Language of document : ECLI:EU:T:2022:430

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého rozšířeného senátu)

6. července 2022(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o prohlášení neplatnosti – Obrazová ochranná známka Evropské unie NEHERA – Absolutní důvod neplatnosti – Nedostatek dobré víry – Článek 52 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2017/1001]“

Ve věci T‑250/21,

Ladislav Zdút, s bydlištěm v Bratislavě (Slovensko), zastoupený Y. Echevarría García, advokátkou,

žalobce,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému D. Gájou, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž dalšími účastníky řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupujícími jako vedlejší účastníci řízení před Tribunálem, jsou

Isabel Nehera, s bydlištěm v Sutton, Ontario (Kanada),

Jean-Henri Nehera, s bydlištěm v Burnaby, Britská Kolumbie (Kanada),

Natacha Sehnal, s bydlištěm v Montferrier-sur-Lez (Francie),

zastoupení W. Wollem, advokátem,

TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát),

ve složení A. Kornezov, předseda, E. Buttigieg, K. Kowalik-Bańczyk (zpravodajka), G. Hesse a D. Petrlík, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s ohledem na písemnou část řízení,

s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobce, Ladislav Zdút, domáhá zrušení rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 10. března 2021 (věc R 1216/2020-2) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Dne 6. května 2013 podal žalobce u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

3        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

Image not found

4        Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 18, 24 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají zejména následujícímu popisu:

–        třída 18: „Kůže a její imitace, koženka, zboží vyrobené z těchto materiálů, nezahrnuté v jiných třídách; zvířecí kůže, kožešiny, usně; kufry a cestovní tašky; deštníky a slunečníky; vycházkové hole“;

–        třída 24: „Povlečení; ubrusy“;

–        třída 25: „Oděvy, obuv, kloboučnické zboží“.

5        Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 2013/107 ze dne 10. června 2013.

6        Ochranná známka byla zapsána dne 31. října 2014 pod č. 11794112 pro výrobky uvedené v bodě 4 výše.

7        Dne 17. června 2019 podali vedlejší účastníci, Isabel Nehera, Jean-Henri Nehera a Natacha Sehnal, návrh na prohlášení neplatnosti uvedené ochranné známky podle čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 pro všechny výrobky označené touto ochrannou známkou. Tvrdili, že žalobce nebyl v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky v dobré víře. Uvedli zejména, že jejich dědeček, Jan Nehera, založil v Československu v 30. letech 20. století podnik uvádějící na trh oděvy a doplňky a přihlásil a užíval národní ochrannou známku totožnou se zpochybněnou ochrannou známkou (dále jen „dřívější československá ochranná známka“).

8        Rozhodnutím ze dne 22. dubna 2020 zrušovací oddělení EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo z důvodu, že nebylo prokázáno, že žalobce nebyl v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky v dobré víře.

9        Dne 15. června 2020 podali vedlejší účastníci proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k EUIPO na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

10      Napadeným rozhodnutím druhý odvolací senát EUIPO odvolání vedlejších účastníků vyhověl, rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil a zpochybněnou ochrannou známku prohlásil za neplatnou.

11      Odvolací senát v podstatě uvedl, že dřívější československá ochranná známka byla dobře známou ochrannou známkou a byla řádně užívána v Československu v 30. letech 20. století. Odvolací senát konstatoval, že žalobce věděl o existenci a proslulosti jak Jana Nehery, tak dřívější československé ochranné známky, která si zachovala určité zbytkové dobré jméno. Odvolací senát rovněž uvedl, že se žalobce pokusil vyvolat spojitost mezi ním a touto ochrannou známkou. Za těchto podmínek měl odvolací senát za to, že úmyslem žalobce bylo neprávem těžit z proslulosti Jana Nehery a dřívější československé ochranné známky. Dospěl k závěru, že žalobce nebyl v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky v dobré víře.

 Návrhová žádání účastníků řízení

12      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení, včetně nákladů souvisejících s řízením před odvolacím senátem EUIPO.

13      EUIPO a vedlejší účastníci navrhují, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K přípustnosti dokumentů předložených poprvé před Tribunálem

14      V příloze žaloby předložil žalobce zaprvé výpis ze slovenského obchodního rejstříku týkající se společnosti Jandl a zadruhé brožuru vypracovanou touto společností a propagující zpochybněnou ochrannou známku.

15      Jak správně uvádí EUIPO, tyto dokumenty předložené poprvé před Tribunálem nemohou být zohledněny. Cílem žaloby podané k Tribunálu je totiž přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 72 nařízení 2017/1001, takže úkolem Tribunálu není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly před ním předloženy poprvé. Výše uvedené dokumenty je tedy třeba odmítnout, aniž je nutné zkoumat jejich důkazní sílu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, EU:T:2005:420, bod 19 a citovaná judikatura].

