ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)

15. července 2015 (*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Stanovení cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Spolupráce během správního řízení“

Ve věci T‑398/10,

Fapricela – Indústria de Trefilaria, SA, se sídlem v Ançã (Portugalsko), původně zastoupená M. Gorjão-Henriquesem, S. Rouxem, T. Guerreiro Caiadem a R. Lopes Rodriguesem, dále Guerreiro Caiadem, Lopes Rodriguesem a S. Albertem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené F. Castillem de la Torre, P. Costou de Oliveira a V. Bottkou, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Marques Mendesem, advokáty,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení a změnu rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010, v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel), změněného rozhodnutím Komise C (2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutím Komise C (2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011,

TRIBUNÁL (šestý senát),

ve složení S. Frimodt Nielsen (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a A. M. Collins, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 16. října 2014,

vydává tento

Rozsudek(1)

[omissis]

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

56      Společnost Fapricela podala projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. září 2010.

57      Samostatným podáním zapsaným v kanceláři Tribunálu téhož dne podala žalobkyně návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Tento návrh byl zamítnut usnesením ze dne 15. července 2011, Fapricela v. Komise (T‑398/10 R, EU:T:2011:395), a bylo stanoveno, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí kasační opravný prostředek, který byl zamítnut usnesením ze dne 20. dubna 2012, Fapricela v. Komise [C 507/11 P(R), EU:C:2012:231].

58      Podáním ze dne 12. prosince 2010 přizpůsobila žalobkyně své důvody a návrhová žádání v důsledku přijetí prvního pozměňujícího rozhodnutí a předložila upravenou žalobu.

59      Rozhodnutím ze dne 6. června 2011 požádal Tribunál Komisi, aby mu předložila druhé pozměňující rozhodnutí. Komise této žádosti vyhověla dne 17. června 2011.

60      V důsledku přijetí druhého pozměňujícího rozhodnutí Fapricela znovu přizpůsobila své důvody a návrhová žádání podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. července 2011.

61      Písemná část řízení skončila dne 21. listopadu 2011, když Komise předložila dupliku v jednacím jazyce.

62      Vzhledem k tomu, že počínaje dnem 23. září 2013 bylo složení senátů Tribunálu změněno, byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému byla následně tato věc dne 3. října 2013 přidělena.

63      Předběžná zpráva upravená v čl. 52 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 byla předána šestému senátu dne 7. února 2014.

64      Dne 14. března 2014 žalobkyně zaslala Tribunálu dopis týkající se platby zálohy na pokutu uloženou Komisí a probíhajících jednání o plánu vyrovnání dluhu.

65      Dne 9. dubna 2014, v rámci organizačních procesních opatření upravených v článku 64 jednacího řádu ze dne 2. května 1991, Tribunál zaslal žalobkyni i Komisi písemný seznam šestnácti otázek.

66      Komise a žalobkyně vyhověly tomuto opatření dopisy z 8. května a 2. června 2014.

67      Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl dne 14. května 2014 zahájit ústní část řízení.

68      Fapricela navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil články 1, 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v kterém se dotýkají žalobkyně;

–        podpůrně podstatně snížil výši pokuty, která jí byla uložena;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

69      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

70      Žalobkyně uplatňuje sedm žalobních důvodů na podporu žaloby.

71      První žalobní důvod vychází z porušení článku 101 SFEU, z porušení zásad osobní odpovědnosti, personality trestu, presumpce neviny, rovnosti zbraní a rovného zacházení, jakož i z porušení práva na obhajobu a z nedostatečného odůvodnění. Fapricela v podstatě tvrdí, že se neúčastnila činnosti klubu Evropa, že jí nebyla tato činnost známa (první část žalobního důvodu), a Komise se tedy mylně domnívala, že se žalobkyně podílela na jediném a trvajícím protiprávním jednání, jak bylo vymezeno v napadeném rozhodnutí (druhá část žalobního důvodu). Kromě toho žalobkyně uvádí, že Komise nesprávně konstatovala její účast na dohodě, zejména co se týče ocelových lan (třetí část žalobního důvodu).

72      Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásad proporcionality, rovného zacházení a personality trestu. Fapricela uvádí v podstatě, že na jedné straně pokyny z roku 2006 jsou stiženy strukturální vadou, která vede k tomu, že při použití stropu ve výši 10 % obratu se uloží přísnější pokuty menším podnikům, a že na druhé straně v projednávaném případě Komise nevzala z hlediska proporcionality v úvahu celou řadu dalších faktorů mimo strop ve výši 10 % obratu, které měly vést ke snížení částky pokuty, která jí byla uložena.

73      Třetí žalobní důvod vychází z pochybení ve výpočtu doby účasti společnosti Fapricela na činnosti klubu España, neboť Komise podle žalobkyně nesprávně započítala období od října 2000 do března 2001, v němž stála žalobkyně mimo kartelovou dohodu.

74      Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení pokynů z roku 2006 a z porušení rovného zacházení, v tom smyslu, že Komise chybně nepřiznala snížení částky pokuty s ohledem na platební schopnost žalobkyně.

75      Při příležitosti přizpůsobení svých žalobních důvodů a návrhových žádání v důsledku přijetí prvního a následně druhého pozměňujícího rozhodnutí, žalobkyně následně uplatnila dva doplňující žalobní důvody, vycházející na jednu stranu z porušení práva na obhajobu, podstatných procesních náležitostí a z nedostatečného odůvodnění, a na druhou stranu, z porušení článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.

76      Na ústním jednání žalobkyně vzala zpět druhý doplňující žalobní důvod.

77      Na ústním jednání rovněž žalobkyně uplatnila nový žalobní důvod a v podstatě tvrdila, že Komise porušila její právo na obhajobu tím, že jí neoznámila své první pozměňující rozhodnutí, které změnilo původní rozhodnutí v části týkající se hodnoty prodejů, kterou Komise vzala v úvahu pro výpočet výše pokuty.

78      Postupně je třeba přezkoumat žalobní důvod uplatněný na ústním jednání, který vychází z porušení práva na obhajobu společnosti Fapricela (oznámení prvního pozměňujícího rozhodnutí), první dvě části prvního žalobního důvodu (vědomost o klubu Evropa a jediné a trvající protiprávní jednání), třetí žalobní důvod (distancování se od klubu España od října 2000 do 9. dubna 2001), třetí část prvního žalobního důvodu (neúčast na kartelové dohodě v oblasti ocelových lan v rámci klubu España), druhý žalobní důvod (nepřiměřený charakter pokuty a závažnosti protiprávního jednání, které je konstatováno k tíži žalobkyně), čtvrtý žalobní důvod (platební neschopnost žalobkyně) a konečně první doplňující žalobní důvod uplatněný při přizpůsobení žalobních důvodů a návrhových žádání.

I –  K žalobnímu důvodu uplatněnému na jednání, vycházejícímu k porušení práva na obhajobu ze strany Komise, které spočívá v neoznámení prvního pozměňujícího rozhodnutí žalobkyni

79      Žalobkyně v podstatě tvrdí, že její právo na obhajobu bylo porušeno, jak v rámci správního řízení, tak před Tribunálem, pokud ho Komise neuvědomila o prvním pozměňujícím rozhodnutí, kterým změnila původní rozhodnutí v části týkající se hodnoty prodejů, podle níž byla vypočítána výše pokuty.

80      Je třeba uvést, aniž je zpochybněno, že poměrná výše hodnoty tržeb z prodejů byla Komisi sdělena žalobkyní na žádost Komise ze dne 16. června 2009 (viz příloha B1 žalobní odpovědi), což sama žalobkyně mimo jiné přiznala na jednání, že zaprvé první pozměňující rozhodnutí je součástí spisu obsahujícího úpravu žalobních důvodů a návrhových žádání, předloženého žalobkyní dne 12. prosince 2010, a zadruhé, že dopis datovaný 29. října 2010, kterým Komise oznámila toto rozhodnutí žalobkyni, je rovněž obsahem přílohy k uvedenému podání.

81      Z toho vyplývá, že v rozporu s tvrzením žalobkyně, první pozměňující rozhodnutí jí bylo řádně oznámeno a vykonávala své právo na obhajobu, když přizpůsobila své žalobní důvody a návrhová žádání v důsledku tohoto oznámení.

82      Aniž by bylo třeba vyjadřovat se k přípustnosti tohoto žalobního důvodu, poprvé uplatněného na jednání, je třeba jej zamítnout jako skutkově nepodložený.

II –  K prvním dvěma částem prvního žalobního důvodu, vycházejícího z porušení článku 101 SFEU, zásad osobní odpovědnosti, personality trestů, presumpce neviny, rovnosti zbraní a rovného zacházení a z porušení práva na obhajobu a nedostatečného odůvodnění

A –  Připomenutí napadeného rozhodnutí

83      Podle bodu 659 odůvodnění napadeného rozhodnutí:

„Fapricela byla také přítomna na setkání v Madridu dne 17. května 2001 (viz příloha 4). Zejména tvrdí, že žádné srovnání s klubem Italia není jednoznačně navrhováno, s odkazem na setkání ze dne 6. července 2001 (jedná se pravděpodobně o setkání ze dne 17. května 2001. Komise nicméně zdůrazňuje, že poznámky z průběhu této schůzky jasně ukazují, že pro španělské a portugalské výrobce bylo účelem této schůzky vysvětlit společnosti Tréfileurope, že jejich iberská dohoda o APC funguje bezchybně (jako v Itálii: seznamy zákazníků, objemy prodeje na zákazníka, celkové objemy prodeje).“

84      Komise z výše uvedeného vyvodila závěr, že společnost Fapricela byla obeznámena s existencí klubu Evropa až od schůzky konané dne 17. května 2011 (bod 660 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

85      Toto opožděné obeznámení se s klubem Evropa vzala Komise v úvahu, když stanovila procentní podíl hodnoty prodejů na základě závažnosti protiprávního jednání (body 949 a 953 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

B –  Závěry Tribunálu

1.     Připomenutí zásad v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů, jakož i povinnosti uvést odůvodnění

86      Podle ustálené judikatury v oblasti důkazního břemene přísluší zaprvé straně nebo orgánu, který tvrdí, že bylo porušeno právo hospodářské soutěže, aby předložil důkaz, který právně dostačujícím způsobem prokazuje skutečnosti zakládající protiprávní jednání, a zadruhé přísluší podniku, který uplatňuje důvod na obranu proti konstatování, že se dopustil protiprávního jednání, aby předložil důkaz, že podmínky použití tohoto důvodu na jeho obranu jsou splněny, takže uvedený orgán bude muset uplatnit jiné důkazy (rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Peróxidos Orgánicos v. Komise, T‑120/04, Sb. rozh., EU:T:2006:350, s. II‑4441, bod 50; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, EU:T:1998:608, bod 58, a ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Sb. rozh., EU:C:2004:6, s. I‑123, bod 78). Doba trvání protiprávního jednání je prvkem naplňujícím znaky protiprávního jednání na základě čl. 101 odst. 1 SFEU, přičemž břemeno prokázání existence tohoto prvku nese hlavně Komise (rozsudky Tribunálu ze dne 7. července 1994, Dunlop Slazenger v. Komise, T‑43/92, Recueil, EU:T:1994:79, s. II‑441, bod 79, a výše uvedený Peróxidos Orgánicos v. Komise, EU:T:2006:350, bod 51).

87      Toto rozložení důkazního břemene se může nicméně měnit v rozsahu, v němž skutkové okolnosti, kterých se strana dovolává, mohou zavazovat druhou stranu k poskytnutí vysvětlení nebo odůvodnění, přičemž pokud tak neučiní, lze dospět k závěru, že důkazní břemeno bylo uneseno (v tomto smyslu viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 100 výše, EU:C:2004:6, bod 79, a rozsudek Peróxidos Orgánicos v. Komise, bod 100 výše, EU:T:2006:350, bod 53).

88      Pokud jde o důkazní prostředky, které Komise může v tomto ohledu uplatnit, v právu Společenství platí zásada volného hodnocení důkazů (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, Sb. rozh., EU:C:2007:53, s. I‑829, bod 63; rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Recueil, EU:C:2007:53, s. II‑2501, bod 273). Jelikož zákaz účasti na protisoutěžních praktikách a dohodách, jakož i sankce, které pachatele mohou postihnout, jsou obecně známé, je totiž obvyklé, že činnosti, se kterými jsou tyto praktiky a dohody spojeny, se odehrávají tajně, že setkání se konají tajně, nejčastěji ve třetí zemi, a že související dokumentace je omezena na minimum. I když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi hospodářskými subjekty, jako jsou zápisy ze schůzky, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Ve většině případů musí být existence protisoutěžního jednání nebo dohody vyvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které ve svém celku mohou představovat, pokud neexistuje jiné logické vysvětlení, důkaz o porušení práva hospodářské soutěže (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 100 výše, body 55 až 57). Takové nepřímé důkazy a shody okolností umožňují odhalit nejen existenci protisoutěžních jednání nebo dohod, ale rovněž dobu trvání pokračujícího protisoutěžního jednání a dobu uplatňování uzavřené dohody porušující právo hospodářské soutěže (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006, Technische Unie v. Komise, C‑113/04 P, Sb. rozh., EU:C:2006:593, bod 166).

89      Je nezbytné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že došlo k protiprávnímu jednání, uvedla přesné a shodující se důkazy (viz rozsudky Tribunálu ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T‑62/98, Recueil, EU:T:2000:180, s. II‑2707, body 43 a 72 a citovaná judikatura; JFE Engineering v. Komise, bod 86 výše, bod 179 a citovaná judikatura, a ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh., EU:T:2005:367, s. II‑4407, bod 217 a citovaná judikatura). Nicméně není nutné, aby každý z důkazů předložených Komisí odpovídal těmto kritériím se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá celkově tomuto požadavku (rozsudky JFE Engineering v. Komise, bod 88 výše, EU:T:2004:221, bod 180, a výše uvedený rozsudek Groupe Danone v. Komise, EU:T:2005:367, bod 218; rovněž v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, EU:T:1999:80, body 768 až 778, a zejména bod 777). Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, judikatura vyžaduje, aby se Komise, pokud neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, opřela alespoň o důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty (rozsudky Technische Unie v. Komise, bod 88 výše, EU:C:2006:593, bod 169; Dunlop Slazenger v. Komise, bod 86 výše, bod 79, a Peróxidos Orgánicos v. Komise, bod 100 výše, EU:T:2006:350, bod 51).

