ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(prvního senátu)
18. května 2015
Věc F‑44/14
Jaana Pohjanmäki
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Komparativní posouzení zásluh – Úlohy orgánu oprávněného ke jmenování a poradní komise pro otázky povýšení – Neexistence hodnotících zpráv – Situace, kdy se členové poradní komise pro otázky povýšení neseznámili s hodnotícími zprávami – Slučitelnost funkce zpravodaje poradní komise pro otázky povýšení s funkcí bývalého hodnotitele – Zjevně nesprávné posouzení – Počet odpracovaných let v platové třídě – Míra zastávané odpovědnosti – Povinnost jednat s náležitou péčí“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se J. Pohjanmäki domáhá zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie, že nebude povýšena do platové třídy AD 13 v rámci povyšování za rok 2013, jakož i toho, aby byla Radě uložena povinnost náhrady nemajetkové újmy údajně vzniklé v důsledku tohoto rozhodnutí.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. J. Pohjanmäki ponese polovinu vlastních nákladů řízení. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených J. Pohjanmäki.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Komparativní posouzení zásluh – Podmínky – Zohlednění hodnotících zpráv – Spis úředníka, který je neúplný a je stižen vadami – Důsledky
(Služební řád, článek 45)
2. Úředníci – Povýšení – Komparativní posouzení zásluh – Podmínky – Zohlednění hodnotících zpráv – Předběžné posouzení poradními komisemi pro otázky povýšení – Podmínky – Posouzení hodnotících zpráv pouze jedním členem poradní komise pro otázky povýšení – Přípustnost
(Služební řád, článek 45)
3. Úředníci – Povýšení – Komparativní posouzení zásluh – Podmínky – Zohlednění hodnotících zpráv – Předběžné posouzení poradními komisemi pro otázky povýšení – Podmínky – Zkoumání hodnotících zpráv členem poradní komise pro otázky povýšení, který byl hodnotitelem dotyčného úředníka – Přípustnost
(Služební řád, článek 45)
4. Žaloby úředníků – Předcházející stížnost v rámci administrativy – Zamítavé rozhodnutí – Nahrazení odůvodnění napadeného aktu
(Služební řád, články 45, 90 a 91)
5. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění počtu odpracovaných let v platové třídě – Podpůrná povaha – Zohlednění průběžné stálosti zásluh – Rozsah
(Služební řád, článek 45)
6. Úředníci – Povýšení – Komparativní posouzení zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení – Pojem
(Služební řád, článek 45)
7. Úředníci – Povýšení – Komparativní posouzení zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Skutečnosti, které mohou být zohledněny – Míra zastávané odpovědnosti
(Služební řád, články 5 a 45)
8. Úředníci – Povýšení – Stížnost nepovýšeného uchazeče – Zamítavé rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Nedostatečné odůvodnění – Zhojení vad v průběhu soudního řízení – Podmínky
(Služební řád, články 25 a 45)
1. Ke zrušení rozhodnutí o nepovýšení nepostačuje, že spis uchazeče je stižen vadami a je neúplný, jelikož musí být rovněž prokázáno, že tato okolnost mohla mít rozhodující vliv na povyšovací řízení.
Co se v této souvislosti týče vady vyplývající z nedostatku informací o výkonu úředníka v průběhu dvou období v celkové délce sedmi měsíců, není prokázáno, že tato vada mohla mít rozhodující vliv na povyšovací řízení. Období v celkové délce sedmi měsíců, během něhož výkon dotčené osoby nebyl hodnocen v rámci hodnotících zpráv, je totiž ve srovnání s obdobím osmi let odpracovaných v předmětné platové třídě velmi krátké a dotyčná osoba neprokázala, ani netvrdila, že její zásluhy v průběhu těchto sedmi měsíců byly natolik zásadní, že by výsledek komparativního posouzení zásluh mohl být jiný, pokud by tyto zásluhy byly vzaty v úvahu.
(viz body 41, 43 a 44)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Sabbag Afota v. Rada, F‑9/11, EU:F:2011:196, body 42 až 44
2. Umožňuje-li systém povyšování zavedený orgánem jmenovat v rámci každé poradní komise pro otázky povýšení zpravodaje, jehož úkolem je nastudovat spisy a hodnotící zprávy a poradní komisi pro otázky povýšení o nich poreferovat, nelze na základě skutečnosti, že se s hodnotícími zprávami jednoho z úředníků způsobilých k povýšení seznámil pouze jeden člen poradní komise pro otázky povýšení, dospět k závěru o vadě celého komparativního posouzení zásluh. Navíc vzhledem k tomu, že vnitřní předpisy orgánu neupravují v souvislosti se jmenováním zpravodaje poradní komise pro otázky povýšení žádné zvláštní řízení či formality, skutečnost, že se s hodnotícími zprávami seznámil jeden ze členů poradní komise pro otázky povýšení, postačuje k závěru, že tento člen jednal jako zpravodaj poradní komise pro otázky povýšení.
(viz bod 46)
3. Umožňuje-li systém povyšování zavedený orgánem jmenovat v rámci každé poradní komise pro otázky povýšení zpravodaje, jehož úkolem je nastudovat spisy a hodnotící zprávy a poradní komisi pro otázky povýšení o nich poreferovat, a pokud je první hodnotitel jednoho z úředníků způsobilých k povýšení členem poradní komise pro otázky povýšení, tento člen se nesmí účastnit rozpravy o dotyčném úředníkovi. Nicméně neexistuje důvod k tomu, aby byl dosah posledně uvedeného pravidla rozšiřován až do té míry, že by se vztahovalo i na funkci zpravodaje, kterou má dotyčný člen plnit v rámci poradní komise pro otázky povýšení ve fázi zkoumání relevantních spisů a zpráv.
