Language of document : ECLI:EU:T:2022:454

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého rozšířeného senátu)

13. července 2022(*)

„Rozhodčí doložka – Mezinárodní smluvní zaměstnanec mise EUCAP Somálsko – Mise v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky – Neobnovení pracovní smlouvy po vystoupení Spojeného království z Unie – Právo být vyslechnut – Rovné zacházení – Zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti – Přechodné období stanovené v Dohodě o vystoupení Spojeného království z Unie – Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody – Akty, jež jsou neoddělitelné od smlouvy – Nepřípustnost“

Ve věci T‑194/20,

JF, zastoupený A. Kunst, advokátkou,

žalobce,

proti

EUCAP Somálsko, zastoupenému E. Raoult, advokátkou,

žalované,

TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát),

ve složení R. da Silva Passos (zpravodaj), předseda, V. Valančius, I. Reine, L. Truchot a M. Sampol Pucurull, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,

s ohledem na písemnou část řízení,

po jednání konaném dne 9. prosince 2021,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobce JF se svou žalobou domáhá zaprvé na základě článku 263 SFEU zrušení zprávy mise EUCAP Somálsko ze dne 18. ledna 2020 (dále jen „zpráva ze dne 18. ledna 2020“) a dopisu ze dne 29. ledna 2020 (dále jen „dopis ze dne 29. ledna 2020“), ve kterých tato mise rozhodla, že jeho pracovní smlouva nebude obnovena (dále jen společně „sporné akty“), a zadruhé na základě článku 268 SFEU náhrady škody, která mu údajně vznikla v důsledku těchto aktů, a podpůrně se na základě článku 272 SFEU domáhá, aby byly sporné akty prohlášeny za protiprávní a aby mu byla nahrazena škoda, která mu údajně vznikla v důsledku těchto aktů.

I.      Skutečnosti předcházející sporu

2        EUCAP Somálsko, dříve EUCAP NESTOR, je misí Unie v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), která byla zřízena rozhodnutím Rady 2012/389/SZBP ze dne 16. července 2012 o misi Evropské unie zaměřené na budování kapacit [v Somálsku (EUCAP Somálsko)] (Úř. věst. 2012, L 187, s. 40), jež bylo přijato na základě kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU, která se týká SZBP. Podle článku 2 rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/1942 ze dne 10. prosince 2018 (Úř. věst. 2018, L 314, s. 56), je cílem mise EUCAP Somálsko pomáhat Somálsku posílit jeho kapacity v oblasti námořní bezpečnosti, aby mohlo účinněji vymáhat námořní právo.

3        Článek 7 odst. 3 rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí 2018/1942, stanoví, že „EUCAP Somálsko může přijímat na smluvním základě mezinárodní a místní personál, pokud požadované funkce nezajistí personál vyslaný členskými státy“. Toto ustanovení mimoto stanoví, že „[v]e výjimečných a řádně odůvodněných případech, kdy nejsou k dispozici vhodné žádosti z členských států, mohou být na smluvním základě případně přijímáni státní příslušníci zúčastněných třetích států“. V článku 7 odst. 4 rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí 2018/1942, je upřesněno, že „[p]racovní podmínky a práva a povinnosti mezinárodního i místního personálu jsou stanoveny ve smlouvách uzavřených mezi misí EUCAP Somálsko a dotyčnými členy personálu“.

4        Článek 12a rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí 2018/1942, uvádí, že „mise EUCAP Somálsko je způsobilá k zadávání zakázek na služby a dodávky, uzavírání smluv a správních ujednání, zaměstnávání personálu, disponování s bankovními účty, nabývání a zcizování majetku, vyrovnávání svých závazků a k vystupování před soudem v rozsahu nezbytném k provádění tohoto rozhodnutí“.

5        Žalobce byl v období od [důvěrné] do 31. ledna 2020, během kterého podepsal několik po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou, mezinárodním smluvním zaměstnancem mise EUCAP Somálsko, kde zastával funkci [důvěrné].

6        Článek 17 poslední pracovní smlouvy žalobce (dále jen „dotčená smlouva“), nadepsaný „Doba trvání“, v odstavci 1 stanovil:

„Zaměstnanec nastupuje do práce dne 1. [listopadu] 2019 a platnost smlouvy končí dne 31. [ledna] 2020.“

7        Dotčená smlouva obsahovala v čl. 22 odst. 1 rozhodčí doložku následujícího znění:

„Spory vyplývající z této smlouvy nebo týkající se této smlouvy spadají do pravomoci Soudního dvora Evropské unie podle článku 272 [SFEU].“

8        Poté, co Spojené království Velké Británie a Severního Irska oznámilo dne 29. března 2017 Evropské radě svůj záměr vystoupit z Evropské unie na základě čl. 50 odst. 2 SEU, sjednala Unie v souladu s tímtéž ustanovením s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení.

9        V tomto ohledu bylo v každé ze čtyř posledních pracovních smluv žalobce, které společně pokrývaly období od 1. ledna 2019 do 31. ledna 2020, stanoveno datum uplynutí jejich platnosti odpovídající termínům postupně stanoveným pro sjednání dohody o vystoupení, které by se v případě neuzavření takové dohody nebo prodloužení období vyjednávání staly daty vystoupení bez dohody podle čl. 50 odst. 3 SEU.

10      Dvě poslední pracovní smlouvy uzavřené žalobcem, tedy smlouva na období od 13. dubna do 31. října 2019 a dotčená smlouva, obsahovaly článek 18, který byl nadepsán „Ukončení smlouvy“ a zněl následovně:

„18.1.      Tuto smlouvu může zaměstnavatel nebo zaměstnanec ukončit písemnou výpovědí s měsíční výpovědní dobou, přičemž uvede rovněž důvody výpovědi. Zaměstnanec musí být před přijetím takového rozhodnutí vyslechnut zástupcem vedoucího mise, přičemž vedoucí mise je vždy informován.

[…]

18.3      Tato smlouva může být ukončena před uplynutím její platnosti zejména tehdy, pokud Spojené království přestane být členem Evropské unie. Povinnost zaměstnavatele dodržet měsíční výpovědní dobu zaniká. Zaměstnavatel se musí snažit dodržet výpovědní dobu v případě takovéhoto ukončení.“

11      Ve zprávě ze dne 18. ledna 2020 vedoucí mise EUCAP Somálsko (dále jen „vedoucí mise“) informoval mezinárodní smluvní zaměstnance této mise, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, o tom, že z důvodu pravděpodobného vystoupení Spojeného království z Unie ke dni 31. ledna 2020 budou jejich pracovní smlouvy k tomuto datu, které již je v nich stanoveno jako datum uplynutí jejich platnosti, ukončeny a že kandidáti na jejich pracovní místa již byli vybráni.

12      Dne 24. ledna 2020 zástupci Unie a Spojeného království podepsali Dohodu o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „Dohoda o vystoupení Spojeného království“).

13      Téhož dne předložil žalobce svému přímému nadřízenému interní nedisciplinární odvolání proti zprávě ze dne 18. ledna 2020 na základě článku 21 dotčené smlouvy, který je nadepsán „Nedisciplinární odvolací řízení“ a zní následovně:

„1.      Zaměstnanec může podat zaměstnavateli odvolání proti aktu, který zasahuje do jeho právního postavení, ve lhůtě jednoho měsíce od data přijetí aktu. Odvolání musí být předloženo zaměstnavateli prostřednictvím přímého nadřízeného člena personálu, ledaže se týká tohoto nadřízeného, v kterémžto případě může být podáno přímo zaměstnavateli. Zaměstnanec musí být před přijetím jakéhokoli rozhodnutí vyslechnut zástupcem vedoucího mise, přičemž vedoucí mise je průběžně informován.

2.      Počáteční odvolací řízení nemá odkladný účinek. Zaměstnavatel oznámí členovi personálu své odůvodněné rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo odvolání podáno […]“

14      Dopisem ze dne 29. ledna 2020, který byl žalobci oznámen dne 31. ledna 2020, zamítl vedoucí mise toto interní odvolání a potvrdil žalobci, že platnost dotčené smlouvy uplyne dne 31. ledna 2020 z důvodu vystoupení Spojeného království z Unie.

