Věc T-136/05
EARL Salvat père & fils a další
v.
Komise Evropských společenství
„Státní podpory – Opatření na přeměnu vinic – Rozhodnutí prohlašující podpory zčásti za slučitelné a zčásti za neslučitelné se společným trhem – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Povinnost uvést odůvodnění – Posouzení s ohledem na čl. 87 odst. 1 ES“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Akty s právně závaznými účinky
(Článek 230 ES)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně
(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)
3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah
(Článek 87 odst. 1 ES a článek 253 ES)
4. Podpory poskytované státy – Pojem – Podpory pocházející ze státních prostředků
(Článek 87 odst. 1 ES)
1. Akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 ES, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobců tím, že tato opatření podstatným způsobem mění jejich právní postavení. Z toho vyplývá, že pouhá skutečnost, že rozhodnutí prohlašuje oznámenou podporu za slučitelnou se společným trhem, a v zásadě tedy nepříznivě nezasahuje žalobkyni, nezbavuje soud Společenství povinnosti přezkoumat, zda posouzení Komise, obsažené v rozhodnutí, má právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobkyně.
(viz body 34, 36)
2. Subjekty jiné než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, pokud jsou tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát tohoto rozhodnutí. Podnik tudíž nemůže v zásadě napadnout rozhodnutí Komise, jímž je zakázán režim podpor v určitém odvětví, jestliže je tímto rozhodnutím dotčen pouze z důvodu své příslušnosti k tomuto odvětví a svého postavení případného beneficienta uvedeného režimu.
Takové rozhodnutí je totiž ve vztahu k žalujícímu podniku opatřením s obecnou působností, které se uplatní v objektivně vymezených situacích, z nichž vyplývají právní následky pro určitou kategorii subjektů vymezených obecně a abstraktně. V odlišném postavení se však nachází podnik, který je dotčeným rozhodnutím dotčen nejenom jakožto podnik v dotyčném odvětví, případný poživatel režimu sporných podpor, ale rovněž z důvodu svého postavení skutečného příjemce individuální podpory přiznané na základě tohoto režimu, jejíž navrácení Komise nařídila.
Tento podnik je rovněž bezprostředně dotčen, pokud rozhodnutí Komise ukládá členskému státu, jemuž je rozhodnutí určeno, povinnost přijmout opatření nezbytná pro to, aby získal zpět podpory neslučitelné se společným trhem, a pokud dotčený podnik byl jejich příjemcem a musí je navrátit. Dvěma kritérii bezprostředního dotčení jsou totiž zaprvé skutečnost, že dotčený akt musí mít přímo účinky na právní situaci jednotlivce, a zadruhé skutečnost, že uvedený akt nesmí ponechat žádnou posuzovací pravomoc subjektům, kterým je určen a které jsou pověřeny jeho provedením. Bezprostřední dotčení podniku žalobkyně závisí na splnění obou uvedených kritérií, bez ohledu na skutečnost, zda napadla příkaz k navrácení daný členskému státu, nebo nikoli.
(viz body 64, 67, 69, 75–77)
3. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast. I když Komise není povinna odpovědět v odůvodnění rozhodnutí na všechny skutkové a právní otázky, které vznesli zúčastnění během správního řízení, musí vzít nicméně v úvahu všechny okolnosti a všechny skutečnosti, které jsou relevantní pro projednávanou věc, aby umožnila soudu Společenství provést přezkum legality a seznámila jak zúčastněné členské státy, tak i státní příslušníky s podmínkami, za kterých uplatnila Smlouvu.
Co se týče rozhodnutí prohlašujícího neslučitelnost podpory se společným trhem, Komise je povinna zejména uvést důvody, na základě kterých dotčená opatření spadají do rozsahu působnosti čl. 87 odst. 1 ES. Nelze však vyžadovat, aby u každého opatření považovaného Komisí za opatření představující podporu byla zvlášť odůvodněna každá ze čtyř podmínek pro uplatnění článku 87 ES. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí přezkoumává, v čem jsou v projednávané věci splněny podmínky stanovené v článku 87 odst. 1 ES pro stanovení neslučitelnosti podpor se společným trhem, skutečnost, že je tak učiněno globálně, neboť přezkoumání se uplatní na všechna dotčená opatření, nemůže být sama o sobě považována za porušení povinnosti uvést odůvodnění, tím spíše, že všechna dotyčná opatření jsou součástí stejného akčního plánu.
(viz body 91, 99–100, 104)
4. Za podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES jsou považována pouze zvýhodnění poskytnutá přímo nebo nepřímo ze státních prostředků. V tomto ohledu není namístě rozlišovat mezi případy, kdy je podpora poskytnuta státem přímo, a těmi, kdy je poskytnuta prostřednictvím veřejné nebo soukromé organizace určené nebo zřízené tímto státem. Postavení takové organizace není určující pro použití pravidel Smlouvy o státních podporách. Pouhá skutečnost, že se jedná o veřejnoprávní organizaci, neznamená automatické použití čl. 87 ES, stejně jako skutečnost, že opatření jsou přijata soukromou společností, nebrání jeho použití.
V tomto kontextu musí být mezioborové příspěvky, zavedené rozhodnutím mezioborového výboru za účelem financování podpory vyplácené určitým výrobcům dotyčného odvětví, klasifikovány jako veřejné zdroje, pokud může stát snadno rozhodovat prostřednictvím svého dominantního vlivu na uvedený výbor o použití jeho prostředků, případně i na financování specifických zvýhodnění ve prospěch určitých podniků.
(viz body 130, 139, 156)