Věc T-240/07
Heineken Nederland BV a
Heineken NV
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Nizozemský trh s pivem – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Důkaz o protiprávním jednání – Přístup ke spisu – Pokuta – Zásada rovného zacházení – Přiměřená lhůta“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Pojem – Shoda vůle ohledně budoucího chování na trhu
(Článek 81 odst. 1 ES)
2. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Navázání kontaktu neslučitelné s povinností každého podniku samostatně určovat své chování na trhu – Výměna informací – Předpoklad – Podmínky
(Článek 81 odst. 1 ES)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní prostředek – Využití souboru nepřímých důkazů
(Článek 81 odst. 1 ES)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní prostředek – Písemné doklady
(Článek 81 odst. 1 ES)
5. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení v oblasti hospodářské soutěže – Použitelnost
(Článek 81 odst. 1 ES)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Použití prohlášení předložených v rámci sdělení o spolupráci jinými podniky, které se podílely na protiprávním jednání, jako důkazních prostředků – Přípustnost – Podmínky
(Čl. 81 ES a 82 ES)
7. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání – Meze
(Článek 81 odst. 1 ES)
8. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení – Protisoutěžní účel – Dostatečné zjištění
(Čl. 81 odst. 1 ES)
9. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní břemeno Komise týkající se existence protiprávního jednání a doby jeho trvání – Důkazní síla dobrovolných výpovědí uskutečněných v neprospěch podniku ze strany hlavních účastníků kartelové dohody za účelem získání výhody na základě sdělení o spolupráci
(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 96/C 207/04)
10. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Komplexní protiprávní jednání vykazující prvky dohody a prvky jednání ve vzájemné shodě – Jednotná kvalifikace jakožto „dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě“ – Přípustnost
(Článek 81 odst. 1 ES)
11. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Účast na schůzkách majících protisoutěžní cíl
(Článek 81 odst. 1 ES)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Rozsah – Zamítnutí zpřístupnění dokumentu – Důsledky – Nutnost rozlišovat, pokud jde o důkazní břemeno dotyčného podniku, mezi dokumenty v neprospěch a ve prospěch
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2)
13. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přístup ke spisu – Dokumenty neobsažené ve vyšetřovacím spise a nepoužité Komisí jako důkazy v neprospěch – Dokumenty, které mohou sloužit k obhajobě účastníků řízení
(Článek. 81 odst. 1 ES a článek 82 ES; dohoda o EHP, články 53, 54 a 57; nařízení Rady č. 139/2004; sdělení Komise 2005/C 325/07, bod 27)
14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Dokument v neprospěch – Pojem
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2)
15. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise pečlivě a nestranně přezkoumat veškeré relevantní skutečnosti projednávaného případu
16. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Předčasné vyjádření přesvědčení Komise, že k protiprávnímu jednání došlo
17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci
(Nařízení Rady č. 1/2003)
18. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Obecná povinnost obezřetnosti, která přísluší každému podniku nebo sdružení podniků
(Nařízení Rady č. 17, čl. 11)
19. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi – Meze – Dodržování pokynů Komise – Soudní přezkum
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
20. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zohlednění konkrétního dopadu na trh – Dosah
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
21. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zohlednění vzniku účinků v určité zeměpisné oblasti – Dosah
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
22. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 17 a č. 1/2003; sdělení Komise 98/C 9/03)
23. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Rozdělení dotyčných podniků do různých kategorií – Podmínky
(Sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A, šestý pododstavec)
24. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí ukládající pokuty – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah – Uvedení posuzovaných skutečností, které Komisi umožnily vymezit závažnost protiprávního jednání – Dostatečné údaje
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3)
25. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Odrazující povaha – Kritéria hodnocení odrazujícího faktoru
(Sdělení Komise 98/C 9/03,bod 1 A, čtvrtý pododstavec)
26. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Odrazující povaha – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A, čtvrtý pododstavec)
27. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Ukončení protiprávního jednání po prvních zásazích Komise – Rozsah
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)
28. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Neprovedení protiprávních dohody ve skutečnosti
(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)
29. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Pokuty – Určení – Kritéria – Zvýšení obecné úrovně pokut – Přípustnost – Podmínky
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003)
30. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Porušení – Důsledky – Spravedlivé snížení výše pokuty
(Článek 81 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES)
1. Aby existovala dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, postačuje, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem. Lze se domnívat, že dohoda ve smyslu uvedeného článku je uzavřena, jakmile existuje shoda vůle k omezení hospodářské soutěže jako takovému, i když konkrétní prvky zamýšleného omezení jsou ještě předmětem jednání.
