ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého senátu)
4. října 2023(*)
„Ochranná opatření – Trh s výrobky z oceli – Dovoz některých výrobků z oceli – Prováděcí nařízení (EU) 2021/1029 – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Aktivní legitimace – Přípustnost – Prodloužení ochranného opatření – Nezbytnost – Hrozba vážné újmy – Opatření k přizpůsobení – Zájem Unie – Zjevně nesprávné posouzení“
Ve věci T‑598/21,
European Association of Non-Integrated Metal Importers & distributors (Euranimi), se sídlem v Bruselu (Belgie), zástupci: M. Campa, D. Rovetta, P. Gjørtler a V. Villante, advokáti,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zástupci: G. Luengo a P. Němečková, jako zmocněnci,
žalované,
TRIBUNÁL (desátý senát),
ve složení: O. Porchia, předsedkyně, M. Jaeger (zpravodaj) a P. Nihoul, soudci,
za soudní kancelář: M. Zwozdziak-Carbonne, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení, zejména k rozhodnutí ze dne 3. listopadu 2021, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o projednání věci ve zrychleném řízení,
po jednání konaném dne 7. března 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobce European Association of Non-Integrated Metal Importers & distributors (Euranimi) domáhá zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/1029 ze dne 24. června 2021, kterým se mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/159 za účelem prodloužení ochranného opatření na dovoz některých výrobků z oceli (Úř. věst. 2021, L 225 I, s. 1, dále jen „napadené nařízení“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Žalobce je sdružením podniků v Evropské unii, které zastupuje zájmy dovozců, distributorů, obchodníků a zpracovatelů, co se týče neintegrované oceli, nerezové oceli a kovových výrobků.
3 Dne 23. března 2018 zavedly Spojené státy americké dovozní cla podle části 232 Trade Expansion Act (zákon o rozšíření obchodu).
4 Na základě statistických údajů shromážděných po zavedení opatření dohledu zahájila Evropská komise ochranné šetření s cílem posoudit situaci několika kategorií výrobků z oceli.
5 Jelikož Komise na základě analýzy údajů předběžně konstatovala, že ocelářskému průmyslu Unie hrozí vážná újma u 23 z 28 kategorií výrobků, které byly předmětem ochranného šetření, přijala prováděcí nařízení (EU) 2018/1013 ze dne 17. července 2018, kterým se zavádějí prozatímní ochranná opatření týkající se dovozu určitých výrobků z oceli (Úř. věst. 2018, L 181, s. 39).
6 Komise následně dospěla k závěru, že ocelářskému průmyslu Unie hrozí vážná újma u 26 kategorií výrobků z oceli a přijala prováděcí nařízení (EU) 2019/159 ze dne 31. ledna 2019 o zavedení konečných ochranných opatření proti dovozu některých výrobků z oceli (Úř. věst. 2019, L 31, s. 27). Toto prováděcí nařízení zavedlo konečné ochranné opatření na období tří let s možností prodloužení až na osm let v podobě zvláštních celních kvót pro jednotlivé kategorie, jejichž množstevní strop je stanoven na základě průměrného objemu dovozu z dotčených zemí v letech 2015–2017, navýšeného o 5 %, s cílem zajistit zachování tradičních obchodních toků a dostatečnou podporu stávajícího uživatelského a dovozního odvětví v Unii. Sazba cla uplatňovaného při překročení kvóty, která byla ve fázi prozatímního opatření stanovena na 25 %, byla při přijetí konečného opatření potvrzena.
7 Na rozdíl od situace převládající v rámci prozatímního ochranného opatření zavedlo prováděcí nařízení 2019/159 zvláštní celní kvóty pro jednotlivé země, jež mají významný dodavatelský zájem (tj. země s podílem přesahujícím 5 % dovozu v dotčené kategorii výrobků). Pro ostatní země vyvážející na území Unie byla rovněž stanovena „zbytková“ nebo „celková“ celní kvóta. Komise měla rovněž za to, že pokud dodavatelská země vyčerpala svou zvláštní celní kvótu, má jí být umožněn přístup ke zbytkové celní kvótě, aby bylo zajištěno nejen zachování tradičních obchodních toků, ale také aby se zabránilo tomu, že části zbytkové celní kvóty zůstanou nevyužity.
8 Od vstupu prováděcího nařízení 2019/159 v platnost dne 2. února 2019 do 30. června 2021 bylo ochranné opatření pravidelně přezkoumáváno a v pravidelných odstupech postupně liberalizováno s cílem postupně zvyšovat množstevní prahové hodnoty, aby se výrobní odvětví Unie mohlo přizpůsobit.
9 V souvislosti s přezkumy uskutečněnými v září 2019 a červnu 2020 provedla Komise změny ve správě systému celních kvót, zejména s cílem zohlednit nejnovější obchodní údaje.
10 Dne 15. ledna 2021 obdržela Komise odůvodněnou žádost dvanácti členských států Unie, aby v souladu s článkem 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/478 ze dne 11. března 2015 o společných pravidlech dovozu (Úř. věst. 2015, L 83, s. 16, dále jen „základní nařízení o ochranných opatřeních“) posoudila, zda by stávající ochranné opatření mělo být prodlouženo.
11 Dne 26. února 2021 Komise v Úředním věstníku Evropské unie zveřejnila oznámení o zahájení šetření, v němž zúčastněné strany vyzvala k účasti na šetření možného prodloužení doby platnosti ochranného opatření tím, že předloží připomínky a podpůrné důkazy.
12 Dne 24. června 2021 Komise, která měla za to, že jednak v souvislosti s pandemií covidu-19 mohlo zrušení ochranného opatření způsobit náhlou vlnu dovozu, která vážně zhoršila zatím ještě křehkou finanční situaci ocelářského průmyslu Unie, a jednak měli uživatelé v rámci kategorií výrobků možnost získat dodávky bezcelní oceli z několika zdrojů, jelikož přibližně 11 milionů tun celních kvót s nulovým clem zůstalo nevyužito, tj. 36 % celkově dostupných celních kvót, přijala napadené nařízení, kterým se ochranné opatření prodlužuje o tři roky do 30. června 2024.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
14 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou;
– podpůrně zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
K přípustnosti
15 Ač Komise formálně nevznesla námitku nepřípustnosti, zpochybňuje přípustnost projednávané žaloby, jelikož má za to, že žalobce nemá právní zájem na podání žaloby ani aktivní legitimaci. Co se žalobce týče, tvrdí, že má právní zájem na podání žaloby a aktivní legitimaci k podání žaloby proti napadenému nařízení.