 K věci samé

16      Úvodem je třeba upřesnit, že s ohledem na datum podání dotčené přihlášky k zápisu, a sice 6. května 2013, které je rozhodné pro určení použitelného hmotného práva, se na skutkové okolnosti projednávané věci vztahují hmotněprávní ustanovení nařízení č. 207/2009 (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. října 2004, Alcon v. OHIM, C‑192/03 P, EU:C:2004:587, body 39 a 40, a rozsudek ze dne 29. ledna 2020, Sky a další, C‑371/18, EU:C:2020:45, bod 49). Pokud jde v projednávané věci o hmotněprávní pravidla, je tedy třeba odkazy na čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, které učinil odvolací senát v napadeném rozhodnutí a účastníci řízení ve svých písemnostech, chápat tak, že se týkají čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, který má totožný obsah.

17      Na podporu žaloby uplatňuje žalobce jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

18      Žalobce v podstatě tvrdí, že odvolací senát měl neprávem za to, že v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky nebyl v dobré víře. Vedlejší účastníci totiž neprokázali, že dřívější československá ochranná známka byla k tomuto datu ještě zapsána nebo užívána, takže nejsou nositeli žádného práva k označení a ke jménu Nehera. Kromě toho vedlejší účastníci podle žalobce rovněž neprokázali, že Jan Nehera a dřívější československá ochranná známka k uvedenému datu stále požívali proslulosti nebo zbytkového dobrého jména. Za těchto podmínek nemůže být žalobci vytýkán žádný nepoctivý úmysl nebo nekalá praktika.

19      EUIPO a vedlejší účastníci s argumentací žalobce nesouhlasí.

 Předběžné úvahy

20      Je třeba připomenout, že podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se ochranná známka Evropské unie prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u EUIPO nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení, pokud přihlašovatel v době podání přihlášky této ochranné známky nebyl v dobré víře.

21      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pojem „nebyl v dobré víře“ uvedený v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 není v právních předpisech nijak definován, vymezen ani popsán [viz rozsudek ze dne 29. června 2017, Cipriani v. EUIPO – Hotel Cipriani (CIPRIANI), T‑343/14, EU:T:2017:458, bod 25 a citovaná judikatura].

22      Je však třeba poznamenat, že Soudní dvůr a Tribunál poskytly několik upřesnění ke způsobu, jak je třeba vykládat pojem „nebyl v dobré víře“, jak je uveden v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, a posoudit existenci nedostatku dobré víry.

23      V první řadě je třeba uvést, že v souladu se svým obvyklým významem v běžném jazyce předpokládá pojem „[nedostatek jednání] v dobré víře“ nepoctivý stav mysli nebo úmysl (rozsudek ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 45, a ze dne 29. ledna 2020, Sky a další, C‑371/18, EU:C:2020:45, bod 74).

24      Pojem „nedostatek dobré víry“ musí být mimoto chápán v kontextu práva ochranných známek, kterým je obchodní styk. V tomto ohledu je třeba uvést, že cílem pravidel týkajících se ochranných známek Evropské unie je zejména přispívat k systému nenarušené hospodářské soutěže v Unii, ve kterém musí být každý podnik schopen nechat si k tomu, aby si získal zákazníky kvalitou svých výrobků nebo služeb, zapsat jako ochranné známky označení umožňující spotřebiteli odlišit bez možnosti záměny tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb, které mají jiný původ (rozsudky ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 45, a ze dne 29. ledna 2020, Sky a další, C‑371/18, EU:C:2020:45, bod 74).

25      Absolutní důvod neplatnosti uvedený v čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se proto použije tehdy, když z relevantních a shodujících se indicií vyplývá, že majitel ochranné známky Evropské unie podal přihlášku k zápisu této ochranné známky nikoli za účelem poctivé účasti v hospodářské soutěži, ale s úmyslem zasáhnout do zájmů třetích osob způsobem, který je v rozporu s poctivými zvyklostmi, nebo s úmyslem dosáhnout výlučného práva pro jiné účely, než je účel vyplývající z funkcí ochranné známky, zejména ze základní funkce označení původu připomenuté v bodě 24 výše, aniž se přitom nutně zaměřil konkrétně na určitou třetí osobu (rozsudky ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 46, a ze dne 29. ledna 2020, Sky a další, C‑371/18, EU:C:2020:45, bod 75).

26      V druhé řadě je třeba uvést, že úmysl přihlašovatele ochranné známky je subjektivním prvkem, který však musí být určen na základě objektivních okolností příslušnými správními a soudními orgány. Jakékoliv tvrzení o nedostatku dobré víry musí být proto posuzováno globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní skutkové okolnosti projednávané věci. Pouze takto lze objektivně posoudit tvrzení o nedostatku dobré víry (viz rozsudek ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, bod 47 a citovaná judikatura).

27      Za tímto účelem je zejména třeba zohlednit zaprvé to, že přihlašovatel si je vědom nebo si musí být vědom toho, že třetí osoba užívá přinejmenším v jednom členském státě totožné nebo podobné označení pro totožný nebo podobný výrobek, které je zaměnitelné s označením, jehož zápis je požadován, zadruhé úmysl přihlašovatele zabránit této třetí osobě v dalším užívání takového označení a zatřetí úroveň právní ochrany, které požívají označení třetí osoby a označení, jehož zápis je požadován (rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, bod 53).

