Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 17. září 2021 Anou Carlou Mendes de Almeida proti usnesení Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 8. července 2021 ve věci T-75/21, Ana Carla Mendes de Almeida v. Rada Evropské unie

(Věc C-576/21 P)

Jednací jazyk: portugalština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ana Carla Mendes de Almeida (zástupci: R. Leandro Vasconcelos, M. Marques de Carvalho a P. Almeida Sande, advogados)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky)

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil usnesení Tribunálu (devátého senátu) ze dne 8. července 2021 ve věci T-75/21, kterým byla pro opožděnost odmítnuta žaloba navrhovatelky podaná na základě článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a znějící na zrušení prováděcího rozhodnutí Rady Evropské unie (EU) 2020/11171 ze dne 27. července 2020 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce v rozsahu, v němž je evropským žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce jako dočasný zaměstnanec zařazený do platové třídy AD 13 na neobnovitelné funkční období tří let ode dne 29. července 2020 jmenován José Eduardo Moreira Alves d’Oliveira Guerra;

sám vydal konečné rozhodnutí ve věci, jak stanoví článek 61 Statutu Soudního dvora, protože není důvodné se domnívat, že by to soudní řízení nedovolovalo, a disponuje veškerými skutkovými a právními okolnostmi nezbytnými pro takový postup;

rozhodl o nákladech řízení na základě článku 38 Statutu Soudního dvora tak, že Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené navrhovatelkou, jak stanoví článek 138 jednacího řádu Soudního dvora, a to jak v souvislosti s řízením před Tribunálem, tak v souvislosti s řízením před Soudním dvorem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší navrhovatelka tři důvody:

První důvod kasačního opravného prostředku, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z nesprávného právního posouzení spočívajících v závěru Tribunálu, podle kterého začala lhůta pro podání žaloby plynout dnem zveřejnění napadeného rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie, a založený na porušení obecné zásady unijního práva týkající se práva na účinnou soudní ochranu, jakož i na porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie1 a příslušných ustanovení nařízení (EU) 2017/19392 zaručujících ochranu práv kandidátů, jak plyne z vnitřní logiky uvedeného nařízení a ze zásady nezávislosti Úřadu evropského veřejného žalobce zakotvené v článku 6 tohoto nařízení

Navrhovatelka namítá zjevně nesprávné posouzení a nesprávné právní posouzení spočívající v závěru Tribunálu, podle kterého začala lhůta pro podání žaloby plynout dnem zveřejnění napadeného rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie. Navrhovatelka neměla k uvedenému dni k dispozici informace, které by ji dovolovaly podat žalobu proti napadenému rozhodnutí v souladu s článkem 263 SFEU, jak plyne z odůvodnění žaloby k Tribunálu vyplývajícího z dopisu portugalské vlády zaslaného Radě Evropské unie dne 29. listopadu 2019 v odpověď na pořadí kandidátů vypracované výběrovou komisí podle čl. 14 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939, přičemž tyto kandidáty navrhla sama vláda, s uvedením jiného jí upřednostňovaného kandidáta, a jeho schválení Radou. Tento dopis, na kterém bylo napadené rozhodnutí založeno a k jehož existenci Tribunál ve svém rozhodnutí nepřihlíží, obsahoval dvě věcné chyby a zpochybňuje systematiku procesu jmenování evropských žalobců a jejich nezávislost. Rada přitom navrhovatelku o uvedeném dopise vyrozuměla teprve dne 27. listopadu 2020, výslovně proto, aby mohla vykonat své právo na opravný prostředek. Navrhovatelka odmítá, že by lhůta pro podání žaloby mohla začít plynout dříve než v uvedený den, což se domnívá Tribunál v napadeném usnesení, protože tím by podle jejího názoru došlo k porušení obecné právní zásady týkající se práva na účinnou soudní ochranu a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i k porušení zásady nezávislosti Úřadu evropského veřejného žalobce zakotvené v článku 6 nařízení (EU) 2017/1939.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z nesprávného právního posouzení spočívajících v závěru Tribunálu, podle kterého Rada sdělila jednotlivé důvody napadeného rozhodnutí dne 7. října 2020, v rozporu s obecnou zásadou unijního práva týkající se účinné soudní ochrany a s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie

Navrhovatelka namítá zjevně nesprávné posouzení a nesprávné právní posouzení spočívající v závěru Tribunálu, podle kterého se navrhovatelka o napadeném rozhodnutí v každém případě dověděla z dopisu ze dne 7. října 2020, ve kterém jí Rada údajně sdělila jednotlivé důvody uvedeného rozhodnutí. Rada se ovšem v tomto dopise nezmínila o tom, že existuje dopis portugalské vlády zaslaný Radě dne 29. listopadu 2019, bez kterého by neexistoval důvod žalovat, jenž odůvodňoval podání žaloby proti napadenému rozhodnutí.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku, vznesený podpůrně a vycházející z neuplatnění, resp. z příliš restriktivního uplatnění judikatury týkající se omluvitelného omylu a z neprojednání žalobního důvodu týkajícího se působení náhody nebo vyšší moci

Podle ustálené judikatury plné seznámení se s konečnou povahou rozhodnutí, jakož i se lhůtou pro podání žaloby použitelnou na základě článku 263 SFEU, samo o sobě nevylučuje, že se procesní subjekt může dovolávat omluvitelného omylu, který může odůvodnit pozdní podání jeho žaloby. Tribunál v napadeném usnesení nepřihlédl ke skutečnosti, že Rada zatajila dopis portugalské vlády a navrhovatelku o něm vyrozuměla teprve dne 27. listopadu 2020. Taková situace může podle judikatury Soudního dvora představovat omluvitelný omyl, který může odůvodnit pozdní podání žaloby. Tribunál dále ignoroval tvrzení o působení náhody nebo vyšší moci coby argument pro neuplatnění unijních pravidel upravujících procesní lhůty.

____________

1 Úř. věst. 2020, L 244, s. 18.

1 Úř. věst. 2000, C 364, s. 1.

1 Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. 2017, L 283, s. 1).