K právnímu zájmu na podání žaloby
16 Zaprvé má Komise za to, že ve fázi podání projednávané žaloby žalobce neprokázal, že splňuje podmínky týkající se prokázání právního zájmu na podání žaloby.
17 Napadené nařízení především nebránilo dovozu dotyčných kategorií výrobků z oceli do Unie, jelikož ochranné clo se použije pouze v případě vzniku vážné újmy způsobené nárůstem dovozu nad rámec tradičních obchodních toků. Pokud jde tedy o povinnost zaplatit clo uplatňované při překročení kvóty ve výši 25 %, byl právní zájem žalobce hypotetický.
18 Mimoto celní kvóta pro kategorie výrobků dovážené společnostmi zastoupenými žalobcem nebyla v době podání žaloby vyčerpána. Podle Komise by tedy zrušení napadeného nařízení nemohlo přinést žalobci žádný prospěch, jelikož toto nařízení dosud nevyvolalo právní účinky vůči němu ani vůči jeho členům. Ze strany žalobce tedy údajně neexistuje vzniklý ani trvající právní zájem na podání žaloby.
19 V této souvislosti má Komise za to, že skutečnost, že členové žalobce zohledňují existenci celních kvót ve svém obchodním plánování, neznamená, že jejich právní postavení bylo napadeným nařízením změněno. Ostatně hypotéza, podle které celní kvóty vyvolávají účinky, byla Tribunálem odmítnuta již v rozsudku ze dne 20. října 2021, Novolipetsk Steel v. Komise (T‑790/19, nezveřejněný, EU:T:2021:706). Kromě toho Komise tvrdí, že skutečnost, že dovoz zůstává konstantní, zatímco úroveň nevyužitých celních kvót roste, ukazuje, že ochranné opatření nemá nepříznivé účinky na obchodní toky tvrzené žalobcem.
20 A konečně skutečnost, že dovoz podléhá celním kvótám, neznamenala pro dovozce žádnou zvláštní zátěž. Žalobce by tedy ze zrušení napadeného nařízení v tomto ohledu neměl žádný prospěch.
21 Zadruhé Komise zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že během doby uplatňování ochranného opatření provádí pravidelné přezkumy, je nejisté, že by napadené nařízení mohlo mít v daném okamžiku právní účinky na výrobky dovážené členy žalobce.
22 Zatřetí Komise uvádí, že skutečnost, že žalobce a jeho členové budou mít právní zájem na podání žaloby, pokud se uplatní 25% clo při překročení kvóty a v návaznosti na to kdy, neznamená, že neexistuje účinný opravný prostředek. Podle Komise se jim totiž za této situace otevírá možnost zpochybnit výběr tohoto cla vnitrostátními celními orgány před vnitrostátními soudy, které se mohou obrátit na Soudní dvůr s otázkou platnosti napadeného nařízení v souladu s článkem 267 SFEU.
23 Žalobce argumenty Komise zpochybňuje.
24 Podle ustálené judikatury právní zájem na podání žaloby představuje zásadní a prvořadou podmínku každé žaloby. Žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná, pouze pokud má žalobce právní zájem na zrušení napadeného aktu. Právní zájem žalobce na podání žaloby předpokládá, že zrušení napadeného aktu může mít samo o sobě právní důsledky, že je žaloba schopna ve svém důsledku zajistit prospěch účastníku řízení, který ji podal, a že uvedený účastník odůvodní vzniklý a trvající zájem na zrušení uvedeného aktu (viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 32 a citovaná judikatura).
25 Z mechanismu zavedeného napadeným nařízením přitom vyplývá, že v projednávané věci je právní režim použitelný na dovoz dotčených výrobků do Unie méně příznivý než ten, který se uplatnil v případě neexistence ochranných opatření (obdobně viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 33).
26 Zrušení napadeného nařízení rozhodnutím příznivým pro žalobce by samo o sobě mohlo mít právní důsledky a svým výsledkem by mu mohlo přinést prospěch, takže žalobce má na podání žaloby právní zájem (obdobně viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 34).
27 V tomto ohledu body 85 a 86 odůvodnění napadeného nařízení stanoví postup přezkumu a liberalizace ochranného opatření (v této souvislosti viz bod 8 výše). Cílem tohoto procesu je zejména umožnit zavedení otevřenějších dovozních pravidel, které by byly přínosem pro dovozce. Postupná liberalizace celních kvót mění právní postavení dovozců, v němž se nacházejí. Zrušení napadeného nařízení by tedy bylo srovnatelné s úplnou liberalizací uvedených kvót. Je proto nesporné, že má žalobce právní zájem na zrušení uvedeného nařízení, aby mohl vykonávat činnost v rámci právního režimu, který nestanoví žádná omezení spojená s množstevními prahovými hodnotami.
28 Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí Komise (viz bod 18 výše), byl tento zájem ke dni podání žaloby vzniklý a trvající. Z bodu 1 odůvodnění napadeného nařízení totiž vyplývá, že zavedený ochranný mechanismus sestává ze dvou fází, z nichž první spočívá v uložení celních kvót a druhá spočívá v uplatnění dodatečného cla na dovoz, pokud jsou překročeny množstevní prahové hodnoty, které jsou pro tyto celní kvóty stanoveny. I když může z podstaty věci druhá fáze nastat až v návaznosti na fázi první, tato první fáze existuje ke dni použitelnosti nařízení, které ji stanoví, v tomto případě tedy k 1. červenci 2021. Žalobce přitom podal žalobu dne 20. září 2021.
