USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
21. února 2013
Věc F‑58/08
Chiara Avogadri
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Zaměstnanci, kteří nejsou úředníky – Články 2, 3a a 3b pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Dočasní zaměstnanci – Smluvní zaměstnanci – Pomocní smluvní zaměstnanci – Doba trvání smlouvy – Články 8 a 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání zaměstnanců, jiných než úředníků, ve službách Komise – Směrnice 1999/70/ES – Použitelnost ve vztahu k orgánům“
Předmět: Žaloba podaná podle článku 236 ES a článku 152 AE, kterou se Ch. Avogadri a dvanáct jiných žalobců domáhají zrušení rozhodnutí Evropské komise, kterými se stanovují podmínky jejich pracovního poměru v rozsahu, v jakém jsou jejich smlouva nebo její prodloužení omezeny na dobu určitou.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ. Žalobci ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Soudní řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky – Žaloba zjevně nepřípustná nebo zjevně postrádající jakýkoliv právní základ – Rozsah
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)
2. Akty orgánů – Směrnice – Směrnice Rady 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Přímé uložení povinností orgánům Unie ve vztazích mezi nimi a jejich zaměstnanci – Vyloučení – Dovolatelnost – Rozsah
(Článek 288 SFEU; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 8 a 88; směrnice Rady 1999/70)
3. Úředníci – Ochrana bezpečnosti a zdraví – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Opatření s cílem zabránit zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Rozsah
(Směrnice Rady 1999/70, příloha, doložka 5 bod 1)
4. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Ochrana bezpečnosti a zdraví – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Stálost zaměstnání – Cíl bez závazné povahy – Výpověď pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Přípustnost
[Článek 151 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, články 30 a 31; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 8 a 88; směrnice Rady 1999/70, šestý a sedmý bod odůvodnění a příloha, pátý bod odůvodnění a doložka 1 písm. b)]
5. Úředníci – Ochrana bezpečnosti a zdraví – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Opatření s cílem zabránit zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Objektivní důvody ospravedlňující obnovení takových smluv – Objektivní důvody – Pojem – Použití na pomocné smluvní zaměstnance
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a, 3b, 8 a 88; směrnice Rady 1999/70, příloha, doložka 5 bod 1 písm. a)]
6. Úředníci – Ochrana bezpečnosti a zdraví – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Opatření s cílem zabránit zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Povinnost překvalifikovat smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou – Neexistence
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 3a a čl. 85 odst. 1 a 2; směrnice Rady 1999/70, příloha, doložka 5 bod 2)
7. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Rozhodnutí uzavřít nebo obnovit pracovní smlouvu – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Článek 296 SFEU; pracovní řád ostatních zaměstnanců)
1. Podle článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, je-li určitý návrh zcela nebo zčásti zjevně nepřípustný nebo zjevně postrádá jakýkoli právní základ, může Soud, aniž by pokračoval v řízení, rozhodnout usnesením obsahujícím odůvodnění.
Druhý případ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje každou žalobu, kterou je nutné zjevně zamítnout z důvodů, které se týkají věci samé. Zamítnutí takové žaloby usnesením obsahujícím odůvodnění na základě článku 76 jednacího řádu nejenže přispívá ke zkrácení délky řízení, zejména pokud trvalo neobvykle dlouho, ale také šetří účastníkům řízení náklady řízení, které nevyhnutelně způsobuje uskutečnění jednání. Takové řešení je a fortiori odůvodněné v případě, kdy se skutková situace žalobců i vznesené právní důvody a argumenty neliší od těch, které byly vzneseny v jiné věci, v níž už soud Unie žalobu zamítl.
(viz body 30 a 31)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 27. září 2011, Lübking a další v. Komise, F‑105/06, bod 41
2. Jelikož jsou směrnice určeny členským státům a nikoli orgánům Unie, ustanovení směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, a rámcové dohody tvořící její přílohu, nelze v důsledku toho považovat za ustanovení, která jako taková ukládají povinnosti orgánům v jejich vztazích s jejich zaměstnanci. Ustanovení směrnice 1999/70, kterými se provádí rámcová dohoda, proto nemohou jako taková odůvodnit námitku protiprávnosti proti článkům 8 a 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.
Nelze však vyloučit, že se lze ustanovení směrnice 1999/70 a rámcové dohody dovolávat proti orgánu ve vztazích s jejími úředníky a zaměstnanci, pokud představují vyjádření obecné zásady práva.
(viz body 44 a 46)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P (dále jen „rozsudek Adjemian II“), body 51, 52 a 56
Soud pro veřejnou službu: 4. června 2009, Adjemian a další v. Komise, F‑134/07 (dále jen „rozsudek Adjemian I“), bod 87; 11. července 2012, AI v. Soudní dvůr, F‑85/10, bod 133
3. Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou, která se nachází v příloze směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, má za cíl zaručit zásadu zákazu zneužití práva tím, že ve své doložce 5 bodě 1 uvádí minimální požadavky určené k předcházení zneužívání pracovních smluv na dobu určitou. Tyto požadavky nepochybně představují pravidla unijního sociálního práva, které má zvláštní význam, avšak nevyjadřují obecné zásady práva.
(viz bod 49)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: Adjemian a další v. Komise (viz „rozsudek Adjemian I“), uvedený výše, body 96 a 97
4. I když je stálost zaměstnání pojímána jako významný prvek ochrany pracovníků, není obecnou právní zásadou, na jejímž základě by mohla být posuzována legalita aktu orgánu. Ze směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS a z uvedené rámcové dohody konkrétně nikterak nevyplývá, že by stálost zaměstnání byla povýšena na závazné právní pravidlo. Šestý a sedmý bod odůvodnění směrnice, stejně jako první pododstavec preambule a pátý bod odůvodnění rámcové dohody ostatně kladou důraz na nezbytnost dosáhnout rovnováhy mezi pružností a bezpečností. Rámcová dohoda navíc nestanoví obecnou povinnost takové úpravy, aby po určitém počtu obnovení pracovních smluv uzavřených na dobu určitou nebo po odpracování určité doby v zaměstnání byly uvedené pracovní smlouvy přeměněny na pracovní smlouvy na dobu neurčitou.
Stálost zaměstnání tedy sice nemůže být považována za obecnou právní zásadu, naproti tomu je ale cílem, který sledovaly strany rámcové dohody, jejíž ustanovení 1 písm. b) stanoví, že jejím účelem je vytvořit rámec, který zabrání zneužití vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou.
Tento závěr není zpochybněn ani články 30 a 31 Listiny základních práv Evropské unie, ani ustanoveními Evropské sociální charty, pokud jde o vytvoření a zachování co možná nejstabilnější úrovně zaměstnání.
Pokud jde o Evropskou sociální chartu, z článku 151 SFEU sice vyplývá, že Evropská sociální charta je zdrojem inspirace, který musí Unie zohledňovat při sledování cílů, které tento článek uvádí, avšak nepovyšuje ji na normu, s ohledem na kterou by měl být posuzován soulad unijních právních předpisů.
Pokud jde o Listinu základních práv Evropské unie, její článek 30 neodsuzuje postupné uzavírání smluv na dobu určitou. Navíc ukončení pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou z prostého důvodu, že uplynula její platnost, nepředstavuje propuštění v pravém slova smyslu, které by muselo být zvláště odůvodněno z hlediska způsobilosti, chování či provozních požadavků orgánu. Z článku 30 Listiny proto nelze vyvodit, že by tento článek měl vést k vyloučení použití článků 8 a 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců a rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání dočasných zaměstnanců ve službách Komise, nebo že se uplatňuje jako obecná právní zásada nebo se zohledňuje pro účely výkladu obsahu směrnice 1999/70.
(viz body 51 až 55)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: Adjemian a další v. Komise (dále jen „rozsudek Adjemian I“), uvedený výše, body 98 a 99 a citovaná judikatura
5. Pojem „objektivní důvody“ ve smyslu doložky 5 bodu 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která tvoří přílohu směrnice Rady 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být chápán tak, že se týká přesných a konkrétních okolností charakterizujících danou činnost, a proto může odůvodnit v tomto specifickém kontextu použití po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou. Tyto okolnosti mohou vyplývat zejména z konkrétní povahy úkolů, pro jejichž plnění byly takové smlouvy uzavřeny, a z vlastností jim vlastních, nebo případně ze sledování legitimního cíle sociální politiky členského státu.
Pokud jde o kategorii pomocných smluvních zaměstnanců ve smyslu článku 3b pracovního řádu ostatních zaměstnanců, jejíž vytvoření odpovídá konkrétním potřebám, odlišným od těch, které jsou pokryty kategorií smluvních zaměstnanců uvedených v článku 3a tohoto pracovního řádu, každé zaměstnání pomocného smluvního zaměstnance musí odpovídat dočasným nebo občasným potřebám. Základním znakem pracovních smluv pomocných smluvních zaměstnanců je jejich dočasnost odpovídající samotnému cíli těchto smluv, kterým je plnění dočasných úkolů z důvodu jejich povahy nebo z důvodu nepřítomnosti osoby, která je provádí, příležitostným personálem. V rámci správních orgánů se značným počtem zaměstnanců je nevyhnutelné, že k takovým potřebám dochází opakovaně zejména z důvodu nedostatku úředníků, nárůstu práce v důsledku okolností, nebo z důvodu, že se každé generální ředitelství musí příležitostně obrátit na osoby se zvláštní kvalifikací nebo zvláštními znalostmi. Tyto okolnosti představují objektivní důvody, které ospravedlňují jak dobu určitou, na kterou byly uzavřeny pracovní smlouvy pomocných smluvních zaměstnanců, tak jejich obnovení v závislosti na tom, kdy tyto potřeby vyvstanou.
Rovněž s ohledem na charakteristické vlastnosti spojené s činnostmi pomocných smluvních zaměstnanců nemají ustanovení článků 8 a 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců negativní dopad na cíle rámcové dohody o práci na dobu určitou a minimální požadavky jeho doložky 5 bodu 1 písm. a), jelikož musejí být vykládána spolu s článkem 3b tohoto pracovního řádu ve světle uvedené rámcové dohody.
(viz body 64, 65, 69 a 70)
Odkazy:
Soudní dvůr: 4. července 2006, Adeneler a další, C‑212/04, body 69 a 70
Tribunál Evropské unie: Adjemian a další v. Komise (dále jen „rozsudek Adjemian II“), uvedený výše, bod 86
Soud pro veřejnou službu: Adjemian a další v. Komise (dále jen „rozsudek Adjemian I“), uvedený výše, body 128, 132 a 133
6. Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou, která tvoří přílohu směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, neukládá obecnou povinnost stanovit, že se po určitém počtu obnovení smluv na dobu určitou nebo po odpracování určitého období tyto pracovní smlouvy přemění na smlouvy na dobu neurčitou.
Článek 85 odst. 1 a 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců nepochybně stanoví, pokud jde o smluvní zaměstnance podle článku 3a, podmínky, za kterých opakované obnovení smluv může vést ke smlouvě na dobu neurčitou. Je tak v souladu s cílem sledovaným v doložce 5 bodě 2 rámcové dohody. Okolnost, že ustanovení použitelná na pomocné smluvní zaměstnance nestanoví změnu opakovaných smluv na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou, je však slučitelná s výše uvedenou doložkou, neboť neexistuje obecná povinnost v tomto smyslu.
(viz body 71 a 72)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: Adjemian a další v. Komise (dále jen „rozsudek Adjemian I“), uvedený výše, bod 134
7. V případě opakovaného uzavírání pracovních smluv na dobu určitou není orgán oprávněný uzavřít smlouvu povinen odůvodnit každé rozhodnutí o uzavření nové pracovní smlouvy nebo obnovení předchozí pracovní smlouvy na dobu neurčitou jinak než odkazem na relevantní ustanovení pracovního řádu ostatních zaměstnanců a případně odkazem na rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání dočasných zaměstnanců ve službách Komise.
(viz bod 84)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: Adjemian a další v. Komise (dále jen „rozsudek Adjemian II“), uvedený výše, bod 95