STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
GIOVANNIHO PITRUZZELLY
přednesené dne 30. června 2022(1)
Věc C‑205/21
Trestní řízení
proti
V. S.,
za účasti
Ministěrstva na vatrešnite raboty, Glavna direkcija za borba s organiziranata prestapnost
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů – Směrnice (EU) 2016/680 – Stíhaná osoba – Evidence osobních údajů policií – Citlivé údaje – Biometrické a genetické údaje – Vynucení evidence – Cíl předcházení trestným činům a jejich odhalování – Probíhající trestní řízení – Porovnávání s osobními údaji získanými při dřívějších vyšetřováních – Účinná soudní ochrana – Zpracování údajů – Zásady – Minimalizace údajů – Naprostá nezbytnost“
1. Využití technologického pokroku pro účely trestního stíhání je fascinující, ale současně ohrožuje základní práva(2). Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce opět poskytuje Soudnímu dvoru příležitost vyložit nástroj unijního práva určený k ochraně osobních údajů a koncipovaný jako pojistka proti trestněprávní politice, jejímž cílem by bylo zajištění naprosté efektivity, zatímco demokratická společnost, založená na právním státě, by měla paradoxně v nedokonalosti takové politiky spatřovat přednost. Tato věc je v oblasti ochrany osobních údajů jistým projevem zásady, podle níž je lepší přijmout riziko osvobodit viníka nežli odsoudit nevinného(3).
I. Unijní právo
A. Směrnice 2016/680
2. Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV(4) je věnován zásadám zpracování osobních údajů. Zní následovně:
„1. Členské státy zajistí, aby byly osobní údaje:
a) zpracovávány zákonným a korektním způsobem;
b) shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nebyly zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný;
c) přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelům, pro které jsou zpracovávány;
[…].“
3. Článek 6 písm. a) směrnice 2016/680 uvádí:
„Členské státy stanoví, že správce, v příslušných případech a pokud je to možné, musí jasně rozlišovat mezi osobními údaji různých kategorií subjektů údajů, například:
a) osob, u nichž existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly trestný čin nebo se jej chystají spáchat“.
4. Článek 8 se zabývá zákonností zpracování a zní takto:
„1. Členské státy stanoví, že zpracování je zákonné, pouze pokud je nezbytné ke splnění úkolu prováděného příslušným orgánem pro účely stanovené v čl. 1 odst. 1 a v rozsahu nezbytném pro tyto účely a pokud má základ v právu Unie nebo členského státu.
2. Právo členského státu upravující zpracování v oblasti působnosti této směrnice stanoví alespoň cíle zpracování, osobní údaje, jež mají být zpracovány, a účely zpracování.“
5. Článek 10 směrnice 2016/680 stanoví:
„Zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filosofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracovaní genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby, údajů o zdravotním stavu nebo údajů o sexuálním životě či sexuální orientaci fyzické osoby je povoleno pouze tehdy, pokud je zcela nezbytné, pokud existují vhodné záruky práv a svobod subjektu údajů a:
a) pokud je povoleno právem Unie nebo členského státu;
b) na ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby; nebo
c) pokud se týká údajů zjevně zveřejněných subjektem údajů.“
B. Bulharské právo
6. Článek 68 Zakona za Ministerstvoto na vatrešnite raboty (zákon o ministerstvu vnitra(5), dále jen „ZMVR“) zní následovně:
„1. Policejní orgány provádějí policejní evidenci osob, které jsou stíhány pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti. Orgány činné v přípravném řízení jsou povinny učinit kroky nezbytné k tomu, aby policejní orgány mohly evidenci provést.
2. Policejní evidence představuje kategorii zpracování osobních údajů osob uvedených v odstavci 1, které se provádí za podmínek stanovených tímto zákonem.
3. Pro účely policejní evidence policejní orgány:
1) shromáždí osobní údaje uvedené v článku 18 Zakona za balgaskite lični dokumenti[(6)];
2) odeberou osobám otisky prstů a pořídí jejich fotografie;
3) odeberou vzorky k vytvoření profilu DNA těchto osob.
4. Souhlas osoby se nevyžaduje pro úkony uvedené v odst. 3 bodě 1.
5. Osoby jsou povinny poskytnout součinnost a nebránit policejním orgánům v provádění úkonů uvedených v odstavci 3, jakož jim je i jinak neztěžovat. Pokud osoba odmítne dát souhlas, provedou se úkony uvedené v odst. 3 bodech 2 a 3 se souhlasem soudce příslušného soudu prvního stupně příslušného pro trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, pro který je osoba stíhána, donucovacími prostředky.
6. Výmaz policejní evidence se provede na základě písemného rozhodnutí správce osobních údajů nebo jím pověřených úředníků z moci úřední nebo na základě odůvodněné písemné žádosti zaevidované osoby, pokud:
1) evidence byla provedena v rozporu se zákonem;
2) trestní řízení bylo přerušeno, mimo případy uvedené v čl. 24 odst. 3 Nakazatělno-procesualnija kodeks [(trestní řád, dále jen „NPK“)];
3) pravomocným zprošťujícím rozhodnutím bylo trestní řízení ukončeno;
4) nebyla konstatována trestní odpovědnost a dané osobě byla uložena správní sankce;
5) osoba zemřela, přičemž v takovém případě mohou žádost vznést její právní nástupci.
7. Podrobná pravidla provádění a výmaz policejní evidence se stanovují nařízením rady ministrů.“
7. Článek 2 odst. 1 Naredbata za reda za izvaršvaně i snemaně na policejska registracija (nařízení o pravidlech provádění a odstraňování policejní evidence, dále jen „NRISPR“)(7) stanoví, že „policejní evidence spadá pod zpracování osobních údajů[…], které se provádí za podmínek [ZMVR] za účelem ochrany bezpečnosti státu, boje proti trestné činnosti a udržování veřejného pořádku“.
II. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení u Soudního dvora
8. Proti V. S. bylo zahájeno trestní stíhání pro podvod při stanovení a placení daňových dluhů dvěma obchodními společnostmi. Dne 1. března 2021 byla V. S. obviněna z účasti na organizované zločinecké skupině vytvořené za účelem obohacování se. Usnesení o trestním stíhání bylo V. S. doručeno dne 15. března 2021. Téhož dne byla vyzvána, aby se dobrovolně podrobila policejní evidenci svých otisků prstů(8), vyfotografování se(9) a odebrání vzorku za účelem vytvoření profilu DNA. Vzhledem k tomu, že s tím nesouhlasila, vyplnila formulář prohlášení, ve kterém uvedla, že byla informována o právním základu umožňujícím provést evidenci, ale že nesouhlasí, aby u ní byly takový odběr a evidence provedeny.
9. Dne 24. března 2021 se náměstek Glavna direkcija za borba s organiziranata prestapnost Ministěrstva na vatrešnite raboty (generální ředitelství ministerstva vnitra pro boj proti organizovanému zločinu, Bulharsko) obrátil na předkládající soud, Specializiranija nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko), s žádostí, aby povolil vynucené provedení policejní evidence, které se V. S. odmítala podřídit.