29 Stejně tak v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž se právní zájem na podání žaloby nemůže týkat budoucí a hypotetické situace a nemůže vyplývat z pouhých hypotéz (viz usnesení ze dne 28. září 2021, Airoldi Metalli v. Komise, T‑611/20, nezveřejněné, EU:T:2021:641, bod 42 a citovaná judikatura), je právní zájem žalobce na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, v projednávané věci jistý (viz body 17 a 21 výše), jelikož na základě článku 2 napadeného nařízení se systém kvót stává účinným ke dni použitelnosti uvedeného nařízení. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že argument Komise založený na existenci pravidelných přezkumů je irelevantní (viz bod 21 výše), vzhledem k tomu, že v situaci mezi jednotlivými přezkumy nelze spatřovat žádnou nejistotu ohledně uložení kvót, a tudíž ani ohledně právních účinků spojených se systémem kvót.
30 Postoj Komise, který spočívá v závěru, že právní zájem na podání žaloby může existovat až v den případného vyměření dodatečného cla z důvodu překročení prahových hodnot, je patrně založen na záměně mezi dvěma fázemi uvedenými v bodě 28 výše. Právní zájem žalobce se neomezuje na zpochybnění vyměření dodatečného cla, nýbrž se týká zpochybnění režimu kvót, který svou existencí jako takovou mění právní postavení jeho členů. Zrušení napadeného nařízení by tedy vedlo k zpětvzetí této změny v tom smyslu, že by se obnovilo předcházející právní postavení členů žalobce, které bylo příznivější – než jejich podřízení systému kvót – a členům z něj plynuly výhody, na rozdíl od toho, co tvrdí Komise (viz bod 20 výše).
31 V tomto ohledu je irelevantní, jak činí Komise (viz bod 19 výše), zdůrazňovat skutečnost, že celní kvóty údajně zachovávají historické úrovně dovozu, a dále že napadené nařízení nebrání dovozu, tím spíše, že celní kvóty nebyly vyčerpány. Ač není nutné zabývat se obtížemi, na které žalobce upozorňuje ve svých písemnostech a na jednání za účelem vysvětlení důvodů pro nevyčerpání celních kvót, je třeba zdůraznit, že tyto okolnosti každopádně nespadají mezi právní, ale faktické důsledky, které se případně projeví později.
32 Kromě toho podmínit existenci právního zájmu žalobce na podání žaloby, týkající se zpochybnění režimu kvót, vyměřením dodatečného cla by mohlo mít za následek, že by byl žalobce nucen dovážet objemy přesahující množstevní prahové hodnoty, aby mohl uvedený režim zpochybnit, a byl by nucen přehlížet nepříznivou situaci, kterou pro dovozce představuje samotné uplatnění takového režimu.
33 A konečně je třeba poukázat na to, že argumentace Komise připomenutá v bodě 19 výše a zopakovaná na jednání, která směřuje k tvrzení, že Tribunál v rozsudku ze dne 20. října 2021, Novolipetsk Steel v. Komise (T‑790/19, nezveřejněný, EU:T:2021:706) odmítl hypotézu, podle které celní kvóty vyvolávají účinky, je irelevantní.
34 Zaprvé se Tribunál v rozsudku ze dne 20. října 2021, Novolipetsk Steel v. Komise (T‑790/19, nezveřejněný, EU:T:2021:706) nevyjádřil k přípustnosti žaloby, která mu byla předložena. Okolnosti, na které se Komise odvolává, jsou tedy v rámci přezkumu právního zájmu žalobce na podání žaloby v projednávané věci irelevantní.
35 Zadruhé Tribunál ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 20. října 2021, Novolipetsk Steel v. Komise (T‑790/19, nezveřejněný, EU:T:2021:706), uvedl, že žalobce právně dostačujícím způsobem neprokázal existenci účinků před uplatněním cla při překročení kvóty. Tento závěr přitom vyplývá z přezkumu účinků celních kvót, jehož cílem bylo určit, zda se Komise v rámci analýzy nedopustila zjevně nesprávného posouzení. Rozsah kontroly vykonávané Tribunálem je v této souvislosti podstatným prvkem, který naproti tomu není relevantní pro přezkum, který musí tento soud provést při ověřování toho, zda na straně žalobce existoval právní zájem na podání žaloby.
36 Zatřetí musí být dotčené účinky v rámci tohoto ověření právní povahy, jak je zdůrazněno judikaturou citovanou v bodě 24 výše. Přezkum Tribunálu v rozsudku ze dne 20. října 2021, Novolipetsk Steel v. Komise (T‑790/19, nezveřejněný, EU:T:2021:706) se přitom týká důkazů předložených k prokázání existence účinků, které splňují stupeň intenzity vyžadovaný před vyčerpáním celních kvót. Úvahy, které Tribunál provádí, spočívají na statistických údajích o tocích a prohlášení dovozce, jejichž cílem je prokázat existenci účinků obchodní povahy, dostatečné intenzity, jak vyžaduje právní úprava dotčená v této věci.
37 Námitka nepřípustnosti vycházející z neexistence právního zájmu žalobce na podání žaloby proto musí být zamítnuta.
K aktivní legitimaci
38 Podle ustálené judikatury upravuje čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU dva případy, kdy se fyzické či právnické osobě přiznává aktivní legitimace k podání žaloby proti aktu, jenž jí není určen. Zaprvé může být taková žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může takováto osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (viz rozsudky ze dne 16. května 2019, Pebagua v. Komise, C‑204/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:425, bod 26 a citovaná judikatura, a ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 35 a citovaná judikatura).
39 S ohledem na skutečnosti obsažené ve spise je třeba nejprve přezkoumat druhý případ.
40 Úvodem je třeba připomenout, že podle judikatury může žalobce jakožto sdružení zastupující zájmy dovozců, distributorů, obchodníků a zpracovatelů, co se týče neintegrované oceli, nerezové oceli a kovových výrobků, podat žalobu na neplatnost pouze v případě, že může tvrdit, že má na věci vlastní zájem, nebo v případě, že podniky, které zastupuje, nebo alespoň některé z nich jsou aktivně legitimovány (rozsudek ze dne 13. března 2018, European Union Copper Task Force v. Komise, C‑384/16 P, EU:C:2018:176, bod 87).
