Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Fővárosi Törvényszék (Maďarsko) dne 12. dubna 2024 – Pegazus Busz Fuvarozó Kft. v. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága
(Věc C-262/24, Pegazus Busz)
Jednací jazyk: maďarština
Předkládající soud
Fővárosi Törvényszék
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Pegazus Busz Fuvarozó Kft.
Žalovaný: Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága
Předběžné otázky
Je v souladu s článkem 167, čl. 168 písm. a) a čl. 178 písm. a) směrnice o DPH1 , jakož i s právem na spravedlivý proces, které představuje obecnou právní zásadu zakotvenou v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), ve spojení se základními zásadami proporcionality a právní jistoty, praxe správce daně, v rámci níž:
je sice uznáno, že byla uskutečněna hospodářská transakce uvedená na faktuře, přesto je však osobě povinné k dani odepřen nárok na odpočet s odůvodněním, že ze souboru okolností, jež jsou považovány za relevantní – například využití subdodavatelů; existující osobní, organizační a majetkové vztahy; skutečnost, že se zaměstnanci jedná osoba, která je v hlavní smlouvě uzavřené mezi zákazníkem a žalobkyní pověřena udržováním každodenního styku, jakož i skutečnost, že po sobě jdoucí subdodavatelé ponechávají pracovní podmínky zaměstnanců nezměněny –, lze vyvodit, že jednání žalobkyně je v rozporu s požadavky na oprávněné uplatňování nároku, takže se má za to, že hospodářská činnost je účelová a že byla zavedena výlučně s cílem dosáhnout daňové výhody, která je v rozporu s cílem právních předpisů o DPH, přestože sporné okolnosti nutně vycházejí ze smluvní svobody v soukromém právu, jakož i z občanskoprávních, pracovněprávních a daňových předpisů, jimiž jsou tyto smlouvy upraveny, a nemají příčinnou souvislost s nárokem osoby povinné k dani na odpočet DPH?
je za daňový únik považována okolnost, že vystavitel faktury odvádí přiznané daně a příspěvky na pojištění se zpožděním, ačkoli mu správce daně umožní napravit tuto situaci rozložením platby do splátek a nakonec vybere dlužnou částku v exekučním řízení vedeném proti subdodavateli, takže veřejná pokladna neutrpí žádnou škodu, nebo je podvodným jednáním pouze zatajování daně správci daně, tj. nepodání přiznání a neodvedení daně?
správce daně s odvoláním na daňové tajemství neoznámí během řízení osobě povinné k dani jednání, které podle něj představuje daňový únik – tj. povahu nesplnění povinnosti odvést daně a příspěvky na pojištění –, a potažmo neoznámí, kterého ze subdodavatelů se toto nesplnění povinnosti konkrétně týká, a neoznámí ani druh daně (nebo příspěvku na pojištění), ani rozsah a dobu neplnění povinnosti, nýbrž uvádí v tomto ohledu pouze obecné údaje?
pokud jde o podmínky uplatnění nároku na odpočet, správce daně, který se dovolává pouze existence osobních a organizačních vztahů mezi osobou povinnou k dani a subdodavatelem, nejen ukládá osobě povinné k dani povinnost ověření (daňového dluhu jejího subdodavatele), která jí nepřísluší a k níž nemá dokonce ani oprávnění, ale navíc ještě předpokládá, a to pouze na základě výše uvedené okolnosti, že osoba povinná k dani má povědomí o daňovém dluhu subdodavatele, aniž přezkoumal po meritorní stránce prvek týkající se povědomí osoby povinné k dani a to, zda lze k tomuto povědomí dospět oprávněným (při zachování daňového tajemství), fyzickým a logickým způsobem? Má skutečnost, že osobní a organizační vztahy vytvořili jednotlivci, význam pro to, aby bylo toto povědomí považováno za prokázané?