90      Pokud jde o důkazní hodnotu, kterou je třeba přiznat různým důkazům, je třeba zdůraznit, že jediným náležitým kritériem pro hodnocení předložených důkazů je jejich hodnověrnost (rozsudek Dalmine v. Komise, bod 88 výše, EU:C:2007:53, bod 63; viz rozsudky Tribunálu ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T‑44/00, Recueil, EU:T:2004:221, s. II‑2223, bod 84 a citovaná judikatura, a JFE Engineering a další v. Komise, bod 88 výše, EU:T:2004:221, bod 273). Podle obecných pravidel v oblasti dokazování závisí hodnověrnost, a tedy důkazní hodnota dokumentu na jeho původu, okolnostech jeho vypracování, osobě, které je určen a jeho obsahu (rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, EU:T:2000:77, s. II‑491, bod 1053, stanovisko soudce Vesterdorfa ve funkci generálního advokáta ve věci Rhône-Poulenc v. Komise, T‑1/89 EU:T:1991:38). Zejména je třeba přiznat velký význam okolnosti, že dokument byl vyhotoven v bezprostřední souvislosti se skutkovými okolnostmi (rozsudek Tribunálu ze dne 11. března 1999, Ensidesa v. Komise, T‑157/94, Recueil, EU:T:1999:54, s. II‑707, bod 312) nebo přímým svědkem těchto okolností (v tomto smyslu viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 102 výše, EU:T:2004:221, bod 207). Dokumenty, ze kterých vyplývá, že došlo ke kontaktům mezi několika podniky a že tyto podniky sledovaly právě cíl předem odstranit nejistotu ohledně budoucího chování jejich konkurentů, prokazují právně dostačujícím způsobem, že existuje jednání ve vzájemné shodě (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, EU:C:1975:174, s. 1663, body 175 a 179). Dále musejí být prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy prohlašujícího, v zásadě považována za zvláště věrohodné důkazní materiály (v tomto smyslu viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 88 výše, EU:T:2004.221, body 207, 211 a 212).

91      Kromě toho je ustálenou judikaturou, že sdělení informací svým soutěžitelům za účelem připravení protisoutěžní dohody postačuje k prokázání existence jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 101 SFEU (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh., EU:T:2008:254, bod 178 a citovaná judikatura).

92      Má-li soud v tomto kontextu pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu osobám, jimž je rozhodnutí určeno, takže soud nemůže učinit závěr, že Komise z právního hlediska dostačujícím způsobem prokázala existenci dotčeného protiprávního jednání v případě, že o této otázce má stále ještě pochybnosti (rozsudky JFE Engineering v. Komise, bod 88 výše, EU:T:2004:221, bod 177, a Groupe Danone v. Komise, bod 89 výše, EU:T:205:367, bod 215). Za této naposledy uvedené situace je totiž nutné vzít v úvahu zásadu presumpce neviny tak, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je součástí základních práv, která podle judikatury Soudního dvora, potvrzené mimoto článkem 47 Listiny základních práv, chráněna právním řádem Unie. S ohledem na povahu dotčených protiprávních jednání, jakož i na povahu a stupeň přísnosti souvisejících sankcí se zásada presumpce neviny použije zejména na řízení, která se týkají porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných pro podniky a v rámci kterých může být rozhodnuto o pokutách či penále (rozsudky ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, Recueil, EU:C:1999:358, body 149 a 150, a ze dne 8. července 1999, Montecatini v. Komise, C‑235/92 P, Recueil, EU:C:1999:362, s. I‑4539, body 175 a 176; a Groupe Danone v. Komise, bod 89 výše, EU:T:2005:367, bod 216).

93      Existence protiprávního jednání musí být posouzena pouze na základě důkazů shromážděných Komisí v rozhodnutí, které uvedené protiprávní jednání konstatuje, a jedinou relevantní otázkou, kterou je třeba ve věci samé zodpovědět, je, zda bylo na základě těchto důkazů protiprávní jednání prokázáno, či nikoliv (rozsudek Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 90 výše, EU:T:2000:77, bod 726).

94      Konečně odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž předmětný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s Francie, C‑367/95 P, Recueil, EU:C:1998:154, bod 63, ze dne 30. září 2003, Německo v. Komise, C‑301/96, EU:C:2003:509, bod 87, a rozsudek ze dne 22. června 2004, Portugalsko v. Komise, C‑42/01, Sb. rozh., EU:C:2004:379, bod 66).

2.     K opodstatněnosti první části prvního žalobního důvodu, týkajícího se nevědomosti o celoevropské složky kartelové dohody

95      Žalobkyně v podstatě zpochybňuje důkazy uplatněné Komisí ve vztahu jak k době protiprávního jednání před 17. květnem 2001, tak k době protiprávního jednání od 17. května 2001 do 19. září 2002.

a)     K době protiprávního jednání před 17. květnem 2001

96      Fapricela v podstatě zpochybňuje význam důkazů uplatněných Komisí ve vztahu k dvěma schůzkám konaným 25. listopadu 1999 a 18. října 2000, které by nasvědčovaly, že žalobkyně byla již v této době obeznámena s evropským rozměrem kartelové dohody.

97      Je nicméně nutno uvést, že Komise nevzala v úvahu tyto důkazy ani tyto dvě schůzky, protože je neshledala dostatečně významnými pro posouzení otázky, zda Fapricela byla obeznámena s evropským rozměrem kartelové dohody před 17. květnem 2001.

98      Argumentace žalobkyně ve věci těchto dvou schůzek je tedy irelevantní, v důsledku čehož je nutné ji odmítnout.

b)      K době od 17. května 2001 do 19. září 2002

99      Žalobkyně v podstatě zpochybňuje význam důkazů shromážděných Komisí, které by osvědčovaly vědomost žalobkyně o evropském rozměru kartelové dohody počínaje 17. květnem 2001.

100    Komise považuje dvě schůzky za prokazující vědomost Fapricely o existenci klubu Evropa. Jedná se o schůzky ze dne 17. května a 6. července 2001.

101    Je třeba upřesnit, že Komise v písemných vyjádřeních sice zmiňuje „další schůzky“, kterých se měla účastnit žalobkyně a na kterých byl diskutován celoevropský rozměr kartelové dohody, avšak neupřesnila, které schůzky to byly. Přezkum napadeného rozhodnutí, a zejména přílohy 4 neumožňuje určit, které schůzky to byly, a je tedy třeba uzavřít, že napadené rozhodnutí odkazuje pouze na schůzky ve dnech 17. května a 6. července 2001.

102    V důsledku toho je třeba přezkoumat důkazy uplatněné Komisí se zřetelem ke každé z těchto dvou schůzek.

 Ke schůzce ze dne 17. května 2001

103    Z tabulky obsažené v příloze 4 napadeného rozhodnutí, vyplývá, že Fapricela se účastnila této schůzky, a ta to nepopírá.

104    Žalobkyně naproti tomu v podstatě uplatňuje řadu argumentů obecného charakteru, které rovněž platí pro schůzku ze dne 6. července 2001. Na prvním místě, žalobkyně se neúčastnila schůzek klubu Evropa na Pyrenejském poloostrově ani žádné mezinárodní schůzky, která se konala mimo Pyrenejský poloostrov, ani nebyla na žádnou pozvána. To je potvrzeno zaprvé tím, že v napadeném rozhodnutí není žádná zmínka o účasti žalobkyně na schůzkách klubu Evropa nebo informační služby Eurostress (dále jen „ESIS“), hlavního sdružení výrobců předpínací oceli, nebo na okraji tohoto sdružení, zadruhé tím, že není uvedena v oddíle 9.1.5.1.7., který obsahuje vyjednávání týkající se Španělska a Portugalska, a zatřetí tím, že účast žalobkyně v klubu Evropa, který se rozšířil v roce 2002 (viz bod 48 výše) nebyla prokázána. Na druhém místě žalobkyně nepůsobila mimo trh na Pyrenejském poloostrově. Na třetím místě žalobkyně vstoupila do kartelové dohody v pozdní fázi. Na čtvrtém místě ostatní členové žalobkyni nepovažovali za účastníka celoevropské dohody. Na pátém místě vše, a zejména model koordinace přidělený společnosti Tysca, ukazuje, že ostatní se členové snažili žalobkyni z této celoevropské dohody vyloučit.

105    Žalobkyně mimo jiné uvádí řadu argumentů, které se vztahují konkrétně ke schůzce ze dne 17. května 2001. Na prvním místě si žalobkyně nevzpomíná, že by společnost Tréfileurope byla přítomna na této schůzce a zdůrazňuje, že její účast není uvedena v zápise z tohoto jednání (s. 30044 správního spisu). Na druhém místě žalobkyně tvrdí, že tyto zápisy prokazují pouze dvoustranné jednání mezi společnostmi Emesa a Tréfileurope, kterého se žalobkyně neúčastnila. Na třetím místě, účast společnosti Tréfileurope by mohla být nanejvýš považována za snahu o vstup do klubu España, a není možno z ní vyvodit, že by se projednávaly jiné záležitosti než iberská dohoda s tímto podnikem. Na čtvrtém místě žádný důkaz neumožňuje prokázat, že se na této schůzce mluvilo o klubu Italia, a to včetně dokumentu na str. 34552 spisu. Na pátém místě žalobkyně tvrdí, že i když došlo k výměně informací s tímto subjektem, není to dostatečně relevantní pro prokázání toho, že Fapricela věděla, že kartelová dohoda má dosah mimo Pyrenejský poloostrov. Na šestém místě žalobkyně zpochybňuje význam důkazů na stranách 30044, 30045, 20008 až 20011, 20063, 11690, 11691, 11697, 11698 a 34612. Na sedmém místě žalobkyně tvrdí, že v každém případě jí tyto dokumenty nebyly dány na vědomí v rámci správního řízení, což podle ní znamená porušení práva na obhajobu a zásady kontradiktornosti řízení. Na osmém místě žalobkyně zpochybňuje, že její podíly na unijním trhu by byly diskutovány na této schůzce, a zejména zpochybňuje výklad, který Komise provedla ve vztahu k důkazům na straně 30666 spisu.

–       K oznámení důkazů společnosti Fapricela

106    V odpovědi na písemný dotaz Tribunálu společnost Fapricela uznala, že obdržela DVD zaslané jí Komisí dne 8. října 2008.

107    Při této příležitosti rovněž uznala, že byla upozorněna Komisí, že důvěrné dokumenty připojené k žádosti o shovívavost, jako například dokumenty shromážděné na DVD zaslaném žalobkyni dne 8. října 2008, jsou dostupné v prostorách Komise.

108    Na jednání dne 16. října 2014 společnost Fapricela dále uznala, že všechny důkazy uplatněné Komisí, o kterých se ve svých písemných podáních domnívala, že k nim nemá přístup, byly buď v jejím držení a současně v příloze její žaloby, nebo dostupné na DVD, které jí zaslala Komise, popř. formou konzultace v prostorách Komise.

109    Fapricela v důsledku toho vzala zpět své výtky spočívající v porušení práva na obhajobu.

–       K přítomnosti společnosti Tréfileurope na schůzce dne 17. května 2001

110    Je třeba zdůraznit, že Fapricela nezpochybnila tvrzení Komise, že přítomnost společnosti Tréfileurope na schůzce dne 17. května 2001 byla potvrzena samotnou společností Tréfileurope v jejím prohlášení ze dne 11. června 2003 (viz strana 34552 spisu), jakož i poznámkami společnosti Emesa i informacemi poskytnutými společností Tysca (viz příloha 4 napadeného rozhodnutí, bod týkající se schůzky ze dne 17. května 2001.

111    Se zřetelem k těmto důkazům má Tribunál za to, že je v jejich důsledku právně dostačujícím způsobem prokázáno, že tento podnik byl přítomen na této schůzce, a je nutné odmítnout tvrzení žalobkyně, kterými to popírá.

–       K obsahu diskuse se společností Tréfileurope, která se uskutečnila v rámci schůzky dne 17. května 2001

112    Fapricela a Komise se současně rozcházejí ohledně obsahu schůzky z 17. května 2001, jak ho předložila Komise v příloze 4 napadeného rozhodnutí, i způsobu, jakým má být vykládán.

113    Obě strany sice souhlasí s tím, že bylo řečeno, že klub España „funguje naprosto dobře“, ovšem žalobkyně má v podstatě za to, že Komise z toho chybně vyvodila závěr, že se diskutovalo o celoevropském rozměru kartelové dohody se společností Tréfileurope. Domnívá se mimo jiné, že žádný důkaz nemůže vést k závěru, že na této schůzce bylo odkazováno na klub Italia.

114    Na úvod je třeba zdůraznit, že Komise v napadeném rozhodnutí netvrdí, že by se diskutovalo o klubu Evropa nebo o kartelové dohodě jako celku. Jediná diskuse, která je popsaná v příloze 4 napadeného rozhodnutí, se týká klubu Italia, což Komisi vedlo k závěru, že účastníci schůzky od této chvíle museli vědět o celoevropském rozměru kartelové dohody.

115    Před posouzením, zda diskuse o klubu Italia je způsobilá umožnit Komisi založit odpovědnost všech účastníků schůzky ve vztahu ke kartelové dohodě jako celku a zejména k jejímu celoevropskému rozměru, je každopádně třeba ověřit, do jaké míry je způsob, jakým Komise určila obsah proběhnuvší diskuse, právně dostačující.

116    Z písemností Komise vyplývá, že písemným důkazem, z kterého vychází ve věci obsahu diskuse mezi členy klubu España a společností Tréfileurope, je prohlášení této společnosti v rámci řízení o shovívavosti (strana 34552 správního spisu, příloha E2.)

117    Z tohoto prohlášení vyplývá, že:

„Předmětem této schůzky je vysvětlení ze strany španělských a portugalských výrobců společnosti Tréfileurope, že jejich iberská dohoda o předpínacích drátech funguje bezchybně (jako v Itálii – seznamy zákazníků, množství na zákazníka, podíl pro každého podle počtu zákazník). Tito výrobci také oznámili společnosti Tréfileurope navýšení cen, které si mezi sebou dohodli.“

118    Výraz „jako v Itálii“ by mohl vést k domněnce, že společnost Tréfileurope během jednání naznačila, že klub España funguje stejným způsobem jako klub Italia. Takové je tvrzení Komise.

119    Každopádně nemůže být vyloučeno, že tato zmínka byla pouhým naznačením srovnání klubu España a klubu Italia, formulovaným zástupcem společnosti Tréfileurope při psaní tohoto odstavce, aniž takové srovnání bylo zmíněno v průběhu schůzky.

120    Tribunál má tudíž za to, že tento důkaz sám o sobě nestačí k závěru, že účastníci schůzky dne 17. května 2001při této příležitosti skutečně diskutovali o klubu Italia.

121    Současně Komise v poznámkách pod čarou v příloze 4 napadeného rozhodnutí uvedla důkazy pocházející od společností Emesa a Tycsa, které poskytla v odpověď na písemnou otázku Tribunálu (příloha E3).

122    Je tedy namístě konstatovat, že ostatní důkazy, včetně elektronické zprávy od p. P., se omezují na potvrzení konání schůzky dne 17. května 2001, které se společnost Tréfileurope účastnila, ale neumožňují určit právně dostačujícím způsobem obsah diskuse o klubu Italia, která při této příležitosti proběhla.

123    Mimoto je třeba odmítnout argumentaci Komise uplatněnou na jednání, podle které by z těchto poznámek mělo vyplývat, že během schůzky proběhla výměna názorů o cenách v Itálii, což ovšem z předložených důkazů nijak nevyplývá.

124    Je zde tedy pochybnost ohledně obsahu schůzky, která musí svědčit ve prospěch žalobkyně.

125    V důsledku toho je třeba uzavřít, že Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem, že žalobkyně musela vědět o klubu Evropa počínaje setkáním ze dne 17. května 2001.

