ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
2. března 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 138 odst. 1 – Osvobození od daně vztahující se na plnění uvnitř Společenství – Dodání zboží – Zásady daňové neutrality, efektivity a proporcionality – Splnění věcných požadavků – Lhůta pro předložení důkazů“
Ve věci C‑664/21,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Vrhovnega sodišča (Nejvyšší soud, Slovinsko) ze dne 13. října 2021, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2021, v řízení
Nec Plus Ultra Cosmetics AG
proti
Slovinské republice
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení D. Gratsias, předseda senátu, I. Jarukaitis a Z. Csehi (zpravodaj), soudci,
generální advokát: P. Pikamäe,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– Nec Plus Ultra Cosmetics AG I. Kranjecem, odvetnik,
– za Evropskou komisi J. Jokubauskaitė a B. Rous Demiri, jako zmocněnkyněmi,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 131 a čl. 138 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), jakož i zásad daňové neutrality, efektivity a proporcionality.
2 Tato žaloba byla podána v rámci sporu mezi společností Nec Plus Ultra Cosmetics AG (dále jen „NEC“) a Slovinskou republikou, zastoupenou Ministrstvem za finance (ministerstvo financí, Slovinsko), týkajícího se dodatečného vyměření daně z přidané hodnoty (DPH).
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 131 směrnice 2006/112, jediné ustanovení hlavy IX (nadepsané „Osvobození od daně“) kapitoly 1, stanoví:
„Osvobození od daně podle kapitol 2 až 9 se uplatňují, aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, a za podmínek, které členské státy stanoví k zajištění správného a jednoduchého uplatňování těchto osvobození a k zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu.“
4 Článek 138 odst. 1 uvedené směrnice, který je součástí hlavy IX kapitoly 4, zní následovně:
„Členské státy osvobodí od daně dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno mimo jejich území, avšak uvnitř Společenství, prodávajícím nebo pořizovatelem nebo na účet jednoho z nich, uskutečněné pro jinou osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, která jedná jako taková, v jiném členském státě než ve státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.“
Slovinské právo
5 Článek 46 odst. 1 zakona o davku na dodano vrednost (zákon o dani z přidané hodnoty) ze dne 4. února 2011 (Uradni list RS, č. 13/11) ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení stanovoval:
„Od platby DPH jsou osvobozeny:
1. dodání zboží odeslaného nebo přepraveného prodávajícím, kupujícím nebo jinou osobou jednající na jejich účet ze slovinského území do jiného členského státu, jsou-li uskutečněna jiné osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, která v tomto jiném členském státě jedná jako taková“.
6 Článek 140 zakona o davčnem postopku (zákon o daňovém řízení) (Uradni list RS, č. 13/11) (dále jen „ZDavP-2“) stanoví:
„1) Do deseti dnů od ukončení daňové kontroly vyhotoví daňový orgán protokol, který následně předá osobě povinné k dani. Protokol uvádí zjištěný skutkový stav, který zahrnuje všechny skutečnosti a okolnosti důležité pro rozhodnutí. Protokol osobu povinnou k dani poučí o možnosti předložit a nechat zohlednit nové skutečnosti a důkazy podle odstavce 2. Osoba povinná k dani se může k protokolu vyjádřit do 20 dnů od jeho předání, přičemž o tomto právu musí být v protokolu informována. Lhůta pro vyjádření se na žádost osoby povinné k dani před uplynutím lhůty prodlouží, pokud v této souvislosti uvede podložené důvody. O prodloužení lhůty se rozhoduje rozhodnutím. Další prodloužení lhůty není přípustné.