Existence dohody ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES není zpochybněna okolností, že se shoda vůle mezi dotyčnými podniky nerozšířila na konkrétní způsoby zvyšování ceny, ani skutečností, že k tomuto zvýšení ve skutečnosti na trhu nikdy nedošlo.
(viz body 44–45, 183)
2. Pojem jednání ve vzájemné shodě se týká formy koordinace mezi podniky, která ač nedospěla až k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi podniky.
V tomto ohledu čl. 81 odst. 1 ES brání jakýmkoliv přímým nebo nepřímým kontaktům mezi hospodářskými subjekty, které jsou takové povahy, že buď ovlivňují tržní jednání skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, nebo odhalují takovému soutěžiteli tržní jednání, ke kterému je dotčený hospodářský subjekt rozhodnut nebo které zamýšlí na trhu přijmout, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů omezení hospodářské soutěže.
Je třeba předpokládat, neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které na trhu nadále působí, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty. Bude tomu tak tím spíše, jestliže jednají ve vzájemné shodě pravidelně během dlouhého období.
(viz body 46–47, 186)
3. Pokud jde o provedení důkazu o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES, Komise musí prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání. Komise tedy musí předložit přesné a shodující se důkazy, aby prokázala existenci protiprávního jednání.
Je však třeba zdůraznit, že každý z důkazů předložených Komisí nemusí nutně splňovat tato kritéria ve vztahu ke každému znaku protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku vyhovoval soubor nepřímých důkazů, na něž se orgán odvolává, posuzovaný jako celek.
Vzhledem k tomu, že zákaz protisoutěžních dohod je obecně známou skutečností, nelze po Komisi požadovat, aby předložila písemnosti výslovně potvrzující navázání kontaktů mezi dotčenými hospodářskými subjekty. Mělo by být v každém případě možné doplnit útržkovité a rozptýlené poznatky, jimiž Komise může disponovat, dedukcí umožňující rekonstruovat relevantní okolnosti. Existenci protisoutěžního jednání nebo dohody lze tedy dovodit z některých shod okolností a indicií, které jsou-li nahlíženy vcelku, mohou při neexistenci jiného soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.
(viz body 48–51)
4. Pokud se Komise na podporu svého zjištění existence protisoutěžní dohody nebo protisoutěžního jednání dovolávala listinných důkazních materiálů, musejí účastníci řízení, kteří toto zjištění zpochybňují v řízení před Tribunálem, předložit nejen přijatelnou alternativu k tezi Komise, ale i namítnout nedostatečnost důkazů uvedených v napadeném rozhodnutí za účelem prokázání existence protiprávního jednání.
(viz bod 52)
5. Co se týče rozsahu soudního přezkumu, pokud je Tribunálu předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí vydaného podle čl. 81 odst. 1 ES, musí Tribunál obecně provést úplný přezkum otázky, zda jsou splněny podmínky pro použití čl. 81 odst. 1 ES či nikoli.
Má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání, v souladu se zásadou presumpce neviny, která se jakožto obecná zásada práva Unie uplatní zejména v řízeních týkajících se porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných pro podniky a v rámci kterých může být rozhodnuto o pokutách nebo penále.
(viz body 53–54)
6. Žádné ustanovení ani žádná obecná zásada práva Unie Komisi nezakazuje, aby vůči podniku použila prohlášení jiných stíhaných podniků. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by důkazní břemeno Komise spočívající v prokázání jednání porušujícího články 81 a 82 ES neunesitelné a neslučitelné s úlohou dohledu nad řádným uplatňováním těchto ustanovení, která je Komisi svěřena Smlouvou o ES.
