ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
27. února 2014 (*)
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Celosvětový trh s obrazovkami z tekutých krystalů (LCD) – Dohody a jednání ve vzájemné shodě v oblasti cen a výrobní kapacity – Interní prodeje – Právo na obhajobu – Pokuty – Částečná ochrana před pokutou – Jediné a pokračující protiprávní jednání – Zásada ne bis in idem“
Ve věci T‑128/11,
LG Display Co. Ltd, se sídlem v Soulu (Jižní Korea),
LG Display Taiwan Co. Ltd, se sídlem v Tajpeji (Tchaj-wan),
zastoupené A. Wincklerem a F.-C. Laprévotem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené P. Van Nuffelem a F. Ronkes Agerbeekem, jako zmocněnci, ve spolupráci s S. Kingston, barrister,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2010) 8761 final ze dne 8. prosince 2010 v řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (věc COMP/39.309 – LCD) a snížení pokuty uložené uvedeným rozhodnutím žalobkyním,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení H. Kanninen, předseda, G. Berardis (zpravodaj) a C. Wetter, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. dubna 2013,
vydává tento
Rozsudek(1)
Skutečnosti předcházející sporu
Společnosti dotčené v projednávané věci
1 Společnost LG Display Co. Ltd (dále jen „LGD“), dříve LG Philips LCD Co. Ltd, je společnost založená podle korejského práva, která kontroluje skupinu společností usazených po celém světě a vyrábí obrazovky z tekutých krystalů s aktivní maticí (dále jen „LCD“).
2 Společnost LGD byla založena dne 26. července 1999 dohodou o společném podniku uzavřenou mezi společností LG Electronics, Inc. (dále jen „LGE“), založenou podle korejského práva a společností Koninklijke Philips Electronics NV (dále jen „Philips“), založenou podle nizozemského práva.
3 V období od 26. července 1999 do 23. července 2004 držely společnosti LGE a Philips každá 50 % kapitálu společnosti LGD. Poté jejich podíly klesly na 37,9 % a 32,87 %.
4 Společnost LG Display Taiwan Co. Ltd, dříve LG Philips LCD Taiwan (dále jen „LGDT“), je společnost založená podle tchajwanského práva, 100% dceřiná společnost LGD, která vyrábí a dodává LCD.
[omissis]
Napadené rozhodnutí
[omissis]
19 V napadeném rozhodnutí Komise konstatovala existenci kartelové dohody mezi šesti velkými mezinárodními výrobci LCD, včetně žalobkyň, pokud jde o následující dvě kategorie uvedených výrobků ve velikosti dvanáct nebo více palců: LCD obrazovky pro informační technologie, jako například pro přenosné počítače a počítačové obrazovky, a LCD obrazovky pro televizory (dále jen společně „LCD dotčené kartelovou dohodou“).
20 Podle napadeného rozhodnutí měla uvedená kartelová dohoda formu jediného a pokračujícího protiprávního jednání porušujícího článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), k němuž docházelo přinejmenším od 5. října 2001 do 1. února 2006 (dále jen „protiprávní období“). V tomto období se účastnice kartelové dohody účastnily především v hotelech na Tchaj-wanu početných vícestranných setkání, která nazývaly „setkání Cristal“. Předmět uvedených setkání byl zjevně protisoutěžní, jelikož účastnicím zejména umožňovala stanovit minimální ceny pro LCD dotčené kartelovou dohodou, projednat plánování cen s cílem předejít jejich snížení a koordinovat zvýšení cen, jakož i úrovně výroby. V době protiprávního jednání se účastnice jednání scházely rovněž dvoustranně a často si vyměňovaly informace o záležitostech projednávaných na „setkáních Cristal“. Kromě toho přijaly opatření za účelem ověření, zda jsou rozhodnutí přijatá na uvedených setkáních uplatňována (body odůvodnění 70 až 74 napadeného rozhodnutí).
[omissis]
22 Na základě pokynů z roku 2006 Komise nejprve vymezila hodnotu prodejů LCD přímo nebo nepřímo dotčených protiprávním jednáním. K tomu účelu určila následující tři kategorie prodejů uskutečněných účastnicemi kartelové dohody:
– „přímé prodeje v EHP“, tedy prodeje LCD dotčených kartelovou dohodou jinému podniku v rámci EHP;
– „přímé prodeje v EHP prostřednictvím transformovaných výrobků“, tedy prodeje LCD dotčených kartelovou dohodou zabudovaných, v rámci skupiny, do které patří výrobce, do konečných výrobků, které jsou prodány jinému podniku v rámci EHP;
– „nepřímé prodeje“, tedy prodeje LCD dotčených kartelovou dohodou jinému podniku mimo EHP, který je posléze zabuduje do konečných výrobků, jež prodá v EHP (bod odůvodnění 380 napadeného rozhodnutí).
23 Komise však měla za to, že se mohla omezit na zohlednění prvních dvou kategorií uvedených v bodě 22 výše a že zahrnutí třetí kategorie nebylo nezbytné k tomu, aby uložené pokuty mohly dosáhnout dostatečně odrazující úrovně (bod odůvodnění 381 napadeného rozhodnutí).
24 Namísto použití hodnoty prodejů dosažených podnikem za poslední úplný rok jeho účasti na protiprávním jednání, jak je obecně stanoveno v bodě 13 pokynů z roku 2006, považovala Komise za vhodnější použít v projednávaném případě průměrnou roční hodnotu prodejů za celou dobu protiprávního jednání, zejména s ohledem na mimořádný nárůst prodejů většiny dotčených podniků v letech, kterých se napadené rozhodnutí týká (bod odůvodnění 384 napadeného rozhodnutí).
