USNESENÍ TRIBUNÁLU (kasačního senátu)

24. září 2010

Věc T‑498/09 P

Petrus Kerstens

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Povyšování – Povyšovací rok 2005 – Přidělování prioritních bodů – Důkazní břemeno – Právo na obhajobu – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne 29. září 2009, Kerstens v. Komise (F‑102/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑359 a II‑A‑1‑1881), a znějící na zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Petrus Kerstens ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto řízení.

Shrnutí

1.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přípustnost – Právní otázky

(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)

2.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Podmínky

(Služební řád úředníků, čl. 45 odst. 1)

3.      Řízení – Písemná část řízení

1.      Podle článku 11 přílohy I statutu Soudního dvora je kasační opravný prostředek podaný k Tribunálu omezen na právní otázky. Pouze Soud pro veřejnou službu je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a tento skutkový stav posoudit.

V rámci kasačního opravného prostředku podaného k Tribunálu je tedy přípustné, aby se dotyčný dovolával nesprávného právního posouzení při výkladu ustanovení použitelných v oblasti hodnocení úředníků.

(viz body 25 a 26)

Odkazy:

Tribunál, 19. března 2010, Bianchi v. ETF, T‑338/07 P, bod 61 a citovaná judikatura

2.      I když jsou posudky o vývoji služebního postupu jako celek základním podkladem pro přezkum předcházející přidělení prioritních bodů, které má k dispozici každé generální ředitelství, a z tohoto důvodu musí existovat určitá soudržnost mezi body za zásluhy a počtem prioritních bodů přidělených úředníkům, nelze z toho nicméně dovodit, že mezi body za zásluhy a prioritními body existuje přesný a aritmetický vzájemný vztah. Cílem zavedení prioritních bodů je totiž umožnit generálním ředitelstvím odměnit úředníky, o nichž se domnívají, že prokázali zvláštní zásluhy, které pouze body za zásluhy neodrážejí, buď tím, že jejich výsledky přesahují jejich individuální cíle, nebo tím, že jejich úsilí a výsledky byly mimořádné. V tomto rámci musí mít generální ředitelství posuzovací pravomoc, o kterou by byla připravena, pokud by mezi prioritními body a body za zásluhy existoval vzájemný vztah.

(viz bod 29)

Odkazy:

Tribunál, 23. listopadu 2006, Lavagnoli v. Komise, T‑422/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 61 a 62; Tribunál, 1. dubna 2009, Valero Jordana v. Komise, T‑385/04 Sb. VS. s. I‑A‑2‑1 a II‑A‑2‑1, body 138 a 153

3.      Ústní část řízení je stejně jako písemná část řízení základní a – s výjimkou některých výslovně stanovených případů – povinnou částí soudního řízení, která účastníkům řízení umožňuje užitečně předložit jejich argumenty a zejména se vyjádřit k argumentům nebo důkazům, ke kterým se nemohli vyjádřit během písemné části řízení. Okolnost, že dotyčný nemohl písemně předložit některá ze svých vyjádření k věci samé, jelikož Soud pro veřejnou službu se rozhodl povolit předložení repliky pouze ohledně otázek přípustnosti, nemůže tedy zakládat porušení práva na obhajobu.

(viz bod 38)

Odkazy:

Soudní dvůr, 1. dubna 1982, Holdijk a další, 141/81 až 143/81, Recueil, s. 1299, bod 7

Tribunál, 27. října 1994, Mancini v. Komise, T‑508/93, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑761, body 33 a 34