ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)
28. ledna 2016(*)
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině – Zmrazení finančních prostředků – Seznam osob, subjektů a orgánů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Zařazení žalobcova jména na seznam – Důkaz o tom, že zařazení na seznam je podložené“
Ve věci T‑434/14,
Sergej Arbuzov, s bydlištěm v Kyjevě (Ukrajina), zastoupený M. Machytkovou a P. Radošovským, advokáty,
žalobce,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené A. Westerhof Löfflerovou a J.-P. Hixem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 26) a prováděcího rozhodnutí Rady 2014/216/SZBP ze dne 14. dubna 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. L 111, s. 91), v rozsahu, v němž bylo žalobcovo jméno zařazeno na seznam osob, subjektů a orgánů, na něž se vztahují tato omezující opatření,
TRIBUNÁL (devátý senát),
ve složení G. Berardis (zpravodaj), předseda, O. Czúcz a A. Popescu, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. září 2015,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobce, Sergej Arbuzov, je bývalým předsedou vlády Ukrajiny.
2 Dne 5. března 2014 přijala Rada Evropské unie na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 26).
3 Článek 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/119 stanoví:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám určeným jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny, drženy či kontrolovány.
2. Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní přímo ani nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze ani v jejich prospěch.“
4 Podrobná pravidla týkající se předmětných omezujících opatření jsou stanovena v ostatních odstavcích téhož článku.
5 Téhož dne přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 1).
6 Ve shodě s rozhodnutím 2014/119 ukládá nařízení č. 208/2014 přijetí předmětných omezujících opatření a stanoví k těmto omezujícím opatřením podrobná pravidla, která jsou věcně stejná jako v uvedeném rozhodnutí.
7 Jména osob, kterých se omezující opatření týkají, jsou uvedena na seznamu v příloze rozhodnutí 2014/119 a v příloze I nařízení č. 208/2014 (dále jen „seznam“) spolu s odůvodněním jejich zařazení na seznam a s dalšími údaji. Žalobcovo jméno na tomto seznamu uvedeno není.
8 Dne 6. března 2014 zveřejnila Rada v Úředním věstníku Evropské unie oznámení určené osobám, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2014/119 a nařízením č. 208/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. C 66, s. 1). V tomto oznámení se uvádí, že „[d]otčené osoby mohou zaslat Radě žádost včetně podpůrných dokumentů, aby rozhodnutí o jejich zařazení na [...] seznam bylo znovu zváženo“. V oznámení jsou rovněž dotčené osoby upozorněny na to, „že mají možnost rozhodnutí Rady napadnout u [Tribunálu] v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 275 druhém pododstavci a čl. 263 čtvrtém a šestém pododstavci [SFEU]“.
9 Rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 byla změněna prováděcím rozhodnutím Rady 2014/216/SZBP ze dne 14. dubna 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. L 111, s. 91), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 381/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. L 111, s. 33).
10 Prováděcím rozhodnutím 2014/216 a prováděcím nařízením č. 381/2014 bylo na seznam doplněno žalobcovo jméno s identifikačními údaji: „bývalý předseda vlády Ukrajiny“ a s odůvodněním, které zní:
„Osoba, jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí.“
11 Dne 15. dubna 2014 zveřejnila Rada v Úředním věstníku oznámení, které je věcně stejné jako oznámení zveřejněné dne 6. března 2014 (bod 8 výše) a je určeno osobám, na něž se vztahovala omezující opatření stanovená v rozhodnutí 2014/119 prováděném prováděcím rozhodnutím 2014/216 a v nařízení č. 208/2014 prováděném prováděcím nařízením č. 381/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině.
12 Rozhodnutí 2014/119 bylo rovněž změněno rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/143 ze dne 29. ledna 2015 (Úř. věst. L 24, s. 16), které vstoupilo v platnost dne 31. ledna 2015. Pokud jde o kritéria určování osob, na něž se vztahují předmětná omezující opatření, z článku 1 posledně uvedeného rozhodnutí vyplývá, že se čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 nahrazuje tímto:
„1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám odpovědným za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které tyto osoby vlastní, drží či kontrolují.