25 Pokud jde o žalobkyně, Komise měla navzdory jejich námitkám za to, že hodnota relevantních prodejů musí být vypočtena rovněž s ohledem na jejich prodeje společnostem LGE a Philips. Jednak se totiž diskuze mezi účastnicemi dotčené kartelové dohody týkaly prodejů posledně uvedeným společnostem, a jednak ceny týkající se těchto prodejů byly ovlivněny okolnostmi, které charakterizovaly trh, tedy existencí cen stanovených kartelovou dohodou. Celková výše relevantních prodejů uskutečněných v době protiprávního jednání byla pro žalobkyně stanovena ve výši 2 296 240 479 eur, přičemž vydělením uvedené částky dobou trvání kartelové dohody v délce 4,33 roku byl získán roční průměr rovnající se 530 309 579 eur (body odůvodnění 386 a 396, jakož i tabulka č. 4 napadeného rozhodnutí).
[omissis]
31 Na základě těchto úvah Komise v článku 2 napadeného rozhodnutí uložila žalobkyním společně a nerozdílně zaplacení pokuty ve výši 215 000 000 eur.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
32 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 23. února 2011 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.
33 Poté, co Komise dne 8. prosince 2011 podala dupliku, navrhly žalobkyně na základě čl. 48 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu doplňující důkazy na podporu čtvrtého žalobního důvodu žaloby (dále jen „návrh doplňujících důkazů“).
34 Komise dne 26. ledna 2012 podala vyjádření k návrhu doplňujících důkazů.
35 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (šestý senát) o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu písemně položil účastnicím řízení otázky, na které tyto účastnice odpověděly ve stanovené lhůtě.
36 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 26. dubna 2013.
37 Poté Tribunál neukončil ústní část řízení a účastnicím řízení písemně položil další otázky, na které tyto účastnice odpověděly ve stanovených lhůtách.
38 Ústní část řízení byla ukončena rozhodnutím předsedy šestého senátu Tribunálu ze dne 12. července 2013.
39 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
– částečně zrušil napadené rozhodnutí a podstatně snížil výši pokuty, která jim byla uložena na základě uvedeného rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení;
– přijal veškerá další opatření, která považuje za vhodná.
40 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
[omissis]
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze skutečnosti, že Komise měla neprávem a v rozporu s právem žalobkyň na obhajobu zahrnout jejich interní prodeje do výpočtu výše pokuty
[omissis]
K první části týkající se porušení pokynů z roku 2006
[omissis]
– K zohlednění prodejů podnikům spojeným se žalobkyněmi
60 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že skutečnost, že se společnostmi LGE a Philips netvoří jediný podnik ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 54 výše, ačkoli má za následek, že posledně jmenované nelze považovat za společně a nerozdílně odpovědné za protiprávní jednání, kterého se dopustily žalobkyně, je irelevantní pro účely prokázání, zda LCD dotčené kartelovou dohodou, které žalobkyně prodaly společnostem LGE a Philips, spadaly pod prodeje spojené s protiprávním jednáním konstatovaným v napadeném rozhodnutí, ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2006.
61 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Komise netvrdila, že prodeje žalobkyň společnostem LGE a Philips byly dotčeny protiprávním jednáním na základě pouhé skutečnosti, že nešlo o prodeje mezi společnostmi, které jsou součástí jediného podniku, ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 54 výše.
62 Skutečnost, že Komise v napadeném rozhodnutí nekonstatovala, že žalobkyně, společnosti LGE a Philips tvořily jediný podnik, totiž byla podmínkou nezbytnou k zahrnutí prodejů žalobkyň společnostem LGE a Philips do kategorie „přímé projede v EHP“, což předpokládá, že dotčené prodeje byly uskutečněny třetím nezávislým osobám. Komise však byla stále povinna vysvětlit, jaké bylo spojení prodejů žalobkyň společnostem LGE a Philips s kartelovou dohodou.
63 V tomto ohledu měla Komise v bodě 396 odůvodnění napadeného rozhodnutí za to, že toto spojení spočívalo ve skutečnosti, že zaprvé prodeje LCD dotčených kartelovou dohodou zákazníkům, jako jsou společnosti LGE a Philips, kteří měli vztah k účastnicím kartelové dohody, byly součástí diskuzí mezi nimi, a zadruhé cena prodejů uvedeným zákazníkům byla ovlivněna okolnostmi, které charakterizovaly trh, tedy existencí cen stanovených kartelovou dohodou.
[omissis]
K třetí části týkající se porušení zásady rovného zacházení
[omissis]
136 Pokud jde o žalobkyně, Komise nakonec usoudila, že netvořily se společnostmi LGE a Philips jediný podnik. V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně neposkytly vůbec žádné důkazy zpochybňující tento závěr Komise.
137 Prodeje žalobkyň společnostem LGE a Philips tak byly zahrnuty do kategorie „přímé prodeje v EHP“.
138 Pokud by Komise takto nepostupovala, poskytla by žalobkyním výhodu oproti ostatním účastnicím kartelové dohody, které stejně jako žalobkyně nebyly vertikálně integrovány, neboť netvořily jediný podnik se společnostmi, kterým prodávali své LCD dotčené kartelovou dohodou.
139 Skutečnost, že ohledně účastníků kartelové dohody, kteří na rozdíl od žalobkyň byli považováni za jediné vertikálně integrované podniky, Komise zahrnula relevantní prodeje do kategorie „přímé prodeje v EHP prostřednictvím transformovaných výrobků“, nelze kritizovat z pohledu dodržování zásady rovného zacházení, jelikož existence jediného podniku vede k odlišné situaci, což odůvodňuje použití této odlišné kategorie na uvedené účastníky.
