USNESENÍ TRIBUNÁLU (prvního senátu)
14. října 2021(*)
„Žaloba na neplatnost – Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Prodej on-line – Rozhodnutí o zahájení šetření – Územní působnost šetření – Vyloučení Itálie – Akt, který nelze napadnout žalobou – Přípravný akt – Nepřípustnost“
Ve věci T‑19/21,
Amazon.com, Inc., se sídlem ve Wilmingtonu, Delaware (Spojené státy),
Amazon Services Europe Sàrl, se sídlem v Lucemburku (Lucembursko),
Amazon EU Sàrl, se sídlem v Lucemburku,
Amazon Europe Core Sàrl, se sídlem v Lucemburku,
zastoupené A. Komninosem a G. Tantullim, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené B. Ernst, T. Franchooem, G. Meessenem a C. Sjödin, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 7692 final ze dne 10. listopadu 2020 o zahájení řízení podle článku 102 SFEU ve věci AT.40703 Amazon – Buy Box,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, M. Jaeger a N. Półtorak (zpravodajka), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, společnosti Amazon.com, Inc., Amazon Services Europe Sàrl, Amazon EU Sàrl a Amazon Europe Core Sàrl (dále jen společně „Amazon“), jsou součástí podniku Amazon. Amazon působí především na internetu a uskutečňuje zejména operace maloobchodního prodeje on-line a poskytování různých služeb on-line.
2 Dne 10. listopadu 2020 přijala Evropská komise rozhodnutí C(2020) 7692 final o zahájení řízení ve věci AT.40703 Amazon – Buy Box (dále jen „napadené rozhodnutí“).
3 Podle názoru Komise by některé obchodní praktiky Amazon mohly uměle zvýhodňovat její vlastní nabídky maloobchodního prodeje a nabídky prodejců na jejím tržišti, kteří využívají logistické a dodací služby Amazon.
4 Komise měla za to, že pokud by se dotčená praktika prokázala, mohla by být v rozporu s článkem 102 SFEU.
5 V napadeném rozhodnutí Komise uvedla, že se šetření bude vztahovat na celý Evropský hospodářský prostor (EHP) s výjimkou Itálie, což odůvodnila v tiskové zprávě, která doprovázela přijetí uvedeného rozhodnutí, okolností, že italský orgán pro hospodářskou soutěž zahájil šetření o zčásti podobných problémech v dubnu 2019, přičemž se soustředil na italský trh.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
6 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. ledna 2021 podala Amazon projednávanou žalobu.
7 Samostatným podáním došlým dne 19. ledna 2021 podala Amazon návrh na projednání věci ve zrychleném řízení na základě článku 152 jednacího řádu Tribunálu. Rozhodnutím ze dne 11. února 2021 Tribunál rozhodl, že tomuto návrhu nevyhoví.
8 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. března 2021 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle článku 130 jednacího řádu Tribunálu. Amazon podala vyjádření k této námitce dne 14. května 2021.
9 Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 21. a 22. dubna 2021 podaly Italská republika a Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a tržních pravidel, Itálie) návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Komise.
10 Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 21. dubna 2021 podaly Chamber of Commerce of the United States of America (Obchodní komora Spojených států amerických) a Computer & Communications Industry Association návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Amazon.
11 Amazon v žalobě navrhuje, aby Tribunál:
– částečně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje Itálii z územní působnosti šetření;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
12 V námitce nepřípustnosti Komise navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou,
– uložil Amazon náhradu nákladů řízení.
13 Amazon ve vyjádření k námitce nepřípustnosti navrhuje, aby Tribunál námitku nepřípustnosti zamítl.
Právní otázky
14 Na podporu námitky nepřípustnosti vznáší Komise tři důvody nepřípustnosti vycházející zaprvé z neexistence aktu, který by mohl být předmětem žaloby na neplatnost na základě článku 263 SFEU, zadruhé z neexistence právního zájmu Amazon na podání žaloby a zatřetí z toho, že Tribunál nemůže přistoupit k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí a uložit Komisi, aby změnila zeměpisný rozsah šetření, které zahájila.