Pro účely tohoto rozhodnutí se osobou odpovědnou za zneužití ukrajinských státních prostředků rozumí i každá osoba, kterou ukrajinské orgány vyšetřují v souvislosti se:
a) zneužitím ukrajinských veřejných prostředků nebo majetku či se spoluúčastí na těchto činech nebo
b) zneužitím pravomoci veřejného činitele za účelem neoprávněného zvýhodnění sebe nebo třetí osoby, čímž vznikla ztráta na ukrajinských veřejných prostředcích nebo majetku, či v souvislosti se spoluúčastí na těchto činech.“
13 Nařízením Rady (EU) 2015/138 ze dne 29. ledna 2015, kterým se mění nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. L 24, s. 1), bylo posledně uvedené nařízení změněno ve shodě s rozhodnutím 2015/143.
14 Rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 byla později změněna rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/364 ze dne 5. března 2015, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. L 62, s. 25), a prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/357 ze dne 5. března 2015, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. L 62, s. 1). Rozhodnutím 2015/364 byl změněn článek 5 rozhodnutí 2014/119, a to tak, že platnost omezujících opatření týkajících se žalobce byla prodloužena do 6. března 2016. Prováděcím nařízením 2015/357 byla odpovídajícím způsobem nahrazena příloha I nařízení č. 208/2014.
15 Rozhodnutím 2015/364 a prováděcím nařízením 2015/357 bylo žalobcovo jméno ponecháno na seznamu s identifikačními údaji: „bývalý předseda vlády Ukrajiny“ a s novým odůvodněním, které zní:
„Osoba, proti níž vedou ukrajinské orgány trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.“
16 Rozhodnutí 2015/364 a prováděcí nařízení 2015/357 jsou předmětem nové žaloby podané žalobcem dne 5. května 2015 (věc T‑221/15, Arbuzov v. Rada).
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
17 Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 16. června 2014 podal žalobce projednávanou žalobu. Žalobce též podal žádost o projednání věci ve zrychleném řízení na základě článku 76a jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991.
18 Rozhodnutím Tribunálu (devátého senátu) ze dne 17. července 2014 byla žádost o projednání věci ve zrychleném řízení zamítnuta.
19 Ve dnech 26. srpna 2014 a 4. prosince 2014 podala Rada v souladu s čl. 18 odst. 4 pokynů pro vedoucího kanceláře Tribunálu odůvodněné žádosti, aby obsah některých příloh žalobní odpovědi a dupliky nebyl citován ve veřejně přístupných podkladech souvisejících s projednávanou věcí.
20 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil rozhodnutí 2014/119 a prováděcí rozhodnutí 2014/216 v rozsahu, v němž se na něj vztahují;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
21 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl návrh na zrušení rozhodnutí 2014/119 jako nepřípustný;
– zamítl žalobu v plném rozsahu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti návrhu na zrušení rozhodnutí 2014/119
22 Rada namítá nepřípustnost žaloby v části, v níž se týká rozhodnutí 2014/119. Rada v podstatě tvrdí, že žaloba byla podána po uplynutí stanovené lhůty a že rozhodnutí 2014/119 vyvolává závazné právní účinky vůči kategoriím osob pojímaným obecným a abstraktním způsobem a netýká se žalobce.
23 Je třeba připomenout, že rozhodnutí 2014/119 se na žalobce nevztahovalo. Seznam přiložený k rozhodnutí 2014/119 totiž neobsahoval žalobcovo jméno, neboť to bylo na tento seznam doplněno až prováděcím rozhodnutím 2014/216.
24 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že žalobce v žalobě navrhuje, aby Tribunál zrušil rozhodnutí 2014/119 a prováděcí rozhodnutí 2014/216 „v rozsahu, v němž se vztahují na Sergeje Arbuzova“. Jak žalobce objasnil na jednání, domáhá se v podstatě zrušení přílohy rozhodnutí 2014/119, ve znění přílohy I prováděcího rozhodnutí 2014/216, v rozsahu, v němž seznam obsažený v této příloze obsahuje jeho jméno.
