ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)
26. září 2014(*)
„Žaloba na neplatnost – Státní podpory – Hry poskytované on-line – Zavedení nižšího danění her poskytovaných on-line než kasin a heren v Dánsku – Rozhodnutí prohlašující podporu za slučitelnou s vnitřním trhem – Podpora určená k ulehčení rozvoje určitých aktivit – Nedostatek osobního dotčení – Nařizovací akt, který vyžaduje přijetí prováděcích opatření – Nepřípustnost“
Ve věci T‑601/11,
Dansk Automat Brancheforening, se sídlem ve Fredericia (Dánsko), zastoupená K. Dyekjærem, T. Høgem a J. Flodgaardem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, původně zastoupené M. Afonso a C. Barslev, poté M. Afonso a L. Grønfeldt, jako zmocněnkyněmi,
žalované,
podporované
Dánským královstvím, původně zastoupeným C. Vangem, dále M. Wolff a C. Thorningem, jako zmocněnci, ve spolupráci s K. Lundgaard Hansenem, advokátem,
Maltskou republikou, zastoupenou P. Grechem a A. Buhagiar, jako zmocněnci,
Betfair Group plc, se sídlem v Londýně (Spojené království),
a
Betfair International Ltd, se sídlem v Santa Venera (Malta),
zastoupenými O. Brouwerem a A. Pliego Seliem, advokáty,
a
European Gaming and Betting Association (EGBA), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupenou C.-D. Ehlermannem, J. C. Heitheckerem a J. Ylinenem, advokáty,
vedlejšími účastníky řízení,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise 2012/140/EU ze dne 20. září 2011 o opatření C 35/10 (ex N 302/10), které Dánsko zamýšlí provést v podobě danění her poskytovaných on-line v rámci dánského zákona o danění her (Úř. věst. L 68, s. 3),
TRIBUNÁL (pátý senát),
ve složení A. Dittrich (zpravodaj), předseda, J. Schwarcz a V. Tomljenović, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. dubna 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně Dansk Automat Brancheforening je sdružením podniků a společností, které mají povolení instalovat a provozovat herní automaty (dále jen „výherní hrací přístroje“). Hospodářský model, na němž je založena činnost členů žalobkyně, spočívá v získávání výherních hracích přístrojů a v následném uzavírání dohod týkajících se jejich instalace v hernách a restauračních zařízeních. Žalobkyně čítá 80 členů a zastupuje přibližně 86 % provozovatelů her na výherních hracích přístrojích v Dánsku. Její členové získávají hrubé příjmy z her a platí odpovídající daně státu. Dále převádějí část příjmů z her zařízením, kde jsou jejich přístroje instalovány.
2 Poté, co Komise Evropských společenství zahájila řízení pro porušení a zaslala dne 23. března 2007 Dánskému království odůvodněné stanovisko týkající se překážek volnému pohybu služeb sportovního sázení v Dánsku, rozhodl se tento stát provést reformu vnitrostátních právních předpisů v oblasti služeb her a sázení a nahradit monopolní režim veřejného podniku D. existující pro některé formy her režimem regulovaným a částečně liberalizovaným.
3 V tomto rámci Dánské království dne 6. července 2010 v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU oznámilo legislativní návrh L 203 o daních z her, který byl dne 25. června 2010 přijat jako zákon č. 698 (dále jen „zákon o danění her“). Tento zákon je nedílnou součástí legislativního balíčku, který obsahuje rovněž zákon o hrách (dále jen „zákon o hrách“); zákon o rozdělování zisků pocházejících z loterií a koňských a psích dostihů, jakož i zákon, kterým se stanoví statut veřejného podniku D. Zákon o hrách stanoví, že poskytování a organizování her vyžaduje licenci a upravuje tyto činnosti. Legislativní balíček se týká rovněž liberalizace tím, že pro některé formy her ukončuje monopol veřejného podniku D.
