Věc T‑564/12
Ministry of Energy of Iran
v.
Rada Evropské unie
„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu s cílem zamezit šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Nesprávné posouzení – Porušení základních práv – Proporcionalita“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 8. září 2015
1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Aktivní legitimace – Žaloba organizace bez právní subjektivity, vůči níž byla přijata omezující opatření – Přípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP a 2012/635/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012 a č. 945/2012)
2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Minimální požadavky
(Článek 296 SFEU; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP a 2012/635/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012 a č. 945/2012)
3. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Právo na přístup k dokumentům – Právo podmíněné předložením příslušné žádosti Radě
(Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP a 2012/635/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012 a č. 945/2012)
4. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Povinnost sdělit skutečnosti zohledněné v neprospěch dotyčné osoby současně s přijetím aktu, který nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, nebo co možná nejdříve po jeho přijetí – Vyjádření dotyčných osob v návaznosti na přijetí omezujících opatření – Právní úprava, která stanoví povinnost Rady přezkoumat své rozhodnutí v návaznosti na vyjádření – Dodržení přiměřené lhůty – Porušení – Důsledky
(Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP, čl. 24 odst. 2 až 4, a rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012, čl. 46 odst. 3 a 4, a nařízení Rady č. 945/2012)
5. Evropská unie – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Omezující opatření vůči Íránu – Opatření přijatá v rámci boje proti šíření jaderných zbraní – Rozsah přezkumu
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP a 2012/635/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012 a č. 945/2012)
6. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Finanční podpora íránské vládě – Pojem – Vývoz elektřiny – Zahrnutí – Poskytování služeb veřejného zájmu, které jsou deficitní – Neexistence vlivu
(Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP a 2012/635/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012 a č. 945/2012)
7. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Omezení vlastnického práva – Porušení zásady proporcionality – Neexistence
(Listina základních práv Evropské unie, článek 17; rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP a 2012/635/SZBP; nařízení Rady č. 267/2012 a č. 945/2012)
1. Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může žalobu na neplatnost podat každá fyzická nebo právnická osoba.
V řízení o žalobě znějící na částečné zrušení některých omezujících opatření vůči Íránu platí, že považuje-li Rada ministerstvo íránské vlády, které není nadáno vlastní právní subjektivitou odlišnou od právní subjektivity této vlády, za dostatečně konkretizovanou entitu, aby se na něj mohla vztahovat omezující opatření, je nutné z důvodů soudržnosti a spravedlnosti uznat, že je rovněž dostatečně konkretizovanou entitou, aby tato opatření mohlo napadnout. Jakýkoli jiný závěr by měl za následek, že by určitá organizace mohla být zařazena na seznam subjektů, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, aniž by mohla proti svému zařazení na tento seznam podat žalobu.
Dále vzhledem k tomu, že se právní úprava, kterou se přijímají taková omezující opatření, výslovně týká nejen „osob“, ale také „subjektů [entit] a orgánů“, výslovně tak počítá s tím, že omezující opatření mohou směřovat vůči entitám, které nejsou nadány vlastní právní subjektivitou.
(viz body 21–24)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 32–37)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 59)
4. Pokud jde o právní úpravu ukládající Radě povinnost přezkoumat zařazení osoby nebo subjektu na seznam osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření vůči Íránu, a to v případě, že tato osoba nebo tento subjekt poté, co mu Rada oznámila rozhodnutí o zařazení na seznam, předloží své připomínky, musí k tomuto přezkumu dojít v přiměřené lhůtě, není-li stanovena přesná lhůta.
Při posuzování přiměřenosti uběhlé lhůty je však třeba zohlednit skutečnost, že předmětné připomínky jsou vůbec první možností takové osoby nebo takového subjektu, jak se vyjádřit k opodstatněnosti zařazení jeho jména nebo názvu na seznamy osob a subjektů, na něž se vztahují omezující opatření, což znamená, že má zvláštní zájem na tom, aby Rada provedla přezkoumání a informovala jej o jeho výsledku. Rada totiž nemá povinnost předem sdělit dotyčné osobě nebo dotyčnému subjektu důvody, které vedou tento orgán k prvotnímu zařazení jména této osoby nebo názvu tohoto subjektu na seznam osob a subjektů, jimž se zmrazují finanční prostředky, vzhledem k tomu, že u takového opatření musí být již ze samotné jeho povahy dána možnost využít efektu překvapení a musí se uplatnit neprodleně, aby nebyla zmařena jeho účinnost. V takovém případě v zásadě stačí, aby orgán sdělil důvody dotyčné osobě nebo dotyčnému subjektu a přiznal jim právo být vyslechnuty současně s přijetím rozhodnutí nebo okamžitě po něm.
