USNESENÍ PŘEDSEDY TRIBUNÁLU
11. března 2013(*)
„Řízení o předběžných opatřeních – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Návrh na předběžná opatření – Neexistence naléhavosti – Zvážení zájmů“
Ve věci T‑110/12 R,
Iranian Offshore Engineering & Construction Co., se sídlem v Teheránu (Írán), zastoupená J. Viñals Camallongou, L. Barriola Urruticoecheou a J. Iriarte Ángelem, advokáty,
navrhovatelka,
proti
Radě Evropské unie, zastoupené P. Plaza García a V. Piessevauxem, jako zmocněnci,
odpůrkyni,
jejímž předmětem je zaprvé návrh na odklad provádění rozhodnutí Rady 2011/783/SZBP ze dne 1. prosince 2011, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 319, s. 71), v rozsahu, v němž bylo v příloze II rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39) uvedeno jméno navrhovatelky, a zadruhé návrh na odklad provádění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1245/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 319, s. 11), jakož i nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1), v rozsahu, v němž se tato nařízení týkají navrhovatelky,
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
vydává toto
Usnesení
Skutečnosti předcházející sporu, řízení a návrhová žádání účastníků řízení
1 Navrhovatelka Iranian Offshore Engineering & Construction Co. je íránskou společností specializovanou na plánování a stavbu pevných či mobilních zařízení na těžbu surovin z mořského dna.
2 Dne 26. července 2010 přijala Rada Evropské unie rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39). Článek 20 odst. 1 rozhodnutí 2010/413 upravuje zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů osob a subjektů, jejichž seznam je obsažen v přílohách I a II téhož rozhodnutí.
3 Dne 25. října 2010 přijala Rada v návaznosti na přijetí rozhodnutí 2010/413 nařízení (EU) č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1). Článek 16 odst. 2 písm. a) nařízení č. 961/2010 stanovil zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů osobám, subjektům a orgánům uvedeným v příloze VIII uvedeného nařízení.
4 Dne 1. prosince 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/783/SZBP, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. L 319, s. 71 ), jehož prostřednictvím Rada mimo jiné doplnila jméno navrhovatelky na seznam osob a subjektů uvedených v příloze II rozhodnutí 2010/413 z důvodu, že se jednalo o „[s]polečnost působící v odvětví energetiky, která se podílí na výstavbě zařízení pro obohacování uranu ve Fordó (Kumm)“ a že se na ni „[v]ztahují [...] zákazy vývozu vyhlášené Spojeným královstvím, Itálií a Španělskem“.
5 Dne 1. prosince 2011 přijala Rada prováděcí nařízení (EU) č. 1245/2011, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 319, s. 11), jímž mimo jiné doplnila jméno navrhovatelky na seznam obsažený v příloze VIII nařízení č. 961/2010. Důvody uplatňované za tímto účelem jsou totožné s důvody uplatňovanými Radou v rozhodnutí 2011/783.
6 Dopisem ze dne 5. prosince 2011 informovala Rada navrhovatelku o tom, že ji v návaznosti na přijetí rozhodnutí 2011/783 a nařízení č. 1245/2011 zapsala na seznam osob a subjektů uvedených v příloze II rozhodnutí 2010/413 a v příloze VIII nařízení č. 961/2010.
7 Dne 23. března 2012 přijala Rada nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1). Nařízením č. 267/2012 bylo prodlouženo zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů navrhovatelky. Za tímto účelem se na řádku 85 tabulky I B přílohy IX nařízení č. 267/2012 v zásadě uvádějí stejné důvody, jaké byly uplatňovány v přílohách uvedených v článku 1 rozhodnutí 2011/783 a v článku 1 nařízení č. 1245/2011 (dále společně jen „napadené akty“).
8 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. února 2012, po němž následovala replika, jíž byla rozšířena návrhová žádání, podala navrhovatelka žalobu znějící zejména na zrušení napadených aktů v rozsahu, v němž se jí týkají.