140 Pokud jde o argument žalobkyň týkající se údajné diskriminace, podle toho, zda se interní prodeje v rámci skupiny týkaly dceřiných společností nebo mateřských společností, postačí konstatovat, že Komise pojem „jediný podnik“ použila správně. Za součást téhož podniku jako účastnice kartelové dohody byly považovány 100% dceřiné společnosti, kdežto společnosti, které měly akciovou účast ve společnostech účastnících se kartelové dohody, nebyly považovány za mateřské společnosti, neboť nebylo prokázáno, že byly splněny podmínky stanovené za tím účelem judikaturou. Komise se přitom domnívala, že to není případ společností LGE a Philips ve vztahu k žalobkyním, které toto konstatování nezpochybňují. Naproti tomu, pokud některý účastník kartelové dohody uskutečnil prodeje v EHP třetím nezávislým osobám, Komise tyto prodeje zohlednila bez ohledu na postavení společnosti (dceřiná nebo mateřská) spadající do uvedeného podniku, která skutečně prodala LCD dotčené kartelovou dohodou.
141 Ohledně skutečnosti, že se Komise rozhodla nezohlednit pro účely výpočtu výše pokuty třetí kategorii prodejů definovanou v bodě odůvodnění 380 napadeného rozhodnutí, tedy „nepřímé prodeje“ (viz bod 22 výše), je třeba poznamenat, že ačkoli je pravda, že určité LCD dotčené kartelovou dohodou dodávané účastnicemi kartelové dohody třetím osobám usazeným mimo EHP mohly skončit v konečných výrobcích prodaných v EHP, nelze popřít, že spojení mezi kartelovou dohodou a územím EHP ve smyslu bodu 13 pokynů z roku 2006 bylo slabší než spojení, které existovalo v případě dvou kategorií prodejů, které napadené rozhodnutí zohlednilo.
142 Vzhledem k tomu, že vyloučení „nepřímých prodejů“ bylo uplatněno na všechny účastnice kartelové dohody, nelze nadto v tomto ohledu konstatovat žádnou diskriminaci.
[omissis]
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze skutečnosti, že Komise měla neprávem odmítnout poskytnout žalobkyním ochranu před pokutou za rok 2005
155 Žalobkyně mají za to, že Komise jim nejen pro rok 2006, ale rovněž pro rok 2005 měla přiznat částečnou ochranu před pokutou na základě bodu 23 písm. b) posledního pododstavce sdělení o shovívavosti z roku 2002. Tím, že dne 17. července 2006 podaly ústní žádost o shovívavost, jakož i dne 20. července 2006 doplňující ústní prohlášení podložené řadou důkazních materiálů, se totiž žalobkyně staly prvními, od koho se Komise dozvěděla o skutečnostech, o kterých dříve nevěděla, tedy že kartelová dohoda o LCD pokračovala v roce 2005. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že dokumenty předložené společností Samsung dne 18. července 2006, po jejich ústním podání žádosti, neumožňovaly prokázat organizaci „setkání Cristal“ během roku 2005, a že doplňující ústní prohlášení společnosti Samsung ze dne 20. července 2006, ačkoli popisovalo kontakty mezi soutěžiteli v roce 2005, nebylo podloženo důkazními materiály.
[omissis]
157 Je třeba připomenout, že podle bodu 23 sdělení o shovívavosti z roku 2002 platí následující:
„23. Komise v každém konečném rozhodnutí přijatém na konci správního řízení určí:
a) zda důkazy, které podnik předložil, představovaly významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise v té době vlastnila;
b) úroveň snížení, na kterou má podnik nárok ve vztahu k pokutě, která by mu byla jinak uložena, a to tímto způsobem. Pro
– první podnik, který splnil požadavky bodu 21: snížení o 30 – 50 %;
– […]
Pokud podnik kromě toho poskytne důkazy, které se vztahují ke skutečnostem, které předtím nebyly Komisi známy a mají přímý dopad na závažnost nebo trvání předpokládaného kartelu, Komise je nevezme v úvahu při stanování pokuty pro podnik, který tyto důkazy předložil.“
[omissis]
Připomenutí obecných zásad
[omissis]
166 Bod 23 písm. b) poslední pododstavec sdělení o shovívavosti z roku 2002 se tedy netýká případů, kdy podnik poskytl pouze nové nebo úplnější důkazy ke skutečnostem, které již byly Komisi známy. Uvedený pododstavec se nepoužije ani na případy, kdy podnik oznámí Komisi nové skutečnosti, s jejichž pomocí ale nelze změnit závěr Komise o závažnosti nebo době trvání kartelové dohody. Toto ustanovení se naproti tomu použije výlučně v případech, kdy jsou splněny dvě podmínky, a to zaprvé že dotyčný podnik jako první prokázal skutečnosti, které předtím nebyly Komisi známy, a zadruhé že kvůli těmto skutečnostem, které mají přímý dopad na závažnost nebo dobu trvání předpokládaného kartelu, Komise dospěje k novým závěrům o protiprávním jednání (výše uvedený rozsudek Transcatab v. Komise, bod 382).
167 Je třeba použít restriktivní výklad podmínek stanovených pro použití bodu 23 písm. b) posledního pododstavce sdělení o shovívavosti z roku 2002 v tom smyslu, že se omezí na případy, kdy určitá společnost zúčastněná na kartelové dohodě poskytne Komisi novou informaci týkající se závažnosti nebo doby trvání protiprávního jednání a že se vyloučí případy, kdy společnost poskytla pouze důkazy umožňující posílit důkazy o existenci protiprávního jednání. V tomto ohledu je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že řízení o shovívavosti je výjimkou z pravidla, podle kterého musí být podniku uložena sankce za jakékoliv porušení pravidel práva hospodářské soutěže, musí být pravidla, která s tímto řízením souvisí, vykládána striktně. Kromě toho je třeba zdůraznit, že by účinnost programů shovívavosti byla narušena, kdyby podniky ztratily motivaci být prvním, kdo poskytne Komisi informace upozorňující na kartelovou dohodu.