Zajisté, prohlášení podniku obviněného z toho, že se účastnil kartelové dohody, jehož správnost je popírána několika ostatními obviněnými podniky, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky, aniž by bylo podpořeno jinými důkazními materiály. Takové prohlášení tedy samo sobě nemůže stačit k prokázání existence protiprávního jednání, ale musí být potvrzeno dalšími důkazy. Nicméně je třeba mít za to, že vyžadovaný stupeň potvrzení je nižší, jak po stránce přesnosti, tak i intenzity, v případě prohlášení, které je vysoce věrohodné, oproti prohlášení, které není zvlášť hodnověrné.
Jestliže by mělo být rozhodnuto, že soubor shodujících se nepřímých důkazů umožnil potvrdit existenci a určité zvláštní aspekty praktik zmíněných ve zvlášť hodnověrném prohlášení, mohlo by v tomto případě uvedené prohlášení samo o sobě postačovat k potvrzení ostatních aspektů rozhodnutí Komise.
Mimoto, pokud není písemnost zjevně v rozporu s prohlášením týkajícím se existence nebo podstatného obsahu inkriminovaných praktik, stačí pro to, aby měla určitou hodnotu jako potvrzující prvek v rámci souboru důkazů v neprospěch, že osvědčuje významné prvky praktik, které popisuje.
(viz body 70, 92–94)
7. Komise je v praxi často povinna prokázat existenci protiprávního jednání za podmínek nepříznivých pro plnění této úlohy, zejména pokud od doby, kdy nastaly skutečností zakládající protiprávní jednání, mohlo uplynout několik let a pokud vícero vyšetřovaných podniků s Komisí aktivně nespolupracovalo.
Komisi sice nevyhnutně přísluší prokázat, že protiprávní dohoda o rozdělení trhů byla uzavřena, bylo by však přehnané požadovat, aby mimoto podala důkaz o specifickém mechanismu, kterým mělo být tohoto cíle dosaženo. Pro podnik, který se dopustil protiprávního jednání, by totiž bylo příliš jednoduché vyhnout se jakékoli sankci, pokud by mohl argumentovat nejasnou povahou informací uvedených ve vztahu k fungování protiprávní dohody i přesto, že jsou existence dohody a její protisoutěžní cíl dostatečně prokázány. Podniky se v takové situaci mohou užitečně bránit tak, že mají možnost se vyjádřit ke všem důkazním materiálům, které Komise uvádí v jejich neprospěch.
(viz bod 78)
8. Ze znění ustanovení článku 81 ES vyplývá, že jsou zakázány dohody a jednání ve vzájemné shodě mezi podniky, nezávisle na účinku na trh, pokud mají protisoutěžní cíl. Pokud tedy Komise konstatovala existenci dohod a jednání ve vzájemné shodě, toto konstatování nemůže být popřeno údaji vycházejícími z neprovedení koluzních ujednání a neexistence účinku na trh.
(viz body 79–80)
9. Přestože je s ohledem na možnost, že hlavní účastníci protiprávní kartelové dohody budou mít tendenci zmenšovat význam svého přispění k protiprávnímu jednání a zvyšovat význam takového přispění ostatních účastníků, obecně namístě určitá nedůvěra k dobrovolným výpovědím těchto účastníků, požadování výhody na základě sdělení o neuložení pokuty nebo snížení její výše ve věcech týkajících se kartelových dohod za účelem získání snížení pokuty nutně nevede k podnětu předložit zkreslené důkazy, pokud jde o ostatní účastníky dané kartelové dohody. Jakákoliv snaha uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce žadatele, a ohrozit tak možnost, aby tato osoba získala úplnou výhodu na základě sdělení o spolupráci.
(viz bod 91)
10. Vzhledem ke komplexnímu skutkovému stavu musí být dvojí kvalifikace protisoutěžních jednání jakožto „souboru dohod nebo jednání ve vzájemné shodě“, jelikož tato jednání obsahovala současně jak prvky, které je třeba označit za „dohody“, tak i prvky, které je třeba označit za „jednání ve vzájemné shodě“, považována nikoli za kvalifikaci vyžadující současně a kumulativně důkaz, že každá z uvedených skutkových okolností představuje skutečnost zakládající dohodu a jednání ve vzájemné shodě, nýbrž za kvalifikaci označující komplexní celek zahrnující skutkové okolnosti, z nichž některé byly označeny za dohody a jiné za jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES, který nestanoví zvláštní kvalifikaci pro tento druh komplexního protiprávního jednání.