15      Rovněž 29. ledna 2020 schválil Evropský parlament uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království.

16      Dne 30. ledna 2020 přijala Rada Evropské unie rozhodnutí (EU) 2020/135 o uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království (Úř. věst. 2020, L 29, s. 1). Podle článku 1 tohoto rozhodnutí byla Dohoda o vystoupení Spojeného království schválena jménem Unie a Evropského společenství pro atomovou energii.

17      Tato dohoda stanoví v článku 126 přechodné období, které začíná dnem vstupu této dohody v platnost a končí dnem 31. prosince 2020 (dále jen „přechodné období“).

18      Dne 31. ledna 2020 o půlnoci vystoupilo Spojené království z Unie a Evropského společenství pro atomovou energii a dne 1. února 2020 vstoupila Dohoda o vystoupení Spojeného království v platnost v souladu se svým článkem 185.

II.    Návrhová žádání účastníků řízení

19      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil sporné akty a podpůrně je prohlásil za protiprávní;

–        uložil misi EUCAP Somálsko, aby mu nahradila vzniklou majetkovou a nemajetkovou újmu na základě své mimosmluvní odpovědnosti, a podpůrně uložil misi EUCAP Somálsko, aby mu tutéž újmu nahradila na základě své smluvní odpovědnosti;

–        uložil misi EUCAP Somálsko náhradu nákladů řízení spolu s úroky vypočtenými na základě 8 % sazby.

20      EUCAP Somálsko navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo ji každopádně zamítl jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněnou;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Právní otázky

21      Projednávaná žaloba sestává primárně z návrhu na neplatnost podaného na základě článku 263 SFEU a návrhu na náhradu škody podaného na základě článku 268 SFEU a podpůrně z návrhů podaných na základě článku 272 SFEU.

A.      K hlavním návrhům podaným na základě článků 263 a 268 SFEU

22      EUCAP Somálsko formálně nevznáší námitku ve smyslu čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, ale zpochybňuje přípustnost projednávané žaloby v rozsahu, v němž vychází primárně z článků 263 a 268 SFEU, ačkoli má podle jejího názoru smluvní povahu, neboť sporné akty nejsou od dotčené smlouvy oddělitelné.

23      Žalobce s argumentací mise EUCAP Somálsko nesouhlasí.

24      Žalobce nejprve tvrdí, že unijní soud se již prohlásil za příslušný na základě článků 263 a 268 SFEU v rámci žalob, které zaměstnanci vyslaní na mise v rámci SZBP podali proti aktům v oblasti řízení personálu. Na žaloby smluvních zaměstnanců těchto stejných misí se podle jeho názoru musí rovněž vztahovat tatáž ustanovení.

25      Žalobce dále tvrdí, že jeho pracovní poměr s EUCAP Somálsko se řídil dokumenty veřejného práva a že své pracovní smlouvy s EUCAP Somálsko nesjednal svobodně.

26      Konečně sporné akty jsou podle žalobce správními rozhodnutími oddělitelnými od dotčené smlouvy, jelikož byly přijaty na základě různých pokynů adresovaných velitelem civilní operace vedoucímu mise.

1.      K přípustnosti návrhu na neplatnost podaného na základě článku 263 SFEU

27      Na úvod je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury lze žalobu na neplatnost podle článku 263 SFEU podat proti všem aktům přijatým orgány bez ohledu na jejich povahu či formu, jejichž účelem je vyvolat právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení (viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SC v. Eulex Kosovo, C‑730/18 P, EU:C:2020:505, bod 31 a citovaná judikatura).

28      Článek 272 SFEU mimoto představuje zvláštní ustanovení, které umožňuje obrátit se na unijní soud na základě rozhodčí doložky sjednané stranami pro veřejnoprávní nebo soukromoprávní smlouvy, a to bez omezení, pokud jde o povahu žaloby podané k unijnímu soudu (viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SC v. Eulex Kosovo, C‑730/18 P, EU:C:2020:505, bod 30 a citovaná judikatura).

29      Pokud tedy mezi žalobcem a jedním z orgánů existuje smlouva, lze k unijnímu soudu podat žalobu na základě článku 263 SFEU pouze v případě, že cílem napadeného aktu je vyvolat závazné právní účinky jdoucí nad rámec smluvního vztahu mezi stranami a implikující, že orgán, který je stranou smlouvy, jednal při výkonu výsad veřejné moci, kterou má jakožto správní orgán (viz rozsudek ze dne 25. června 2020, SC v. Eulex Kosovo, C‑730/18 P, EU:C:2020:505, bod 32 a citovaná judikatura).

30      Pokud mezi žalobcem a žalovanou existuje smlouva, jako je tomu v projednávané věci, je tudíž v zásadě příslušný soud rozhodující ve sporech vyplývajících ze smlouvy. Situace uvedená v bodě 29 výše je tedy výjimkou z této zásady, takže podmínky, které ji charakterizují, musí být vykládány restriktivně.

31      V projednávané věci je třeba zdůraznit, že projednávaná žaloba se týká neobnovení dotčené smlouvy po uplynutí její platnosti, jak bylo uvedeno ve zprávě ze dne 18. ledna 2020, která byla potvrzena dopisem ze dne 29. ledna 2020.

32      Zaprvé v souladu s čl. 7 odst. 4 rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí 2018/1942, jsou pracovní podmínky a práva a povinnosti mezinárodního personálu mise EUCAP Somálsko stanoveny ve smlouvě. Pracovní poměr mezi žalobcem a EUCAP Somálsko, který skončil ke dni 31. ledna 2020, měl tedy smluvní povahu.

33      Zadruhé dopis ze dne 29. ledna 2020 následoval poté, co žalobce podal interní nedisciplinární odvolání na základě smluvních ujednání, tedy čl. 21 odst. 1 dotčené smlouvy (viz bod 13 výše).

34      Zatřetí předmětem sporných aktů je neobnovení dotčené smlouvy po vystoupení Spojeného království z Unie.

35      V tomto ohledu je mezi účastníky řízení nesporné, že doba trvání čtyř posledních pracovních smluv žalobce, které společně pokrývaly období od 1. ledna 2019 do 31. ledna 2020, byla určena na základě termínů postupně stanovených pro sjednání dohody o vystoupení, které by se v případě neuzavření takové dohody nebo prodloužení období vyjednávání staly daty vystoupení bez dohody podle čl. 50 odst. 3 SEU (viz bod 9 výše). Mezi stranami bylo dohodnuto, že žalobce nemůže být v rámci mise EUCAP Somálsko v zásadě zaměstnán po datu vystoupení Spojeného království z Unie.

36      Dále je třeba uvést, že obě dvě poslední pracovní smlouvy žalobce obsahovaly v čl. 18 odst. 3 ujednání, podle kterého mohou být tyto smlouvy ukončeny před uplynutím jejich platnosti v případě, že se Spojené království stane třetím státem (viz bod 10 výše). I když – jak zdůrazňuje žalobce – toto ujednání nebylo uplatněno, jeho existence nicméně prokazuje, že postavení Spojeného království jako členského státu bylo smluvní podmínkou pro to, aby byl žalobce ponechán ve funkci v rámci mise EUCAP Somálsko.

37      Začtvrté ze spisu vyplývá, že po sobě jdoucí pracovní smlouvy žalobce obsahovaly v příloze dokument nazvaný „Popis pracovního místa“, podle kterého pracovní místo [důvěrné] zastávané žalobcem nebylo přístupné státním příslušníkům třetích států.

38      Zapáté je pravda, že – jak zdůrazňuje žalobce – vedoucí mise v dopise ze dne 29. ledna 2020 odkázal na pokyn velitele civilní operace ze dne 30. října 2019, v němž tento velitel sdělil vedoucím misí v rámci SZBP, že obnovení smluv, které mohou nabídnout svým mezinárodním smluvním zaměstnancům, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, se nemůže týkat období po 31. lednu 2020. Tato okolnost však nepostačuje k tomu, aby bylo možné mít za to, že sporné akty nespadají do smluvního vztahu mezi stranami z důvodu, že vedoucí mise pouze provedl uvedený pokyn.