 Ke schůzce ze dne 6. července 2001

126    Je třeba uvést, že v příloze 4 napadeného rozhodnutí je o této schůzce konkrétně upřesněno:

„Poznámky z tohoto setkání obsahují také tabulku s objemy ocelových lan a rozdělení podílů na trhu ve Španělsku, v Portugalsku a na zbývajícím území Evropské unie pro společnosti GSW, Aceralia a Fapricela (součet jejich podílů byl 100 %, což prokazuje, že přinejmenším v této době pouze společnosti GSW a Aceralia vyvážely do zbývající části Evropy, zatímco Fapricela prodávala ocelová lana pouze na Pyrenejském poloostrově.“

127    Komise se domnívá, že informace obsažené v poznámkách nalezených u společnosti Tycsa (strana 30066 správního spisu, v příloze VII žaloby, strana 895), svědčí nepochybně o významu této schůzky.

128    Důkazy předložené Komisí se každopádně týkají podílů na trhu ve Španělsku, v Portugalsku a na zbývajícím území Evropské unie, které náležely společnostem GSW, Aceralia a Fapricela. Ty byly uvedeny v tabulce umístěné v dokumentu dole vlevo.

129    Tyto důkazy se ve skutečnosti omezují na potvrzení skutečnosti, že někteří členové klubu España prodávali i mimo Španělsko, což ovšem na druhou stranu nedokazuje, že by na této schůzce proběhla diskuse o klubu Evropa. Tyto dva aspekty kartelové dohody jsou zřejmě odlišné.

130    V důsledku toho je třeba uzavřít, že Komise nepředložila důkaz o tom, že žalobkyně musela vědět o celoevropském rozměru kartelové dohody počínaje dnem 6. července 2001.

131    Proto je třeba vyhovět první části prvního žalobního důvodu.

3.     K opodstatněnosti druhé části prvního žalobního důvodu, vycházejícího z tvrzené nesprávné kvalifikace jako jediné a trvající protiprávní jednání ze strany Komise

132    Společnost Fapricela má v rámci druhé části svého prvního žalobního důvodu v podstatě za to, že jí nebyl znám celoevropský rozsah kartelové dohody, a proto jí nelze vyčítat účast na jediném a trvajícím protiprávním jednání mezi 2. prosincem 1998 a 19. zářím 2002.

133    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury lze kartelové dohody považovat za prvky tvořící jedinou protisoutěžní dohodu jen tehdy, jestliže je prokázáno, že jsou součástí celkového plánu sledujícího společný cíl. Kromě toho může být účast podniku na dotčených kartelových dohodách výrazem jeho přistoupení k této dohodě jen tehdy, věděl-li podnik nebo musel-li vědět, že se svou účastí na uvedených dohodách začlenil do jediné dohody (rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 90 výše, EU:T:2000:77, body 4027 a 4112, a rozsudek ze dne 16. června 2011, Putters International v. Komise, T‑211/08, Sb. rozh., EU:T:2011:289, bod 31 a následující).

134    Z uvedené judikatury tedy vyplývá, že k prokázání účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání musí být splněny tři podmínky, a sice existence celkového plánu sledujícího společný cíl, úmysl podniku podílet se na tomto plánu a skutečnost, že podnik měl vědomost (prokázanou nebo předpokládanou) o protiprávním chování ostatních účastníků (rozsudek Putters International v. Komise, bod 113 výše, EU:T:2011:289, bod 35).

135    Naproti tomu, pokud se podnik přímo účastnil jednoho či více protisoutěžních jednání tvořících jediné a trvající protiprávní jednání, ale nebylo prokázáno, že svým jednáním zamýšlel přispět ke všem společným cílům sledovaným dalšími účastníky kartelové dohody a že věděl o veškerém dalším plánovaném nebo uplatňovaném protiprávním jednání uvedených účastníků sledujícím tytéž cíle nebo že ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko, Komise mu může přičíst jen odpovědnost za jednání, na kterých se přímo účastnil, a za jednání dalších účastníků sledujících tytéž cíle jako on, o němž je prokázáno, že o něm věděl nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko (rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11, Sb. rozh., EU:C:2012:778, bod 44).

136    To nicméně nemůže vést k tomu, že tento podnik bude zproštěn odpovědnosti za chování, jehož se nesporně účastnil nebo za které může být skutečně shledán odpovědným. Skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech prvcích zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál menší úlohu v těch jejích projevech, na kterých se podílel, není relevantní pro prokázání existence protiprávního jednání, jelikož tyto skutečnosti je třeba zohlednit jen při posuzování závažnosti protiprávního jednání, případně při stanovování pokuty (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 135 výše, EU:C:2012:778, bod 45).

137    Takové rozdělení rozhodnutí Komise, které kvalifikuje globální kartelovou dohodu jako jediné a trvající protiprávní jednání, je však myslitelné, pouze bylo-li uvedenému podniku při správním řízení umožněno obeznámit se s tím, že je mu rovněž vytýkán každý ze skutků tvořících uvedené protiprávní jednání, a tedy se v tomto bodě hájit, a pokud je uvedené rozhodnutí v tomto ohledu dostatečně jasné (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 135 výše, EU:C:2012:778, bod 46).

138    Z toho vyplývá, že jestliže soud Unie konstatuje, že Komise neprokázala právně dostačujícím způsobem, že podnik při své účasti na jednom z protisoutěžních skutků tvořících jediné a pokračující protiprávní jednání věděl o dalších protisoutěžních skutcích ostatních účastníků kartelové dohody sledujících tytéž cíle nebo že je mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko, musí z toho uvedený soud vyvodit jediný důsledek, že tomuto podniku nemůže být přičtena odpovědnost za tato další jednání, a tedy za jediné a pokračující protiprávní jednání v plném rozsahu, a že napadené rozhodnutí musí být považováno za neopodstatněné pouze v tomto rozsahu (rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 135 výše, EU:C:2012:778, bod 47).

139    V projednávaném případě není prokázáno právně dostačujícím způsobem, že společnost Fapricela byla obeznámena s rozměrem kartelové dohody sahajícím mimo Pyrenejský poloostrov ani s jejím rozsahem celoevropským ani s celkovým plánem, který ji charakterizuje, a to ani od 17. května 2001 (viz bod 125 výše), ani od 6. července 2001 (viz bod 130 výše).

140    Kromě toho je třeba uvést, že Komise nepředkládá v napadeném rozhodnutí žádný další důkaz z období po dni 6. července 2001, který by prokazoval vědomost společnosti Fapricela o klubu Evropa přede dnem 19. září 2002, tedy dnem, kdy bylo protiprávní jednání ukončeno.

141    Nebylo tudíž prokázáno, že by společnost Fapricela věděla o klubu Evropa v období protiprávního jednání, které jí bylo přičteno.

142    Komise se tedy nesprávně domnívá, že se žalobkyně dopustila jediného a trvajícího protiprávního jednání v době od 2. prosince 1998 do 19. září 2002, které spočívalo zaprvé v účasti v klubu España v uvedeném období a zadruhé ve vědomosti o klubu Evropa, samozřejmě se zpožděním, a to počínaje od května 2001. Tato druhá složka jediného protiprávního jednání nebyla ve skutečnosti prokázána.

4.     Dílčí závěr

143    Protože je třeba vyhovět první a druhé části prvního žalobního důvodu, je třeba částečně zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém konstatuje, že žalobkyně porušila ustanovení čl. 101 odst. 1 SFEU tím, že se – kromě porušení uvedených ustanovení v rámci trhu na Pyrenejském poloostrově – účastnila kartelové dohody pokrývající vnitřní trh i trh EHP.

III –  K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení doby trvání protiprávního jednání, které je přičítáno společnosti Fapricela a spočívá v účasti v klubu España

144    Fapricela v podstatě tvrdí, že jí Komise nesprávně přičetla účast v klubu España trvající od 2. prosince 1998 do 19. září 2002. Trvá na tom, že se od tohoto klubu distancovala od října 2000 do 9. dubna 2001 a že v tomto období jednala soutěžním způsobem.

A –  Připomenutí napadeného rozhodnutí

145    Podle bodů 529 a 530 odůvodnění napadeného rozhodnutí:

„(529) Fapricela tvrdí […], že byla zapojena do protiprávního jednání pouze od roku 1999 do února 2000 a od dubna do července 2001 (přiznává sice, že počínaje dnem 18. dubna 2001 obnovila činnost v rámci kartelové dohody, sama se ovšem nepovažovala za jejího člena, o čemž ostatní členové věděli) a v období od srpna 2001 do září 2002 (ale pouze formálně). Fapricela rovněž odkazuje na své tvrzené výslovné odmítnutí účasti na schůzce ze dne 28. března 2001 a na skutečnost, že nezaplatila svůj příspěvek ESIS v roce 2000. Fapricela dochází k závěru, že její odpovědnost by měla být vyloučena počínaje březnem 2001 a že Komise by měla vzít v úvahu skutečnost, že se kartelové dohody skutečně neúčastnila v období od srpna 2001 do září 2002.

(530) Z důkazů popsaných v příloze 4 rozhodnutí a v oddílech 9.2.2.1 až 9.2.2.5 vyplývá, že od 2. prosince 1998 do dne kontrol ze strany Komise, Fapricela se pravidelným a trvajícím způsobem účastnila schůzek klubu España a že její situace byla projednávána v její nepřítomnosti. Tvrzené odmítnutí Fapricely účastnit se schůzky dne 28. března 2001 nemůže být považováno za distancování se od kartelové dohody (viz bod 589 odůvodnění). Naopak, Fapricela se nadále účastnila schůzek kartelové dohody přinejmenším ještě za měsíc (ohledně schůzky ze dne 18. dubna 2001 viz bod 529 odůvodnění a příloha 4 rozhodnutí). Navíc, tvrzená nepřítomnost společnosti Fapricela na schůzkách od října 2000 do dubna 2001 je vyvrácena důkazy uvedenými v příloze 4 rozhodnutí, které prokazují, že Fapricela se účastnila schůzek ve dnech 18. října 2000, 23. března 2001, 9. dubna 2001 a 18. dubna 2001. Fapricela nepředložila žádné jiné důkazy, které by potvrzovaly, že se veřejně distancovala od toho, co se na schůzkách ujednalo, tedy od kartelové dohody (viz bod 588 odůvodnění). Společnost Fapricela mimo jiné připouští, že se účastnila schůzky dne 9. dubna 2001, kde bylo ujednáno zvýšení cen podle segmentů zákazníků od června 2001, a že se až do září 2002 pravidelně a trvale účastnila schůzek klubu España. V důsledku toho Komise dochází k závěru, že společnost Fapricela se účastnila klubu España od 2. prosince 1998 do 19. září 2002 nepřetržitě.“

B –  Závěry Tribunálu

1.     Připomenutí zásad týkajících se distancování

146    Podle ustálené judikatury platí, že pokud je prokázáno, že se podnik účastnil schůzek konkurenčních podniků, které měly protisoutěžní povahu, je věcí tohoto podniku, aby předložil důkazy, jež mohou prokázat, že jeho účast na těchto schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich. K tomu, aby účast podniku na takové schůzce nebyla považována za mlčky učiněné schválení protiprávní iniciativy ani za souhlas s jejím výsledkem, je třeba, aby se tento podnik veřejně distancoval od této iniciativy takovým způsobem, že ostatní účastníci mají za to, že ukončil svou účast, nebo že ji oznámí správním orgánům (viz rozsudek ze dne 3. května 2012, Comap v. Komise, C‑290/11 P, EU:C:2012:271, body 74 a 75, a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 7. února 2013, Slovenská sporiteľňa, C‑68/12, Sb. rozh., EU:C:2013:71, bod 27 a citovaná judikatura).

2.     K opodstatněnosti třetího žalobního důvodu

a)     Připomenutí důkazů uplatněných Komisí v napadeném rozhodnutí

147    Je třeba připomenout důkazy uplatněné Komisí v napadeném rozhodnutí, týkající se účasti společnosti Fapricela v klubu España v období od 18. října 2000 do 9. dubna 2001.

148    Komise nejprve konstatuje účast společnosti Fapricela na schůzce dne 18. října 2000 a upřesňuje:

„Tysca […] Diskuse o strategii pro ocelová lana. Jedna z neoficiálních schůzek s portugalskými a španělskými výrobci, během nichž se často jednalo o cenách, omezeních prodejů a zákaznících, podle společnosti Emesa […] Shodně Arcelor España a další: přidělení kvót: Fapricela 20 %, Tysca 40 %, Emesa 40 %. Diskuse také o přiděleném množství: ‚Tréfilunion 3 000 tun Portugalsko… Celkově, ocelová lana = 88 000 tun… Fapricela hlásí 300T/… ve Španělsku‘ (původní znění ve španělštině).“

149    Co se týče ledna a února 2001, Komise zmiňuje, aniž má k dispozici seznam účastníků:

„[V] poznámkách společnosti Emesa, kopie celkových prodejů ocelových drátů na trhu na Pyrenejském poloostrově za první čtvrtletí uvádějí: ‚Proderac, GSW (Tycsa + TQ), Aceralia (Emesa + Galycas), Socitrel a Fapricela‘, stejně jako rozdíly vypočtené mezi skutečnými prodeji a dohodnutými kvótami (‚ % skutečné a % dohod.‘ – původní znění ve španělštině).“

150    Co se týče schůzky dne 15. března 2001, Komise nekonstatuje účast společnosti Fapricela, nicméně uvádí:

„[N]a schůzce se rozdaly čtyři kopie, týkající se: 1) prodejů na ‚trhu na Pyrenejském poloostrově‘ v lednu a v únoru 2001 společností Proderac, GSW (Tycsa + CTQ), Aceralia (Emesa + Galycas), Socitrel a Fapricela [...]“

151    Co se týče schůzky dne 23. března 2001, Komise zmiňuje přítomnost společnosti Socitrel, „která zastupuje rovněž společnost Fapricela“; a o této schůzce poznamenává, že „po vyřešení sporu mezi společnostmi Fapricela, Tycsa a Emesa v otázce, který podnik dodává jistému zákazníkovi, společnost Fapricela ‚slíbila, že se bude řídit dohodou, která dává tak dobré výsledky‘ (původní znění ve španělštině) (poznámky pod čarou), a že „konečně byly diskutovány dodávky a ceny ocelových lan společností Fapricela, Emesa a Tysca, týkající se jednoho zákazníka“.

152    Co se týče dubna 2001, Komise uvádí, že „se našel dokument u společnosti Tysca (poznámky pod čarou) o prodejích ve Španělsku a Portugalsku, který zmiňuje rozdíly v kvótách sjednaných pro společnosti Emesa, Galycas, GSW, Socitrel, Fapricela a Proderac, pro leden, únor, březen a celkově za první čtvrtletí roku 2001 (poznámky pod čarou)“.

153    Nakonec, je nesporné, že se Fapricela účastnila schůzky ze dne 9. dubna 2001.

b)     Argumenty účastnic řízení

154    Fapricela v podstatě tvrdí:

–        že se od října 2000 postupně distancovala od kartelové dohody a počínaje tímto okamžikem veřejně odmítala účastnit se schůzek až do března 2001;

–        že v tomto období vykazovala soutěžní a samostatné jednání, což je prokázáno nárůstem jejích prodejů o 400 % v březnu 2001;

–        že se znovu zapojila do kartelové dohody počínaje 9. dubnem 2001, a to pod nátlakem ostatních členů.