9 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 1. února 2013 podala navrhovatelka tento návrh na předběžné opatření, v němž se v podstatě domáhá, aby předseda Tribunálu:
– odložil provádění napadených aktů v rozsahu, v němž se týkají navrhovatelky, až do doby, než Tribunál rozhodne o žalobě ve věci samé;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
10 Ve vyjádření k návrhu na předběžné opatření došlém kanceláři Tribunálu dne 19. února 2013 Rada navrhuje, aby předseda Tribunálu:
– zamítl návrh na předběžné opatření;
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
11 V hlavním řízení byly řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem vyslechnuty na jednání konaném dne 26. února 2013.
Právní otázky
12 Z článků 278 SFEU a 279 SFEU ve spojení s čl. 256 odst. 1 SFEU vyplývá, že soudce rozhodující o předběžném opatření může nařídit odklad provádění aktu napadeného před Tribunálem či nezbytná předběžná opatření, vyžadují-li to okolnosti. Článek 278 SFEU však zakotvuje zásadu, že žaloby nemají odkladný účinek, protože na akty přijaté orgány, institucemi a jinými subjekty Evropské unie se vztahuje domněnka legality. Soudce rozhodující o předběžném opatření tak může nařídit odklad provádění nebo předběžná opatření pouze výjimečně (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 17. prosince 2009, Vereniging Milieudefensie a Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht v. Komise, T‑396/09 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 31 a citovaná judikatura).
13 Článek 104 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu mimoto stanoví, že návrh na předběžné opatření musí označit předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaného předběžného opatření. Soudce rozhodující o předběžném opatření tudíž může rozhodnout o odkladu provádění aktu nebo o jiném předběžném opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a nabyly účinnosti před rozhodnutím o žalobě ve věci samé. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, jestliže jedna z nich není splněna [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. října 1996, SCK a FNK v. Komise, C‑268/96 P(R), Recueil, s. I‑4971, bod 30].
14 V rámci tohoto celkového přezkumu má soudce rozhodující o předběžném opatření širokou posuzovací pravomoc, a protože neexistuje žádné pravidlo ukládající mu předem určený postup analýzy pro posuzování nutnosti vydat předběžná opatření, je na něm, aby s ohledem na okolnosti projednávaného případu určil způsob, jakým musí být tyto jednotlivé podmínky ověřeny, a pořadí, v jakém musí být zkoumány [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 19. července 1995, Komise v. Atlantic Container Line a další, C‑149/95 P(R), Recueil, s. I‑2165, bod 23, a ze dne 3. dubna 2007, Vischim v. Komise, C‑459/06 P(R), nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 25]. Soudce rozhodující o předběžném opatření musí rovněž v případě potřeby zvážit proti sobě stojící dotčené zájmy (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 23. února 2001, Rakousko v. Rada, C‑445/00 R, Recueil, s. I‑1461, bod 73).
15 S ohledem na skutečnosti obsažené ve spise má soudce rozhodující o předběžném opatření za to, že má k dispozici veškeré skutečnosti nezbytné k rozhodnutí o tomto návrhu na předběžné opatření a nepotřebuje k tomu předchozí ústní vysvětlení účastnic řízení.
16 Za okolností projednávané věci je tedy třeba nejprve zkoumat, zda je splněna podmínka naléhavosti.
K podmínce naléhavosti
17 Navrhovatelka tvrdí, že jí již vznikla vážná a nenapravitelná újma, která bude dále trvat a postupem času se zhoršovat. Navrhovatelka s poukazem na dokumentaci přiloženou k návrhu na předběžné opatření upřesňuje, že tato újma má velmi rozmanitou podobu a dotýká se nejen výroby, ale i samotné struktury jejího podniku. V tomto kontextu odkazuje na [Důvěrné](1). Konečně sankční opatření vyvolávají nepřípustné extrateritoriální účinky ve třetích státech.
