Language of document : ECLI:EU:F:2015:116

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

6. října 2015

Věc F‑119/14

FE

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Přijímání do zaměstnání – Otevřené výběrové řízení – Zápis na seznam úspěšných uchazečů – Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování o nepřijetí úspěšného uchazeče – Příslušné pravomoci výběrové komise a orgánu oprávněného ke jmenování – Podmínky pro připuštění do výběrového řízení – Minimální délka odborné praxe – Způsoby výpočtu – Zjevně nesprávné posouzení výběrovou komisí – Neexistence – Ztráta šance na přijetí – Náhrada škody“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se FE domáhá jednak zrušení rozhodnutí orgánu Evropské komise oprávněného ke jmenování ze dne 17. prosince 2013 o odmítnutí jejího přijetí generálním ředitelstvím (GŘ) pro spravedlnost ze seznamu úspěšných uchazečů ve výběrovém řízení EPSO/AD/42/05, a jednak náhrady majetkové a nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla v důsledku tohoto rozhodnutí.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 17. prosince 2013, kterým Evropská komise odmítla přijmout FE, se zrušuje. Evropské komisi se ukládá, aby FE zaplatila částku ve výši 10 000 eur. Žaloba se ve zbývající části zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené FE.

Shrnutí

1.      Úředníci – Přijímání do zaměstnání – Výběrové řízení – Výběrová komise – Nezávislost – Meze – Přijetí protiprávních rozhodnutí – Povinnosti orgánu oprávněného ke jmenování

(Služební řád úředníků, článek 30 a příloha III)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Organizace a průběh zkoušek v rámci výběrového řízení – Rozdělení pravomocí mezi orgán oprávněný ke jmenování a výběrovou komisi – Vymezení v oznámení o výběrovém řízení

(Služební řád úředníků, příloha III)

3.      Úředníci – Výběrové řízení – Podmínky pro připuštění – Vymezení v oznámení o výběrovém řízení – Minimální délka odborné praxe – Absence výslovného určení způsobu výpočtu této délky v oznámení o výběrovém řízení – Posouzení výběrovou komisí – Přezkum souladu s právními předpisy prováděný orgánem oprávněným ke jmenování – Nahrazení způsobu výpočtu jiným – Nepřípustnost

(Služební řád úředníků, čl. 5 odst. 3)

4.      Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného aktu, které nezajišťuje přiměřenou náhradu majetkové újmy – Ztráta šance na přijetí – Kritéria

(Článek 340 SFEU; služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)

1.      V oblasti přijímání pracovníků evropských orgánů prostřednictvím otevřených výběrových řízení platí, že vzhledem k zásadě nezávislosti, jíž se řídí výkon vlastních funkcí výběrové komise, není orgán oprávněný ke jmenování oprávněn zrušit nebo změnit rozhodnutí, jež přijala výběrová komise v rámci svých pravomocí, tak jak jsou uvedeny zejména v článku 30 služebního řádu a v článku 5 jeho přílohy III.

Vzhledem k tomu, že orgán oprávněný ke jmenování je povinen přijímat rozhodnutí, která nejsou protiprávní, nemůže být vázán rozhodnutím výběrové komise, jehož protiprávnost by v konečném důsledku mohla vést k protiprávnosti jeho vlastního administrativního rozhodnutí. Aby mohl být tudíž úředník řádně přijat do služby Unie, má orgán oprávněný ke jmenování povinnost ověřit před tím, než přistoupí ke jmenování úředníka, zda dotyčný uchazeč splňuje podmínky, jež ukládá služební řád, a to pod sankcí nicotnosti rozhodnutí o přijetí.

Pokud je například zjevné, že rozhodnutí výběrové komise o připuštění uchazeče ke složení zkoušek v rámci výběrového řízení je protiprávní, neboť došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, musí orgán oprávněný ke jmenování, jemuž výběrová komise předala seznam úspěšných uchazečů, na němž je uvedeno jméno tohoto uchazeče, který mezitím u zkoušek uspěl, jmenování takového úspěšného uchazeče odmítnout.

(viz body 39 a 40)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 23. října 1986, Schwiering v. Účetní dvůr, 142/85, EU:C:1986:405, body 19 a 20, a ze dne 20. února 1992, Parlament v. Hanning, C‑345/90 P, EU:C:1992:79, bod 22

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 23. října 2012, Eklund v. Komise, F‑57/11, EU:F:2012:145, bod 49, a usnesení ze dne 10. července 2014, Mészáros v. Komise, F‑22/13, EU:F:2014:189, bod 48

2.      Oznámení o výběrovém řízení tvoří rámec pro legalitu celého postupu obsazování pracovních míst v orgánech Unie, neboť – s výhradou relevantních nadřazených ustanovení služebního řádu včetně jeho přílohy III – upravuje rozdělení pravomocí mezi orgán oprávnění ke jmenování a výběrovou komisi při organizaci a průběhu zkoušek v rámci výběrového řízení a stanoví podmínky týkající se účasti uchazečů, zejména jejich profilu a zvláštních práv a povinností.