28      Faktory vyjmenované v bodě 27 výše jsou však pouze příkladem z celé řady skutečností, které mohou být zohledněny za účelem rozhodnutí o případném nedostatku dobré víry přihlašovatele v době podání přihlášky ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 2017, CIPRIANI, T‑343/14, EU:T:2017:458, bod 28 a citovaná judikatura).

29      Mohou totiž nastat situace, kdy je možné mít za to, že přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře bez ohledu na neexistenci nebezpečí záměny mezi označením užívaným třetí osobou a zpochybněnou ochrannou známkou nebo neužívání označení totožného se zpochybněnou ochrannou známkou nebo jí podobného třetí osobou. Jiné skutkové okolnosti totiž mohou případně představovat relevantní a shodující se indicie prokazující nedostatek dobré víry přihlašovatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2019, Koton Mağazacilik Tekstil Sanayi ve Ticaret v. EUIPO, C‑104/18 P, EU:C:2019:724, body 52 až 56).

30      Je tedy třeba dovodit, že v rámci globální analýzy provedené na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 lze rovněž zohlednit původ dotčeného označení a jeho užívání od jeho vytvoření, obchodní logiku, do níž zapadá podání přihlášky k zápisu označení jako ochranné známky Evropské unie, jakož i časový sled událostí, který charakterizuje uvedené podání [viz rozsudek ze dne 7. července 2016, Copernicus-Trademarks v. EUIPO – Maquet (LUCEO), T‑82/14, EU:T:2016:396, bod 32 a citovaná judikatura].

31      Stejně tak je možné zohlednit míru proslulosti, kterou dotčené označení požívalo v okamžiku, kdy byl požadován jeho zápis (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2009, Chocoladefabriken Lindt Sprüngli, C‑529/07, EU:C:2009:361, bod 51), zejména pokud toto označení bylo dříve zapsáno nebo užíváno třetí osobou jako ochranná známka [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2014, Simca Europe v. OHIM – PSA Peugeot Citroën (Simca), T‑327/12, EU:T:2014:240, bod 40].

32      Okolnost, že by užívání označení, jehož zápis je požadován, umožnilo přihlašovateli neprávem těžit z dobrého jména starší ochranné známky nebo staršího označení nebo též jména slavné osoby, totiž může být důkazem nedostatku dobré víry přihlašovatele [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. května 2014, Simca, T‑327/12, EU:T:2014:240, a ze dne 14. května 2019, Moreira v. EUIPO – Da Silva Santos Júnior (NEYMAR), T‑795/17, nezveřejněný, EU:T:2019:329].

33      Ve třetí řadě je třeba uvést, že je-li nedostatek dobré víry přihlašovatele ochranné známky založen na jeho úmyslu neprávem těžit z dobrého jména staršího označení nebo staršího jména, je relevantní veřejností pro posouzení existence tohoto dobrého jména a neoprávněného prospěchu z uvedeného dobrého jména veřejnost, které je zpochybněná ochranná známka určena, a sice průměrný spotřebitel výrobků, pro které byla tato ochranná známka zapsána (obdobně viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 36).

34      Konečně ve čtvrté řadě je třeba připomenout, že je na osobě, která navrhuje prohlášení neplatnosti, aby prokázala okolnosti, které umožňují dospět k závěru, že majitel ochranné známky Evropské unie nebyl v době podání přihlášky této ochranné známky v dobré víře (viz rozsudek ze dne 8. května 2014, Simca, T‑327/12, EU:T:2014:240, bod 35 a citovaná judikatura), jelikož dobrá víra se presumuje, není-li prokázán opak [rozsudek ze dne 13. prosince 2012, pelicantravel.com v. OHIM – Pelikan (Pelikan), T‑136/11, nezveřejněný, EU:T:2012:689, bod 57].

35      S ohledem na uvedené předběžné úvahy je třeba přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací senát dospěl k závěru, že žalobce v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky nebyl v dobré víře.

 Nedostatek dobré víry žalobce

36      Z bodů 35 a 37 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát pro učinění závěru, že žalobce nebyl v dobré víře, vycházel ze skutečnosti, že se žalobce podáním přihlášky zpochybněné ochranné známky ve skutečnosti snažil parazitně využívat proslulosti Jana Nehery a dřívější československé ochranné známky, a neprávem tak těžit z této proslulosti. Závěr odvolacího senátu se tedy zakládá na úmyslu parazitování („free-riding“) na uvedené proslulosti.

37      V této souvislosti je mezi různými faktory, které mohou být zohledněny pro účely celkového posouzení existence či neexistence dobré víry žalobce, zvláště relevantní zkoumat vedle skutkového a historického kontextu sporu i úroveň právní ochrany, řádného užívání a dobrého jména jak dřívější československé ochranné známky, tak jména Jana Nehery, jakož i míru žalobcovy vědomosti o těchto skutečnostech.