18 Podle navrhovatelky se újma vyplývající z použití napadených aktů, která ohrožuje samotnou existenci jejího podniku, projevuje především dvěma velmi nepříznivými důsledky: zpoždění při realizaci projektů, k níž se zavázala [Důvěrné]. Kromě toho je pro navrhovatelku obtížné získat přístup k některému zboží a některým zařízením nezbytným k provádění stavební činnosti. Nemožnost přímého jednání s jejími zákazníky a dodavateli vede ke ztrátě zákazníků a k neprovádění děl a obecně ke zhoršení dobré obchodní pověsti a prestiže navrhovatelky. Jedná se o obtížně vyčíslitelnou újmu, jejíž hospodářské ocenění je podle navrhovatelky do značné míry nemožné.
19 V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být naléhavost posuzována vzhledem k nutnosti předběžně rozhodnout, aby nebyla způsobena závažná a nenapravitelná újma účastníkovi řízení, který o předběžné opatření žádá. Hrozba újmy nemusí být prokázána s absolutní jistotou. Postačí, aby byla předvídatelná s dostatečnou pravděpodobností (viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 7. června 2007, IMS v. Komise, T‑346/06 R, Sb. rozh. s. II‑1781, body 121 a 123 a citovaná judikatura). Avšak účastník řízení, který se jí dovolává, je nadále povinen prokázat skutečnosti, o nichž má za to, že zakládají očekávání závažné a nenapravitelné újmy [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. prosince 1999, HFB a další v. Komise, C‑335/99 P(R), Recueil, s. I‑8705, bod 67; usnesení předsedy Tribunálu ze dne 15. listopadu 2001, Duales System Deutschland v. Komise, T‑151/01 R, Recueil, s. II‑3295, bod 188, a ze dne 25. června 2002, B v. Komise, T‑34/02 R, Recueil, s. II‑2803, bod 86] a předložit soudci rozhodujícímu o předběžném opatření konkrétní a přesné údaje, podložené podrobnými dokumenty, které dokládají jeho situaci a umožňují přezkum, jaké přesné důsledky by pravděpodobně nastaly bez požadovaných opatření. Účastník řízení, který požaduje předběžné opatření, je tak povinen předložit důkazy na podporu informací, jež jsou s to vytvořit věrný a ucelený obraz situace, která podle něj odůvodňuje přijetí těchto opatření (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 7. května 2010, Almamet v. Komise, T‑410/09 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 32, 57 a 61).
20 V rozsahu, v němž navrhovatelka v projednávané věci tvrdí, že jí hrozí finanční újma, je třeba dodat, že podle ustálené judikatury nemůže být újma tohoto druhu s výjimkou mimořádných okolností považována za nenapravitelnou nebo jen stěží napravitelnou, neboť zpravidla může být později předmětem finančního vyrovnání. V takovém případě je požadované předběžné opatření odůvodněné, je-li zřejmé, že by se navrhovatelka v případě neexistence tohoto opatření nacházela v situaci, jež by mohla ohrozit její finanční životaschopnost před vydáním rozhodnutí, kterým se končí hlavní řízení, nebo že by se nevratně a v poměru zejména k velikosti podniku ve značném rozsahu změnily její podíly na trhu (viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 28. dubna 2009, United Phosphorus v. Komise, T‑95/09 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 33 až 35 a citovaná judikatura).