4 Podle zákona o danění her, jehož vstup v platnost byl odložen v očekávání rozhodnutí Komise, podléhá poskytování nebo organizování her dani. Tento zákon stanoví různé daňové sazby pro hry v závislosti na tom, zda jsou či nejsou hry poskytovány on-line. Držitelé licence na provozování výherních hracích přístrojů nabízejících peněžité výhry v herních prostorách a restauračních zařízeních tak podléhají sazbě ve výši 41 % hrubého zisku z her. Dalších 30 % se platí z hrubého zisku z her na uvedených přístrojích převyšujícího 30 000 dánských korun (DKK), respektive 250 000 DKK. Pokud jde o držitele licence na poskytování herních služeb v kamenných kasinech, podléhají základní sazbě ve výši 45 % hrubého zisku z her po odečtení hodnoty žetonů za spropitné a dále pak sazbě ve výši 30 % z hrubého zisku z her, který přesahuje částku 4 miliony DKK počítanou měsíčně. Naproti tomu podléhají držitelé licence na poskytování herních služeb v on-line kasinech sazbě ve výši 20 % hrubého zisku z her.
5 Komise rovněž obdržela dvě samostatné stížnosti týkající se navrhovaného zákona o danění her předložené, pokud jde o první stížnost, dne 23. července 2010 žalobkyní, a pokud jde o druhou stížnost, dne 6. srpna 2010 jedním kamenným kasinem v Dánsku.
6 Dne 14. prosince 2010 Komise informovala Dánské království o svém rozhodnutí zahájit ve věci opatření oznámeného tímto členským státem řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Tímto rozhodnutím zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C 22. s. 9) Komise vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek k tomuto opatření. Celkem sedmnáct zúčastněných stran, včetně žalobkyně, předložilo připomínky, které byly předány Dánskému království, které předložilo své připomínky Komisi dopisem ze dne 14. dubna 2011.
7 Svým rozhodnutím 2012/140/EU ze dne 20. září 2011 o opatření C 35/10 (ex N 302/10), které Dánsko zamýšlí provést v podobě danění her poskytovaných on‑line v rámci dánského zákona o danění her (Úř. věst. L 68, s. 3, dále jen „napadené rozhodnutí“), Komise schválila opatření oznámené tímto členským státem. Výroková část napadeného rozhodnutí zní takto:
„Článek 1
Opatření C 35/10, které Dánsko zamýšlí provést v podobě danění on-line her v rámci dánského zákona o danění her, je slučitelné s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) [SFEU].
Provedení tohoto opatření se tedy povoluje.
Článek 2
Toto rozhodnutí je určeno Dánskému království.“
8 Mezi důvody napadeného rozhodnutí Komise uvedla, zaprvé že oznámené opatření, totiž uložení nižšího zdanění her on-line, představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU pro provozovatele těchto her usazené v Dánsku. V tomto ohledu Komise měla za to, že oznámený zákon představuje pro tyto provozovatele daňové zvýhodnění, které se poskytuje ze státních prostředků. Dotčené opatření je na první pohled považováno za zjevně selektivní, neboť rozlišuje mezi provozovateli on-line her a provozovateli kamenných kasin, kteří se z hlediska cíle sledovaného tímto opatřením nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Podle Komise dánské orgány neprokázaly, že zjevná selektivita oznámeného zákona může být odůvodněna logikou daňového systému (body 72 až 102 a 144 napadeného rozhodnutí).
9 Zadruhé Komise došla k závěru, že dotčená podpora splňuje podmínky nezbytné k tomu, aby mohla být považována za slučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU (bod 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Na podporu tohoto závěru měla za to, že zákon o danění her, pokud způsobí liberalizaci trhu a dánským a zahraničním provozovatelům on-line her umožní poskytovat své služby dánským občanům a zároveň zajistí, že tito provozovatelé budou splňovat nezbytné podmínky pro udělení licence dánskými orgány, slouží jasně vymezenému cíli společného zájmu. Zadruhé se Komise domnívala, že opatření podpory splňuje požadavek přiměřenosti, jelikož podle ní daňová sazba ve výši 20 % hrubého zisku z her použitelná pro provozovatele on-line služeb není nižší, než vyžaduje naplnění cílů zákona o hrách (body 124 až 137 napadeného rozhodnutí). Zatřetí Komise zkoumala dopady opatření podpory na hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy. V tomto ohledu se domnívala, že stanovení daňové sazby pro on-line hry na stejné nebo obdobné úrovni, jako je sazba pro provozovatele her v kamenných provozovnách, by vedlo k situaci, kdy by poskytovatelé ani hráči nereagovali na možnost legálního poskytování a hraní on-line her na dánském trhu, a nebyly by uskutečněny stanovené cíle společného zájmu sledované zákonem o hrách (body 138 až 142 napadeného rozhodnutí).
