ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)
28. března 2019(*)
„Řízení o předběžné otázce – Koordinace postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby – Směrnice 2004/18/ES – Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. b) – Osobní situace zájemce nebo uchazeče – Možnost, aby členské státy vyloučily z účasti na veřejné zakázce každý subjekt, který je předmětem řízení o návrhu na povolení vyrovnání – Vnitrostátní právní úprava, která předpokládá vyloučení osob vůči kterým ‚probíhá‘ řízení o schválení dohody o vyrovnání, s výjimkou případu, kdy návrh vyrovnání stanoví pokračování podnikatelské činnosti – Provozovatel, který podal žádost o dohodu o vyrovnání, s výhradou možnosti předložit návrh na pokračování v podnikatelské činnosti“
Ve věci C‑101/18,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) ze dne 11. ledna 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 12. února 2018, v řízení
Idi Srl
proti
Agenzia Regionale Campana Difesa Suolo (Arcadis),
za přítomnosti:
Regione Campania,
SOUDNÍ DVŮR (desátý senát),
ve složení C. Lycourgos, předseda senátu, E. Juhász (zpravodaj) a M. Ilešič, soudci,
generální advokát: E. Tančev,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Idi Srl L. Lentinim, avvocato,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s V. Fedeli a C. Colelli, avvocati dello Stato,
– za Evropskou komisi G. Gattinarou a P. Ondrůškem, jakož i L. Haasbeek, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 45 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Idi Srl a Agenzia Regionale Campana Difesa Suolo (Arcadis) (Úřad pro ochranu půdy v regionu Kampánie, Itálie) ve věci vyloučení dočasného sdružení podniků (dále jen „DSP“), jehož byla Idi zmocněncem, z účasti na zadávacím řízení na veřejnou zakázku na služby.
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 45 směrnice 2004/18, nazvaný „Osobní situace zájemce nebo uchazeče“, v odstavci 2 stanoví:
„Z účasti na zakázce může být vyloučen každý hospodářský subjekt:
a) který je v úpadku nebo v likvidaci, který je předmětem soudní správy, který uzavřel dohodu o vyrovnání se svými věřiteli, který pozastavil svou obchodní činnost nebo který je v podobné situaci vyplývající z podobných řízení podle vnitrostátních právních a správních předpisů;
b) který je předmětem řízení o prohlášení úpadku, řízení o návrhu na zrušení, řízení o uvalení soudní správy, řízení o návrhu na povolení vyrovnání nebo jiného podobného řízení podle vnitrostátních právních a správních předpisů;
[…]
Členské státy upřesní, v souladu se svým vnitrostátním právem a s přihlédnutím k právu Společenství, podmínky pro uplatňování tohoto odstavce.“
4 Směrnice 2004/18 byla s účinností k 18. dubnu 2016 zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), která však není použitelná na spor v původním řízení.
5 Článek 57 směrnice 2014/24, nadepsaný „Důvody pro vyloučení“, v odstavci 4 stanoví:
„Veřejní zadavatelé mohou z účasti v zadávacím řízení vyloučit nebo po nich mohou členské státy požadovat, aby vyloučili hospodářský subjekt, který se nachází v některé z těchto situací:
[…]
b) pokud je hospodářský subjekt v úpadku nebo u něj probíhá úpadkové nebo likvidační řízení, pokud jeho majetek spravuje likvidátor nebo soud, pokud má se svými věřiteli dohodu o vyrovnání, pokud je jeho obchodní činnost pozastavena nebo pokud je ve srovnatelné situaci vyplývající z podobných řízení podle vnitrostátních právních a správních předpisů;
[…]“
Italské právo
6 Článek 38 odst. 1 decreto legislativo n. 163 – Codice dei contratti pubblici relativi a lavori, servizi e forniture in attuazione delle direttive 2004/17/CE e 2004/18/CE (legislativní nařízení č. 163, kterým se přijímá zákon o veřejných zakázkách na stavební práce, služby a dodávky a kterým se provádějí směrnice 2004/17/ES a 2004/18/ES) ze dne 12. dubna 2006 (běžný doplněk GURI č. 100 ze dne 2. května 2006) (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) stanoví:
„Z účasti na postupech udělování koncesí a zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky nebo služby a z možnosti stát se subdodavatelem a uzavírat příslušné smlouvy, jsou vyloučeny osoby:
a) se nacházejí ve stavu úpadku, likvidace, vyrovnání s věřiteli, s výjimkou případu uvedeného v článku 186a královského nařízení č. 267 ze dne 16. března 1942, nebo proti kterým je vedeno řízení na prohlášení některého z těchto stavů.
