Věc T-144/02

Richard J. Eagle a další

v.

Komise Evropských společenství

„Zaměstnanci společného podniku JET – Rovné zacházení – Nepoužití statutu dočasného zaměstnance – Článek 152 ESAE – Přiměřená lhůta – Vzniklá škoda“

Shrnutí rozsudku

1.      Úředníci – Žaloba – Právo na podání žaloby – Osoby domáhající se odškodnění z důvodu svého zaměstnání společným podnikem ESAE mimo rámec pracovního řádu ostatních zaměstnanců

(Smlouva o ESAE,článek 152)

2.      Úředníci – Žaloba – Lhůty – Osoby domáhající se odškodnění z důvodu svého zaměstnání společným podnikem ESAE mimo rámec pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Dodržení přiměřené lhůty – Délka a počátek plynutí lhůty

(Statut Soudního dvora, článek 46; služební řád,článek 90)

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Zaměstnanci společného podniku ESAE Joint European Torus (JET) – Posuzovací pravomoc orgánů – Meze

(Rozhodnutí Rady 78/471)

4.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost – Škoda – Příčinná souvislost – Pojem – Použití ve sporných věcech veřejné služby – Kritéria

1.      Žaloba na náhradu škody podaná osobami, které pracovaly pro společný podnik Joint European Torus (JET), zřízený na základě ustanovení Smlouvy o ESAE, a byly poskytnuty třetími podniky smluvně zavázanými s JET, směřující k náhradě škody vzniklé tím, že v rozporu s tím, co ukládaly stanovy JET, nebyly tyto osoby přijaty jako dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje pracovní řád ostatních zaměstnanců, musí být posouzena jako patřící mezi spory mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci.

Zaprvé, právní problémy, které vznáší projednávaná žaloba, se totiž týkají jako v případě, kdy si osoba nárokuje postavení úředníka nebo zaměstnance, nároků plynoucích ze statutárních ustanovení. Zadruhé, pojem sporu mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci je vykládán judikaturou extenzivně, když příliš restriktivní koncepce v tomto ohledu by vedla k právní nejistotě, neboť případní žalobci by byli v nejistotě ohledně procesních prostředků, které si mají zvolit, nebo by se jim otevírala umělá volba. Zatřetí a v poslední řadě to, že si žalobci zvolili postup podle článků 90 a 91 služebního řádu, nebylo zpochybněno orgány, které jsou účastníky sporu, které uznávají, že spor a vytýkané protiprávní jednání nacházejí svůj základ ve statutárních ustanoveních.

(viz body 39, 42–43, 47)

2.      Článek 90 odst. 1 služebního řádu nestanoví žádnou lhůtu pro podání žádosti. Dodržení přiměřené lhůty je nicméně požadováno ve všech případech, kdy při neexistenci ustanovení v právních předpisech zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání brání tomu, aby orgány Společenství a fyzické nebo právnické osoby jednaly bez jakéhokoli časového omezení, což by mohlo ohrozit stabilitu nabytých právních postavení. V případě žalob směřujících k uplatnění odpovědnosti, které mohou vyústit v uložení finanční sankce Společenství, je dodržení přiměřené lhůty pro předložení žádosti o náhradu škody inspirováno také snahou o ochranu veřejných financí, která nachází svůj zvláštní výraz, pokud jde o žaloby v oblasti mimosmluvní odpovědnosti, v promlčecí lhůtě pěti let stanovené článkem 46 statutu Soudního dvora.

Přiměřený charakter lhůty musí být posouzen v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených stran.

Pokud jde o podání žádosti o náhradu škody osobami, které pracovaly pro společný podnik Joint European Torus (JET) a byly poskytnuty třetími podniky smluvně zavázanými s JET, z důvodu, že měly být přijaty jako dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje pracovní řád ostatních zaměstnanců, je třeba se domnívat, když určitý prvek srovnání může být vyvozen z výše uvedeného článku 46, že dotčené osoby se, pokud měly za to, že jsou předmětem protiprávního diskriminačního zacházení, měly obrátit na orgán Společenství s žádostí, aby přijal opatření k poskytnutí náhrady škody a k ukončení tohoto stavu, v přiměřené lhůtě, která nemůže překročit pět let od okamžiku, kdy se o stavu, na který si stěžují, dozvěděly.