Oznámení o výběrovém řízení by tudíž neplnilo svůj cíl, pokud by orgán oprávněný ke jmenování mohl ze seznamu úspěšných uchazečů vyškrtnout úspěšného uchazeče na základě podmínky pro připuštění, která není uvedena v tomto oznámení ani ve služebním řádu nebo v každém případě nebyla výběrové komisi ani dotyčným uchazečům zpřístupněna či nutně známa.

Oznámení o výběrovém řízení totiž svěřilo úkol vypracovat seznam uchazečů připuštěných ke zkouškám v rámci výběrového řízení v rámci funkcí a široké posuzovací pravomoci pouze výběrové komisi.

(viz body 42, 43 a 48)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 14. dubna 2011, Šimonis v. Komise, F‑113/07, EU:F:2011:44, bod 74, a ze dne 15. října 2014, Moschonaki v. Komise, F‑55/10 RENV, EU:F:2014:235, bod 42

3.      Pokud jde o výpočet minimální délky odborné praxe, výběrová komise, která není vázána žádnou podmínkou pro výpočet minimální délky odborné praxe požadované pro připuštění do výběrového řízení, jež by byla výslovně uvedena v oznámení o výběrovém řízení, může na základě své široké posuzovací pravomoci v této oblasti důvodně dospět k závěru, že není třeba tuto dobu počítat způsobem uplatňovaným některým z orgánů. Proto skutečnost, že výběrová komise nepočítá minimální délku odborné praxe způsobem, který používají útvary dotyčného orgánu a který vychází z pracovní činnosti vykonávané na plný úvazek, automaticky neznamená, že výběrová komise posuzuje nesprávně podmínku minimální délky odborné praxe, kterou má dotyčný doložit za účelem jeho připuštění ke zkouškám v rámci výběrového řízení.

V tomto ohledu platí, že pokud je – co se týče požadované předchozí odborné praxe – v oznámení o výběrovém řízení stanovena konkrétní podmínka pro připuštění ke zkouškám spočívající v minimální dvouleté odborné praxi, orgán oprávněný ke jmenování nemůže v okamžiku, kdy hodlá přijmout uchazeče, který byl v rámci výběrového řízení vybrán výběrovou komisí jako úspěšný uchazeč, takového uchazeče vyškrtnout ze seznamu úspěšných uchazečů na základě posouzení a výpočtu délky požadované odborné praxe, jejichž způsob sám nespecifikoval v oznámení o výběrovém řízení nebo které neupravuje akt závazný pro členy výběrové komise a všechny uchazeče.

V opačném případě by došlo k nenapravitelnému porušení zásady právní jistoty, která je jednou z regulačních zásad každého výběrového řízení. Kromě porušení zásady právní jistoty by se navíc jednalo také o porušení zásady rovného zacházení.

(viz body 57 a 61 až 64)

4.      Předpokladem vzniku odpovědnosti orgánu je splnění několika podmínek, které se týkají protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škody a příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou.

Skutečnost, že žalobkyně s konečnou platností přišla o šanci být jmenována na místo administrátora platové třídy AD 7, zakládá právo na náhradu, a to za dodržení dalších právem stanovených podmínek. Majetková škoda, k jejíž náhradě je žalobkyně oprávněna, ale nesouvisí s ušlým ziskem, nýbrž se ztrátou příležitosti nastoupit do pracovního poměru jako úřednice na pracovní místo, na nějž bylo vypsáno předmětné přijímací řízení.

Vzhledem k tomu, že Soud může posoudit škodu ex aequo et bono, se jeví jako spravedlivé nahradit celkovou majetkovou škodu, která žalobkyni vznikla, a to zejména s ohledem na plat odpovídající předmětnému pracovnímu místu, reálnost ztráty příležitosti, první možné datum přijetí a profesní postavení žalobkyně během dotčeného období.

(viz body 120, 123, 129 a 130)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, EU:C:1994:211, bod 42, a ze dne 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, EU:C:2008:107, bod 52

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 13. září 2011, AA v. Komise, F‑101/09, EU:F:2011:133, body 79 až 82