39      Pokyn velitele civilní operace ze dne 30. října 2019 byl totiž vydán poté, co byla lhůta stanovená pro sjednání dohody o vystoupení prodloužena v souladu s čl. 50 odst. 3 SEU do 31. ledna 2020. V této souvislosti velitel civilní operace sdělil vedoucím misí v rámci SZBP, že doba trvání pracovních smluv nabízených jejich zaměstnancům, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, nemůže překročit datum 31. ledna 2020, aniž se vyjádřil k možnosti případného obnovení smluv po tomto datu. V tomtéž pokynu velitel civilní operace upřesnil, že obnovení pracovních smluv mezinárodních smluvních zaměstnanců, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, podléhá posouzení zájmu služby ze strany mise, což ponechává vedoucímu mise prostor pro uvážení stran vhodnosti takového obnovení, a to případně prostřednictvím individuálních rozhodnutí spadajících do rámce smluvních vztahů s dotyčnými zaměstnanci.

40      Z výše uvedeného vyplývá, že – jak správně uvádí mise EUCAP Somálsko – sporné akty mají smluvní povahu. Takové akty tedy nemají vyvolávat závazné právní účinky jdoucí nad rámec smluvního vztahu mezi žalobcem a misí EUCAP Somálsko a implikující výkon výsad veřejné moci ze strany této mise. Tyto akty tudíž nelze považovat za akty napadnutelné žalobou na neplatnost na základě článku 263 SFEU.

41      Návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení sporných aktů musí být tedy odmítnut jako nepřípustný.

2.      K přípustnosti návrhu na náhradu škody podaného na základě článku 268 SFEU

42      Podle judikatury platí, že za účelem určení, zda je předmětem žaloby na náhradu škody smluvní odpovědnost Unie nebo její mimosmluvní odpovědnost, musí unijní soudy ověřit, zda je předmětem této žaloby návrh na náhradu škody, který objektivně a celkově vychází z práv a povinností smluvní či mimosmluvní povahy. Tyto soudy musí s ohledem na analýzu různých skutečností obsažených ve spise, jako jsou zejména údajně porušené právní pravidlo, povaha uplatňované škody, vytýkané jednání a právní vztahy existující mezi dotčenými stranami, za tímto účelem ověřit, zda mezi těmito stranami existuje skutečný smluvní kontext související s předmětem sporu, jehož důkladný přezkum se jeví být nezbytný pro rozhodnutí o uvedené žalobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. dubna 2013, Komise v. Systran a Systran Luxembourg, C‑103/11 P, EU:C:2013:245, bod 66).

43      Unijní soudy zejména nemohou vycházet pouze z norem uplatňovaných účastníky řízení. Prosté uplatnění právních pravidel, která nevyplývají ze smlouvy relevantní v dané věci, ale jsou pro účastníky řízení závazná, nemůže mít tedy za následek změnu smluvní povahy sporu. V opačném případě by se povaha sporu mohla měnit podle právních norem, na něž je účastníky řízení odkazováno (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. dubna 2013, Komise v. Systran a Systran Luxembourg, C‑103/11 P, EU:C:2013:245, body 64 a 65 a citovaná judikatura).

44      V projednávané věci se žalobce svým návrhem na náhradu škody domáhá náhrady nemajetkové a majetkové újmy, které mu byly údajně způsobeny spornými akty.

45      Jak přitom bylo konstatováno v bodě 40 výše, tyto akty mají smluvní povahu.

46      Ze znění žaloby mimoto vyplývá, že nemajetková újma, jejíž náhrady se žalobce domáhá, vyplývá zejména ze samotného odůvodnění uvedených aktů a spočívá rovněž v zásahu do jeho profesních vyhlídek na pokračování jeho pracovního poměru s misí EUCAP Somálsko, který měl smluvní povahu (viz bod 32 výše). Pokud jde o majetkovou újmu, jejíž náhrady se žalobce domáhá, tato újma odpovídá zejména platům, odměnám a honorářům, které by obdržel, kdyby byla dotčená smlouva během přechodného období obnovena.

47      Z výše uvedeného vyplývá, že návrh žalobce na náhradu škody spadá do skutečného smluvního kontextu ve smyslu judikatury citované v bodě 42 výše, takže tento návrh spadá do smluvní odpovědnosti Unie. Návrh na náhradu škody, který žalobce podal primárně na základě článku 268 SFEU a jehož předmětem je mimosmluvní odpovědnost Unie za jednání mise EUCAP Somálsko, musí být tudíž odmítnut jako nepřípustný.

B.      K podpůrným návrhům podaným na základě článku 272 SFEU

48      Podpůrně žalobce podal návrh na základě článku 272 SFEU, který zní jednak na zpochybnění sporných aktů, jež jsou považovány za protiprávní, a jednak na založení smluvní odpovědnosti mise EUCAP Somálsko.

1.      K pravomoci Tribunálu

49      Podle článku 272 SFEU ve spojení s článkem 256 SFEU má Tribunál pravomoc rozhodovat v prvním stupni na základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo v soukromoprávní smlouvě uzavřené Unií nebo na její účet.

50      S ohledem na znění rozhodčí doložky uvedené v bodě 7 výše má v projednávané věci Tribunál pravomoc rozhodovat o podpůrných návrhových žádáních žalobce, což ostatně EUCAP Somálsko nezpochybňuje.

2.      K rozhodnému právu

51      Je třeba připomenout, že podle čl. 340 prvního pododstavec SFEU se smluvní odpovědnost Unie řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu.

52      Spory vzniklé při plnění smlouvy musí být v zásadě rozhodnuty na základě smluvních ujednání (viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2015, Synergy Hellas v. Komise, T‑106/13, EU:T:2015:860, bod 37 a citovaná judikatura). Výklad smlouvy s ohledem na ustanovení vnitrostátního práva rozhodného pro smlouvu je odůvodněn pouze v případě pochybností o obsahu smlouvy nebo o významu některých z jejích ujednání, nebo pokud sama smlouva neumožňuje vyřešit všechny aspekty sporu. Je tudíž třeba posoudit opodstatněnost návrhu pouze ve světle smluvních ujednání a uplatnit vnitrostátní právo rozhodné pro smlouvy pouze, pokud tato ujednání neumožňují spor vyřešit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2017, Talanton v. Komise, T‑65/15, nezveřejněný, EU:T:2017:491, bod 43 a citovaná judikatura).

53      Tato zásada nicméně nemůže vést k tomu, aby použití ujednání smlouvy umožňovalo stranám obejít kogentní ustanovení rozhodného vnitrostátního práva, od kterých se nelze odchýlit a v souladu se kterými musí být nebo byly splněny povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy.

54      Kromě toho pokud orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie plní smlouvu, podléhají i nadále povinnostem, které pro ně vyplývají z Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a z obecných zásad unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, ADR Center v. Komise, C‑584/17 P, EU:C:2020:576, bod 86). Pokud se strany ve smlouvě na základě rozhodčí doložky rozhodnou přiznat unijnímu soudu pravomoc rozhodovat spory týkající se této smlouvy, bude mít tento soud pravomoc posuzovat případné porušení Listiny a obecných zásad unijního práva nezávisle na rozhodném právu stanoveném v uvedené smlouvě (rozsudek ze dne 16. července 2020, Inclusion Alliance for Europe v. Komise, C‑378/16 P, EU:C:2020:575, bod 81).

55      Pokud smlouva mlčí, musí unijní soud případně určit rozhodné právo za použití pravidel stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. 2008, L 177, s. 6) (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. února 2016, Calberson GE v. Komise, T‑164/14, EU:T:2016:85, bod 25).

56      V projednávané věci dotčená smlouva neupřesňuje právo, které by pro ni bylo rozhodné, s výjimkou otázek sociálního zabezpečení, které nesouvisí s projednávaným sporem.