41 Pokud je v projednávané věci napadený akt nařizovacím aktem, který se bezprostředně dotýká členů žalobce, a nevyžaduje-li tento akt přijetí prováděcích opatření, bude prokázána aktivní legitimace těchto členů v souladu čl. 263 čtvrtým pododstavcem poslední částí věty SFEU.
42 V této souvislosti má Komise za to, že žalobce nemůže podat žalobu znějící na neplatnost napadeného nařízení na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, jelikož neprokázal, že jsou jeho členové uvedeným nařízením bezprostředně dotčeni, a že vůči jeho členům neexistují žádná prováděcí opatření.
– K nařizovací povaze napadeného aktu
43 Podle ustálené judikatury se pojem nařizovacího aktu ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU v zásadě týká všech aktů s obecnou působností s výjimkou legislativních aktů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2018, Scuola Elementare Maria Montessori v. Komise, Komise v. Scuola Elementare Maria Montessori a Komise v. Ferracci, C‑622/16 P až C‑624/16 P, EU:C:2018:873, body 23 a 28 a citovaná judikatura). Rozdíl mezi legislativním a nelegislativním aktem je podle Smlouvy o FEU založen na kritériu postupu, ať již legislativního či jiného, který vedl k jeho přijetí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2017, Slovensko a Maďarsko v. Rada, C‑643/15 a C‑647/15, EU:C:2017:631, bod 58, a usnesení ze dne 6. září 2011, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, T‑18/10, EU:T:2011:419, bod 65).
44 V projednávané věci má přitom napadené nařízení v rozsahu, v němž prodlužuje ochranné opatření na dovoz některých výrobků z oceli, obecnou působnost. Na druhou stranu není toto nařízení legislativním aktem, neboť nebylo přijato řádným nebo zvláštním legislativním postupem.
45 Napadené nařízení je tedy nařizovacím aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.
– K bezprostřednímu dotčení
46 Podmínka, podle které musí být fyzická nebo právnická osoba bezprostředně dotčena opatřením, které je předmětem žaloby, vyžaduje splnění dvou kumulativních kritérií, tedy jednak aby zpochybněné opatření vyvolávalo bezprostřední účinky na právní postavení této osoby a jednak aby adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou posuzovací pravomoc, neboť toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Changmao Biochemical Engineering v. Distillerie Bonollo a další, C‑461/18 P, EU:C:2020:979, bod 58 a citovaná judikatura).
47 Komise tvrdí, že v projednávané věci postavení žalobce nesplňuje podmínky týkající se bezprostředního dotčení. Má totiž za to, že se právní účinky napadeného nařízení nemohly bez návrhu uskutečnit pouze na základě tohoto nařízení, jelikož v době podání žaloby mohli členové žalobce nadále vykonávat činnost stejným způsobem jako před přijetím uvedeného nařízení.
48 Komise v tomto ohledu tvrdí, že jakýkoli dovozce Unie je dotčen teprve poté, co celní orgány členských států na základě provedení napadeného nařízení zaujmou stanovisko k výši ochranného cla, a to formou oznámení celního dluhu nebo podobného prohlášení.
49 Pokud jde o splnění prvního kritéria připomenutého v bodě 46 výše, je třeba uvést, že napadené nařízení určuje právní rámec a podmínky jak z hlediska objemu, tak ceny, za nichž jsou členové žalobce oprávněni dovážet do Unie, neboť jejich výrobky podléhají systému kvót a nadále již nepodléhají volnému oběhu v Unii, který nevyžaduje ani určení množství, ani povolení ze strany Komise. V takovém systému kvót závisí možnost členů žalobce využít kvótu s nulovým clem na tom, jaké množství Komise určí v rámci této kvóty jejich výrobkům (obdobně viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 44). Je tedy třeba dospět k závěru, že napadené nařízení má bezprostřední účinky na právní postavení členů žalobce.
50 V této souvislosti je třeba zdůraznit, že následovat postoj Komise by znamenalo snížit význam oddělení dvou fází ochranného mechanismu (viz bod 28 výše), jakož i podstatné odlišnosti mezi účinky právní povahy a účinky obchodní povahy (viz bod 31 výše).
51 Pokud jde o splnění druhého kritéria připomenutého v bodě 46 výše, je relevantním právním kritériem neexistence jakékoliv volnosti uvážení ponechané adresátům dotčeného aktu, kteří jsou pověřeni jeho provedením (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. ledna 2015, SolarWorld a další v. Komise, T‑507/13, EU:T:2015:23, bod 40).
52 V projednávané věci přitom napadené nařízení neponechává příslušným orgánům členského státu žádnou posuzovací pravomoc v rámci provádění ochranných opatření [obdobně viz rozsudky ze dne 3. prosince 2020, Changmao Biochemical Engineering v. Distillerie Bonollo a další, C‑461/18 P, EU:C:2020:979, bod 59, a ze dne 12. prosince 2014, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑643/11, nezveřejněný, EU:T:2014:1076, bod 28], jak v rámci první fáze ochranného mechanismu, kdy se systém kvót stal účinným ke dni použitelnosti napadeného nařízení (viz bod 28 výše), tak v rámci druhé fáze tohoto mechanismu, jelikož po vyčerpání celních kvót jsou příslušné orgány povinny uplatnit clo při překročení kvóty ve výši 25 % (obdobně viz rozsudek ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, bod 46).
53 V důsledku toho jsou členové žalobce napadeným nařízením bezprostředně dotčeni ve smyslu judikatury citované v bodě 46 výše.
– K neexistenci prováděcích opatření
54 Podle Komise se účinky společné obchodní politiky uskutečňují prostřednictvím prováděcích opatření, která členské státy uplatňují na individuální situaci dovozce. V oblasti společné obchodní politiky jsou totiž prováděcí opatření jedinou možností, jak účinky určitého nařízení uskutečnit.