[…]“
7 Článek 161 legge fallimentare (zákon o úpadku), schváleného regio decreto n. 267 (královské nařízení č. 267) ze dne 16. března 1942 (GURI č. 81, ze dne 6. dubna 1942, dále jen „zákon o konkursu“), nadepsaný „Žádost o vyrovnání“, stanoví:
„1. Žádost o přijetí do řízení o návrhu na povolení vyrovnání se podává prostřednictvím návrhu podepsaného dlužníkem k soudu příslušnému podle místa, kde má podnik sídlo; přemístění sídla v průběhu roku předcházejícího podání návrhu, nemá vliv na určení příslušnosti soudu.
2. Dlužník musí přiložit k návrhu:
[…]
e) plán obsahující analytický popis opatření a lhůt pro provedení návrhu; každopádně musí návrh uvést konkrétně individualizovaný a hospodářsky zhodnotitelný přínos, který se autor návrhu zavazuje zajistit všem věřitelům.
[…]
6. Podnikatel může podat návrh, který obsahuje žádost o vyrovnání, a k ní připojí pouze rozvahy za poslední tři finanční roky a jmenný seznam věřitelů s uvedením příslušných pohledávek, přičemž si vyhradí možnost předložení návrhu opatření, plánu a dokumentace uvedených v odstavcích 2 a 3 uvedeného článku ve lhůtě stanovené soudem, a to šedesát až sto dvacet dnů, kterou lze v odůvodněných případech prodloužit o lhůtu nanejvýš šedesáti dnů. […] Odůvodněným rozhodnutím stanovícím lhůtu uvedenou v první větě, může soud jmenovat soudního komisaře ve smyslu čl. 163 odst. 2 bodu 3. Ustanovení čl. 170 odst. 2 se použije. […]
7. Po podání návrhu […], dlužník může s předchozím povolením soudu přijmout naléhavá opatření insolvenční správy, přičemž soud může získávat shrnuté informace a musí obdržet stanovisko soudního komisaře, pokud je jmenován. Ve stejnou dobu a ve stejné lhůtě, dlužník může rovněž přijmout opatření běžné správy. […]“
8 Článek 168 zákona o úpadku, nadepsaný „Důsledky podání návrhu“, stanoví:
„1. Ode dne zveřejnění návrhu v obchodním rejstříku a až do dne, kdy se rozhodnutí o schválení dohody o vyrovnání stane pravomocným, nemohou věřitelé, jejichž titul nebo nárok jsou starší, pod sankcí neplatnosti, zahájit vykonávací nebo zajišťovací opatření týkající se majetku dlužníka nebo v nich pokračovat.
[…]
3. Věřitelé nemohou vzhledem k dalším věřitelům nabývat předkupních práv, ledaže je povolí soud v případech uvedených v předchozím článku. Vklady soudního zástavního práva zanesené do 90 dnů před datem zveřejnění návrhu v obchodním rejstříku nemají účinky vůči věřitelům před vyrovnáním.“
9 Článek 186a zákona o úpadku, nadepsaný „Vyrovnání s cílem pokračovat v podnikatelské činnosti“, stanoví:
„1. Pokud plán vyrovnání podle čl. 161 odst. 2 písm. e) stanoví pokračování podnikatelské činnosti dlužníka, převod podniku v provozu nebo vklad podniku jedné nebo více společností, i nově založených, použijí se ustanovení tohoto článku. Návrh může rovněž stanovit likvidaci majetku, který není nezbytný k provozu podniku.
[…]
4. Po podání návrhu musí být účast na postupech při zadávání veřejných zakázek povolena soudem, po konzultaci se soudním komisařem, pokud byl jmenovaný; jestliže ke jmenování nedošlo, ve věci rozhodne soud.