10 Dne 1. ledna 2012 vstoupil legislativní balíček uvedený v bodě 3 výše, obsahující zejména zákon o danění her a zákon o hrách, v platnost.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
11 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 30. listopadu 2011 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
12 Samostatným podáním rovněž došlým kanceláři Tribunálu dne 30. listopadu 2011 podala žalobkyně návrh na předběžné opatření, v němž navrhla, aby předseda Tribunálu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 13. února, Dansk Automat Brancheforening v. Komise (T‑601/11 R, EU:T:2012:66), zamítl předseda Tribunálu tento návrh na předběžné opatření a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
13 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. prosince 2011 podalo Dánské království návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise. Po vyslechnutí hlavních účastníků řízení bylo této žádosti vyhověno usnesením předsedy sedmého senátu Tribunálu ze dne 1. března 2012.
14 Dne 9. ledna 2012 podala žalobkyně žádost o důvěrné zacházení s ohledem k veřejnosti, pokud jde o některé části žaloby a některé z jejich příloh.
15 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 9. března 2012 podaly CODERE SA a Asociación de Empresarios de Máquinas Recreativas (AEMAR) návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání žalobkyně. Usnesením předsedy sedmého senátu Tribunálu byl dne 21. září 2012 tento návrh zamítnut.
16 Podáními došlými kanceláři Tribunálu ve dnech 19. března a 21. března 2012 podaly na jedné straně Betfair Group plc a Betfair International Ltd (dále jen společně, „Betfair“) a na druhé straně European Gaming and Betting Association (EGBA) návrhy na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Komise. Po vyslechnutí hlavních účastnic řízení bylo těmto žádostem vyhověno usneseními předsedy sedmého senátu Tribunálu ze dne 21. září 2012.
17 Dne 8. června 2012 a 7. ledna 2013 Dánské království a Betfair podaly kanceláři Tribunálu své spisy vedlejšího účastníka. Žalobkyně předložila vyjádření k těmto spisům dne 26. července 2012 a dne 18. března 2013. Komise se k těmto spisům nevyjádřila.
18 Poté, co se změnilo složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k pátému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc.
19 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. března 2014 Maltská republika požádala o povolení vedlejšího účastenství na podporu návrhových žádání Komise. Po vyslechnutí hlavních účastníků řízení bylo této žádosti vyhověno usnesením předsedy pátého senátu Tribunálu ze dne 9. dubna 2014.
20 Jelikož návrhy Maltské republiky a EGBA na vstup do řízení jako vedlejší účastnice byly podány po uplynutí lhůty stanovené v čl. 115 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, bylo rozhodnuto, že Maltská republika a EGBA budou moci svá vyjádření předložit pouze v průběhu ústní části řízení v souladu s čl. 116 odst. 6 tohoto jednacího řádu.
21 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (pátý senát) o zahájení ústní části řízení.
22 V rámci organizačního procesního opatření stanoveného v článku 64 jednacího řádu Tribunál vyzval účastníky řízení k odpovědi na otázku, zda napadené rozhodnutí představuje nařizovací akt nevyžadující přijetí prováděcích opatření ve smyslu poslední části věty čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Žalobkyně jeho výzvě ve stanovené lhůtě vyhověly.
23 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 30. dubna 2014.
24 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
25 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji podpůrně zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
26 Vedlejší účastníci navrhují, aby Tribunál odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji podpůrně zamítl jako neopodstatněnou. V případě, že Tribunál zruší napadené rozhodnutí, navrhuje Dánské království, aby Tribunál nařídil, aby byly zachovány jeho účinky, podle čl. 264 odst. 2 SFEU. Mimoto Betfair a EGBA navrhují, aby Tribunál žalobkyni uložil náhradu nákladů řízení, včetně jejich nákladů.