55 Uvedený dovozce tedy mohl napadnout tato prováděcí opatření před dotyčnými vnitrostátními soudy, které měly následně podle článku 267 SFEU možnost předložit Soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se platnosti nařízení, na němž jsou založena uvedená opatření.
56 V tomto ohledu Komise uvádí, že omezení napadená žalobcem, která vyplývají z komplementarity právních prostředků, mají základ ve Smlouvě o FEU, a nelze je tedy přehlížet.
57 V projednávané věci je třeba uvést, že napadené nařízení prodlužuje ochranné opatření, které spočívá jednak ve stanovení celních kvót použitelných na některé výrobky z oceli a jednak v uplatnění cla při překročení kvóty ve výši 25 % na všechny dovozy přesahující množstevní prahové hodnoty těchto kvót. Výsledkem tohoto systému je zavedení podmínky spojené s objemovou úrovní dovozů a pro dovozce, kteří chtějí získat dodávky přesahující tuto úroveň, uplatnění celní přirážky.
58 V tomto ohledu i za předpokladu, že opatření použitá v projednávané věci na individuální situaci dovozce byla prováděcími opatřeními ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU, z judikatury vyplývá, že skutečnost, že nařizovací akt Unie vyžaduje přijetí prováděcích opatření, takže určité právní účinky uvedeného nařízení se uskuteční pouze prostřednictvím těchto opatření, nevylučuje, že toto nařízení má na právní situaci fyzické nebo právnické osoby jiné právní účinky, které nezávisejí na přijetí prováděcích opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. března 2018, European Union Copper Task Force v. Komise, C‑384/16 P, EU:C:2018:176, bod 45).
59 V projednávané věci dochází k zavedení systému kvót, které představuje účinek napadeného nařízení ze stejného důvodu jako uplatnění cla při překročení kvóty, současně s přijetím uvedeného nařízení. Dovozce tedy musí ode dne přijetí napadeného nařízení jednat v novém právním rámci, který se liší od předcházejícího právního rámce. Vyvolání právních účinků systému kvót, jak jsou identifikovány v bodě 49 výše, přitom nezávisí na žádném prováděcím opatření. V tomto ohledu lze uvést, že opatření, o která se Komise opírá, aby dospěla k závěru, že kritérium týkající se neexistence prováděcích opatření není splněno, se netýkají uvedených právních účinků (viz bod 58 výše).
60 Z toho vyplývá, že před vyčerpáním celní kvóty nemusí nutně existovat žádná prováděcí opatření, která by členové žalobce, jejichž právní postavení je dotčeno zavedením systému kvót, mohli napadnout před vnitrostátními soudy.
61 Dovozci, tj. členové žalobce se v důsledku toho nacházejí v situaci odpovídající případu stanovenému v čl. 263 čtvrtém pododstavci poslední části věty SFEU, a jsou tudíž oprávněni podat žalobu proti napadenému nařízení.
62 Za těchto podmínek a v souladu s judikaturou citovanou v bodě 40 výše je žalobce jakožto zastupující sdružení aktivně legitimován k podání žaloby na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU proti napadenému nařízení.
63 Žaloba proto musí být prohlášena za přípustnou.
K věci samé
64 Žalobce na podporu své žaloby uplatňuje dva žalobní důvody.
65 V rámci prvního žalobního důvodu žalobce tvrdí, že nejsou splněny podmínky pro prodloužení ochranného opatření na základě článku 19 základního nařízení o ochranných opatřeních.
66 V rámci druhého žalobního důvodu žalobce uvádí, že uvedené prodloužení není v zájmu Unie.
67 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v oblasti společné obchodní politiky a obzvláště v oblasti obchodních ochranných opatření mají unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských a politických situací, které musí zkoumat, širokou posuzovací pravomoc. Pokud jde o soudní přezkum takového posouzení, musí být omezen na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla, zda skutková zjištění, na jejichž základě byla učiněna napadená volba, byla věcně správná, zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení těchto skutkových zjištění nebo zda nedošlo ke zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18, EU:C:2019:766, bod 47 a citovaná judikatura, a ze dne 18. května 2022, Uzina Metalurgica Moldoveneasca v. Komise, T‑245/19, EU:T:2022:295, body 74 a 75).
K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení článku 19 základního nařízení o ochranných opatřeních ze strany Komise
68 První žalobní důvod žalobce je v podstatě rozdělen do dvou částí.
69 V první části má žalobce za to, že údaje, z nichž vychází analýza Komise pro přijetí napadeného nařízení, neumožňují dospět k závěru, že prodloužení ochranného opatření bylo nezbytné k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě ve smyslu čl. 19 odst. 2 písm. a) základního nařízení o ochranných opatřeních.
70 Ve druhé části se žalobce domnívá, že se Komise dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie prokazatelně provádí přizpůsobení, jak vyžaduje čl. 19 odst. 2 písm. b) základního nařízení o ochranných opatřeních.
71 Komise zpochybňuje opodstatněnost prvního žalobního důvodu.
– K první části prvního žalobního důvodu, která se týká nezbytnosti prodloužení ochranného opatření k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě
72 Podle čl. 19 odst. 2 písm. a) základního nařízení o ochranných opatřeních může být ochranné opatření prodlouženo, pokud se zjistí, že je prodloužení nezbytné k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě.
73 Zaprvé má žalobce za to, že jelikož Komise během období, na které se vztahuje šetření týkající se možného prodloužení ochranného opatření, konkrétně v letech 2018 až 2020 (dále jen „období šetření“), nezohlednila některé aspekty trhu, které vyvracejí závěr, že prodloužení ochranného opatření bylo nezbytné k nápravě vážné újmy, dopustila se zjevně nesprávného posouzení při zjištění nezbytnosti prodloužení ve smyslu čl. 19 odst. 2 písm. a) základního nařízení o ochranných opatřeních.
74 V první řadě žalobce vytýká Komisi, že nezohlednila faktory týkající se výrobních kapacit výrobního odvětví Unie a podílů tohoto výrobního odvětví na trhu v Unii.