5. Povolení dohody o vyrovnání nebrání účasti na postupu při zadávání veřejných zakázek, pokud podnik v zadávacím řízení předloží:
a) posudek znalce, který splňuje podmínky podle čl. 67 odst. 3 písm. d), který potvrdí soulad účasti v uvedeném řízení s plánem vyrovnání a rozumné možnosti splnění případné smlouvy;
b) prohlášení jiného hospodářského subjektu, který splňuje obecné, finanční, technické, hospodářské podmínky, jakož i podmínky certifikace, požadované pro zadání zakázky, který se zavázal vůči uchazeči a veřejnému zadavateli dát k dispozici po dobu trvání smlouvy nezbytné prostředky pro plnění zakázky a vstoupit do postavení uchazeče v případě, že se v průběhu zadávacího řízení nebo po uzavření smlouvy dostane do úpadku, anebo již není z jakéhokoli důvodu schopen plnit zakázku. Použije se článek 49 legislativního nařízení č. 163 ze dne 12. dubna 2006.
6. Aniž je dotčeno ustanovení předchozího odstavce, podnik, kterému bylo povoleno vyrovnání, se může účastnit i v dočasném sdružení podniků za předpokladu, že není zmocněncem sdružení a další podniky, které jsou členy sdružení, nepodléhají úpadkovému řízení. V takovém případě prohlášení podle odst. 4 písm. b) může pocházet i od hospodářského subjektu, který je součástí tohoto sdružení.
[…]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
10 Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že oznámením ze dne 24. července 2013 Arcadis zahájila zadávací řízení na zadání veřejné zakázky na služby řízení prací, měření a účetnictví, přípravy kolaudace a koordinace v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. Odhadovaná hodnota této zakázky na služby činila 1 028 096,59 eur.
11 TEI Srl, jakožto zmocnitel GTE, podala dne 14. října 2013 žádost o účast v zadávacím řízení uvedeném v předchozím bodě.
12 Dne 29. dubna 2014 byla veřejná zakázka na služby předběžně přidělena GTE.
13 Dne 18. června 2014 TEI podala u Tribunale di Milano (soud v Miláně, Itálie) návrh na schválení dohody o vyrovnání, přičemž si vyhradila právo, podle čl. 161 odst. 6 zákona o úpadku předložit později plán pokračování v podnikatelské činnosti.
14 Rozhodnutím sděleným dne 9. prosince 2014 (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“), vyloučila Arcadis GTE z řízení o zadání veřejné zakázky. Arcadis se v tomto ohledu opírala o okolnost, že podle čl. 38 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, podání návrhu společnosti na schválení dohody o vyrovnání brání účasti v řízení o zadání veřejné zakázky, mimo případ, na rozdíl od projednávané věci, kdy dlužník s návrhem předložil plán pokračování v podnikatelské činnosti (concordato in continuità aziendale).
15 Rozsudkem ze dne 29. dubna 2015 Tribunale amministrativo regionale per la Campania (regionální správní soud Kampánie, Itálie) zamítl žalobu na neplatnost podanou společností Idi proti rozhodnutí o vyloučení. Tento soud měl za to, že podáním návrhu na schválení dohody o vyrovnání ze strany společnosti TEI posledně uvedená připustila, že se nachází v krizové situaci, což odůvodňuje vyloučení GTE z jakékoli účasti na zadávání veřejných zakázek.
16 Idi podala kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu, totiž ke Consiglio di Stato (státní rada, Itálie).
17 Uvedený soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení je v souladu s jeho judikaturou.
18 Podle této judikatury hospodářský subjekt, který podal návrh na schválení dohody o vyrovnání, se může účastnit řízení o zadávání veřejných zakázek pouze v případě, kdy využívá dohodu o vyrovnání s cílem pokračovat v podnikatelské činnosti, jak je stanoveno v čl. 186a zákona o konkurzu, nebo v případě, že mu po podání odpovídajícího návrhu byla příslušným soudem povolena účast v řízeních zadávání veřejných zakázek.
19 Naproti tomu podle této judikatury je vyloučen z řízení zadávání veřejných zakázek jakýkoli hospodářský subjekt, jehož návrh na schválení dohody o vyrovnání není doplněn plánem výslovně uvádějícím pokračování v podnikatelské činnosti. V takové situaci, tak zvaném „vyrovnání in bianco“ (concordato in bianco), totiž neexistence takového plánu představuje přiznání hospodářského subjektu, že má hospodářské obtíže.
20 Předkládající soud dodává, že „vyrovnání in bianco“, které je dohodou o vyrovnání „s výhradou“, ve smyslu čl. 161 odst. 6 zákona o úpadku, dovoluje na jedné straně dočasně „zmrazit“ (obecně na 30 až 120 dní) návrhy na prohlášení úpadků podané věřiteli a na druhé straně umožnit navrhovateli zvolit si mezi podáním plánu vyrovnání nebo navržením dohody o restrukturalizaci podniku, aby takovou volbu mohl odložit až do ukončení jednání se všemi věřiteli.