57      Žalobce se však na podporu svých podpůrných návrhů podaných na základě článku 272 SFEU dovolává výhradně důvodů vycházejících z porušení unijního práva, zejména obecných zásad tohoto práva a Listiny. Mimoto se nejeví, že by pro vyřešení projednávaného sporu bylo nezbytné použít kogentní ustanovení vnitrostátního práva.

58      Účastníci řízení v odpovědi na otázku, která jim byla položena na jednání, potvrdili, že za účelem přezkumu případné smluvní odpovědnosti mise EUCAP Somálsko stačí provést analýzu dotčené smlouvy, která podle svého čl. 1 odst. 1 zahrnuje zejména standardní operační postupy mise EUCAP Somálsko.

59      Za těchto podmínek není nezbytné určit vnitrostátní právo rozhodné pro projednávaný spor, který může být vyřešen na základě dotčené smlouvy, standardních operačních postupů mise EUCAP Somálsko, na které tato smlouva odkazuje, jakož i na základě Listiny a obecných zásad unijního práva.

3.      K přípustnosti

60      Mise EUCAP Somálsko formálně nevnáší námitku ve smyslu čl. 130 odst. 1 jednacího řádu, ale zpochybňuje přípustnost projednávané žaloby rovněž v rozsahu, v němž je podpůrně založena na článku 272 SFEU.

61      Zaprvé EUCAP Somálsko zpochybňuje, že žalobce může podat projednávanou žalobu na podpůrném právním základě. V tomto smyslu tvrdí, že podání téže žaloby na dvou právních základech, tedy jednom hlavním a druhém podpůrném, znamená, že je Tribunál požádán, aby určil vhodný právní základ. Dále zdůrazňuje, že nejistota spojená s právním základem žaloby ztížila způsob, jakým si musela připravit obranu v reakci na podpůrné návrhy žalobce založené na článku 272 SFEU.

62      Zadruhé EUCAP Somálsko tvrdí, že překvalifikování žaloby je vyloučeno, jelikož z pěti žalobních důvodů uplatněných žalobcem se žádný dostatečně přesně netýká porušení pravidel upravujících smluvní vztah mezi žalobcem a misí EUCAP Somálsko.

63      Žalobce s argumentací EUCAP Somálsko nesouhlasí.

64      Na prvním místě je pravda, že – jak zdůrazňuje EUCAP Somálsko – je na žalobci, aby si zvolil právní základ své žaloby, a nikoliv na unijním soudu, aby sám vybral nejvhodnější právní základ (viz rozsudek ze dne 15. března 2005, Španělsko v. Eurojust, C‑160/03, EU:C:2005:168, bod 35 a citovaná judikatura).

65      V projednávané věci však takovou volbu skutečně učinil žalobce, z jehož návrhu – a zejména jeho části týkající se návrhových žádání na podporu projednávané žaloby – jasně vyplývá, že se rozhodl založit svou žalobu primárně na článcích 263 a 268 SFEU a podpůrně na článku 272 SFEU.

66      Na rozdíl od toho, co tvrdí EUCAP Somálsko, v tomto ohledu zásada připomenutá v bodě 64 výše sama o sobě nezakazuje, aby žalobce podal žalobu na jednom právním základě s tím, že podpůrně a pro případ její nepřípustnosti předloží tutéž žalobu na jiném právním základě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2007, Citymo v. Komise, T‑271/04, EU:T:2007:128, body 66 a 67).

67      Mimoto je třeba odmítnout argument mise EUCAP Somálsko, podle kterého jí předložení podpůrných návrhů založených na článku 272 SFEU neumožnilo připravit si obranu. Sporné akty, kterých se projednávaná žaloba týká v rozsahu, v němž je podpůrně založena na článku 272 SFEU, jsou totiž totožné s akty, kterých se tato žaloba týká v rozsahu, v němž je primárně založena na článcích 263 a 268 SFEU. Žalobce dále zdůraznil, že důvody vycházející z porušení unijního práva, které předložil na podporu svých hlavních návrhů založených na článcích 263 a 268 SFEU, musí být považovány za důvody vycházející ze smluvních porušení pro případ, že by jeho žaloba byla přezkoumávána na základě článku 272 SFEU, který zvolil podpůrně.

68      Je nutno ostatně konstatovat, že mise EUCAP Somálsko skutečně zpochybnila opodstatněnost jednotlivých žalobních důvodů předložených žalobcem na podporu jeho žaloby.

69      Na druhém místě, pokud jde o argument mise EUCAP Somálsko, který je uveden v bodě 62 výše a vychází z povahy žalobních důvodů předložených žalobcem, je třeba konstatovat, že na podporu svých návrhů založených na článku 272 SFEU žalobce uplatňuje žalobní důvody vycházející zejména z porušení práva být vyslechnut, které je zaručeno čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny, jakož i zásady rovného zacházení, která je zaručena článkem 20 Listiny, a zásady zákazu diskriminace, která je zaručena článkem 21 Listiny. Žalobce mimoto uplatňuje žalobní důvod vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, která představuje obecnou zásadu unijního práva (viz rozsudek ze dne 26. února 2016, Šumelj a další v. Komise, T‑546/13, T‑108/14 a T‑109/14, EU:T:2016:107, bod 72 a citovaná judikatura).

70      Jak přitom vyplývá z judikatury citované v bodě 54 výše, žalobce se tím, že se na podporu svých návrhů založených na článku 272 SFEU dovolává porušení zásad zaručených Listinou a obecných zásad unijního práva, dovolává pravidel, která je administrativa Unie povinna dodržovat ve smluvním rámci. Žalobci tudíž nelze bránit, aby se na podporu svých návrhů založených na článku 272 SFEU dovolával porušení těchto zásad, z důvodu, že se může platně dovolávat pouze nesplnění ujednání své smlouvy nebo porušení práva rozhodného pro tuto smlouvu, neboť jinak by byla porušena zásada účinné soudní ochrany zaručená článkem 47 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, ADR Center v. Komise, C‑584/17 P, EU:C:2020:576, body 85 až 89).

71      Za těchto podmínek je projednávaná žaloba přípustná v rozsahu, v němž je založena na článku 272 SFEU.

4.      K věci samé

72      Jak bylo připomenuto v bodě 48 výše, žalobce předkládá podpůrné návrhy znějící jednak na zpochybnění sporných aktů, které jsou považovány za protiprávní, a jednak na založení smluvní odpovědnosti Unie na základě těchto aktů.

73      Na podporu těchto návrhů žalobce v podstatě uplatňuje čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení práva být vyslechnut, druhý z porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, třetí z porušení Dohody o vystoupení Spojeného království a čtvrtý z porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

a)      K prvnímu žalobnímu důvodu, jenž vychází z porušení práva být vyslechnut 

74      V prvním žalobním důvodu žalobce tvrdí, že měl být vyslechnut před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020. V tomto smyslu zdůrazňuje, že tato zpráva se jej nepříznivě dotýkala, jelikož měla za následek náhlé ukončení jeho zaměstnání, které vykonával řadu let v rámci mise EUCAP Somálsko. V tomto ohledu zpochybňuje, že byl vyslechnut na schůzce konané dne 13. ledna 2020 za přítomnosti veškerého personálu a při pracovním obědě dne 24. ledna téhož roku, a tvrdí, že osvědčení vedoucího mise týkající se této schůzky a tohoto obědu jsou nepřípustná, neboť byla Tribunálu předložena opožděně. Žalobce dále uvádí, že článek 21 dotčené smlouvy vyžadoval, aby byl vyslechnut vedoucím mise před tím, než posledně uvedený přijal zprávu ze dne 18. ledna 2020.

75      EUCAP Somálsko s touto argumentací nesouhlasí.

76      Za účelem přezkumu prvního žalobního důvodu, jenž vychází z porušení práva být vyslechnut, je třeba nejprve odkázat na smluvní ujednání a ověřit, zda a v jakém rozsahu zaručují žalobci takové právo před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020. V každém případě bude třeba přezkoumat, zda čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny vyžadoval, aby mise EUCAP Somálsko vyslechla žalobce před vypracováním této zprávy.

77      V projednávané věci je třeba zdůraznit, že mezi žalobcem a EUCAP Somálsko existoval smluvní pracovní poměr a podle čl. 7 odst. 4 rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí 2018/1942, byly pracovní podmínky a práva a povinnosti žalobce stanoveny v dotčené smlouvě (viz bod 32 výše).

78      V tomto ohledu nejprve článek 17 dotčené smlouvy stanovil, že tato smlouva je platná od 1. listopadu 2019 do 31. ledna 2020. Žádné jiné ujednání této smlouvy se netýkalo jejího ukončení, ani nepočítalo s možností jejího obnovení.

79      Dále je třeba uvést, že předmětem standardních operačních postupů č. 4.4 mise EUCAP Somálsko, které byly součástí dotčené smlouvy, zajisté bylo „standardizovat postupy týkající se […] obnovení pracovní smlouvy smluvních zaměstnanců“, aby „bylo zajištěno, že postup pro […] obnovení smlouvy bude uskutečněn transparentním a odpovědným způsobem na základě osvědčených praktik“. Bylo mimo jiné stanoveno, že postup pro obnovení smluv zahajuje personální oddělení, které musí zahájit dialog se zaměstnanci, jejichž smlouvám má brzy uplynout platnost, a vyzvat je k vypracování „zprávy o hodnocení výkonu“.

80      Mezi účastníky řízení je však nesporné, že tento postup měl být uplatněn pouze, pokud rozhodnutí o obnovení smlouvy záviselo na hodnocení výkonu zaměstnance. Tak tomu není v případě sporných aktů, které byly přijaty v důsledku vystoupení Spojeného království z Unie a týkaly se všech smluvních zaměstnanců mise EUCAP Somálsko, kteří jsou státními příslušníky tohoto státu. Z toho plyne, že žalobce neměl právo být v rámci tohoto postupu vyslechnut.

81      Dále na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, čl. 21 odst. 1 dotčené smlouvy neukládal vedoucímu mise, aby jej vyslechl před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020. Toto ujednání se totiž týkalo interních nedisciplinárních odvolání proti aktům nepříznivě zasahujícím do právního postavení a stanovilo vyslechnutí ze strany zástupce vedoucího mise pouze po podání takového odvolání.

82      Konečně ani z čl. 18 odst. 1 dotčené smlouvy, jehož znění je uvedeno v bodě 10 výše, nevyplývá, že byl vedoucí mise povinen vyslechnout žalobce před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020. Toto ujednání totiž ukládalo misi EUCAP Somálsko povinnost vyslechnout žalobce a dodržet měsíční výpovědní lhůtu v případě ukončení dotčené smlouvy před uplynutím její platnosti, k čemuž v projednávané věci nedošlo.

83      Z ujednání dotčené smlouvy ani ze standardních operačních postupů mise EUCAP Somálsko, na které tato smlouva odkazuje, tudíž nevyplývá, že byl vedoucí mise povinen vyslechnout žalobce před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020.

84      Pokud jde o právo být vyslechnut, jak je zaručeno Listinou, její čl. 41 odst. 2 písm. a), který má obecnou působnost, uznává „právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout“. Dodržování práva být vyslechnut, které musí být zaručeno i při neexistenci jakékoli použitelné právní úpravy, tedy vyžaduje, aby bylo dotyčné osobě předem umožněno užitečně vyjádřit stanovisko ke skutečnostem, které by vůči ní mohly být použity v aktu, jenž bude přijat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, bod 51, a rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Probelte v. Komise, T‑67/18, EU:T:2019:873, bod 86).

85      V projednávané věci je třeba především uvést, že mise EUCAP Somálsko nezbavila spornými akty žalobce práva – kterým nedisponoval – na obnovení dotčené smlouvy, jak vyplývá z bodu 78 výše. Stejně tak, jak vyplývá z bodů 79 a 80 výše, pokud v rámci mise EUCAP Somálsko existoval konkrétní interní postup pro obnovení pracovních smluv mezinárodních smluvních zaměstnanců, takový postup nebyl v rámci přijímání sporných aktů relevantní.

86      Pokud jde konkrétně o zprávu ze dne 18. ledna 2020, před jejímž přijetím měl být žalobce podle svých slov vyslechnut, vedoucí mise v této zprávě mezinárodním smluvním zaměstnancům mise EUCAP Somálsko, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, včetně žalobce, oznámil, že platnost jejich pracovní smlouvy uplyne k datu, který byl v těchto smlouvách dohodnut a byl znám žalobci od podpisu dotčené smlouvy. Vedoucí mise rovněž upřesnil, že kandidáti již byli na jejich pracovní místa vybráni.

87      Mimoto je třeba poznamenat, že podmínky ponechání žalobce ve funkci úzce souvisely s podmínkami vystoupení Spojeného království z Unie. Jak totiž žalobce sám uznává v rámci projednávané žaloby, doba trvání jeho posledních čtyř pracovních smluv byla přizpůsobena harmonogramu jednání o takovém vystoupení (viz bod 9 výše). V této souvislosti mohl žalobce očekávat, že průběh a výsledek jednání mezi Unií a Spojeným královstvím, pro která byla stanovena lhůta do 31. ledna 2020, což byl den uplynutí platnosti dotčené smlouvy, budou mít vliv na to, zda mu EUCAP Somálsko nabídne či nenabídne obnovení této smlouvy.

88      Navíc v okamžiku vypracování zprávy ze dne 18. ledna 2020, tedy méně než dva týdny před uplynutím platnosti dotčené smlouvy, se žalobce nevyjádřil k obnovení této smlouvy, jak uznal v odpovědi na otázku položenou Tribunálem na jednání. Ze spisu navíc nevyplývá, že v období mezi začátkem platnosti dotčené smlouvy dne 1. listopadu 2019 a zprávou ze dne 18. ledna 2020 žalobce požádal vedoucího mise o poskytnutí informací týkajících se případného obnovení dotčené smlouvy po uplynutí její platnosti.

89      Z toho vyplývá, že ve zprávě ze dne 18. ledna 2020 vedoucí mise pouze připomenul ujednání dotčené smlouvy týkající se data uplynutí platnosti a že tato zpráva neobsahuje žádnou novou skutečnost oproti uvedeným ujednáním. Rozhodnutí EUCAP Somálsko nevyužít možnosti obnovit dotčenou smlouvu, jak bylo uvedeno ve zprávě ze dne 18. ledna 2020 a potvrzeno v dopise ze dne 29. ledna 2020, nebylo ve smyslu čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny opatřením určeným žalobci, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout.

90      Článek 41 odst. 2 písm. a) Listiny proto neukládal misi EUCAP Somálsko povinnost vyslechnout žalobce před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020. EUCAP Somálsko tedy mohla nechat uplynout dobu platnosti dotčené smlouvy ke dni, který byl v této smlouvě sjednán.

91      V každém případě je třeba připomenout, že porušení práva být vyslechnut může vést k neplatnosti aktu pouze, pokud je prokázáno, že by řízení mohlo mít jiný výsledek, pokud by k takovému porušení nedošlo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2020, Adraces v. Komise, T‑714/18, nezveřejněný, EU:T:2020:591, bod 89 a citovaná judikatura).

92      V projednávané věci je pravda, že kdyby byl žalobce vyslechnut před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020, mohl by uplatnit argumenty týkající se možnosti ponechat ve funkci zaměstnance, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, během přechodného období v souladu s Dohodou o vystoupení Spojeného království.

93      Tato samotná okolnost však nepostačuje k prokázání toho, že by řízení mohlo vést k jinému výsledku.

94      Zaprvé, jak bylo konstatováno v bodech 78 a 85 výše, totiž žalobce neměl žádný nabytý nárok na obnovení dotčené smlouvy. Zadruhé před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020 nebylo ještě jisté, že Dohoda o vystoupení Spojeného království vstoupí v platnost, neboť tato dohoda byla Radou uzavřena až dne 30. ledna 2020 (viz bod 16 výše). Právní možnost nabídnout žalobci obnovení dotčené smlouvy se tak zkonkretizovala až v předvečer uplynutí platnosti této smlouvy. Zatřetí ze spisu vyplývá, že před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020 již mise EUCAP Somálsko přijala státního příslušníka Unie, aby vystřídal žalobce na jeho pracovní pozici v případě vystoupení Spojeného království z Unie.

95      Za těchto okolností má Tribunál za to, že i za předpokladu, že by měl žalobce právo být vyslechnut před vypracováním zprávy ze dne 18. ledna 2020, by řízení nemohlo vést k jinému výsledku, kdyby mohl toto právo uplatnit.

96      S ohledem na výše uvedené musí být první žalobní důvod zamítnut. Vzhledem k tomu, že tento závěr není založen na osvědčeních vedoucího mise týkajících se schůzky ze dne 13. ledna 2020 a pracovního oběda ze dne 24. ledna 2020, není nutné se vyjadřovat k přípustnosti těchto dokumentů, kterou žalobce zpochybnil.

b)      K druhému žalobnímu důvodu, jenž vychází z porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace

97      V rámci druhého žalobního důvodu žalobce na prvním místě tvrdí, že sporné akty představují diskriminaci, jelikož jejich předmětem je neobnovení dotčené smlouvy z důvodu jeho postavení státního příslušníka Spojeného království, zatímco jeho kolegové jiných státních příslušností byli ponecháni ve funkci. Dodává, že sporné akty nemohou být účelně podpořeny Dohodou o vystoupení Spojeného království, jelikož podle této Dohody mělo být se Spojeným královstvím až do konce přechodného období zacházeno jako s členským státem, takže během tohoto období byla situace zaměstnanců, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, a zaměstnanců, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, srovnatelná.

98      Na druhém místě žalobce uvádí, že sporné akty porušují zásadu rovného zacházení, jelikož 20 mezinárodním smluvním zaměstnancům jiných misí v rámci SZBP než mise EUCAP Somálsko, kteří jsou rovněž státními příslušníky Spojeného království, byla jejich pracovní smlouva během přechodného období prodloužena.

99      Na třetím místě žalobce zpochybňuje, že EUCAP Somálsko mohla poprvé ve stadiu soudního řízení vycházet ze specifičnosti jeho funkce [důvěrné] a z odchylky stanovené v čl. 127 odst. 7 písm. b) Dohody o vystoupení Spojeného království, aniž na takové důvody odkázala ve sporných aktech.

100    Mise EUCAP Somálsko nesouhlasí s argumentací žalobce a zejména zdůrazňuje, že se nacházel ve zvláštní situaci vzhledem k citlivé povaze jeho funkce [důvěrné], která bránila obnovení jeho smlouvy v souladu s čl. 127 odst. 7 písm. b) Dohody o vystoupení Spojeného království. Mise EUCAP Somálsko v tomto ohledu uvádí, že odkaz na tento článek je pouze doplněním odůvodnění, které je již uvedeno ve sporných aktech za účelem odůvodnění neobnovení dotčené smlouvy.

101    Pokud jde o doplňující odůvodnění poskytnuté misí EUCAP Somálsko v průběhu řízení, je třeba nejprve konstatovat, že čl. 21 odst. 2 dotčené smlouvy, jehož znění je uvedeno v bodě 13 výše, ukládal misi EUCAP Somálsko povinnost odůvodnit její odpověď na interní odvolání, které žalobce podal na základě odstavce 1 téhož článku.

102    Mimoto je třeba připomenout, že povinnost administrativy Unie odůvodňovat svá rozhodnutí je stanovena mimo jiné v čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny, a je tedy pro tuto administrativu závazná, i když jedná ve smluvním rámci, jak bylo uvedeno v bodě 54 výše (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. února 2021, Universität Koblenz-Landau v. EACEA, T‑606/18, nezveřejněný, EU:T:2021:105, body 27 až 32).

103    Účelem povinnosti uvést odůvodnění je v tomto ohledu umožnit unijnímu soudu vykonat přezkum legality rozhodnutí a poskytnout dotyčné osobě dostatek údajů, aby seznala, zda je toto rozhodnutí opodstatněné, nebo zda je stiženo vadou, která umožňuje zpochybnit jeho legalitu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2020, Komise v. Di Bernardo, C‑114/19 P, EU:C:2020:457, bod 51 a citovaná judikatura). Podle judikatury ustálené stran žaloby na neplatnost, kterou lze přenést na smluvní rámec projednávané věci, tak povinnost uvést odůvodnění brání tomu, aby žalovaný orgán ve stadiu soudního řízení nahradil původní odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela novým odůvodněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, EU:C:1990:49, bod 15; rozsudek ze dne 21. března 1996, Farrugia v. Komise, T‑230/94, EU:T:1996:40, bod 36, a rozsudek ze dne 22. dubna 2015, Tomana a další v. Rada a Komise, T‑190/12, EU:T:2015:222, bod 151 a citovaná judikatura).

104    V projednávané věci Tribunál považuje za vhodné přezkoumat druhý žalobní důvod, jenž vychází z porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, ve světle důvodů uvedených ve sporných aktech a poté případně přezkoumat, zda je nezbytné zohlednit dodatečné odůvodnění poskytnuté misí EUCAP Somálsko v průběhu řízení, a tedy určit, zda takové odůvodnění může být zohledněno nebo zda musí být odmítnuto, jelikož je zcela nové.

105    V tomto ohledu je třeba připomenout, že mezinárodní smluvní zaměstnanci mise EUCAP Somálsko, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, byli všichni bez ohledu na funkce, které zastávali, zprávou ze dne 18. ledna 2020 informováni o tom, že jejich pracovní smlouvy nebudou obnoveny a že platnost těchto smluv uplyne k datu, které v nich bylo dohodnuto, tedy k 31. lednu 2020. V této zprávě měl vedoucí mise nejprve za to, že Spojené království se má stát třetím státem od 1. února 2020 a že podle rozhodnutí 2012/389 je přijímání státních příslušníků třetích států jako mezinárodních smluvních zaměstnanců povoleno jen výjimečně, pokud nemůže být vybrán žádný kandidát, který je státním příslušníkem členského státu. Dále uvedl, že Dohoda o vystoupení Spojeného království stanoví přechodné období, během kterého může být uzavřena dohoda o účasti mezi Unií a tímto státem ohledně účasti jeho státních příslušníků na misích v rámci SZBP, pravděpodobně po období jednání. Konečně informoval dotyčné zaměstnance, že kandidáti již byli na jejich pracovní místa vybráni.

106    V dopise ze dne 29. ledna 2020 vedoucí mise převzal odůvodnění uvedené ve zprávě ze dne 18. ledna 2020 a žalobci upřesnil, že neobnovení dotčené smlouvy vychází z operačního hodnocení mise v zájmu služby, pokud jde o následná obnovení smluv, a to v souladu s pokynem velitele civilních operací ze dne 30. října 2019 a na základě doporučení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ). Vedoucí mise dospěl v tomto dopise k závěru, že zpráva ze dne 18. ledna 2020 byla přijata „s ohledem na zbývající rizika a nejistoty ohledně jednání mezi [Spojeným královstvím] a [Unií], jejich harmonogram a možnost tvrdého Brexitu, s ohledem na obtíže související s po sobě jdoucími krátkodobými smlouvami v důsledku nejistot a harmonogramu vývoje Brexitu, s ohledem na odpracovaná léta [žalobce] a s ohledem na nezbytnost zajistit pro službu kontinuitu činností“.

107    Podle ustálené judikatury jsou zásada rovného zacházení a zásada zákazu diskriminace dvě pojmenování téže obecné právní zásady, která zakazuje jednak rozdílné zacházení s podobnými případy a jednak stejné zacházení s případy odlišnými, ledaže by takové zacházení bylo objektivně odůvodněno [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. ledna 2005, Europe Chemi-Con (Deutschland) v. Rada, C‑422/02 P, EU:C:2005:56, bod 33, a rozsudek ze dne 20. listopadu 2017, Voigt v. Parlament, T‑618/15, EU:T:2017:821, bod 98].

108    Zejména čl. 21 odst. 2 Listiny zakazuje jakoukoli diskriminaci na základě státní příslušnosti. Toto ustanovení, které se vztahuje na situace, které spadají do rozsahu působnosti unijního práva a v nichž je státní příslušník jednoho členského státu podroben ve srovnání s příslušníkem jiného členského státu diskriminačnímu zacházení pouze na základě státní příslušnosti, se nepoužije v případě eventuálního rozdílného zacházení mezi státními příslušníky členských států a státními příslušníky třetích států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2017, Petrov a další v. Parlament, T‑452/15, EU:T:2017:822, body 39 a 40 a citovaná judikatura).

109    Ve světle těchto úvah je třeba zkoumat, zda s ohledem na důvody popsané v bodech 105 a 106 výše představují sporné akty diskriminaci na základě státní příslušnosti žalobce a zahrnují nerovné zacházení mezi zaměstnanci různých misí v rámci SZBP, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království.

1)      K údajné diskriminaci na základě státní příslušnosti

110    Na úvod je třeba konstatovat, že Spojené království vystoupilo z Unie až dne 1. února 2020, kdy se tak stalo třetím státem (rozsudek ze dne 15. července 2021, The Department for Communities in Northern Ireland, C‑709/20, EU:C:2021:602, bod 47).

111    V okamžiku přijetí sporných aktů, tedy dne 18. a 29. ledna 2020, byl žalobce stále státním příslušníkem členského státu Unie, takže na podporu zpochybnění opodstatněnosti těchto aktů se může dovolávat zásady zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.

112    Jak mimoto vyplývá z bodů 105 a 106 výše, sporné akty byly přijaty z důvodu postavení žalobce jako státního příslušníka Spojeného království.

113    Okolnost, že vedoucí mise přijal tyto akty s ohledem na státní příslušnost žalobce, však nutně neznamená, že tyto akty představují diskriminaci na základě státní příslušnosti.

114    Vzhledem k tomu, že žalobce má za to, že s ním bylo zacházeno jinak než se zaměstnanci mise EUCAP Somálsko, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, je třeba dále ověřit, zda lze mít za to, že se žalobce nacházel v situaci srovnatelné se situací těchto ostatních zaměstnanců.

115    Žalobce byl přitom státním příslušníkem členského státu, který zahájil postup pro vystoupení z Unie na základě článku 50 SEU, v důsledku čehož se může objektivně nacházet v jiné situaci než státní příslušníci ostatních členských států.

116    Dohoda o vystoupení Spojeného království byla totiž Unií a tímto státem podepsána dne 24. ledna 2020 (viz bod 12 výše), a poté uzavřena Radou dne 30. ledna 2020 (viz bod 16 výše). Až do data blízkého datu uplynutí platnosti dotčené smlouvy, které bylo stanoveno na 31. ledna 2020, tedy nebylo vyloučeno, že k vystoupení Spojeného království z Unie dojde bez uzavření dohody, což by až na výjimečné okolnosti znemožnilo nabídnout žalobci obnovení dotčené smlouvy podle čl. 7 odst. 3 rozhodnutí 2012/389 (viz bod 3 výše).

117    Žalobce, který patřil mezi smluvní zaměstnance mise EUCAP Somálsko, kteří byli státními příslušníky Spojeného království, tudíž nebyl objektivně v situaci srovnatelné se situací mezinárodních smluvních zaměstnanců této mise, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu, takže vedoucí mise se mohl rozhodnout, že pracovní smlouvu žalobce po 31. lednu 2020 neobnoví, aniž by to představovalo diskriminaci na základě státní příslušnosti.

118    Mezi účastníky řízení je ostatně nesporné, že smlouva všech zaměstnanců mise EUCAP Somálsko, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království a jejichž situace byla v tomto ohledu srovnatelná se situací žalobce, skončila dne 31. ledna 2020.

119    S ohledem na výše uvedené neporušil vedoucí mise přijetím sporných aktů zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.

2)      K údajnému porušení zásady rovného zacházení ve vztahu k zaměstnancům ostatních misí v rámci SZBP, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království

120    Pokud jde o argument žalobce vycházející z toho, že během přechodného období byli mezinárodní smluvní zaměstnanci, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, u ostatních misí v rámci SZBP ponecháni ve funkcích, je třeba ověřit, zda se žalobce nacházel v situaci srovnatelné se situacemi těchto ostatních zaměstnanců, pokud jde o takové ponechání ve funkci.

121    V tomto ohledu je třeba uvést, že za účelem stanovení jednotného statusu smluvních zaměstnanců takových misí v rámci SZBP, jako je mise EUCAP Somálsko, nebyl přijat žádný právní akt Unie ve smyslu článku 288 SFEU.

122    Jak v podstatě právem zdůraznila EUCAP Somálsko, každá mise v rámci SZBP je předmětem rozhodnutí Rady přijatého na základě čl. 43 odst. 2 SEU, které podle tohoto ustanovení vymezí „jejich cíle, rozsah a obecné podmínky jejich provádění“.

123    Pokud jde o misi EUCAP Somálsko, články 7 a 12a rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí 2018/1942, jí přiznávají právní způsobilost k uzavírání smluv za účelem zaměstnávání personálu (viz body 3 a 4 výše). Z článku 6 téhož rozhodnutí mimoto vyplývá, že vedoucí mise má obecnou pravomoc v oblasti řízení personálu.

124    Žalobce přitom nijak neprokázal, v čem – s ohledem na existenci ustanovení vlastních každé misi Unie a autonomii těchto misí při přijímání a řízení smluvního personálu – byly interní situace a potřeby těchto misí v personální oblasti srovnatelné s interní situací a potřebami mise EUCAP Somálsko. Přístup k ponechání zaměstnanců, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, ve funkci během přechodného období se tedy mohl v jednotlivých misích v rámci SZBP lišit.

125    Za těchto podmínek se žalobce nemůže na podporu údajného porušení zásady rovného zacházení dovolávat opatření, která byla v rámci jiných misí Unie než EUCAP Somálsko přijata vůči jejich mezinárodním smluvním zaměstnancům, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království.

126    S ohledem na výše uvedené musí být druhý žalobní důvod zamítnut vzhledem k důvodům uvedeným ve sporných aktech. Není tedy nezbytné určit, zda lze zohlednit dodatečné odůvodnění předložené misí EUCAP Somálsko v průběhu řízení, jež vychází z citlivé povahy funkcí žalobce a z použití čl. 127 odst. 7 písm. b) Dohody o vystoupení Spojeného království.

c)      K třetímu žalobnímu důvodu, jenž vychází z porušení Dohody o vystoupení Spojeného království

127    Žalobce je toho názoru, že mise EUCAP Somálsko ve sporných aktech porušila Dohodu o vystoupení Spojeného království, když ignorovala možnost stanovenou v této dohodě, tedy možnost pokračovat v zaměstnávání státních příslušníků Spojeného království během přechodného období. Žalobce jednak tvrdí, že podle výkladu odstavců 2 a 6 článku 127 Dohody o vystoupení Spojeného království ve vzájemném spojení měli být státní příslušníci tohoto státu během přechodného období považováni za státní příslušníky členských států, zejména pokud jde o ustanovení unijního práva týkající se SZBP. Žalobce dále zdůrazňuje, že čl. 129 odst. 7 téže Dohody vylučoval během přechodného období pouze to, aby Spojené království poskytovalo své státní příslušníky na některá velitelská místa v misích v rámci SZBP, ale nevylučoval, aby si tyto mise během uvedeného období ponechaly své mezinárodní smluvní zaměstnance, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, na jiných pracovních pozicích.

128    EUCAP Somálsko s argumentací žalobce nesouhlasí.

129    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 216 odst. 2 SFEU jsou mezinárodní dohody uzavřené Unií závazné pro orgány Unie.

