ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)
5. října 2022(*)
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Volno z důvodu nemoci – Neodůvodněné nepřítomnosti – Ukončení smlouvy bez výpovědní doby – Článek 16 PŘOZ – Článek 48 písm. b) PŘOZ – Odpovědnost“
Ve věci T‑618/21,
WV, zastoupeného L. Levi a A. Champetier, avocates,
žalobce,
proti
Překladatelskému středisku pro instituce Evropské unie (Překladatelské středisko), zastoupenému M. Garnierem, jako zmocněncem, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, avocat,
žalovanému,
TRIBUNÁL (sedmý senát)
ve složení R. da Silva Passos, předseda, L. Truchot (zpravodaj) a M. Sampol Pucurull, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: I. Kurme, radová,
s ohledem na písemnou část řízení
po jednání konaném dne 7. července 2022,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou podanou na základě článku 270 SFEU se žalobce, WV, domáhá jednak zrušení rozhodnutí ředitele Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie (dále jen „Překladatelské středisko“) ze dne 26. listopadu 2020, kterým byl bez předchozí výpovědní doby ukončen jeho pracovní poměr na dobu neurčitou (dále jen „napadené rozhodnutí“), jakož i případně rozhodnutí ze dne 17. června 2021, kterým byla zamítnuta jeho stížnost (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“), a jednak náhrady újmy, kterou údajně utrpěl v důsledku těchto rozhodnutí.
Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobce byl zaměstnán Překladatelským střediskem ode dne 1. listopadu 1997. Dne 16. prosince 2004 podepsal smlouvu na dobu neurčitou. Od 23. července 2019 do 15. listopadu 2019 čerpal žalobce placené volno z důvodu nemoci. Jeho nepřítomnost od 18. listopadu 2019 do 7. února 2020 považovalo Překladatelské středisko za neodůvodněnou. Jeho nepřítomnosti od 8. února do 10. dubna 2020 a od 29. dubna do 4. května 2020 uznalo Překladatelské středisko za odůvodněné. Od 5. května 2020 byly nepřítomnosti žalobce považovány za neodůvodněné.
3 Po konzultaci na dálku, která se konala dne 4. května 2020 mezi žalobcem a lékařskou službou Evropské komise, jednající za Překladatelské středisko, dospěla tato lékařská služba k závěru, že žalobce byl schopen od 5. května 2020 pokračovat v plnění pracovních povinností na poloviční úvazek na dobu jednoho měsíce. Uvedená lékařská služba informovala žalobce, že může podat žádost o posouzení nezávislým lékařem. Následující den podal žalobce uvedenou žádost podle čl. 59 odst. 1 pátého pododstavce služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“).
4 Nezávislý lékař konstatoval, že se žalobce nedostavil na jednotlivé schůzky organizované pro účely posouzení nezávislým lékařem, a potvrdil rozhodnutí lékařské služby Komise. Překladatelské středisko mělo tedy za to, že nepřítomnost žalobce byla od 5. května 2020 neodůvodněná. Žalobce byl o tom informován dopisem ředitele Překladatelského střediska ze dne 31. července 2020.
5 Dopisem ze dne 10. srpna 2020 požádala žalobcova právní zástupkyně o uznání jeho invalidity. Uvedla, že s ohledem na zdravotní stav žalobce nelze v blízké budoucnosti předpokládat návrat do normálního stavu.
6 Dopisem ze dne 14. září 2020 ředitel Překladatelského střediska zamítl žádost žalobce o uznání invalidity. Žalobce byl rovněž informován, že s ohledem zejména na jeho neodůvodněnou nepřítomnost od 5. května 2020, jeho prohlášení, že není schopen pokračovat v plnění pracovních povinností, na chybějící odpověď na tři dopisy, které mu Překladatelské středisko zaslalo mezi 7. květnem a 7. srpnem 2020, a na zájem služby, zamýšlí tato instituce použít čl. 48 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“) za účelem ukončení jeho pracovního poměru. Překladatelské středisko jej vyzvalo, aby se vyjádřil.
