ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
14. července 2015(*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška slovní ochranné známky Společenství Lembergerland – Absolutní důvod pro zamítnutí – Ochranná známka pro vína obsahující zeměpisná označení – Článek 7 odst. 1 písm. j) nařízení (ES) č. 207/2009“
Ve věci T‑55/14,
Genossenschaftskellerei Rosswag-Mühlhausen eG, se sídlem ve Vaihingen an der Enz (Německo), zastoupená H. Steffanem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Poch, jako zmocněnkyní,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 14. listopadu 2013 (věc R 566/2013-1), týkajícímu se přihlášky slovního označení Lembergerland jako ochranné známky Společenství,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, I. Pelikánová a E. Buttigieg (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 21. ledna 2014,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 10. dubna 2014,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a na základě článku 135a jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 22. srpna 2012 podala žalobkyně, společnost Genossenschaftskellerei Rosswag-Mühlhausen eG, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení Lembergerland.
3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Alkoholické nápoje (s výjimkou piv)“.
4 Rozhodnutím ze dne 30. ledna 2013 průzkumový referent přihlášku k zápisu pro všechny výrobky uvedené v bodě 3 výše zamítl z důvodu, že zápisu přihlašované ochranné známky brání absolutní důvod pro zamítnutí zápisu podle čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009.
5 Dne 25. března 2013 podala žalobkyně k OHIM proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
6 Rozhodnutím ze dne 14. listopadu 2013 první odvolací senát OHIM odvolání zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“). Uvedl, že přihlašovaná ochranná známka obsahuje zeměpisné označení Lemberg, chráněné v Evropské unii pro vína pocházející z Jižní Afriky na základě čl. 8 písm. b) bodu ii) dohody mezi Evropským společenstvím a Jihoafrickou republikou o obchodu s vínem (Úř. věst. 2002, L 28, s. 4) (dále jen „dohoda mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou“), ve spojení s přílohou II uvedené dohody, aniž by však víno, na něž se přihlašovaná ochranná známka vztahuje, pocházelo z tohoto místa původu. Dospěl k závěru, že přihlašovaná ochranná známka nepředstavuje čistě nový fantazijní výraz ve vztahu k zeměpisnému označení Lemberg a že k odůvodnění zamítnutí jejího zápisu z důvodu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009 postačuje, že obsahuje nebo se skládá z prvků umožňujících s jistotou identifikovat toto zeměpisné označení. Kromě toho usoudil, že skutečnost, že výraz „Lemberg“ odkazuje na „estate“ (vinařství), a nikoli na region nebo na území, nezpochybňuje skutečnost, že se jedná o zeměpisné označení původu chráněné podle dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou. Uvedl, že odkazy žalobkyně na jiná označení původu chráněná na základě téže dohody nejsou pro posouzení přihlášky k zápisu v projednávané věci relevantní. Konečně odvolací senát konstatoval, že článek 6ter Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků (dále jen „Pařížská úmluva“), se v projednávané věci nepoužije, jelikož stanoví pouze zákaz zápisu ochranných známek, pokud jde o znaky státní svrchovanosti, úřední zkušební značky a znaky mezivládních organizací.
Návrhová žádání účastníků řízení
7 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– nařídil OHIM, aby zapsal přihlašovanou ochrannou známku;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
8 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
9 Na podporu své žaloby se žalobkyně domáhá jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009 a tvrdí, že odvolací senát nesprávně zamítl zápis přihlašované ochranné známky podle tohoto ustanovení. Na jedné straně v podstatě tvrdí, že na název Lemberg označující jediné vinařství nelze nahlížet tak, že představuje zeměpisné označení, zejména ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 479/2008 ze dne 29. dubna 2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999 (Úř. věst. L 148, s. 1). Na druhé straně tvrdí, že přihlašovaná ochranná známka je tvořena fantazijním výrazem, jenž neodpovídá označení Lemberg, a není tedy s to klamat relevantní veřejnost „o souvislosti mezi uživatelem a organizací“ ve smyslu Pařížské úmluvy.
10 OHIM argumenty žalobkyně zpochybňuje.
11 Podle čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky pro vína obsahující zeměpisná označení určená k identifikaci vín, nebo se z takových označení skládající, pokud tato vína tento původ nemají.