130    V projednávaném případě přitom byla Dohoda o vystoupení Spojeného království uzavřena Radou až 30. ledna 2020 (viz bod 16 výše). Ke dni přijetí sporných aktů, tedy 18. a 29. ledna 2020, nebyla ještě mise EUCAP Somálsko touto dohodou vázána, takže ji nelze vytýkat, že tuto dohodu porušila.

131    Každopádně pokud jde o časovou působnost nových pravidel, rozlišuje se podle toho, zda se jedná o procesní pravidla, nebo hmotněprávní pravidla. Prvně uvedená jsou obecně považována za použitelná na všechny spory probíhající v okamžiku jejich vstupu v platnost, na rozdíl od druhých, která jsou obvykle vykládána tak, že se použijí na budoucí účinky situací, které vznikly za platnosti dřívějšího zákona, jakož i na nové právní situace, ale nikoli na situace završené před vstupem těchto pravidel v platnost, ledaže ze znění, účelu nebo struktury uvedených pravidel jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přiznán (viz rozsudek ze dne 21. října 2021, Beeren-, Wild-, Feinfrucht, C‑825/19, EU:C:2021:869, bod 31 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 12. května 2005, Komise v. Huhtamaki Dourdan, C‑315/03, nezveřejněný, EU:C:2005:284, bod 51 a citovaná judikatura).

132    Pokud jde v projednávané věci o ustanovení Dohody o vystoupení Spojeného království, kterých se žalobce dovolává, je třeba konstatovat, že článek 127 této Dohody, nadepsaný „Rozsah působnosti přechodného období“, stanoví:

„1.      Není-li v této dohodě stanoveno jinak, v přechodném období se na Spojené království a ve Spojeném království použije právo Unie.

[…]

2.      V případě, že Unie a Spojené království dosáhnou dohody upravující jejich budoucí vztahy v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky, která se během přechodného období stane použitelnou, na Spojené království se ode dne použitelnosti této dohody nadále nepoužijí ustanovení kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU a akty přijaté na základě těchto ustanovení.

[…]

6.      Není-li v této dohodě stanoveno jinak, během přechodného období se má za to, že jakýkoli odkaz na členské státy obsažený v právu Unie použitelném podle odstavce 1, včetně práva Unie prováděného a používaného členskými státy, zahrnuje i Spojené království.“

133    Článek 129 téže Dohody, nadepsaný „Zvláštní ujednání týkající se vnější činnosti Unie“, v odstavci 7 stanoví:

„Spojené království během přechodného období neposkytuje velitele civilních operací, vedoucí misí, velitele operací nebo velitele sil misí či operací vedených podle článků 42, 43 a 44 Smlouvy o EU ani nezajišťuje operační velitelství pro tyto mise či operace ani neslouží jako zastřešující stát pro bojová uskupení Unie. Spojené království během přechodného období nevede žádnou operativní akci podle článku 28 Smlouvy o EU.“

134    Článek 127 odst. 2 a 6 a čl. 129 odst. 7 Dohody o vystoupení Spojeného království tak upravují podmínky, za kterých se právo Unie použije na Spojené království během přechodného období, a představují tedy hmotněprávní pravidla. Ze znění, účelu ani struktury těchto ustanovení mimoto nevyplývá, že by se měla vztahovat na právní situace završené před vstupem Dohody o vystoupení Spojeného království v platnost. Uvedená ustanovení se naopak týkají přechodného období, které podle článku 126 této dohody začíná dnem vstupu uvedené dohody v platnost (viz bod 17 výše).

135    Z toho plyne, že na základě zásady připomenuté v bodě 131 výše se čl. 127 odst. 2 a 6 a čl. 129 odst. 7 Dohody o vystoupení Spojeného království staly použitelnými v okamžiku vstupu této dohody v platnost, tedy dne 1. února 2020 (viz bod 18 výše). Podle téže zásady se tedy porušení těchto ustanovení nelze dovolávat na podporu žaloby týkající se aktu, který byl přijat před tímto datem.

136    V projednávané věci přitom sporné akty, které byly přijaty ve dnech 18. ledna 2020 a 29. ledna 2020 a které se týkají neobnovení dotčené smlouvy, jejíž platnost na základě jejího článku 17 uplynula dne 31. ledna 2020, předcházejí vstupu Dohody o vystoupení Spojeného království v platnost dne 1. února 2020. Nelze mít tedy za to, že sporné akty jsou v rozporu s touto dohodou.

137    Třetí žalobní důvod musí být tudíž v každém případě zamítnut, aniž je nutné rozhodovat o otázce, zda se lze porušení Dohody o vystoupení Spojeného království dovolávat v rámci žaloby podané na základě článku 272 SFEU.

d)      K čtvrtému žalobnímu důvodu, jenž vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

138    Žalobce tvrdí, že mise EUCAP Somálsko tím, že neobnovila jeho smlouvu v důsledku sporných aktů, porušila zásadu ochrany legitimního očekávání. Žalobce jednak v období od září 2016 do září 2019 obdržel konkrétní ujištění o tom, že mezinárodní smluvní zaměstnanci, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, setrvají v případě uzavření Dohody o vystoupení Spojeného království ve funkcích během přechodného období. Dále s ohledem na různá obnovení jeho pracovní smlouvy v závislosti na lhůtách postupně stanovovaných pro sjednání takové dohody, jakož i na počet jeho odpracovaných let v rámci mise EUCAP Somálsko mohl žalobce legitimně očekávat, že uvedená smlouva bude během přechodného období obnovena.

139    EUCAP Somálsko s argumentací žalobce nesouhlasí.

140    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání předpokládá, že zúčastněné straně byla příslušnými unijními orgány poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud mu nebyla tato ujištění poskytnuta (viz rozsudek ze dne 16. července 2020, ADR Center v. Komise, C‑584/17 P, EU:C:2020:576, bod 75 a citovaná judikatura).

141    Počet let odpracovaných žalobcem v rámci mise EUCAP Somálsko ani okolnost, že jeho pracovní smlouva byla obnovována během po sobě jdoucích období vyjednávání Dohody o vystoupení mezi Spojeným královstvím a Unií, nemohou být v projednávané věci postaveny na roveň konkrétním, nepodmíněným a shodujícím se ujištěním ve smyslu judikatury citované v bodě 140 výše. Mimoto, i když žalobce tvrdí, že bývalá vedoucí mise EUCAP Somálsko poskytla mezinárodním smluvním zaměstnancům této mise, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, ujištění, že jejich pracovní smlouvy budou během přechodného období obnoveny, nedokládá svá tvrzení žádnými důkazy.

142    Jediná konkrétní skutečnost, které se žalobce dovolává, je e-mail vedoucího oddělení ESVČ pro personál misí v rámci SZBP. Rozhodnutí navrhnout žalobci obnovení dotčené smlouvy během přechodného období však spadalo do pravomoci vedoucího mise, a nikoli do pravomoci vedoucího oddělení ESVČ. Tento e-mail dále neumožňuje mít za to, že žalobce obdržel konkrétní ujištění, že dotčená smlouva bude během přechodného období obnovena. Vedoucí oddělení ESVČ pro personál misí v rámci SZBP v uvedeném e-mailu naopak jasně uvedl, že ponechání detašovaných nebo smluvních zaměstnanců, kteří jsou státními příslušníky Spojeného království, ve funkci v rámci takových misí podléhá posouzení zájmu služby vedoucími misí. Nelze mít tudíž za to, že žalobce obdržel konkrétní ujištění ve smyslu judikatury citované v bodě 140 výše, že dotčená smlouva bude během přechodného období obnovena.

143    Čtvrtý žalobní důvod musí být proto zamítnut.

5.      Závěry

144    Vzhledem k tomu, že všechny žalobní důvody předložené žalobcem na podporu jeho návrhů podaných na základě článku 272 SFEU byly zamítnuty, musí být žaloba zamítnuta.

 IV.      K nákladům řízení

145    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUCAP Somálsko požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      JF se ukládá náhrada nákladů řízení.

da Silva Passos

Valančius

Reine

Truchot

 

      Sampol Pucurull

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. července 2022.

Podpisy.


Obsah



*      Jednací jazyk: angličtina.