Právní otázky
27 Komise podporovaná vedlejšími účastníky řízení popírá přípustnost žaloby, aniž by formálně vznesla námitku nepřípustnosti. Uvádí, že žalobkyně není aktivně legitimovaná z důvodu, že není napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena.
28 Žalobkyně poznamenává, že je aktivně legitimována, protože je napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena. Kromě toho tvrdí, že napadené rozhodnutí je nařizovacím aktem, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, ve smyslu poslední části věty čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
29 Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [proti nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
30 V projednávané věci je nesporné, že napadené rozhodnutí bylo určeno pouze Dánskému království. Za těchto podmínek je projednávaná žaloba na neplatnost podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU přípustná, pouze pokud je žalobkyně napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena nebo pokud je napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena a toto rozhodnutí představuje nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Telefónica v. Komise, C‑274/12 P, Sb. rozh. EU:C:2013:852, bod 19).
K osobnímu dotčení žalobkyně
31 Podle ustálené judikatury mohou jiné subjekty než osoby, jimž je rozhodnutí určeno, tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze pokud je toto rozhodnutí zasahuje z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byla individualizována osoba, jíž je takové rozhodnutí určeno (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, Recueil, EU:C:1963:17, body 197, 223, a ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, Sb. rozh. EU:C:2007:698, bod 30).
32 Pokud se jedná konkrétně o oblast státních podpor, žalobci zpochybňující opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory přijatého na základě formálního vyšetřovacího řízení jsou považováni za osobně dotčené uvedeným rozhodnutím, pokud je jejich postavení na trhu podstatně zasaženo podporou, která je předmětem dotčeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise, 169/84, Recueil, EU:C:1986:42, body 22 až 25 a citovaná judikatura, a ze dne 22. listopadu 2007, Sniace v. Komise, C‑260/05 P, Sb. rozh. EU:C:2007:700, bod 54 a citovaná judikatura).
33 V tomto ohledu za osobně dotčené rozhodnutím Komise, kterým se ukončuje formální vyšetřovací řízení, byly uznány kromě podniku, který je příjemcem podpory, i podniky konkurující posledně uvedenému, které hrály aktivní úlohu v rámci takového řízení, pokud jejich postavení na trhu bylo podporou, která je předmětem napadeného rozhodnutí, podstatně zasaženo (viz rozsudek Sniace v. Komise, bod 32 výše, EU:C:2007:700, bod 55 a citovaná judikatura).
34 Soudní dvůr se tak domníval, že to, že je podnik původcem stížnosti, která vedla k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, že jeho připomínky byly vyslechnuty a že průběh uvedeného řízení byl výrazně ovlivněn jeho připomínkami, představuje rozhodné skutečnosti v rámci posouzení aktivní legitimace tohoto podniku (rozsudky Cofaz a další v. Komise, bod 32 výše, EU:C:1986:42, body 24 a 25, a ze dne 27. dubna 1995, ASPEC a další v. Komise, T‑435/93, Recueil, EU:T:1995:79, bod 63).
35 V projednávané věci je nesporné, že žalobkyně hrála aktivní roli v rámci řízení před Komisí. Žalobkyně totiž podala Komisi stížnost dne 23. července 2010 a podala svá vyjádření v rámci řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.
36 Naproti tomu Komise podporovaná vedlejšími účastníky řízení popírá, že by žalobkyně byla podporou, která je předmětem napadeného rozhodnutí, podstatně zasažena.
37 V tomto ohledu je třeba připomenout, že profesní sdružení pověřené obranou kolektivních zájmů svých členů, jakým je žalobkyně, může podat žalobu na neplatnost proti konečnému rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor v zásadě pouze ve dvou případech, a to zaprvé jestliže podniky, které zastupuje nebo některé z nich, jsou individuálně aktivně legitimovány k podání žaloby, a zadruhé jestliže může uplatnit vlastní zájem, zejména proto, že bylo aktem, jehož zrušení je požadováno, dotčeno jeho postavení vyjednavače (usnesení ze dne 18. prosince 1997, Sveriges Betodlares a Henrikson v. Komise, C‑409/96 P, Recueil, EU:C:1997:635, bod 45; rozsudky ze dne 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, Recueil, EU:T:1996:195, bod 50, a ze dne 15. ledna 2013, Aiscat v. Komise, T‑182/10, Sb. rozh. EU:T:2013:9, bod 48).