38      Kromě toho s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 33 výše se relevantní veřejnost v projednávané věci pro posouzení existence proslulosti dřívější československé ochranné známky a jména Jana Nehery, jakož i neoprávněného prospěchu z této proslulosti skládá z průměrných spotřebitelů výrobků uvedených v bodě 4 výše, a sice široké veřejnosti v Unii.

–       Skutkový a historický kontext

39      Je nesporné, že Jan Nehera, narozený v roce 1899 v Kostelci na Hané (dnes v České republice), byl podnikatelem v módním odvětví, působícím v Československu v 20., 30. a 40. letech 20. století. Konkrétně začátkem 30. let 20. století založil v Prostějově (dnes v České republice) podnik, jehož obchodní firma uváděla jeho příjmení, který vyráběl a uváděl na trh dámskou, pánskou a dětskou oděvní konfekci a doplňky. Díky moderním metodám řízení a rozsáhlému užívání reklamy byl tento podnik úspěšný v Československu i v zahraničí. V předvečer druhé světové války zaměstnával tento podnik téměř 1 000 zaměstnanců a měl síť více než 130 maloobchodních prodejen v Evropě, ve Spojených státech a v Africe. Uvedený podnik pokračoval ve své činnosti během druhé světové války po „fúzi“ nařízené Janu Neherovi pod skutečným dohledem německého státního příslušníka. Dne 1. ledna 1946 byl podnik znárodněn a jeho vlastnictví bylo převedeno na Československý stát. Poté pokračoval ve své činnosti pod novou obchodní firmou, která již neodkazovala na příjmení svého zakladatele. V oné době Jan Nehera již opustil Československo a usadil se v Maroku, zemi, kde nadále provozoval dvě prodejny oděvů a kde v roce 1958 zemřel.

40      Je rovněž nesporné, že J. Nehera přihlásil prostřednictvím svého podniku v Československu ochrannou známku totožnou se zpochybněnou ochrannou známkou, a sice dřívější československou ochrannou známku (viz bod 7 výše). Tato ochranná známka byla v červnu roku 1936 zapsána pod číslem 6414 do československého obchodního rejstříku, z něhož předložili vedlejší účastníci výpis. Jan Nehera užíval uvedenou ochrannou známku v 30. a 40. letech 20. století k uvádění na trh v Československu a v zahraničí výrobků vyrobených jeho podnikem. Tuto ochrannou známku užíval i ve svých marockých prodejnách oděvů až do 50. let 20. století.

41      Žalobce je slovenským podnikatelem působícím v oblasti reklamy a marketingu. Nemá žádný příbuzenský vztah k Janu Neherovi a jeho rodině. V roce 2006 podal přihlášku k zápisu národní ochranné známky totožné s dřívější československou ochrannou známkou a zpochybněnou ochrannou známkou v České republice a jejího zápisu dosáhl; tato česká ochranná známka pozbyla platnosti v roce 2016. Dne 6. května 2013 požádal o zápis zpochybněné ochranné známky jako ochranné známky Evropské unie; tato ochranná známka byla zapsána dne 31. října 2014 (viz body 2, 3 a 6 výše). V roce 2014 začal prezentovat kolekce dámských oděvů na módních přehlídkách a uvádět je na trh za použití zpochybněné ochranné známky.

–       Právní ochrana dřívější československé ochranné známky a jména Jana Nehery

42      Ze spisu nevyplývá – a žádný z účastníků řízení to ostatně netvrdí – že dřívější československá ochranná známka byla ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky ještě zapsána na jméno třetí osoby. EUIPO naopak uznává, že dřívější československá ochranná známka pozbyla platnosti v roce 1946. Z výpisu z československého rejstříku obchodní a živnostenské komory předloženého vedlejšími účastníky totiž vyplývá, že tato ochranná známka byla v červnu roku 1946 vymazána. Dále je nesporné, že byla-li národní ochranná známka totožná s dřívější československou ochrannou známkou zapsána na jméno třetí osoby v České republice v letech 1992 až 2002, tato ochranná známka pozbyla platnosti před podáním přihlášky zpochybněné ochranné známky.

43      Nebylo též prokázáno, a dokonce ani tvrzeno, že jméno Jana Nehery požívalo ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky zvláštní právní ochranu.

–       Užívání dřívější československé ochranné známky a jména Jana Nehery

44      Ze spisu rovněž nevyplývá – a žádný z účastníků řízení to ostatně netvrdí – že dřívější československá ochranná známka nebo jméno Jana Nehery byly třetí osobou ještě užívány k uvádění oděvů na trh ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky. EUIPO totiž uznává, že s výjimkou určitého užívání Janem Neherou v Maroku v 50. letech 20. století nebyla již tato ochranná známka užívána po roce 1946. Vedlejší účastníci se ani nedovolávají jakéhokoli užívání uvedené ochranné známky v Evropě po znárodnění podniku Jana Nehery v roce 1946 nebo v Maroku po jeho smrti v roce 1958. Kromě toho nic nenasvědčuje tomu, že by třetí osoba, která byla majitelkou národní ochranné známky totožné s dřívější československou ochrannou známkou, zapsané v České republice v letech 1992 až 2002, tuto ochrannou známku vůbec někdy užívala.