2) Ve svém vyjádření k protokolu uvedenému v odstavci 1 může osoba povinná k dani předložit nové skutečnosti a důkazy, musí však uvést důvody, proč tak neučinila před jeho vyhotovením. Daňový orgán vypracuje do 30 dnů od obdržení vyjádření doplňující protokol, pokud má toto vliv na rozsah daňové povinnosti. K novým skutečnostem a důkazům se přihlédne pouze tehdy, pokud existovaly před vyhotovením protokolu, ale osoba povinná k dani je tehdy nemohla z legitimního důvodu uplatnit a předložit. Pokud jde o doručování a podávání vyjádření k doplňujícímu protokolu, použije se první odstavec tohoto článku.“
7 Podle čl. 141 odst. 1 ZDavP-2:
„Po skončení daňové kontroly vydá daňový orgán platební výměr podle článku 84 tohoto zákona nebo rozhodnutí o zjištění nesrovnalostí, které nemají vliv na rozsah daňové povinnosti.“
8 Článek 238 odst. 3 zakona o splošnem upravnem postopku (zákon o obecném správním řízení) (Uradni list RS, č. 24/06) stanoví:
„Odvolatel může v odvolání uvést nové skutečnosti a důkazy, ale musí uvést důvod, proč je nepředložil již v řízení v prvním stupni. Nové skutečnosti a důkazy mohou být zohledněny jako důvody odvolání pouze tehdy, pokud existovaly v době vydání rozhodnutí v prvním stupni a účastník řízení je nemohl z legitimního důvodu předložit nebo uplatnit na jednání.“
9 Článek 52 zakona o upravnem postopku (zákon o správním řízení soudním) (Uradni list RS. 105/06) uvádí:
„Žalobce může v žalobě uvést nové skutečnosti a důkazy, ale musí uvést důvod, proč je neuplatnil již v průběhu řízení vedoucího k vydání správního aktu. Nové skutečnosti a nové důkazy mohou být zohledněny jako žalobní důvody pouze tehdy, pokud existovaly v době vydání rozhodnutí v prvním stupni řízení vedoucího k vydání správního aktu a účastník řízení je nemohl z legitimního důvodu předložit nebo uplatnit v průběhu uvedeného řízení.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
10 Nec, žalobkyně v původním řízení, je společností se sídlem ve Švýcarsku. V průběhu roku 2017 dodávala kosmetické výrobky zákazníkovi usazenému v Chorvatsku a v jednom případě i zákazníkovi usazenému v Rumunsku. Podle společnosti NEC bylo uvedené zboží, které se nacházelo ve skladu ve Slovinsku, převzato chorvatským kupujícím v Chorvatsku nebo třetí osobou jednající na jeho účet a přepraveno ze Slovinska do jiného členského státu, takže se na předmětná dodání vztahovalo osvobození od DPH stanovené pro dodání zboží na území Evropské unie v čl. 46 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení.
11 V rámci kontroly DPH splatné za rok 2017 finančna uprava Republike Slovenije (finanční správa Slovinské republiky, dále jen „daňový orgán prvního stupně“) ověřila u společnosti NEC doklady a dokumenty týkající se dodání zboží a poskytnutí služeb uskutečněných v jiných členských státech. Rozhodnutím ze dne 14. února 2019 vyzvala uvedenou společnost, aby předložila veškerou dokumentaci týkající se dotčených dodání.
12 V reakci na toto rozhodnutí Nec předložila faktury a kopie nákladních listů prokazující přepravu zboží ze Slovinska do jiného členského státu. V té době však daňovému orgánu prvního stupně nepředložila dodací listy ani jiné dokumenty uvedené v nákladních listech, když uvedla, že nemá k dispozici všechny dokumenty a že se je pokusí získat.
13 Daňový orgán prvního stupně vyhotovil dne 1. dubna 2019 protokol o daňové kontrole a předal jej společnosti Nec. Ve svém vyjádření k protokolu, poskytnutém v určené lhůtě, Nec předložila kopie rozpočtů a dodacích listů, podle nichž bylo dotčené zboží dodáno do jiného členského státu. NEC kromě toho odůvodnila opožděné předložení těchto důkazů tím, že její kancelář v Hamburku (Německo), která byla odpovědná za dodávky do Chorvatska, ukončila v srpnu 2018 činnost a nepředala jí včas veškerou nezbytnou dokumentaci.
14 Dne 30. května 2019 vydal daňový orgán prvního stupně daňový výměr, kterým bylo ukončeno správní řízení v prvním stupni, jímž požadoval od společnosti Nec zaplacení dodatečné DPH za rok 2017. Za tímto účelem konstatoval, že Nec prostřednictvím faktur a nákladních listů neprokázala, že dotčené zboží bylo do jiného členského státu skutečně přepraveno. Měl tedy za to, že podmínky pro osvobození dotčených dodání od DPH nebyly splněny. V této souvislosti z důvodu jejich opožděného předložení nezohlednil na základě čl. 140 odst. 2 ZDavP-2 důkazy předložené po vyhotovení protokolu.
15 Odvolání podaná společností Nec proti daňovému výměru bylo zamítnuto ministerstvem financí, jednajícím jako daňový orgán druhého stupně, které potvrdilo analýzu provedenou daňovým orgánem prvního stupně. Stejně tak žaloba podaná uvedenou společností proti rozhodnutí ministerstva byla rozsudkem Upravnega sodišča (Správní soud, Slovinsko) zamítnuta z důvodů srovnatelných s důvody vyplývajícími z rozhodnutí daňových orgánů.
