Věc T‑146/22
Ryanair DAC
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 7. února 2024
„Státní podpory – Podpora poskytnutá Nizozemskem ve prospěch společnosti KLM v souvislosti s pandemií covidu-19 – Státní záruka k zajištění bankovního úvěru a podřízená státní půjčka – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za slučitelnou s vnitřním trhem – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Podstatný zásah do postavení žalobkyně na trhu – Přípustnost – Určení příjemce podpory v kontextu skupiny společností“
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Osobní dotčení – Kritéria – Rozhodnutí Komise o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Žaloba konkurenčního podniku, který prokazuje podstatné dotčení svého postavení na trhu – Přípustnost – Povinnost konkurenčního podniku přesně definovat dotčený trh a srovnat postavení všech konkurentů na trhu s cílem se od nich odlišit – Neexistence
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
(viz body 19–45)
2. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Posuzovací pravomoc Komise – Určení příjemce podpory – Skupina podniků představující hospodářský celek – Kritéria pro posouzení – Kapitálové, organické, funkční a hospodářské vazby mezi podniky náležejícími do uvedené skupiny – Smluvní rámec a kontext dotčených opatření podpory
[Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU]
(viz body 52–62, 76, 77, 97, 107, 132, 139–146)
3. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Posuzovací pravomoc Komise – Určení příjemce podpory – Podnik mající přímou či nepřímou výhodu – Nepřímá výhoda – Pojem – Rozlišení mezi nepřímou výhodou a druhotnými hospodářskými účinky vlastními opatření podpory
[Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU; sdělení Komise 2016/C 262 I/01, body 115 a 116]
(viz body 149–158)
4. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Podpory určené k nápravě vážné poruchy v hospodářství členského státu – Podpory určené k financování bezprostředních potřeb likvidity skupiny leteckých společností v kontextu pandemie covidu-19 – Rozhodnutí Komise o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem – Zjevně nesprávné posouzení ze strany Komise při identifikaci příjemců – Pochybení, které může mít vliv na analýzu slučitelnosti opatření podpory se společným trhem
[Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU]
(viz body 159–163)
Shrnutí
Tribunál na základě žaloby podané leteckou společností Ryanair zrušuje rozhodnutí Komise ze dne 16. července 2021(1), kterým Komise kvalifikovala finanční podporu poskytnutou Nizozemským královstvím ve prospěch letecké společnosti KLM jako státní podporu slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. V tomto rámci Tribunál upřesnil určení příjemců podpory v kontextu skupiny společností.
Dne 26. června 2020 oznámilo Nizozemské království Komisi státní podporu ve prospěch společnosti KLM ve formě státní záruky za úvěr poskytnutý konsorciem bank a ve formě státní půjčky (dále jen „dotčené opatření“). Celková výše podpory činila 3,4 miliardy eur.
Dotčené opatření spadá do kontextu řady dalších opatření státní podpory, jejichž cílem je podpora společností ve vlastnictví holdingu Air France-KLM, jehož jsou společnosti KLM a Air France hlavními dceřinými společnostmi.
Konkrétně prostřednictvím rozhodnutí ze dne 4. května 2020 (dále jen „rozhodnutí Air France(2)“) schválila Komise jednotlivou podporu poskytnutou Francouzskou republikou společnosti Air France ve formě státní záruky ve výši 90 % z úvěru ve výši 4 miliardy eur poskytnutého bankovním konsorciem a ve formě akcionářské půjčky ve výši až 3 miliardy eur. Dne 5. dubna 2021 Komise mimo jiné dospěla k závěru, že jednotlivá podpora v celkové výši 4 miliardy eur poskytnutá Francouzskou republikou ve formě rekapitalizace Air France a holdingu Air France-KLM je slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a dočasného rámce (dále jen „rozhodnutí Air France-KLM a Air France“(3)).
Cílem dotčeného opatření bylo dočasně poskytnout společnosti KLM likviditu, kterou potřebovala k tomu, aby se vyrovnala s nepříznivými důsledky pandemie covidu-19.
Dne 13. července 2020 přijala Komise rozhodnutí(4), v němž měla za to, že dotčené opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a je slučitelné s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Podle uvedeného rozhodnutí byla KLM jediným příjemcem podpory, s vyloučením ostatních společností skupiny Air France-KLM.
Rozsudkem ze dne 19. května 2021 zrušil Tribunál rozhodnutí ze dne 13. července 2020(5), protože bylo stiženo nedostatkem odůvodnění, pokud jde o určení příjemce dotčeného opatření. Rozhodl také, že se pozastavují účinky zrušení uvedeného rozhodnutí až do doby, než bude Komisí přijato nové rozhodnutí podle článku 108 SFEU.
V návaznosti na to přijala Komise dne 16. července 2021 druhé rozhodnutí, v němž opět měla za to, že dotčené opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, avšak slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Tentokrát Komise určila, že KLM a její dceřiné společnosti jsou jedinými příjemci podpory, s vyloučením ostatních společností skupiny Air France-KLM.
Společnost Ryanair napadla zejména vyloučení holdingu Air France-KLM a její dceřiné společnosti Air France z okruhu příjemců dotčeného opatření a podala k Tribunálu žalobu na neplatnost tohoto druhého rozhodnutí.
Závěry Tribunálu
Pokud jde o určení příjemců opatření podpory oznámeného v kontextu skupiny společností, Tribunál připomněl, že ačkoli má Komise v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, nic to nemění na tom, že unijní soud musí ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazů, jejich věrohodnost a jejich soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují všechny relevantní údaje, jež musí být při posuzování vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.