–       Proslulost dřívější československé ochranné známky a jména Jana Nehery

45      Na rozdíl od zrušovacího oddělení měl odvolací senát v bodech 33 a 34 napadeného rozhodnutí za to, že Jan Nehera byl „celebritou“ a že dřívější československá ochranná známka měla ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky ještě přinejmenším „určité zbytkové dobré jméno“, a zachovávala si tak „historickou hodnotu“.

46      Účastníci řízení se shodují na tom, že dřívější československá ochranná známka a jméno Jana Nehery se těšily přinejmenším určitému dobrému jménu nebo slávě v Československu v 30. a 40. letech 20. století. Naproti tomu se neshodují na tom, zda toto dobré jméno nebo sláva přetrvávaly ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky.

47      Žalobce je totiž toho názoru, že Jan Nehera a dřívější československá ochranná známka jsou dnes úplně v zapomnění. EUIPO rovněž připouští, že prima facie zřejmě neexistuje žádný důkaz toho, že v České republice nebo na Slovensku ještě mají zbytkové dobré jméno. Pouze vedlejší účastníci tvrdí, že v těchto dvou členských státech ještě měly dobré jméno v roce 2013.

48      V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že k prokázání přetrvávání tohoto dobrého jména se vedlejší účastníci omezují před Tribunálem na odkaz na dva důkazy, a sice jednak na článek z encyklopedie Wikipedie věnovaný Janu Neherovi a jednak na bakalářskou práci jedné české studentky týkající se znárodnění podniku Jana Nehery a historie tohoto podniku v období 1945–1948. Vedlejší účastníci se dovolávají zejména výňatku z této bakalářské práce, podle kterého „jméno Jana Nehery se vrylo do paměti jako jednoho z největších československých podnikatelů v oděvním průmyslu první [československé] republiky“.

49      Oba důkazy, na které se vedlejší účastníci odvolávají, sice obsahují informace o historii Jana Nehery a jeho podniku ve 30. a 40. letech 20. století, neposkytují však žádné podrobné informace, které by prokázaly, že Jan Nehera nebo dřívější československá ochranná známka byly ještě v roce 2013 známy podstatné části relevantní veřejnosti. EUIPO má ostatně sám za to, že tyto dva důkazy nejsou průkazné.

50      Dále žalobce správně uvádí, že ani ostatní důkazy předložené vedlejšími účastníky řízení u EUIPO nemohou prokázat přetrvávání proslulosti Jana Nehery nebo dřívější československé ochranné známky. Vedlejší účastníci založili do spisu EUIPO například zaprvé fotografii pořízenou v Maroku v 50. letech 20. století, která vyobrazovala obchod, na němž se vyjímá dřívější československá ochranná známka, zadruhé pamětní brožuru zveřejněnou v roce 2000 slovenským podnikem Ozeta při příležitosti jeho šedesátého výročí a obsahující zmínku o otevření továrny v roce 1940 v Trenčíně (dnes na Slovensku) podnikem Jana Nehery nebo též zatřetí několik novinových článků a dalších dokumentů týkajících se činnosti žalobce. Tyto různé důkazy přitom neobsahují žádnou informaci prokazující aktuální známost Jana Nehery nebo dřívější československé ochranné známky u relevantní veřejnosti ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky.

51      Žalobce zejména upozorňuje Tribunál na rozhovor s jedním módním návrhářem, který předložili vedlejší účastníci. V tomto rozhovoru poskytnutém v roce 2015, tedy dlouho před podáním návrhu na prohlášení neplatnosti zpochybněné ochranné známky, a tudíž bez jakékoli souvislosti s touto ochrannou známkou, J. Samuel Drira, spoluzakladatel a šéfredaktor francouzského módního časopisu vysvětlil, že byl o existenci ochranné známky Nehera informován teprve jeden den před příjezdem do Bratislavy a setkáním s žalobcem, který mu poté nabídl místo kreativního ředitele v jeho podniku. Vše tak nasvědčuje tomu, že ani odborník v odvětví módy, kterého žalobce přijal do pracovního poměru za účelem zahájení své činnosti výroby dámských oděvů, vůbec nevěděl o existenci dřívější československé ochranné známky.

52      Konečně je třeba poznamenat, že od roku 1946, během něhož dřívější československá ochranná známka přestala být užívána v Evropě, do roku 2013, kdy žalobce podal přihlášku zpochybněné ochranné známky, uplynulo téměř sedm desetiletí.

53      Za těchto podmínek vedlejší účastníci nepředložili důkaz, který měli předložit na základě judikatury připomenuté v bodě 34 výše, že v roce 2013 měla dřívější československá ochranná známka stále v České republice, na Slovensku nebo v jiných členských státech určité dobré jméno nebo že jméno Jana Nehery bylo ještě slavné u podstatné části relevantní veřejnosti. Z toho vyplývá, že odvolací senát měl neprávem za to, že si tato ochranná známka zachovala „určité zbytkové dobré jméno“ a že toto jméno bylo v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky ještě slavné.