[omissis]
Použití v projednávané věci
170 Především je třeba konstatovat, že žalobkyně nezpochybňují časový sled událostí v červenci 2006, jak jej uvádí Komise. Je tedy nesporné, že:
– žalobkyně dne 17. července 2006 učinily ústní prohlášení;
– společnost Samsung dne 18. července 2006 předložila určité důkazy;
– společnost Samsung dne 20. července 2006 v 9:40 hodin učinila ústní prohlášení;
– žalobkyně dne 20. července 2006 v 15:30 hodin učinily ústní prohlášení a předložily důkazy.
171 Z toho vyplývá, že žalobkyně, aby mohly získat částečnou ochranu pro rok 2005, musí prokázat, že informace, které poskytly dne 17. července 2006, splňují podmínky stanovené v bodě 23 písm. b) posledním pododstavci sdělení o shovívavosti z roku 2002, které jsou shrnuty v bodě 166 výše. V opačném případě musí žalobkyně prokázat, jednak že Komise nevěděla navzdory informacím odhaleným společností Samsung 18. a 20. července 2006, že protiprávní jednání potrestané v napadeném rozhodnutí probíhalo v roce 2005, a jednak že informace, které předložily dne 20. července 2006, splňovaly dotčené podmínky.
172 Je třeba ověřit, zda žalobkyně úspěšně prokázaly – prostřednictvím argumentů vznesených na podporu tohoto žalobního důvodu – že mají získat částečnou ochranu pro rok 2005.
173 Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise neprávně vyložila bod 23 písm. b) poslední pododstavec sdělení o shovívavosti z roku 2002, když požadovala, aby žalobkyně za účelem získání částečné ochrany poskytly dostatečné důkazy k prokázání dotčených skutečností. Znění uvedeného oznámení, jak jej vykládá Komise v jiných věcech, se totiž omezuje na požadavek, aby byly uvedené důkazy relevantní. Mimoto Komise na společnost Samsung uplatnila zvýhodněné zacházení, když jí poskytla ochranu na základě informací, které neměly vyšší kvalitu než informace poskytnuté žalobkyněmi.
174 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v souladu se zásadami připomenutými v bodech 161 až 168 výše, měla Komise správně za to, že informace poskytnuté žalobkyněmi dne 17. července 2006 byly příliš vágní a nesplňovaly podmínky stanovené dotčenými ustanoveními, jak je vykládá judikatura.
175 Obsah prohlášení žalobkyň ze dne 17. července 2006 tedy umožňuje konstatovat, že Komise v bodě 467 odůvodnění napadeného rozhodnutí mohla právem uvést toto:
„[…] V projednávaném případě pouhá ústní tvrzení učiněná dne 17. července 2006, podle kterých setkání, podobná setkáním ze dne 5. a 19. října 2001, pokračovala až do začátku roku 2005, a po tomto datu docházelo po určitou dobu k výměně určitých informací nebo byly občas projednávány nebo dohodnuty minimální ceny a pokyny pro stanovení cen, ale jinak se tato setkání omezovala na výměnu informací o cenách, kapacitách a výrobě, nepostačují k prokázání, že protiprávní jednání trvalo po celý rok 2005. K okamžiku, kdy [společnost LGD] předala tento druh důkazů ohledně roku 2005 a rovněž ohledně prvních dvou měsíců roku 2006, zejména prostřednictvím jejího prohlášení ze dne 20. července 2006, společnost Samsung, jako žadatelka o ochranu před pokutou, již prostřednictvím prohlášení ze dne 18. a 20. července 2006 dostatečně informovala Komisi o pokračování protiprávního jednání v roce 2005 […]“
176 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, nelze mít za to, že jejich prohlášení obsahuje přesné a podložené důkazy – mající přímý dopad na dobu trvání protiprávního jednání ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 168 výše – že protiprávní jednání trvalo po celý rok 2005. I když totiž prohlášení uvádí, že informace o cenách, trhu a podmínkách celosvětového zásobování, jakož i informace o vztazích s určitými klienty byly vyměněny na setkáních uskutečněných od října 2001 do začátku roku 2005, ve vztahu k období po tomto datu již jen zmiňuje „určité výměny informací“ během „určitého období“, aniž uvádí, o jaký druh informací se jednalo. Odkazy v prohlášení na výměny informací o cenách se týkají výše uvedených setkání uskutečněných od roku 2001 do začátku roku 2005. Nic v prohlášení nenaznačuje výměnu informací o cenách v období po začátku roku 2005. Prohlášení neuvádí ani ke kterému datu se v roce 2005 změnila povaha setkání, ale omezuje se na uvedení, že ke změně došlo začátkem roku.
177 Z toho plyne, že informace obsažené v prohlášení žalobkyň ohledně roku 2005 jsou příliš vágní, a nemají tedy přímý vliv na dobu trvání kartelové dohody.
178 Ohledně skutečnosti, že Komise na společnost Samsung uplatnila méně přísná kritéria, neboť jí přiznala úplnou ochranu před pokutou, postačí konstatovat, že test prováděný k tomu účelu, popsaný v bodě 8 písm. b) sdělení o shovívavosti z roku 2002, se liší od testu stanoveného v jeho bodu 23 písm. b) posledním podstavci. První z uvedených ustanovení totiž stanoví, že úplná ochrana je poskytnuta podniku, který jako první předloží důkaz, jež Komisi dle jejího názoru umožňuje konstatovat existenci kartelové dohody.
179 Skutečnost, že jde o odlišné testy, představuje objektivní odůvodnění umožňující Komisi nejednat stejným způsobem se společností Samsung a se žalobkyněmi, a přitom tím neporušit zásadu rovného zacházení (viz judikatura připomenutá v bodě 131 výše).