12 Pokud jde o vína, je ochrana zeměpisných označení stanovena zaprvé v unijních nařízeních, zejména v nařízeních o společné organizaci trhu s vínem, a zadruhé v dvoustranných dohodách uzavřených mezi Unií a třetími státy o obchodu s vínem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. května 2010, Abadía Retuerta v. OHIM (CUVÉE PALOMAR), T‑237/08, Sb. rozh., EU:T:2010:185, body 73 a 104 až 108].
13 Podle čl. 8 písm. b) bodu ii) dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou jsou chráněna, pokud jde o názvy vín pocházejících z Jihoafrické republiky, zeměpisná označení uvedená v příloze II. Příloha II „Seznam zeměpisných označení“ uvedené dohody, bod B „Zeměpisná označení vín pocházejících z JAR“, bod B 2 „Názvy oblastí, distriktů, ,wards‘ a ,estates‘ “, bod B 2.3 „Pobřežní oblast“, bod B 2.3.7 „Distrikt Tulbagh“, bod B 2.3.7 písm. b) „Estates“ výslovně uvádí Lemberg.
14 Odvolací senát dospěl v bodech 13 a 18 napadeného rozhodnutí k závěru, že Lemberg je proto zeměpisným označením chráněným na základě uvedené dohody. Odvolací senát tím, že konstatoval, že přihlašovaná ochranná známka pro „Alkoholické nápoje (s výjimkou piv)“ ze třídy 33 obsahuje toto chráněné zeměpisné označení pro vína, avšak víno, na něž se ochranná známka vztahuje, pocházelo z místa původu uvedeného v daném zeměpisném označení, potvrdil rozhodnutí průzkumového referenta zamítající podle čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009 zápis požadovaný pro výrobky patřící do třídy 33.
15 Zaprvé žalobkyně zpochybňuje toto posouzení tím, že tvrdí, že výraz „Lemberg“ označuje jediné vinařství, a v důsledku toho nemůže být považován za zeměpisné označení. Odkazuje v tomto ohledu zejména na definici „zeměpisného označení“ obsaženou v čl. 34 odst. 1 písm. b) nařízení č. 479/2008.
16 V této souvislosti je třeba společně s odvolacím senátem konstatovat, že Lemberg je na unijním území chráněným zeměpisným označením pro vína pocházející z Jižní Afriky na základě ustanovení dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou, jež jsou uvedena v bodě 13 výše. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nemůže skutečnost, že tento název odkazuje na „estate“ (vinařství), a nikoli na oblast, obec nebo distrikt, zpochybnit skutečnost, že je na základě uvedené dohody výslovně chráněn jako zeměpisné označení původu.
17 Jak totiž tvrdí OHIM, z dohody samé nelze vyvodit, že vinařství uvedená v její příloze II nepoužívají téže ochrany na základě čl. 8 písm. b) bodu ii) dohody jako oblasti, distrikty (districts) nebo pěstitelské oblasti (wards), které jsou zde rovněž uvedeny.
18 Jak mimoto správně upozorňuje OHIM, pokud jde o definici „zeměpisného označení“, čl. 3 písm. b) dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou odkazuje na čl. 22 odst. 1 dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví tvořící přílohu 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. L 336, s. 1) (dále jen „Dohoda TRIPS“). Posledně uvedené ustanovení stanoví, že „zeměpisnými označeními“ se rozumějí „označení[...], která určují zboží jako zboží pocházející z území Člena, nebo oblasti, nebo místa tohoto území, jestliže lze danou jakost, pověst nebo jiné charakteristické znaky zboží připsat v podstatě jeho zeměpisnému původu“. Neexistuje důvod pro vyvození závěru, že vinařství nemůže představovat „místo“ ve smyslu tohoto ustanovení nebo že je třeba takové „místo“ omezit na území v závislosti na jeho velikosti či jeho formálním administrativním rozčlenění.
