Věc T‑347/21
(zveřejnění formou výňatků)
Hypo Vorarlberg Bank AG
v.
Jednotný výbor pro řešení krizí
Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 24. ledna 2024
„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 – Povinnost uvést odůvodnění – Právo být vyslechnut – Zásada právní jistoty – Právo na účinnou soudní ochranu – Námitka protiprávnosti – Časové omezení účinků rozsudku“
1. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Jasné a přesné uvedení dovolávaných důvodů – Obdobné požadavky pro výhrady uvedené na podporu žalobního důvodu – Nepřesná formulace výtky – Nepřípustnost
[Jednací řád Tribunálu, článek 76 písm. d)]
(viz body 27–36)
2. Právo Evropské unie – Zásady – Právní jistota – Unijní právní úprava – Požadavky jasnosti a přesnosti – Meze
(viz body 68–71)
3. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Rozsah – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Zásada kontradiktornosti – Výjimky – Obecná zásada ochrany obchodního tajemství – Rovnováha – Přípustnost
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014; nařízení Komise 2015/63, články 4 až 7, článek 9 a příloha I; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59)
(viz body 114–128)
4. Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Pravomoc svěřená Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci – Pravomoc měnit legislativní akt – Odlišení od pravomoci doplňovat takový akt
(Článek 290 odst. 1 SFEU)
(viz body 134–136)
5. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Vysvětlení důvodů aktu jeho autorem v průběhu řízení před unijním soudem – Podmínky – Neexistence rozporů a povinnost soudržnosti vysvětlení s uvedenými důvody
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU)
(viz body 148, 149, 187, 188)
6. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Neexistence nezbytnosti uvést v tomto rozhodnutí všechny skutečnosti umožňující ověřit správnost výpočtu příspěvků – Poměření povinnosti uvést odůvodnění s obecnou zásadou ochrany obchodního tajemství dotyčných institucí – Legalita ustanovení nařízení 2015/63 upravujících metodu výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Zásada dodržování obchodního tajemství – Povinnost Jednotného výboru pro řešení krizí zveřejnit a předat dotyčným institucím v souhrnné a anonymizované podobě informace týkající se institucí pro účely výpočtu příspěvku předem
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014; nařízení Komise 2015/63, články 4 až 7, článek 9 a příloha I; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59)
(viz body 150–159)
7. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Povinnost Jednotného výboru pro řešení krizí sdělit dotyčným institucím metodu výpočtu těchto příspěvků a metodu stanovení roční cílové úrovně
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014; nařízení Rady 2015/81, článek 4; nařízení Komise 2015/63, články 4 až 7, článek 9 a příloha I; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59)
(viz body 190–192)
8. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB), kterým se stanoví příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Odůvodnění spočívající pouze na jiných právních aktech, jako jsou mezitímní rozhodnutí, která upřesňují a doplňují určitá hlediska stanovení uvedených příspěvků – Nezveřejnění a nesdělení těchto jiných aktů institucím – Protiprávnost
(Článek 296 druhý pododstavec SFEU)
(viz body 203, 208)
9. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo být vyslechnut – Rozsah – Internetový formulář, v němž mohou dotyčné úvěrové instituce vyjádřit své připomínky k výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Přípustnost – Porušení práva být vyslechnut – Neexistence
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a)]
(viz body 292, 293, 299, 305, 306)
Shrnutí
Tribunál, k němuž byla podána žaloba na neplatnost, které vyhověl poté, co zamítl námitky protiprávnosti nařízení č. 806/2014(1), směrnice 2014/59(2) a nařízení v přenesené pravomoci 2015/63(3), podává významné vysvětlení rozsahu povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB), pokud jde o určení roční cílové úrovně.
Hypo Vorarlberg Bank AG (dále jen „žalobkyně“) je úvěrovou institucí se sídlem v Rakousku.
Dne 14. dubna 2021 přijal Jednotný výbor pro řešení krizí (dále jen „Jednotný výbor“) rozhodnutí, v němž stanovil(4) příspěvky předem na rok 2021 do Jednotného fondu pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků, včetně žalobkyně (dále jen „napadené rozhodnutí“)(5).
Závěry Tribunálu
Pokud jde o žalobní důvod týkající se porušení povinnosti uvést odůvodnění u stanovení roční cílové úrovně, Tribunál nejprve připomíná, že podle použitelných právních předpisů musí dostupné finanční prostředky v Jednotném fondu pro řešení krizí dosáhnout do konce osmiletého počátečního období, které počíná dnem 1. ledna 2016 (dále jen „počáteční období“), konečné cílové úrovně, která odpovídá nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených na území všech zúčastněných členských států. Dále uvádí, že příspěvky předem musí být během počátečního období rozděleny co nejrovnoměrněji v čase, dokud není dosaženo konečné cílové úrovně. Kromě toho příspěvky, které mají uhradit všechny instituce povolené na území všech zúčastněných členských států, nepřekročí každý rok 12,5 % konečné cílové úrovně. Pokud jde navíc o způsob výpočtu příspěvků předem, Jednotný výbor stanoví jejich výši na základě roční cílové úrovně, přičemž zohlední konečnou cílovou úroveň, a na základě čtvrtletně počítané průměrné hodnoty vkladů pojištěných v předchozím roce všemi institucemi povolenými na území zúčastněných členských států. Nakonec Jednotný výbor vypočítá příspěvek předem pro každou instituci na základě roční cílové úrovně, která musí být stanovena podle konečné cílové úrovně a v souladu s metodou stanovenou v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, v projednávané věci stanovil Jednotný výbor pro příspěvkové období 2021 roční cílovou úroveň ve výši 11 287 677 212,56 eura. V uvedeném rozhodnutí v podstatě vysvětlil, že roční cílová úroveň musí být určena na základě analýzy vývoje pojištěných vkladů v předchozích letech, veškerého relevantního vývoje hospodářské situace, jakož i na základě analýzy ukazatelů týkajících se fáze hospodářského cyklu a dopadů procyklických příspěvků na finanční situaci institucí. Jednotný výbor považoval za vhodné stanovit koeficient, který vycházel z této analýzy a z finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí (dále jen „koeficient“), a tento koeficient pak použil na jednu osminu průměrné hodnoty vkladů pojištěných v roce 2020, aby získal roční cílovou úroveň. Následně popsal postup pro stanovení koeficientu. S ohledem na tyto úvahy stanovil Jednotný výbor hodnotu koeficientu na 1,35 %. Poté vypočítal výši roční cílové úrovně vynásobením průměrné výše vkladů pojištěných v roce 2020 tímto koeficientem a výsledek tohoto výpočtu vydělil osmi.