155    Mimo jiné, žalobkyně zpochybňuje v podstatě:

–        že společnost Socitrel ji zastupovala na schůzce 23. března 2001;

–        důkazy předložené Komisí:

–        týkající se projednávání jejích cen v lednu a únoru 2001;

–        týkající se obsahu diskusí, které se uskutečnily na schůzkách ve dnech 15. a 23. března 2001;

–        a žalobkyně tvrdí, že některé z těchto důkazů jí nebyly sděleny ze strany Komise.

156    Žalobkyně má za to, že předložila důkazy o opaku dostatečné pro obrácení důkazního břemene, které má nést Komise.

157    Konečně žalobkyně Komisi vytýká, že v napadeném rozhodnutí neodpověděla na argumenty uplatněné žalobkyní v rámci správního řízení, a tedy zpochybňuje referenční rok, který Komise vzala v úvahu ohledně hodnoty tržeb z prodejů, jelikož nezohledňuje tvrzenou neúčast žalobkyně na kartelové dohodě mezi říjnem 2000 a dubnem 2001.

158    Komise zpochybňuje tuto argumentaci.

c)     K porušení práva žalobkyně na obhajobu

159    Co se týče tvrzeného porušení práva na obhajobu společnosti Fapricela z důvodu, že jí údajně nebyly sděleny některé důkazy ze strany Komise, je třeba odkázat na body 106 až 109 výše a připomenout, že na jednání žalobkyně vzala tento žalobní důvod zpět.

d)     Ke schůzce ze dne 18. října 2000

160    Co se týče schůzky ze dne 18. října 2000, Fapricela uznala, že se této schůzky účastnila, a to jak v odpovědi na písemné otázky položené Tribunálem, tak znovu na ústním jednání.

161    Kromě toho je třeba konstatovat, že Fapricela nepředložila žádný důkaz svého veřejného distancování se v průběhu schůzky dne 18. října 2000.

162    Žalobkyně v podstatě uplatňuje pouze důkazy následující po této schůzce (strany 20058 až 20060 správního spisu, na které odkazuje v bodě 172 žaloby, týkají se „sporu“, který proběhl na schůzce dne 23. března 2001), aby z toho vyvodila závěr, že její „nepřítomnost“ na schůzkách, které proběhly mezi schůzkami ze dne 18. října 2000 a dne 9. dubna 2001, znamená, že žalobkyně se distancovala od schůzky ze dne 18. října 2000.

163    Navíc z přílohy 4 napadeného rozhodnutí vyplývá, že na této schůzce se diskutovaly strategie pro ocelová lana a rozdělení kvót, zejména pro společnost Fapricela, a přidělené množství specificky ve prospěch posledně uvedené (viz bod 148 výše), aniž žalobkyně předložila důkazy, které by popíraly tvrzení Komise.

164    Argumentace žalobkyně musí být tudíž odmítnuta.

e)     Ke schůzkám, které se konaly v lednu a únoru 2001

165    Co se týče schůzek, které se konaly v měsících lednu a únoru 2001, je třeba konstatovat, že z přílohy 4 napadeného rozhodnutí vyplývá, že údaje týkající se „celkových prodejů drátů na trhu na Pyrenejském poloostrově“ stejně jako „rozdíly vypočítané mezi skutečnými prodeji a dohodnutými kvótami“ u různých podniků, včetně společnosti Fapricela, byly v držení společnosti Emesa. Příloha 4 odkazuje na strany 27946, 28544 až 28549 a 33622 správního spisu.

166    Zaprvé Fapricela tvrdí, že strana 27946 byla pouhým listem bez obsahu a že k straně 33622 jí nebyl umožněn přístup. Zadruhé strana 28544 měla obsahovat tabulku s údaji o prodejích uskutečněných v lednu, únoru a březnu 2001, která nemohla být vypracována v lednu nebo v únoru 2001, ale jedině později, a je možné, že tato tabulka zahrnovala i údaje poskytnuté společností Fapricela po jejím návratu do klubu España. Zatřetí strany 28546 a 28547 obsahovaly informace o stejném období, aniž bylo uvedeno datum jejich zpracování, ale následovaly až za předchozí tabulkou, která už obsahovala údaje za měsíc březen. Začtvrté, co se týče tabulky odhadů prodejů na březen (strana 28548), údajně předložené dne 15. března 2001, ta přidělovala společnosti Fapricela méně důležité prodeje než tabulka uvedená na straně 28544 spisu. Tento rozdíl mezi prognózou ze dne 15. března 2001a skutečnými prodeji potvrzuje tvrzení žalobkyně, podle něhož se v tomto období distancovala od klubu España. Účastnící klubu España neměli mít ve skutečnosti přístup k reálným údajům o prodejích společnosti Fapricela a měli se domnívat, že tato čísla významně poklesla, což nemohlo být chápáno jinak než v kontextu snah vyloučit z trhu podnik, který se odmítl účastnit klubu España.

167    Zaprvé je třeba uvést, že strany 27946 a 33622 se nijak netýkají období od ledna do února 2001, protože se jedná o prázdnou stranu s jedním slovem „notebook“, resp. o první stranu žádosti o shovívavost, předloženou společnostmi Arcelor España, SA, Mittal Steel Company NVa jejími dceřinými společnostmi, a společností Tréfileurope a jejími dceřinými společnostmi, která nijak nezmiňuje období od ledna do února 2001.

168    Zadruhé z odpovědi na písemné otázky položené Tribunálem Komisi vyplývá, že strany 28544 až 28549 správního spisu se ve skutečnosti týkaly schůzky ze dne 15. března 2001 (bod 15 odpovědi Komise). V důsledku toho je třeba konstatovat, že odkazy v příloze 4 napadeného rozhodnutí na tyto strany spisu jsou nesprávné.

169    Zatřetí strany 28544 až 28549 správního spisu obsahují různé tabulky o prodejích různých členů klubu España za měsíce leden, únor a březen 2001, spolu s jejich vývojem směrem nahoru nebo dolů, jakož i jednu tabulku (viz strana 28548) o prognózách prodejů z 15. března 2001.

170    Jak upozorňuje Fapricela, je zde rozdíl mezi tabulkou s prognózou prodejů ze dne 15. března 2001 a tabulkou skutečných prodejů za měsíc březen 2001 (strana 28544).

171    Je třeba nicméně konstatovat, že ze stran 28544 až 28549 nelze vyvodit závěr, že schůzky se konaly během ledna a února 2001.

172    Nanejvýše je třeba uznat, že citlivé údaje týkající se prodejů společnosti Fapricela za měsíce leden, únor a březen 2001 měla k dispozici společnost Emesa, aniž by bylo možné určit okamžik, kdy je obdržela. Souběžná existence tabulek s předpokládanými a skutečnými údaji týkajícími se měsíce března 2001 vede mimo jiné k předpokladu, že tyto údaje byly sesbírány až následně po lednu a únoru 2001.

173    Žalobkyně nicméně tvrdí, že tyto údaje mohla poskytnout sama, případně po svém návratu do klubu España.

174    V důsledku toho je třeba konstatovat, že důkazy předložené Komisí neumožňují prokázat, že tyto údaje byly sděleny společnosti Emesa během měsíců ledna a února 2001, i když zůstává více než pravděpodobné, že tyto údaje byly sděleny také dalším členům kartelové dohody ze strany samotné žalobkyně v neurčeném okamžiku, který ovšem, pro některé z nich, pravděpodobně byl v polovině března, protože údaje o „předpokládaných“ prodejích společnosti Fapricela ke dni 15. března 2001 byly v držení společnosti Emesa a jejich prospektivní povaha umožňuje mít za to, že byly sděleny před tímto datem.

f)     Ke schůzce ze dne 15. března 2001

175    Zaprvé Fapricela svou účast na této schůzce zpochybňuje. Je nutné konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí netvrdí, že se Fapricela této schůzky měla účastnit, tvrdí pouze to, že se při této příležitosti projednávaly citlivé údaje týkající se společnosti Fapricela. Tedy je třeba odmítnout tvrzení společnosti Fapricela jako irelevantní.

176    Zadruhé Fapricela v podstatě zpochybňuje význam určitého počtu stran správního spisu (33622, 11690 a 11691, 11485, 11492 a 11493, 20061), na kterých se odkazuje na přílohu 4 napadeného rozhodnutí, které se týkají této schůzky, protože se netýkají konkrétně schůzky ze dne 15. března 2001.

177    Je třeba zdůraznit, že v podstatě strany 33622, 11690 a 11691, 11485, 11492 a 11493 a 20061 se netýkají konkrétně schůzky ze dne 15. března 2001 a není možné podle nich určit obsah diskusí, které se odehrály při této příležitosti.

178    Zatřetí Fapricela v podstatě zpochybňuje, že byla přítomna při projednávání citlivých údajů, které se jí týkaly, během schůzky dne 15. března 2001 (strany 20062, 30035 a 30036 správního spisu), a tvrdí, že tyto údaje byly nepřesné.

179    Na prvním místě je třeba zdůraznit, že Fapricela opodstatněně tvrdí, že zmínka o údajích týkajících se jejích prodejů na straně 20062 správního spisu – která pochází z poznámek společnosti Emesa – je uvozena slovy „je známo, že“.

180    Taková zmínka nicméně nevylučuje, že byla základem těchto informací (viz body 173 a 174 výše).

181    Na druhém místě je třeba zdůraznit, že strany 30035 a 30036 správního spisu – které pocházejí od společnosti Tysca – zmiňují prodeje společnosti Fapricela (a zejména prodeje v lednu a v únoru 2001 a předpokládané prodeje v březnu 2001: strana 30036), jakož i kvótu, kterou měla k dispozici (strana 30035).

182    Na třetím místě je třeba rovněž zohlednit strany 28544 až 28549 správního spisu – dokumenty, které byly v držení společnosti Emesa – a které jsou také zmíněny s odkazem na schůzku ze dne 15. března 2001 v příloze 4 napadeného rozhodnutí.

183    Je třeba poukázat na to, že se objevily určité rozdíly v číslech mezi těmi v tabulce, kterou měla k dispozici společnost Emesa, a těmi zmíněnými v současně napsaných poznámkách společnosti Tysca.

–        leden Španělsko: Emesa: tabulka strana 28544: 157; tabulka strana 28547: 157; Tycsa strana 30066: 157;

–        leden Portugalsko: Emesa: tabulka strana 28544: 582; tabulka strana 28547: 582; Tycsa strana 30066: 582;

–        únor Španělsko: Emesa: tabulka strana 28544: 168; tabulka strana 28547: 168; Tycsa strana 30066: 166;

–        únor Portugalsko: Emesa: tabulka strana 28544: 628; tabulka strana 28547: 628; Tycsa strana 30066: 686;

–        Emesa: předpoklad březen – k 15. březnu 2001 Španělsko: tabulka strana 28548: 100; Tycsa: předpoklad březen: strana 30066: 200;

–        Emesa: předpoklad březen – k 15. březnu 2001 Portugalsko: tabulka strana 28548: 200; Tycsa: předpoklad březen strana 30066: 600;

–        březen Španělsko: Emesa: tabulka strana 28544: 636; Tycsa strana 30066: žádná zmínka;

–        březen Portugalsko: tabulka strana 28544: 1709; Tycsa strana 30066: žádná zmínka.

184    Nicméně na jednu stranu je nutno konstatovat, že údaje týkající se měsíců ledna a února jsou podobné nebo velmi blízké a mohly případně být opraveny podle posledních dostupných údajů, kdy tabulky byly pravděpodobně připraveny předem a údaje v poznámkách společnosti Tysca aktualizované.

185    Na druhou stranu, co se týče schůzky konané dne 15. března 2001, z rozdílů v údajích o předpokládaných prodejích v měsíci březnu v tabulkách, které měla k dispozici společnost Emesa, a v poznámkách společnosti Tycsa z té doby, není možné v žádném případě vyvodit závěr, že společnost Fapricela se této schůzky neúčastnila.

186    Kromě toho nemůže vyplývat žádný důsledek ze skutečnosti, že zde jsou rozdíly – na které poukazuje žalobkyně – mezi odhady prodejů k 15. březnu 2001 pro Španělsko a Portugalsko (uvedenými na straně 28548 správního spisu) a zaúčtovanými prodeji pro Španělsko a Portugalsko za měsíc březen 2001(uvedenými na straně 28544 správního spisu), které jsou uvedeny v tabulce, která musela být vyhotovena nejdříve na konci měsíce března 2001.

187    Závěrem je tedy třeba konstatovat, že citlivé a přesné údaje týkající se společnosti Fapricela, u kterých tato neprokázala jejich nepřesnou povahu, byly diskutovány na schůzce dne 15. března 2001.

188    Za těchto okolností je nutné konstatovat, že žalobkyně nepředkládá žádné pravděpodobné alternativní vysvětlení skutečnosti, že ostatní členové klubu España měli o ní tolik přesné informace; nejpravděpodobnějším vysvětlením je, jak tvrdí Komise, že tyto údaje jim mohly být sděleny jen samotnou žalobkyní.

189    Žalobkyně tedy neprokázala, že důkazům uplatněným Komisí, které se týkají schůzky ze dne 15. března 2001, nemůže být přiznána žádná důkazní hodnota, a to ani omezená.

g)     Ke schůzce ze dne 23. března 2001

190    Co se týče schůzky ze dne 23. března 2001, o které Komise uvádí, že se jí účastnila společnost Socitrel, „která současně zastupuje i společnost Fapricela“, je třeba zdůraznit, že podle napadeného rozhodnutí „po vyřešení sporu mezi společnostmi Fapricela, Tysca a Emesa o tom, který podnik dodává určitému zákazníkovi, společnost Fapricela ‚slíbila, že bude dodržovat dohodu, která přináší tak dobré výsledky‘ (původní znění ve španělštině) (poznámky pod čarou),“ a že „na závěr, dodávky a ceny ocelových lan společností Fapricela, Emesa a Tysca byly diskutovány ve vztahu ke konkrétnímu zákazníkovi“.

191    Žalobkyně zpochybňuje, že by ji společnost Socitrel zastupovala, a v podstatě je toho názoru, že záznam z této schůzky prokazuje neshody mezi ní a ostatními členy klubu España, a tím i její distancování se od něj.

192    Je nicméně třeba tuto argumentaci odmítnout.

193    Ve skutečnosti, podle poznámek společnosti Emesa uvedených na straně 20060 správního spisu:

„Schůzka začíná, pan S. navrhuje, že bude vystupovat jako ‚zástupce‘ pana T. [ze společnosti Fapricela], který se odmítl schůzky účastnit. Pan S. se rozhodl mu zavolat, aby mu tlumočil nejupřímnější omluvy společností Tysca a Emesa, jejichž přístup značně poškodil ředitele společnosti Fapricela; zdá se, že pan T. omluvy přijímá a slibuje dodržování dohody, která přinesla tak dobré výsledky. Ujišťuje, že [J. C.] se bude účastnit dalších schůzek.“

194    Tento zápis ze schůzky vede Tribunál k úvaze, že v návaznosti na spor mezi společností Fapricela na jedné straně a společnostmi Emesa a Tysca na druhé straně, se společnost Fapricela rozhodla neúčastnit se schůzky. Pan S. nicméně zasáhl ve snaze vyřešit spor mezi těmito společnostmi. Pan T. ze společnosti Fapricela přijal omluvy ze strany společností Emesa a Tysca, a uvedl, že Fapricela má záměr dodržovat dohodu mezi členy klubu España a že se bude účastnit jeho dalších schůzek, což udělala za dva týdny, počínaje dnem 9. dubna 2001.