(viz bod 49)
4. Evolutivní povaha postupu před zahájením soudního řízení umožňuje administrativě ve fázi stížnosti znovu přezkoumat napadený akt na základě nových skutkových a právních okolností a, je-li to nutné, změnit či doplnit důvody, na jejichž základě tento akt přijala.
(viz bod 52)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek Mocová v. Komise, T‑347/12 P, EU:T:2014:268, body 34, 35 a 45
Soud pro veřejnou službu: rozsudky AZ v. Komise, F‑26/10, EU:F:2011:163, bod 38, a BD v. Komise, F‑36/11, EU:F:2012:49, bod 47
5. Článek 45 služebního řádu stanoví, že povýšení se provádí výhradně výběrem z okruhu úředníků způsobilých k povýšení, kteří mají nejvíce zásluh. Počet odpracovaných let v platové třídě a ve službě tudíž může být pro účely povýšení úředníka zohledněn pouze jako podpůrné kritérium v případě rovnosti zásluh s ostatními úředníky způsobilými k povýšení.
Kritérium průběžné stálosti zásluh nepředstavuje kritérium odlišné od tří kritérií vyjmenovaných v článku 45 služebního řádu, nýbrž spadá přímo pod první z nich, které se zakládá na hodnotících zprávách vypracovaných o úřednících a umožňuje orgánu oprávněnému ke jmenování nalézt rovnováhu mezi cílem spočívajícím v zajištění rychlého služebního postupu znamenitým úředníkům, kteří vynikají mimořádně vysokou úrovní výkonu, a cílem zajistit běžný služební postup úředníkům, kteří po dlouhou dobu podávají trvale vysoký výkon.
(viz body 57 a 58)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudek Stols v. Rada, T‑95/12 P, EU:T:2014:3, body 40 až 45
Soud pro veřejnou službu: rozsudky Barbin v. Parlament, F‑68/09, EU:F:2011:11, bod 91, a Nieminen v. Rada, F‑81/12, EU:F:2014:50, body 43 a 44, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑464/14 P
6. Pro účely komparativního posouzení zásluh úředníků, kteří se ucházejí o povýšení, má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc a přezkum unijním soudem se musí v této souvislosti omezit na otázku, zda s ohledem na prostředky, které mohly přivést administrativu k jejímu závěru, administrativa zůstala v nenapadnutelných mezích a nepoužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Soud tedy nemůže nahradit posouzení kvalifikace a zásluh uchazečů provedené orgánem oprávněným ke jmenování svým posouzením.
Nesprávnost je v tomto ohledu zjevná tehdy, je-li snadno postřehnutelná a může být očividně odhalena na základě kritérií, jejichž splněním normotvůrce zamýšlel podmínit rozhodnutí o povýšení. Aby se tedy prokázalo, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení rozhodnutí, musí být důkazy, které žalobci přísluší předložit, dostatečné k tomu, aby vyvrátily věrohodnost závěrů administrativy. Jinými slovy – žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení je třeba zamítnout, jestliže je napadený závěr možno navzdory důkazům předloženým žalobcem připustit jako pravdivý nebo platný.
(viz body 61 a 62)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudky AC v. Rada, F‑9/10, EU:F:2011:160, body 22 až 24, a Nieminen v. Rada, EU:F:2014:50, bod 59
7. Podle zásady souladu mezi platovou třídou a funkcí, která je zakotvena v článku 5 služebního řádu, platí, že úředníci a zaměstnanci ve stejné platové třídě mají rovnocennou služební odpovědnost. Administrativa má tudíž při komparativním posouzení zásluh úředníků způsobilých k povýšení povinnost zohlednit míru odpovědnosti, kterou zastává úředník způsobilý k povýšení, pokud tato odpovědnost přesahuje odpovědnost, která obvykle přináleží úředníkovi zařazenému do jeho platové třídy.
(viz bod 66)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Merhzaoui v. Rada, F‑18/09, EU:F:2011:180, bod 59
8. Orgán oprávněný ke jmenování sice není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení ve vztahu k nepovýšeným uchazečům, musí však odůvodnit své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nepovýšeného uchazeče proti rozhodnutí o nepovýšení, které se jej týká, přičemž odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí by se mělo shodovat s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala.
Skutečnost, zda je odůvodnění dostačující, musí být v tomto směru posouzena s ohledem na hlavní prvky argumentace, na niž orgán odpovídá. Vzhledem k tomu, že se povýšení provádí v souladu s článkem 45 služebního řádu výběrem z dotčených úředníků, postačuje, aby se odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti odvolávalo na právní podmínky a podmínky služebního řádu ohledně povýšení, které byly použity na konkrétní situaci daného úředníka.
Nadto platí, že pokud orgán oprávněný ke jmenování předložil nástin odůvodnění, doplňující upřesnění mohou být podána v průběhu řízení.
(viz body 79, 80 a 83)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: usnesení Van Neyghem v. Rada, T‑113/13 P, EU:T:2013:568, bod 17
Soud pro veřejnou službu: rozsudky AC v. Rada, EU:F:2011:160, bod 29; Sabbag Afota v. Rada, EU:F:2011:196, bod 65, a Bouillez a další v. Rada, F‑11/11, EU:F:2012:8, bod 22