25 Je tedy třeba dospět k závěru, že v části týkající se zrušení rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, v rozsahu, v němž bylo na seznam zařazeno žalobcovo jméno, je žaloba přípustná.
K věci samé
26 Na podporu své žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody. První žalobní důvod má tři části, z nichž první vychází z porušení zásady presumpce neviny, druhá z porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu a třetí ze zneužití pravomoci. Druhý žalobní důvod vychází z překročení pravomoci. Třetí žalobní důvod vychází z nepřiměřenosti sankcí a z porušení vlastnického práva. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení práva na nedotknutelnost lidské osobnosti a na respektování soukromého a rodinného života a z porušení zásady zákazu diskriminace.
27 Tribunál považuje za účelné zkoumat rovnou první a třetí žalobní důvod.
28 V rámci prvního žalobního důvodu, zejména v jeho druhé části, a v rámci třetího žalobního důvodu žalobce hlavně tvrdí, že opatření vůči němu bylo přijato bez dostatečně pevného skutkového základu. Žalobce konkrétně uvádí, že dopis Generální prokuratury Ukrajiny vysoké představitelce Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 7. března 2014 (dále jen „dopis ze dne 7. března 2014“), na jehož základě Rada bez ověření přijala sporná omezující opatření, neobsahoval žádné údaje o datu zahájení vyšetřování, jméně vyšetřovatele, spisové značce, pod kterou je vyšetřování evidováno, nebo skutku, v souvislosti s nímž je vyšetřování vedeno. Informace, na jejímž základě Rada zařadila žalobcovo jméno na seznam, je navíc podle něj nepravdivá, neboť před přijetím prováděcího rozhodnutí 2014/216 nebylo proti němu zahájeno žádné vyšetřování z důvodů uplatněných pro jeho zařazení na seznam.
29 Pokud jde o neexistenci dostatečně pevného skutkového základu, na niž poukazuje žalobce, Rada v podstatě uvádí, že ke dni přijetí prováděcího rozhodnutí 2014/216 věděla z dopisu úřadujícího generálního prokurátora Ukrajiny ze dne 7. března 2014, že probíhá vyšetřování, jehož cílem je ověřit zapojení žalobce do trestné činnosti spočívající ve zneužití státních finančních prostředků a jejich následném nezákonném převodu do zahraničí, což podle Rady odpovídá odůvodnění, jež bylo použito pro zařazení žalobcova jména na seznam.
30 Rada dále zdůrazňuje, že oprávněně vycházela z dopisu ze dne 7. března 2014, jenž byl dopisem od instituce, která je obvykle považována za jeden z nejvyšších justičních orgánů, a že dopis byl jednak ověřen vedoucím delegace Unie v Kyjevě (Ukrajina), který neměl žádné pochybnosti o platnosti návrhu Generální prokuratury a naopak potvrdil, že pro omezující opatření vůči žalobci existují dostatečné důvody, a jednak byl posouzen přípravnými orgány Rady, a to Pracovní skupinou pro východní Evropu a Střední Asii.
31 Je třeba připomenout, že Rada má sice širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o obecná kritéria, která je třeba vzít v úvahu pro účely přijetí omezujících opatření, avšak účinnost soudní kontroly zaručené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zápisu jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jeho ponechání na tomto seznamu, ujistil o tom, že se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k ní charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Proto je třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který je sám o sobě považován za dostatečnou oporu tohoto rozhodnutí, podloženy dostatečně přesným a konkrétním způsobem (viz rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, Sb. rozh., EU:C:2015:248, body 41 a 45 a citovaná judikatura).
32 Pokud jde konkrétně o třetí žalobní důvod, vycházející z nepřiměřenosti sankcí a z porušení vlastnického práva, je rovněž třeba připomenout, že k tomu, aby bylo omezení výkonu vlastnického práva v souladu s unijním právem, musí – jak vyplývá z čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv – splňovat tři podmínky, zejména podmínku, aby bylo „stanoveno zákonem“ (viz rozsudek ze dne 27. února 2014, Ezz a další v. Rada, T‑256/11, Sb. rozh., EU:T:2014:93, body 197 až 200 a citovaná judikatura). Jinými slovy, předmětné omezující opatření musí splňovat obecné kritérium pro zařazení na seznam.