Ačkoli je v této souvislosti Jednotný výbor povinen vysvětlit institucím prostřednictvím napadeného rozhodnutí metodu určení roční cílové úrovně, musí být tato vysvětlení soudržná s vysvětleními, která poskytne v průběhu soudního řízení, a týkat se skutečně použité metody. Tak tomu v projednávané věci není.
Na jednání totiž Jednotný výbor uvedl, že roční cílovou úroveň na příspěvkové období 2021 stanovil podle metody sestávající ze čtyř etap, z nichž poslední dvě spočívaly v tom, že od konečné cílové úrovně odečetl finanční prostředky dostupné v Jednotném fondu pro řešení krizí, aby vypočetl částku, kterou zbývalo vybrat do konce počátečního období, a tuto částku vydělil třemi.
Tribunál přitom poznamenává, že poslední dvě fáze tohoto výpočtu nejsou vyjádřeny v matematickém vzorci, který je v napadeném rozhodnutí popsán jako základ pro určení výše roční cílové úrovně.
Tento závěr nemůže být navíc zpochybněn tvrzením Jednotného výboru, že v květnu 2021 zveřejnil informativní přehled, který obsahoval rozpětí uvádějící případné částky konečné cílové úrovně, a na svých internetových stránkách výši finančních prostředků dostupných v Jednotném fondu pro řešení krizí. Nezávisle na otázce, zda žalobkyně tyto částky skutečně znala, nebyly totiž tyto částky takové povahy, aby jí umožnily rozpoznat, že Jednotný výbor skutečně použil dvě poslední etapy výpočtu, zvláště když se o nich nezmiňuje ani matematický vzorec.
Podobnými nesoudržnostmi je stižen i způsob, jakým byl stanoven koeficient ve výši 1,35 %, přestože mu v tomto matematickém vzorci náleží prvořadá úloha. Z vysvětlení poskytnutých Jednotným výborem na jednání totiž vyplývá, že tento koeficient byl stanoven tak, aby mohl odůvodnit výsledek výpočtu výše roční cílové úrovně, tedy poté, co Jednotný výbor tuto částku vypočítal ve čtyřech etapách skutečně použité metody. Tento postup však z napadeného rozhodnutí nijak nevyplývá.
Mimoto rozpětí, ve kterém se podle informativního přehledu nacházela výše odhadované konečné cílové úrovně, zjevně nesouhlasí s rozpětím míry růstu pojištěných vkladů mezi 4 % a 7 % uvedeným v napadeném rozhodnutí. Jednotný výbor totiž na jednání uvedl, že pro účely určení roční cílové úrovně zohlednil míru růstu pojištěných vkladů ve výši 4 % – což byla nejnižší sazba posledně uvedeného rozpětí – a tak dospěl k odhadované konečné cílové úrovni 75 miliard eur, která představuje nejvyšší hodnotu prvně uvedeného rozpětí. Ukazuje se tak, že mezi těmito dvěma rozpětími existuje nesoulad. Za těchto podmínek nebyla žalobkyně schopna určit způsob, jakým Jednotný výbor použil rozpětí týkající se míry vývoje těchto vkladů, aby vypočetl odhadovanou konečnou cílovou úroveň.
Tribunál má za to, že pokud jde o určení roční cílové úrovně, metoda skutečně použitá Jednotným výborem, kterou popsal na jednání, neodpovídá metodě popsané v napadeném rozhodnutí, takže ani instituce, ani Tribunál nemohly na základě napadeného rozhodnutí identifikovat skutečné důvody pro stanovení této cílové úrovně. Napadené rozhodnutí je tedy stiženo vadami odůvodnění, pokud jde o určení roční cílové úrovně.
S ohledem na důvody protiprávnosti, kterými je stiženo napadené rozhodnutí, Tribunál zrušuje napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.
Za okolností projednávané věci se však rozhodl zachovat účinky napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká žalobkyně, do doby, než v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne šest měsíců ode dne vyhlášení tohoto rozsudku, vstoupí v platnost nové rozhodnutí Jednotného výboru, kterým se stanoví příspěvek žalobkyně předem do Jednotného fondu pro řešení krizí na rok 2021.