(viz bod 191)
11. Pokud se podnik účastnil, byť nehrál aktivní roli, schůzky, v jejímž průběhu bylo uvedeno protiprávní jednání ve vzájemné shodě, je považován za podnik, který se na uvedeném jednání ve vzájemné shodě podílel, ledaže prokáže, že se od něj otevřeně distancoval nebo ostatní účastníky informoval o tom, že se dotčené schůzky hodlá zúčastnit z jiných důvodů, než z jakých se jí účastní oni.
(viz bod 195)
12. Právo nahlížet do spisu představuje logický následek zásady dodržování práva na obhajobu a znamená, že Komise musí umožnit dotčenému podniku přezkoumat všechny dokumenty obsažené ve vyšetřovacím spise, které by mohly být relevantní pro jeho obhajobu. Mezi tyto dokumenty patří písemnosti svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch, s výjimkou obchodních tajemství jiných podniků, interních dokumentů Komise a jiných důvěrných informací.
Co se týče usvědčujících důkazů, nezpřístupnění dokumentu zakládá porušení práva na obhajobu pouze tehdy, jestliže dotčený podnik prokáže zaprvé, že Komise vycházela z tohoto dokumentu na podporu své námitky týkající se existence protiprávního jednání, a zadruhé, že tato námitka mohla být prokázána pouze odkazem na tento dokument. Dotyčný podnik rovněž musí prokázat, že výsledek, k němuž Komise dospěla ve svém rozhodnutí, by byl odlišný, kdyby tento nezpřístupněný dokument musel být odmítnut jakožto důkazní prostředek.
Naproti tomu, pokud jde o nezpřístupnění dokumentu ve prospěch, dotčený podnik musí pouze prokázat, že jeho nezpřístupnění mohlo ovlivnit k jeho újmě průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise. Postačí, že podnik prokáže, že uvedené dokumenty ve prospěch mohl použít ke své obhajobě tím, že zejména prokáže, že by se mohl dovolávat skutečností, které se neshodují se závěry učiněnými Komisí ve stádiu oznámení námitek, a mohl by tedy jakýmkoli způsobem ovlivnit závěry Komise učiněné v rozhodnutí.
(viz body 235–238)
13. Oznámení námitek je aktem určeným k vymezení předmětu řízení zahájeného proti podniku a k zajištění účinného výkonu práva na obhajobu. Vzhledem k tomu se k oznámení námitek váží procesní záruky uplatňující zásadu dodržení práva na obhajobu, mezi které patří právo nahlížet do dokumentů tvořících spis Komise.
Odpovědi na oznámení námitek nejsou součástí vlastního vyšetřovacího spisu. Jelikož jde o dokumenty, které nejsou součástí spisu založeného v okamžiku doručení oznámení námitek, Komise je povinna zpřístupnit uvedené odpovědi jiným dotčeným stranám pouze, ukáže-li se, že obsahují nové skutečnosti v neprospěch či ve prospěch. Stejně tak podle bodu 27 oznámení Komise o pravidlech pro přístup do spisu Komise v případech podle článků 81 [ES] a 82 [ES], článků 53, 54 a 57 Dohody o EHP a nařízení Rady (ES) č. 139/2004 obecně platí, že strany nemají přístup k odpovědím ostatních stran dotčených šetřením na oznámení námitek. Dotčená strana má přístup k těmto dokumentům pouze, pokud mohou představovat nové důkazy, ať již v neprospěch nebo ve prospěch, týkající se tvrzení vyjádřených vůči této straně v oznámení námitek Komise.
V tomto ohledu, pokud jde zaprvé o nové důkazy v neprospěch, jestliže se Komise zamýšlí za účelem určení existence protiprávního jednání opřít o skutečnost vyplývající z odpovědi na oznámení námitek, musí ostatním podnikům, které jsou účastníky takového řízení, umožnit vyjádřit se k takovému novému důkazu.
