ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
19. června 2013
Věc F‑81/11
BY
v.
Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)
„Zaměstnanci EASA – Dočasný zaměstnanec – Přípustnost – Lhůty pro podání žaloby – Nepříznivý hodnotící posudek – Nové přidělení – Psychické obtěžování – Zneužití pravomoci“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se BY domáhá zrušení rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA nebo dále jen „Agentura“) ze dne 17. prosince 2010, jímž byl žalobce v zájmu služby přidělen na nemanažerskou pozici.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. BY ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví.
Shrnutí
1. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Razítko „ověřená kopie“, jímž žalobcův advokát opatřil originál žaloby zaslaný poštou, a nikoli verzi zaslanou faxem – Nesrovnalost nezakládající důvod pro nepřípustnost
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 34 odst. 1 a 6)
2. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Nepředložení dostatečného počtu ověřených kopií originálu žaloby – Nesrovnalost nezakládající důvod pro nepřípustnost
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 34 odst. 1 a čl. 94 písm. a)]
3. Žaloby úředníků – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem – Rozhodnutí v zájmu služby – Absence zneužití pravomoci
1. Skutečnost, že žalobcův advokát opatřil titulní stranu žaloby razítkem „ověřená kopie“ a vedle vlastnoručního podpisu na poslední straně tohoto dokumentu otiskl razítko své advokátní kanceláře, neznamená, že předmětný výtisk není originálem žaloby zaslané faxem, stejně jako originál nepřestává být originálem, je-li na něj umístěn otisk razítka „originál“, který jej takto mění. Umístění razítka „ověřená kopie“ advokátem na originál žaloby je třeba považovat za pouhou věcnou chybu, která nemá za následek nepřípustnost žaloby.
(viz bod 37)
2. Skutečnost, že počet kopií žaloby, originál nepočítaje, je nižší než počet ověřených kopií originálu vyžadovaný v čl. 34 odst. 1 druhém pododstavci jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, není důvodem pro nepřípustnost žaloby. Opačný závěr by byl nepřiměřeně přísný vzhledem k zásadě proporcionality a právu žalobce na účinný procesní prostředek, jelikož nedošlo k porušení zásady právní jistoty. Nerespektování uvedeného čl. 34 odst. 1 druhého pododstavce může být v tomto ohledu případně sankcionováno uplatněním čl. 94 písm. a) téhož jednacího řádu.
(viz bod 38)
3. Pojem zneužití pravomoci, k jehož formám patří zneužití řízení, je jasně vymezen odkazem na případy, ve kterých správní orgán užije své pravomoci za jiným účelem, než pro který mu byly svěřeny. Rozhodnutí je stiženo zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů jeví, že bylo přijato za účelem dosažení jiných než udávaných cílů.
V případě opatření o přidělení na novou pozici, jež nebylo posouzeno jako opatření v rozporu se zájmem služby, nepřichází zneužití pravomoci v úvahu. Okolnost, že nadřízený úředníka vypracoval hodnotící zprávu o tomto úředníkovi, ačkoli jej tento úředník výslovně jmenoval ve stížnosti na psychické obtěžování, nemůže jako taková bez dalších okolností zpochybnit jeho nestrannost.
(viz body 69, 70 a 72)
Odkazy:
Soudní dvůr: 14. července 1983, Nebe v. Komise, 176/82, bod 25; 5. června 2003, O’Hannrachain v. Parlament, C‑121/01 P, bod 46
Soud prvního stupně: 10. července 1992, Eppe v. Komise, T‑59/91 a T‑79/91, bod 57; 11. června 1996, Anacoreta Correia v. Komise, T‑118/95, bod 25; 17. listopadu 1998, Gómez de Enterría y Sanchez v. Parlament, T‑131/97, bod 62; 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, bod 139; 14. října 2004, Sandini v. Soudní dvůr, T‑389/02, bod 123