33 V projednávané věci je kritérium stanovené v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 formulováno tak, že se omezující opatření přijímají vůči osobám určeným jako osoby odpovědné za skutky spočívající ve zneužití státních prostředků. Z druhého bodu odůvodnění uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že Rada tato opatření přijala „s cílem konsolidovat a podpořit právní stát [...] na Ukrajině“.
34 Žalobcovo jméno bylo na seznam zařazeno z důvodu, že je „[osobou], jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí“. Rada tedy vycházela z toho, že v případě žalobce probíhaly přinejmenším přípravné vyšetřovací kroky nebo předběžné vyšetřování, jež (prozatím) nevyústily v podání obžaloby pro jeho údajné zapojení do skutků spočívajících ve zneužití státních prostředků.
35 Odůvodnění zařazení žalobcova jména na seznam opírá Rada o dopis ze dne 7. března 2014 a o další důkazy pocházející z doby po přijetí rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216.
36 V dopise ze dne 7. března 2014 se uvádí, že „[u]krajinské donucovací orgány zahájily řadu trestních řízení na základě trestných činů spáchaných bývalými vysoce postavenými představiteli“. Následuje seznam těchto bývalých vysoce postavených představitelů, včetně žalobce, s uvedením trestného činu, z jehož spáchání jsou podle ukrajinského trestního zákoníku podezřelí (v daném případě přisvojení ukrajinských státních prostředků). V uvedeném dopise se též uvádí, že „[v]yšetřování výše uvedeného protiprávního jednání ověřuje skutečnosti týkající se zneužití vysokých částek státních prostředků a jejich následného nezákonného převodu do zahraničí“.
37 S ohledem na spis v projednávané věci je dopis ze dne 7. března 2014 ze všech důkazů předložených Radou v průběhu tohoto řízení jediným, který předchází přijetí rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216. Legalita těchto aktů tudíž musí být posouzena z hlediska tohoto jediného důkazu.
38 Je tedy třeba ověřit, zda dopis ze dne 7. března 2014 představuje dostatečný důkaz k podepření závěru, že žalobce byl „určen jako osoba odpovědná za zneužití ukrajinských státních prostředků“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119.
39 Ačkoli se v případě dopisu ze dne 7. března 2014 jednalo – jak zdůrazňuje Rada – o dopis od vysokého justičního orgánu třetí země, a sice od generálního prokurátora Ukrajiny, obsahuje tento dopis pouze obecné a neindividualizované tvrzení spojující žalobcovo jméno – vedle jmen dalších bývalých vysoce postavených představitelů – s vyšetřováním, jehož podstatou bylo ověřit, zda vůbec ke skutkům spočívajícím ve zneužití státních prostředků došlo. Je totiž třeba uvést, že v tomto dopise je sice uveden trestný čin, z jehož spáchání je žalobce podle ukrajinského trestního zákoníku podezřelý, a to přisvojení ukrajinských státních prostředků trestané podle článku 191 tohoto zákoníku, dopis ale neobsahuje žádné upřesnění ke zjištění skutků ověřovaných vyšetřováním vedeným ukrajinskými orgány, natož pak k individuální – byť jen presumované – odpovědnosti žalobce v souvislosti s těmito skutky.
40 Je pravda, jak uvádí Rada, že unijní soud v souvislosti s uplatňováním omezujících opatření stanovil, že určení osoby jako osoby odpovědné ze spáchání trestného činu nutně neznamená její odsouzení pro takový trestný čin (rozsudky ze dne 5. března 2015, Ezz a další v. Rada, C‑220/14 P, Sb. rozh., EU:C:2015:147, bod 72, a Ezz a další v. Rada, bod 32 výše, EU:T:2014:93, body 57 až 61).
41 Nicméně v rámci věcí, jež byly základem judikatury citované v bodě 40 výše, bylo vůči žalobcům vydáno alespoň usnesení nejvyššího státního zástupce dané třetí země, na jehož základě měl být zabaven jejich majetek a které bylo schváleno trestním soudem (rozsudek Ezz a další v. Rada, bod 32 výše, EU:T:2014:93, bod 132). Uplatnění omezujících opatření vůči žalobcům se tedy v uvedených věcech zakládalo na konkrétních skutkových okolnostech, o kterých se Rada dozvěděla.