195    Proto i když nic nenasvědčuje tomu, že společnost Fapricela byla na této schůzce formálně zastoupena společností Socitrel, je třeba odmítnout argumentaci společnosti Fapricela v tom smyslu, že její přístup během této schůzky měl osvědčovat její distancování se od klubu España.

h)     Ke schůzce ze dne 9. dubna 2001

196    Je nesporné, že se žalobkyně účastnila schůzky dne 9. dubna 2001. Žalobkyně nepopírá, že se aktivně zapojila do diskuse, která se na této schůzce odehrála.

197    Fapricela v podstatě tvrdí, že se při této příležitosti jistě připojila ke klubu España, ale že tak učinila pod nátlakem ostatních členů klubu, což bude zkoumáno v bodech 204 a dalších níže.

i)     Dílčí závěr o schůzkách konaných od 18. října 2000 do 9. dubna 2001

198    Závěrem, s přihlédnutím k důkazům shromážděným Komisí, má Tribunál za to:

–        že Fapricela se účastnila schůzky dne 18. října 2000 a žádný nepřímý důkaz nenasvědčuje distancování se z její strany při této příležitosti;

–        že Fapricela nebyla přítomna na schůzkách klubu España, které se konaly v listopadu a prosinci 2000;

–        že mezi lednem a 15. březnem 2001, byly vyměněny citlivé informace o žalobkyni a tyto informace byly přinejmenším diskutovány ostatními členy klubu España na schůzce dne 15. března 2001, a je pravděpodobné, že tyto informace jim byly sděleny samotnou společností Fapricela;

–        že krize, která nastala mezi společností Fapricela a dvěma dalšími členy klubu España, byla vyřešena během schůzky dne 23. března 2001, a při té příležitosti Fapricela oznámila, že se bude účastnit následujících schůzek;

–        že žalobkyně se znovu plně účastnila schůzek klubu España, počínaje 9. dubnem 2001.

j)     K samostatnému a soutěžnímu jednání žalobkyně mezi 18. říjnem 2000 a 9. dubnem 2001

199    Co se týče argumentace žalobkyně, podle níž jednala od 18. října 2000 do 9. dubna 2001 samostatným a soutěžním způsobem, je třeba konstatovat, že společnost Fapricela nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat opodstatněnost tohoto tvrzení.

200    Je jisté, že se prodeje společnosti Fapricela zvýšily v březnu 2001 oproti lednu a únoru 2001 (viz příloha VII žaloby, strana 33900), a tím překročily očekávání (viz příloha VII žaloby strana 33903).

201    Tato skutečnost nicméně jako taková nemůže dostačovat k tomu, aby bylo prokázáno, že se společnost Fapricela přestala účastnit kartelové dohody, a to zejména po dobu přibližně šesti měsíců, od října 2000 do 9. dubna 2001.

202    Tuto skutečnost je totiž třeba posuzovat v jejím kontextu – společnost Fapricela byla přítomna na schůzce dne 18. října 2000, informace o ní byly sdíleny v prvním čtvrtletí roku 2001, souhlasila s vyřešením sporu, který měla s dalšími dvěma členy klubu España, na schůzce dne 23. března 2001, a také s tím, že se bude znovu účastnit nadcházejících schůzek, což také dělala počínaje schůzkou dne 9. dubna 2001 – a tvrzení Komise, podle něhož se mohlo jednat o prostředek nátlaku za účelem vyjednání zvýšení kvóty, představuje pravděpodobnější vysvětlení těchto skutečností, než je tvrzení předložené žalobkyní, s ohledem na skutečný obsah schůzky ze dne 23. března 2001 (viz body 190 až 195 výše).

203    Je třeba rovněž odmítnout podpůrnou argumentaci žalobkyně, podle níž tato její údajná vůle mít samostatnou a soutěžní pozici na trhu trvala přinejmenším měsíc, což se nejen že jeví ještě méně pravděpodobné, ale naopak to spíš potvrzuje hypotézu Komise, že toto zvýšení prodejů bylo projevem postoje společnosti Fapricela, která se snažila dosáhnout nového vyjednávání jí určených kvót.

k)     K argumentům týkajícím se nátlaku, kterému měla být žalobkyně vystavena, aby se připojila ke kartelové dohodě

204    Je třeba rovněž odmítnout argumentaci žalobkyně, podle níž se připojila ke kartelové dohodě v dubnu 2001 pod nátlakem svých konkurentů.

205    Na jednu stranu ve skutečnosti žalobkyně na podporu svého tvrzení nepředložila sebemenší důkaz.

206    Na druhou stranu v každém případě, a to i za předpokladu, že by žalobkyně důkazy v tomto smyslu předložila, je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že tlaky vyvíjené ze strany podniků ve snaze přimět další podniky k účasti na protiprávním jednání porušujícím právo hospodářské soutěže bez ohledu na jeho rozsah nezbavují dotyčný podnik odpovědnosti za spáchané protiprávní jednání, nemění nic na závažnosti kartelové dohody a nemohou představovat polehčující okolnost pro účely stanovení výše pokut, protože dotyčný podnik mohl případné tlaky oznámit příslušným orgánům a podat k nim stížnost (viz rozsudek z 19. května 2010, Chalkor v. Komise, T‑21/05, Sb. rozh., EU:T:2010:205, bod 72 a citovaná judikatura).

l)     Závěr k opodstatněnosti třetího žalobního důvodu

207    Závěrem má Tribunál na základě dostupných důkazů za to, že společnost Fapricela se nedistancovala od klubu España v období od 18. října 2000 do 9. dubna 2001.

208    Nanejvýše je prokázáno, že spor, který se týkal společnosti Fapricela, se odehrál během tohoto období a byl vyřešen dne 23. března 2001, což vede ke skutečnosti, že se žalobkyně znovu začala pravidelně účastnit schůzek klubu España, které následovaly.

209    Samotná skutečnost, že se podnik nachází v období nesouladu nebo krize uvnitř kartelové dohody, nemůže postačovat k určení distancování se od kartelové dohody ze strany tohoto podniku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. dubna 2006, Degussa v. Komise, T‑279/02, Sb. rozh., EU:T:2006:103, body 127 až 137, a ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, T‑329/01, Sb. rozh., EU:T:2006:268, body 246 až 248).

210    Argumentaci společnosti Fapricela, podle níž se distancovala od klubu España od 18. října 2000 do 9. dubna 2001, je tedy třeba odmítnout.

211    V důsledku toho nemůže uspět ani argumentace žalobkyně vztahující se k referenčnímu roku, který měl být určen Komisí ve vztahu k hodnotě tržeb z prodejů, podle které se vypočítá výše pokuty.

212    Kromě toho je nutné konstatovat, že napadené rozhodnutí obsahuje odůvodnění umožňující porozumět důvodům, pro které Komise odmítla tvrzení žalobkyně o jejím údajném distancování se od kartelové dohody.

213    Navíc, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury, Komise není povinna v napadeném rozhodnutí ověřit a odpovědět na každé tvrzení stran předložené ve správním řízení, nýbrž v souladu s ustanoveními článku 296 SFEU jí přísluší jasně a jednoznačně uvést své úvahy, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum (viz rozsudek ze dne 27. září 2012, Koninklijke Wegenbouw Stevin v. Komise, T‑357/06, Sb. rozh., EU:T:2012:488, bod 32 a citovaná judikatura).

214    V důsledku toho je třeba zamítnout třetí žalobní důvod v plném rozsahu.

IV –  K třetí části prvního žalobního důvodu, týkající se rozsahu trhu výrobků, na které se vztahovala dohoda, jíž se společnost Fapricela účastnila v rámci klubu España

215    Fapricela v podstatě tvrdí, že Komise neprokázala její účast v klubu España mezi 2. prosincem 1998 a 19. zářím 2002, co se týče trhu s ocelovými lany, a zpochybňuje důkazy shromážděné Komisí ohledně schůzek ve dnech 23. března a 7. června 2001.

A –  K přípustnosti třetí části prvního žalobního důvodu, podle které neexistuje důkaz o účasti žalobkyně na kartelové dohodě týkající se ocelových lan zaprvé od 2. prosince 1998 do 7. června 2001 nebo alternativně od 2. prosince 1998 do 23. března 2001 a zadruhé od 7. června 2001 do 19. září 2002

216    Komise v podstatě tvrdí, že argumentace žalobkyně ohledně její neúčasti na kartelové dohodě na Pyrenejském poloostrově týkající se ocelových lan je nepřípustná, protože byla předložena až ve stadiu repliky.

217    Je třeba zdůraznit, že z bodu 15 žaloby, který je v její úvodní části, a z jejího bodu 54, který se týká účasti společnosti Fapricela v klubu Evropa nebo její vědomosti o něm, vyplývá, že žalobkyně zamýšlí zpochybnit výrobky, které jsou předmětem dohody na Pyrenejském poloostrově, pokud jde o ni.

218    Je třeba zdůraznit, že tato argumentace byla rovněž předložena v rámci druhého žalobního důvodu, co se týče určení míry závažnosti protiprávního jednání a porušení zásady proporcionality (body 133 a 145 žaloby).

219    Právě s ohledem na velmi strukturovanou odpověď Komise v této věci předložila žalobkyně svoji argumentaci takovým způsobem, že se jeví jako nová část prvního žalobního důvodu (viz body 49 až 54 repliky).

220    Je třeba připomenout, že samozřejmě podle ustálené judikatury a v souladu s čl. 48 odst. 2, prvním pododstavcem jednacího řádu ze dne 2. května 1991, nové žalobní důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Nicméně žalobní důvod, který je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v žalobě a který je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný (viz rozsudek ze dne 28. dubna 2010, Gütermann a Zwicky v. Komise, T‑456/05 a T‑457/05, Sb. rozh., EU:T:2010:168, bod199).

221    Kromě toho argumenty, které se svojí podstatou úzce pojí s žalobním důvodem uvedeným v návrhu na zahájení řízení, nemohou být považovány za nové žalobní důvody a jejich předložení je ve fázi repliky nebo na jednání připuštěno (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. června 1958, Compagnie des hauts fourneaux de Chasse v. Vysoký úřad, 2/57, Recueil, EU:C:1958:5).

222    Je třeba mít za to, že v projednávaném případě a s přihlédnutím k žalobě, argumentace předložená společností Fapricela v replice ve věci její neúčasti v klubu España ohledně ocelových lan, která je více strukturovaná, nepředstavuje nový žalobní důvod, nýbrž rozšíření žalobního důvodu již existujícího.

223    Třetí část prvního žalobního důvodu je tedy třeba prohlásit za přípustnou.

B –  Připomenutí důkazů uplatněných Komisí v napadeném rozhodnutí

224    Na prvním místě se Komise opírá o diskuse, které proběhly na schůzce dne 23. března 2001. Uvádí konkrétně:

„[D]iskuse proběhla mezi společnostmi Tysca a Emesa o prodejích a cenách ocelových lan, přičemž společnost Fapricela si stěžovala, že se jí těžko prodávají ocelová lana ve Španělsku. Bylo zdůrazněno, že společnosti stanovily cenu 98 escudo až do června a následně 102 escudo (poznámka pod čarou na straně 785). Nezávislé ručně psané poznámky, nalezené u společnosti Tysca, potvrzují ty hlavní diskuse (zejména o uzavřených objednávkách, o objemech a cenách, o jednotlivých zákaznících v Portugalsku), které se odehrály během této schůzky (poznámka pod čarou na straně 786)“ (bod 512 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

225    Na druhém místě, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že první část schůzky dne 7. června 2001, která se odehrála dopoledne a na které byla společnost Fapricela přítomná, byla celá věnována opětovným jednáním o trhu s ocelovými lany na Pyrenejském poloostrově [bod 515 odůvodnění napadeného rozhodnutí a příloha 4 napadeného rozhodnutí; Komise odkazuje zejména na strany 19997 a 19998 (informace poskytnuté společností Emesa) a strany 30046 a 30047 (rukopisné poznámky společnosti Tysca) správního spisu].

226    Na třetím místě, z bodů 484 a 491 odůvodnění napadeného rozhodnutí a z jeho přílohy 4, zejména z informací o schůzkách z 1. června 1993, 20. dubna 1995, září, října a listopadu 1995, 3. a 9. září 1996, 22. ledna a 18. listopadu 1997, konce prosince 1997 a 28. ledna 1998, vyplývá, že podniky účastnící se klubu España od počátku sdílejí informace a jsou dohodnuté na rozdělení podílů na trhu a stanovení cen ocelových lan.

227    Konečně na čtvrtém místě, z přílohy 4 napadeného rozhodnutí, a zejména z informací o schůzkách z 14. dubna a 21. září 1999, 8. září, 18. října, 5., 20. a 22. prosince 2000, 23. března, 17. května, 18. června, a 6. července 2001 a 31. května 2002, jakož i z bodů 502, 504, 506, 508, 510, 512, 515 až 517 a 521 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vyplývá, že během období, kdy se společnost Fapricela účastnila klubu España, docházelo k vyjednávání a výměně citlivých informací ohledně ocelových lan. Zejména z přílohy 4 vyplývá, že Fapricela byla přítomna na schůzce dne 8. září 2000, během níž došlo ke stanovení minimální ceny ocelových lan na rok 2001, a na schůzce dne 18. října 2000, během níž byly rozděleny podíly na trhu s ocelovými lany.

C –  K opodstatněnosti třetí části prvního žalobního důvodu

228    Zaprvé je třeba konstatovat, že společnost Fapricela zpochybňuje pouze ty důkazy předložené Komisí, které se týkají dvou schůzek, a to ze dnů 23. března a 7. června 2001.

229    Žalobkyně nicméně nezpochybňuje napadené rozhodnutí ohledně obsahu diskusí o ocelových lanech, které proběhly na schůzkách ve dnech 14. dubna a 21. září 1999, 8. září, 18. října, 15., 20. a 22. prosince 2000, 17. května, 18. června a 6. července 2001 a 31. května 2002.

230    Je třeba zdůraznit, že Komise v příloze 4 napadeného rozhodnutí neuvádí, kdo byli účastníci schůzek, které proběhly ve dnech 14. dubna a 21. září 1999, 15., 20. a 22. prosince 2000 a 31. května 2002, nýbrž pouze zmiňuje, že při těchto příležitostech došlo k diskusím o ocelových lanech.

231    Na druhou stranu, účast společnosti Fapricela byla konstatována Komisí v napadeném rozhodnutí, co se týče schůzek ve dnech 8. září a 18. října 2000 (společnost Fapricela kromě toho na jednání potvrdila svou účast na posledně zmíněné schůzce), 17. května, 18. června a 6. července 2001. Navíc Komise předkládá různé důkazy, zmíněné v příloze 4 napadeného rozhodnutí, které prokazují, že ocelová lana byla na těchto schůzkách předmětem diskusí.

232    Fapricela nepředkládá žádný argument, kterým by zpochybňovala svoji účast na těchto schůzkách nebo obsah diskusí, které na nich proběhly.

233    Zadruhé, co se týče schůzky dne 23. března 2001, žalobkyně opakuje svou argumentaci v tom smyslu, že se schůzky neúčastnila, a zpochybňuje skutečnost, že ji společnost Socitrel při této příležitosti zastupovala.