Za účelem určení tohoto okamžiku je namístě vycházet s ohledem na nejistou situaci, která charakterizovala zaměstnání dotčených osob, z uzavření původní roční smlouvy nebo z jejího obnovení.

(viz body 56–57, 66, 68, 71, 80, 82)

3.      Orgány Společenství mají širokou posuzovací pravomoc při výběru nejvhodnějších prostředků pro zajišťování svých potřeb, pokud jde o personál, zvláště pokud se jedná o přijímání dočasných zaměstnanců. Je tomu tak zejména v oblasti organizace a provozu společného podniku.

Okolnost, že stanovy společného podniku Joint European Torus (JET) stanovily, že „jiní zaměstnanci“ projektového týmu jsou přijímáni na základě smluv dočasných zaměstnanců, neznamenala, že Komise byla povinna přikročit k takovému přijímání do zaměstnání, neodpovídalo-li to žádné potřebě projektového týmu. Vedení společného podniku mělo tedy volnost při posuzování, jaká část složení projektového týmu měla být tvořena každou ze dvou kategorií zaměstnanců zmíněných v článku 8.1 stanov (zaměstnanci poskytnutí členy společného podniku a jiní zaměstnanci), přičemž jeho volba se promítla do tabulkového stavu zaměstnanců uvedeného v ročním rozpočtu. Za účelem plnění různých úkolů nezbytných k provozu společného podniku, ale nenáležejících mezi funkce svěřené mu v souladu se Smlouvami, tedy mezi funkce, které měl projektový tým zajišťovat v rámci pravomoci ředitele projektu, se vedení mohlo rovněž obrátit na společnosti, které poskytují pracovníky nebo služby

Naproti tomu vedení JET nemohlo uzavřít takové smlouvy se společnostmi, které poskytují pracovníky nebo služby, se záměrem vyhnout se použití ustanovení služebního řádu. Funkce, které svěřují Smlouvy orgánům Společenství, totiž nemohou být svěřeny externím podnikům, ale musí být vykonávány zaměstnanci, kteří podléhají služebnímu nebo pracovnímu řádu.

(viz body 113–115)

4.      V oblasti mimosmluvní odpovědnosti Společenství, a zejména ve sporech, které jako v projednávaném případě patří mezi vztahy mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci, právo Společenství přiznává právo na náhradu škody pouze tehdy, jsou-li splněny tři podmínky, a to protiprávnost chování vytýkaného orgánům Společenství, reálně vzniklá škoda a existence příčinné souvislosti mezi chováním a dovolávanou škodou.

Pro to, aby existovala příčinná souvislost, je v zásadě třeba, aby byl prokázán přímý a jistý vztah příčiny a následku mezi zaviněným porušením právní povinnosti, jehož se dopustil dotyčný orgán Společenství, a tvrzenou škodou.

Nicméně ve sporných věcech veřejné služby je stupeň jistoty o příčinné souvislosti požadovaný judikaturou dosažen, zbavilo-li protiprávní jednání, jehož se dopustil orgán Společenství, někoho jistým způsobem nikoli nezbytně přijetí do zaměstnání, u kterého dotyčný nebude moci nikdy prokázat, že na ně měl právo, ale vážné šance na to, být přijat jako úředník nebo zaměstnanec, s tím, že dotčené osobě tím vznikla škoda spočívající ve ztrátě příjmů. Jestliže se za okolností projednávaného případu jeví vysoce pravděpodobným, že dodržení legality by vedlo dotyčný orgán Společenství k přijetí zaměstnance, teoretická nejistota, která přetrvává, pokud jde o výsledek, ke kterému by vedl řádně provedený postup přijímání, nemůže být na překážku náhradě reálně vzniklé škody, která vznikla dotčené osobě tím, že byla zbavena práva ucházet se o zaměstnání ve statutárním rámci, u kterého měla veškerou šanci, že je obsadí.

(viz body 99, 148–149)