16 Nec následně požádala o povolení podat proti uvedenému rozsudku dovolání k Vrhovno sodišče (Nejvyšší soud, Slovinsko), který je předkládajícím soudem. Ten rozhodnutím ze dne 18. listopadu 2020 žádosti částečně vyhověl, mj. za účelem vyřešení právního aspektu, zda prekluze stanovená v čl. 140 odst. 2 ZDavP-2, která se váže k předkládání důkazů v daňovém řízení po vyhotovení protokolu o daňové kontrole, může převážit nad zásadou neutrality systému DPH, který považuje za důležitý.
17 Vrhovno sodišče (Nejvyšší soud) uvádí, že směrnice 2006/112 nestanoví okamžik, po němž již dodavatel zboží nemůže v rámci správního nebo soudního řízení předkládat důkazy za účelem prokázání, že podmínky pro osvobození od DPH stanovené v čl. 138 odst. 1 směrnice jsou splněny. Rovněž uvádí, že článek 131 směrnice stanoví pouze to, že osvobození uvedená v kapitolách 2 až 9 směrnice se uplatňují za podmínek stanovených členskými státy.
18 V této souvislosti odkazuje zejména na věc, v níž byl vydán rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing (C‑294/20, EU:C:2021:723), v níž se Soudní dvůr zabýval podobnou otázkou. Skutkový a právní rámec uvedené věci nicméně v zásadě není srovnatelný s rámcem sporu v řízení probíhajícím před předkládajícím soudem. Uvedený soud se proto zabývá tím, zda řešení přijaté v uvedeném rozsudku může být použito i na tento spor.
19 V tomto ohledu má za to, že ve sporu v původním řízení je zásada právní jistoty dostatečně chráněna prekluzivními lhůtami stanovenými pro podání žaloby po vystavení daňového výměru, jakož i režimem použitelným na zohledňování nových skutečností a důkazů v rámci správního odvolání a v soudním řízení správním.
20 Za těchto podmínek se Vrhovno sodišče (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Brání ustanovení směrnice 2006/112, a zejména její článek 131 a čl. 138 odst. 1, jakož i zásady unijního práva, zejména zásady daňové neutrality, efektivity a proporcionality, takové vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje předkládat a provádět nové důkazy k prokázání splnění hmotněprávních věcných podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 směrnice, a to již v průběhu správního řízení v prvním stupni, konkrétně v rámci vyjádření k protokolu o daňové kontrole vyhotovenému před vydáním platebního výměru?“
K předběžné otázce
21 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda článek 131 a čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112 ve spojení se zásadami daňové neutrality, efektivity a proporcionality brání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje předkládat a provádět nové důkazy prokazující splnění věcných podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 směrnice během správního řízení vedoucího k vydání daňového výměru, zejména po provedení daňové kontroly, ale před vydáním výměru.
22 Z judikatury Soudního dvora v oblasti nároku na odpočet DPH vyplývá, že společný systém DPH musí zajišťovat neutralitu daňové zátěže všech ekonomických činností bez ohledu na jejich účel nebo výsledky za podmínky, že tyto činnosti v zásadě samy podléhají DPH [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 77].
23 Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že nárok na odpočet, a tudíž i na vrácení daně, je nedílnou součástí mechanismu DPH a nemůže být v zásadě omezen. Tento nárok se uplatňuje přímo ohledně všech daní, které zatížily plnění uskutečněná na vstupu [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, bod 79 a citovaná judikatura].
24 V této oblasti nároku na odpočet DPH Soudní dvůr rovněž rozhodl, že základní zásada neutrality DPH vyžaduje, aby odpočet daně na vstupu nebo vrácení DPH byly přiznány, jestliže jsou splněny věcné požadavky, i když osoby povinné k dani nevyhověly určitým požadavkům formálním. Jinak tomu může být nicméně tehdy, má-li porušení takových formálních požadavků za následek nemožnost předložení spolehlivého důkazu o splnění věcných požadavků [rozsudek ze dne 18. listopadu 2020, Komise v. Německo (Vrácení DPH – Faktury), C‑371/19, nezveřejněný, EU:C:2020:936, body 80 a 81, jakož i citovaná judikatura].
25 Takové úvahy platí rovněž, pokud jde o pravidla určující plnění podléhající DPH, a konkrétně pravidla týkající se osvobození takových plnění od daně, jako jsou ta uvedená v článku 131 a v čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112, týkající se osvobození dodávek uvnitř Společenství.