38 V projednávané věci žalobkyně neuplatňuje svůj vlastní zájem, ale tvrdí, že žaloby je přípustná, jelikož většina jejích členů je aktivně legitimovaná z důvodu skutečnosti, že jejich konkurenční postavení je podstatně zasaženo dotčenou podporou.
39 Je tedy třeba zkoumat, zda žalobkyně prokázala, že postavení jejích členů na trhu bylo podporou, která je předmětem napadeného rozhodnutí, podstatně zasaženo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh. EU:C:2008:757, body 33 a 35).
40 Je třeba připomenout, že pokud jde o rozsah soudního přezkumu, unijnímu soudu nepřísluší, aby se ve fázi zkoumání přípustnosti konečným způsobem vyjádřil k soutěžním vztahům mezi členy žalobkyně a podniky, které jsou příjemcem dotčené podpory. Přísluší pouze žalobkyni uvést relevantním způsobem důvody, proč dotčená podpora může poškodit oprávněné zájmy jednoho nebo několika jejích členů tím, že se podstatným způsobem dotkne jejich postavení na relevantním trhu (v tomto smyslu viz rozsudky Cofaz a další v. Komise, bod 32 výše, EU:C:1986:42, bod 28, a Aiscat b. Komise, EU:T:2013:9, bod 37 výše, bod 60).
41 Co se týče určení takového podstatného zásahu do postavení konkurenčního podniku na trhu, bylo již rozhodnuto, že samotná okolnost, že akt mohl mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se dotčený podnik mohl nacházet v jakémkoli konkurenčním vztahu vůči osobě, která má prospěch z tohoto aktu, nemůže v žádném případě postačovat k tomu, aby uvedený podnik mohl být považován za osobně dotčený uvedeným aktem. Podnik se tedy nemůže dovolávat pouze svého postavení jako konkurent podniku-příjemce, ale musí mimoto prokázat, že se nachází v takové faktické situaci, jaká jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým byla individualizována osoba, jíž bylo rozhodnutí určeno (rozsudek Španělsko v. Lenzing, bod 31 výše, EU:C:2007:698, body 32 a 33).
42 Rovněž je třeba připomenout, že takové zvláštní postavení, které vymezuje jiný subjekt než osobu, jíž je určeno rozhodnutí, ve smyslu rozsudku Plaumann v. Komise (bod 31 výše, EU:C:1963:17) vůči jakémukoliv jinému hospodářskému subjektu, nemusí být nezbytně vyvozováno z takových poznatků, jako jsou významný pokles obratu, nezanedbatelné finanční ztráty nebo podstatné snížení podílů na trhu v důsledku přiznání dotčené podpory. Přiznání státní podpory může zasáhnout do konkurenčního postavení subjektu rovněž jinými způsoby, zejména tím, že způsobí ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory. Rovněž intenzita takového zásahu se může lišit v závislosti na značném počtu takových faktorů, jako je zejména struktura dotčeného trhu nebo povaha dotčené podpory. Prokázání podstatného zásahu do postavení soutěžitele na trhu tedy nemůže být omezeno na existenci určitých skutečností naznačujících zhoršení jeho obchodní nebo finanční výkonnosti (viz rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 39 výše, EU:C:2008:757, bod 53 a citovaná judikatura).
43 Na podporu svého tvrzení, podle kterého postavení většiny jejích členů je podstatně zasaženo dotčenou podporou, žalobkyně uvádí, že daňová sazba, která je na ně uplatňována, která je vyšší než daňová sazba pro hry on-line, znamená, že výhry, které hráči členských podniků získají, jsou menší, než by tomu bylo, kdyby byla tato daň nižší. V tomto ohledu žalobkyně příkladem odkazuje na dva podniky ze svých členů, jejichž obrat vychází z provozování výherních hracích přístrojů v kamenných prostorách. Podle žalobkyně relativní slabost očekávaných výher pro hráče dříve či později povede k tomu, že je opustí ve prospěch her on-line. Kromě toho menší ziskovost bude mít negativní vliv na konkurenční postavení jejích členů, zejména protože provozovatelé her on-line disponují většími prostředky pro obchodní reklamu a další opatření téže povahy. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na výsledky výpočtů týkajících se obratů jednoho z jejích členských podniků. Tyto výsledky údajně ukazují snížení příjmů tohoto podniku o přibližně dvě třetiny, pokud je ze soutěžních důvodů redistribuční sazba zvýšena bez změny úrovně vkladů.