42 V projednávané věci je nutno konstatovat, že Rada neměla k dispozici údaje o skutcích či jednáních, které byly žalobci ukrajinskými orgány konkrétně vytýkány, a že dopis ze dne 7. března 2014, na který se Rada odvolává, nemůže představovat – ani v případě, že bude posuzován v jeho kontextu – dostatečně pevný skutkový základ ve smyslu judikatury citované v bodech 31 a 32 výše pro zařazení žalobcova jména na seznam s odůvodněním, že byl „určen jako osoba odpovědná“ za zneužití státních prostředků.
43 Bez ohledu na to, v jakém stadiu se nacházelo řízení, jež mělo být s žalobcem vedeno, nemohla vůči němu Rada přijmout omezující opatření bez znalosti skutků spočívajících ve zneužití státních prostředků, které mu byly konkrétně vytýkány ukrajinskými orgány. Pouze při znalosti těchto skutků by totiž byla Rada schopna určit, zda mohou být kvalifikovány jako zneužití státních prostředků a zda mohou zpochybnit existenci právního státu na Ukrajině, jehož konsolidace a podpora jsou cílem, který je přijetím předmětných omezujících opatření sledován, jak bylo připomenuto v bodě 33 výše.
44 Ostatně v případě zpochybnění legality je úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že důvody uplatňované vůči dotyčné osobě jsou podložené, přičemž tato osoba není povinna předložit negativní důkaz o tom, že uvedené důvody podložené nejsou (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, Sb. rozh., EU:C:2013:518, body 120 a 121, a rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Fulmen a Mahmoudian, C‑280/12 P, Sb. rozh., EU:C:2013:775, body 65 a 66).
45 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že zařazení žalobcova jména na seznam nesplňuje kritéria určování osob, na něž se vztahují předmětná omezující opatření, stanovená rozhodnutím 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216.
46 Vzhledem k tomu, že první a třetí žalobní důvod jsou opodstatněné, je třeba žalobě vyhovět, přičemž není nutné se vyjadřovat k ostatním žalobním důvodům.
47 Rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, proto musí být v rozsahu, v němž se vztahuje na žalobce, zrušeno.
K časovým účinkům částečného zrušení prováděcího rozhodnutí 2014/216
48 Pro případ, že bude prováděcí rozhodnutí 2014/216 v rozsahu, v němž se týká žalobce, Tribunálem zrušeno, považuje Rada za nezbytné, aby účinky tohoto rozhodnutí vůči žalobci zůstaly v souladu s čl. 264 druhým pododstavcem SFEU zachovány po dobu dvou měsíců a deseti dní od data vyhlášení rozsudku.
49 Žalobce s touto argumentací nesouhlasí.
50 Je třeba připomenout, že rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, bylo změněno rozhodnutím 2015/364, jímž byl seznam s účinností od 7. března 2015 nahrazen a jímž byla platnost omezujících opatření týkajících se žalobce prodloužena do 6. března 2016. V důsledku této změny bylo žalobcovo jméno na seznamu ponecháno s novým odůvodněním jeho zařazení (viz body 14 až 16 výše). K dnešnímu dni se tedy na žalobce vztahuje nové opatření, kterým se mu zmrazují finanční prostředky a které je předmětem věci T‑221/15.
51 Zrušením rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, v rozsahu, v němž se vztahuje na žalobce, tak nedojde k odstranění žalobcova jména ze seznamu.
52 Účinky rozhodnutí 2014/119, ve znění prováděcího rozhodnutí 2014/216, v rozsahu, v němž se vztahuje na žalobce, proto není nutné zachovávat.
K nákladům řízení
53 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
54 Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (devátý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, ve znění prováděcího rozhodnutí Rady 2014/216/SZBP ze dne 14. dubna 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2014/119, se zrušuje v rozsahu, v němž se vztahuje na Sergeje Arbuzova.
2) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené S. Arbuzovem.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. ledna 2016.
Podpisy.