26 V tomto ohledu čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112 stanoví, že členské státy osvobodí od daně dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno mimo jejich území, avšak uvnitř Unie, prodávajícím, pořizovatelem nebo na jejich účet, uskutečněné pro jinou osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, která jedná jako taková, v jiném členském státě než ve státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.
27 Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, spor v původním řízení se týká nikoliv porušení formálních požadavků, které by bránilo předložení důkazu o tom, že byly splněny věcné požadavky, na něž je vázán nárok osvobození dodání zboží od DPH, nýbrž okamžiku, ke kterému může být tento důkaz předložen.
28 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že co se týče ustanovení osmé směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Prováděcí pravidla pro vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (Úř. věst. 1979, L 331, s. 11; Zvl. vyd. 09/01, s. 79, dále jen „osmá směrnice o DPH“), pokud jde o nárok na vrácení DPH, nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které může být nárok na vrácení odepřen, pokud osoba povinná k dani nepředloží bez rozumného odůvodnění a bez ohledu na žádosti o informace, které jí byly zaslány, doklady umožňující prokázat, že věcné podmínky pro vrácení DPH jsou splněny, před tím, než daňový orgán vydá své rozhodnutí. Tato ustanovení však nebrání tomu, aby členské státy akceptovaly předložení takových důkazních prostředků po vydání tohoto rozhodnutí (rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing, C‑294/20, EU:C:2021:723, bod 58).
29 Soudní dvůr rovněž rozhodl, že jelikož se na zavedení vnitrostátních opatření odmítajících zohlednit důkazy poskytnuté po přijetí rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vrácení daně nevztahuje osmá směrnice o DPH, je upraveno vnitrostátním právním řádem každého členského státu na základě zásady jejich procesní autonomie, avšak za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které se uplatní v obdobných situacích vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných právním řádem Unie (zásada efektivity) (rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing, C‑294/20, EU:C:2021:723, bod 59).
30 Na tomto základě Soudní dvůr rozhodl, že ustanovení osmé směrnice o DPH a zásady unijního práva, zejména zásada daňové neutrality, nebrání tomu, aby byla žádost o vrácení DPH zamítnuta, pokud osoba povinná k dani ve stanovené lhůtě nepředložila příslušnému daňovému orgánu, a to ani na jeho žádost, všechny dokumenty a informace požadované k prokázání svého nároku na vrácení DPH, a to nezávisle na skutečnosti, že tyto dokumenty a informace byly předloženy touto osobou z vlastní iniciativy v rámci přezkumného nebo soudního řízení proti rozhodnutí o zamítnutí takového nároku na vrácení, za předpokladu, že jsou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity (rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing, C‑294/20, EU:C:2021:723, bod 63 a výrok).
31 Je třeba mít za to, že tato judikatura je obdobně použitelná na ustanovení směrnice 2006/112 týkající se osvobození dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno v rámci Unie mimo území členského státu, zejména na její čl. 138 odst. 1.
32 S ohledem na článek 131 směrnice 2006/112, podle kterého se osvobození stanovená v kapitolách 2 až 9 směrnice, jejichž součástí je i to stanovené v čl. 138 odst. 1, uplatňují, aniž jsou dotčeny jiné předpisy unijního práva, a za podmínek, které členské státy stanoví k zajištění správného a jednoduchého uplatňování těchto osvobození a k zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu, tudíž zavedení vnitrostátních opatření odmítajících zohlednit důkazy předložené, tak jako ve sporu v původním řízení, v rámci dodatečného vyměření DPH spadá na základě zásady procesní autonomie členských států do působnosti vnitrostátního právního řádu každého z nich, avšak za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které se uplatní v obdobných situacích vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných právním řádem Unie (zásada efektivity) (obdobně viz rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing, C‑294/20, EU:C:2021:723, bod 59 a citovaná judikatura).
33 Pokud jde zaprvé o zásadu efektivity, je třeba uvést, že časově zcela neomezená možnost předložit v rámci řízení o dodatečném vyměření DPH dodatečné důkazy by byla v rozporu se zásadou právní jistoty, která vyžaduje, aby daňovou situaci osoby povinné k dani s ohledem na její práva a povinnosti vůči daňové správě nebylo možné časově neomezeně zpochybňovat (obdobně viz rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing, C‑294/20, EU:C:2021:723, bod 60 a citovaná judikatura).
34 Je však třeba uvést, že nezohlednění důkazů prokazujících, že jsou splněny podmínky pro osvobození dodání zboží uvnitř Společenství od DPH, vede k situaci, kdy je v případě dotyčných hospodářských činností porušena zásada daňové neutrality, jejíž význam pro společný systém DPH byl připomenut v bodech 28 až 30 tohoto rozsudku a který nemůže být v zásadě omezen.
