Věc T‑110/12 R
Iranian Offshore Engineering & Construction Co.
v.
Rada Evropské unie
„Řízení o předběžných opatřeních – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů – Návrh na předběžná opatření – Neexistence naléhavosti – Zvážení zájmů“
Shrnutí – usnesení předsedy Tribunálu ze dne 11. března 2013
1. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Předběžná opatření – Podmínky pro nařízení předběžného opatření – Fumus boni juris – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Kumulativní charakter – Zvážení všech proti sobě stojících zájmů – Posuzovací pravomoc soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních
(Článek 256 odst. 1 SFEU a články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)
2. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Předběžná opatření – Podmínky pro nařízení předběžného opatření – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Finanční újma – Situace, jež by mohla ohrozit existenci navrhovatelky – Důkazní břemeno – Nutnost poskytnout věrný a ucelený obraz finanční situace podniku
(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)
3. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Podmínky pro nařízení předběžného opatření – Vážná a nenapravitelná újma – Opatření, kterými se zmrazují finanční prostředky nebo hospodářské zdroje – Zohlednění cíle zmrazení a nutnosti zajistit mu užitečný účinek
(Článek 278 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2; nařízení Rady č. 267/2012 rozhodnutí Rady 2010/413)
4. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Předběžná opatření – Podmínky pro nařízení předběžného opatření – Vážná a nenapravitelná újma – Finanční újma – Újma, jež může být napravena přiznáním náhrady škody v rámci řízení o žalobě ve věci samé – Neexistence nenapravitelné povahy
(Články 268 SFEU, 278 SFEU, 279 SFEU a 340 SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 104 odst. 2)
5. Řízení o předběžných opatřeních – Odklad provádění – Podmínky pro nařízení předběžného opatření – Zvážení všech proti sobě stojících zájmů – Rozhodnutí, kterým se zmrazují aktiva v rámci boje proti terorismu – Pravomoc unijního soudu zrušit akt nejdříve po uplynutí lhůty pro podání kasačního opravného prostředku – Zájem navrhovatele, který nemůže být chráněn soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních
(Článek 278 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 60 druhý pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 107 odst. 3; nařízení Rady č. 267/2012; rozhodnutí Rady 2010/413)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 12–14, 33, 34)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 19–21)
3. Cílem režimu zmrazení hospodářských zdrojů je zabránit tomu, aby označené osoby nebo subjekty měly přístup k hospodářským či finančním zdrojům, jež by mohly použít na podporu jaderných činností představujících riziko šíření jaderných zbraní nebo k vývoji nosičů jaderných zbraní. Aby si tento zákaz zachoval užitečný účinek a sankce uložené Unií proti Íránské islámské republice neztratily na účinku, je nutno vyloučit, aby uvedené osoby nebo subjekty mohly obcházet zmrazení svých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů a pokračovat v činnostech podporujících íránský jaderný program. Z tohoto pohledu opravňují relevantní ustanovení unijních aktů směřující ke zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů příslušné vnitrostátní orgány k tomu, aby odchylně povolily uvolnění některých zmrazených finančních prostředků, jež by v zásadě měly umožnit pokrytí výdajů a uspokojení základních potřeb nebo splnění smluvních závazků, jež vznikly předtím, než se zmrazení uvedených prostředků stalo účinným.
I když tedy mají omezující opatření významný dopad na práva a svobody uvedených osob, subjektů nebo orgánů, nemění to nic na tom, že výše uvedená odchylná ustanovení umožňují zajistit přežití osob, subjektů či organizací, na něž se uvedená opatření vztahují, a zabránit tak tomu, aby byla ohrožena jejich samotná existence.
(viz body 25, 26)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 30)
5. Soudce rozhodující o předběžném opatření musí v rámci zvážení proti sobě stojících dotčených zájmů zejména určit, zda zájem účastníka řízení, který požaduje odklad provádění napadeného aktu, má větší váhu než zájem na okamžitém použití napadeného aktu, a musí přitom především zkoumat, zda by případné zrušení tohoto aktu soudcem rozhodujícím ve věci samé umožnilo uvést v předešlý stav situaci, jež byla vyvolána jeho okamžitým provedením, a naopak, zda by odklad provádění uvedeného aktu byl na překážku jeho plnému účinku v případě, že by žaloba ve věci samé byla zamítnuta.
Ohledně odkladu provádění opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje je třeba uvést, že jelikož má takový akt nařizovací povahu a jelikož čl. 60 druhý pododstavec statutu Soudního dvora stanoví, že rozhodnutí Tribunálu, kterými se zrušuje takový akt, nabývají právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta pro podání kasačního opravného prostředku, či případě dnem jeho zamítnutí Soudním dvorem, nemělo by zrušení aktu za okamžitý následek vyškrtnutí jména navrhovatele uvedeného v tomto aktu, takže by i po datu vyhlášení zrušovacího rozsudku byla zachována opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků, která vůči němu byla přijata.
Vzhledem k tomu, že řízení o předběžném opatření má pouze akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu řízení, s nímž souvisí, a má pouze zaručit plnou účinnost budoucího rozhodnutí ve věci samé a že každé předběžné opatření nařízené soudcem rozhodujícím o předběžném opatření v souladu s čl. 107 odst. 3 jednacího řádu automaticky pozbývá účinků vyhlášením rozsudku, jímž se končí řízení, vyplývá z toho tedy, že zájem navrhovatele na tom, aby mu bylo povoleno dočasné uvolnění jeho finančních prostředků a hospodářských zdrojů, je zaměřen na získání výhody, jakou by nemohl získat ani zrušovacím rozsudkem. Takový rozsudek by totiž vyvolával praktické účinky požadované navrhovatelem – a sice vyškrtnutí jeho jména ze seznamu osob, jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje jsou zmrazeny – až od data, které nastane až po vyhlášení uvedeného rozsudku, zatímco k tomuto datu soudce rozhodující o předběžném opatření v prvním stupni ztratí veškerou pravomoc ratione temporis a jméno navrhovatele by v každém případě mohlo být na uvedeném seznamu ponecháno z důvodu nového omezujícího opatření, jež by ve lhůtě stanovené v čl. 60 druhém pododstavci statutu Soudního dvora nahradilo zrušená opatření. Zájem navrhovatele dosáhnout cestou předběžného opatření dočasného uvolnění svých finančních prostředků a hospodářských zdrojů tak za těchto okolností nemůže být soudcem rozhodujícím o předběžném opatření chráněn.
(viz body 33, 36, 39, 40)