10. Žádost zmiňuje probíhající trestní řízení proti V. S., jakož i existenci dostatečných důkazů její viny. Uvádí rovněž, že V. S. je úředně stíhána za spáchání trestného činu a že nesouhlasila s vyfotografováním, sejmutím otisků prstů a odebráním vzorku za účelem vytvoření profilu DNA pro policejní evidenci. K žádosti jsou připojeny pouze dvě fotokopie: usnesení o zahájení trestního stíhání a prohlášení, kterým V. S. odmítla udělit souhlas s policejní evidencí. Ostatní písemnosti ze spisu nebyly předkládajícímu soudu předány.
11. Předkládající soud se v první řadě zabývá tím, zda článek 10 směrnice 2016/680, který za určitých podmínek umožňuje zpracování biometrických a genetických údajů, byl do bulharského práva proveden správně. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že ustanovení upravující policejní evidenci odkazují pouze na nařízení (EU) 2016/679(10), a na směrnici 2016/680 tak nikoliv. Uvádí přitom, že podle svého čl. 2 odst. 2 písm. d) se GDPR nevztahuje na zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů, neboť takové zpracovávání upravuje v souladu se svým čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680.
12. Pro případ, že by bylo třeba mít za to, že článek 10 směrnice 2016/680 byl do vnitrostátního práva proveden správně nebo že v tomto právu existuje platný právní základ pro zpracovávání biometrických a genetických údajů, se předkládající soud ve druhé řadě zabývá tím, zda je splněn požadavek uvedený v čl. 10 písm. a) této směrnice, podle kterého musí být takové zpracovávání povoleno unijním právem nebo právem členského státu, navzdory tomu, že existuje rozpor mezi použitelnými ustanoveními vnitrostátního práva.
13. Ve třetí řadě předkládající soud podotýká, že podle čl. 6 písm. a) směrnice 2016/680 mohou být za účelem boje proti trestné činnosti zpracovávány osobní údaje osob, u nichž existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly trestný čin. Kromě toho uvádí, že bod 31 třetí věta odůvodnění této směrnice uvádí, že zpracovávání osobních údajů osob, které jsou pouze podezřelé ze spáchání trestného činu, a nebyly tedy odsouzeny, by nemělo bránit uplatňování práva na presumpci neviny. Článek 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) se tedy jeví použitelným.
14. Předkládající soud přitom uvádí, že podle čl. 219 odst. 1 NPK je nezbytné shromáždit „dostatečné důkazy o vině určité osoby“. Zabývá se tím, zda toto kritérium odpovídá kritériu „závažných důvodů se domnívat, že [osoby] spáchaly trestný čin“, uvedený v čl. 6 písm. a) směrnice 2016/680. Je spíše názoru, že pro zpracování biometrických a genetických údajů je nezbytné shromáždit přesvědčivější důkazy, než které jsou podle vnitrostátního práva nezbytné k zahájení stíhání, když toto zahájení slouží k informování osoby o podezřeních, která na ní leží, a o možnosti se hájit.
15. Předkládající soud dále konstatuje, že článek 68 ZMVR nestanoví, že by v rámci vynucené policejní evidence vykonával soud, jemuž byla žádost předložena, jakoukoli kontrolu existence závažných důvodů ve smyslu čl. 6 písm. a) směrnice 2016/680, neboť postačuje, že proti osobě bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti. Není tak příslušný k posouzení, zda existují dostatečné nebo závažné důkazy zakládající toto stíhání, ani nemůže v praxi takové posouzení provést, jelikož má k dispozici pouze kopie usnesení o zahájení stíhání a prohlášení o odmítnutí souhlasu s policejní evidencí. Předkládající soud se zabývá tím, zda za takových podmínek může být osoba, která se odmítla podřídit této evidenci, považována za osobu požívající účinné soudní ochrany, jakož i otázkou dodržení presumpce neviny, jak jsou tato práva zaručena články 47 a 48 Listiny.
16. Ve čtvrté řadě předkládající soud uvádí, že čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2016/680 stanoví, že osobní údaje jsou shromažďovány pro stanovené, výslovně vyjádřené a legitimní účely, a že její čl. 8 odst. 2 stanoví, že právo členského státu musí stanovit cíle a účely zpracovávání. Mimoto uvádí, že podle čl. 4 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice nesmí shromažďování osobních údajů jít nad rámec toho, co je nezbytné. Poznamenává rovněž, pokud jde konkrétně o biometrické a genetické údaje, že podle článku 10 směrnice 2016/680 je jejich zpracování povoleno pouze, je-li „zcela nezbytné“.
17. Předkládající soud z těchto ustanovení směrnice 2016/680 vyvozuje, že vnitrostátní právo by mělo příslušným orgánům při provádění policejní evidence přiznat určitou posuzovací pravomoc, která by se měla týkat toho, zda mají být dotyčné údaje shromážděny, i toho, zda se toto shromažďování má týkat všech těchto údajů. Kromě toho má uvedený soud rovněž za to, že z požadavku na uvedenou „nezbytnost“ je třeba vyvodit, že k povolení ke shromáždění takových údajů může dojít pouze na základě vhodného odůvodnění jeho nezbytnosti. Policejní evidence se přitom povinně vztahuje na všechny osoby, které jsou stíhány pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, a na všechny tři kategorie osobních údajů uvedených v daném článku, a sice fotografie, otisky prstů i vzorky DNA.
18. Mimoto předkládající soud uvádí, že ZMVR zmiňuje pouze cíle tohoto zpracování, a to výkon pátrací činnosti, směřující mj. k ochraně národní bezpečnosti, boji proti trestné činnosti a udržování veřejného pořádku. Vnitrostátní právní předpisy naproti tomu nevyžadují, aby byla určena konkrétní nezbytnost shromáždění všech dotčených biometrických a genetických údajů, nebo případně pouze jejich části. Předkládající soud se tedy zabývá tím, zda podmínka stanovená vnitrostátním právem pro policejní evidenci – tedy zahájení stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti – postačuje ke splnění požadavků směrnice 2016/680.
19. Za těchto podmínek se Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru rozhodnutím, které bylo soudní kanceláři doručeno dne 31. března 2021, následující předběžné otázky:
„1) Byl článek 10 směrnice 2016/680 platně proveden, pokud vnitrostátní právní předpis odkazuje na podobné ustanovení, a sice článek 9 [GDPR]?
2) Je požadavek, který je stanoven v článku 10 písm. a) směrnice 2016/680 ve spojení s články [3, 8 a 52] Listiny, že omezení nedotknutelnosti osoby a ochrany osobních údajů musí stanovit zákon, splněn, jestliže existují vzájemně si odporující vnitrostátní normy týkající se přípustnosti zpracování genetických a biometrických údajů pro účely policejní evidence?