Pokud jde zadruhé o nové důkazy ve prospěch, Komise nemá povinnost je zpřístupnit z vlastní iniciativy. Pokud by Komise zamítla v průběhu správního řízení žádost žalobkyně o přístup k dokumentům neobsaženým ve vyšetřovacím spise, může být konstatováno porušení práva na obhajobu pouze, pokud je prokázáno, že by správní řízení mohlo vést k odlišnému výsledku, kdyby žalobkyně měla v průběhu tohoto řízení přístup k dotčeným dokumentům.
(viz body 239–244, 253)
14. Dokument může být považován za dokument v neprospěch, pouze je-li Komisí použit na podporu konstatování protiprávního jednání, kterého se podnik dopustil.
K tomu, aby dotčený podnik podal důkaz o tom, že vůči němu došlo k porušení práva na obhajobu, nestačí, aby prokázal, že se v průběhu správního řízení nemohl vyjádřit k dokumentu použitému kdekoli v napadeném rozhodnutí. Je třeba, aby prokázal, že Komise tento dokument v napadeném rozhodnutí použila jako dodatečný důkaz, z něhož vycházela při zjištění protiprávního jednání, na němž se měl podnik podílet.
(viz bod 245)
15. Mezi záruky poskytované právním řádem Unie ve správních řízeních patří zejména povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu.
(viz bod 268)
16. Existence protiprávního jednání musí být posuzována pouze na základě důkazů shromážděných Komisí. Pokud je skutková podstata protiprávního jednání na konci správního řízení skutečně prokázána, nemůže důkaz o tom, že Komise v průběhu tohoto řízení předčasně vyjádřila své přesvědčení, že k uvedenému protiprávnímu jednání došlo, vyvrátit samotný důkaz o protiprávním jednání.
(viz bod 278)
17. Dodržení přiměřené lhůty při vedení správních řízení v oblasti soutěžní politiky představuje obecnou zásadu práva Unie, jejíž dodržování zajišťují soudy Unie.
Za účelem uplatnění této zásady je třeba rozlišovat mezi oběma fázemi správního řízení, tedy fází vyšetřování předcházející oznámení námitek a fází odpovídající zbývající části řízení. První období, které probíhá až do oznámení námitek, běží od data, kdy Komise přijme opatření, která znamenají výtku, že došlo k protiprávnímu jednání, a má Komisi umožnit, aby zaujala stanovisko ke směřování řízení. Druhé období běží od oznámení námitek do přijetí konečného rozhodnutí. Má Komisi umožnit, aby se s konečnou platností vyslovila k vytýkanému protiprávnímu jednání.
Nepředloží-li Komise dodatečné informace nebo odůvodnění ohledně vyšetřovacích úkonů učiněných v této době, musí být délka první fáze řízení trvající 65 měsíců považována za nadměrnou. Zjištění porušení zásady přiměřené lhůty však může vést ke zrušení rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání pouze, pokud délka řízení měla vliv na výsledek řízení.
(viz body 286–288, 290, 292, 295)
18. Podniky mají podle obecné povinnosti obezřetnosti, která přísluší každému podniku nebo sdružení podniků, dbát na to, aby v jejich knihách nebo archivech byly dobře uchovány všechny informace, které umožňují zpětně vysledovat jejich činnost, aby zejména disponovaly nezbytnými důkazy pro případ soudních nebo správních opatření.
Pokud jsou podniku ze strany Komise zaslány žádosti o informace na základě článku 11 nařízení Rady č. 17, má tím spíše jednat se zvýšenou péči a učinit všechna vhodná opatření k zachování důkazů, kterými měl a mohlydisponovat.
(viz bod 301)
19. Komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o metodu výpočtu pokut. Tato metoda, popsaná v pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, obsahuje různé proměnné umožňující Komisi vykonávat její posuzovací pravomoc v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy.