44 V tomto ohledu je třeba uvést, že zákon o danění her stanoví zejména pravidla týkající se danění her uplatnitelná na držitele licence na provozování her v on-line kasinech, na držitele licence na provozování her v kamenných kasinech a držitele licence na provozování her na výherních hracích přístrojích v hernách a restauračních zařízeních, jakými jsou členové žalobkyně. Zatímco prvně uvedení držitelé licence podléhají sazbě ve výši 20 % hrubého zisku z her, držitelé licence uvedení na druhém místě podléhají základní dani 45 % hrubého zisku z her a dalších 30 % platí z hrubého zisku z her převyšujícího čtyři miliony DKK. Třetí uvedení držitelé licence podléhají sazbě ve výši 41 % hrubého zisku z her. Mimoto 30 % se platí z hrubého zisku z hazardu převyšujícího 30 000 DKK v případě hracích automatů v restauračních zařízeních a z hrubého zisku z hazardu převyšujícího 250 000 DKK v případě hracích automatů v herních prostorách.
45 Je pravda, že vzhledem ke skutečnosti, že se provozovatelé her on-line a provozovatelé her nikoli on-line nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci, jak Komise konstatovala v bodě 94 napadeného rozhodnutí, nelze dojít k závěru, že dotčená podpora, která stanoví mnohem nižší daňovou sazbu pro prvně uvedené provozovatele než pro provozovatele uvedené na druhém místě, nezpůsobuje posledně uvedeným ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory.
46 Žalobkyně však neprokázala, že z těchto okolností vyplývá, že se její členové nacházeli v situaci, která by je individualizovala způsobem obdobným osobě, jíž je určeno napadené rozhodnutí.
47 Zaprvé totiž žalobkyně v odpovědi na otázku položenou na jednání potvrdila, že výsledky výpočtů týkající se obratů jednoho z jejích členských podniků, které údajně ukazují snížení příjmů tohoto podniku o přibližně dvě třetiny, ukazují pouze, že se mechanismus zavedený dotčenou podporou, uplatňuje, jak sama uznává, na všechny její členy, a nikoli zvláště na tento podnik. Z toho vyplývá, že podle žalobkyně je všech jejích 80 členů napadeným rozhodnutím dotčeno stejně, totiž v jejich postavení provozovatelů her na výherních hracích přístrojích v Dánsku.
48 Zadruhé je třeba konstatovat, že v odpovědi na otázku položenou na jednání žalobkyně rovněž uvedla, že podle ní se mechanismus zavedený dotčenou podporou, v rozsahu, v němž má vliv na hospodářskou situaci jejích členů, neuplatňuje pouze na její členy, nýbrž na všechny provozovatele her na výherních hracích přístrojích v Dánsku. Argumentace podaná žalobkyní se tak týká všech provozovatelů her na výherních hracích přístrojích v Dánsku a nemůže prokázat zvláštnost situace jednoho či několika jejích členů.
49 Zatřetí je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, jakou měrou se liší dopad zákona o danění her na postavení jejích členů na relevantním trhu od dopadu uvedeného zákona na postavení provozovatelů her v kamenných kasinech. Podle tohoto zákona totiž provozovatelé her v kamenných kasinech rovněž podléhají mnohem vyšší daňové sazbě, než je sazba provozovatelů her v on-line kasinech (viz bod 44 výše). Žalobkyně nepředložila poznatky umožňující konstatovat, že mechanismus zavedený podle ní dotčenou podporou se v hospodářské situaci jejích členů neprojeví stejným způsobem jako u provozovatelů her v kamenných kasinech. Argumentace předložená žalobkyní se tedy netýká pouze všech provozovatelů her na výherních hracích přístrojích v Dánsku, nýbrž i všech provozovatelů her v kamenných kasinech v tomto členském státě.