3) Je s čl. 6 písm. a) směrnice 2016/680 ve spojení s článkem 48 Listiny slučitelný vnitrostátní zákon, konkrétně čl. 68 odst. 4 ZMVR, který stanoví povinnost soudu nařídit vynucené shromáždění osobních údajů (fotografií, otisků prstů a vzorku DNA), pokud osoba, proti níž bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, odmítne dobrovolnou součinnost při shromažďování těchto údajů, aniž by tento soud mohl posoudit, zda existují závažné důvody se domnívat, že tato osoba spáchala trestný čin, pro nějž je stíhána?
4) Je s článkem 10, čl. 4 odst. 1 písm. a) a c), jakož i s čl. 8 odst. 1 a 2 směrnice 2016/680 slučitelný vnitrostátní zákon, konkrétně čl. 68 odst. 1 až 3 ZMVR, který pořízení fotografií, sejmutí otisků a odběr vzorků za účelem vytvoření profilu DNA stanoví jako obecné pravidlo pro všechny osoby, proti nimž bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti?“
20. Bulharská a francouzská vláda, jakož i Evropská komise předložily Soudnímu dvoru písemné vyjádření. Ministerstvo vnitra, bulharská a francouzská vláda, jakož i Komise rovněž Soudnímu dvoru zaslaly odpovědi na položené písemné otázky.
21. V souladu s žádostí Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na třetí a čtvrtou předběžnou otázku.
III. Analýza
22. Úvodem bych chtěl připomenout následující.
23. Co se týče kvalifikace údajů shromažďovaných a zpracovávaných(11) v rámci policejní evidence, odběr vzorků za účelem vytvoření profilu DNA je zcela zjevně genetickým údajem ve smyslu čl. 3 bodu 12 směrnice 2016/680. Otisky prstů(12) jsou biometrickými údaji, jak potvrzuje čl. 3 bod 13 směrnice. Pokud jde o fotografie(13), mohou rovněž představovat biometrické údaje, jak stanoví rovněž čl. 3 bod 13 směrnice. Policejní evidence se tedy týká dvou kategorií osobních údajů: těch „klasických“, jako osobní stav, které podléhají obecnému režimu zavedenému směrnicí 2016/680, a „specifických“, potažmo citlivých, jako jsou fotografie, otisky a vzorky DNA. Podotýkám však, že předkládající soud ve znění svých otázek zmiňuje pouze tyto „specifické“ údaje. Opatření, která nutí vyšetřující orgány shromažďovat a zpracovávat údaje, včetně těch citlivých, zjevně představují, aniž by bylo dotčeno jejich případné odůvodnění, zásah do práva subjektu údajů na soukromí a na ochranu svých osobních údajů(14). Tento zásah je o to závažnější, že se jedná o citlivé údaje(15). Navzdory rizikům odklonu a zneužití, která jsou unijnímu normotvůrci dobře známa, však není zpracování této specifické kategorie údajů policejními orgány, zejména za účelem vedení spisů, zakázáno, jelikož účinnost takového zpracování pro plnění úkolů těchto orgánů je prokázána(16). Jde tedy o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi požadavky na řádné vedení trestního vyšetřování a neméně naléhavou potřebou zajistit vyšší úroveň ochrany tohoto specifického typu osobních údajů.
A. Ke třetí předběžné otázce
24. Podstatou třetí předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 písm. a) směrnice 2016/680 musí být ve světle článků 47 a 48 Listiny vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které stanoví, že v případě, že osoba, proti níž bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, odmítne součinnost při evidenci osobních údajů (tzn. přinejmenším fotografií, otisků prstů a vzorku DNA), je soud, jemuž je předložena žádost v tomto ohledu, povinen nařídit vynucené shromáždění těchto údajů, aniž by mohl posoudit, zda existují závažné důvody se domnívat, že subjekt údajů skutečně spáchal trestný čin, pro nějž je stíhán.
25. Vnitrostátní právní a správní kontext se vyznačuje následujícími prvky. Předkládající soud uvádí, že téměř všechny trestné činy stanovené bulharským trestním zákonem jsou stíhány z úřední povinnosti, tedy že obžalobu vznáší státní zástupce. NPK zase stanoví, že pokud existuje dostatek důkazů o vině určité osoby za trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, zahájí se proti ní stíhání(17). Osoby, které jsou stíhány pro tento typ trestného činu, podléhají policejní evidenci, jak je upravena zejména v článku 68 ZMVR. Tuto evidenci provádějí policejní orgány, nikoliv orgány činné v trestním řízení. Evidovány jsou následující osobní údaje: informace o osobním stavu (jméno, datum a místo narození, pohlaví, státní příslušnost), kontaktní údaje a rodné číslo, jakož i fyzické rysy (výška, barva očí). Rovněž je evidována přinejmenším jedna fotografie dotyčné osoby, její otisky prstů, jakož i její profil DNA vypracovaný na základě odebraného vzorku. Stíhaná osoba musí poskytnout součinnost a shromažďování svých osobních údajů nebránit. Postavení obžalovaného nabývá až poté, co státní zástupce podá k soudu obžalobu, čímž trestní řízení vstupuje do své soudní fáze.
26. V případě nesouhlasu nemusí být souhlas stíhaného vyžadován v případě zpracování osobních údajů souvisejících s bojem proti trestné činnosti, přičemž daná osoba může podepsat písemné prohlášení, v němž vyjádří svůj nesouhlas. Policejní orgán pověřený policejní evidencí se následně obrátí na soud, který bude příslušný v případě, že se trestní řízení týkající se dotčeného trestného činu dostane do soudní fáze, s žádostí o povolení k vynucení této evidence. Posuzovací pravomoc soudu je omezená, neboť mu přísluší pouze ověřit, zda je osoba skutečně stíhána pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti a že skutečně odmítla součinnost při policejní evidenci. Spis týkající se řízení o návrhu na vynucení evidence je tedy tvořen pouze kopií usnesení o zahájení stíhání a prohlášením o nesouhlasu s evidencí údajů. Jakmile dotčený soud ověří, že dotyčná osoba je skutečně stíhána a že skutečně vyjádřila s evidencí nesouhlas, je povinen vydat souhlas s vynucenou evidencí.
27. Článek 6 směrnice 2016/680, který je jádrem této třetí předběžné otázky, pak ukládá členským státům povinnost „v příslušných případech a pokud je to možné“ jasně rozlišovat mezi údaji různých kategorií subjektů údajů, například „osob, u nichž existují závažné důvody se domnívat, že spáchaly trestný čin nebo se jej chystají spáchat“(18). Účelem tohoto ustanovení je, jak připomněla Komise, nezasahovat do základního práva na ochranu osobních údajů obětí trestných činů stejným způsobem jako například u osob podezřelých z jejich spáchání(19).
28. Ze samotného znění tohoto ustanovení vyplývá, že intenzita povinnosti uložené členským státům je spíše nízká a ne zcela určitá, neboť výčet kategorií osob není taxativní a směrnice ponechává na členských státech, aby vyvodily důsledky z jasného rozlišení, které jsou povinny provést. Z čistě doslovného hlediska považuji s ohledem na toto ustanovení bez dalšího za zcela přípustné, aby členský stát stanovil jako „jasnou kategorii“ kategorii stíhaných osob, tedy osob, u nichž jsou shromážděny dostatečné důkazy, že spáchaly trestný čin.