19 Etymologické vysvětlení pomístního jména, zeměpisné a historické charakteristiky pomístních jmen, příklady různých pomístních jmen s názvem Lemberg v Německu uplatněné žalobkyní a poznámka týkající se původu názvu Lemberg jakožto odkazu na město na Ukrajině nemohou vyvrátit závěr, podle něhož je Lemberg zeměpisným označením chráněným na základě dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou, jak vyplývá i z bodů 16 až 18 výše.
20 Totéž platí, pokud jde o argument, jenž se žalobkyně snaží vyvodit z definice „zeměpisného označení“ obsažené v čl. 34 odst. 1 písm. b) nařízení č. 479/2008. Lemberg totiž není zeměpisným označením chráněným podle článku 36 nařízení č. 479/2008, ale na základě dohody uzavřené mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou, jež odkazuje, pokud jde o definici „zeměpisného označení“, na čl. 22 odst. 1 dohody TRIPS, jak bylo uvedeno v bodě 18 výše. Z toho plyne, že nařízení č. 479/2008 není v projednávané věci pro posouzení, zda Lemberg musí být považován za zeměpisné označení ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009, relevantní. Definice „zeměpisného označení“ obsažená v čl. 34 odst. 1 písm. b) nařízení č. 479/2008 každopádně není v rozporu s definicí v čl. 22 odst. 1 Dohody TRIPS, jak rovněž správně tvrdí OHIM.
21 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že přihlašovaná ochranná známka Lembergerland neodpovídá zeměpisnému označení Lemberg uvedenému v dohodě mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou, ale představuje nový fantazijní výraz složený ze dvou náhodně zvolených slov a třinácti písmen, z nichž se pouze sedm shoduje s uvedeným zeměpisným označením. Podle žalobkyně má přihlašovaná ochranná známka vlastní význam označující „kraj hor a mokřin“ a nesnaží se vyvolat „dojem, že pochází z nejmenšího vinařství provincie Západní Kapsko v Jižní Africe“.
22 V tomto ohledu je třeba podotknout, jak učinil odvolací senát v bodě 16 napadeného rozhodnutí, že podle judikatury platí, že k uplatnění důvod pro zamítnutí uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009, stačí, aby přihlašovaná ochranná známka obsahovala zeměpisné označení nebo prvky umožňující s jistotou dotčené zeměpisné označení identifikovat nebo se z nich skládala (v tomto smyslu viz rozsudek CUVÉE PALOMAR, bod 12 výše, EU:T:2010:185, body 125 a 131).
23 V projednávané věci je přihlašované označení Lembergerland slovem složeným zejména z chráněného zeměpisného označení Lemberg, jež je v rámci tohoto označení jasně identifikovatelné, což ostatně není ze strany žalobkyně zpochybňováno.
24 Naproti tomu žalobkyně v podstatě tvrdí, že přihlašovaná ochranná známka jako celek nemůže vyvolat nebezpečí záměny s dotčeným zeměpisným označením, neboť má jiný význam než toto označení (viz bod 21 výše).
25 Jak přitom správně podotkl odvolací senát v bodě 17 napadeného rozhodnutí, když odkázal na čtvrtý bod odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 3288/94 ze dne 22. prosince 1994, kterým se mění nařízení (ES) č. 40/94 za účelem provedení dohod uzavřených v rámci Uruguayského kola (Úř. věst. L 349, s. 83), jímž byl do nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. Prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1) vložen čl. 7 odst. 1 písm. j) [nyní čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009], zápis ochranné známky musí být zamítnut, pokud tato obsahuje zeměpisné označení nebo se z něj skládá bez ohledu na to, zda by přihlašované označení mohlo klamat spotřebitele ohledně původu vína, jež označuje.
26 Čtvrtý bod odůvodnění nařízení č. 3288/94 totiž upřesňuje, že čl. 23 odst. 2 Dohody TRIPS stanoví, že mohou být zamítnuty zápisy ochranných známek nebo prohlášeny za neplatné ochranné známky obsahující chybná zeměpisná označení pro vína nebo se z nich skládající bez [ohledu na to], že mají takovou povahu, která by mohla klamat veřejnost. Důvod pro zamítnutí stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009 se tudíž uplatní, aniž by bylo třeba zohledňovat otázku, zda ochranná známka, jejíž zápis je požadován, může klamat veřejnost či nikoli, nebo zda u veřejnosti vyvolává nebezpečí záměny, pokud jde o původ výrobku (rozsudek CUVÉE PALOMAR, bod 12 výše, EU:T:2010:185, body 119 a 120).