Je-li odpověď Rady odeslána více než 15 měsíců poté, co dotyčná osoba nebo dotyčný subjekt předložil své první připomínky, je třeba vyslovit závěr, že Rada odpověděla na připomínky ve zjevně nepřiměřené lhůtě.
Pokud však odpověď Rady odpovídá cíli předmětné povinnosti, tj. zajistit, aby omezující opatření týkající se určité osoby nebo určitého subjektu byla odůvodněná v okamžiku, kdy jsou přijímána, není porušení předmětného práva na obhajobu důvodem pro zrušení aktů, jimiž byla tato omezující opatření přijata, neboť uvedené porušení již nemá nepříznivé dopady na postavení dotyčné osoby nebo dotyčného subjektu.
(viz body 64, 70–76)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 81–85)
6. Pokud jde o taková omezující opatření vůči Íránu, jako je zmrazení finančních prostředků subjektům poskytujícím íránské vládě podporu, kritérium podpory íránské vládě se vztahuje na vlastní činnosti dotyčné osoby nebo dotyčného subjektu, které sice jako takové nemají přímou či nepřímou souvislost s šířením jaderných zbraní, avšak mohou mu napomáhat poskytováním materiálních, finančních nebo logistických zdrojů nebo nástrojů íránské vládě, které jí umožňují pokračovat v aktivitách souvisejících s šířením jaderných zbraní. Uvedené kritérium se tedy týká takových forem podpory, které díky svému kvantitativnímu či kvalitativnímu významu přispívají k pokračování íránských jaderných aktivit. Jeho cílem je připravit íránskou vládu o její zdroje příjmů a donutit ji tak, aby pro nedostatek finančních zdrojů ukončila vývoj svého programu šíření jaderných zbraní.
Činnosti ministerstva íránské vlády související s vývozem elektřiny, spočívající zejména v inkasování částek placených odběrateli vyvážené elektřiny, přitom poskytují íránské vládě zdroj příjmů, a představují tedy podporu íránské vládě ve formě finanční pomoci.
Skutečnost, že toto ministerstvo poskytuje služby veřejného zájmu, které jsou deficitní, neznamená, že by jeho činnost související s vývozem elektřiny nemohla být kvalifikována jako finanční pomoc íránské vládě, a že by v důsledku toho nemohla odůvodňovat přijetí omezujících opatření vůči němu.
Činnost uvedeného ministerstva související s vývozem elektřiny se totiž odlišuje od jeho ostatních úkolů, a to v tom, že se nejedná o službu veřejného zájmu poskytovanou íránskému obyvatelstvu. Neexistuje tedy niterná souvislost mezi všemi činnostmi a úkoly ministerstva, která by vyžadovala, aby byly zkoumány společně. To platí tím spíše, že finanční zdroje z vývozu elektřiny nemají zvláštní rozpočtové určení.
Stejně tak, kdyby byly jako subjekt poskytující finanční pomoc íránské vládě kvalifikovány pouze subjekty, jejichž činnost je v souhrnu zisková, bylo by tím možné obcházet účel daných omezujících opatření, a byla by tak narušena jejich účinnost. K tomu, aby se tato opatření nepoužila, by stačilo svěřit každému dotyčnému subjektu vedle pravomocí a činností vytvářejících zdroje také pravomoci a činnosti, které by byly ve srovnatelném rozsahu deficitní.
Mimoto zmrazení finančních prostředků ministerstva odůvodněné jeho činností související s vývozem elektřiny odpovídá cíli, kterým je připravit íránskou vládu o její zdroje příjmů, a to bez ohledu na to, zda jsou ostatní činnosti ministerstva deficitní. V důsledku zmrazení těchto finančních prostředků je totiž íránská vláda, jejíž je ministerstvo nedílnou součástí, připravena o možnost užívat část finančních zdrojů nezbytných k zajištění všech svých činností, včetně činností nacházejících se mimo působnost ministerstva a souvisejících s šířením jaderných zbraní.
Hlavní otázkou při posuzování, zda ministerstvo poskytuje íránské vládě finanční pomoc, proto není jeho celková ziskovost, nýbrž zda jsou ziskové jeho činnosti související s vývozem elektřiny.
(viz body 88–91, 93–97)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 113, 114, 116–118)