Prozatímní vydání

ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasačního senátu)

4. května 2016

Věc T‑129/14 P

Carlos Andres a další

v.

Evropská centrální banka (ECB)

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Důchody – Reforma systému sociálního zabezpečení – Zmrazení penzijního plánu – Pracovní řád pro zaměstnance ECB – Právo na projednání – Rozdílná povaha pracovního vztahu řídícího se smlouvou a pracovního vztahu řídícího se služebním řádem – Zkreslení – Nesprávné právní posouzení“

Předmět:       Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 11. prosince 2013, Andres a další v. ECB (F‑15/10, EU:F:2013:194), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:       Kasační opravný prostředek se zamítá. Carlosi Andresovi a ostatním účastníkům řízení podávajícím kasační opravný prostředek, jejichž jména jsou uvedena v příloze, se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Akty orgánů – Nezměnitelnost po přijetí – Změna podmíněná respektováním pravidel týkajících se pravomocí a procesních pravidel

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Dozorčí výbor pro penzijní plán – Povinné projednání – Rozsah – Povinnost poskytnout výboru všechny relevantní informace – Meze

(Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 10.4; jednací řád Evropské centrální banky, článek 23.1)

3.      Sociální politika – Informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci – Směrnice 2002/14 – Právo zaměstnanců na informování a na projednávání v podniku – Rozsah

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14)

1.      Cílem zásady právní jistoty je zajistit předvídatelnost právních situací a vztahů, které vyplývají z unijního práva. K tomu je nezbytné, aby unijní orgány respektovaly nezměnitelnost aktů, jež přijaly, které zasahují do právního a faktického postavení právních subjektů, takže tyto akty mohou změnit jen v souladu s pravidly týkajícími se pravomocí a s procesními pravidly. Zásada právní jistoty by tak sama o sobě nemohla zabránit změně právního pravidla.

(viz bod 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 10. dubna 2003, Schulin, C‑305/00, Recueil, EU:C:2003:218, bod 58, a ze dne 15. září 2005, Irsko v. Komise, C‑199/03, EU:C:2005:548, bod 69

Tribunál: rozsudek ze dne 21. října 1997, Deutsche Bahn v. Komise, T‑229/94, Recueil, EU:T:1997:155, bod 113 a citovaná judikatura

2.      Povinnost projednání, jež Evropské centrální bance náleží, týkající se reformy jejího systému sociálního zabezpečení, znamená, že musí dozorčímu výboru pro penzijní plán poskytovat relevantní informace v průběhu celého postupu projednání s cílem umožnit uvedenému výboru co nejširší a nejúčinnější účast na postupu projednání. K dosažení tohoto cíle mu Banka musí poskytovat všechny nové relevantní informace až do okamžiku ukončení uvedeného postupu.

Z obecného rozsahu povinnosti projednání, jež Bance přísluší v souvislosti se zamýšlenou reformou jejího systému sociálního zabezpečení, ani z dalších ustanovení, a to článku 6 memoranda o porozumění ohledně vztahů mezi vedením a výborem zaměstnanců Banky a článku 30 pověření dozorčího výboru pro penzijní plán, však nevyplývá, že by tato povinnost projednání umožňovala Bance odchýlit se od povinnosti zachovat důvěrnost dotčených dokumentů. Jak naopak připomněl Soud pro veřejnou službu, dozorčí výbor se musí účastnit postupu projednání co nejširším a nejúčinnějším způsobem, přičemž podle cíle kapitoly II uvedeného memoranda o porozumění musí být informace umožňující seznámit se s předmětem projednávání výboru zaměstnanců předloženy v rozsahu, v němž tomu nebrání žádný naléhavý důvod.

(viz body 57 a 60)

3.      Ačkoli je povinnost projednání se zástupci zaměstnanců vyjádřena povinností zaměstnavatele poskytnout či předat výborům relevantní informace v průběhu celého postupu projednání ve smyslu směrnice 2002/14, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství, což znamená aktivní jednání v tomto smyslu na straně zaměstnavatele, však tuto povinnost nelze chápat tak, že uvedeného zaměstnavatele zavazuje k tomu, aby zástupcům zaměstnanců předal všechny informace, které jsou jim dostupné z jiných zdrojů a zejména z veřejných zdrojů.

(viz bod 76)