27 V tomto kontextu je třeba rovněž zamítnout jako irelevantní argument žalobkyně, podle něhož zápis přihlašované ochranné známky nelze zamítnout, jelikož „není s to klamat veřejnost o souvislosti mezi uživatelem a organizací“ ve smyslu článku 6ter odst. 1 písm. c) Pařížské úmluvy. Jak uvedl odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí, toto ustanovení se totiž v projednávané věci nepoužije, jelikož článek 6ter Pařížské úmluvy se týká výlučně zákazu užívání jako ochranných známek erbů, vlajek nebo jiných znaků státní svrchovanosti unijních zemí, úředních zkušebních, puncovních a záručních značek u nich zavedených, a téhož u mezinárodních mezivládních organizací, a nikoli ochrany zeměpisných označení.
28 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, dodatečná písmena tvořící přihlašované označení mu každopádně nemohou vtisknout fantazijní povahu ve vztahu k zeměpisnému označení Lemberg, jelikož výraz „lemberger“ je v německém jazyce přídavným jménem utvořeným z výrazu „Lemberg“ a výraz „Land“ označuje v témže jazyce „oblast, území“, což umožňuje přihlašované označení chápat tak, že odkazuje na „oblast Lemberg“ nebo „území Lemberg“, jak správně uvedl OHIM. Přihlašovaná ochranná známka tak nemá vlastní a samostatný význam, jenž by se významně lišil od zeměpisného označení Lemberg.
29 Z toho plyne, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, odvolací senát správně usoudil, že přihlašovaná ochranná známka Lembergerland obsahuje zeměpisné označení Lemberg, jež je chráněno na základě dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou pro vína s tímto původem, nebo se z něj skládá. Výrobky, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, zahrnují víno, aniž by žalobkyně tvrdila, že toto víno pochází z Lembergu. Odvolací senát tedy správně dospěl k závěru, že zápisu přihlašované ochranné známky brání absolutní důvod pro zamítnutí stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009.
30 Tento závěr nemůže být ostatními argumenty žalobkyně zpochybněn.
31 Zaprvé žalobkyně uvádí, že odvolací senát nepřihlédl k zápisu ochranné známky Lembergerland v Německu.
32 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je režim ochranných známek Společenství samostatným systémem tvořeným souborem pravidel a sledujícím cíle, které jsou mu vlastní, a jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému. OHIM a případně unijní soud nejsou vázány rozhodnutím přijatým na úrovni unijního členského státu, které připouští způsobilost téhož označení k zápisu jako národní ochranné známky. Zápisy existující v unijních členských státech představují pouze skutečnost, kterou lze zohlednit v souvislosti se zápisem ochranné známky Společenství, přičemž přihlašovaná ochranná známka musí být posuzována výhradně na základě relevantní unijní právní úpravy. Z toho vyplývá, že OHIM není povinen zapsat přihlašovanou ochrannou známku z důvodu existence rozhodnutí o zápisu příslušného vnitrostátního orgánu pro ochranné známky [v tomto smyslu viz rozsudky CUVÉE PALOMAR, bod 12 výše, EU:T:2010:185, body 137 a 138 a citovaná judikatura, a ze dne 16. května 2013, Restoin v. OHIM (EQUIPMENT), T‑356/11, EU:T:2013:253, bod 74 a citovaná judikatura].
33 Jak uvádí OHIM, legalita rozhodnutí odvolacího senátu tudíž nemůže být zpochybněna okolností, že přihlašovaná ochranná známka byla zapsána v Německu.
34 Zadruhé žalobkyně tvrdí, že OHIM nedodržel zásadu rovného zacházení. Uvádí, že v dohodě mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou je uvedeno několik zeměpisných označení, které obsahují prvky „fisch“ nebo „sonne“, nebo se z nich skládají, ačkoli existuje řada ochranných známek zapsaných pro výrobky ze třídy 33, které jeden z těchto dvou prvků zahrnují.