234    I když žádné skutečnosti nenasvědčují tomu, že společnost Socitrel zastupovala společnost Fapricela na této schůzce, je třeba odmítnout tuto argumentaci z důvodů uvedených v bodech 194 a 195 výše.

235    Dále z přílohy 4 napadeného rozhodnutí a z důkazů shromážděných Komisí a zmíněných v této příloze vyplývá, že během schůzky dne 23. března 2001:

„Strany rovněž diskutovaly učiněné nebo připravované nabídky pro jednotlivé klienty, včetně ocelových lan [...] Na závěr byly diskutovány dodávky a ceny ocelových lan společností Fapricela, Emesa a Tysca ve vztahu ke konkrétnímu klientovi.“

236    Kromě toho v bodě 512 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno následující:

„Diskuse proběhla mezi společnostmi Tysca a Emesa o prodejích a cenách ocelových lan, přičemž společnost Fapricela si stěžovala, že se jí těžko prodávají ocelová lana ve Španělsku. Bylo zdůrazněno, že společnosti stanovily cenu 98 escudo až do června a následně 102 escudo […] Nezávislé ručně psané poznámky, nalezené u společnosti Tysca, potvrzují ty hlavní diskuse (zejména o uzavřených objednávkách, o objemech a cenách, o jednotlivých klientech v Portugalsku), které se odehrály během této schůzky […]“

237    Tyto skutečnosti v rozporu s tvrzením společnosti Fapricela nijak neprokazují, že by se neúčastnila kartelové dohody, co se týče ocelových lan, ale vyplývá z nich, že docházelo k výměně informací pocházejících od společnosti Fapricela a týkajících se ocelových lan, majících ovšem dva různé zdroje, tedy společnosti Tycsa a Emesa.

238    Zatřetí, co se týče schůzky ze dne 7. června 2001, je třeba nejprve připomenout, že obsah schůzky je dostatečně popsán v příloze 4 napadeného rozhodnutí.

„Schůzka o ocelových lanech ráno a o drátech odpoledne. Projednávaly se kvóty a ceny pro společnosti Aceralia, Tycsa a Fapricela (‚Acer, Tyc, Fabr‘) a přidělení jednoho klienta společnostem Tycsa, Fapricela, Aceralia a Trefilerías Quijano (‚Tyc, Fab, Acer, TQ‘). Proběhla také diskuse o rozdělení klientely ohledně veřejných prací.

Dopoledne: tří účastnící se podniky opětovně vyjednávají svou dohodu a rozdělují si trh s ocelovými lany na Pyrenejském poloostrově. Kvóta pro společnost Fapricela se zvyšuje (z 20 % k 18. 10. 2000) na 25 na úkor ostatních skupin [pokles (z 40 % k 18. 10. 2000) na 37,5 %]. Podrobná diskuse o rozdělení klientely včetně zřízení seznamu hlavních výrobců prefabrikovaných komponentů v Portugalsku a ve Španělsku podle jejich spotřeby ocelových lan (v sestupném pořadí), který určí hlavního současného nebo hlavní současné dodavatele těmto výrobcům (nebo spotřebitelům), aby bylo možno rozdělit tyto klienty mezi společnosti Tycsa, Emesa a Fapricela. Uskutečnění zvláštní formy rozdělení klientely pro určité projekty, které vyžadují velké množství ocelových lan a jsou zpracovávány konsorciem různých podniků (původní znění ve španělštině): UTES (‚Unión Temporal de Empresas‘), první nabídku poptávanou UTES získala společnost Fapricela, s určitou pevně stanovenou cenou za tunu, díky tomu, že ostatní nabízely vyšší ceny, druhá nabídka byla uměle přidělena společnosti Tysca, třetí nabídka společnosti Emesa, a toto pořadí se následně opakovalo. Je možné se tam také dočíst: ‚Proderac musí předložit svůj seznam klientů, nebo s ní nebudou sdíleny žádné informace‘ (původní znění ve španělštině).“

239    Na prvním místě je třeba konstatovat, že společnost Fapricela nezpochybňuje svou účast na této schůzce.

240    Na druhém místě, důkazy shromážděné Komisí (písemné důkazy pocházející od společností GSW, Tycsa/Celsa, Emesa a Galycas) prokazují, že na schůzce se ráno projednávala ocelová lana a odpoledne dráty, a že společnost Fapricela se účastnila té části schůzky, která byla věnována diskusi o ocelových lanech.

241    Na třetím místě je nutné konstatovat, že žalobkyně se v odpověď na argumenty Komise omezuje pouze na tvrzení, že její účast na této schůzce by nedostačovala k prokázání její účasti na kartelové dohodě na tomto trhu před datem schůzky a po něm.

242    Je třeba uvést, že společnost Fapricela nepopírá, že na této schůzce došlo k výměně citlivých informací, které se jí týkaly.

243    Začtvrté Komise oprávněně tvrdí, že v průběhu doby, kdy se společnost Fapricela účastnila klubu España, pravidelně docházelo k dohodám, jednání ve vzájemné shodě a výměně citlivých informací ohledně ocelových lan (v tomto smyslu odkazuje na přílohu 4 napadeného rozhodnutí, a zejména na důkazy týkající se schůzek ze dnů 14. dubna a 21. září 1999, 15., 20. a 22. prosince 2000 a 31. května 2002, jakož i na body 502, 504, 506, 508, 510, 512, 515 až 517, 521 a 530 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

244    Vzhledem k výše uvedenému má Tribunál za to, že je zde soubor důkazů, dostatečně přesných a shodujících se, aby prokázaly, že v rámci své účasti v klubu España se společnost Fapricela, v rozporu se svými prohlášeními, podílela také na dohodě nebo na jednání ve vzájemné shodě jako celku, včetně toho, co se týkalo ocelových lan.

245    Třetí část prvního žalobního důvodu musí být v důsledku toho zamítnuta.

V –  K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad proporcionality, rovného zacházení a personality trestu

A –  Připomenutí napadeného rozhodnutí

246    Podle bodu 949 odůvodnění napadeného rozhodnutí:

„(949)      […] Pro společnosti Socitrel, Proderac, Fapricela a Fundia, podniky, které se účastnily pouze klubu [España] (pokrývající výlučně Španělsko a Portugalsko) nebo, v případě posledně jmenovaného podniku, také ‚koordinace‘ zahrnující Addtek, a pro které vědomost o jediném a trvajícím protiprávním jednání může být prokázána pouze ve velmi pozdním stadiu protiprávního jednání (17. května 2001, resp. 14. května 2001, viz oddíl 12.2.2.4), Komise bere v úvahu omezený zeměpisný rozsah při stanovení podílu na hodnotě tržeb z prodejů. Situace je odlišná pro další účastníky klubu [España] (Emesa/Galycas, Tycsa/Trefilerías Quijano), kteří se současně podíleli na různých úrovních kartelové dohody a/nebo u kterých vědomost o jediném a trvajícím protiprávním jednání může být prokázána v mnohem dřívější fázi. Stejně tak, pro účastníky klubu Italia, situace je odlišná od situace společností Socitrel, Proderac a Fapricela, neboť zeměpisný rozsah klubu Italia značně překračuje rozsah celoevropských dohod a dosahuje tedy mnohem dále než zeměpisný rozsah klubu [España] (Španělsko a Portugalsko).“

247    Podle bodu 953 odůvodnění napadeného rozhodnutí:

„(953)  S ohledem na zvláštní okolnosti projednávaného případu a při zohlednění kritérií projednávaných výše, ve vztahu k povaze protiprávního jednání (viz oddíl 19.1.3.1) a zeměpisnému rozsahu (viz oddíl 19.1.3.3), podíl na hodnotě tržeb z prodejů, který je třeba vzít v úvahu, musí být 16 % pro podnik Fundia, 18 % pro podniky Socitrel, Fapricela a Proderac, a 19 % pro všechny ostatní podniky.“

248    Kromě toho podle bodů 987 a 988 odůvodnění napadeného rozhodnutí:

„(987) Fapricela […se dovolává] rovněž [své] omezené účasti na kartelové dohodě a [odkazuje] na [svou] účast na omezeném počtu schůzek a/nebo na přerušení [své] účasti na schůzkách kartelové dohody během několika období. Fapricela rovněž tvrdí, že nikdy nevykonávala koordinační činnost.

(988)      Komise poznamenává, že Fapricela se systematicky účastnila a podílela na více než třiceti schůzkách klubu [España] mezi lety 1998 a 2002, během nichž se plně účastnila ujednání o rozdělení kvót a zákazníků a o stanovení cen, a kde sdílela citlivé obchodní informace s ostatními účastníky klubu [España], který uznávala. Fapricela také výslovně ‚slíbila dodržovat dohody, které přinášejí tak dobré výsledky‘, čímž ukázala svou spokojenost s kartelovou dohodou po vyřešení sporu (viz bod 509 odůvodnění). Její role nemůže být kvalifikována jako ‚podstatně omezená‘ ve smyslu pokynů z roku 2006 ani jako pasivní nebo následnická ve smyslu pokynů z roku 1998, i když nikdy nejednala jako koordinátorka. Nakonec, jak již bylo vysvětleno v bodech 527 a dalších odůvodnění, a zejména v bodě 530, tvrzení společnosti Fapricela, podle něhož přerušila svou účast na kartelové dohodě během několika období, je vyvráceno důkazy.“

249    Nakonec, co se týče podstatně omezené role společnosti Fapricela, z napadeného rozhodnutí vyplývá:

„(1016) [...] Fapricela prohlašuje, že nejméně při jedné příležitosti se jí podařilo získat zákazníka společnosti Emesa, protože mu nabídla nižší cenu. […] a Fapricela mimo jiné odkazuje na spory s ostatními členy kartelové dohody […]

[...]

(1018) Komise nejprve poznamenává, že většina předložených důkazů spočívá zejména na údajích, které jsou potvrzené pouze firmou toho, kdo je předkládá. V každém případě, příležitostné podvádění ohledně stanovených cen nebo přidělených zákazníků samo o sobě neprokazuje, že strana nenaplňovala koluzní dohodu. Vnitřní spory, soupeření a podvádění jsou vlastní všem kartelovým dohodám, zejména těm dlouhodobým (viz také body 604 a 680 odůvodnění). Skutečnost, že podnik nerespektoval určité dohody, neznamená, že neprováděl žádnou z koluzních dohod a choval se na trhu zcela konkurenčně.

(1019)      Provádění koluzních dohod bylo zajištěno systémem kontrol (viz oddíly 9.1.6, 9.2.1.7 a 9.2.2.5) a velmi častými schůzkami kartelové dohody mezi soutěžiteli, kde byly pravidelně vyměňovány důvěrné informace, které stranám umožnily srovnávat svůj obrat a dohodnout a/nebo změnit kvóty, ceny a rozdělení zákazníků. Je prokázáno, že […] Fapricela […] se stejně jako všichni ostatní adresáti tohoto rozhodnutí pravidelně účastnila schůzek, během nichž se projednávaly a kontrolovaly ceny, kvóty a zákazníci (viz také oddíl 9, oddíl 14 a přílohy 2, 3 a 4 rozhodnutí) […].

[…]

(1022) Závěrem je jasné, že žádná ze stran neprokázala, že se skutečně vyhýbala provádění protisoutěžních dohod soutěžním chováním na trhu, nebo přinejmenším, že neplnila své povinnosti v rámci uplatňování kartelové dohody tak jednoznačně a důrazně, že by narušila samotné fungování kartelové dohody. Z toho vyplývá, že žádná polehčující okolnost nemůže spočívat na základě vyhýbání se provádění kartelové dohody ani na základě podstatně omezené role.

(1023) Komise je nicméně připravena přijmout, že účast společností Proderac a Trame na protiprávním jednání byla omezená. To proto, že tito účastníci fungovali na okraji kartelové dohody, měli omezené kontakty s jejími dalšími účastníky a podíleli se na protiprávním jednání jen omezeně.“

B –  Úvodní poznámky

250    Fapricela věnuje ve svých písemnostech rozsáhlý výklad tvrzené strukturální vadě, kterou mají být stiženy pokyny z roku 2006 a která v podstatě vede k závažnějšímu postihu malých podniků (vyrábějících jeden výrobek) oproti velkým podnikům (vyrábějícím více výrobků).

251    Nicméně k dotazu ve smyslu bodu 57 repliky Fapricela na jednání potvrdila, že nemá v úmyslu zpochybňovat legalitu pokynů z roku 2006, ale jen jejich použití Komisí v konkrétním případě.

252    Druhý žalobní důvod se v důsledku toho dělí na dvě části, vycházející zaprvé z nepřiměřené povahy pokuty a z chybného neuvážení různých prvků při určení míry závažnosti protiprávního jednání a dodatečné částky uplatněné jako odrazující prostředek, a za druhé z porušení zásady rovného zacházení.

C –  K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z nepřiměřené povahy pokuty a z chybného neuvážení různých prvků při určení míry závažnosti protiprávního jednání a dodatečné částky, uplatněné jako odrazující prostředek

1.     Připomenutí zásad

253    Je třeba připomenout, že podle pokynů z roku 2006:

„13.      Při určování základní výše uložené pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby dotčeného podniku v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním. Komise obvykle bere v potaz tržby podniku za poslední celý rok, kdy byl podnik zapojen do protiprávního jednání.

[…]

19.      Základní výše pokuty bude souviset s určitým podílem z hodnoty tržeb z prodejů a záviset na stupni závažnosti protiprávního jednání vynásobeným počtem let, během nichž k protiprávnímu jednání docházelo.

20.      Vyhodnocení závažnosti se provede individuálně pro každý typ protiprávního jednání a přihlédne se přitom ke všem důležitým okolnostem případu.

21.      Podíl na hodnotě tržeb z prodejů, k němuž se bude přihlížet, zpravidla bude určen až do 30 %.

22.      Při rozhodování o tom, zda by se podíl na hodnotě tržeb z prodejů, k němuž se bude v daném případě přihlížet, měl nacházet ve spodní nebo horní části tohoto rozpětí, vezme Komise v úvahu určitý počet ukazatelů, například povahu protiprávního jednání, kumulovaný podíl všech stran na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání, implementování či neimplementování protiprávního jednání.

23.      Mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže patří již ze své povahy horizontální dohody o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce, které jsou obvykle tajné. Politika hospodářské soutěže je musí přísně trestat. Podíl hodnoty tržeb z prodejů, k němuž se u takového protiprávního jednání přihlíží, se proto bude většinou nacházet u horní hranice.“

254    Podle ustálené judikatury je při stanovení výše pokut třeba přihlédnout ke všem faktorům, které hrají roli při posouzení závažnosti protiprávních jednání, jako jsou zejména úloha každé ze stran v protiprávním jednání a riziko, které takováto jednání představují pro unijní cíle. Pokud se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je třeba přezkoumat závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání. (rozsudek ze dne 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, Recueil, EU:C:1999:357, bod 110 a citovaná judikatura, a Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 90 výše, EU:T:2000:77, bod 4949 a citovaná judikatura).

