Language of document :

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Rechtbank Amsterdam (Nizozemsko) dne 26. října 2023 – Evropský zatýkací rozkaz na YM; další účastník řízení: Openbaar Ministerie

(Věc C-641/23, Dubers1 )

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank Amsterdam

Účastníci původního řízení

Osoba, na kterou byl vydán Evropský zatýkací rozkaz: YM

Další účastník řízení: Openbaar Ministerie

Předběžné otázky

Brání čl. 17 odst. 4 a 7 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV1 ve spojení s článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie tomu, aby členský stát prvně uvedené ustanovení provedl tak, že vykonávající justiční orgán, proti jehož rozhodnutí neexistuje řádný opravný prostředek, nemůže devadesátidenní lhůtu pro rozhodnutí prodloužit pouze proto, že zamýšlí předložit mimo tuto lhůtu Soudnímu dvoru Evropské unie žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách, v důsledku čehož musí tento orgán o výkonu evropského zatýkacího rozkazu rozhodnout bez předložení těchto předběžných otázek?

Brání čl. 5 bod 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV ve spojení s článkem 18 Smlouvy o fungování Evropské unie a, je-li to nezbytné, ve spojení s článkem 20 a čl. 21 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie tomu, aby členský stát prvně uvedené ustanovení provedl tak, že předání k trestnímu stíhání osob, které mají ve vykonávajícím členském státě bydliště, je možné podmínit zárukou navrácení pouze tehdy, pokud skutek, pro který je o předání k trestnímu stíhání žádáno, spadá do jurisdikce tohoto členského státu – což má za následek, že tato podmínka není splněna, pokud tento skutek není podle práva tohoto členského státu trestný – zatímco pro své občany členský stát tutéž podmínku nestanoví?

V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Brání čl. 9 odst. 1 písm. d) rámcového rozhodnutí 2008/909/SVV1 ve spojení s článkem 25 tohoto rámcového rozhodnutí, jakož i ve spojení s čl. 4 bodem 1 a čl. 5 bodem 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV tomu, aby členský stát, který použil čl. 7 odst. 4 rámcového rozhodnutí 2008/909/SVV, provedl prvně uvedené ustanovení tak, že

poté, co vykonávající justiční orgán pod zárukou navrácení souhlasil s předáním do vystavujícího členského státu k trestnímu stíhání pro skutek ve smyslu čl. 2 odst. 4 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, který podle práva vykonávajícího členského státu není trestný, ale ve vztahu k němuž vykonávající justiční orgán výslovně upustil od odmítnutí předání z tohoto důvodu,

jiné orgány vykonávajícího členského státu (jako vykonávajícího státu) musí nebo mohou odmítnout uznání a výkon trestu odnětí svobody, který byl ve vystavujícím členském státě za tento čin uložen, z důvodu netrestnosti podle práva vykonávajícího členského státu (jako vykonávajícího státu) a proto musí nebo mohou odmítnout i využití záruky navrácení?

____________

1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení

1 Rámcové Rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06 s. 34).

1 Rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii (Úř. věst. 2008, L 327, s. 27).