75 Nejprve je třeba kvalifikovat význam, který žalobce přiznává každému z těchto faktorů.
76 Žalobce na jedné straně tvrdí, že výrobní kapacity výrobního odvětví Unie zůstaly stabilní. Z analýzy obsažené v bodě 12 odůvodnění napadeného nařízení, která porovnává vývoj objemu výroby, výrobní kapacity a využití těchto kapacit, však výslovně vyplývá, že využití výrobních kapacit kleslo o 13 procentních bodů.
77 Na druhé straně žalobce uvádí, že podíly výrobního odvětví Unie na trhu se rok od roku zvyšovaly. Tento pozitivní trend lze rovněž vyčíst z dodatečné analýzy podle skupiny nebo kategorie výrobků, kterou provedla Komise. Jak však vyplývá z bodu 13 odůvodnění napadeného nařízení, byl tento nárůst doprovázen poklesem spotřeby během celého dotyčného období. Význam nárůstu podílů na trhu v rámci analýzy hospodářské situace ocelářského průmyslu Unie je tedy třeba relativizovat, neboť v praxi tento nárůst nevedl ke zlepšení ziskovosti. V tomto ohledu je třeba uvést, že tato situace je konkrétně uvedena v bodě 15 odůvodnění napadeného nařízení, který objasňuje, že se výrobní odvětví Unie mezi lety 2018 a 2019 stalo ztrátovým a že ziskovost mezi lety 2019 a 2020 nadále klesala.
78 Dále je třeba relativizovat metodu, na níž je založena analýza navržená žalobcem ve vztahu k těmto faktorům.
79 Především přístup žalobce postrádá uvedení do kontextu. Je totiž důležité neopomíjet skutečnost, že pro zjištění významu vývoje určitého faktoru pozitivním či negativním směrem, musí být tento vývoj zasazen do odpovídajícího kontextu. Nárůst podílů výrobního odvětví Unie na trhu v posuzovaném období je třeba posoudit s ohledem na skutečnost, že úroveň dotčených podílů na trhu v letech 2019 a 2020 byla blízká jejich úrovni v roce 2017, kdy bylo výrobní odvětví Unie ovlivněno nárůstem dovozu. Z nárůstu podílů výrobního odvětví Unie na trhu proto nelze vyvodit, že situace výrobního odvětví Unie již nebyla křehká nebo zranitelná. Mimoto vzhledem k tomu, že je ochranné opatření založeno na zachování tradičních obchodních toků, pokud jde o objem dovozu na základě období mezi lety 2015 až 2017, nárůst podílů na unijním trhu do výše těchto toků neprokazuje neexistenci újmy.
80 Dále je třeba připomenout, že analýza hospodářské situace ocelářského průmyslu, kterou musí Komise provést, vyžaduje zohlednění několika faktorů, přičemž žádný z nich není sám o sobě určující. Při zjišťování případného zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila při provádění své analýzy, je třeba zohlednit metodu, kterou použila. Zejména ze zjištění výslovně uvedených v bodě 3.1 napadeného nařízení přitom vyplývá, že závěr, ke kterému Komise dospěla v bodě 17 odůvodnění tohoto nařízení, totiž, že situace výrobního odvětví Unie je křehká a zranitelná, vychází z mnoha dalších ukazatelů újmy, které téměř všechny vykazovaly prudké záporné trendy. Ukazatele týkající se výroby, prodeje, návratnosti kapitálu a zaměstnanosti vykazovaly všechny pokles v situaci, kdy klesal rovněž prodej a prodejní ceny na domácím trhu, což vedlo ke snížení ziskovosti výrobního odvětví Unie.
81 S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že jsou posouzení žalobce útržkovité a izolované povahy.
82 Ve druhé řadě žalobce Komisi vytýká, že nezohlednila pokles dovozu během období šetření, který vyplývá z údajů obsažených v napadeném nařízení.
83 Pro zamítnutí této výtky však postačí uvést, že posouzení žalobce postrádají relevanci, jelikož těmto posouzením chybí zasazení do kontextu. Objemová úroveň dosažená u dovozu v roce 2020 totiž odpovídá úrovni z roku 2015, již tehdy považované za poškozující, a pokles dovozů z hlediska podílů na trhu vede k úrovni odpovídající té zjištěné v roce 2017, jak je výslovně uvedeno v bodě 25 odůvodnění napadeného nařízení. Je třeba ostatně poznamenat, že žalobce přímo nerozporuje závěr Komise, že se ve světle výše popsaného kontextuálního přístupu dovoz na unijní trh s ocelí ve srovnání s obdobím před zavedením ochranného opatření v relativním vyjádření spíše zvýšil.
84 Komisi tedy nelze vytýkat, že nezohlednila údajný pokles dovozu.
85 Zadruhé žalobce tvrdí, že na základě pozitivního a objektivního přezkumu údajů uvedených v bodech 74 a 82 výše Komise nemohla dospět k závěru, že prodloužení ochranného opatření je nezbytné k zabránění vážné újmě, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení s ohledem na čl. 19 odst. 2 písm. a) základního nařízení o ochranných opatřeních.
86 Úvodem je třeba poznamenat, že z napadeného nařízení vyplývá, že Komise provedla prospektivní přezkum, což žalobce nezpochybňuje. V tomto ohledu žalobce uvádí dvě výtky.
87 Žalobce vytýká Komisi, že nezohlednila nárůst zisků hlavních účastníků výrobního odvětví Unie. Jelikož se však tato výtka opírá o skutečnosti, jejichž působnost v čase přesahuje období posuzované Komisí, musí být zamítnuta jako irelevantní.
88 Žalobce dále Komisi vytýká, že nezohlednila skutečnost, že na výrobní odvětví Unie nebyl vyvíjen žádný tlak ze strany dovozu pocházejícího z Čínské lidové republiky. Z bodů 39 a 43 odůvodnění napadeného nařízení však vyplývá, že Komise v rámci prospektivního přezkumu, který provedla, zohlednila stav nadprodukce a nadměrné kapacity na světovém trhu. Tato výtka tedy musí být rovněž zamítnuta.
