Žaloba podaná dne 11. června 2012 - Siegenia-Aubi a Noraa v. Komise

(Věc T-257/12)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Siegenia-Aubi KG (Wilnsdorf, Německo) a Noraa GmbH (Wilnsdorf, Německo) (zástupci: T. Caspary a J. van Kann, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

částečně zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 28. března 2012 v řízení COMP/39452 - Kování pro okna a francouzská okna - C(2012) 2069 final v rozsahu, ve kterém se týká žalobkyň;

podpůrně, aby podle článku 261 SFEU přiměřeně snížil výši pokuty, která byla v napadeném rozhodnutí žalobkyním uložena;

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně osm žalobních důvodů.

Zaprvé, žalovaná svým konstatováním porušila zásady důkazního břemene (článek 2 nařízení č. 1/2003), úrovně dokazování a povinnost uvést odůvodnění. Žalovaná zejména dostatečně neprokázala, že existovaly údajné signální účinky německých cen otočných a vyklápěcích systémů na veškeré technologie a materiály kování v celém EHP a tím nepřípustným způsobem snížila své důkazní břemeno.

Zadruhé se žalovaná dopustila nesprávného právního posouzení, když se domnívala, že údajné dohody se týkaly celého EHP, resp. neuvedla pro to dostatečné důkazy.

Zatřetí se žalovaná dopustila nesprávného právního posouzení, když se domnívala, že údajné porušení se týkalo veškerých technologií a materiálů kování a nepředložila o tom žádné dostatečné důkazy.

Začtvrté se žalovaná dopustila nesprávného právního posouzení, když se domnívala, že v roce 2002 byly uzavřeny dohody o cenách a nepředložila o tom žádné dostatečné důkazy. Tímto byly pokyny o ukládání pokut použity právně nesprávným způsobem v tom smyslu, že se nesprávně vycházelo z toho, že porušení trvalo od roku 1999 do roku 2007. Krom toho žalovaná porušila článek 25 nařízení č. 1/2003, protože jednání, ke kterým došlo před rokem 2002, byla již promlčená.

Zapáté, žalovaná právně nesprávným způsobem přičetla žalobkyním jednání společnosti, na které měly žalobkyně jen menšinový podíl a tímto porušila pravidla o přičitatelnosti jednání dceřiných společností mateřským společnostem, jakož i povinnost uvést odůvodnění.

Zašesté, žalovaná při rozhodování o úpravě výše pokuty porušila zásady rovného zacházení, proporcionality, řádné správy, jakož i povinnost uvést odůvodnění. Žalobkyně dále jednala v rozporu se zněním, systematikou a smyslem pokynů o ukládání pokut.

Zasedmé, žalovaná při stanovení závažnosti porušení porušila zásadu proporcionality, řádné správy a jednala v rozporu s body 20, 23 a 25 pokynů o ukládání pokut a porušila povinnost uvést odůvodnění.

Zaosmé, žalovaná při stanovení polehčujících okolností porušila zásadu rovného zacházení, jednala v rozporu s bodem 29 pokynů o ukládání pokut a porušila rovněž povinnost uvést odůvodnění. Žalovaná zejména nezohlednila skutkové okolnosti v podobě neexistence úmyslného jednání, jakož i aktivní spolupráci žalobkyň.

____________