

(viz body 46, 48, 50–52, 56)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 59, 60)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 81–87)