Mimoto v oblastech, jako je určení výše pokuty na základě nařízení č. 1/2003, kde Komise má tento prostor pro uvážení, se přezkum legality těchto posouzení zužuje pouze na ověření, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení. Prostor Komise pro uvážení a meze, které si Komise v této souvislosti sama stanovila, naproti tomu nemají vliv na výkon soudního přezkumu v plné jurisdikci prováděného soudem Unie, v jehož rámci je soud Unie oprávněn pokutu, kterou Komise uložila, zrušit, snížit nebo zvýšit.
(viz body 308–310)
20. Při určení závažnosti protiprávního jednání se zohledňuje vícero skutečností, jako jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující dosah pokut, ohledně nichž má Komise prostor pro uvážení.
Zvláště v souladu s bodem 1 A prvním pododstavcem pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO je při hodnocení závažnosti protiprávního jednání třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost dotyčného zeměpisného trhu. V rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci přísluší Tribunálu posoudit, zda je částka uložené pokuty přiměřená ve vztahu k závažnosti protiprávního jednání a vyvážit závažnost protiprávního jednání ve vztahu k okolnostem, jichž se podnik dovolává.
Podle bodu 1 A druhého pododstavce třetí odrážky uvedených pokynů velmi závažná protiprávní jednání „jsou obecně horizontální omezení jako ‚cenové kartely‘ a kvóty podílů na trhu“. Kartelové dohody tohoto typu patří mezi nejzávažnější formy zásahu do hospodářské soutěže, jelikož svým vlastním cílem jednoduše směřují k jejímu jasnému odstranění mezi zúčastněnými podniky, a tím jsou v rozporu se základními cíly Unie. Horizontální kartelové dohody o ceně nebo rozdělení trhu mohou být kvalifikovány jako velmi závažná protiprávní jednání na základě jejich samotné povahy, aniž by Komise byla povinna prokazovat skutečný dopad protiprávního jednání na trh.
I když je existence konkrétního tržního dopadu protiprávního jednání prvkem, který má být zohledněn při posuzování závažnosti protiprávního jednání, jedná se jen o jedno z kritérií, přičemž dalšími jsou například povaha protiprávního jednání a velikost zeměpisného trhu. Stejně tak z bodu 1 A prvního pododstavce uvedených pokynů vyplývá, že tento dopad na trh má být zohledněn pouze tehdy, lze-li ho změřit.
(viz body 314–316, 319–320, 324–325)
21. Celé území členského státu představuje podstatnou část společného trhu. Protiprávní jednání, jako jsou dohody či jednání ve vzájemné shodě, jejichž účelem je zejména stanovení cen a rozdělení zákazníků, mohou být podle judikatury již na základě své povahy označeny za velmi závažná, aniž by se takové chování muselo nutně vyznačovat zvláštním zeměpisným rozsahem.
Tento závěr je mimoto posílen skutečností, že, i když příkladný popis závažných protiprávních jednání v pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO uvádí, že těmi budou častěji horizontální nebo vertikální omezení, přísněji uplatňovaná, s širším dopadem na trh a s účinky v rozsáhlých oblastech společného trhu, popis velmi závažných protiprávních jednání naproti tomu nezmiňuje žádný požadavek týkající se konkrétního dopadu či vzniku účinků v určité zeměpisné oblasti.
Z toho vyplývá, že skutečnost, že velikost dotčeného zeměpisného trhu má vnitrostátní rozměr, každopádně nebrání tomu, aby protiprávní jednání, ke kterému došlo, bylo označeno za velmi závažné. Velikost dotčeného výrobkového trhu v zásadě není faktorem, který musí být povinně zohledněn, nýbrž je pouze jedním z více relevantních faktorů pro posouzení závažnosti protiprávního jednání a stanovení výše pokuty.
(viz body 337, 339–342)
22. Komise má v rámci nařízení č. 17 a nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy prostor pro uvážení při stanovení výše pokut, aby směrovala chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže a aby mohla kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.
Předchozí rozhodovací praxe Komise nevytváří právní rámec pro stanovení pokut v oblasti hospodářské soutěže. Rozhodnutí týkající se jiných věcí mají pouze orientační povahu, pokud jde o případnou existenci diskriminace, jelikož je málo pravděpodobné, že okolnosti těchto jiných případů, jako jsou dotyčné trhy, výrobky, podniky a období, jsou stejné.