–       Vědomost žalobce o předchozí existenci a proslulosti dřívější československé ochranné známky a jména Jana Nehery

54      Je nesporné, jak to konstatoval odvolací senát v bodě 29 napadeného rozhodnutí, že žalobce věděl o předchozí existenci a proslulosti Jana Nehery a dřívější československé ochranné známky v době, kdy podal přihlášku zpochybněné ochranné známky.

55      Ze spisu, a zejména z vysvětlení žalobce uvedených v žalobě, jakož i v e-mailu, který žalobce zaslal S. Sehnal dne 16. února 2016, totiž vyplývá, že hledal starší, neužívanou a zapomenutou ochrannou známku, kterou by mohl užívat pro spuštění vlastní činnosti výroby dámských oděvů. Po zvážení několika jmen se rozhodl užívat ochrannou známku Nehera Praguea a poté dřívější československou ochrannou známku za účelem „vzdání pocty“ „zlatému věku československého textilního průmyslu 30. let 20. století“, a zejména Janu Neherovi, kterého považoval za „velikána“ a „symbol“ této „vrcholné éry“ československého oděvního průmyslu.

–       Celkové posouzení

56      Z bodů 42 až 53 výše vyplývá, že ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky nebyly dřívější československá ochranná známka ani jméno Jana Nehery již zapsány nebo chráněny či užívány třetí osobou k uvádění oděvů na trh ani neměly dobré jméno u relevantní veřejnosti.

57      Takové parazitování na dobrém jménu označení nebo proslulosti jména, na které poukázal odvolací senát v napadeném rozhodnutí za účelem odůvodnění závěru, že žalobce nebyl v dobré víře, je přitom v zásadě možné pouze tehdy, pokud toto označení nebo toto jméno mají skutečně a aktuálně určité dobré jméno nebo určitou proslulost (obdobně viz rozsudek ze dne 3. září 2015, Iron & Smith, C‑125/14, EU:C:2015:539, bod 29).

58      Unijní soud již shledal u osoby žádající o zápis ochranné známky Evropské unie úmysl neprávem těžit ze zbytkového dobrého jména starší ochranné známky, a to i v případě, že již nebyla užívána (rozsudek ze dne 8. května 2014, Simca, T‑327/12, EU:T:2014:240), nebo z aktuální proslulosti jména fyzické osoby (rozsudek ze dne 14. května 2019, NEYMAR, T‑795/17, nezveřejněný, EU:T:2019:329) v případech, kdy byly toto zbytkové dobré jméno nebo tato aktuální proslulost řádně prokázány. Naproti tomu shledal neexistenci zneužívání dobrého jména výrazu uplatňovaného třetí osobou, a tudíž neexistenci nedostatku dobré víry přihlašovatele ochranné známky, pokud tento výraz nebyl v Unii zapsán, užíván ani neměl dobré jméno [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, Khadi and Village Industries Commission v. EUIPO – BNP Best Natural Products (Khadi Ayurveda), T‑683/17, nezveřejněný, EU:T:2018:860, body 68 až 71].

59      Za těchto podmínek vzhledem k tomu, že zbytkové dobré jméno dřívější československé ochranné známky a aktuální proslulost jména Jana Nehery v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky neexistovaly, nemohlo následné užívání posledně zmíněné ochranné známky žalobcem v zásadě představovat parazitování ukazující na nedostatek dobré víry žalobce.

60      Tento závěr není zpochybněn tím, že žalobce věděl o předchozí existenci a proslulosti Jana Nehery a dřívější československé ochranné známky (viz body 54 a 55 výše). Pouhá okolnost, že si je přihlašovatel ochranné známky vědom nebo si musí být vědom toho, že třetí osoba v minulosti užívala ochrannou známku totožnou s přihlašovanou ochrannou známkou nebo jí podobnou, totiž nestačí k prokázání nedostatku dobré víry tohoto přihlašovatele (v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 27. června 2013, Malaysia Dairy Industries, C‑320/12, EU:C:2013:435, body 36 a 37 a citovaná judikatura, a ze dne 29. listopadu 2018, Khadi Ayurveda, T‑683/17, nezveřejněný, EU:T:2018:860, bod 69].

61      Je však třeba ještě přezkoumat ostatní argumenty EUIPO a vedlejších účastníků, jejichž cílem je v podstatě prokázat úmysl parazitování a nedostatek dobré víry žalobce nezávisle na existenci zbytkového dobrého jména dřívější československé ochranné známky a jména Jana Nehery.

62      Zaprvé EUIPO, podporovaný vedlejšími účastníky, žalobci v podstatě vytýká, že se snažil vyvolat spojitost mezi svou činností na jedné straně a dřívější československou ochrannou známkou a Janem Neherou na druhé straně. Podle EUIPO si žalobce zajistil na trhu výhodu tím, že image svého podniku vybudoval na explicitní spojitosti s ochrannou známkou, která kdysi měla dobré jméno, a s kdysi slavným podnikatelem.