15 Žalobkyně mají zejména za to, že konkrétní okolnosti projednávané věci přiznávají napadenému rozhodnutí povahu napadnutelného aktu.
16 Podle čl. 130 odst. 1 a 7 jednacího řádu může Tribunál na návrh žalovaného vydat rozhodnutí o nepřípustnosti, nedostatku pravomoci nebo nepříslušnosti, aniž by se zabýval věcí samou. Komise v projednávané věci požadovala vydání rozhodnutí o nepřípustnosti a Tribunál pokládá věc za dostatečně objasněnou na základě písemností ve spise, takže rozhodne, aniž bude pokračovat v řízení.
17 Z ustálené judikatury vyplývá, že za napadnutelné akty ve smyslu článku 263 SFEU se považují všechna opatření přijímaná orgány Evropské unie v jakékoliv formě, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky. Tyto závazné právní účinky se musí posuzovat z hlediska podstaty tohoto aktu a podle takových objektivních kritérií, jako je obsah tohoto aktu, případně s přihlédnutím k souvislostem jeho přijetí, jakož i k pravomocem orgánu, jenž je jeho autorem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. února 2014, Maďarsko v. Komise, C‑31/13 P, EU:C:2014:70, body 54 a 55 a citovaná judikatura, a ze dne 25. října 2017, Rumunsko v. Komise, C‑599/15 P, EU:C:2017:801, body 47 a 48).
18 Žaloba na neplatnost tak v zásadě směřuje pouze proti opatření, kterým dotčený orgán na konci správního řízení vyjádří svůj konečný postoj. Naproti tomu nemohou být považovány za napadnutelné zejména mezitímní akty, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí (rozsudek ze dne 19. ledna 2017, Komise v. Total a Elf Aquitaine, C‑351/15 P, EU:C:2017:27, bod 37).
19 V tomto kontextu, i když opatření čistě přípravná nemohou být jako taková předmětem žaloby na neplatnost, jejich případnou protiprávnost lze uplatnit na podporu žaloby namířené proti konečnému aktu, jehož fázi zpracování představují, což zaručuje účinnou a plnou soudní ochranu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 12).
20 Právní účinky a povaha napadeného rozhodnutí přijatého podle čl. 2 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81), ve znění nařízení Komise (EU) 2015/1348 ze dne 3. srpna 2015 (Úř. věst. 2015, L 208, s. 3), musí být přitom posuzovány s ohledem na účel takového rozhodnutí v rámci řízení, které vede k rozhodnutí podle kapitoly III nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), ve znění nařízení Rady (ES) č. 487/2009 ze dne 25. května 2009 č. 487/2009 ze dne 25. května 2009 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na některé kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví letecké dopravy (Úř. věst. 2009, L 148, s. 1) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise 60/81, EU:C:1981:264, bod 13).
21 Toto řízení bylo koncipováno tak, aby umožnilo dotyčným podnikům sdělit jejich stanovisko a co nejlépe Komisi informovat před přijetím rozhodnutí, které se dotýká jejich zájmů. Jeho cílem je tedy vytvořit ve prospěch těchto podniků procesní záruky, a jak vyplývá z článku 10 nařízení č. 773/2004, potvrdit jejich právo být vyslechnut Komisí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise 60/81, EU:C:1981:264, bod 14).
22 Podání žaloby na neplatnost vůči zahájení řízení podle článku 102 SFEU by přitom unijní soud mohlo vést k posuzování otázek, ke kterým ještě Komise neměla příležitost se vyslovit, a mohlo by tak vést k předjímání diskuse o meritu věci a k riziku směšování jednotlivých fází správních a soudních řízení. Bylo by tudíž v rozporu se systémem rozdělení pravomocí mezi Komisi a unijní soudy a s prostředky nápravy zakotvenými smlouvou, jakož i s požadavky na řádný výkon spravedlnosti a řádný průběh správního řízení Komise (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise 60/81, EU:C:1981:264, bod 20).