Mimoto z judikatury, jakož i ze sdělení Komise o pojmu „státní podpora“ vyplývá, že pro účely použití pravidel státní podpory(6) lze považovat několik samostatných právních subjektů za jeden hospodářský celek. Mezi skutečnosti zohledněné při určení existence takové hospodářské jednotky patří zejména kapitálové, organické, funkční a hospodářské vazby mezi dotčenými subjekty, smlouvy upravující poskytnutí oznámené podpory, jakož i druh poskytnutého opatření podpory a kontext, do něhož tato podpora spadá.
S ohledem na tato upřesnění Tribunál nejprve uvádí, že kapitálové a organické vazby v rámci skupiny Air France-KLM, směřují k prokázání, že oddělené právní subjekty v rámci uvedené skupiny tvoří pro účely použití pravidel státní podpory jediný hospodářský celek. V tomto ohledu Tribunál zdůraznil, která zjištění Komise uvedená v napadeném rozhodnutí a důkazy předložené společností Ryanair prokazují, že holding Air France-KLM skutečně vykonává kontrolu nad sesterskými společnostmi Air France a KLM tím, že se přímo, nebo nepřímo vměšuje do jejich řízení, a podílí se tak na hospodářské činnosti, kterou vykonávají. Vyplývá z toho také, že na úrovni skupiny Air France-KLM existuje centralizovaný rozhodovací postup a určitá koordinace zajišťovaná prostřednictvím smíšených orgánů sdružujících zástupce na vysoké úrovni holdingu Air France-KLM a společností Air France a KLM, přinejmenším pokud jde o přijímání určitých důležitých rozhodnutí.
Závěr Komise, že holding Air France-KLM a společnosti Air France a KLM netvoří hospodářský celek pro účely určení příjemců dotčeného opatření podpory, je mimoto vyvrácen funkčními a hospodářskými vazbami, které mezi těmito subjekty existují. Popis uvedených vazeb v napadeném rozhodnutí, jakož i příklady, kterých se v tomto ohledu dovolává společnost Ryanair, totiž svědčí o určité funkční, obchodní a finanční integraci a spolupráci mezi uvedenými subjekty.
Tribunál dále upřesnil, že na rozdíl od argumentace Komise neumožňuje smluvní rámec, na jehož základě je dotčené opatření poskytnuto, dospět k závěru, že jedinými příjemci dotčeného opatření jsou KLM a její dceřiné společnosti, s vyloučením holdingu Air France-KLM a Air France a dceřiných společností, které kontrolují. V tomto ohledu Tribunál zdůraznil, že několik podmínek pro poskytnutí dotčeného opatření výslovně podléhá schválení ze strany holdingu Air France-KLM nebo je předmětem závazku z jeho strany. To prokazuje, že smlouvy, na jejichž základě bylo dotčené opatření poskytnuto, ukládají uvedenému holdingu významná smluvní práva a povinnosti v rámci poskytnutí a provádění uvedeného opatření. Kromě toho dotčené opatření tím, že zaručuje životaschopnost společnosti KLM, posiluje rovněž životaschopnost holdingu Air France-KLM. Bez tohoto opatření by hrozba úpadku společnosti KLM mohla kontaminovat uvedený holding, a tím i celou skupinu Air France-KLM. S ohledem na úroveň integrace v rámci skupiny Air France-KLM může dotčené opatření přinejmenším nepřímo posílit finanční situaci uvedené skupiny jako celku.
Tribunál, který zdůraznil existenci chronologické, strukturální a hospodářské vazby mezi dotčeným opatřením a opatřeními podpory, která jsou předmětem rozhodnutí Air France a rozhodnutí Air France-KLM a Air France, mimoto uvádí, že napadené rozhodnutí nezmiňuje opatření podpory, které je předmětem rozhodnutí Air France-KLM a Air France. V uvedeném rozhodnutí, které bylo přijato více než tři měsíce před napadeným rozhodnutím, považovala Komise jak holding Air France-KLM a jeho dceřiné společnosti, tak společnost Air France a její dceřiné společnosti, s výjimkou společnosti KLM a jejích dceřiných společností, za příjemce opatření podpory, které je předmětem tohoto rozhodnutí. Za zvláštních okolností projednávané věci však Komisi příslušelo, aby zohlednila rovněž rozhodnutí Air France-KLM a Air France, což neučinila.
Nakonec Tribunál odmítl argument Komise, podle kterého má dotčené opatření na holding Air France-KLM a společnost Air France nanejvýš pouhé vedlejší hospodářské účinky. V tomto ohledu Tribunál připomněl, že předvídatelné účinky dotčeného opatření z hlediska ex ante naznačují, že stanovené řešení financování mohlo přinést prospěch skupině Air France-KLM jako celku tím, že zlepší své celkové finanční postavení. V souladu se sdělením Komise o pojmu „státní podpora“ přitom takové řešení financování naznačuje přinejmenším existenci nepřímé výhody ve prospěch skupiny Air France-KLM.
S ohledem na všechny tyto skutečnosti Tribunál dospěl k závěru, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že příjemci dotčeného opatření jsou KLM a její dceřiné společnosti, s vyloučením holdingu Air France-KLM a jeho dalších dceřiných společností, včetně společnosti Air France a jejích dceřiných společností. Vzhledem k tomu, že toto nesprávné určení příjemců mohlo mít dopad na celou analýzu slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, Tribunál napadené rozhodnutí zrušil.