21 Tento soud však vyjadřuje pochybnosti ohledně souladu takové judikatury s čl. 45 odst. 2 první pododstavcem písm. a) a b) směrnice 2004/18.
22 V tomto ohledu zdůrazňuje, že v případě, že je zahájení úpadkového řízení požadováno ze strany věřitelů, takové řízení je považováno za „otevřené“ teprve poté, co příslušný soud konstatoval stav platební neschopnosti dlužníka. Naproti tomu v případě, kdy hospodářský subjekt žádá o schválení „vyrovnání in bianco“, je řízení považováno za „otevřené“ od okamžiku podání návrhu.
23 Předkládající soud se proto táže, zda čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. a) a b) směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na situaci hospodářského subjektu, jakým je subjekt dotčený v původním řízení, který podal návrh za účelem schválení „vyrovnání in bianco“.
24 Za těchto podmínek se Consiglio di Stato (státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je slučitelné s čl. 45 odst. 2 [prvním pododstavcem] písm. a) a b) směrnice 2004/18 […] považovat za ‚probíhající řízení‘ pouhý návrh na vyrovnání s věřiteli podaný dlužníkem příslušnému soudnímu orgánu?
2) Je slučitelné s výše uvedenými unijními právními předpisy považovat přiznání dlužníka, že se nachází ve stavu platební neschopnosti a že chce podat návrh na vyrovnání s věřiteli ‚in bianco‘ (jehož vlastnosti byly upřesněny výše), za důvod k vyloučení ze zadávacího řízení, čímž je extenzivně vykládán pojem ‚probíhající řízení‘ uvedený ve zmíněných unijních právních předpisech (článek 45 směrnice [2004/18]) a vnitrostátních předpisech (článek 38 [zákona o veřejných zakázkách])?“
K přípustnosti předběžných otázek
25 Italská vláda má pochybnosti ohledně přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
26 Zaprvé, italská vláda poznamenává, že Consiglio di Stato (státní rada) v předkládacím rozhodnutí pouze připomněla obsah své judikatury týkající se účinků návrhu na „vyrovnání in bianco“ na postupy zadávání veřejných zakázek a uvedla ustanovení čl. 45 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) a b) směrnice 2004/18, aniž by uvedla důvody, ze kterých tento soud má pochybnosti o slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s tímto článkem 45.
27 Italská vláda dále tvrdí, že otázky položené Consiglio di Stato (státní rada) jsou hypotetické. V tomto ohledu tvrdí, že účast TEI na řízení o zadání zakázky dotčeném v původním řízení byla zamítnuta z důvodu, že jí Tribunale di Milano (soud v Miláně), u kterého byla žádost o vyrovnání podána, nepovolil zúčastnit se zadávacího řízení. To znamená, že „důvod pro vyloučení [takové účasti] existuje bez ohledu na […] datum, od kterého může být úpadkové řízení považováno za probíhající“.
28 V tomto ohledu je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru posuzovat, vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí Soudního dvora rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny, což znamená, že vnitrostátní soud vymezuje skutkový a právní rámec, ze kterého vycházejí otázky, které pokládá, nebo alespoň vysvětluje skutkové předpoklady, na kterých jsou tyto otázky založeny (rozsudky ze dne 21. září 2016, Etablissements Fr. Colruyt, C‑221/15, EU:C:2016:704, bod 14, jakož i ze dne 31. května 2018, Zheng, C‑190/17, EU:C:2018:357, bod 48 a citovaná judikatura).
29 V projednávaném případě, a jak potvrzují poznámky italské vlády, pokud jde o zodpovězení předběžných otázek, skutkové a právní skutečnosti, které jsou uvedeny v předkládacím rozhodnutí, umožňují pochopit důvody, z nichž se předkládající soud dotázal Soudního dvora v tomto ohledu.
30 Kromě toho, pokud jde o údajně hypotetickou povahu položených otázek, je třeba konstatovat, že legalita rozhodnutí o vyloučení dotčeného ve věci v původním řízení nutně závisí na odpovědi na položenou otázku. Touto otázkou se totiž předkládající soud táže, zda se čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. a) a b) směrnice 2004/18, který členským státům přiznává možnost vyloučit z účasti na zadávání veřejných zakázek subjekty, jež uzavřely dohodu o vyrovnání nebo jsou předmětem řízení o návrhu na povolení vyrovnání, vztahuje na situaci společnosti, která podala žádost o schválení „vyrovnání in bianco“. Ze skutečností obsažených v předkládacím rozhodnutí vyplývá, že GTE bylo vyloučeno právě proto, že se TEI nacházela v takové situaci.