63      V tomto ohledu je zajisté pravda – jak odvolací senát v podstatě uvedl v bodě 35 napadeného rozhodnutí – že žalobce vytvořil spojitost mezi svým podnikem a dřívější československou ochrannou známkou. Je totiž nesporné, že opakovaně odkázal na tuto ochrannou známku a na Jana Neheru v rámci komunikační a marketingové strategie svého podniku. Řada písemností ve spise, jako například internetové stránky žalobcova podniku, stránka tohoto podniku na sociální síti Facebook a několik novinových článků, tak zmiňují, že uvedený podnik „obnovil“ a „oživil“ dřívější ochrannou známku Nehera vytvořenou Janem Neherou v 30. letech 20. století.

64      Je však třeba připomenout, že podle judikatury existence spojitosti u relevantní veřejnosti mezi pozdější ochrannou známkou a starším označením nebo jménem nemůže sama o sobě postačovat k učinění závěru o existenci neoprávněného prospěchu z dobrého jména staršího označení nebo jména (v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 32, a ze dne 3. září 2015, Iron & Smith, C‑125/14, EU:C:2015:539, bod 31).

65      Kromě toho je třeba uvést, že pojem „prospěch neprávem získaný z proslulosti označení nebo jména“ se týká případu, kdy třetí osoba kráčí ve stopách proslulého staršího jména s cílem využít jeho přitažlivosti, dobré pověsti a prestiže, jakož i bez jakékoli finanční kompenzace a vyvinutí vlastního úsilí v tomto směru využívat obchodního úsilí vyvinutého majitelem nebo uživatelem tohoto označení nebo jména k vytvoření a pěstování image uvedeného označení nebo jména (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07, EU:C:2009:378, bod 49).

66      V projednávané věci přitom žalobce tvrdí, aniž mu EUIPO a vedlejší účastníci odporují, že dřívější československá ochranná známka a jméno Jana Nehery byly v roce 2013 u relevantní veřejnosti zcela v zapomnění a on sám věnoval mnoho úsilí, času a peněz k oživení ochranné známky Nehera a k vytvoření povědomí o historii Jana Nehery a jeho podniku. Z toho vyplývá, že žalobce, který se ani zdaleka neomezil na parazitující využívání předchozí proslulosti dřívější československé ochranné známky a jména Jana Nehery, vyvinul vlastní obchodní úsilí s cílem oživit image této ochranné známky, a obnovit tak na vlastní náklady uvedenou proslulost. Za těchto podmínek se pouhá skutečnost, že pro účely propagace zpochybněné ochranné známky odkázal na historickou image Jana Nehery a dřívější československé ochranné známky, nejeví být v rozporu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo obchodě.

67      Zadruhé EUIPO a vedlejší účastníci tvrdí, že se žalobce snažil uvést veřejnost v omyl tím, že u ní vyvolal dojem, že je pokračovatelem a legitimním nástupcem J. Nehery. Vedlejší účastníci žalobci zejména vytýkají, že chtěl vytvořit „iluzi kontinuity“ a „nepravdivý dědický vztah“ mezi svým podnikem a podnikem Jana Nehery. Vedlejší účastníci zmiňují též čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení 2017/1001, který stanoví, že do rejstříku se nezapíšou ochranné známky, které by mohly klamat veřejnost, například pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby.

68      V tomto ohledu je nutno poznamenat, že nelze vyloučit, že za určitých zvláštních okolností může opětovné použití kdysi proslulé dřívější ochranné známky třetí osobou nebo jména kdysi slavné osoby vyvolat nepravdivý dojem kontinuity nebo dědického vztahu s touto dřívější ochrannou známkou nebo s touto osobou. Tak tomu může být zejména v případě, kdy přihlašovatel ochranné známky vystupuje ve vztahu k relevantní veřejnosti jako zákonný nebo hospodářský nástupce majitele dřívější ochranné známky, ačkoli mezi majitelem dřívější ochranné známky a přihlašovatelem ochranné známky neexistuje žádný vztah kontinuity nebo dědický vztah. Taková okolnost by mohla být zohledněna za účelem případného prokázání nedostatku dobré víry přihlašovatele ochranné známky a následného určení neplatnosti nové ochranné známky na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

69      V projednávané věci je však třeba nejprve uvést, že odvolací senát nezaložil své úvahy na úmyslu žalobce vytvořit nepravdivý dojem kontinuity nebo dědického vztahu mezi jeho podnikem a podnikem Jana Nehery.

70      Dále není každopádně prokázáno, ani dokonce tvrzeno, že se žalobce dovolával příbuzenského vztahu s Janem Neherou nebo že vystupoval jako dědic a právní nástupce posledně zmíněného nebo jeho podniku. Žalobce ostatně tím, že uvedl, že obnovil a oživil ochrannou známku vzkvétající v 30. letech 20. století, spíše navodil dojem přerušení, a tudíž nekontinuity mezi činností Jana Nehery a jeho vlastní činností. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se žalobce úmyslně snažil vyvolat nepravdivý dojem kontinuity nebo dědického vztahu mezi svým podnikem a podnikem Jana Nehery.