23 Z toho vyplývá, že podle judikatury akt, na jehož základě Komise zahájí řízení podle článku 102 SFEU, v zásadě vyvolává pouze účinky vlastní procesnímu úkonu a nedotýká se, mimo jejich procesní situace, právního postavení žalobkyň (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 17, a usnesení ze dne 15. března 2019, Silgan Closures a Silgan Holdings v. Komise, T‑410/18, EU:T:2019:166, bod 19).
24 V projednávané věci je však třeba uvést, že žalobkyně zpochybňují pouze tu část napadeného rozhodnutí, jíž Komise vylučuje určitý členský stát ze zeměpisného rozsahu řízení, které zahajuje, a nikoli napadené rozhodnutí jako takové. Z toho důvodu je třeba ověřit, zda se s ohledem na zásady připomenuté v bodech 17 až 23 výše tato část napadeného rozhodnutí rovněž omezuje na vyvolání účinků vlastních procesnímu aktu.
25 Podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004 může Komise kdykoliv rozhodnout o zahájení řízení s cílem přijmout rozhodnutí podle kapitoly III nařízení č. 1/2003, avšak nejpozději v den vydání oznámení námitek.
26 Akt, jímž Komise podniku oznamuje vůli zahájit řízení za účelem přijetí rozhodnutí uvedených v kapitole III nařízení č. 1/2003, tedy musí upřesňovat údajná jednání porušující články 101 a 102 SFEU, kterých se dopustil jeden nebo několik podniků během jednoho nebo několika období na jednom nebo několika výrobkových a zeměpisných trzích, kterých se týká (rozsudek ze dne 25. února 2021, Slovak Telekom, C‑857/19, EU:C:2021:139, bod 29).
27 Z toho vyplývá, že v rozhodnutí Komise přijatém na základě čl. 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004 musí být povinně uvedeno několik údajů, včetně zeměpisného trhu nebo zeměpisných trhů, kterých se bude šetření Komise týkat. Vymezení tohoto zeměpisného rozsahu je tedy pouze jedním z povinných prvků rozhodnutí o zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí uvedených v kapitole III nařízení č. 1/2003.
28 Proto se Komise tím, že v projednávané věci rozhodla o zahájení řízení za účelem přijetí jednoho z rozhodnutí uvedených v kapitole III nařízení č. 1/2003, které se netýká území Itálie, omezila na vymezení zeměpisného rozsahu uvedeného řízení, jak se vyžaduje od rozhodnutí přijatého na základě čl. 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004.
29 Amazon však uvádí, že některá rozhodnutí procesní povahy mohou mít závazné a konečné právní účinky ve smyslu článku 263 SFEU dle výkladu v judikatuře.
30 Zaprvé se jedná o rozhodnutí, která i když představují etapy probíhajícího správního řízení, se neomezují na stanovení podmínek pro pozdější průběh tohoto řízení, ale vyvolávají účinky přesahující procesní rámec a mění práva a povinnosti zúčastněných osob z hmotněprávního hlediska. Zadruhé jsou některá rozhodnutí procesní povahy napadnutelná z důvodu, že zasahují do procesních práv (viz rozsudek ze dne 15. ledna 2003, Philip Morris International v. Komise, T‑377/00, T‑379/00, T‑380/00, T‑260/01 a T‑272/01, EU:T:2003:6, body 96, 97 a 99 a citovaná judikatura).
31 V projednávané věci však vyloučení Itálie ze zeměpisného rozsahu řízení zahájeného Komisí v návaznosti na přijetí napadeného rozhodnutí nemění z hmotněprávního hlediska práva a povinnosti Amazon ani nezasahuje do jejích procesních práv.
32 Na straně jedné má toto vymezení zeměpisného rozsahu šetření zahájeného Komisí za cíl přípravu konečného rozhodnutí a může se v tomto ohledu vyvíjet, jelikož Komise může během správního řízení změnit zeměpisný rozsah svého šetření tak, že jej rozšíří nebo jej omezí, aby jej případně přizpůsobila informacím, které by mohla odhalit.