[omissis]
189 Mimoto je samozřejmě nesporné, že poslední důkaz poskytnutý společností Samsung, uvedený v bodě 187 výše, není uveden v napadeném rozhodnutí, které se častěji zakládá na důkazech poskytnutých žalobkyněmi ohledně roku 2005. Nicméně neexistence odkazu v napadeném rozhodnutí na jednotlivé důkazy poskytnuté společností Samsung nemá vliv na skutečnost, že v okamžiku prohlášení žalobkyň dne 20. července 2006, Komise věděla – díky důkazům poskytnutým posledně uvedenou společností – že dvoustranné kontakty mezi určitými účastnicemi kartelové dohody pokračovaly v roce 2005.
190 Okolnost, že Komise často použila informace poskytnuté žalobkyněmi dne 20. července 2006, potvrzuje, že měly skutečně silnější důkazní hodnotu než informace dříve uvedené společností Samsung. Nicméně právě z tohoto důvodu měla Komise za to, že důkazy poskytnuté žalobkyněmi měly „významnou přidanou hodnotu“ ve smyslu bodů 21 a 22 sdělení o shovívavosti z roku 2002, která odůvodnila snížení pokuty o 50 %. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že kritéria pro posouzení za účelem přiznání tohoto snížení jsou odlišná od kritérií připomenutých v bodě 166 výše, která je třeba použít pro určení, zda prohlášení žalobkyň ze dne 20. července 2006 musí vést k poskytnutí částečné ochrany rovněž pro rok 2005.
[omissis]
192 Začtvrté, pokud jde o skutečnost, že se informace poskytnuté společností Samsung netýkají „setkání Cristal“, ale pouze dvoustranných kontaktů, je třeba připomenout, že napadené rozhodnutí, zejména v bodě 70 odůvodnění, určuje, že do dotčeného protiprávního jednání spadají nejen „setkání Cristal”, ale rovněž dvoustranná setkání a kontakty mezi účastnicemi. Důkazy týkající se existence těchto kontaktů během roku 2005 jsou tedy relevantní za účelem prokázání, že jediné protiprávní jednání konstatované v napadeném rozhodnutí pokračovalo po celý uvedený rok.
193 Ohledně skutečnosti, že důkazy předložené společností Samsung se netýkaly specificky účasti žalobkyň na kartelové dohodě v roce 2005, je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 185 výše, že jeden z dopisů předložených společností Samsung připomínal možnost dotázat se žalobkyň na jejich úmysly týkající se určitých cen, což prokazuje, že pokračovaly v účasti na kartelové dohodě. Pokud jde o jediné a pokračující protiprávní jednání, podle judikatury podnik, který se účastnil protiprávního jednání vlastními skutky zakládajícími dohodu či jednání ve vzájemné shodě spadající do působnosti čl. 101 odst. 1 SFEU s cílem přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, může být po celou dobu svojí účasti na uvedeném protiprávním jednání odpovědný též za skutky ostatních podniků v rámci téhož protiprávního jednání (rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, bod 160, a ze dne 2. února 2012, Denki Kagaku Kogyo a Denka Chemicals v. Komise, T‑83/08, bod 242).
194 Z výše uvedeného vyplývá, že argumenty žalobkyň, které směřují k získání částečné ochrany před pokutou pro rok 2005, jsou neopodstatněné.
195 Za těchto okolností je nakonec třeba přezkoumat podpůrný argument žalobkyň týkající se skutečnosti, že částečná ochrana, kterou jim Komise přiznala pro měsíc leden roku 2006, vyžadovala vyloučení tohoto měsíce ze všech etap výpočtu výše pokuty, pokud jde o žalobkyně.
196 V tomto ohledu je třeba připomenout, jak je uvedeno v tabulce č. 5 napadeného rozhodnutí, že Komise vyloučila měsíc leden roku 2006 při výpočtu koeficientu týkajícího se doby trvání protiprávního jednání, pokud jde o žalobkyně. Byl na ně totiž uplatněn koeficient rovnající se 4,16, kdežto koeficient uplatněný na ostatní účastnice kartelové dohody se rovnal 4,25, což odpovídá celé době trvání protiprávního období, zaokrouhlené směrem dolů.
197 Nicméně pro stanovení hodnoty prodejů zboží dotčených protiprávním jednáním –na základě této hodnoty je určena základní částka pro výpočet pokuty – Komise pro všechny účastnice na protiprávním jednání vypočetla průměr jejich prodejů za celou dobu protiprávního období, včetně měsíce ledna roku 2006.
198 Ohledně žalobkyň proto Komise zohlednila rovněž celkový objem jejich prodejů za celou dobu protiprávního jednání, včetně měsíce ledna roku 2006, a vydělila dosaženou částku koeficientem 4,33, celou dobou protiprávního jednání, zaokrouhleným směrem dolů.
199 Je třeba připomenout, jak Komise uznala v bodě 468 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že přiznání částečné ochrany žalobkyním pro rok 2006 znamená, že pro účely výpočtu výše pokuty, která jim má být uložena, s nimi má být zacházeno, jako by se účastnily protiprávního jednání od 5. října 2001 do 31. prosince 2005. Slovy, která se blíží znění bodu 23 písm. b) posledního pododstavce sdělení o shovívavosti z roku 2002, nelze pro stanovení uvedené pokuty zohlednit skutečnosti, které nastaly po dni 31. prosince 2005.
200 Způsob, jakým Komise postupovala vůči žalobkyním, porušil její vlastní závazek nezohlednit období zahrnuté do částečné ochrany poskytnuté na základě bodu 23 písm. b) posledního pododstavce sdělení o shovívavosti z roku 2002.
201 Uvedené ustanovení totiž nestanoví, že Komise nepřihlédne ke skutečnostem zahrnutým do uvedené ochrany výhradně pro účely výpočtu koeficientu týkajícího se doby trvání protiprávního jednání, ale musí mu být přiznána širší oblast působnosti, což tedy vylučuje zohlednění uvedených skutečností pro všechny aspekty týkající se stanovení částky pokuty, včetně výpočtu průměrné hodnoty relevantních prodejů. Částečná ochrana stanovená ve sdělení o shovívavosti z roku 2002 je v podstatě „právní fikce“, podle které musí Komise pro účely výpočtu pokuty vypracovat odůvodnění, jako by se podnik, kterému je ochrana poskytnuta, neúčastnil protiprávního jednání v období, kterého se tato ochrana týká.
202 Z toho důvodu je třeba zamítnout tezi Komise, podle které částečná ochrana nemá žádný vliv na výběr referenčního roku nebo roků použitých pro výpočet hodnoty prodejů relevantních při výpočtu základní částky pokuty, neboť tato hodnota slouží výhradně pro účely odhadu síly účastníka kartelové dohody narušit hospodářskou soutěž.
203 Z výše uvedeného vyplývá, že tento žalobní důvod musí být částečně přijat, neboť Komise nesprávně zohlednila měsíc leden 2006 při výpočtu hodnot prodejů žalobkyň pro účely výpočtu ukládané pokuty.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze skutečnosti, že Komise neprávem odmítla považovat spolupráci žalobkyň za polehčující okolnost pro účely výpočtu výše pokuty
[omissis]
205 Podle bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 může polehčující okolnost, která může vést ke snížení pokuty, představovat skutečnost, že „dotyčný podnik účinně spolupracuje s Komisí nad rámec [sdělení] o shovívavosti [z roku 2002] a zákonem stanovené povinnosti spolupráce“.
206 V tomto ohledu je třeba mít za to, že toto ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že neumožňuje podniku těžit z dvojího snížení pokuty na základě sdělení o shovívavosti z roku 2002 a na základě pokynů z roku 2006 za tutéž spolupráci s Komisí.
207 Z judikatury totiž vyplývá, že v případě protiprávních jednání, která spadají do působnosti sdělení o shovívavosti z roku 2002, nemůže zúčastněná strana Komisi v zásadě platně vytýkat, že nevzala v úvahu stupeň její spolupráce jako polehčující okolnost mimo právní rámec uvedeného sdělení (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497, bod 586, a ze dne 14. července 2011, Arkema France v. Komise, T‑189/06, Sb. rozh. s. II‑5455, bod 178). Jelikož Komise zohlednila spolupráci žalobkyň, když snížila pokutu na základě sdělení o shovívavosti z roku 2002, nelze jí platně vytýkat, že neprovedla dodatečné snížení pokuty uložené žalobkyním nad rámec uvedeného oznámení.
208 Z toho plyne, že judikatura, podle které je Komise ve výjimečných situacích povinna přiznat podniku snížení pokuty na základě bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 17. května 2011, Arkema France v. Komise, bod 170, a výše uvedený rozsudek Transcatab v. Komise, bod 330), musí být vykládána v tom smyslu, že existence takových situací předpokládá, že spolupráce dotčeného podniku, ačkoli jde nad rámec jeho povinnosti spolupráce stanovené právním předpisem, mu ale nedává nárok na snížení pokuty na základě sdělení o shovívavosti z roku 2002.
209 Vzhledem k tomu, že Komise vytýká žalobkyním, že se účastnily kartelové dohody, je v projednávaném případě nesporné, že jde o protiprávní jednání spadající do působnosti sdělení o shovívavosti z roku 2002 (obdobně viz rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 381).
210 Rovněž je nesporné, že žalobkyně měly prospěch ze snížení pokuty na základě uvedeného sdělení.
211 Za těchto okolností žalobkyně mohou mít prospěch z dodatečného snížení na základě polehčující okolnosti pouze na základě jiné spolupráce, než je spolupráce již zohledněná v rámci sdělení o shovívavosti z roku 2002, která splňuje podmínky pro použití bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006.
[omissis]
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z vyloučení japonských dodavatelů LCD z řízení
[omissis]
K pojmu „jediné a pokračující protiprávní jednání“
[omissis]
220 Nejprve je třeba připomenout, že se pojem „jediné protiprávní jednání“ vztahuje na situaci, kdy se několik podniků účastnilo protiprávního jednání, jež sestává z trvajícího chování sledujícího jediný hospodářský cíl narušení hospodářské soutěže, nebo dále z individuálních protiprávních jednání vzájemně spojených stejným cílem (stejný účel všech prvků) a stejnými subjekty (totožnost dotyčných podniků, které jsou si vědomy, že se podílí na společném cíli) (viz rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 2010, Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, T‑446/05, Sb. rozh. s. II‑1255, bod 89 a citovaná judikatura).
221 Dále je třeba uvést, že porušení čl. 101 odst. 1 ES může být následkem nejen jediného úkonu, ale rovněž řady úkonů nebo i trvajícího jednání. Tento výklad nelze zpochybnit z toho důvodu, že jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může rovněž sám o sobě a nahlížen izolovaně porušovat uvedené ustanovení. Pokud se jednotlivé skutky začleňují do celkového záměru z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž na jednotném trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky dotčeným podnikům v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek (viz výše uvedený rozsudek Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, bod 90 a citovaná judikatura).
222 V tomto ohledu je zaprvé třeba poznamenat, že – ačkoli tato judikatura umožňuje Komisi v jediném řízení a jediném rozhodnutí stíhat najednou několik jednání, která by mohla být stíhána odděleně – nevyplývá z ní povinnost Komise tak učinit. Nelze tak Komisi v zásadě vytýkat, že stíhala odděleně různá jednání, která mohla považovat za součást jediného a pokračujícího protiprávního jednání. Kromě toho každé z uvedených jednání mohlo sestávat z několika protiprávních jednání.