89 Z výše uvedeného vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, Komise neopomenula některé údaje ani jejich význam. V rozsahu, v němž žalobce zakládá svou výtku na tomto údajném nezohlednění údajů, je přitom třeba na základě zásad připomenutých v bodě 67 výše dospět k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení v analýze, která ji vedla k závěru, že prodloužení ochranného opatření je nezbytné k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě.
90 Třetí a poslední výtkou žalobce je, že Komise neprovedla náležitou analýzu nepřičtení újmy, pokud jde o výjimečné okolnosti na trhu v roce 2020, které byly způsobené pandemií covidu-19. V tomto ohledu uvádí, že je tato otázka v napadeném nařízení řešena pouze podpůrně.
91 Úvodem je třeba poznamenat, že není zpochybňováno, že z četných pasáží napadeného nařízení vyplývá, že Komise v rámci své analýzy zkoumala dopady pandemie covidu-19, a dále že argumentace žalobce neidentifikuje přesně ty pasáže, které podle něj ukazují, že byl tento aspekt posouzen nedostatečně, nýbrž se omezuje na to, že analýzu, kterou Komise v tomto ohledu provedla, hodnotí jako neúplnou. Neurčitá povaha této výtky tedy brání zjištění, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení.
92 Žalobce na jednání v odpovědi na žádost Tribunálu o upřesnění obsahu této výtky i nadále setrval na svých námitkách týkajících se neúplné povahy analýzy Komise ve vztahu k údajům, které byly v dané době k dispozici. Neupřesnil však obsah uvedených údajů a obecně odkázal na skutečnost, že Komise měla k dispozici podrobné informace o situaci díky šetřením provedeným v rámci jiných opatření na ochranu obchodu. Kromě toho žalobce v tomto ohledu neurčil konkrétní nedostatky úvah obsažených v napadeném nařízení.
93 V rámci přezkumu, který má Tribunál v projednávané věci provést v souladu se zásadami připomenutými v bodě 67 výše, je třeba při posuzování prospektivních analýz provedených Komisí navíc zohlednit zvláště významný faktor nejistoty spojený s mimořádnou krizí. Argument žalobce, že Komise mohla za účelem provedení analýzy o nepřičtení újmy vycházet z přesnějších údajů, které měla údajně k dispozici, přitom nezohledňuje velmi vysokou míru nejistoty spojenou s vývojem krize výjimečného rozsahu, jakou je pandemie covidu-19.
94 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout první část prvního žalobního důvodu.
– K druhé části prvního žalobního důvodu, která se týká prokazatelného přizpůsobení
95 Podle čl. 19 odst. 2 písm. b) základního nařízení o ochranných opatřeních může být ochranné opatření prodlouženo, pokud se zjistí, že unijní výrobci prokazatelně provádějí přizpůsobení.
96 Zaprvé má žalobce za to, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že takové důkazy existují, jelikož napadené nařízení neobsahuje dostatečné důkazy, které by umožnily dospět k závěru, že výrobní odvětví Unie přijalo vhodná opatření, aby se přizpůsobilo nárůstu dovozu. V tomto ohledu žalobce uvádí, že nebyl předložen žádný plán přizpůsobení, a tvrdí, že je zřejmé, že unijní výrobci nepřijali v posledních dvou a půl letech vhodná opatření k přizpůsobení.
97 Úvodem z napadeného nařízení vyplývá, že Komise zohlednila řadu skutečností, které svědčí o opatřeních k přizpůsobení přijatých výrobním odvětvím Unie. I když je v bodě 68 odůvodnění napadeného nařízení uvedeno, že byly Komisi poskytnuty důvěrné informace týkající se opatření k přizpůsobení přijatých unijními výrobci, podrobné informace jsou nicméně uvedeny v bodech 69 a 70 odůvodnění uvedeného nařízení. Je třeba konstatovat, že se žalobce vyhnul jakékoliv analýze těchto informací a spokojil se s tvrzením, že všechny odkazy na provedená přizpůsobení předložené Komisí nejsou podloženy žádnými důkazy.
98 Na základě zásad připomenutých v bodě 67 výše přitom není podstatné, že žalobce v situaci, kdy nezpochybnil konkrétní skutečnosti, na kterých je založena analýza Komise, uvádí, že byly relevantní i jiné druhy informací.
99 Zadruhé podle žalobce nebyl předložen žádný důkaz jak o nedostatečné výrobní kapacitě výrobního odvětví Unie, tak o neschopnosti tohoto výrobního odvětví dodávat veškeré zboží nezbytné pro unijní trh.
100 Tato výtka musí být zamítnuta jako irelevantní, jelikož ačkoli se všechna opatření přijatá výrobním odvětvím Unie týkala činností směřujících ke zvýšení účinnosti výrobního odvětví Unie a k řádné podpoře hospodářské soutěže v tržním scénáři, který se vyznačoval nárůstem dovozu, nesměřovala tato opatření k tomu, aby výrobní odvětví Unie bylo schopno pokrýt potřeby dodávek na unijním trhu.
101 V tomto ohledu musí být tvrzení žalobce týkající se toho, že Komise nezohlednila nárůst podílů výrobního odvětví Unie na trhu ani pokles dovozu, která byla v této souvislosti zopakována, zamítnuta z důvodů uvedených v bodech 77, 83 a 84 výše.
102 Zatřetí má žalobce za to, že výrobní odvětví Unie neprovedlo žádné přizpůsobení, jelikož se nenacházelo v situaci, která by vedla ke vzniku újmy nebo ve které by hrozilo nebezpečí jejího vzniku, jak dokládají značné zisky dosažené výrobními podniky v Unii a neexistence tlaku, který by byl vyvíjen ze strany dovozu z Čínské lidové republiky. V tomto ohledu stačí připomenout, že v bodech 87 a 88 výše byl učiněn závěr, že je třeba odmítnout předpoklady, na kterých se tato úvaha zakládá.
103 S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout druhou část prvního žalobního důvodu jako neopodstatněnou.
104 Vzhledem k závěru, podle kterého byly obě části tvořící první žalobní důvod shledány jako neopodstatněné, musí být tento žalobní důvod zamítnut v plném rozsahu.