50 V tomto ohledu je rovněž třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle které možnost určit více či méně přesně počet, nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na něž se opatření použije, nikterak neznamená, že tyto subjekty musí být považovány za osobně dotčené tímto opatřením, pokud se toto použití provádí na základě objektivní právní nebo skutkové situace definované dotčeným aktem (viz rozsudek Telefónica v. Komise, bod 30 výše, EU:C:2013:852, bod 47 a citovaná judikatura).
51 Začtvrté je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala rozsah dopadu, který může mít dotčená podpora na hospodářskou situaci jejích členů. Je pravda, že předložením výpočtů týkajících se obratů jednoho ze svých členských podniků se žalobkyně snažila prokázat dopad, který může mít dotčená podpora na hospodářskou situaci jejích členů podle posouzení provedeného v okamžiku podání žaloby. Je však třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný skutkový poznatek k podepření svých výpočtů, takže tyto výpočty nutně mají hypotetickou povahu, jelikož zákon o danění her vstoupil v platnost až po podání projednávané žaloby, totiž dne 1. ledna 2012. Kromě toho není vyloučeno, že snížení obratů členů žalobkyně je třeba přičíst účinkům hospodářské krize v Unii, jak tvrdí Dánské království.
52 Jelikož žalobkyně neprokázala zaprvé, že důsledky dotčeného opatření neovlivňují pouze její členy v objektivním postavení provozovatelů her nikoli on-line v Dánsku, z téhož důvodu jako jakýkoli jiný hospodářský subjekt nacházející se ve stejné situaci, ani zadruhé rozsah dopadu, který může mít tato podpora na hospodářskou situaci jejích členů, tudíž neprokázala, že dotčená podpora mohla podstatně zasáhnout do postavení jednoho nebo více jejích členů na dotyčném trhu. Členové žalobkyně, a tudíž žalobkyně proto nejsou osobně dotčeni napadeným rozhodnutím.
K existenci nařizovacího aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření
53 Žalobkyně uvádí, že napadené rozhodnutí představuje nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu poslední části věty čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
54 Je třeba uvést, že Soudní dvůr již rozhodl, že pojem nařizovací akty, které [...] nevyžadují přijetí prováděcích opatření“, ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU je nutno vykládat ve světle cíle tohoto ustanovení, kterým je, jak vyplývá z historie jeho vzniku, zabránit tomu, aby byl jednotlivec nejprve nucen právo porušit, aby se poté mohl obrátit na soud. Má-li tedy nařizovací akt bezprostřední účinky na právní postavení fyzické či právnické osoby, aniž vyžaduje přijetí prováděcích opatření, hrozilo by této osobě nebezpečí, že by se jí nedostalo účinné právní ochrany, pokud by za účelem zpochybnění legality tohoto nařizovacího aktu nedisponovala možností podat přímou žalobu k unijnímu soudu. V případě neexistence prováděcích opatření by totiž fyzická či právnická osoba, přestože je dotyčným aktem bezprostředně dotčena, byla schopna dosáhnout soudního přezkumu tohoto aktu až poté, co by ustanovení uvedeného aktu porušila a odvolala by se na protiprávnost tohoto aktu v rámci řízení, jež proti ní bylo zahájeno před vnitrostátními soudy (rozsudek Telefónica v. Komise, bod 30 výše, EU:C:2013:852, bod 27).
55 Soudní dvůr rovněž uvedl, že vyžaduje-li nařizovací akt přijetí prováděcích opatření, je soudní přezkum dodržení unijního právního řádu zajištěn nezávisle na otázce, zda uvedená opatření byla přijata Unií či členskými státy. Fyzické či právnické osoby, které z důvodu podmínek přípustnosti stanovených v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU nemohou unijní nařizovací akt napadnout přímo u unijního soudu, jsou před použitím takovéhoto aktu vůči nim chráněny tím, že mají možnost napadnout prováděcí opatření, jež tento akt vyžaduje (rozsudek Telefónica v. Komise, bod 32 výše, EU:C:2013:852, bod 28).