223 Z toho plyne, že Komise disponuje posuzovací pravomocí ohledně rozsahu působnosti řízení, která zahájí. Podle ustálené judikatury totiž Komise nemůže být povinna konstatovat a postihovat každé protisoutěžní jednání, a soudy Společenství nemohou – byť jen s cílem snížit pokutu – rozhodnout, že Komise vzhledem k důkazům, které měla k dispozici, měla prokázat existenci protiprávního jednání určitého podniku během určitého období (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Tokai Carbon a další v. Komise, body 369 a 370).
224 Výkon této pravomoci podléhá soudnímu přezkumu. Z judikatury však vyplývá, že jen v případě, že by bylo možné prokázat, že Komise bez objektivního odůvodnění zahájila dvě odlišná řízení pro jediný skutkový stav, by muselo být její rozhodnutí považováno za překročení pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2010, Komise v. Alrosa, C‑441/07 P, Sb. rozh. s. I‑5949, bod 89).
225 V projednávaném případě měla Komise za to, že nemá nebo dosud nemá k dispozici dostačující důkazy proti japonským dodavatelům, a rozhodla se tedy nestíhat je zároveň se žalobkyněmi a dalšími osobami, jimž je určeno napadené rozhodnutí. Přitom tato okolnost představuje objektivní odůvodnění pro volbu Komise. Je samozřejmé, že v rámci řízení zahájeného proti japonským dodavatelům je Komise povinna zejména dodržovat zásadu ne bis in idem vůči žalobkyním.
[omissis]
228 V projednávaném případě je třeba především poznamenat, že protiprávní jednání, jehož spáchání Komise vytýkala adresátům napadeného rozhodnutí, spočívá ve skutečnosti, že se účastnily jednak „setkání Cristal“, během kterých stanovily minimální ceny LCD dotčených kartelovou dohodou, projednávaly plánování cen s cílem předejít snížení a koordinovaly jejich zvýšení, jakož i úrovně výroby, a jednak dvoustranných setkání, jež se týkala předmětů projednávaných na „setkání Cristal“ (viz bod 20 výše).
229 Žalobkyně přitom přiznávají, že se japonští dodavatelé neúčastnili „setkání Cristal“, ale jiných setkání, kterých se však neúčastnily osoby, jimž je určeno napadené rozhodnutí.
230 Ani za předpokladu, že by japonští dodavatelé mezi sebou nebo rovněž s osobami, jimž je určeno napadené rozhodnutí, také vytvořili kartelovou dohodu o cenách LCD směřující k narušení hospodářské soutěže, by nebylo možné mít za to, že jejich strategie za tím účelem nezbytně spadá do téhož společného záměru a opírá se o tytéž metody jako v případě osob, jimž je určeno napadené rozhodnutí.
231 Neexistence důkazu o společném záměru a společných metodách představuje objektivní důvod umožňující Komisi stíhat protiprávní jednání spáchané žalobkyněmi, aniž do stejného řízení zahrne případná protiprávní jednání spáchaná japonskými dodavateli.
[omissis]
234 Mimoto je třeba zamítnout argument, který žalobkyně zamýšlejí vyvodit ze skutečnosti, že Komise v písemných podáních k Tribunálu tvrdila, že za účelem dodržení zásad stanovených v rozsudku Tribunálu ze dne 12. října 2007, Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise, (T‑474/04, Sb. rozh. s. II‑4225, body 72 až 81) v napadeném rozhodnutí neuvedla žádný odkaz na japonské dodavatele, ačkoli byli uvedeni v oznámení námitek, i když jim nebylo určeno.
235 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z výše uvedeného rozsudku Pergan Hilfsstoffe für industrielle Prozesse v. Komise totiž vyplývá, že za účelem dodržení zejména presumpce neviny, nesmí Komise ve svých rozhodnutích zveřejnit odkazy, které by mohly obviňovat podnik z protiprávního jednání, zatímco ve výroku téhož rozhodnutí není daný podnik uveden. Nicméně skutečnost, že Komise na základě zásad stanovených v daném rozsudku v napadeném rozhodnutí japonské dodavatele neuvedla, znamená pouze to, že ve vztahu k uvedeným dodavatelům presumpci neviny dodržela. Naproti tomu tato neexistence odkazu nemůže být vykládána v tom smyslu, že Komise zaujala postoj, byť jen implicitně, k účasti japonských dodavatelů na protisoutěžních praktikách týkajících se LCD dotčených kartelovou dohodou.
[omissis]
K údajnému porušení povinnosti uvést odůvodnění
[omissis]
238 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise nebyla povinna uvést v napadeném rozhodnutí důvody, kvůli nimž japonští dodavatelé nebyli stíháni. Povinnost odůvodnění aktu totiž nemůže zahrnovat povinnost orgánu, který je jeho autorem, odůvodnit skutečnost, že nepřijal jiné podobné akty určené třetím osobám (rozsudky Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 414, a ze dne 4. července 2006, Hoek Loos v. Komise, T‑304/02, Sb. rozh. s. II‑1887, bod 63). Argumentace žalobkyň tedy musí být zamítnuta.
K údajnému porušení zásady právní jistoty a zásady ne bis in idem
[omissis]
242 V projednávaném případě se žalobkyně nemohou dovolávat zásady ne bis in idem, jelikož jejich žaloba se týká rozhodnutí, které ukončuje první řízení, které Komise proti nim zahájila kvůli protiprávnímu jednání týkajícímu se LCD dotčených kartelovou dohodou. Uvedené zásady se totiž lze dovolávat pouze proti rozhodnutí, kterým bylo ukončeno případné druhé řízení, které by se týkalo téhož protiprávního jednání. Naproti tomu uvedená zásada nemá žádný význam s ohledem na napadené rozhodnutí, jehož existence je podmínku sine qua non pro to, aby dotčená zásada mohla být uplatněna ve vztahu k druhému řízení.