29. Pokud jde o soudem povolené vynucení policejní evidence, chtěl bych uvést, že cílem směrnice 2016/680 není upravit procesní podmínky shromažďování osobních údajů osob, na němž se vztahuje čl. 6 písm. a) této směrnice(20), a dále že, jak uvedla francouzská vláda, příslušné orgány každopádně mohou nařídit fyzickým osobám, aby vyhověly žádostem, které jsou jim adresovány, takže souhlas subjektu údajů nepředstavuje právní základ pro zpracování údajů těmito orgány(21). To platí i pro citlivé osobní údaje(22).
1. K omezenému přezkumu soudu v rámci povolování vynucení policejní evidence a dodržování práva na účinnou soudní ochranu
30. Vzhledem k tomu, že za těchto podmínek směrnice 2016/680 nebrání vnitrostátním právním předpisům, které ohledně stíhaných osob stanoví, že příslušné orgány mohou při jejich nesouhlasu nařídit odběr biometrických a genetických údajů, aniž by však upravovaly procesní podmínky takového vynucení, je ve shodě s francouzskou vládou nutno konstatovat, že členské státy mohou vskutku rozhodnout o zavedení závazného postupu, čímž mu dají právní, nebo správní povahu, a svěřit pravomoc rozhodnout o vynucení shromáždění údajů soudnímu, nebo správnímu orgánu.
31. Směrnice 2016/680 ve své kapitole VIII upřesňuje procesní prostředky, které musí být poskytnuty osobám, jejichž údaje byly zpracovány. Tyto právní prostředky zahrnují možnost podat stížnost u jediného dozorového úřadu(23), možnost účinné soudní ochrany proti jakémukoliv právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jich týká(24), jakož i možnost účinné soudní ochrany, pokud má subjekt údajů za to, že práva mu přiznaná na základě této směrnice, tak jak byla provedena na vnitrostátní úrovni, byla porušena v důsledku zpracování jeho osobních údajů v rozporu s uvedenými právy(25). Situace, která je předmětem této třetí předběžné otázky, však těmto jednotlivým případům předchází.
32. Nicméně vzhledem k tomu, že článek 68 ZMVR, který stanoví podmínky vynucení policejní evidence u zvláštní kategorie osob, proti nimž bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, je provedením unijního práva(26) ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, je tedy třeba zajistit, aby respektoval právo na účinnou soudní ochranu, tak jak je zakotveno v článku 47 Listiny.
33. Článek 47 Listiny uvádí, že každý, jehož práva a svobody zaručené unijním právem byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Články 7 a 8 Listiny zakotvují práva na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů. Jak Soudní dvůr nedávno připomněl, „žádné z těchto tří práv nepředstavuje absolutní výsadu, neboť každé z nich musí být nahlíženo ve vztahu ke své společenské funkci“(27). Kromě toho čl. 52 odst. 1 Listiny stanoví, že omezení výkonu práv a svobod zaručených Listinou mohou být zavedena za podmínky, že zaprvé jsou tato omezení stanovena zákonem, zadruhé respektují podstatu dotčených práv a svobod a zatřetí jsou při dodržení zásady proporcionality nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Omezení výkonu práva na účinné prostředky nápravy před soudem zakotveného v článku 47 Listiny tak může být učiněno unijním normotvůrcem nebo – v případě neexistence unijní právní úpravy v dané oblasti – členskými státy, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny(28).
34. Co se týče první podmínky, je to právě ZMVR, upřesněný NRISPR, který stanoví povinnost osob stíhaných pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti poskytnout dobrovolnou či vynucenou součinnost při policejní evidenci, případně i na základě příkazu soudu prvního stupně příslušného pro uvedený trestný čin. Tato přesně vymezená pravomoc tohoto soudu a nemožnost ověřit v této fázi řízení dostatečnost důkazů, které mohou prokázat, že se osoba dopustila trestného činu, pro který je stíhána, zatímco postup, jehož cílem je nařídit vynucení policejní evidence, se kromě toho vyznačuje určitou naléhavostí rozhodnout a nekontradiktorní povahou, jsou skutečně stanoveny zákonem ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny.
35. Co se týče druhé podmínky, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že podstata práva na účinnou soudní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny zahrnuje mimo jiné možnost nositele tohoto práva mít přístup k soudu, který má pravomoc zajistit dodržování práv, která tomuto nositeli zaručuje unijní právo, a za tím účelem zkoumat všechny právní a skutkové otázky relevantní pro řešení sporu, který mu je předložen(29). Požadavek dodržování podstaty práva na účinnou právní ochranu však neznamená, že nositel tohoto práva musí mít k dispozici přímý prostředek nápravy určený hlavně ke zpochybnění daného opatření, jestliže vedle toho existuje jeden nebo více prostředků nápravy k různým příslušným vnitrostátním soudům, které mu umožňují domoci se incidenčně soudního přezkumu tohoto opatření, aby bylo zajištěno dodržování práv a svobod, které mu unijní právo zaručuje(30).
36. V tomto ohledu bych chtěl uvést, že jak vysvětlila bulharská vláda, k příkazu provést policejní evidenci dochází v přípravné fázi trestního řízení, která představuje fázi, během níž dochází k úkonům vyšetřování a shromažďování důkazů, na jejichž základě je třeba určit, zda byl spáchán trestný čin, kdo je jeho pachatelem a zda je založena trestní odpovědnost dotyčného. Po ukončení trestního vyšetřování a po předání důkazů musí státní zástupce rozhodnout o ukončení trestního řízení, o jeho přerušení, o návrhu na zproštění trestní odpovědnosti spojeného se správní pokutou, o návrhu dohody o vině a trestu nebo o vznesení obžaloby. Podáním těchto návrhů nebo obžaloby u soudu se zahajuje soudní fáze trestního řízení.
37. Existence důkazů ve vztahu k osobě, která byla donucena podrobit se policejní evidenci, musí být nutně ověřitelná při vstupu trestního řízení do soudní fáze, během níž musí mít soud, který věc projednává, možnost zkoumat všechny relevantní právní a skutkové otázky, zejména za účelem ověření, že důkazy, na nichž je obžaloba založena, nebyly získány nebo použity v rozporu s právy a svobodami zaručenými dotyčnému unijním právem(31).