21 Z toho plyne, že navrhovatelka, aby prokázala existenci tvrzené závažné a nenapravitelné finanční újmy, a to podáním věrného a uceleného obrazu své hospodářské a finanční situace, musela předložit soudci rozhodujícímu o předběžném opatření všechny důkazy, jež mu umožní posoudit tuto situaci, zejména hospodářské a finanční ukazatele svého podniku, přičemž tento obraz musí být podán v textu návrhu na předběžné opatření. Takový návrh totiž musí být dostatečně jasný a přesný, aby sám o sobě umožnil odpůrkyni připravit si vyjádření a soudci rozhodujícímu o předběžném opatření rozhodnout o návrhu, případně bez dalších podpůrných informací, přičemž hlavní skutkové a právní okolnosti, o něž se opírá, musí soudržně a srozumitelně vyplývat ze samotného textu návrhu na předběžné opatření [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 30. dubna 2010, Ziegler v. Komise, C‑113/09 P(R), nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 13, a předsedy Tribunálu ze dne 31. srpna 2010, Babcock Noell v. Entreprise commune Fusion for Energy, T‑299/10 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 17]. Údaje, na jejichž základě si lze utvořit takový věrný a ucelený obraz, musejí být mimoto podloženy podrobnými dokumenty, ověřenými znalcem nezávislým na účastníkovi řízení, který navrhuje předběžné opatření, které umožní posoudit pravdivost těchto údajů (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 15. ledna 2001, Le Canne v. Komise, T‑241/00 R, Recueil, s. II‑37, bod 35; ze dne 13. října 2006, Vischim v. Komise, T‑420/05 R II, Sb. rozh. s. II‑4085, bod 83, a ze dne 15. března 2010, GL2006 Europe v. Komise, T‑435/09 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 34).
22 Je však třeba konstatovat, že projednávaný návrh na předběžné opatření nesplňuje kritéria připomenutá touto judikaturou.
23 Je sice pravda, že návrh na předběžné opatření obsahuje několik číselných údajů týkajících se tvrzené finanční újmy, avšak navrhovatelka neposkytla informace o finanční situaci svého podniku. Především neuvádí žádné informace k různým kategoriím hospodářských zdrojů, jimiž může disponovat, ani k povaze či hodnotě všech svých movitých a nemovitých věcí. Neuvádí ani informace o výši finančních prostředků, kterými disponuje a jež jsou předmětem sporného zmrazení, ani jakou procentní výši tato částka představuje v poměru k její celkové finanční síle, ani v jakém objemu vykonává činnosti na unijním trhu. Navrhovatelka tedy zjevně nepředložila důkazy, jež by umožnily utvořit si věrný a ucelený obraz o její situaci, na jehož základě by se mohla úspěšně dovolávat závažnosti tvrzené finanční újmy.
24 Pokud jde konkrétněji o dokumentaci připojenou v příloze k návrhu na předběžné opatření, jedná se o text ze dne 30. ledna 2013 podepsaný generálním ředitelem navrhovatelky, který na dvou stranách pouze vyjmenovává tytéž újmy, jaké jsou uvedeny v návrhu na předběžné opatření. Je zjevné, že tento text nesplňuje podmínky uvedené v judikatuře připomenuté výše v bodě 21, protože neposkytuje věrný a ucelený obraz hospodářské a finanční situace navrhovatelky a navíc ani není ověřen znalcem nezávislým na navrhovatelce.
25 Dále je třeba připomenout, že cílem režimu zmrazení hospodářských zdrojů je zabránit tomu, aby označené osoby nebo subjekty měly přístup k hospodářským či finančním zdrojům, jež by mohly použít na podporu jaderných činností představujících riziko šíření jaderných zbraní nebo k vývoji nosičů jaderných zbraní. Aby si tento zákaz zachoval užitečný účinek a sankce uložené Unií proti Íránské islámské republice neztratily na účinku, je nutno vyloučit, aby uvedené osoby nebo subjekty mohly obcházet zmrazení svých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů a pokračovat v činnostech podporujících íránský jaderný program. Z tohoto pohledu opravňují relevantní ustanovení unijních aktů směřující ke zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů příslušné vnitrostátní orgány k tomu, aby odchylně povolily uvolnění některých zmrazených finančních prostředků, jež by v zásadě měly umožnit pokrytí výdajů a uspokojení základních potřeb nebo splnění smluvních závazků, jež vznikly předtím, než se zmrazení uvedených prostředků stalo účinným [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. června 2012, Qualitest FZE v. Rada, C‑644/11 P(R), body 41, 42 a 44, a ze dne 25. října 2012, Hassan v. Rada, C‑168/12 P(R), bod 39].