7 Dopisem ze dne 14. října 2020 zaslala žalobcova právní zástupkyně s odvoláním na dopis ředitele Překladatelského střediska ze dne 14. září 2020 vyjádření žalobce k případnému použití čl. 48 písm. b) PŘOZ.
8 Dne 26. listopadu 2020 bylo na základě čl. 48 písm. b) PŘOZ přijato napadené rozhodnutí o ukončení pracovního poměru žalobce bez výpovědní lhůty s účinkem od 31. prosince 2020.
9 Dne 26. února 2021 podal žalobce proti napadenému rozhodnutí stížnost.
10 Dne 17. června 2021 ředitel Překladatelského střediska stížnost zamítl.
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí,
– zrušil případně rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;
– uložil Překladatelskému středisku, aby mu nahradilo utrpěnou majetkovou újmu a zaplatilo částku 15 000 eur jako náhradu utrpěné nemajetkové újmy;
– uložil Překladatelskému středisku náhradu nákladů řízení.
12 Překladatelské středisko navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
13 Žalobce předložil návrhová žádání znějící na zrušení rozhodnutí a návrhová žádání znějící na náhradu škody.
K návrhovým žádáním znějícím na zrušení
14 Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i případně rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
15 Pokud jde o návrh žalobce na případné zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, je třeba úvodem připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají za účinek, že se Tribunálu předkládá akt, proti němuž byla stížnost podána, pokud tato návrhová žádání jako taková nemají samostatný obsah (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 35 a citovaná judikatura).
16 Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v projednávané věci pouze potvrzuje napadené rozhodnutí, kterým byl pracovní poměr žalobce ukončen bez výpovědní lhůty, nemají návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti samostatný obsah. Není proto důvodné rozhodovat zvlášť o těchto návrhových žádáních, i když bude třeba při zkoumání legality napadeného rozhodnutí zohlednit odůvodnění uvedené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, přičemž toto odůvodnění by mělo být ve shodě s odůvodněním napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 36 a citovaná judikatura).
17 Na podporu svých návrhových žádání znějících na zrušení rozhodnutí předkládá žalobce tři žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávného právního základu rozhodnutí o ukončení sporného pracovního poměru, druhý, že Překladatelské středisko nepředložilo věc výboru pro otázky invalidity, že ukončilo sporný pracovní poměr bez zvážení všech relevantních skutečností a okolností se zájmem žalobce, jakož i z rozporu v odůvodnění, a třetí žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut.
18 V rámci prvního žalobního důvodu žalobce tvrdí, že čl. 48 písm. b) PŘOZ nemůže být základem pro rozhodnutí o ukončení jeho pracovního poměru, jelikož ke dni přijetí napadeného rozhodnutí nečerpal placené volno z důvodu nemoci, ale nacházel se podle tvrzení Překladatelského střediska v situaci neodůvodněné nepřítomnosti, takže ke dni ukončení jeho pracovního poměru skončila doba jeho placeného volna z důvodu nemoci podle článku 16 PŘOZ, na který odkazuje článek 48 písm. b) PŘOZ.
19 Kromě toho žalobce tvrdí, že kdyby ke dni ukončení svého pracovního poměru čerpal placené volno z důvodu nemoci ve smyslu článku 16 PŘOZ, nebyly by splněny podmínky stanovené tímto ustanovením a čl. 48 písm. b) PŘOZ. Vzhledem k tomu, že žalobce pracoval v Překladatelském středisku po dobu 22 let, měla totiž doba jeho placeného volna z důvodu nemoci odpovídat odpracované době, aniž mohl být před uplynutím této lhůty ukončen jeho pracovní poměr podle čl. 48 písm. b) PŘOZ.
20 Žalobce nakonec dodává, že pokud by jej Překladatelské středisko chtělo sankcionovat, muselo by vůči němu namísto použití článku 16 a čl. 48 písm. b) PŘOZ zahájit disciplinární řízení.
21 Překladatelské středisko připomíná, že mělo za to, že nepřítomnost žalobce byla od 5. května 2020 neodůvodněná a že žalobce soustavně tvrdil, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje pokračovat v plnění pracovních povinností.
22 Podle názoru Překladatelského střediska žalobci zanikly jeho nároky na volno z důvodu nemoci, jelikož – jak vyplývá z článku 59 služebního řádu, na který odkazuje článek 16 pracovního řádu – nárok na toto volno mohou zakládat pouze období odůvodněné nepřítomnosti. Žalobci proto skončila doba stanovená pro placené volno z důvodu nemoci.
23 Navzdory lhůtám pro zánik práva na volno z důvodu nemoci, které stanoví článek 16 PŘOZ, zanikla totiž žalobci v důsledku jeho jednání jeho práva vyplývající z tohoto ustanovení, jelikož se již nenacházel v situaci odůvodněné nepřítomnosti. Žalobce proto nemůže tvrdit, že k zániku jeho práva mělo dojít na konci období 22 let, které odpovídá jeho odpracované době, když již jeho nepřítomnost nezakládala nárok na volno z důvodu nemoci.
24 Překladatelské středisko rovněž tvrdí, že vzhledem k tomu, že žalobci skončila doba placeného volna z důvodu nemoci, což odráží podmínku zániku práva, nebylo možné vyloučit použití čl. 48 písm. b) PŘOZ z toho důvodu, že v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí žalobce takové volno nečerpal. Kromě toho dlouhá doba, která uplynula mezi počátkem neodůvodněné nepřítomnosti žalobce, tedy dne 5. května 2020, a přijetím napadeného rozhodnutí, je odůvodněna jednotlivými fázemi posuzování nezávislým lékařem a vůlí Překladatelského střediska poskytnout žalobci více času na předložení jeho vyjádření.
25 Nakonec Překladatelské středisko zdůrazňuje, že na základě povinnosti jednat s náležitou péčí opakovaně informovalo žalobce o tom, že administrativa zamýšlí přijmout opatření slučitelná jak s jeho zdravím, tak se zájmem instituce. Žalobce však na pokusy Překladatelského střediska nereagoval, a nesplnil tak svou povinnost spolupráce s Překladatelským střediskem.
26 V rámci tohoto žalobního důvodu je třeba určit, zda za okolností projednávané věci mohlo Překladatelské středisko za účelem ukončení pracovního poměru žalobce založit napadené rozhodnutí na čl. 48 písm. b) PŘOZ.
27 Podle článku 48 písm. b) PŘOZ platí, že „[p]racovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou může orgán rozvázat bez výpovědní doby: […] není-li zaměstnanec po skončení placeného volna z důvodu nemoci stanoveného v článku 16 [PŘOZ] schopen pokračovat v plnění svých povinností“.
28 Článek 16 druhý pododstavec PŘOZ stanoví, že „placené volno z důvodu nemoci stanovené v článku 59 služebního řádu nepřesáhne tři měsíce ani dobu odpracovanou dočasným zaměstnancem, pokud je tato doba delší[; v]olno nesmí překročit dobu platnosti pracovní smlouvy zaměstnance“.
29 Z článku 16 druhého pododstavce a čl. 48 písm. b) PŘOZ tedy vyplývá, že pracovní smlouvu zaměstnance lze ukončit, jsou-li splněny dvě podmínky, a sice překročení lhůty stanovené pro placené volno z důvodu nemoci a nemožnost zaměstnance pokračovat v plnění svých povinností po uplynutí uvedené lhůty (rozsudek ze dne 11. června 2019, TO v. EEA, T‑462/17, nezveřejněný, EU:T:2019:397, bod 56).
30 Pokud jde o první podmínku, která se týká překročení lhůty stanovené pro placené volno z důvodu nemoci, je třeba připomenout, že placené volno z důvodu nemoci uvedené v čl. 48 písm. b) PŘOZ, po jehož skončení musí být posouzena možnost zaměstnance pokračovat v plnění svých povinností, bez níž lze pracovní poměr ukončit bez výpovědní lhůty, je volnem stanoveným v čl. 16 druhém pododstavci PŘOZ.
31 Ze znění čl. 48 písm. b) ve spojení s čl. 16 druhým pododstavcem PŘOZ vyplývá, že pracovní poměr zaměstnance lze ukončit bez výpovědní lhůty po skončení jeho placeného volna z důvodu nemoci, v případě, že toto volno přesáhne buď dobu tří měsíců, nebo dobu odpracovanou dotčeným zaměstnancem, pokud je tato doba delší.
32 Za účelem ukončení pracovního poměru žalobce na základě čl. 48 písm. b) PŘOZ mělo Překladatelské středisko povinnost ověřit, že je tato podmínka splněna.
33 V napadeném rozhodnutí, doplněném rozhodnutím o zamítnutí stížnosti, přitom Překladatelské středisko nejprve uvedlo, že žalobce nebyl po skončení placeného volna z důvodu nemoci schopen pokračovat v plnění svých povinností, a poté konstatovalo, že žalobci zanikly jeho nároky na placené volno z důvodu nemoci vyplývající z článku 16 PŘOZ, jelikož nárok na takové volno mohou založit pouze doby odůvodněné nepřítomnosti, jak vyplývá z článku 59 služebního řádu, na který odkazuje článek 16 PŘOZ, neboť se již nenacházel v situaci odůvodněné nepřítomnosti. Překladatelské středisko z toho vyvodilo, že žalobce svým jednáním vyvolal „a fortiori zánik práva“. Dodalo, že za těchto okolností nemůže žalobce tvrdit, že k zániku práva mělo dojít na konci období odpovídajícího odpracované době, tedy době 22 let, když jeho nepřítomnost již nezakládala nárok na volno z důvodu nemoci.
34 Z napadeného rozhodnutí ve spojení s doplňujícími upřesněními uvedenými v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vyplývá, že Překladatelské středisko mělo za to, že nedostatečné odůvodnění nepřítomností žalobce v okamžiku rozhodování o ukončení jeho pracovního poměru jej opravňovalo k tomuto ukončení z důvodu, že tyto neodůvodněné nepřítomnosti tím, že v jejich důsledku byly vyčerpány nároky žalobce na placené volno z důvodu nemoci, vedly k jejich zániku. Překladatelské středisko tedy mělo zjevně za to, že neodůvodněné absence žalobce jej zbavily povinnosti ověřit, zda byla splněna podmínka týkající se překročení lhůty stanovené pro placené volno z důvodu nemoci přiznané žalobci, jelikož ukončily jeho nároky na placené volno z důvodu nemoci.
35 Je přitom třeba připomenout, že čl. 48 písm. b) PŘOZ, na němž je založeno napadené rozhodnutí, odkazuje na ustanovení článku 16 druhého pododstavce PŘOZ, který stanoví tuto posledně uvedenou podmínku, a konstatovat, že žádné z těchto ustanovení nestanoví, že by rozhodnutí o rozvázání pracovního poměru bez výpovědní lhůty mohlo být přijato bez předchozího ověření překročení lhůty stanovené pro placené volno z důvodu nemoci přiznané dotčenému zaměstnanci podle podmínek stanovených v čl. 16 druhém pododstavci PŘOZ. Kromě toho ze žádného z těchto ustanovení, ani z článku 59 služebního řádu, který upravuje zejména právní režim použitelný na volno z důvodu nemoci a neodůvodněné absence, nevyplývá, že ověření podmínky týkající se překročení lhůty stanovené pro placené volno z důvodu nemoci v článku 16 druhém pododstavci PŘOZ by mohlo být v případě neodůvodněné nepřítomnosti ke dni sporného ukončení smlouvy, jakož i před tímto dnem nahrazeno konstatováním těchto absencí. Z toho vyplývá, že Překladatelské středisko v napadeném rozhodnutí použilo podmínku neodůvodněné nepřítomnosti, která není stanovena v čl. 48 písm. b) a čl. 16 druhém pododstavci PŘOZ.
36 Z toho vyplývá, že Překladatelské středisko ukončilo pracovní poměr žalobce na dobu neurčitou, aniž ověřilo, že byla splněna první podmínka stanovená v těchto ustanoveních.
37 Pokud jde o druhou podmínku týkající se nemožnosti zaměstnance pokračovat v plnění pracovních povinností po uplynutí lhůty stanovené pro placené volno z důvodu nemoci, je třeba konstatovat, že dopis právní zástupkyně žalobce ze dne 10. srpna 2020 zaslaný Překladatelskému středisku uvádí, že „odborníci konzultovaní [žalobcem] – a to jak jeho ošetřující lékař, tak psychiatr – nepředpokládají v blízké budoucnosti návrat do normální situace“. Týmž dopisem požádala žalobcova právní zástupkyně rovněž o uznání jeho invalidity.
38 Je třeba dodat, že v dopise právní zástupkyně žalobce ze dne 14. října 2020 zaslaném Překladatelskému středisku je uvedeno, že odborný lékař, na něhož se žalobce obrátil, „rovněž potvrdil několika osvědčeními, že stav [žalobce] mu neumožňuje pokračovat v plnění pracovních povinností“.
39 Z těchto dopisů vyplývá, že žalobce uznal, že není schopen pokračovat v plnění pracovních povinností, což Překladatelské středisko zohlednilo v napadeném rozhodnutí převzetím obsahu uvedených dopisů.
40 Nicméně vzhledem k tomu, že datum, ke kterému měla být tato nemožnost konstatována, spadalo podle čl. 48 písm. b) PŘOZ do doby po lhůtě stanovené pro placené volno z důvodu nemoci, ohledně níž bylo dříve v bodě 36 výše uvedeno, že ji Překladatelské středisko neposoudilo, nemůže být druhá podmínka považována za splněnou.
41 Je tedy třeba dospět k závěru, že Překladatelské středisko přijetím napadeného rozhodnutí porušilo čl. 48 písm. b) a čl. 16 druhý pododstavec PŘOZ.
42 Z výše uvedených úvah vyplývá, že prvnímu žalobnímu důvodu je nutno vyhovět. Napadené rozhodnutí musí být proto zrušeno, aniž je třeba zkoumat druhý a třetí žalobní důvod.
K návrhovým žádáním na náhradu újmy
43 Žalobce se domáhá náhrady jak majetkové, tak nemajetkové újmy, které mu údajně vznikly.
44 Je třeba připomenout, že v oblasti veřejné služby je Evropská unie povinna nahradit újmy způsobené jejími orgány, institucemi a jinými subjekty, nebo jejich zaměstnanci při plnění jejich úkolů. Podle ustálené judikatury je vznik odpovědnosti Unie v této oblasti vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou protiprávnost jednání vytýkaného orgánu, instituci nebo jinému subjektu, skutečná existence újmy a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a dovolávanou újmou. Tyto tři podmínky jsou kumulativní, takže jakmile jedna z nich není splněna, nemůže být odpovědnost Unie založena (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 97 a citovaná judikatura).
45 Stran podmínky týkající se protiprávního jednání vytýkaného administrativě, je třeba připomenout, že z judikatury vyplývá, že pokud Unie jedná jako zaměstnavatel, nese zvýšenou odpovědnost, která se projevuje povinností nahradit újmy způsobené jejím zaměstnancům jakýmkoli jejím protiprávním jednáním v postavení zaměstnavatele (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 98 a citovaná judikatura).
46 Pokud jde o podmínku týkající se existence skutečné újmy, může být odpovědnost Unie založena pouze tehdy, když žalobci skutečně vznikla skutečná a určitá újma. Je na žalobci, aby unijnímu soudu předložil důkazy za účelem prokázání existence a rozsahu takové újmy (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 99 a citovaná judikatura).
47 Pokud jde o podmínku týkající se příčinné souvislosti vyžadované ke vzniku odpovědnosti Unie, je nezbytné, aby byl prokázán přímý a určitý vztah příčiny a následku mezi protiprávním jednáním unijního orgánu a tvrzenou újmou. Vytýkané jednání musí být proto rozhodující příčinou tvrzené újmy (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 100 a citovaná judikatura).
48 Výtky žalobce na podporu jeho návrhových žádání znějících na náhradu újmy je třeba zkoumat s ohledem na tyto úvahy.
K majetkové újmě
49 Na podporu svých návrhových žádání znějících na náhradu újmy se žalobce domáhá vyplacení své odměny ode dne, kdy nastaly účinky ukončení jeho pracovního poměru, tedy 31. prosince 2020, až do dne zrušení napadeného rozhodnutí.
50 Dodává, že s ohledem na svůj zdravotní stav nepožaduje, aby pokračoval v plnění pracovních povinností, ale domáhá se zahájení řízení ve věcech invalidity.
51 Překladatelské středisko tvrdí, že podmínky vzniku odpovědnosti Unie nejsou splněny a že návrh na zahájení řízení ve věcech invalidity znamená navrhnout Tribunálu, aby vůči němu vydal příkaz, což Tribunál nemůže učinit.
52 Stran podmínky týkající se skutečné existence škody, je třeba určit, zda protiprávní ukončení pracovního poměru žalobce Překladatelským střediskem vedlo k jeho ušlému zisku odpovídajícímu výši odměny, o kterou žalobce přišel od 31. prosince 2020, kdy se stalo účinným ukončení jeho pracovního poměru.
53 V této souvislosti je třeba konstatovat, že od 5. května 2020 se žalobce nacházel v situaci neodůvodněné nepřítomnosti, což nezpochybňuje. Od tohoto data tedy nepobíral odměnu. Z toho vyplývá, že skutečná existence újmy tvrzené žalobcem není prokázána.
54 Vzhledem k neodůvodněné nepřítomnosti, která vedla ke ztrátě žalobcova nároku na odměnu od 5. května 2020, je proto třeba zamítnout návrh na náhradu majetkové újmy, která žalobci údajně vznikla od 31. prosince 2020, tedy dne, k němuž byl ukončen jeho pracovní poměr.
55 Pokud jde o návrh na zahájení řízení o invaliditě, je třeba konstatovat, že návrh žalobce znamená požadovat po Tribunálu, aby uložil Překladatelskému středisku příkaz. Podle ustálené judikatury přitom platí, že při přezkumu legality nemá Tribunál pravomoc ukládat administrativě příkazy (viz rozsudek ze dne 2. února 2022, LU v. EIB, T‑536/20, nezveřejněný, EU:T:2022:40, bod 30 a citovaná judikatura).
56 Tento návrh musí být proto zamítnut.
K nemajetkové újmě
57 Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, která údajně pramení z ukončení jeho pracovního poměru napadeným rozhodnutím bez zahájení řízení ve věcech invalidity a kterou vyčísluje na částku 15 000 eur. Tvrdí, že Překladatelské středisko, které znalo jeho zdravotní stav, zhoršilo přijetím napadeného rozhodnutí jeho depresivní stavy a úzkosti.
58 Překladatelské středisko tyto argumenty zpochybňuje.
59 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury může zrušení aktu stiženého vadou protiprávnosti představovat samo o sobě přiměřené zadostiučinění, které je v zásadě dostatečnou nápravou jakékoli nemajetkové újmy, kterou takový akt mohl způsobit, ledaže žalobce prokáže, že utrpěl nemajetkovou újmu, která nemůže být tímto zrušením zcela napravena (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 130 a citovaná judikatura).
60 V projednávané věci žalobce neprokázal, že by tvrzená nemajetková újma nemohla být plně napravena zrušením napadeného rozhodnutí, ze kterého pramení. Je tedy třeba mít za to, že nemajetková újma způsobená napadeným rozhodnutím je přiměřeně napravena zrušením tohoto rozhodnutí.
61 Návrhová žádání na náhradu dovolávané nemajetkové újmy je tedy třeba zamítnout, aniž je nutné zkoumat příčinnou souvislost mezi protiprávností a uvedenou újmou.
62 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba napadené rozhodnutí zrušit a ve zbývající části žalobu zamítnout.
K nákladům řízení
63 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
64 Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Překladatelské středisko nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí ze dne 26. listopadu 2020, kterým ředitel Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie ukončil bez předchozí výpovědní doby pracovní poměr WV jakožto dočasného zaměstnance, se zrušuje.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Překladatelskému středisku se ukládá náhrada nákladů řízení.
da Silva Passos | Truchot | Sampol Pucurull |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 5. října 2022.
Podpisy