38. Co se týče třetí podmínky, vnitrostátní právní předpisy předložené k posouzení Soudnímu dvoru musí být při dodržení zásady proporcionality nezbytné a skutečně odpovídat cíli obecného zájmu, který uznává Unie. Článek 68 ZMVR upravuje shromažďování a zpracování specifických údajů pro zvláštní kategorii osob a v tomto ohledu spadá do rámce směrnice 2016/680, která zavádí zvláštní režim týkající se osobních údajů a jejich zpracování příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů. Cíl sledovaný vnitrostátními právními předpisy dotčenými v původním řízení tak nezbytně představuje cíl obecného zájmu, který Unie uznává(32). Kromě toho, potřeby vyšetřování mohou rovněž vysvětlit rozhodnutí vnitrostátního zákonodárce vyjmout postup, jehož předmětem je žádost o povolení vynucení policejní evidence, navzdory závažným zásahům do práv zaručených články 7 a 8 Listiny, z ověřovací pravomoci soudu, pokud jde o dodržení osobní působnosti této evidence, a odložit tento přezkum na pozdější fázi řízení. Vnitrostátní právní předpisy se jeví jako zjevně vhodné k dosažení sledovaného cíle a nejeví se jako nepřiměřené, pokud stíhaná osoba má později skutečně možnost policejní evidenci zpochybnit, ať již před soudem, který nařídil její vynucení, nebo před jiným soudem.
2. K neověřování dostatečnosti důkazů a dodržení presumpce neviny
39. A konečně, předkládající soud vyjadřuje řadu obav týkajících se dodržování presumpce neviny, jak je zakotvena v článku 48 Listiny(33). Zabývá se zejména tím, zda nemožnost ověřit dostatečnost důkazů, které vedly k zahájení stíhání, v okamžiku, kdy příslušný soud musí nařídit policejní evidenci, neporušuje presumpci neviny stíhané osoby.
40. Vztažený ke čl. 6 písm. a) směrnice 2016/680, bod 31 jejího odůvodnění, který objasňuje smysl tohoto ustanovení, upřesňuje, že vytvoření různých kategorií osob, kterým musí odpovídat různé zpracování jejich osobních údajů, „by nemělo bránit uplatňování práva presumpce neviny zaručeného Listinou a EÚLP“.
41. Jak bylo připomenuto výše, předkládající soud se znepokojuje tím, že rozhodnutí, kterým příslušný soud musí nařídit policejní evidenci, je přijato postupem, který uvedenému soudu umožňuje pouze posoudit, zda je dotyčná osoba skutečně stíhána a zda skutečně odmítla součinnost při policejní evidenci. Co se týče trestních řízení, článek 48 Listiny byl v unijním právu proveden směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a práva být přítomen při trestním řízení před soudem(34). Tato směrnice se použije „na fyzické osoby[, které jsou] podezřelé“, a „ve všech stadiích trestního řízení od okamžiku, kdy se určitá osoba stane podezřelou […] ze spáchání trestného činu […], až do okamžiku nabytí právní moci konečného rozhodnutí o tom, zda tato osoba uvedený trestný čin spáchala“(35). Článek 4 odst. 1 směrnice 2016/343 ukládá členským státům přijmout „opatření nezbytná k zajištění toho, aby do doby, než byla podezřelé nebo obviněné osobě prokázána vina zákonným způsobem, nebyla tato osoba ve veřejných prohlášeních orgánů veřejné moci a soudních rozhodnutích jiných než o vině označována za vinnou“. Tím nicméně „nejsou dotčeny úkony prováděné v rámci trestního stíhání, jejichž účelem je prokázat vinu podezřelé nebo obviněné osoby, ani předběžná rozhodnutí procesní povahy, která přijaly soudní nebo jiné příslušné orgány a jež jsou založena na podezření či na usvědčujících důkazech“(36). Mimoto čl. 7 odst. 3 uvedené směrnice upřesňuje, že „pokud podezřelá nebo obviněná osoba využije svého práva neobviňovat sama sebe, nebrání tato skutečnost příslušným orgánům ve shromažďování důkazů, které lze zákonně získat zákonnými donucovacími prostředky a které existují nezávisle na vůli této osoby“.
42. Za těchto podmínek se domnívám, že lze mít za to, že rozhodnutí, kterým příslušný soud poté, co pouze vzal na vědomí údajné zahájení stíhání, v této fázi vychází z dostatečných důkazů o účasti dotyčné osoby na spáchání trestného činu stíhaného z úřední povinnosti a z jejího odmítnutí součinnosti při provádění policejní evidence, povoluje policejním orgánům tuto evidenci vynutit, nemůže být vykládáno jako zaujetí stanoviska k vině uvedené osoby, a tudíž ani k porušení presumpce její neviny(37).
43. Naopak, s ohledem na skutečnost, že soudce, který má nařídit policejní evidenci, je tentýž, před kterým bude případně zahájeno trestní řízení, které by vstoupilo do své soudní fáze, okolnost, že by v této fázi trestního řízení, navíc v kontextu, který se nezdá být kontradiktorní, nemohl posoudit dostatečnost důkazů, zajišťuje stíhanému, že soudce v souladu se zásadou presumpce neviny nebude „při posuzování trestní odpovědnosti obžalovaného […] zaujatý a předpojatý“(38). V každém případě „je třeba za účelem přezkumu, zda byla dodržena zásada presumpce neviny, vždy analyzovat soudní rozhodnutí a jeho odůvodnění jako celek a ve světle zvláštních okolností, za nichž bylo přijato“(39).
44. Z výše uvedené analýzy tak vyplývá, že čl. 6 písm. a) směrnice 2016/680 musí být ve světle článků 47 a 48 Listiny vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví, že přezkum provedený příslušným trestním soudem, k němuž byla podána žádost o povolení vynucení policejní evidence osobních údajů, zejména biometrických a genetických, při které osoba, proti níž bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, odmítne součinnost, je omezen na konstatování existence rozhodnutí o zahájení stíhání a odmítnutí dotyčné osoby, aniž by tento soud mohl posuzovat dostatečnost důkazů vedoucích k rozhodnutí o zahájení stíhání, neboť otázka dostatečnosti těchto důkazů bude moci být před soudem účelně uplatněna, případně i v pozdější fázi trestního řízení.
B. Ke čtvrté předběžné otázce
45. Čtvrtou předběžnou otázkou se předkládající soud Soudního dvora táže na výklad čl. 4 odst. 1 písm. b) a c)(40), jakož i článků 8 a 10 směrnice 2016/680, aby mohl in fine posoudit soulad článku 68 ZMVR, z něhož vyplývá, že fotografie, otisky prstů a odběry vzorků DNA jsou systematicky sbírány a zpracovávány, jakmile je určitá osoba stíhána pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, s těmito ustanoveními.
46. Směrnice 2016/680 zakotvuje zvláštní ustanovení ohledně zpracování týkající se takových zvláštních kategorií osobních údajů, jako jsou kategorie uvedené ve znění čtvrté předběžné otázky, v článku 10, který v podstatě stanoví, že zpracování biometrických a genetických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby „je povoleno pouze tehdy, pokud je zcela nezbytné, pokud existují vhodné záruky práv a svobod subjektu údajů a […] pokud je povoleno právem Unie nebo členského státu“(41).
47. Použití článku 10 kromě toho a a fortiori nebrání tomu, aby zpracování těchto zvláštních údajů podléhalo dalším požadavkům stanoveným směrnicí 2016/680, takže zpracování zvláštních kategorií osobních údajů musí být v souladu zejména s čl. 4 písm. b) a c) a s článkem 8 směrnice. Nicméně postupné posuzování těchto ustanovení by vedlo k redundantnímu výsledku, takže se mi zdá možné začlenit požadavky těchto ustanovení do analýzy prováděné na základě článku 10.