255    Skutečnost, že se určitý podnik nepodílel na všech skutečnostech zakládajících kartelovou dohodu nebo že hrál malou roli v těch aspektech, jichž se účastnil, tak musí být zohledněna při posouzení závažnosti protiprávního jednání a případně i při určení pokuty (rozsudky ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, bod 287 výše, C‑49/92 P, Recueil, EU:C:1999:356, bod 90; Aalborg Portland a další v. Komise, bod 86 výše, EU:C:2004:6, bod 86, a Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 135 výše, EU:C:2012:778, bod 45).

256    Je třeba rovněž připomenout, že pro výpočet výše pokut uložených podnikům účastnícím se kartelové dohody je tak rozdílné zacházení mezi dotyčnými podniky vlastní výkonu pravomocí, které Komisi v této oblasti přísluší. V rámci svého prostoru pro uvážení je totiž Komise povinna individualizovat sankci v závislosti na jednání a vlastnostech těchto podniků, aby zajistila v každém projednávaném případě plnou účinnost unijních pravidel hospodářské soutěže (viz rozsudky ze dne 12. listopadu 2009, SGL Carbon v. Komise, C‑564/08 P, EU:C:2009:703, bod 43 a citovaná judikatura, a ze dne 5. prosince 2013, Caffaro v. Komise, C‑447/11 P, EU:C:2013:797, bod 50 a citovaná judikatura).

257    Kromě toho zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. V kontextu výpočtu pokut musí být závažnost protiprávního jednání určena v závislosti na mnoha faktorech a žádnému z těchto faktorů není možné ve srovnání s jinými posuzovanými faktory přikládat přílišný význam. Zásada proporcionality v tomto kontextu znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a tyto faktory v tomto ohledu musí používat soudržným a objektivně odůvodněným způsobem (viz rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh., EU:T:2006:270, s. II‑3435, body 226 až 228 a citovaná judikatura, a rozsudek Tribunálu ze dne 28. dubna 2010, Gütermann a Zwicky v. Komise, bod 220 výše, EU:T:2010:168, bod 264 a citovaná judikatura).

2.     K opodstatněnosti první části druhého žalobního důvodu

258    Společnost Fapricela uplatňuje několik argumentů na podporu první části svého druhého žalobního důvodu, vycházející z nepřiměřené povahy pokuty a chybného neuvážení různých prvků při určení míry závažnosti protiprávního jednání a dodatečné částky, uplatněné jako odrazující prostředek

259    Zaprvé Fapricela tvrdí, že je podnikem, jehož účast na kartelové dohodě byla nejkratší.

260    Na jednu stranu doba trvání protiprávního jednání nemůže být směšována s jeho závažností (čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1/2003) a na druhou stranu Komise se nedopustila žádného pochybení při určení doby účasti žalobkyně v klubu España v období od 2. prosince 1998 do 19. září 2002.

261    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že její účast byla omezena na Pyrenejský poloostrov.

262    Je třeba konstatovat, že Komise řádně zohlednila tuto skutečnost, když do hodnoty tržeb z prodejů zařadila pouze prodeje uskutečněné společností Fapricela na Pyrenejském poloostrově (viz bod 246 výše).

263    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že nebyla vzata v úvahu její malá role. Tvrdí rovněž, že hrála pouze pasivní, a nikoli vedoucí roli v kartelové dohodě, na rozdíl od ostatních podniků z Pyrenejského poloostrova, jako např. Tysca a Emesa. Neměla nikdy koordinační funkci, jako například společnost Tysca, a udržela si soutěžní chování na trhu.

264    Komise nicméně odmítla tato tvrzení žalobkyně v bodech 988 a 1019 až 1022 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a je nutné konstatovat, že společnost Fapricela v rámci své žaloby nesprávnost posouzení Komise žádným způsobem neprokázala.

265    Tato argumentace tedy nemůže obstát.

266    Začtvrté, žalobkyně tvrdí, že měla v roce 2001 třetí nejnižší obrat mezi osobami, jimž bylo napadené rozhodnutí určeno, ačkoli jí byla uložena sedmá nejvyšší pokuta.

267    Tato okolnost nicméně nemá vliv na výši pokuty, protože Komise při stanovení základní výše pokuty nebere v úvahu obrat podniku, ale pouze hodnotu tržeb z prodejů zboží, uskutečněných podnikem, v přímé nebo nepřímé souvislosti s protiprávním jednáním, v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP.

268    Zapáté společnost Fapricela tvrdí, že se připojila ke klubu España až se zpožděním.

269    Je třeba konstatovat, že Komise vzala tuto skutečnost v úvahu v rámci doby trvání protiprávního jednání, které je žalobkyni vytýkáno.

270    Zašesté společnost Fapricela tvrdí, že nebyla zohledněna skutečnost, že se účastnila jen omezeného počtu schůzek, na rozdíl od ostatních členům kartelové dohody.

271    Tato argumentace se nicméně převážně shoduje s argumentací ve smyslu tvrzené omezené role společnosti Fapricela v rámci klubu España, která nemůže uspět z důvodů uvedených v bodech 263 až 265 výše.

272    Kromě toho je třeba konstatovat, že společnost Fapricela se účastnila více než třiceti schůzek v průběhu období, kdy byla členem klubu España.

273    Skutečnost, že nebyla přítomna na všech schůzkách kartelové dohody během doby protiprávního jednání, které je jí vytýkáno, nemá v tomto ohledu žádný vliv, protože je prokázáno, že se nepřetržitě účastnila protiprávního jednání od 2. prosince 1998 do 19. září 2002.

274    Zasedmé argumentace společnosti Fapricela, podle níž se v určitém období neúčastnila kartelové dohody o ocelových lanech, která je předmětem třetí části prvního žalobního důvodu, musí být zamítnuta jako neopodstatněná (bod 244 výše).

275    Zaosmé, co se týče argumentace žalobkyně, podle níž se neúčastnila schůzky dne 23. března 2001 a distancovala se od kartelové dohody mezi říjnem 2000 a dubnem 2001, je třeba připomenout, že musí být považována za neopodstatněnou (viz bod 210 výše).

276    Zadeváté společnost Fapricela tvrdí, že dohody nebyly prováděny, že probíhající cenová válka mezi členy kartelové dohody a situace ostré konkurence na trhu svědčily o jejích extrémně nízkých ziskových maržích v době protiprávního jednání.

277    Tuto argumentaci nicméně nelze přijmout.

278    Ve skutečnosti je třeba připomenout, že tajné kartelové dohody se v zásadě často odehrávají v atmosféře podezřívání. Taková atmosféra tedy ještě nemusí nutně ovlivňovat konkrétní výsledek kartelové dohody (rozsudek ze dne 27. září 2006, Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, Recueil, EU:T:2006:267, body 172 a 174).

279    Komise v tomto ohledu připomíná, že vnitřní spory, soupeření a podvody jsou vlastní všem kartelovým dohodám, zejména těm dlouhodobým.

280    Je nutné konstatovat, že žalobkyně nepřináší sebemenší důkaz na podporu svých tvrzení ohledně neprovádění dohod – ať už ze strany členů klubu España nebo z její strany – ani o cenové válce, která podle ní panovala uvnitř klubu España během doby protiprávního jednání v letech 1998 až 2002, které je jí přičítáno.

281    Důkazy, a především obsah diskusí, které se v tomto období odehrály, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, zejména z jeho přílohy 4, osvědčují naopak nepřetržitě obnovovanou koordinaci, která zahrnovala společnost Fapricela.

282    Kromě toho skutečnost, že se členové kartelové dohody příležitostně distancují od svých ujednání, neznamená, že by neprováděli koluzní dohody. Podnik, který navzdory jednání ve vzájemné shodě se svými soutěžiteli nadále sleduje víceméně nezávislou politiku na trhu, se totiž může jednoduše pokusit využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch (rozsudek ze dne 14. května 1998, Cascades v. Komise, T‑308/94, Recueil, EU:T:1998:90, bod 230).

283    Nakonec číselné údaje předložené společností Fapricela v bodě 147 konsolidované žaloby, které se týkají ziskových marží, nejsou nijak podloženy ověřenými a průkaznými účetními doklady a žádným způsobem neprokazují, že by se žalobkyně neúčastnila dohod, které jsou jí vytýkány, nebo že by je neprováděla.

284    Zadesáté společnost Fapricela v podstatě tvrdí, že se nikdy neúčastnila celoevropského rozsahu kartelové dohody ani o něm nevěděla, což má vliv na závažnost protiprávního jednání, které je jí přičítáno.

285    Je třeba připomenout, že je třeba vyhovět prvním dvěma částem prvního žalobního důvodu, neboť není prokázáno, že by žalobkyně věděla o klubu Evropa.

286    Při stanovení míry závažnosti protiprávního jednání spáchaného jmenovitě společnostmi Fapricela, Proderac a Socitrel, na 18 %, vzala Komise přesně v úvahu pozdní vědomost o celoevropském rozměru kartelové dohody ze strany těchto tří podniků – členů klubu España.

287    V důsledku toho je třeba konstatovat, že Komise se dopustila nesprávného posouzení, co se týče společnosti Fapricela.

288    Stejně tomu tak je v případě dodatečné částky uložené jako odrazující prostředek, kdy její výše je v napadeném rozhodnutí stanovena odkazem a na základě odůvodnění vztahujícího se k závažnosti protiprávního jednání (viz bod 962 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

D –  K druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z porušení zásady rovného zacházení

289    Na jednu stranu, žalobkyně v podstatě tvrdí, že zásada rovného zacházení byla porušena tím, že jí při přijetí druhého pozměňujícího rozhodnutí nebylo ze strany Komise přiznáno srovnatelné snížení, jaké bylo přiznáno společnostem Arcelor a Ori Martin.

290    Na druhou stranu společnost Fapricela tvrdí, že tato zásada byla rovněž porušena tím, že zaprvé s ní bylo jednáno obdobným způsobem jako se společnostmi Socitrel a Proderac, i když její situace byla odlišná od situace těchto dvou podniků, a zadruhé snížení o pouhé 1 % jí bylo přiznáno z důvodu závažnosti ve vztahu k podnikům – zejména Emesa a Tysca – pro které míra závažnosti protiprávního jednání byla stanovena na 19 %, i když se podniky, které spadají do této kategorie, všechny dopustily mnohem závažnějšího protiprávního jednání, než se dopustila žalobkyně, a zatřetí s ní mělo být zacházeno mírněji než se společností Fundia, která se účastnila dohody o společnosti Addtek – mnohem větším zákazníkovi, než byli ti, kterých se týkaly dohody, jichž se účastnila sama žalobkyně.

291    Úvodem je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 3. května 2007, Advocaten voor de Wereld, C‑303/05, Sb. rozh., EU:C:2007:261, bod 56 a citovaná judikatura).

292    Pokud jde o první tvrzení, je nutné konstatovat, že důvody, které vedly k přijetí druhého pozměňujícího rozhodnutí – tedy zohlednění, při použití desetiprocentního stropu, obratu dceřiné společnosti zapojené do kartelové dohody, místo obratu celé skupiny – nevedly k snížení částky pokuty uložené společnosti Fapricela, která ve skutečnosti není ve srovnatelné situaci jako podniky Arcelor, SLM nebo Ori Martin, protože nebyla po ukončení doby protiprávního jednání získána jiným podnikem.

293    Nemůže tedy namítat porušení zásady rovného zacházení za těchto okolností.

294    Pokud jde o druhé tvrzení, je třeba nejprve připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí (bod 953 odůvodnění) stanovila tři kategorie za účelem určení míry závažnosti, vycházející z povahy spáchaného protiprávního jednání (body 939 a 945 odůvodnění), souhrnného podílu na trhu (bod 946 odůvodnění) a zeměpisného rozsahu kartelové dohody (body 947 a 949 odůvodnění):

–        kategorie 16 %, která zahrnuje pouze společnost Fundia, a která je odůvodněna skutečností, že tento podnik se účastnil pouze „koordinace“ společnost Addtek (bod 939 odůvodnění);

–        kategorie 18 %, tato míra byla stanovena na základě dvou kritérií: účast pouze v klubu España a vědomost o celoevropském rozsahu kartelové dohody se zpožděním; společnosti Socitrel, Proderac a žalobkyně byly zařazeny do této kategorie (bod 949 odůvodnění);

–        kategorie 19 %, v které jsou všechny zbývající podniky, které se účastnily kartelové dohody (bod 953 odůvodnění).

295    Zaprvé je třeba konstatovat, že situace společnosti Fapricela není srovnatelná se situací společnosti Fundia, protože její odpovědnost je vyvozena v podstatě pouze z důvodu „koordinace“ prodejů pouze jednomu zákazníkovi, a to společnosti Addtek, zatímco společnost Fapricela se účastnila protiprávního jednání, které spočívalo v podílu na trhu (stanovení kvót), rozdělení zákazníků a horizontálním stanovení cen v rámci trhu na Pyrenejském poloostrově.

296    Zadruhé společnosti Emesa a Tysca aktivně patřily do klubu Curych (od roku Emesa od roku 1992 a Tysca od roku 1993) a v klubu Evropa, kdežto Fapricela nepatřila ani do jednoho z těchto klubů.

297    Samozřejmě rozdíl v míře jednotlivých kategorií, kam patří jednak společnosti Emesa a Tysca a jednak žalobkyně, je malý, ale je třeba připomenout, že podle bodu 21 pokynů z roku 2006 podíl na hodnotě tržeb z prodejů, který se zohledňuje, může být až do 30 %, a podle bodu 23 těchto pokynů, horizontální dohody o stanovení cen, o rozdělení trhu, o omezení produkce, které jsou obecně tajné, patří podle své samotné povahy k těm nejzávažnějším omezením hospodářské soutěže a mají být přísně trestány politikou hospodářské soutěže. Podíl tržeb z prodejů, k němuž se u takového protiprávního jednání přihlíží, se proto bude většinou nacházet u horní hranice.

298    Je nutno konstatovat, že v projednávaném případě, s ohledem na povahu protiprávního jednání uvedenou v bodě 939 odůvodnění napadeného rozhodnutí (podíl na trhu/stanovení kvót, rozdělení zákazníků, horizontální stanovení cen), míra závažnosti určená Komisí pro kategorie pachatelů protiprávního jednání se nachází ve spodní části rozpětí (od 15 do 30 %), což znamená, že rozdíl od jiné kategorie pachatelů protiprávního jednání, které také spočívalo v horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhu a omezení produkce, bude také malý.

299    Kromě toho je třeba konstatovat, že rozdělení provedené Komisí na kategorie, do kterých patří na jedné straně zejména společnosti Emesa a Tysca a na druhé straně společnosti Socitrel, Fapricela a Proderac, je založeno na objektivních faktorech.

300    Žalobkyně se tedy na základě tohoto pouhého malého rozdílu mezi dvěma mírami závažnosti stanovenými Komisí nemůže dovolávat porušení rovného zacházení.

301    Zatřetí společnostem Fapricela, Socitrel a Proderac byla nicméně uložena míra závažnosti 18 %, namísto míry 19 %, a to z důvodu, že se účastnily pouze klubu España a že se dozvěděly pozdě o celoevropském rozměru kartelové dohody.

302    Je třeba připomenout, že nebylo prokázáno, že společnost Fapricela věděla o celoevropském rozměru kartelové dohody (viz výše první a druhá část prvního žalobního důvodu).