26 I když tedy taková omezující opatření, jako jsou opatření dotčená v projednávané věci, mají významný dopad na práva a svobody uvedených osob, subjektů nebo orgánů (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351, bod 375, a ze dne 29. dubna 2010, M a další, C‑340/08, Sb. rozh. s. I‑3913, bod 65), nemění to nic na tom, že výše uvedená odchylná ustanovení umožňují zajistit přežití osob, subjektů či organizací, na něž se uvedená opatření vztahují, a zabránit tak tomu, aby byla ohrožena jejich samotná existence (v tomto smyslu viz výše uvedené usnesení Qualitest FZE v. Rada, bod 43).
27 V projednávané věci je to čl. 20 odst. 3, 4 a 6 rozhodnutí 2010/413, jakož i články 24 až 26 nařízení č. 267/2012, které odchylně umožňují zajistit, aby rozsah finanční újmy způsobené navrhovatelce zmrazením jejích finančních prostředků a hospodářských zdrojů nebyl takový, že by ohrozil její samotnou existenci. Za těchto okolností je třeba posoudit projednávaný návrh na odklad provádění napadených aktů ve světle skutečnosti, že se v případě navrhovatelky použijí uvedené odchylné povolovací postupy směřující k uvolnění některých zmrazených finančních prostředků (v tomto smyslu viz výše uvedená usnesení Qualitest FZE v. Rada, bod 66, a Hassan v. Rada, bod 40).
28 Navrhovatelka však neuvedla žádnou skutečnost ohledně možností uvolnění prostředků na základě článku 20 nařízení 2010/413 a článků 24 až 26 nařízení č. 267/2012. Především neuvedla, zda podala žádost, aby jí bylo povoleno používat zmrazené finanční prostředky, nebo zda nemohla takové povolení od příslušných orgánů členského státu získat z důvodů obtíží či zamítavých rozhodnutí.
29 I z tohoto důvodu není prokázána závažnost tvrzené finanční újmy.
30 Pokud jde o nenapravitelnost této újmy, je třeba připomenout, že taková újma finanční povahy, na jakou je poukazováno v projednávané věci, může být obvykle předmětem pozdějšího finančního vyrovnání. V případě zrušení napadených aktů by totiž navrhovatelka mohla získat finanční vyrovnání prostřednictvím žaloby na náhradu škody na základě článků 268 SFEU a 340 SFEU, přičemž podle ustálené judikatury již pouhá možnost podat takovou žalobu je dostatečná k prokázání toho, že finanční újma je v zásadě napravitelná, a to i když je výsledek dotčeného sporu nejistý [v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. prosince 2001, Komise v. Euroalliages a další C‑404/01 P(R), Recueil, s. I‑10367, body 70 až 75, a výše uvedené usnesení Hassan v. Rada, body 77 až 81).
31 Z toho plyne, že podmínka naléhavosti není v projednávané věci splněna.
32 Tento závěr je soudržný se zvážením proti sobě stojících dotčených zájmů.
Ke zvážení zájmů
33 Podle ustálené judikatury musí soudce rozhodující o předběžném opatření v rámci zvážení proti sobě stojících dotčených zájmů zejména určit, zda zájem účastníka řízení, který požaduje odklad provádění napadeného aktu, má větší váhu než zájem na okamžitém použití napadeného aktu, a musí přitom především zkoumat, zda by případné zrušení tohoto aktu soudcem rozhodujícím ve věci samé umožnilo uvést v předešlý stav situaci, jež byla vyvolána jeho okamžitým provedením, a naopak, zda by odklad provádění uvedeného aktu byl na překážku jeho plnému účinku v případě, že by žaloba ve věci samé byla zamítnuta (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 26. června 2003, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 R a C‑217/03 R, Recueil, s. I‑6887, bod 142, a výše uvedené usnesení Babcock Noell v. Entreprise commune Fusion for Energy, bod 64).
