Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunal Judiciaire de Paris (Francie) dne 14. listopadu 2023 – Procureur de la République v. Société SWIFTAIR

(Věc C-701/23, SWIFTAIR)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Tribunal Judiciaire de Paris

Účastníci původního řízení

Žalobce: Procureur de la République

Obžalovaná: Société SWIFTAIR

Předběžné otázky

Musí být článek 54 [Úmluvy k provedení Schengenských dohod (dále jen „]ÚPSD[“]¹ ve spojení s článkem 50 Listiny² vykládán v tom smyslu, že usnesení o zastavení trestního stíhání vydané ve smluvním státě soudním orgánem, proti kterému lze podat opravný prostředek, které je vydáno po zevrubném vyšetření věci a které brání pokračování v řízení, ledaže vyvstanou nová obvinění, musí být kvalifikováno jako pravomocné rozhodnutí ve smyslu tohoto článku, i když pro smluvní stát, ve kterém bylo toto usnesení o zastavení trestního stíhání vydáno, nemá toto usnesení všechny účinky rozhodnutí, které zakládá překážku věci pravomocně zcela rozsouzené?

Musí být článek 54 ÚPSD ve spojení s článkem 50 Listiny vykládán v tom smyslu, že v případě usnesení o zastavení trestního stíhání, které je rovnocenné pravomocnému rozhodnutí a které může zakládat ochranu ne bis in idem stanovenou tímto ustanovením, musí se „osobou, která byla pravomocně odsouzena“, rozumět každá osoba, vůči které bylo během vyšetřování vzneseno obvinění a jejíž jednání nebo opomenutí byla předmětem vyšetřování, i když vůči této osobě ve fázi vyšetřování nesměřoval formálně žádný úkon stíhání nebo zajištění?

a) Musí být článek 54 ÚPSD ve spojení s článkem 50 Listiny vykládán v tom smyslu, že existuje totožnost osob mezi fyzickými osobami, jejichž jednání byla spáchána při výkonu jejich funkcí v právnické osobě ve prospěch a na účet právnické osoby, za kterou jednají, na straně jedné a samotnou právnickou osobou na straně druhé, což brání jakémukoli stíhání právnické osoby ve smluvním státě, pokud již byly osoby jednající jako její statutární orgány „pravomocně odsouzeny“ ve smyslu unijního práva v jiném smluvním státě, i když právnická osoba sama nebyla v posledně uvedeném státě jako taková nikdy stíhána?

b) Je-li odpověď na předchozí otázku kladná a v takovém případě, musí být článek 54 ÚPSD ve spojení s článkem 50 Listiny vykládán v tom smyslu, že právnické osobě musí svědčit ochrana ne bis in idem, a to i tehdy, pokud pro smluvní stát, ve kterém bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, nemohla být právnická osoba každopádně trestně stíhána, a to buď proto, že v tomto státě přímá trestní odpovědnost právnické osoby neexistuje, nebo proto, že trestní odpovědnost právnické osoby může být založena pouze za trestné činy, jejichž skutkovou podstatu nemohou skutky, jež jsou předmětem stíhání, naplnit?

____________

¹ Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. 2000, L 239, s. 19; Zvl. vyd. 19/02, s. 9).

¹ Listina základních práv Evropské unie.