303    V důsledku toho nemohla Komise zahrnout společnost Fapricela do stejné kategorie jako společnosti Socitrel a Proderac.

304    Z toho plyne, že je třeba vyhovět druhé části druhého žalobního důvodu.

305    Je třeba nicméně navíc odmítnout argumentaci žalobkyně, podle níž doba trvání účasti společnosti Socitrel na kartelové dohodě byla delší než ta její, protože tento faktor je nutno vzít v úvahu pro výpočet doby trvání protiprávního jednání, nikoli pro určení jeho závažnosti.

306    Stejně tak tomu je, co se týče počtu schůzek, kterých se účastnila společnost Socitrel, protože tento faktor nemá, stejně jako u společnosti Fapricela, žádný vliv na trvalou povahu protiprávního jednání, kterého se dopustila (viz bod 273 výše).

E –  Předběžný závěr

307    Závěrem je třeba vyhovět druhému žalobnímu důvodu, a v důsledku toho konstatovat, že určení základní výše pokuty bylo chybné.

308    Je tedy třeba částečně zrušit článek 2 napadeného rozhodnutí v té části, která se týká uložení pokuty společnosti Fapricela.

[omissis]

VI –  K prvnímu doplňujícímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení práva společnosti Fapricela na obhajobu, z porušení podstatných formálních náležitostí a z nedostatečného odůvodnění

A –  Připomenutí napadeného rozhodnutí

400    U příležitosti prvního pozměňujícího rozhodnutí Komise doplnila bod 935 odůvodnění napadeného rozhodnutí vložením tabulky obsahující hodnoty tržeb z prodejů uplatněné v případě různých podniků. Co se týče společnosti Fapricela, je v bodě 6 této tabulky uvedeno: „Fapricela: odpověď ze dne 16. června 2009: 2.12.1998–19.9.2002 [hodnota tržeb z prodejů společnosti Fapricela]“.

B –  Závěry Tribunálu

401    Zaprvé, protože tento žalobní důvod se částečně shoduje se žalobním důvodem uplatněným na jednání vycházejícím z neoznámení prvního pozměňujícího rozhodnutí žalobkyni, což mělo vést k porušení jejího práva na obhajobu, je třeba odkázat na posouzení Tribunálu v bodech 79 až 82 tohoto rozsudku.

402    Zadruhé je třeba zdůraznit, že prvním pozměňujícím rozhodnutím Komise opravila zjevná přehlédnutí, která se vloudila do původního rozhodnutí, ale nezměnila výši pokuty uložené společnosti Fapricela.

403    Navíc oprava, kterou Komise provedla a která se jí týká, měla za cíl upřesnit v napadeném rozhodnutí hodnotu tržeb z prodejů, kterou společnost Fapricela sdělila Komisi ve své odpovědi dne 16. června 2009.

404    Kromě toho žalobkyně na jednání uznala, že základní výše pokuty byla dobře vypočítána Komisí v původním rozhodnutí, když Komise vzala v úvahu výši hodnoty tržeb z prodejů uskutečněných společností Fapricela, která zahrnovala i hodnotu jejích tržeb z prodejů ocelových lan.

405    Žalobkyně tedy nemůže tvrdit, že před prvním pozměňovacím rozhodnutím nemohla vědět, že hodnota tržeb z prodejů ocelových lan byla zahrnuta v hodnotě tržeb z prodejů, kterou Komise vzala v úvahu za účelem výpočtu výše pokuty.

406    Proto tvrzení vycházející z nedostatečného odůvodnění původního rozhodnutí v tomto bodě musí být odmítnuto.

407    Zatřetí první pozměňující rozhodnutí obsahuje odůvodnění, z něhož je možné vyčíst chyby, které Komise měla v úmyslu opravit a jasně ukazuje úpravy, které Komise provádí v původním rozhodnutí. Z toho vyplývá, že tvrzení vycházející z nedostatku odůvodnění prvního pozměňujícího rozhodnutí je rovněž neopodstatněné.

408    Začtvrté za předpokladu, že žalobkyně má v úmyslu podle své argumentace tvrdit, že nebyla vyslechnuta před přijetím dvou pozměňujících rozhodnutí, což zakládá porušení práva na obhajobu během správního řízení, je nutno konstatovat , že na prvním místě žalobkyně byla vyslechnuta před přijetím původního rozhodnutí v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003, na druhém místě první pozměňující rozhodnutí přináší pouze opravy zjevných přehlédnutí v původním rozhodnutí, na třetím místě žalobkyně neuvádí, v čem skutečnost, že by byla vyslechnuta o opravách provedených Komisí na základě informací, které jí sama žalobkyně poskytla během správního řízení, by jakkoli pozměnila obsah napadeného rozhodnutí nebo by jí umožnila lépe zajistit svou obhajobu (rozsudek ze dne 18. června 2013, Fluorsid a Minmet v. Komise, T‑404/08, Rec, EU:T:2013:321, bod 110), a závěrem na čtvrtém místě výše pokuty uložené společnosti Fapricela nebyla změněna ani prvním, ani druhým pozměňujícím rozhodnutím.

409    Druhé pozměňovací rozhodnutí bylo vydáno za účelem změny výše pokuty uložené dvěma podnikům, Arcelor a Ori Martin.

410    Je nutno konstatovat, že důvody, které vedly k přijetí druhého pozměňovacího rozhodnutí – tedy zohlednění, za účelem použití stropu ve výši 10 %, obratu dceřiné společnosti zapojené do kartelové dohody namísto obratu celé skupiny – se nijak netýkaly společnosti Fapricela, neboť situace se zcela lišila.

411    Žalobkyně nemůže tedy namítat porušení zásady rovného zacházení za těchto okolností, ani se domáhat svého práva být předem vyslechnuta.

412    Ze stejných důvodů je třeba rovněž odmítnout tvrzení týkající se porušení zásady kontradiktornosti řízení nebo zásady řádné správy, protože změny učiněné druhým pozměňujícím rozhodnutím s nimi byly v souladu.

413    Zapáté v každém případě, žalobkyně měla možnost upravit své žalobní důvody a návrhová žádání po přijetí každého z těchto pozměňujících rozhodnutí, a této možnosti dvakrát využila, a nemůže tedy tvrdit, že přijetí těchto rozhodnutí způsobilo jakékoli porušení jejího práva na obhajobu.

414    První doplňující žalobní důvod musí být v důsledku toho zamítnut v plném rozsahu.

VIII –  K návrhu na zrušení článku 3 napadeného rozhodnutí

415    Žalobkyně navrhuje zrušení článku 3 napadeného rozhodnutí

416    Je nicméně třeba zamítnout toto návrhové žádání v té míře, v jaké odstavec 3 napadeného rozhodnutí má v prvním odstavci za cíl nařídit podnikům, které ještě neukončily protiprávní jednání, aby tak učinily. Žalobkyně potvrzuje, že ukončila protiprávní jednání v září 2002. K datu, ke kterému podala žalobu, už tedy žalobkyně neměla zájem na zrušení tohoto ustanovení napadeného rozhodnutí.

417    Článek 3 odst. 2 má mimo jiné za cíl nařídit podnikům, kterým je rozhodnutí určeno, aby protiprávní jednání neopakovaly. Z výše uvedeného vyplývá, že společnost Fapricela se dopustila protiprávního jednání a musí být z tohoto důvodu potrestána, což opodstatňuje zakázat, aby protiprávní jednání opakovala.

418    Její žaloba na neplatnost článku 3 napadeného rozhodnutí musí být v důsledku toho zamítnuta v plném rozsahu jako zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

IX –  K výkonu pravomoci Tribunálu v plné jurisdikci

A –  Připomenutí výpočtu výše pokuty Komisí

419    Je třeba připomenout části výpočtu provedeného Komisí při určení výše pokuty uložené společnosti Fapricela:

–        hodnota tržeb z prodejů předpínací oceli, včetně forem drátů a lan, uskutečněných v roce 2001 (a);

–        podíl na hodnotě tržeb z prodejů (b):18 %;

–        počet let (koeficient doby trvání) (c): 3,75;

–        procento použité pro dodatečnou částku (d): 18 %;

–        celková základní výše: [(a) x (b) x (c)] + [(a) x (d)];

–        zvýšení z důvodu přitěžujících okolností: ne;

–        snížení z důvodu polehčujících okolností: ne;

–        celková základní výše (nezměněna);

–        uplatnění stropu ve výši 10 % obratu: 8 874 000 eur;

–        snížení v rámci použití režimu shovívavosti: ne;

–        snížení z důvodu neschopnosti podniku uhradit pokutu s ohledem na zvláštní socioekonomické okolnosti: ne;

–        konečná částka pokuty: 8 874 000 eur.

B –  Připomenutí zásad

420    Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná na základě článku 261 SFEU Tribunálu článkem 31 nařízení č. 1/2003 tomuto soudu umožňuje, aby nad rámec pouhého přezkumu legality sankce, v jehož rámci jen může žalobu na neplatnost zamítnout nebo napadený akt zrušit, nahradil posouzení Komise svým posouzením, a v důsledku toho s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem napadený akt změnil, aniž jej zruší, zejména tak, že změní výši pokuty, je-li mu otázka výše pokuty předložena k posouzení (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh., EU:C:2007:88, body 61 a 62, a ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh., EU:C:2009:505, bod 86 a citovaná judikatura).

421    Kromě toho podle čl. 23 odst. 3 nařízení Rady č. 1/2003 se při stanovování výše pokuty přihlíží k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání.

422    Soudní dvůr rozhodl, že pro stanovení výše pokut je třeba zohlednit dobu trvání protiprávních jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení jejich závažnosti, jako je jednání každého z podniků, jejich role při zavádění jednání ve vzájemné shodě, zisk, který mohly z těchto jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i riziko, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro Unii (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, Sb. rozh., EU:C:2011:815, bod 56, a citovaná judikatura).

423    Soudní dvůr rovněž uvedl, že musí být zohledněny objektivní skutečnosti, jako je obsah a doba trvání protisoutěžních jednání, jejich počet a intenzita, rozsah dotčeného trhu a zhoršení hospodářského veřejného pořádku. Analýza musí rovněž zohlednit relativní význam a podíl odpovědných podniků na trhu, jakož i případné opakování protiprávního jednání (rozsudek Chalkor v. Komise, bod 248 výše, EU:C:2011:815, bod 57).

424    V tomto ohledu je třeba podotknout, že určení výše pokuty Tribunálem ze své podstaty není přesným aritmetickým výpočtem. Pokud navíc Tribunál rozhoduje v plné jurisdikci, není vázán ani výpočty Komise ani jejími pokyny, ale musí provést vlastní posouzení s ohledem na všechny okolnosti případu (viz rozsudek ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh., EU:T:2007:380, bod 213 a citovaná judikatura).

C –  Závěry Tribunálu v projednávaném případě

425    V projednávaném případě, pro určení výše pokuty s účelem postihnout účast společnosti Fapricela na protiprávním jednání, vyplývá z čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003, že je třeba zvážit kromě závažnosti protiprávního jednání také jeho dobu trvání, a ze zásady personality trestu vyplývá, že sankce musí brát ohled na situaci každého pachatele ve vztahu k protiprávnímu jednání.

426    Protiprávní jednání, které musí být vytýkáno společnosti Fapricela, je její nepřerušená účast pouze v klubu España, protože nebylo prokázáno, že by věděla o klubu Evropa (viz první a druhou část prvního žalobního důvodu, body 130 a 142 výše).

427    Co se týče doby trvání protiprávního jednání, ta trvala od 2. prosince 1998 do 19. září 2002, protože nebylo prokázáno, že by se společnost Fapricela distancovala od klubu España od 18. října 2000 do 9. dubna 2001 (viz bod 207 výše).

428    Co se týče závažnosti protiprávního jednání spáchaného společností Fapricela, je třeba nejprve připomenout, že Komise nesprávně uvážila, že společnost Fapricela věděla, i když se zpožděním, o celoevropském rozměru kartelové dohody (viz bod 130 výše).

429    Pro posouzení objektivní závažnosti protiprávního jednání, kterého se dopustila společnost Fapricela, toto hledisko nemůže být zohledněno.

430    Protiprávní jednání, kterého se dopustila společnost Fapricela, má tedy menší závažnost než to, kterého se dopustily společnosti Socitrel a Proderac, s kterými ji Komise srovnávala (bod 953 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

431    Protiprávní jednání, kterého se dopustila společnost Fapricela, je nicméně závažnější než to, kterého se dopustila společnost Fundia. Z napadeného rozhodnutí ve skutečnosti vyplývá, že společnost Fundia se účastnila pouze „koordinace“ prodejů jedinému zákazníkovi, a to společnosti Addtek (body 935 a 953 odůvodnění napadeného rozhodnutí), kdežto z napadeného rozhodnutí vyplývá, že společnost Fapricela se účastnila „koordinace“ týkající se různých dalších zákazníků.

432    Co se týče hodnoty tržeb z prodejů, kterou je třeba vzít v úvahu, je třeba odkázat na tu, kterou určila Komise v napadeném rozhodnutí, která zahrnuje ocelová lana, neboť je prokázáno, že společnost Fapricela se rovněž účastnila dohody o ocelových lanech v rámci klubu España (viz bod 244 výše). Kromě toho Komise oprávněně zohlednila pouze prodeje uskutečněné společností Fapricela ve Španělsku a Portugalsku (bod 949 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

433    Je třeba, aby Tribunál neuplatnil žádnou polehčující ani přitěžující okolnost, ani žádnou jinou zvláštní okolnost. To, že se žalobkyně účastnila pouze klubu España, je ve skutečnosti promítnuto již v tom, že se berou v úvahu pouze její prodeje ve Španělsku a Portugalsku.

434    Na základě výše uvedeného je nutno konstatovat, že výše pokuty uložená společnosti Fapricela musí být minimálně 17 000 000 eur.

435    Za použití stropu ve výši 10 % stanoveného čl. 23 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení č. 1/2003, nesmí výše pokuty uložená společnosti Fapricela přesáhnout 8 874 000 eur.

436    Za těchto okolností Tribunál rozhodl, že je třeba stanovit výši pokuty, kterou je třeba uložit společnosti Fapricela, na 8 874 000 eur, což představuje přiměřenou výši s ohledem na povahu, dobu trvání a závažnost protiprávního jednání spáchaného žalobkyní.

 K nákladům řízení

437    Článek 134 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

438    Za okolností projednávaného případu je třeba rozhodnout, že každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Komise C (2010) 4387 final ze dne 30. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel) změněné rozhodnutím Komise C (2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutím Komise C (2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011 se zrušuje v rozsahu, ve kterém konstatuje, že Fapricela – Indústria de Trefilaria, SA porušila ustanovení čl. 101 odst. 1 SFEU tím, že se vedle porušování uvedeného ustanovení na Pyrenejském poloostrově účastnila kartelové dohody pokrývající vnitřní trh a trh uvnitř EHP, a byla jí uložena pokuta ve výši 8 874 000 eur.

2)      Výše pokuty uložené společnosti Fapricela – Indústria de Trefilaria se stanovuje na 8 874 000 eur.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Frimodt Nielsen Dehousse Collins

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. července 2015.

Podpisy.

* Jednací jazyk: portugalština.

1 – Jsou uvedeny pouze ty body tohoto rozsudku, jejichž zveřejnění považuje Tribunál za účelné.