aniž podrobně přezkoumal příslušný právní základ, správce daně určí, kdo je zaměstnavatelem, s nímž má zaměstnanec pracovní poměr, přičemž nebere v potaz pracovní smlouvu, jejímž prostřednictvím se tento pracovní poměr zakládá, totožnost osoby, která eviduje pracovní poměry, ani shodná prohlášení zaměstnavatelů a zaměstnanců – což potvrzuje doklady –, nýbrž přihlíží k opačnému prohlášení dvou zaměstnanců (nyní pouze jednoho), k okolnostem, za nichž vznikly pracovní poměry s předchozími subdodavateli, k podobným pracovním podmínkám a k chování jednatele prvního zaměstnavatele, který je současně kontaktní osobou podle hlavní smlouvy?
zmíněný správce daně uplatňuje své závěry týkající se předchozích období doslovně na období následující, aniž bere v úvahu relevantní změny, k nimž došlo v jednotlivých obdobích, zejména zánik osobních a organizačních vztahů, a navzdory těmto skutkovým změnám nezkoumá, jaký dopad měly v dotčeném období na posouzení, jež provádí správce daně ohledně existence zneužití práva, účelové povahy hospodářské činnosti, existence podvodného jednání nebo prvku týkajícího se povědomí, jež má v tomto ohledu osoba povinná k dani?
S ohledem na odpověď na předchozí otázku, brání zmíněné články směrnice o DPH, a zvláště zásada právní jistoty, zásadě stanovené judikaturou, podle níž lze v případě, že lze prokázat osobní vztah mezi žalobkyní a vystaviteli faktur, který může mít dopad i na uskutečnění fakturované hospodářské transakce, mít za to, že si je osoba povinná k dani vědoma daňového úniku, k němuž dojde v důsledku nezaplacení odvodu, aniž se provede další přezkum prvku týkajícího se povědomí osoby povinné k dani?
Je výše popsaný postup správce daně jako celek v souladu s povinností tohoto správce prokázat právně dostačujícím způsobem objektivní okolnosti, pokud jde o odpočet DPH, nebo představuje posouzení založené na domněnkách a dohadech, rovněž s přihlédnutím k zásadě Soudního dvora, podle níž vnitrostátní právní předpisy v důkazní oblasti nesmí snižovat účinnost unijního práva?
Jsou v rozporu s článkem 267 SFEU, se zásadou přednosti unijního práva a s právem na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, jež je zakotveno v článku 47 Listiny:
skutečnost, že vnitrostátní soud posledního stupně s odvoláním na existenci rozdílů ve skutkových okolnostech nepoužije rozhodnutí Soudního dvora, protože má za to, že předmětem řízení, v němž bylo toto rozhodnutí Soudního dvora vydáno, je dodání zboží, zatímco předmětem řízení, v němž rozhoduje, je poskytování služeb, nebo protože má za to, že objektivní okolnost dovolávaná ve věci, v níž rozhoduje, je pouze jednou z objektivních okolností posuzovaných v použitelném rozhodnutí Soudního dvora, takže by byla relevantní nanejvýš určitá část tohoto rozhodnutí;
skutečnost, že se vnitrostátní soud posledního stupně odchýlí v řízení o kasačním opravném prostředku od rozsudku Soudního dvora vydaného v dotčené věci na základě řízení o předběžné otázce a přijme rozhodnutí, které je s tímto rozsudkem v rozporu, aniž zahájil řízení o předběžné otázce, navzdory rozporům ve výkladu unijního práva uvedeným v jeho rozhodnutí?
S ohledem na nezbytné dodržování práv a zásad uvedených v předchozím bodě a s ohledem na povinnost nepoužít vnitrostátní právo, které je v rozporu s unijním právem, může se soud členského státu, jemuž soud posledního stupně nařídil znovu provést řízení, v tomto druhém řízení odchýlit od pokynů, jež mu poskytl soud posledního stupně – aniž položil předběžnou otázku –, pokud má za to, že zmíněné pokyny jsou v rozporu s unijním právem, nebo pokud poté, co bylo nařízeno znovu provést řízení, Soudní dvůr vydal rozhodnutí o téže právní otázce ve věci s podobným skutkovým stavem, které je v rozporu s právním výkladem, z nějž vychází příkaz k provedení nového řízení, nebo je možné nesplnit příkaz vydaný vnitrostátním soudem posledního stupně a použít následné rozhodnutí Soudního dvora pouze tehdy, pokud soud pověřený vedením nového řízení podá v tomto novém řízení žádost o rozhodnutí o předběžné otázce?
____________
1 Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1).