Komise posuzuje závažnost protiprávních jednání v závislosti na řadě skutečností, které nejsou shrnuty do závazného nebo taxativního seznamu kritérií, která mají být zohledněna. Mimoto nemá povinnost používat přesný matematický vzorec, ať již se jedná o celkovou částku uložené pokuty nebo rozdělení na různé prvky. Za těchto podmínek by existovalo riziko, že přímé srovnání pokut uložených adresátům obou rozhodnutí týkajících se různých protiprávních jednání zkreslí zvláštní funkce, ke kterým dochází v různých etapách výpočtu pokuty. Konečné částky pokut totiž odrážejí zvláštní okolnosti každé kartelové dohody.
(viz body 345, 347, 350–351)
23. Podle bodu 1 A šestého pododstavce pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, v případě protiprávního jednání, na němž se účastní několik podniků, jako jsou kartely, může být v některých případech nezbytné poměrně vyvážit všeobecnou výchozí částku za účelem zohlednění specifické váhy, a tedy skutečného dopadu protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu.
Zohlednění specifické váhy, a tedy skutečného dopadu protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž se týká rozdělení členů kartelové dohody do kategorií, vzhledem k jejich velikosti na trhu v průběhu sledované doby, a nezahrnuje zohlednění celkového účinku protiprávního jednání na trh.
Použití odlišného zacházení na základě tohoto ustanovení nevyžaduje zohlednění skutečného účinku protiprávního jednání na trh.
(viz body 356–358)
24. Podstatné formální náležitosti, které povinnost odůvodnění způsobu výpočtu pokuty představuje, jsou podle ustálené judikatury splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání.
V rámci vylíčení odůvodnění výše pokuty totiž Komise nemá povinnost uvést číselné poznatky, kterými se při výkonu své posuzovací pravomoci řídila, zejména pokud jde o sledovaný odrazující účinek.
(viz body 360, 375)
25. Při určení částky pokuty musí Komise dbát na její odrazující účinek.
V tomto ohledu Komise může vzít v úvahu zejména velikost a hospodářskou sílu dotčeného podniku.
Stejně tak bod 1 A čtvrtý pododstavec pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO stanoví, že je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, a určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odrazující účinek.
Vzhledem k prostoru pro uvážení při stanovování výše pokut, který Komise má s cílem směrovat chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže, ji tedy skutečnost, že v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, nemůže zbavit možnosti tuto úroveň kdykoli zvýšit, aby bylo zajištěno provádění politiky v oblasti hospodářské soutěže a zvýšen odrazující účinek pokut.
(viz body 367–369, 372)
26. Zásada právní jistoty je obecnou zásadou práva Unie, která vyžaduje obzvláště to, aby právní úprava, která vyvolává nepříznivé důsledky pro jednotlivce, byla jasná a přesná a její použití bylo pro právní subjekty předvídatelné.
Důsledkem této zásady je zásada legality trestných činů a trestů, která vyžaduje, aby zákon jasně definoval protiprávní jednání a tresty, které je potlačují.
Ačkoliv čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy ponechává Komisi široký prostor pro volné uvážení, omezuje nicméně jeho výkon tím, že zavádí objektivní kritéria, která Komise musí dodržet.
Zaprvé má tak výše pokuty, kterou lze uložit, vyčíslitelnou a absolutní maximální hodnotu, takže maximální výši pokuty, kterou lze uložit danému podniku, lze stanovit předem.
Zadruhé výkon této posuzovací pravomoci je rovněž omezen pravidly, která si Komise sama uložila v pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, přičemž správní praxe Komise mimoto podléhá celkovému přezkumu soudem Unie.
Obezřetný hospodářský subjekt, který si v případě potřeby obstará služby právního poradenství, tak může s dostatečnou přesností předvídat metodu stanovení i přibližnou výši pokut, které mu hrozí za dané chování, a skutečnost, že tento hospodářský subjekt není s to předem znát přesnou výši pokut, které Komise v jednotlivých případech uloží, nemůže představovat porušení zásady legality trestů. Kromě toho musejí podniky, kterých se týká správní řízení, které může vést k uložení pokuty, vzít v úvahu možnost, že se Komise kdykoli rozhodne zvýšit úroveň výše pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti. Skutečnost, že Komise může kdykoli přehodnotit obecnou výši pokut v kontextu provádění jiné politiky hospodářské soutěže je tak pro dotyčné podniky dostatečně předvídatelná.
(viz body 383–386)
27. Podle bodu 3 pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO se základní částka pokuty stanovená Komisí sníží, zejména jestliže dotčený podnik ukončí protiprávní jednání po prvních zásazích Komise.
Přiznání takového snížení základní částky pokuty je nezbytně spojeno s okolnostmi projednávané věci, které mohou Komisi dovést k závěru, že podniku, který se účastnil protiprávní dohody, takové snížení nepřizná. Přiznat prospěch z polehčující okolnosti v situaci, kdy je podnik účastníkem zjevně protiprávní dohody, o níž věděl nebo nemohl nevědět, že představuje protiprávní jednání, by tak především mohlo podněcovat podniky k co možná nejdelšímu trvání tajné dohody s nadějí, že jejich jednání nebude nikdy odhaleno, a přitom s vědomím, že pokud by odhaleno bylo, mohou docílit snížení pokuty okamžitým ukončením protiprávního jednání.
Takové přiznání by uloženou pokutu zbavilo jakéhokoli odrazujícího účinku a zasahovalo by do užitečného účinku čl. 81 odst. 1 ES. Jedná se o polehčující okolnost, která vzhledem k užitečnému účinku uvedeného článku musí být vykládána restriktivně v tom smyslu, že pouze zvláštní okolnosti projednávaného případu mohou odůvodnit její zohlednění.
Zvláště nemůže být ukončení úmyslného protiprávního jednání považováno za polehčující okolnost, když bylo toto jednání ukončeno z důvodu zásahu Komise.
Samotná skutečnost, že Komise ve své předchozí rozhodovací praxi dospěla k názoru, že některé skutečnosti představují polehčující okolnosti pro účely stanovení výše pokuty, neznamená, že je povinna učinit stejný závěr i v pozdějším rozhodnutí.
(viz body 394–397, 401)
28. Ačkoli samotná okolnost, že podnik neprovede protiprávní ujednání, jej nemůže zbavit odpovědnosti, jedná se přesto o okolnost, která musí být zohledněna jakožto polehčující okolnost v rámci určení částky pokuty.
(viz bod 409)
29. Skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávního jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, pokud je to nezbytné k zajištění provádění soutěžní politiky. Naopak účinné použití soutěžních pravidel vyžaduje, aby Komise mohla kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.
Podnik nemůže platně tvrdit, že by jeho sankce mohla být nižší, kdyby Komise správní řízení ukončila dříve, jelikož v průběhu správního řízení zvýšila obecnou úroveň sankcí.
Vzhledem k těmto úvahám nelze vycházet z toho, že délka správního řízení, byť nadměrná, má dopad na obsah napadeného rozhodnutí pouze z důvodu, že Komise mezitím zvýšila úroveň pokut.
(viz body 418–420)
30. Procesní pochybení, byť nemůže vést ke zrušení rozhodnutí přijatého Komisí vůči společnosti z důvodu porušení pravidel hospodářské soutěže, může odůvodňovat snížení pokuty. Překročení přiměřené lhůty může být důvodem rozhodnutí Komise spravedlivě snížit pokutu, přičemž možnost přiznat takové snížení spadá do rámce výkonu jejích výsad. Výkon této výsady Komisí nebrání Tribunálu, aby při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznal dodatečné snížení částky pokuty.
Jelikož je totiž účelem snížení sankce napravit porušení zásady přiměřené lhůty, musí být provedeno v odpovídající výši vzhledem k sankci uložené podniku. To nic nemění na tom, že toto snížení je provedeno na základě ekvity a nemusí mu předcházet žádné zkoumání podmínek týkajících se mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES.
(viz body 425–426, 428, 432)