34 V projednávané věci by odklad provádění napadených aktů zřejmě mohl být na překážku jejich plnému účinku v případě, že by žaloba ve věci samé byla zamítnuta, a tudíž by mohl znemožnit uvedení situace v předešlý stav. Takový odklad provádění by totiž navrhovatelce umožnil vybrat všechny prostředky uložené u bank povinných zajistit jejich zmrazení a vyčerpat prostředky z bankovních účtů před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé. Mohla by tak využívat prostředky a tím obejít cíl omezujících opatření přijatých vůči ní, kterým je vyvinout tlak na Íránskou islámskou republiku, aby ukončila jaderné činnosti představující riziko šíření jaderných zbraní nebo vývoj nosičů jaderných zbraní, aniž by tato situace mohla být uvedena v předešlý stav pozdějším rozhodnutím zamítajícím žalobu ve věci samé. Podle ustálené judikatury přitom předběžná opatření požadovaná po soudci rozhodujícím o předběžném opatření nesmějí předem neutralizovat důsledky rozhodnutí, jež bude přijato později ve věci samé (výše uvedené usnesení Komise v. Atlantic Container Line a další, bod 22, a usnesení předsedy Tribunálu ze dne 7. května 2002, Aden a další v. Rada a Komise, T‑306/01 R, Recueil, s. II‑2387, bod 41).
35 Pokud navrhovatelka naproti tomu neprokáže přetrvávání závažné a nenapravitelné újmy v případě zamítnutí návrhu na předběžné opatření, pak by zřejmě zrušení napadených aktů soudcem rozhodujícím ve věci samé v rozsahu, v němž se týkají navrhovatelky, umožnilo, aby situace vyvolaná jejich okamžitým provedením byla uvedena v předešlý stav.
36 Je třeba dodat, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že takové akty, jako jsou napadené akty, mají „nařizovací povahu“ (výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, body 241 až 243, a rozsudek ze dne 16. listopadu 2011, Bank Melli Iran v. Rada, C‑548/09 P, Sb. rozh. s. I‑11381, bod 45). Pokud jde o časové účinky zrušení nařizovacího aktu, čl. 60 druhý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že rozhodnutí Tribunálu, kterými se zrušuje takový akt, nabývají právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta pro podání kasačního opravného prostředku, nebo pokud je v této době podán kasační opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí Soudním dvorem (rozsudek Tribunálu ze dne 5. února 2013, Bank Saderat Iran v. Rada, T‑494/10, body 119 až 124).
37 Toto zachování platnosti sankčních opatření bylo odůvodněno nutností, aby Rada měla k dispozici možnost zhojit zjištěnou protiprávnost případným přijetím nových opatření (výše uvedený rozsudek Bank Saderat Iran v. Rada, bod 125). Kromě toho také Soudní dvůr s poukazem na věc, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, nařídil zachování sankčních opatření, která zrušil, po dobu tří měsíců z důvodu, že jejich zrušení by mohlo vážně a nevratně narušit účinnost těchto opatření, neboť v mezidobí předcházejícím jeho případnému nahrazení novými opatřeními by dotčené osoby mohly podniknout kroky s cílem vyhnout se tomu, aby na ně mohlo být zmrazení prostředků účinně uplatňováno (výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, body 373 a 376).