71      Konečně čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení 2017/1001 je v rámci projednávané žaloby zcela irelevantní. Odvolací senát totiž prohlásil zpochybněnou ochrannou známku za neplatnou nikoli na základě čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. g) téhož nařízení, které se týkají ochranných známek, které by mohly klamat veřejnost, ale pouze na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, který se týká nedostatku dobré víry.

72      Zatřetí vedlejší účastníci tvrdí, že se žalobce snažil podvést potomky a dědice Jana Nehery a neoprávněně si přisvojit jejich práva tím, že si před podáním přihlášky zpochybněné ochranné známky neopatřil jejich souhlas.

73      V tomto ohledu je třeba uvést, že odvolací senát nezaložil své úvahy na úmyslu žalobce podvést potomky a dědice Jana Nehery nebo neoprávněně si přisvojit jejich práva.

74      Kromě toho je každopádně třeba uvést, že se na dřívější československou ochrannou známku a jméno Jana Nehery již nevztahovala ke dni podání přihlášky zpochybněné ochranné známky žádná právní ochrana ve prospěch třetí osoby (viz body 42 a 43 výše). Z toho vyplývá, že potomci a dědicové Jana Nehery nebyli nositeli žádného práva, které by mohlo být předmětem podvodu nebo které by si mohl žalobce neoprávněně přisvojit. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by žalobce tím, že přihlásil zpochybněnou ochrannou známku, měl v úmyslu podvést potomky a dědice Jana Nehery nebo si neoprávněně přisvojit jejich údajná práva.

75      Začtvrté vedlejší účastníci tvrdí, že Jan Nehera byl protiprávně a neoprávněně zbaven svého majetku při znárodnění svého podniku v roce 1946. Mají za to, že v souladu se zásadou, že z bezpráví právo vzniknout nemůže (ex iniuria ius non oritur), nemůže dnes nikdo těžit z tohoto bezpráví, aby se použitím jména Jana Nehery obohatil.

76      V tomto ohledu je třeba uvést, že znárodnění podniku Jana Nehery v roce 1946 není přičitatelné žalobci. Totéž platí pro nedostatek ochrany a užívání dřívější československé ochranné známky po dobu téměř sedmi desetiletí, jakož i pro zánik dobrého jména této ochranné známky a proslulosti jejího tvůrce. Za těchto podmínek nemůže okolnost, že Jan Nehera byl protiprávně nebo neoprávněně zbaven svého majetku, prokázat nedostatek dobré víry žalobce.

77      Zapáté a v poslední řadě EUIPO tvrdí, že jak uvedl odvolací senát v bodě 36 napadeného rozhodnutí, pojem „nedostatek dobré víry“ nutně nepředpokládá jakýkoliv stupeň nemorálního jednání.

78      V tomto ohledu stačí konstatovat, že podle judikatury citované v bodě 23 výše pojem „nedostatek dobré víry“ předpokládá existenci nepoctivého stavu mysli nebo úmyslu. V projednávané věci přitom EUIPO a vedlejší účastníci neprokázali, že žalobce byl při podání přihlášky zpochybněné ochranné známky veden nepoctivým stavem mysli nebo úmyslem.

79      Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že odvolací senát měl neprávem za to, že úmyslem žalobce bylo neprávem těžit z proslulosti Jana Nehery a dřívější československé ochranné známky, a vyvodil z toho neprávem závěr, že v době podání přihlášky zpochybněné ochranné známky nebyl žalobce v dobré víře.

80      Jedinému žalobnímu důvodu žalobce je tudíž třeba vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit.

 K nákladům řízení

81      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. V projednávané věci neměli EUIPO a vedlejší účastníci ve věci úspěch. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval, aby byla náhrada nákladů řízení před Tribunálem uložena pouze EUIPO, je důvodné rozhodnout, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené žalobcem v rámci tohoto řízení.

82      Kromě toho žalobce požadoval, aby byla EUIPO uložena náhrada nákladů řízení o odvolání před odvolacím senátem. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 190 odst. 2 jednacího řádu se nutné výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem považují za náklady, jejichž náhradu lze přiznat. Je tudíž rovněž důvodné uložit EUIPO náhradu nutných výdajů vynaložených žalobcem v souvislosti s řízením před odvolacím senátem.

83      Kromě toho podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu ponesou vedlejší účastníci vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí druhého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 10. března 2021 (věc R 1216/2020-2) se zrušuje.

2)      EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Ladislavem Zdútem, včetně nutných výdajů vynaložených v souvislosti s řízením o odvolání před odvolacím senátem.

3)      Isabel Nehera, Jean-Henri Nehera a Natacha Sehnal ponesou vlastní náklady řízení.

Kornezov

Buttigieg

Kowalik-Bańczyk

Hesse

 

      Petrlík

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. července 2022.

Podpisy.


*–      Jednací jazyk: angličtina.