33 Komise definitivně rozhodne o zeměpisném rozsahu údajného protiprávního jednání, až když přijme konečné rozhodnutí týkající se údajného porušení či údajných porušení článku 102 SFEU vůči Amazon a dotčené řízení ukončí.
34 Na straně druhé Komise tím, že v napadeném rozhodnutí rozhodla, že zeměpisný trh, kterého se její šetření mělo týkat, zahrnuje celý EHP s vyloučením Itálie, využila své diskreční pravomoci za účelem vymezení zeměpisného rozsahu svého šetření, který se rovná sestavení seznamu států, v němž Itálie chybí. Proto je toto vyloučení Itálie z rozsahu šetření zahájeného Komisí čistě procesním následkem vyplývajícím ze zahájení tohoto šetření, takže nemůže přeměnit napadené rozhodnutí na akt, který zasahuje do právního postavení Amazon, a tudíž na napadnutelný akt.
35 Tentýž závěr je třeba vyvodit, pokud jde o tvrzení Amazon, podle kterých by ji napadené rozhodnutí nutilo hájit se před dvěma různými orgány, italským úřadem pro hospodářskou soutěž a Komisí, při dodržení procesních pravidel, záruk a obecně různých systémů, a dále by mohlo vést k rozdílnému uplatňování unijního práva hospodářské soutěže, jakož i k uložení rozdílných sankcí, které by mohly narušit jednotný evropský přístup k jejím činnostem.
36 Na straně jedné totiž okolnost, že se Amazon musí hájit před dvěma různými orgány, nemá účinky překračující procesní rámec, a nemá tedy vliv na její právní postavení, podobně jako bylo rozhodnuto v souvislosti s pravidly týkajícími se promlčení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 15. března 2019, Silgan Closures a Silgan Holdings v. Komise, T‑410/18, EU:T:2019:166, bod 26). Na straně druhé riziko nesoudržných rozhodnutí nebo rozdílných sankcí, případně uložených italským orgánem pro hospodářskou soutěž a Komisí, není důsledkem napadeného rozhodnutí, ale je důsledkem těchto správních řízení nebo následných konečných rozhodnutí. Jak se uvádí v bodě 19 výše, až po ukončení řízení zahájených Komisí a italským orgánem pro hospodářskou soutěž se Amazon může dovolávat případných protiprávností uvedených řízení nebo rozhodnutí přijatých po jejich ukončení na podporu žaloby směřující proti konečnému aktu.
37 Kromě toho z judikatury vyplývá, že účinkem rozhodnutí o zahájení řízení ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004 není zbavit adresáty tohoto rozhodnutí jejich procesních práv. Toto řízení bylo naopak koncipováno tak, aby právě umožnilo dotyčným podnikům sdělit jejich stanovisko a co nejlépe informovat Komisi před přijetím rozhodnutí, které se dotýká jejich zájmů (usnesení ze dne 29. ledna 2020, Silgan Closures a Silgan Holdings v. Komise, C‑418/19 P, nezveřejněné, EU:C:2020:43, bod 48). Jeho cílem je tedy vytvořit ve prospěch těchto podniků procesní záruky, a jak vyplývá z bodu 32 odůvodnění nařízení č. 1/2003 a z bodu 10 odůvodnění nařízení č. 773/2004, zakotvit právo podniků být vyslechnuty Komisí.
38 Z toho vyplývá, že rozhodnutí vyloučit Itálii z rozsahu řízení zahájeného Komisí v návaznosti na přijetí napadeného rozhodnutí má pouze účinky vlastní procesnímu aktu a nedotýká se mimo její procesní situace právního postavení Amazon.
39 Tento závěr nemůže být zpochybněn tvrzeními Amazon, podle kterých napadené rozhodnutí, přestože má procesní povahu, vyvolává právní a závazné účinky, jelikož vyloučení italského území z jeho působnosti údajně zbavilo Amazon ochrany před souběžnými řízeními podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003.