38 Výše uvedené úvahy rozvinuté ve vztahu k nařízením byly systematicky rozšířeny na rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, a to na základě čl. 264 druhého pododstavce SFEU, který Tribunálu umožňuje uvést ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované. Pokud jde právě o rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2011/783, Tribunál ve výše uvedeném rozsudku Bank Saderat Iran v. Rada (bod 126 a citovaná judikatura) rozhodl, že rozdíl mezi datem, kdy nastanou účinky zrušení nařízení č. 267/2012, a datem, kdy nastanou účinky zrušení rozhodnutí 2010/413, by mohl vést k vážnému narušení právní jistoty, neboť oba tyto akty ukládaly Bank Saderat Iran totožná opatření. Účinky rozhodnutí 2010/413 tak Tribunál ve vztahu k Bank Saderat Iran zachoval až do právní moci zrušení nařízení č. 267/2012.
39 Pokud by tedy Tribunál na konci hlavního řízení přijal úvahy, které sledoval ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Bank Saderat Iran v. Rada, nemělo by ani zrušení napadených aktů za okamžitý následek vyškrtnutí jména navrhovatelky uvedeného v těchto aktech, takže by i po datu vyhlášení zrušovacího rozsudku byla zachována opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků přijatá vůči ní. I kdyby časové účinky zrušení rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2011/783, nebyly sladěny s časovými účinky zrušení nařízení č. 267/2012, neměnilo by to v každém případě nic na tom, že opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků přijatá vůči navrhovatelce na základě uvedeného nařízení by byla na základě čl. 60 druhého pododstavce statutu Soudního dvora zachována i po datu vyhlášení zrušovacího rozsudku, takže jméno navrhovatelky by na základě tohoto rozsudku nebylo v žádném případě okamžitě vyškrtnuto.
40 Vzhledem k tomu, že řízení o předběžném opatření má pouze akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení, s nímž souvisí, a má pouze zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení předsedy Tribunálu ze dne 16. listopadu 2012, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑345/12 R, bod 25 a citovaná judikatura) a že každé předběžné opatření nařízené soudem rozhodujícím o předběžném opatření v souladu s čl. 107 odst. 3 jednacího řádu automaticky pozbývá účinků vyhlášením rozsudku, jímž se končí řízení, vyplývá z toho, že zájem navrhovatelky na tom, aby jí bylo povoleno dočasné uvolnění jejích finančních prostředků a hospodářských zdrojů, je zaměřen na získání výhody, jakou by nemohla získat ani zrušovacím rozsudkem. Takový rozsudek by totiž vyvolával praktické účinky požadované navrhovatelkou – a sice vyškrtnutí jejího jména ze seznamu osob, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje jsou zmrazeny – až od data, které nastane až po vyhlášení uvedeného rozsudku, zatímco k tomuto datu soudce rozhodující o předběžném opatření v prvním stupni ztratí veškerou pravomoc ratione temporis a jméno navrhovatelky by v každém případě mohlo být na uvedeném seznamu ponecháno z důvodu nového omezujícího opatření, jež by ve lhůtě stanovené v čl. 60 druhém pododstavci statutu Soudního dvora nahradilo zrušená opatření. Zájem navrhovatelky dosáhnout cestou předběžného opatření dočasného uvolnění svých finančních prostředků a hospodářských zdrojů tak za těchto okolností nemůže být soudcem rozhodujícím o předběžném opatření chráněn.
41 Z výše uvedeného vyplývá, že zvážení proti sobě stojících dotčených zájmů nevede k výsledku, jenž by hovořil ve prospěch navrhovatelky.
42 Návrh na předběžné opatření proto musí být zamítnut, aniž by bylo nezbytné rozhodovat o existenci fumus boni juris.
43 Pokud jde o spor o opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, ukazuje se tedy, že nejvhodnějším řízením k zajištění naléhavé soudní ochrany by bylo zrychlené řízení na základě článku 76a jednacího řádu, které měla navrhovatelka požadovat samostatným podáním při podání žaloby ve věci samé.
Z těchto důvodů
PŘEDSEDA TRIBUNÁLU
rozhodl takto:
1) Návrh na předběžné opatření se zamítá.
2) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
V Lucemburku dne 11. března 2013.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |