Věc T-343/08
Arkema France
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s chlorečnanem sodným – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Přitěžující okolnost – Opakování protiprávního jednání – Polehčující okolnost – Spolupráce během správního řízení – Významná přidaná hodnota“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práva na obhajobu
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 27)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Právo na obhajobu – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Posuzovací pravomoc Komise – Zohlednění specifických rysů opakování protiprávního jednání – Zahrnutí – Nestanovení promlčecí lhůty
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání a ukládá pokuta – Zohlednění předchozích protiprávních jednání téhož podniku, za něž již byly uloženy Komisí sankce, pro prokázání opakování protiprávního jednání podniku
(Listina základních práv Evropské unie, článek 50)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, které konstatuje protiprávní jednání, přijaté po jiném rozhodnutí Komise týkajícím se téhož podniku – Další zvýšení pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Možnost zvýšit úroveň pokut pro posílení jejich odrazujícího účinku
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Zásada rovného zacházení
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Nezbytnost chování, které usnadnilo Komisi zjištění existence protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 18; sdělení Komise 2002/C 45/03)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Pokyny o metodě stanovování pokut ukládaných v případě porušení pravidel hospodářské soutěže – Snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku mimo působnost sdělení o spolupráci – Podmínky
(Sdělení Komise 2002/C 45/03, bod 1, a 2006/C 210/02, bod 29 čtvrtá odrážka)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Podmínky
(Sdělení Komise 2002/C 45/03, bod 21, 2006/C 210/02, bod 29 čtvrtá odrážka, a 2008/C 167/1, bod 5)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci
(Článek 229 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
1. Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud ve svém oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání údajného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo úmyslně nebo z nedbalosti. Komise jim tak poskytuje údaje, které jsou nezbytné pro jejich obhajobu nejen proti konstatování protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty.
(viz bod 54)
2. Co se týče stanovení výše pokut uložených za porušení pravidel hospodářské soutěže, právo na obhajobu podniků dotčených oznámením námitek je před Komisí zaručeno prostřednictvím možnosti předkládat připomínky k délce trvání, závažnosti a předvídatelnosti protisoutěžní povahy protiprávního jednání. Podniky disponují krom toho dodatečnou zárukou, pokud jde o stanovení výše pokut, neboť Tribunál vykonává soudní přezkum v plné jurisdikci a může zejména zrušit nebo snížit pokutu podle článku 31 nařízení č. 1/2003.
(viz bod 55)
3. Pokud jde o přitěžující okolnost opakování protiprávního jednání, ze samotné skutečnosti, že Komise ve své předchozí rozhodovací praxi měla za to, že určité skutečnosti nepředstavují přitěžující okolnosti pro účely stanovení výše pokuty, nevyplývá, že je povinna držet se stejného posouzení v pozdějším rozhodnutí. Možnost poskytnutá podniku v rámci jiné věci, aby se vyjádřil k zamýšlenému konstatování opakovaného protiprávního jednání, které se ho týká, nijak neznamená, že by Komise měla povinnost takto postupovat ve všech případech ani že neposkytnutí takovéto možnosti žalobkyni znemožňuje plně vykonávat její právo být vyslechnuta.
(viz bod 56)
4. Zásada proporcionality vyžaduje, aby akty unijních orgánů nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. V kontextu stanovení výše pokut musí být závažnost protiprávního jednání určena v závislosti na mnoha faktorech a žádnému z těchto faktorů není možné ve srovnání s jinými posuzovanými faktory přikládat přílišný význam. Zásada proporcionality v tomto kontextu znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a že musí v tomto ohledu tyto faktory používat uceleně a objektivně odůvodněně.
(viz bod 63)
5. Komise má posuzovací pravomoc ohledně výběru skutečností, které zohlední pro účely určení výše pokut, jako například konkrétní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž je nezbytné vycházet ze závazného či taxativního výčtu kritérií, která musejí být povinně zohledněna.
Zjištění a posouzení zvláštních charakteristických znaků opakování protiprávního jednání je součástí posuzovací pravomoci Komise, která nemůže být v rámci tohoto zjišťování vázána případnou promlčecí lhůtou.
Opakování protiprávního jednání totiž představuje důležitou skutečnost, kterou musí Komise posoudit, jelikož její zohlednění sleduje účel motivovat podniky, které mají zjevně sklony k porušování pravidel práva hospodářské soutěže, ke změně svého jednání. Komise tudíž může v každém případě přihlédnout k příznakům potvrzujícím existenci takových sklonů, včetně například doby, která uplynula mezi dotčenými protiprávními jednáními. Nicméně, ačkoli žádná promlčecí lhůta Komisi nebrání v konstatování opakování protiprávního jednání, nemění to nic na tom, že Komise podle zásady proporcionality nemůže časově neomezeně zohledňovat starší rozhodnutí, kterým nebo kterými byly podniku uloženy sankce.
(viz body 64–66, 68)
6. Zásada non bis in idem je základní zásadou unijního práva, která v oblasti práva hospodářské soutěže zakazuje, aby byl podnik opětovně odsouzen nebo stíhán za jednání, v souvislosti s nímž mu dřívějším rozhodnutím, proti kterému již nelze podat opravný prostředek, byla uložena sankce nebo bylo shledáno, že za ně nenese odpovědnost. Použití zásady non bis in idem podléhá třem podmínkám, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu.
Porušením zásady non bis in idem není to, že Komise v rozhodnutí, kterým se konstatuje účast podniku na protisoutěžních dohodách a ukládá se mu pokuta, zohlední několik dřívějších protiprávních jednání, kterých se dopustil tentýž podnik a za něž Komise uložila sankci, jelikož zohlednění uvedených dřívějších protiprávních jednání nemá vést k tomu, aby za ně byla opětovně uložena sankce, ale pouze k prokázání opakování protiprávního jednání dotyčného podniku za účelem určení výše pokuty za nové protiprávní jednání.
Dále nejsou každopádně splněny podmínky, jež musejí být současně splněny pro uplatnění zásady non bis in idem, neboť zde chybí podmínka totožnosti skutků.
(viz body 80–84)
7. Bylo by v rozporu s cílem dosažení odrazujícího účinku pokuty, brala-li by Komise v potaz skutečnost, že v některém předchozím rozhodnutí pro účely konstatování opakování protiprávního jednání zohlednila první protiprávní jednání, aby tak vyloučila navýšení základní částky pokuty na základě uvedeného protiprávního jednání v pozdějším rozhodnutí. Takové řešení by totiž vedlo k situaci, jež by byla kontraproduktivní z pohledu cíle dosažení odrazujícího účinku pokuty, a ve které by podniku, jenž je několikanásobným pachatelem protiprávních jednání, nebyla na základě počtu protiprávních jednání, kterých se dopustil, výše ukládané pokuty postupně zvyšována, ale v níž by se naopak mezní výše pokuty, která mu může být uložena, postupně snižovala se stoupajícím počtem rozhodnutí, jimiž by mu byla uložena sankce.
Mimoto skutečnost, že předchozí rozhodnutí, jimiž byly dotčenému podniku uloženy sankce, se týkají skutečností souběžných se skutečnostmi, kterých se týká napadené rozhodnutí, nemá žádný vliv, jelikož Komise při prokazování opakování protiprávního jednání uvedeného podniku v napadeném rozhodnutí vycházela výhradně z jiných předchozích rozhodnutí, přijatých před počátkem protiprávního jednání, za něž byla uložena sankce.
(viz body 88–89)
8. Podle čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 Komise může rozhodnutím uložit pokuty podnikům, které se dopustily jednání v rozporu s článkem 81 ES, a přihlížet v tomto rámci k závažnosti a délce trvání protiprávního jednání. Tato ustanovení představují právní základ rozhodující pro zohlednění opakování protiprávního jednání při stanovení výše pokuty.
Mimoto pokyny, které Komise přijímá pro stanovování výše pokut, zajišťují právní jistotu podniků, jelikož určují metodologii, kterou si Komise stanovila pro stanovení výše pokut. Správní orgány se od nich mohou v konkrétním případě odklonit pouze tehdy, uvedou-li důvody slučitelné se zásadou rovného zacházení.
Předchozí rozhodovací praxe Komise krom toho nevytváří právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže. V tomto ohledu Komise disponuje v oblasti stanovení výše pokut širokou posuzovací pravomocí. Není vázána předchozími posouzeními a není povinna uplatnit přesné matematické vzorce.
Tato široká posuzovací pravomoc jí má umožňovat usměrňovat jednání podniků tak, aby tyto dodržovaly pravidla hospodářské soutěže.
V tomto rámci skutečnost, že Komise v minulosti uplatňovala pokuty určité úrovně na různé typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 1/2003, je-li to nezbytné k tomu, aby bylo zajištěno provádění soutěžní politiky Společenství.
Účinné použití pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže naopak vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky. Zvýšení určité výše použité na některý podnik tak může být odůvodněno dodatečnou potřebou jeho odrazení, s ohledem na jeho sklony k porušování pravidel práva hospodářské soutěže, zatímco zvýšení jiné výše uplatněné na jiný podnik může být odůvodněno nutností zajistit odrazující účinek mu uložené pokuty, vzhledem k tomu, že z důvodu jeho celkového obratu, který značně převyšuje obrat ostatních účastníků kartelové dohody, je schopen snadněji si zajistit prostředky nezbytné pro zaplacení pokuty.
(viz body 96, 98–101, 106)
9. Zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.
Pouhá skutečnost, že Komise ve své předchozí rozhodovací praxi uplatnila určitou míru zvýšení základní výše pokuty uložené podniku za porušení pravidel hospodářské soutěže, neznamená, že je v rámci jiného rozhodnutí zbavena možnosti tuto míru zvýšit v mezích, které si stanovila v pokynech, tak aby přinutila dotyčný podnik změnit své protisoutěžní chování.
(viz body 108–109)
10. V případech, kdy jsou unijní orgány za účelem plnění svých funkcí nadány posuzovací pravomocí, se klade o to větší důraz na dodržování záruk přiznaných unijním právním řádem ve správních řízeních. Mezi těmito zárukami figuruje zvláště povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu.
(viz bod 111)
11. Komise má širokou posuzovací pravomoc, co se týče metody výpočtu pokut, a v tomto ohledu může vzít v potaz celou řadu okolností, mezi něž patří i spolupráce dotčených podniků v průběhu šetření vedeného útvary tohoto orgánu. V rámci toho Komise musí učinit komplexní posouzení skutečností, jako je posouzení týkající se spolupráce těchto jednotlivých podniků.
V rámci posuzování spolupráce poskytnuté účastníky kartelové dohody může být shledána pouze vada spočívající ve zjevně nesprávném posouzení Komise, protože při hodnocení kvality a užitečnosti spolupráce určitého podniku, zejména v porovnání s přispěním jiných podniků, má Komise široký prostor pro uvážení.
Základem pro snížení pokut v případě spolupráce podniků podílejících se na protiprávním jednání porušujícím právo hospodářské soutěže je úvaha, podle níž taková spolupráce usnadňuje úlohu Komise směřující k určení existence protiprávního jednání a k jeho případnému ukončení. S ohledem na odůvodnění snížení nemůže Komise odhlédnout od užitečnosti poskytnuté informace, která nezbytně závisí na důkazech, které již měla k dispozici.
I když je Komise povinna uvést důvody, proč se domnívá, že informace poskytnuté podniky v rámci sdělení o spolupráci jsou či nejsou příspěvkem odůvodňujícím snížení uložené pokuty, musí podniky, které si v tomto ohledu přejí rozhodnutí Komise zpochybnit, naproti tomu prokázat, že by Komise při neexistenci těchto informací dobrovolně poskytnutých uvedenými podniky nemohla prokázat podstatné znaky protiprávního jednání, a tedy přijmout rozhodnutí ukládající pokuty.
Pokud podnik v rámci spolupráce toliko potvrdí, a to méně přesným a jednoznačným způsobem, některé informace, které již byly poskytnuty jiným podnikem na základě spolupráce, může sice stupeň spolupráce poskytnuté tímto podnikem pro Komisi mít jistý význam, nelze jej však považovat za srovnatelný se stupněm spolupráce poskytnutým podnikem, jenž uvedené informace dodal jako první. Prohlášení, které pouze do určité míry potvrzuje prohlášení, které již Komise měla k dispozici, totiž neusnadňuje činnost Komise výrazným způsobem. Nemůže tudíž postačovat k odůvodnění snížení výše pokuty na základě spolupráce. A konečně, spolupráce podniku v šetření neposkytuje nárok na žádné snížení pokuty, jestliže tato spolupráce nepřekročila rámec povinností, které pro něj vyplývají z článku 18 nařízení č. 1/2003.
(viz body 134–138)
12. V bodě 29 čtvrté odrážce pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 se Komise v rámci své posuzovací pravomoci týkající se polehčujících okolností, které je povinna zohlednit při stanovení výše pokut, zavázala přiznat podniku snížení pokuty, jestliže účinně spolupracuje s Komisí nad rámec oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů a právními předpisy stanovené povinnosti spolupráce.
Důsledkem použití bodu 29 čtvrté odrážky pokynů však nemůže být to, že by oznámení o spolupráci bylo zbaveno svého užitečného účinku.
Bod 1 oznámení o spolupráci totiž stanoví, že uvedené oznámení „stanoví rámec pro odměňování podniků, které jsou či byly součástí tajných kartelů majících dopad na Společenství, za spolupráci při vyšetřování Komise“. Ze znění a ze systematiky tohoto oznámení tedy vyplývá, že podniky v zásadě mohou dosáhnout snížení pokuty na základě spolupráce, pouze splňují-li striktní podmínky stanovené v uvedeném oznámení.
Za účelem zachování užitečného účinku oznámení o spolupráci z roku 2002 je tudíž Komise povinna snížit podniku pokutu na základě bodu 29 čtvrté odrážky pokynů pouze za výjimečných okolností. Tak je tomu zejména tehdy, je-li spolupráce podniku, která jde nad rámec jeho povinnosti spolupráce stanovené právním předpisem, aniž mu ale poskytuje nárok na snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci z roku 2002, pro Komisi objektivně užitečná. Taková užitečnost musí být konstatována, opírá-li se Komise ve svém konečném rozhodnutí o důkazy, které jí podnik poskytl v rámci své spolupráce a bez nichž by Komise nebyla schopna uložit sankci za dotčené protiprávní jednání nebo jeho část.
(viz body 168–170)
13. Nahrazením sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod z roku 1996 oznámením o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů z roku 2002, které snížení pokuty v případě pouhého nezpochybnění skutkových zjištění nestanovuje, Komise jednoznačně vyloučila, že by z tohoto důvodu snížení pokuty mohlo být v rámci oznámení o spolupráci z roku 2002 nebo bodu 29 čtvrté odrážky pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 přiznáno. Komise je totiž povinna přiznat podniku snížení pokuty pouze v případě, že poskytne důkazy s významnou přidanou hodnotu ve smyslu bodu 21 oznámení o spolupráci z roku 2002 nebo informace, bez nichž by Komise za dotčené protiprávní jednání nebo jeho část ve svém konečném rozhodnutí nemohla uložit sankci. Přiznání snížení pokuty tak závisí na objektivní užitečnosti spolupráce s podnikem pro Komisi.
Podle bodu 5 oznámení Komise o postupu při narovnání s cílem přijmout rozhodnutí podle článků 7 a 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v případech kartelů má Komise každopádně značnou diskreční pravomoc pro stanovení, které případy jsou vhodné k tomu, aby byl prozkoumán zájem stran vstoupit do jednání o narovnání, přičemž podnikům, které se ho účastní, lze přiznat snížení pokuty o 10 % pouze tehdy, splňují-li podmínky uvedeného oznámení.
Podle uvedeného oznámení o narovnání proto pouze Komisi, a nikoli podnikům, přísluší s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu rozhodnout, zda využití tohoto postupu umožňuje usnadnit uložení sankce za dotčené protiprávní jednání, a v tomto rámci přiznat snížení pokuty o 10 % podniku, který pro to splňuje podmínky.
A konečně, i když vnitrostátní právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže několika členských států Unie stanovují, že nezpochybnění skutkových zjištění poskytuje nárok na snížení pokuty, uvedená pravidla, jimiž Komise není vázána, nepředstavují právní rámec rozhodující pro přezkum, zda Komise tím, že žalobkyni nepřiznala jakékoli snížení pokuty na základě její spolupráce, porušila zásadu proporcionality.
(viz body 189–192)
14. Pokud jde o přezkum rozhodnutí Komise v oblasti hospodářské soutěže vykonávaný unijním soudem, nad rámec pouhého přezkumu legality, který umožňuje pouze zamítnout žalobu na neplatnost nebo zrušit napadený akt, pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná na základě článku 229 ES Tribunálu článkem 31 nařízení č. 1/2003 tento soud opravňuje k tomu, aby s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem napadený akt změnil, aniž by jej zrušil, za účelem úpravy například výše pokuty.
V tomto ohledu není namístě změnit míru zvýšení základní výše pokuty o 90 %, uložené Komisí podniku za jeho účast na protisoutěžních dohodách, vzhledem k silnému sklonu tohoto podniku k porušování pravidel hospodářské soutěže, ani výši uložené pokuty, jelikož spolupráce uvedeného podniku nebyla takové povahy, aby Komisi umožnila za tuto dohodu nebo její část uložit sankci.
(viz body 203–205)