Language of document : ECLI:EU:T:2011:131

Věc T-117/08

Italská republika

v.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV)

„Jazykový režim – Oznámení o volném pracovním místě generálního tajemníka EHSV – Zveřejnění ve třech úředních jazycích – Informace týkající se oznámení o volném pracovním místě – Zveřejnění ve všech úředních jazycích – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Články 12 ES a 290 ES – Článek 12 PŘOZ – Nařízení č. 1“

Shrnutí rozsudku

1.      Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu

(Čl. 230 první pododstavec ES)

2.      Evropská společenství – Jazykový režim – Nařízení č. 1

(Článek 290 ES; nařízení Rady č. 1, článek 6)

3.      Evropská společenství – Jazykový režim – Nařízení č. 1

(Nařízení Rady č. 1, články 1, 4 a 5)

4.      Evropská společenství – Jazykový režim

5.      Úředníci – Přijímání – Oznámení o volném pracovním místě – Zveřejnění v Úředním věstníku pouze v některých úředních jazycích

(Článek 12 ES)

1.      Evropské společenství je společenstvím práva a Smlouva zavedla ucelený systém procesních prostředků a řízení určený k tomu, aby byl Soudnímu dvoru svěřen přezkum legality aktů orgánů. Systém Smlouvy umožňuje přímou žalobu směřující proti veškerým opatřením orgánů, jejichž cílem je vyvolat právní účinky. Z toho vyplývá obecná zásada, že jakýkoli akt vydaný takovou institucí Unie, jako je Hospodářský a sociální výbor, který zakládá právní účinky ve vztahu ke třetím osobám, musí být soudně přezkoumatelný.

Je sice pravda, že Hospodářský a sociální výbor nepatří mezi orgány vyjmenované v článku 230 ES. Avšak taková instituce, jako je Výbor, má pravomoc přijmout takové akty, jež zakládají právní účinky ve vztahu k třetím osobám, jako jsou oznámení o volném pracovním místě. Takové akty přitom tím, že definují podmínky pro získání zaměstnání, vymezují okruh osob, které mohou mít se svojí kandidaturou úspěch, a jsou tedy akty, které nepříznivě zasahují do právního postavení těch potenciálních kandidátů, jejichž kandidatura je na základě těchto podmínek vyloučena. Ve společenství práva tudíž nemůže být přijatelné, aby takové akty byly vyňaty ze soudního přezkumu.

Z toho plyne, že takové akty, které přijal Hospodářský a sociální výbor, jako jsou oznámení o volném pracovním místě, a které zakládají právní účinky ve vztahu ke všem kandidátům, jejichž přihláška nebyla na základě požadovaných podmínek přijata, představují napadnutelné akty.

(viz body 30–33)

2.      Nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství bylo přijato na základě článku 290 ES. Článek 6 uvedeného nařízení orgánům výslovně umožňuje stanovit podrobnosti o užívání jazyků svými vnitřními předpisy, tedy pravomoc, v jejímž rámci je třeba jim přiznat jistou funkční samostatnost k zajištění jejich řádného chodu. Za těchto podmínek je odpovědností orgánů zvolit interní jazyk komunikace a každý orgán je oprávněn požadovat, aby byl používán jeho zaměstnanci a těmi, kteří si toto postavení nárokují.

(viz body 41, 55)

3.      Články 1, 4 a 5 nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství nejsou použitelné na vztahy mezi orgány a jejich úředníky a zaměstnanci, neboť upravují pouze jazykový režim použitelný mezi orgány a členským státem nebo osobou, která podléhá jurisdikci jednoho z členských států. Totéž platí i o vztazích mezi institucemi, jako je Hospodářský a sociální výbor, a úředníky a ostatními zaměstnanci Společenství.

(viz bod 51)

4.      Četné zmínky ve Smlouvě o používání jazyků v Evropské unii nemohou být považovány za projev obecné zásady práva Společenství, která by každému občanovi zaručovala právo na to, aby vše, co může mít vliv na jeho zájmy, bylo za všech okolností sepisováno v jeho jazyce. Žádné ustanovení ani zásada práva Společenství neukládá povinnost systematicky zveřejňovat oznámení o volném pracovním místě v Úředním věstníku Evropské unie ve všech úředních jazycích.

(viz body 70–71)

5.      Pokud se Hospodářský a sociální výbor rozhodne zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie úplné znění oznámení o volném pracovním místě s vyšší platovou třídou pouze v některých jazycích, má povinnost, aby předešel diskriminaci založené na jazyce mezi kandidáty, které toto oznámení potenciálně zajímá, přijmout vhodná opatření k tomu, aby všichni uvedení kandidáti byli informováni o existenci dotyčného oznámení a vydáních, v nichž bylo zveřejněno v úplném znění. Pokud je tato podmínka splněna, pak skutečnost, že oznámení o volném pracovním místě je v Úředním věstníku zveřejněno v omezeném počtu jazyků, nemůže vyvolat diskriminaci mezi jednotlivými kandidáty, není-li pochyb o tom, že tito kandidáti mají dostatečnou znalost alespoň jednoho z těchto jazyků, která jim umožňuje se s obsahem uvedeného oznámení řádně seznámit. Naopak, je-li text oznámení o volném pracovním místě zveřejněn v Úředním věstníku pouze v některých úředních jazycích, ačkoli by osoby, které ovládají pouze jiné úřední jazyky, mohly s úspěchem podat svoji kandidaturu, může to vést, neexistují-li jiná opatření, která by uvedené kategorii kandidátů umožnila řádně se seznámit s obsahem oznámení, k jejich diskriminaci. V tomto případě by se totiž uvedení kandidáti ocitli v situaci, která je pro ně méně příznivá ve srovnání s ostatními kandidáty, neboť by se nemohli řádně seznámit s kvalifikačními požadavky obsaženými v oznámení o volném pracovním místě a podmínkami a pravidly výběrového řízení. Takováto znalost je přitom nezbytným předpokladem pro optimální prezentaci kandidatury, aby tak kandidáti mohli maximalizovat své šance na získání předmětného pracovního místa.

(viz body 74–75, 78–79)