35 Z toho plyne, že i když nárok na osvobození od DPH může být v určitých situacích odepřen, zejména z důvodu, že dotyčný hospodářský subjekt předložil důkazy nezbytné k prokázání existence tohoto nároku opožděně až po několika neúspěšných výzvách daňové správy, kdy se již řízení nacházelo ve své soudní fázi, tak jako ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing (C‑294/20, EU:C:2021:723), nemění to nic na tom, že pokud daňová správa tento nárok osobě povinné k dani odepře v časné fázi řízení směřujícího k vyměření daně, musí bezpodmínečně zajistit dodržení zásady daňové neutrality.
36 Pokud tedy v situaci, kdy daňová správa v okamžiku, kdy osoba povinná k dani předloží dodatečné důkazy podporující nárok, kterého se domáhá, ještě nepřijala rozhodnutí o vyměření daně, odmítnutí zohlednit tyto důkazy sice může být vůči této osobě uplatněno, avšak musí být založeno na zvláštních okolnostech, jako je mj. absence jakéhokoli odůvodnění prodlení nebo skutečnost, že opoždění vyvolalo ztráty daňových příjmů.
37 Odmítnutí zohlednit důkazy v okamžiku předcházejícím takovému rozhodnutí o vyměření daně totiž může nadměrně ztížit výkon práv přiznaných unijním právním řádem, jelikož takové odmítnutí omezuje možnost osoby povinné k dani předložit důkazy týkající se splnění věcných podmínek pro osvobození od DPH. Vnitrostátní právní úprava, která v této fázi uvedeného řízení neumožňuje této osobě předložit dosud chybějící důkazy na podporu nároku, kterého se domáhá, a která nepřihlíží k případným vysvětlením důvodů, proč tyto důkazy nebyly předloženy dříve, se tak jeví být obtížně slučitelnou se zásadou proporcionality a rovněž se základní zásadou neutrality DPH.
38 V projednávaném případě předkládajícímu soudu přísluší, aby ve světle předcházejících úvah posoudil, zda odmítnutí zohlednit tyto důkazy je v souladu se zásadou efektivity.
39 V této souvislosti musí předkládající soud zejména zohlednit to, že protokol o daňové kontrole podle jím poskytnutých informací neukončuje řízení o daňové kontrole a představuje pouze mezitímní procesní akt, jehož cílem je osobu povinnou k dani pouze informovat o skutkové situaci zjištěné orgánem daňové správy prvního stupně a o možnosti předložit vyjádření.
40 Pokud jde o vyjádření žalobkyně v původním řízení, podle kterého Slovinská republika nedávno přistoupila ke změně vnitrostátních právních předpisů dotčených v původním řízení, přičemž cílem této změny je podle ní zejména zrušení ustanovení, které stanoví, že k novým skutečnostem a důkazům se přihlédne pouze tehdy, pokud existovaly před vyhotovením protokolu, ale osoba povinná k dani je tehdy nemohla z legitimního důvodu uplatnit a předložit, stačí uvést, že tento účastník řízení v žádném případě netvrdí, že by tím byl ovlivněn právní rámec sporu v původním řízení.
41 Zadruhé předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda je v projednávaném případě dodržena zásada rovnocennosti, která vyžaduje, aby vnitrostátní procesní ustanovení upravující osvobození dodání zboží uvnitř Společenství od DPH nebyla méně příznivá než ustanovení upravující obdobné situace podléhající vnitrostátnímu právu (obdobně viz rozsudek ze dne 9. září 2021, GE Auto Service Leasing, C‑294/20, EU:C:2021:723, bod 62 a citovaná judikatura).
42 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 131 a čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112 ve spojení se zásadami daňové neutrality, efektivity a proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje předkládat a provádět nové důkazy prokazující splnění věcných požadavků stanovených v čl. 138 odst. 1 směrnice během správního řízení vedoucího k vydání daňového výměru, zejména po provedení daňové kontroly, ale před vydáním výměru, za předpokladu, že jsou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity.
K nákladům řízení
43 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:
Článek 131 a čl. 138 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení se zásadami daňové neutrality, efektivity a proporcionality
musí být vykládány v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje předkládat a provádět nové důkazy prokazující splnění věcných požadavků stanovených v čl. 138 odst. 1 směrnice během správního řízení vedoucího k vydání daňového výměru, zejména po provedení daňové kontroly, ale před vydáním výměru, za předpokladu, že jsou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity.
Podpisy.