40 V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že pokud Komise na základě čl. 11 odst. 6 první věty nařízení č. 1/2003 zahájí řízení proti jednomu nebo několika podnikům z důvodu údajného porušení článků 101 nebo 102 SFEU, ztrácejí orgány pro hospodářskou soutěž členských států příslušnost stíhat tytéž podniky za tatáž údajně protisoutěžní jednání, ke kterým došlo na tomtéž jednom nebo několika zeměpisných a výrobkových trzích během téhož jednoho nebo několika období (rozsudek ze dne 25. února 2021, Slovak Telekom, C‑857/19, EU:C:2021:139, bod 30).
41 Tato ztráta příslušnosti vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž se odůvodňuje cílem sledovaným nařízením č. 1/2003, jímž je zajistit účinné uplatňování unijních pravidel hospodářské soutěže tím, že orgány pro hospodářskou soutěž členských států opravňuje k tomu, aby toto právo uplatňovaly souběžně s Komisí. Tato pravidla však nemohou být souběžné uplatňována na úkor podniků. Ztráta příslušnosti vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž přitom umožňuje zabránit stíhání podniků souběžně uvedenými orgány a Komisí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Slovak Telekom, C‑857/19, EU:C:2021:139, bod 32 a citovaná judikatura).
42 Kromě toho podle čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1/2003 platí, že pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států rozhodují o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních podle článků 101 nebo 102 SFEU, které jsou již předmětem rozhodnutí Komise, nemohou rozhodnout v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí.
43 Ochrana stanovená v čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 se přitom týká případu dvou souběžných řízení v případě, kdy Komise rozhodne o zahájení šetření, a nikoliv v případě žádosti o zahájení řízení na konkrétním trhu za účelem získání této ochrany.
44 V každém případě z judikatury citované v bodě 41 výše vyplývá, že cílem sledovaným čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, který stanoví procesní pravidlo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2012, Toshiba Corporation a další, C‑17/10, EU:C:2012:72, bod 70), je chránit podniky před souběžným stíháním ze strany vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž a Komise tím, že tyto prvně uvedené orgány ztrácí příslušnost používat články 101 a 102 SFEU ve vztahu ke skutečnostem, které jsou předmětem řízení zahájeného Komisí. Článek 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 tím chrání podniky před souběžným stíháním těmito různými orgány (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 15. března 2019, Silgan Closures a Silgan Holdings v. Komise, T‑410/18, EU:T:2019:166, bod 20 a citovaná judikatura).
45 Tato ochrana před souběžným stíháním upraveným judikaturou však s sebou nenese nárok ve prospěch podniku na to, aby se věcí zabývala v plném rozsahu Komise. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států mají na základě článků 4 a 5 nařízení č. 1/2003 souběžnou příslušnost k použití článků 101 a 102 SFEU a systematika nařízení č. 1/2003 vychází z úzké spolupráce mezi nimi (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2014, Si.mobil v. Komise, T‑201/11, EU:T:2014:1096, bod 36 a citovaná judikatura).
46 Přitom ani nařízení č. 1/2003 ani oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž (Úř. věst. 2004, C 101, s. 43) nestanoví pravidlo o rozdělení příslušnosti mezi Komisi a orgány pro hospodářskou soutěž členských států.
47 V tomto ohledu již Tribunál rozhodl, že nelze mít za to, že čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1/2003, který umožňuje orgánu pro hospodářskou soutěž pozastavit nebo ukončit řízení, a jeho bod 18 odůvodnění, z něhož vyplývá, že „cílem [je], aby každý případ řešil pouze jeden orgán“, zavádějí kritérium pro přidělování či rozdělování případů nebo příslušnosti mezi Komisi a vnitrostátní orgán nebo vnitrostátní orgány, které se případně mohou dotčeným případem zabývat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2014, Si.mobil v. Komise, T‑201/11, EU:T:2014:1096, bod 38).