48. Mám totiž za to, že v prvé řadě tak musí být ověřeno, že zpracování údajů spadající do působnosti článku 10 je zcela nezbytné. To znamená zaprvé vymezit požadovanou úroveň nezbytnosti a zadruhé vnést do testu nezbytnosti rovněž zásadu minimalizace osobních údajů zakotvenou v čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice(42). Kontrola korelace použitých prostředků a sledovaného účelu, který musí být určitý, výslovně vyjádřený a legitimní ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/680, může rovněž proběhnout v této fázi analýzy. Ve druhé řadě je třeba se ujistit, že zpracování je opravdu povoleno právem členského státu, což, jak prokáži, odkazuje na status „zákona“ ve světle toho, co je stanoveno zejména v čl. 8 odst. 2 směrnice 2016/680. Ve třetí řadě bude třeba posoudit, zda zpracování upravené článku 10 odpovídá požadavku na poskytnutí vhodných záruk práv a svobod subjektu údajů.
1. K naprosté nezbytnosti zpracování údajů shromážděných při policejní evidenci
49. První podmínkou tedy je, že zpracování biometrických a genetických údajů musí být zcela nezbytné. Podle mého názoru není pochyb o tom, že se jedná o zesílený požadavek, jelikož čl. 8 odst. 1 směrnice 2016/680 se omezuje na odkaz na nezbytnost zpracování podmiňující jeho legalitu. Podotýkám však, aniž bych měl ambici podchytit všechna znění, že španělská, německá, anglická, italská, polská, portugalská nebo rumunská jazyková verze stanoví v článku 10 směrnice odlišnou prahovou hodnotu, neboť tato znění odkazují na striktně nezbytné zpracování(43). Rozdíl, byť subtilní, tu sice existuje, avšak jsem toho názoru, že ve skutečnosti nemá dopad na povahu testu, který z toho vyplývá. Naopak článek 10 směrnice 2016/680 jasně ukládá zesílenou úroveň požadavku, která je nezbytná v případě závažných zásahů do práva na ochranu osobních údajů(44), ve srovnání s tím, co je přípustné v rámci obecného režimu uplatňovaného na standardní údaje. V důsledku toho je třeba mít ideu přísné nezbytnosti neustále na mysli.
50. Pro její větší konzistentnost začnu zkoumáním účelů. Osobní údaje musí být shromažďovány pro stanovené, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmí být zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný, což vyžaduje přezkum vnitrostátního práva, které ze svých různých zdrojů vytváří právní režim policejní evidence, jehož provedení přísluší předkládajícímu soudu. Pouhé dovolávání se účelu sledovaného čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680 nemůže stačit ke konstatování, že požadavek stanovený v čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice je splněn. Směrnice 2016/680 sice uznává potřebu příslušných orgánů zpracovávat osobní údaje shromážděné v souvislosti s prevencí, vyšetřováním, odhalováním či stíháním určitých trestných činů také v jiném kontextu, aby mohly lépe chápat trestné činnosti a nalézat souvislosti mezi různými odhalenými trestnými činy(45), avšak vnitrostátní právo upravující tuto činnost musí určit účely zpracovávání, které musí být stanoveny jasně(46). Mimoto, pokud jde o cíl prevence, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, „takové závažné zásahy do základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny […] mohou být odůvodněny pouze bojem proti závažné trestné činnosti a předcházením závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti. Cílem spočívajícím v prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů obecně proto mohou být odůvodněny pouze zásahy do uvedených základních práv, které nejsou závažné povahy“(47).
51. Vnitrostátní předpisy musí být jasné a přesné(48), aby subjekty údajů mohly být informovány o rizicích, pravidlech, zárukách a právech(49) týkajících se zamýšleného zpracování. Podle mého názoru se přezkum legitimní povahy sledovaného účelu nemůže omezit na zkoumání pouhé zmínky o účelu společném s účely směrnice 2016/680 ve vnitrostátním právu, neboť takový účel je legitimizován rovněž podmínkami svého dosahování. Mimoto, pokud není dostatečně podrobný, pokud jde o podmínky svého praktického provádění, nelze sledovaný účel, jakkoliv legitimní, považovat, stále ve smyslu čl. 4 písm. b) směrnice 2016/680, za jednoznačný ani za stanovený. Vysvětlení a stanovení účelů jsou přitom zásadními fázemi k tomu, aby bylo možné provést přezkum naprosté nezbytnosti.
52. Co se týče zásady, podle níž musí být shromážděné a zpracovávané osobní údaje přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelům svého zpracování, jedná se o zásadu minimalizace údajů(50), jak je vyjádřena v čl. 4 odst. 1 písm. c) směrnice 2016/680.
53. Vhodnost a relevance údajů se a priori nejeví jako problematické, jelikož fotografie, otisky a DNA představují známé faktory jedinečné identifikace umožňující srovnáním prokázat údajnou účast dotyčné osoby na spáchání trestného činu, ať již v rámci probíhajícího trestního řízení, nebo porovnáním s důkazy získanými v dřívějších řízeních.
54. Bod 26 odůvodnění směrnice 2016/680 zahrnuje do zásady minimalizace údajů ověření nezbytné doby uchovávání dotčených údajů(51) a uvádí, že údaje „by měly být zpracovány pouze tehdy, nemůže-li být účelu zpracování přiměřeně dosaženo jinými prostředky“(52). Pokud jde mimoto o výjimky ze základního práva na ochranu osobních údajů a jeho omezení, musí být tyto výjimky a omezení činěny v mezích toho, co je naprosto nezbytné(53). Musí existovat rozumný vztah mezi údaji, které mají být uchovávány, a sledovaným cílem(54). Nejde sice o zpochybnění účinného přínosu evidence údajů konzultované vnitrostátními orgány k potlačování určitých, někdy i těch nejzávažnějších protiprávních jednání, Evropský soud pro lidská práva však již rozhodl, že takové mechanismy nemohou být zaváděny v přehnané logice maximalizace informací, které obsahují, a doby jejich uchovávání. Bez dodržení nezbytné přiměřenosti s ohledem na legitimní cíle, které jim jsou přisuzovány, by totiž výhody, které přinášejí, byly zmařeny závažnými zásahy do práv a svobod, které musí státy zajišťovat(55).