31 Z toho vyplývá, že předběžné otázky jsou přípustné.
K předběžným otázkám
32 Úvodem je třeba uvést, že předkládající soud odkazuje ve znění svých otázek jak na čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. a), tak i na čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. b) směrnice 2004/18.
33 Vzhledem k tomu, že vyloučení hospodářského subjektu z řízení zadávání veřejných zakázek může spadat pouze do působnosti čl. 45 odst. 2 prvního pododstavce písm. a), nebo čl. 45 odst. 2 prvního pododstavce písm. b) směrnice 2004/18 je třeba se domnívat, že s ohledem na okolnosti, které charakterizují věc v původním řízení, je relevantní pouze posledně uvedené ustanovení.
34 Za těchto podmínek je podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, zda čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. b) směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jakou je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která umožňuje vyloučit ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku hospodářský subjekt, který k datu rozhodnutí o vyloučení, předložil žádost za účelem schválení dohody o vyrovnání, přičemž si vyhradil možnost předložit plán na pokračování v podnikatelské činnosti.
35 V souladu s judikaturou Soudního dvora, pokud jde o veřejné zakázky spadající do oblasti působnosti směrnice 2004/18, její čl. 45 odst. 2 ponechává použití sedmi případů vyloučení, které uvádí a které se vztahují k profesní bezúhonnosti, solventnosti nebo důvěryhodnosti uchazečů o zakázku, na posouzení členských států, jak o tom svědčí výraz „[z] účasti na zakázce může být vyloučen“, který je uveden na začátku tohoto ustanovení (rozsudek ze dne 14. prosince 2016, Connexxion Taxi Services, C‑171/15, EU:C:2016:948, bod 28).
36 Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. b) uvedené směrnice konkrétněji umožňuje, k zajištění solventnosti smluvního partnera zadavatele, vyloučit z účasti na veřejné zakázce každý hospodářský subjekt, který je předmětem řízení o návrhu na povolení vyrovnání.
37 Podle čl. 45 odst. 2 druhého pododstavce uvedené směrnice členské státy upřesní, v souladu se svým vnitrostátním právem a s přihlédnutím k právu Společenství, podmínky pro uplatňování tohoto odstavce. Z toho vyplývá, že pojmy obsažené v uvedeném čl. 45 odst. 2 prvním pododstavci, včetně výrazu „být předmětem řízení o návrhu na povolení vyrovnání“, mohou být přesně a jasně formulovány ve vnitrostátním právu, avšak za předpokladu, že bude dodrženo unijní právo (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2017, Esaprojekt, C‑387/14, EU:C:2017:338, bod 74 a citovaná judikatura).
38 V projednávaném případě, jak vyplývá z vnitrostátních právních předpisů, zejména čl. 168 zákona o úpadku, má podání návrhu na schválení dohody o vyrovnání zejména za následek zabránit tomu, aby věřitelé mohli po určitou dobu stanovenou zákonem o úpadku zahájit řízení proti majetku dlužníka a omezit práva navrhovatele nakládat se svým majetkem, jelikož od podání návrhu, nemůže přijmout sám, tedy bez povolení soudu, žádná opatření insolvenční správy týkající se tohoto majetku.
39 Podání takového návrhu tak má právní účinky na práva a povinnosti jak navrhovatele, tak věřitelů. To znamená, že podání tohoto návrhu musí být ještě před jakýmkoli rozhodnutím příslušného soudu chápáno jako výchozí bod řízení o návrhu na povolení vyrovnání uvedeného v čl. 45 odst. 2 prvním pododstavci písm. b) směrnice 2004/18, a tudíž jako akt, který toto řízení zahájil.
40 Tento závěr je rovněž odůvodněn hospodářskou a finanční situací navrhovatele. Podáním takového návrhu totiž hospodářský subjekt uznává, že se nachází v obtížné finanční situaci, která může zpochybnit jeho hospodářskou důvěryhodnost. Jak bylo upřesněno v bodě 35 tohoto rozsudku, cílem nepovinného důvodu pro vyloučení uvedeného v čl. 45 odst. 2 prvním pododstavci písm. b) směrnice 2004/18 je zajistit veřejnému zadavateli, že uzavře smlouvu s hospodářským subjektem, který má dostatečnou ekonomickou důvěryhodnost.