Ke druhému žalobnímu důvodu, který vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila při posouzení zájmu Unie na prodloužení ochranného opatření
105 V rámci druhého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že postoj Komise, podle kterého neexistují závažné hospodářské důvody, které by mohly vést k závěru, že prodloužení stávajícího ochranného opatření není v zájmu Unie, je nesprávné.
106 Zaprvé žalobce zpochybňuje opodstatněnost tvrzení obsaženého v napadeném nařízení, podle kterého byly celní kvóty s nulovým clem úměrné poptávce. Žalobce totiž uvádí, že během obecného hospodářského oživení, které následovalo po pandemii covidu-19, došlo k nerovnováze mezi vysokou poptávkou po surovinách a nízkou nabídkou unijních výrobců, kteří ji nemohli uspokojit, což vedlo k významnému zvýšení cen v Unii. V této souvislosti žalobce uvádí, že ve třetím čtvrtletí roku 2021 vyčerpání kvót hlavních dodavatelů oceli ze třetích zemí ztížilo dodávky oceli uživatelům a dovozcům.
107 Je třeba konstatovat, že argument žalobce je založen na přístupu, který nezohledňuje mechanismus ochranného opatření, který vede dovozce k diverzifikaci zdrojů dodávek tím, že se případně obrací na výrobce nacházející se ve třetích zemích, pro které celní kvóta není vyčerpána. V projednávané věci přitom ze spisu vyplývá, že kvóty s nulovým clem zůstaly nevyužity, což žalobce nezpochybňuje.
108 V této souvislosti je třeba dospět k závěru, že nebylo prokázáno žádné zjevně nesprávné posouzení, které by mělo vliv na analýzu Komise.
109 Zadruhé žalobce uvádí, že tvrzení obsažená v napadeném nařízení, že neexistuje přímá souvislost mezi ochranným opatřením a zvýšením cen oceli a zároveň že úroveň těchto cen nebude zachována i poté, co se trh přizpůsobí situaci po pandemii covidu-19, nejsou podložena údaji, z nichž vychází analýza Komise.
110 Nejprve je však třeba uvést, že pokud by bylo zvýšení cen způsobeno ochranným opatřením, z údajů obsažených v analýze by vyplývalo, že se ocelářský průmysl Unie mohl vyhnout jakémukoli omezujícímu konkurenčnímu tlaku. Komise přitom nemohla dospět k takovému závěru v případě, že existovala široká dostupnost kvót s nulovým clem, které nebyly vyčerpány, a to z několika zdrojů a prakticky ve všech kategoriích výrobků během posledního období ochranného opatření, což byl případ v projednávané věci, jak je uvedeno v bodě 107 výše.
111 Dále dopad jiných faktorů – jako je souběžný nárůst cen surovin uvedený v bodě 100 odůvodnění napadeného nařízení – nelze vyloučit při určování příčin, které vedly k nárůstu cen na unijním trhu.
112 A konečně ze skutečností obsažených ve spise vyplývá, že vzhledem k tomu, že tato zvýšení cen byla pozorována na hlavních světových trzích s ocelí, kde se ochranné opatření neuplatňuje, nejsou vyjádření žalobce týkající se příčinné souvislosti mezi ochranným opatřením a nárůstem cen přesvědčivá.
113 Posouzení Komise ohledně nárůstu cen při zhodnocení zájmu Unie na prodloužení ochranného opatření v důsledku toho není zjevně nesprávné.
114 Zatřetí žalobce zpochybňuje skutečnost, že Komise v napadeném nařízení označuje problémy s nabídkou, k nimž došlo po obecném hospodářském oživení, za „přechodné“, neboť má na rozdíl od Komise za to, že opětovné zprovoznění závodů, které výrobní odvětví Unie zastavilo, nemůže v přiměřeně krátké době zajistit obnovení běžných podmínek dodávek oceli, které existovaly před pandemií covidu-19.
115 Žalobce totiž tvrdí, že zvýšení poptávky po obecném hospodářském oživení vedlo zejména k postupnému nedostatku surovin, což ovlivnilo činnost zpracovatelů těchto surovin. Dodávky byly pravidelně rušeny nebo pozastavovány. Kromě toho se náklady na námořní dopravu exponenciálně zvýšily a řízení logistiky se stávalo stále obtížnějším.
116 Nejprve je třeba připomenout, že jelikož celní kvóty nebyly vyčerpány (viz bod 107 výše), nemůže být ochranné opatření příčinou údajné neschopnosti výrobního odvětví Unie pokrýt poptávku na unijním trhu.
117 Dále vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by nabídka na unijním trhu nebyla dostatečná, jsou jeho argumenty vycházející z dodacích lhůt a nákladů na logistiku irelevantní.
118 A konečně žalobce nemůže zpochybnit informace obsažené v bodech 110 a 111 odůvodnění napadeného nařízení, které se týkají schopnosti výrobního odvětví Unie zajistit v přiměřené lhůtě obnovení běžných podmínek pro dodávky, pouhým opačným tvrzením, aniž by předložil jakýkoli důkaz na jeho podporu.
119 Žalobce tedy neprokázal existenci zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise, pokud jde o zájem Unie na prodloužení ochranného opatření.
120 Jen pro úplnost lze uvést, že argumenty žalobce založené na údajích týkajících se vývoje následujícího po období šetření jsou irelevantní, neboť tyto argumenty nemohou prokázat existenci zjevně nesprávného posouzení, které mělo vliv na analýzu Komise, pokud jde o zájem Unie na prodloužení ochranného opatření, jelikož tyto údaje nemohou být zohledněny během šetření týkajícího se možného prodloužení ochranného opatření.
121 S ohledem na vše výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný, a tudíž zamítnout žalobu v plném rozsahu.
K nákladům řízení
122 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
123 Vzhledem k tomu, že žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné mu uložit náhradu nákladů řízení v souladu s návrhovým žádáním Komise.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (desátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) European Association of Non-Integrated Metal Importers & distributors (Euranimi) se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. října 2023.
Podpisy.