55. Soudní dvůr nedávno v souvislosti s GDPR a ohledně zásady minimalizace připomněl, že ke splnění požadavku přiměřenosti, který je vyjádřen ustanovením, které stanoví zásadu v tomto smyslu, „právní úprava, na které je zpracování založeno, [musí] stanovit jasná a přesná pravidla pro rozsah a použití předmětného opatření a vymezit minimální požadavky, tak aby osoby, o jejichž osobní údaje jde, měly dostatečné záruky umožňující účinně chránit tyto údaje před rizikem zneužití. Tato právní úprava musí být právně závazná ve vnitrostátním právu a musí zejména vymezit okolnosti a podmínky, za nichž může být přijato opatření týkající se zpracovávání takových údajů, čímž zaručí, že se zásah omezí na to, co je nezbytně nutné“(56). Uvedená právní úprava musí mimoto „vycházet z objektivních kritérií, na jejichž základě jsou vymezeny okolnosti a podmínky“(57), za nichž je osoba povinna předat osobní údaje za účelem jejich zpracování příslušnými orgány.
2. K požadavku, podle kterého musí být zpracování povoleno vnitrostátním právem
56. Článek 10 stanoví jako jednu z podmínek pro možnost zpracování zvláštních kategorií osobních údajů, že takové zpracování musí být povoleno unijním nebo vnitrostátním právem. Bod 33 odůvodnění směrnice 2016/680 upřesňuje, co se rozumí „vnitrostátním právem“, jakož i vlastnosti, které toto musí mít. Vnitrostátní právo tak musí být jasné a přesné a jeho použití předvídatelné. Jeho obsah je stanoven v čl. 8 odst. 2 směrnice, který stanoví, že ustanovení vnitrostátního práva upravující zpracování osobních údajů v působnosti směrnice stanoví „alespoň cíle zpracování, osobní údaje, jež mají být zpracovány, a účely zpracování“. Rozlišení mezi cíli zpracování a jeho účely se na první pohled nezdá být zjevné. Zdá se mi však, že jestliže účel lze formulovat na určité úrovni obecnosti, měly by cíle specifikovat konkrétní a bezprostřední užitečnost plánovaného zpracování(58). Vnitrostátní právo tak musí dostatečně jasně uvádět důvody, proč bylo zpracování této konkrétní kategorie údajů povoleno.
3. K existenci vhodných záruk pro práva a svobody subjektu údajů
57. S ohledem na rizika spojená se zpracováním tzv. citlivých osobních údajů musí být toto zpracování regulováno vhodnými zárukami pro práva a svobody subjektu údajů. Aby byly tyto záruky vhodné, musí být, což nepřekvapí, stanoveny zákonem(59). Posouzení existence těchto záruk vyžaduje mít přehled všech podmínek, tak aby bylo možné posoudit přesný rozsah dotčeného zpracování a zajistit účinnou ochranu proti nevhodnému nebo zneužívajícímu zpracování(60). Bod 37 odůvodnění směrnice 2016/680 totiž uvádí jako příklady takových záruk „možnost shromažďovat tyto údaje pouze ve spojení s jinými údaji o dotyčné fyzické osobě, možnost přiměřeně zabezpečit shromážděné údaje, přísnější pravidla pro přístup zaměstnanců příslušného orgánu k takovým údajům nebo zákaz předávání těchto údajů“. Jelikož se v oblasti zpracování citlivých údajů jedná o závažný zásah a s ohledem na rizika zneužití související s vlastní povahou těchto údajů, jsou otázky týkající se doby jejich uchovávání a přístupu příslušných orgánů k nim zásadní. Posouzení souladu zamýšleného zpracování s požadavky článku 10 směrnice 2016/680 tedy zahrnuje rovněž důkladný přezkum všech aspektů zamýšleného zpracování, které proto musí být jasně formulovány vnitrostátním právem(61) a musí splňovat normy stanovené právem unijním.
4. Závěry a prozatímní uplatnění
58. Z výše uvedeného tedy plyne, že článek 10 směrnice 2016/680 ve spojení s jejím čl. 4 písm. b) a c) a článkem 8 musí být ve světle článků 7 a 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny vykládán v tom smyslu, že shromažďování a zpracovávání biometrických a genetických údajů, jako jsou fotografie, otisky prstů a vzorek DNA, jakožto závažné zásahy do práva na ochranu osobních údajů, jsou povoleny pouze v případech, kdy je to nezbytně nutné pro sledování cílů souvisejících se závažnou trestnou činností, jež musí být jasně určeny vnitrostátním právem. Povaha a množství zpracovávaných osobních údajů musí striktně odpovídat sledovaným cílům a účelům a být s nimi konzistentní. V tomto ohledu musí vnitrostátní právo odrážet jeden z účelů sledovaných směrnicí 2016/680. Musí rovněž uvádět, jaké konkrétní sledované cíle mohou přispět k dosažení tohoto účelu. Rovněž musí být konkrétně upřesněny důvody, proč se i přes to, že se jedná o závažný zásah, jeví zpracování těchto údajů, zejména pak genetických, za tímto účelem nezbytně nutným. Vnitrostátní právo musí mimoto jasně stanovit podmínky zpracování ve všech jeho ohledech, to znamená od podmínek shromažďování až po podmínky přístupu k údajům a jejich vymazání, a to přesným a nezbytně přísně omezeným určením osobní působnosti opatření ke shromažďování a zpracování. Každá z těchto podmínek musí být omezena na to, co je nezbytně nutné. Takto vymezený režim musí být s to účinně chránit jednotlivce před riziky zneužití, které představuje zejména zpracování genetických údajů. Bude na předkládajícím soudu, aby se ujistil, že všechny tyto požadavky jsou důsledně dodržovány.
59. Nezdá se mi totiž, že by Soudní dvůr měl k dispozici všechny informace o stavu vnitrostátního práva upravujícím policejní evidenci, aby mohl sám rozhodnout o její slučitelnosti s unijním právem. Je však třeba uvést, že některé prvky související s touto evidencí vyvolávají již nyní určité otázky, či dokonce obavy.
60. Předkládající soud ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvádí, že cílem zpracování jsou pátrací činnosti a že zpracování spadá do rámce výkonu činností ministerstva vnitra. Mimoto z článku 27 ZMVR plyne, že údaje evidované policií na základě článku 68 zákona jsou používány „pouze“ k ochraně národní bezpečnosti, boji proti trestné činnosti a udržování veřejného pořádku(62). Údaje shromážděné v rámci policejní evidence budou zpracovány pro účely trestního řízení, v jehož rámci je dotyčná osoba stíhána, ale také „pro jiné účely související s bojem proti trestné činnosti“, jak uvádí ve svých písemnostech bulharská vláda, a v případě potřeby srovnáváním. Prima facie se zdá, že tyto účely sice odpovídají účelům uvedeným v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680, zejména pak souvisejícím s odhalováním a vyšetřováním trestných činů. Nicméně absence přesného určení sledovaného účelu, či dokonce kumulace uváděných účelů, stejně jako nedostatečná vysvětlení důvodů, proč daný účel ospravedlňuje takový prostředek (připomínám, že povinné a systematické shromažďování a zpracovávání tří typů osobních údajů spadajících do zvláštních kategorií, by mělo požívat zvýšené ochrany podle článku 10 směrnice 2016/680, včetně profilu DNA osob stíhaných pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti)(63), se jeví jako zjevné a hrozí, že budou bránit dalším fázím testu, který je třeba provést. Zejména pokud jde o automatizované doplňování profilu DNA dotyčné osoby do evidence, musí být úsilí vnitrostátního práva, pokud jde o vysvětlení nutnosti přistoupit k takovému zpracování, obzvláště důsledné, aby bylo podloženo, že dosažený výsledek plyne ze seriózně provedeného vyvážení dotčených zájmů.
61. I když se cíle, které údajně sleduje policejní evidence, zdají být v souladu s cíli uvedenými v čl. 1 odst. 1 směrnice 2016/680, vnitrostátní právo nestanovilo ani neupřesnilo vztah mezi rozsahem shromažďování – ať už se jedná o množství subjektů údajů, nebo o rozsah shromažďovaných a zpracovávaných údajů – a sledovanými účely.
62. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr již rozhodl, že účinnost trestního stíhání zpravidla nezávisí na jediném, nýbrž na všech vyšetřovacích nástrojích, které mají za tímto účelem k dispozici příslušné vnitrostátní orgány(64), pokud členský stát těmto orgánům povolí shromažďovat a zpracovávat tak citlivé osobní údaje, jako je profil DNA, musí být důvody, proč mají být tyto údaje zpracovány pro účely probíhajícího vyšetřování, konkrétně upřesněny.
63. Rovněž uvádím, že všechny osoby, proti nimž bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, se musí podrobit policejní evidenci. Předkládající soud přitom upřesňuje, že do této kategorie spadají téměř všechny trestné činy stanovené v trestním zákoně (úmyslný trestný čin/trestný čin stíhaný z úřední povinnosti). Všechny údaje jsou shromažďovány ve fázi stíhání, kdy – jak vyžaduje bulharské trestní právo procesní – již byly shromážděny dostatečné důkazy o vině stíhané osoby. Pokud jde o policejní evidenci, s osobami, které budou na konci řízení skutečně prohlášeny za vinné, však není zacházeno jinak než s osobami, u kterých se tak nestane, kromě, jak se zdá, práva na výmaz zpracovaných údajů, jakmile je osoba s konečnou platností zproštěna obžaloby. Pokud jde přitom o závažné zásahy a citlivé údaje vyžadující zvýšenou ochranu, kladu si otázku, proč tato logika není obrácená, tedy proč s policejní evidencí nečekat na odsouzení za vytýkané činy, což by mělo přinejmenším přednost v posílení selektivity opatření. Soudní dvůr však nemá k dispozici informace o důvodech volby vnitrostátního zákonodárce.
64. Povaha protiprávního jednání, pro které bylo zahájeno stíhání, rovněž není zohledněna. Pokud bychom šli do krajnosti, mohli bychom říci, že s osobou stíhanou pro dopravní přestupek bude zacházeno stejně jako s osobou stíhanou pro vraždu. Zdá se, že právní předpisy nestanovily případy, kdy není prováděna policejní evidence všech dotčených údajů. Přinejmenším pokud jde o probíhající trestní řízení, všechna přitom nevyžadují vytvoření profilu DNA k prokázání viny dotyčné osoby. Jelikož je opatření „omezeno“ na stíhané osoby, není sice jako takové obecné, naproti tomu jeho nediferencované použití pro širokou kategorii uvedených osob vyvolává jednoznačně otázky. Kromě toho se zdá, že vnitrostátní právo, které nerozlišuje podle závažnosti trestného činu, je již z tohoto pouhého hlediska obtížně slučitelné s judikaturou připomenutou v bodě 50 tohoto stanoviska.
65. Zvláštní pozornost bude třeba věnovat i podmínkám uchovávání údajů a přístupu k nim, ohledně čehož má Soudní dvůr jen málo informací.
66. A konečně, k otázce srovnávání takto získaných údajů mám dvě poznámky. Nejprve, pokud jde o porovnání s důkazy získanými při předchozích šetřeních, striktně nezbytný výklad tohoto cíle může nanejvýš případně odůvodnit okamžité srovnání stop, aniž by bylo nezbytné více či méně dlouhodobé uchovávání údajů stíhaných osob. A dále, pokud je ideou vytvoření databáze za účelem usnadnění řešení budoucích trestných činů, tedy v případech recidivy, jeví se zcela neodůvodněným plnit tuto databázi citlivými osobními údaji osob, u nichž, i když ještě nebyly shledány vinnými, by již byly uplatňovány prvky boje proti zcela hypotetickému riziku recidivy, které by představovaly.
IV. Závěry
67. S ohledem na všechny předchozí úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí a čtvrtou předběžnou otázku položenou Specializiran nakazatelen sad (zvláštní trestní soud, Bulharsko) následovně:
„Článek 6 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV musí být ve světle článků 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví, že přezkum provedený příslušným trestním soudem, k němuž byla podána žádost o povolení vynucení policejní evidence osobních údajů, zejména biometrických a genetických, při které osoba, proti níž bylo zahájeno stíhání pro úmyslný trestný čin stíhaný z úřední povinnosti, odmítne součinnost, je omezen na konstatování existence rozhodnutí o zahájení stíhání a odmítnutí dotyčné osoby, aniž by tento soud mohl posuzovat dostatečnost důkazů vedoucích k rozhodnutí o zahájení stíhání, neboť otázka dostatečnosti těchto důkazů bude moci být před soudem účelně uplatněna, případně i v pozdější fázi trestního řízení.
Článek 10 směrnice 2016/680 ve spojení s jejím čl. 4 písm. b) a c) a článkem 8 této směrnice musí být ve světle článků 7 a 8 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv vykládán v tom smyslu, že shromažďování a zpracovávání biometrických a genetických údajů, jako jsou fotografie, otisky prstů a vzorek DNA, jakožto závažné zásahy do práva na ochranu osobních údajů, jsou povoleny pouze v případech, kdy je to nezbytně nutné pro sledování cílů souvisejících se závažnou trestnou činností, jež musí být jasně určeny vnitrostátním právem. Povaha a množství zpracovávaných osobních údajů musí striktně odpovídat sledovaným cílům a účelům a být s nimi konzistentní. V tomto ohledu musí vnitrostátní právo sledovat jeden z účelů sledovaných i směrnicí 2016/680. Musí rovněž uvádět, jaké konkrétní sledované cíle mohou přispět k dosažení tohoto účelu. Rovněž musí být konkrétně upřesněny důvody, proč se i přes to, že se jedná o závažný zásah, jeví zpracování těchto údajů, zejména pak genetických, za tímto účelem nezbytně nutným. Vnitrostátní právo musí mimoto jasně stanovit podmínky zpracování ve všech jeho ohledech, to znamená od podmínek shromažďování až po podmínky přístupu k údajům a jejich vymazání, a to přesným a nezbytně přísně omezeným určením osobní působnosti opatření ke shromažďování a zpracování. Každá z těchto podmínek musí být omezena na to, co je nezbytně nutné. Takto vymezený režim musí být s to účinně chránit jednotlivce před riziky zneužití, které představuje zejména zpracování genetických údajů. Je na předkládajícím soudu, aby se ujistil, že všechny tyto požadavky jsou dodržovány“.