56 Kromě toho je třeba připomenout, že je pro účely posouzení, zda nařizovací akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření, nutno vycházet z postavení té osoby, která se na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU dovolává práva podat žalobu (rozsudek Telefónica v. Komise, bod 30 výše, EU:C:2013:852, bod 30).
57 Navíc se přezkum, zda napadený akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření, musí řídit jen předmětem žaloby (rozsudek Telefónica v. Komise, bod 30 výše, EU:C:2013:852, bod 31).
58 V projednávané věci žalobkyně svou žalobou míří ke zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí, které bylo přijato dne 20. září 2011 a kterým Komise prohlásila dotčenou státní podporu za slučitelnou s vnitřním trhem. Tento článek nedefinuje zvláštní a konkrétní důsledky tohoto prohlášení pro každého z daňových poplatníků. Kromě toho z třetího bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že vstup zákona o danění her v platnost byl dánskými orgány odložen do okamžiku, kdy Komise přijala konečné rozhodnutí o projednávané věci, v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU. Podle tohoto zákona měly stanovit den jeho vstupu v platnost dánské orgány. Zákon o danění her vstoupil v platnost dne 1. ledna 2012.
59 Z toho vyplývá, že zvláštní a konkrétní důsledky napadeného rozhodnutí vůči členům žalobkyně byly materializovány vnitrostátními právními akty totiž zákonem o danění her, kterým byl dotčený režim podpor v Dánsku zaveden, a právními akty přijatými k provedení tohoto zákona stanovícími výši daní, ke kterým jsou povinni daňoví poplatníci, které jako takové představují prováděcí opatření, jež jsou vyžadována sporným rozhodnutím ve smyslu poslední části věty tvořící čtvrtý pododstavec článku 263 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. února 2014, Stichting Woonpunt a další v. Komise, C‑132/12 P, Sb. rozh. EU:C:2014:100, bod 53, a Stichting Woonlinie a další v. Komise, C‑133/12 P, Sb. rozh. EU:C:2014:105, bod 40). K přijetí těchto aktů muselo dojít po přijetí napadeného rozhodnutí, aby dotčený režim podpor vyvolal účinky vůči členům žalobkyně. Kromě toho je třeba uvést, že jelikož lze uvedené akty napadnout před vnitrostátními soudy, jak ostatně tvrdí Dánské království, mohli se členové žalobkyně obrátit na soud, a to aniž byli nuceni porušit právo. V rámci žaloby k vnitrostátním soudům totiž mohli tvrdit neplatnost napadeného rozhodnutí a přimět tyto soudy, aby na základě článku 267 SFEU předložily Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, Sb. rozh. EU:C:2013:625, bod 93, a Telefónica v. Komise, EU:C:2013:852, bod 29).
60 Proto nezávisle na otázce, zda napadené rozhodnutí představuje nařizovací akt ve smyslu poslední části věty čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, žaloba žalobkyně nesplňuje podmínky přípustnosti stanovené v tomto ustanovení.
61 Vzhledem k předcházejícím úvahám, a aniž je nezbytné rozhodnout o bezprostředním dotčení členů žalobkyně, je třeba odmítnout žalobu jako nepřípustnou z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně.
K nákladům řízení
62 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 4 tohoto řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení.
63 Vzhledem k tomu, že Komise, Betfair a EGBA požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení vynaložené Komisí, Betfair a EGBA. Pokud jde o náklady řízení o předběžném opatření, je důvodné žalobkyni uložit, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení vynaložené Komisí. Dánské království a Maltská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá.
2) Dansk Automat Brancheforening ponese vlastní náklady hlavního řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, společnostmi Betfair Group plc a Betfair International Ltd, jakož i European Gaming and Betting Association (EGBA).
3) Dansk Automat Brancheforening ponese vlastní náklady řízení o předběžném opatření a nahradí náklady řízení o předběžném opatření vynaložené Komisí.
4) Dánské království a Maltská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Dittrich | Schwarcz | Tomljenović |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 26. září 2014.
Podpisy.