243 Právní jistota žalobkyň je zajištěna skutečností, že všechna rozhodnutí Komise, která by je stíhala za totéž protiprávní jednání, jako je protiprávní jednání dotčené v napadeném rozhodnutí, by byla v rozporu se zásadou ne bis in idem. V rámci projednávané žaloby směřující proti napadenému rozhodnutí zjevně není preventivní dodržení této zásady myslitelné.
244 Pokud jde o okolnost, že Komise zahájila řízení s japonskými dodavateli, v rámci kterého požádala žalobkyně o informace, nemá žádný dopad na legalitu napadeného rozhodnutí nebo na výši pokuty uložené žalobkyním. Skutečnost, že byly stíhány kvůli protiprávnímu jednání zjištěnému v napadeném rozhodnutí, totiž žalobkyně nezbavuje jejich povinnosti spolupracovat s Komisí pro účely řízení, které by mohlo vést ke zjištění protiprávního jednání spáchaného jinými podniky nebo i žalobkyněmi samotnými, pokud jsou skutečnosti zohledněné k tomu účelu Komisí odlišné od skutečností, na kterých se zakládá napadené rozhodnutí, přičemž napadené rozhodnutí se netýkalo japonských dodavatelů.
[omissis]
K údajnému porušení zásady proporcionality
[omissis]
248 Je třeba poznamenat, že přiměřenost pokuty musí být posouzena s ohledem na všechny okolnosti protiprávního jednání (viz rozsudek Tribunálu ze dne 29. listopadu 2005, SNCZ v. Komise, T‑52/02, Sb. rozh. s. II‑5005, bod 58 a citovaná judikatura). Přitom rizika, která uvádějí žalobkyně, že by musely nést dodatečné náklady v důsledku druhého řízení zahájeného Komisí zejména vůči japonským dodavatelům nelze považovat za okolnosti týkající se protiprávního jednání spáchaného žalobkyněmi, zjištěného v napadeném rozhodnutí.
[omissis]
Přezkum v plné jurisdikci
252 Kromě částečného zrušení napadeného rozhodnutí žalobkyně navrhují, aby Tribunál snížil pokutu, kterou jim Komise uložila, a to na základě skutečnosti, že se Komise dopustila pochybení uvedených v žalobních důvodech přezkoumaných výše, a ohledně vyloučení japonských dodavatelů LCD z řízení, a rovněž na základě možnosti, že řízení zahájené vůči uvedeným dodavatelům způsobí žalobkyním újmu.
253 Z přezkumu žalobních důvodů žalobkyň vyplývá, že jediné pochybení Komise při stanovení pokuty, kterou jim uložila, spočívalo v tom, že při výpočtu průměrné hodnoty jejich prodejů zohlednila měsíc leden roku 2006 (body 195 až 203 výše). Kromě toho z důvodů uvedených v bodě 244 výše nelze mít za to, že zahájení – ze strany Komise – řízení týkajícího se japonských dodavatelů způsobilo žalobkyním újmu. V každém případě neměla tato okolnost dopad na závažnost a dobu trvání protiprávního jednání spáchaného žalobkyněmi.
254 Za těchto okolností je třeba přezkoumat návrh žalobkyň směřující k tomu, aby Tribunál napravil pochybení týkající se ledna roku 2006, a snížil v důsledku toho pokutu, kterou jim Komise uložila.
255 Je třeba připomenout, že přezkum legality rozhodnutí přijatých Komisí je doplněný pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která je přiznaná unijnímu soudu v článku 31 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), v souladu s článkem 261 SFEU. V rámci této pravomoci může soud nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a v důsledku toho uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.
256 Je tedy věcí Tribunálu, aby v rámci své pravomoci v plné jurisdikci posoudil ke dni, kdy přijímá rozhodnutí, zda byla žalobkyním uložena pokuta, jejíž výše správně odráží závažnost a dobu trvání dotčeného protiprávního jednání (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2012, Shell Petroleum a další v. Komise, T‑343/06, bod 117 a citovaná judikatura).
257 V projednávaném případě je třeba poznamenat, že se účastnice řízení shodnou na skutečnosti, že vyloučení měsíce ledna 2006 z výpočtu průměrné hodnoty relevantních prodejů žalobkyň má za následek, že částka pokuty uložené žalobkyním na základě použití téže metody, jako v napadeném rozhodnutí, na uvedený průměr, dosahuje výše 210 000 000 eur.
258 Vzhledem k neexistenci jiných skutečností, které by mohly odůvodnit významnější opravu částky pokuty uložené žalobkyním v napadeném rozhodnutí, a s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci, musí být tudíž uvedená částka snížena na 210 000 000 eur.
259 S ohledem na vše výše uvedené musí být zbývající návrhová žádání žaloby zamítnuta.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Výše pokuty uložená společně a nerozdílně společnostem LG Display Co. Ltd a LG Display Taiwan Co. Ltd v článku 2 rozhodnutí Komise C (2010) 8761 final ze dne 8. prosince 2010 v řízení podle článku 101 [SFEU] a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (věc COMP/39.309 – LCD) se stanovuje na 210 000 000 eur.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Společnosti LG Display a LG Display Taiwan ponesou vlastní náklady a nahradí tři čtvrtiny nákladů vynaložených Evropskou komisí.
4) Komise ponese jednu čtvrtinu vlastních nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. února 2014.
Podpisy.