41 Z toho plyne, že od podání návrhu, musí být hospodářský subjekt považován za subjekt, který je předmětem řízení o návrhu na povolení vyrovnání, ve smyslu tohoto ustanovení.
42 Okolnost, že si hospodářský subjekt ve svém návrhu na povolení vyrovnání vyhradí možnost předložit plán na pokračování v podnikatelské činnosti, nemůže toto konstatování změnit.
43 Je pravdou, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že hospodářský subjekt, který podal návrh na vyrovnání, včetně plánu na pokračování v podnikatelské činnosti, se může v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátním právem účastnit zadávacích řízení na veřejné zakázky. Z toho vyplývá, že italské právní předpisy vytvářejí rozdílné zacházení mezi hospodářskými subjekty, které podaly návrh na vyrovnání, pokud jde o jejich možnost zúčastnit se řízení zadávání veřejných zakázek v závislosti na tom, zda tyto hospodářské subjekty do svého návrhu na vyrovnání zahrnuly plán na pokračování v podnikatelské činnosti.
44 Toto rozdílné zacházení však není v rozporu s judikaturou Soudního dvora.
45 Soudní dvůr totiž již rozhodl, že článek 45 odst. 2 směrnice 2004/18 nezamýšlí jednotné používání důvodů pro vyloučení v něm uvedených na úrovni Unie, jelikož členské státy mají možnost vůbec tyto důvody pro vyloučení nepoužít nebo je začlenit do vnitrostátní právní úpravy se stupněm přísnosti, který se může lišit případ od případu v závislosti na právních, ekonomických nebo sociálních okolnostech panujících na vnitrostátní úrovni. V tomto rámci mají členské státy pravomoc zmírnit nebo učinit flexibilnějšími kritéria stanovená v tomto ustanovení (rozsudek ze dne 14. prosince 2016, Connexxion Taxi Services, C‑171/15, EU:C:2016:948, bod 29 a citovaná judikatura).
46 V projednávaném případě je dotčený členský stát rovněž oprávněn stanovit podmínky, za kterých se nepoužije nepovinný důvod pro vyloučení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Impresa di Costruzioni Ing. E. Mantovani a Guerrato, C‑178/16, EU:C:2017:1000, bod 41).
47 Jak zdůraznila italská vláda, skutečnost, že je hospodářský subjekt předmětem řízení o návrhu na povolení vyrovnání, ve smyslu čl. 45 odst. 2 prvního pododstavce písm. b) směrnice 2004/18, jako taková nebrání tomu, aby příslušné vnitrostátní právní předpisy povolily tomuto hospodářskému subjektu zúčastnit se řízení zadávání veřejných zakázek, a to za podmínek stanovených těmito právními předpisy.
48 Je rovněž v souladu s unijním právem, a zejména se zásadou rovnosti v rámci zadávání veřejných zakázek pro vnitrostátní právní předpisy, vyloučit z účasti na veřejné zakázce hospodářský subjekt, který podal návrh na „vyrovnání in bianco“ na předběžné vyrovnání“, jakož i takový subjekt nevyloučit.
49 Kromě toho situace, ve které se uvedený subjekt ještě nezavázal, k okamžiku přijetí rozhodnutí o vyloučení, přistoupit k dohodě o vyrovnání s cílem pokračování v podnikatelské činnosti, není srovnatelná, pokud jde o hospodářskou důvěryhodnost, se situací hospodářského subjektu, který se k tomuto datu zavázal k pokračování v podnikatelské činnosti.
50 Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 45 odst. 2 první pododstavec písm. b) směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jakou je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která umožňuje vyloučit ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku hospodářský subjekt, který k datu rozhodnutí o vyloučení, předložil návrh za účelem schválení dohody o vyrovnání, přičemž si vyhradil možnost předložit plán na pokračování v podnikatelské činnosti.
K nákladům řízení
51 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:
Článek 45 odst. 2 první pododstavec písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jakou je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která umožňuje vyloučit ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku hospodářský subjekt, který k datu rozhodnutí o vyloučení předložil návrh za účelem schválení dohody o vyrovnání, přičemž si vyhradil možnost předložit plán na pokračování v podnikatelské činnosti.
Podpisy.