35 V tomto ohledu je třeba připomenout, že rozhodnutí o zápisu označení jako ochranné známky Společenství, která odvolací senáty přijímají na základě nařízení č. 207/2009, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci. Jak správně podotýká OHIM, legalita rozhodnutí odvolacích senátů musí být tudíž posuzována výlučně na základě tohoto nařízení, jak je vykládáno unijním soudem, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe odvolacích senátů [viz rozsudky ze dne 26. dubna 2007, Alcon v. OHIM, C‑412/05 P, Sb. rozh., EU:C:2007:252, bod 65 a citovaná judikatura, a ze dne 2. května 2012, Universal Display v. OHIM (UniversalPHOLED), T‑435/11, EU:T:2012:210, bod 37 a citovaná judikatura].
36 Dodržování zásady rovného zacházení musí být kromě toho v souladu s dodržováním zásady legality (rozsudek ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:139, bod 75). Ostatně z důvodů právní jistoty a řádné správy musí být průzkum každé přihlášky k zápisu striktní a úplný a musí být proveden v každém konkrétním případě (rozsudek Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, citovaný výše, EU:C:2011:139, bod 77).
37 V projednávané věci je třeba na jedné straně uvést, že odvolací senát se nedopustil nesprávného posouzení tím, že se domníval, že byly splněny podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. j) nařízení č. 207/2009, jak plyne i z bodu 29 výše. Na druhé straně ochranné známky Společenství, na něž žalobkyně odkazuje, aniž by však uváděla konkrétní příklady, případně obsahují zeměpisná označení obsahující prvek „fisch“ nebo „sonne“, nebo se z něj skládají, a nikoli prvek „lemberg“. Řízení probíhající před odvolacím senátem se přitom netýkalo zeměpisných označení obsahujících prvek „fisch“ nebo „sonne“, nebo se z něj skládajících, jež jsou rovněž chráněna dohodou mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou, jak odvolací senát správně podotkl v bodě 20 napadeného rozhodnutí. Skutkové okolnosti tedy každopádně nejsou srovnatelné s těmi v projednávané věci.
38 Z toho plyne, že žalobkyně nemůže za účelem vyvrácení závěru, k němuž v napadeném rozhodnutí dospěl odvolací senát, užitečně uplatnit dřívější rozhodnutí OHIM týkající se zápisů označení obsahujících prvky „fisch“ nebo „sonne“ jakožto ochranných známek Společenství (v tomto smyslu viz rozsudky Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, bod 36 výše, EU:C:2011:139, body 78 a 79, a UniversalPHOLED, bod 35 výše, EU:T:2012:210, bod 39).
39 Zatřetí žalobkyně podotýká, že ochrana jihoafrického zeměpisného označení Lemberg nebránila tomu, aby bylo rakouské vinařství St. Magdalena am Lemberg rovněž chráněno jako zeměpisné označení původu na základě téže dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou. Vyvozuje z toho, že přihlašovanou ochrannou známku by mělo být možné zapsat podle týchž zásad, jež umožnily dospět k závěru, že tato dvě výše uvedená označení nekolidují.
40 V tomto ohledu odvolací senát v bodě 21 napadeného rozhodnutí správně uvedl, že i kdyby bylo třeba mít za to, že existuje homonymie mezi uvedenými zeměpisnými označeními, bylo by třeba v souladu s čl. 7 odst. 4 písm. a) dohody mezi Společenstvím a Jihoafrickou republikou dospět k závěru, že obě označení jsou chráněna z důvodu tradičního a běžného užívání a z důvodu, že nemohou oklamat spotřebitele. Toto posouzení musí být potvrzeno. Odvolací senát rovněž správně uvedl, že tento údajný právní problém však každopádně není předmětem tohoto řízení.
41 Z předchozích úvah plyne, že je třeba zamítnout jediný žalobní důvod, a tedy žalobu v celém rozsahu, aniž je třeba se vyjádřit k námitce nepřípustnosti vznesené OHIM proti druhému bodu návrhových žádání.
K nákladům řízení
42 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Genossenschaftskellerei Rosswag-Mühlhausen eG se ukládá náhrada nákladů řízení.
Kanninen | Pelikánová | Buttigieg |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. července 2015.
Podpisy.