48 Kromě toho, pokud jde o oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž, jeho bod 4 upřesňuje, že konzultace a výměny informací v rámci sítě jsou záležitostí mezi orgány jednajícími ve veřejném zájmu, a bod 31 doplňuje, že toto oznámení nesvěřuje dotčeným podnikům individuální právo na to, aby byl jejich případ projednán určitým orgánem. Obecně řečeno, ani nařízení č. 1/2003, ani uvedené oznámení nevytváří práva či očekávání podniku, pokud jde o projednání jeho věci určitým orgánem pro hospodářskou soutěž (viz rozsudek ze dne 17. prosince 2014, Si.mobil v. Komise, T‑201/11, EU:T:2014:1096, bod 39 a citovaná judikatura).
49 Z toho vyplývá, že Amazon nemůže důvodně tvrdit, že byla zpochybněnou částí napadeného rozhodnutí zbavena ochrany stanovené v čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, jelikož tento ochranný účinek neznamená, že by Komise byla povinna zahájit řízení, aby zbavila vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž jejich příslušnosti k použití článků 101 a 102 SFEU.
50 Mimoto i za předpokladu, že by italský orgán pro hospodářskou soutěž v rozporu s ochranou před souběžnými řízeními stanovenou v čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 vedl stejné řízení týkající se téhož zeměpisného rozsahu a stejných údajných porušení pravidel hospodářské soutěže, jaké zahájila Komise, Amazon by stále mohla tuto okolnost zpochybnit před vnitrostátními soudy a dovolávat se zejména nepříslušnosti uvedeného orgánu. I za předpokladu, že by k nesrovnalostem došlo v průběhu řízení vedeného Komisí, mohly by být tyto nesrovnalosti případně napadeny v rámci žaloby směřující proti konečnému rozhodnutí Komise.
51 Z výše uvedených posouzení vyplývá, že zpochybněná část napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje Itálii z územní působnosti šetření, představuje přípravný akt, který vůči Amazon nevyvolává právní účinky ve smyslu článku 263 SFEU, takže námitka nepřípustnosti vznesená Komisí musí být přijata, a žaloba musí být tudíž odmítnuta jako nepřípustná, aniž je třeba zkoumat další dvě námitky nepřípustnosti vznesené Komisí.
52 Článek 144 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že vznese-li žalovaný námitku nepřípustnosti, nedostatku pravomoci nebo nepříslušnosti podle čl. 130 odst. 1, rozhodne se o návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení až po zamítnutí námitky nebo po rozhodnutí o jejím přezkoumání spolu s věcí samou. V projednávané věci vzhledem k tomu, že se žaloba odmítá jako nepřípustná v plném rozsahu, není důvodné rozhodnout o návrzích na vstup vedlejšího účastníka do řízení uvedených v bodech 9 a 10 výše.
K nákladům řízení
53 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.
54 Kromě toho podle čl. 144 odst. 10 jednacího řádu platí, že v případě, jako je tomu v projednávané věci, skončí-li hlavní řízení před rozhodnutím o návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení, ponesou navrhovatel i hlavní účastníci řízení vlastní náklady řízení související s návrhem na vstup vedlejšího účastníka do řízení. Vzhledem k tomu, že návrhy na vstup vedlejšího účastníka do řízení nebyly oznámeny žalobkyním ani Komisi, a nemohly jim tudíž vzniknout náklady, je třeba mít za to, že Italská republika, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a tržních pravidel, Obchodní komora Spojených států amerických a Computer & Communications Industry Association ponesou v tomto ohledu vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Není třeba rozhodnout o návrzích na vstup vedlejšího účastníka do řízení podaných Italskou republikou, Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a tržních pravidel, Itálie), Chamber of Commerce of the United States of America (Obchodní komora Spojených států amerických) a Computer & Communications Industry Association.
3) Amazon.com, Inc., Amazon Services Europe Sàrl, Amazon EU Sàrl a Amazon Europe Core Sàrl, ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi.
4) Italská republika, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a tržních pravidel, Obchodní komora Spojených států amerických a Computer & Communications Industry Association ponesou vlastní náklady řízení v souvislosti s návrhy na vstup vedlejšího účastníka do řízení.
V Lucemburku dne 14. října 2021.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |